Goto down
Admin
Admin
Admin
Poèet pøíspìvkù : 488
Join date : 04. 11. 19
https://rpgnaru-weebly.forumotion.eu

Kazeshi     Empty Kazeshi

Mon Nov 25, 2019 5:39 pm
Klan zakládající si na ovládání větru a jeho různých poryvů a proudu. Již od mala mají členové tohoto klanu velkou náchylnost k Fuutonu a jeho technikám. Znakem tohoto klanu jsou modré oči, které září při využívání klanových schopností. Druhý nejmladší klan Kumogakure. Díky členům tohoto klanu Kumogakure objevila kouzlo větrných elektráren, díky kterým získává celá vesnice potřebnou energii. Tento klan je hrdý na své úspěchy ve vesnici, i když nejsou tak "významné", jako ostatních. Nevrhají se do žádných mezi-klanových konfliktů a váží si své možnosti žití v Kumogakure.
Batsu
Batsu
Poèet pøíspìvkù : 901
Join date : 16. 01. 20

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Wed Apr 08, 2020 7:45 pm
*Bylo to jen snad 4 měsíce po tom co se Kinshiho matka znovu vdala a to za hlavu klanu Kazeshi. Kinshi bohužel ještě nepřijal tohoto muže jako otce ale spíš jako pěstouna.* "Šmejd jeden. Otec zemřel za záhadných podmínek a on si hned začal dělat nároky. Něco mi tu dost smrdí." *Kinshi se procházel ve svém oblíbeném outfitu https://i.pinimg.com/originals/7d/49/1c/7d491c25b948f6eefe3bfca4554a24d3.jpg a mířil si to do oblasti kde bydleli lidé z klanu Supaidá. Měl tam jednu kamarádku se kterou se kamarádil už jako mladší jelikož jejich tátové se znali a tak se často viděli. Kinshi se rozhlížel po ulici.* "Myslím že by ta vesnice mohla být i modernější kdyby se do toho někdo opřel a začal by pořádně zkoumat využití různých zdrojů energie, pořádně prozkoumat vlastnosti kovů a podobně." *Došel až před dům Kazumi Oshiro. Zaklepal na dveře a houkl.* Kazu-chan. Pojď ven. Čekám na tebe.
avatar
Anonymní
Anonymní

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Thu Apr 09, 2020 11:16 am
*Kazumi byla doma a povídala si s matkou. Byla domluvená se svým kamarádem Kinshim, kterého znala od malička, jelikož se znali jejich otcové. Matka věděla, že má jít Kazumi ven, ale chtěla si se svou dcerkou trochu popovídat. Přesto že vlastně doma měli téměř všechen čas pro sebe, jelikož většinu věcí udělali zaměstnanci, nenašli si poslední dobou moc času na společnou konverzaci, Kazumi to celkově táhlo spíš k otci, který s ní často chodil trénovat a pomáhal jí s učením. Kazumi byla oblečená do https://i.pinimg.com/564x/75/fd/b6/75fdb61aab8aa0216252f5779f2c3b81.jpg . Najednou slyšela, že je Kinshi už u nich. Bleskově objala matku, políbila jí na tvář, zamávala a zmizela z domu za Kinshim. Když ho viděla, trochu se jí rozzářili oči, ráda se s ním vídala, byl na ní hodný a vždy jí se vším pomohl.* Ahoj Kinshi, zase to chytré oblečení? Vypadáš spíš jako nějaký učitel než shinobi. *Kazumi se ušklíbla a došla až k němu.*
Batsu
Batsu
Poèet pøíspìvkù : 901
Join date : 16. 01. 20

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Thu Apr 09, 2020 2:35 pm
*Ze dveří vyletěla Kazumi a Kinshi nasadil úsměv. Vždy ji viděl rád.* A ty opět vypadáš krásně jako vždy Kazu-chan. *Řekl a upravil si oblečení.* Děláš jako by jsi na moje oblečení nebyla zvyklá. Vždy chodím oblečený takto. Je to elegantní a zároveň pohodlné. Velice praktické oblečení. "Vypadá pěkně jako vždy. Jsem rád že se známe." Tak co? Půjdeme? Půjdeme si spolu zatrénovat co ty na to? Ale žádné kousání a štípání jak máš ve zvyku jo? *Pošťouchl jí trochu a věnoval ji pěkný úsměv.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Thu Apr 09, 2020 3:56 pm
*Když Kinshi pochválil její oblečení, začervenala se, chytla si sukni a trochu se natočila bokem. Měla radost z toho že jí pochválil.* Nojo, ale taky ti to sluší. Jasně, pojďme, přeci tady nebudeme jen tak stát. *Kazumi se hopsavým krokem vydala na místo, kde by se dalo trénovat. Nech toho Kinshi, každá malá holka bojuje takhle, ale teď jsem dost cvičila s tátou a ten mě toho dost naučil! Pojď trochu, zase pozoruješ všechno okolo a zdržuješ. *Kazumi se zasmála, čapla Kinshiho za ruku a přidala do kroku.*
Batsu
Batsu
Poèet pøíspìvkù : 901
Join date : 16. 01. 20

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Sat Apr 11, 2020 9:55 am
*Kinshi skutečně šel s rukami v kapsách a koukal na všechno okolo.* "Tam by mohla být elektrárna. Tam zase pole které by zvýšilo produkci potravin o 2%." *Z jeho myšlenek jej probrala opět Kazumi.* Znáš mě. Mám tolik inovativních nápadů ale kdo bude poslouchat dítě. *Kinshi se trochu zašklebil když slyšel její malé vychloubání.* To uvidíme. Víš že většinou vyhraji já. Rád se tedy podívám co jsi se nového naučila. *Nečekal však že jej chytí za ruku. Nyní se trochu začervenal Kinshi a přidal do kroku aby jí stačil. Už to bylo jen kousek od místa kam mířili.* Slyšel jsem že jsi začala chodit na akademii. Jak se ti tam líbí?
avatar
Anonymní
Anonymní

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Sat Apr 11, 2020 10:03 am
No jo, dospělí si myslí že jsou nejchytřejší, ale většinou asi jsou. Je trochu divný, jak jsi chytrej, nikdo jiný tohle asi neřeší. Ale díky tobě pak dokážu na svět koukat podobně, jen nevím, jestli je to dobře nebo špatně. No ještě abys nevyhrával, jsi přeci kluk, jestli dnes prohraješ, budu se ti smát Kinshi. *Kazumi na něho vyplázla jazyk a po chvilce se zastavila na místě, kde s Kinshim běžně trénovali.* Na akademii se mi líbí, konečně se můžu zdokonalovat a stát se ninjou, abych mohla pomáhat lidem a své vesnici. No nic, pojdmě trénovat a ne že mě budeš zase šetřit, tentokrát ti to neprojde.
Batsu
Batsu
Poèet pøíspìvkù : 901
Join date : 16. 01. 20

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Sat Apr 11, 2020 10:08 am
Dítě vidí vše jinak. Nevím proč řeším tyto věci ale co se dá dělat. *Kinshi se postavil o tak 4 metry dál od Kazumi. Zasmál se.* Děláš jako bych tě já někdy šetřil Kazu. *Kinshi se postavil do postoje a vytasil ruce před sebe. Začala lehce hopsat na špičkách.* Jsem rád že se ti tam líbí ale jdeme tedy na věc. *Kinshi pokynul Kazumi že na něj může jít. Poskakoval a čekal až se k němu Kazumi dostane.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Sat Apr 11, 2020 10:20 am
*Když Kinshi pokynul, Kazumi se vydala přímo k němu. Plnou rychlostí překonala mezeru mezi nimi (rychlost 2) a pokusila se několika údery rozhodit Kinshiho obranu. Bylo jí docela jasné, že to nebude hodně efektivní, ale od jejich posledního tréninku se dost zlepšila a proto by ho to mohlo minimálně překvapit. Do úderů nedávala plnou sílu, šlo jí spíš o rychlost. Dávala si pozor na práci nohou tak jak jí to učil její otec.* ,,Doufám, že Kinshi pozná rozdíl od minulého tréninku."
Batsu
Batsu
Poèet pøíspìvkù : 901
Join date : 16. 01. 20

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Sat Apr 11, 2020 10:25 am
*Kinshi sledoval Kazuminy pohyby. Rukama začal vykrývat její údery. Stále se držel na špičkách. Poznal že je ale rychlejší jak posledně. Kinshi však se svým tréninkem taky nijak neotálel. Kinshi blokoval a udělal malou otočku v dřepu a nohou mířil na její nohy tak aby jí je podkopl. Ihned potom uskočil tak 2 metry zpět a opět se dostal do výchozí pozice.* Musím uznat že tvá rychlost se zlepšila Kazu o tom žádná. Bude to ale chtít víc aby jsi mě dostala. Tak pojď. Čekám. *Povzbuzoval jí Kinshi. Chtěl jí trochu vyprovokovat aby do toho dala vše co může.* "Ukaž mi jak moc ses zlepšila."
avatar
Anonymní
Anonymní

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Fri Apr 17, 2020 4:02 pm
*Když Kinshi udělal otočku, aby Kazumi podkopl nohy, tak trochu to čekala a vyskočila lehce do vzduchu, aby těsně nadskočila jeho podkopnutí. Pak odskočil a ona si vydechla vzduch z plic.* Přeci na tebe nemůžu hned silou. *Kazumi se zasmála a zase se rychle blížila na Kinshiho. Naznačila přípravu na úder pěstí, ale místo toho provedla rovný kop přímo na jeho měkkou tkáň břicha. Kdyby ho trefila, hned se zastaví půjde k němu, jelikož takový kop by dokázal i vyrazit dech a to ona ví.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Thu Jun 11, 2020 3:49 pm
KONEC
Satsujin Genichiro
Satsujin Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Satsujin Genichiro

Sun Sep 05, 2021 1:21 pm
Trénink atributu: Rychlost
Legenda:

Sensei
Spolužáci


*Studenti se pomalu přesouvali ven ze třídy. Děti si mezi sebou hlasitě povídali a vtipkovali. Satsujin kráčel kousek vzadu a přemýšlel co od dnešní lekce venku na cvičišti vlastě čekat. Hodiny na akademii nebyly vysloveně špatné, ale žádná velká zábava to také nebylo. Záleželo hodně na tom, co se zrovna učili. Někdy ho to hodně bavilo a bylo snadné se soustředit a nasávat nové informaci. Jindy zase se musel hodně přemáhat, aby udržel únavu na uzdě a on nudou neusnul. Ale hodiny venku na cvičišti, co patřilo k akademii? To znělo celkem zajímavě. Pohledem našel svého bratra a věnoval mu nadšený úsměv. Konečně něco zajímavého. Chvíli to trvalo než se všichni přesunuli ven na cvičiště.* No tak. Mládeži. Nestrkejte se a hezky se srovnejte do řady. Hele, co je to tam? To je tak těžké se se postavit vedle sebe bez pošťuchování a chichotání? Hm? *Sensei se snažil tu bandu zkrotit, ale nebylo to snadné. Nakonec se mu ten obtížný úkol přeci jen povedlo splnit a děti stáli vedle sebe.* Výborně. Ještě jednou dobré ráno třído. Doufám, že se všem daří dobře. Dnes nás čeká něco jiného než sezení ve třídě. Jak jistě víte akademie je pouze začátkem toho, co se jednou jako shinobi naučíte. Ale ty začátky jsou důležité, a tak jako u stavby domu. Jen na dobrých základech, můžete postavit dobrý dům. Snažíme se vám tady předat to nejlepší a je jen na vás, jak s tím naložíte. Možná to někomu přijde jako otrava, ale to, co se zde učíte má celkem smysl. Dnešní cvičení, bude takovou ukázkou toho, co po vás v těchto fyzicky náročných dnech budu chtít. Samozřejmě, že učení shinobi je obsáhlé a nabízí mnohé cesty, kterými se vydat. Ale ať už jednou budete chtít tvořit z chakry silné techniky pomocí Ninjutsu, nebo ovládat cizí mysl pomocí Genjutsu anebo snad svou pěstí drtit zdi pomocí Taijutsu … nic z toho nedokážete bez dobré kondice, silného těla a bystré mysli. Není to jen o učení chakry a ovládání jutsu. Naše těla jsou schránkou, kterou musíme rozvíjet. A o to se budeme snažit při těchto venkovních aktivitách. Nuže třído. Jdeme na to. *Sensei s úsměvem domluvil a vydal se kousek stranou od svých žáků a ukázal rukou na cvičiště.* Rozdělíme se na skupiny. Abychom využili vše, co pro nás toto místo nabízí. Prosím rozdělte se na čtyři skupiny. Pokud možno o stejném počtu členů. *Poprosil třídu a ta se během chvilky rozdělila. Předseda třídy je rozdělil dle abecedy, aby nedocházelo k debatám a hádkám o tom, kdo s kým bude ve skupině.* Pojďte za mnou. *Řekl a skupiny se vydali za ním.* První skupina bude dnes trénovat zde. *Ukázal na několik cvičných panáků a první skupina se k nim vydala. Přešli o kus dál.* Další skupina bude zde. *Ukázal na dráhu, která se táhla kolem cvičiště a ztrácela se někde v dálce za budovou, točila se kolem a vrátila se zpět. V té skupině byl i Satsujin. Trošku ho zklamalo, že jeho bratr byl v jiné skupině, ale nedalo se nic dělat. Pomalu se vydal s členy své skupiny k dráze. Sensei zatím s dalšími dětmi vyrazil pryč.* To budeme jako běhat jo? *Zeptal se jeden ze skupiny. Matně se snažil vzpomenout na jméno. Kazumi, Kazushi nebo tak něco.* Jo vypadá to tak.* Odpověděla mu dívka s černými vlasy. Satsujin tušil, že se jmenuje Yukiko.* Hmm běhání je fajn. *Ozval se někdo další. Satsujinovi sice běhání nevadilo, ale nepřišlo mu to jako něco extra zajímavého. Přeci jen jako děti běhali pořád a hodně a všude možně. Vážně by nenašli něco lepšího na trénování než běh? Ale nechtěl vypadat jako někdo kdo nesouhlasí s postupy senseie. Sensei obešel každou skupinu a řekl jim co mají dělat. Skutečně jejich skupina měla hodně snadnou úlohu. Prostě běžet. Závod v běhu měl prověřit, jak na tom jsou a probudit jistou soutěživost. Satsujin se po vzoru několika spolužáků začal protahovat a rozcvičovat. Nerad by měl nevýhodu v podobě ztuhlého těla. Postavili se vedle sebe na dráze a Sensei zvedl ruku, aby jim to odstartoval. V rukách měl desky s papíry, kam si chtěl psát poznámky. Přehled o žácích byl důležitý. Jednak pro hodnocení a také pro budoucí práci s dětmi. Satsujin se podíval doprava a pak doleva. Na jedné straně měl kluka, co byl možná Kazumi a možná také Kazushi, pořád nevěděl. Na druhé straně byla Yukiko. Usmál se na ní a ona mu úsměv oplatila. Ale nebyl čas se zajímat o své spolužáky a soustředil se na dráhu před sebe.* Připravit! *Sensei promluvil.* Pozor. *Všichni se soustředili pouze na dráhu. Každý chtěl vyhrát.* Teď. *Jen co to sensei řekl a spustil ruku, vyrazili. Sastujin zabral přední nohou, aby do odstartování dal co nejvíce síly. Jedna věc je běhat venku v rámci hry, druhá se zúčastnit závodu. Soustředil se na dráhu před sebe, aby nevybočil z pruhu a snažil se nasadit co největší tempo. Periferně viděl, že ten kluk, co byl Kazumi anebo Kazushi ho začíná pomalu předbíhat. Yukiko byly vedle něj. Satsu nikdy nebyl příliš soutěživý, nebo se alespoň za soutěživého nepovažoval. Jistě s bratrem se dohadovali o vše možné a chtěli být lepší než ten druhý, ale s cizími lidmi? Nikdy neměl potřebu se s někým přetahovat o to kdo je lepší. Ale kdo ví proč měl teď nutkání prostě vyhrát. Zamračil se a přidal co mu jen jeho ne zrovna dvakrát rychlé tělíčko dovolilo. Pomalu se vzdálil od Yukiko a byl skoro u Kazumiho, či Kazushiho. Jak se hnal dopředu blížila se první zatáčka, která stáčela dráhu podél cvišitě, aby byla delší. Satsu mírně začal zpomalovat, aby se do zatáčky správně vešel a nevylétnul ven. Nohy při brždění bolely, jak to byl trošku jiný druh pohybu a společně se spolužáky vedle sebe se prohnal zatáčkou. Za zatáčkou opět byla rovinka, a tak nezbývalo než zase zabrat a přidat. Tohle měnění tempa bylo pro nezkušeného celkem náročné a nebylo snadné se tomu přizpůsobit. Byl na tom stejně jako Yukiko, ale ten kluk na Ka začínal opět nabírat náskok. Nelíbila se mu představa, že by mohl prohrát, a tak se snažil přidat ještě víc. Nechtěl prohrát. Chtěl ukázat senseiovi, že je dobrý. Chtěl dobré hodnocení, aby se mohl pochlubit doma. Někde v hlavě tušil, že čas, který doběhne snadno porovná s tím, co měl bratr a nechtěl být pozadu. Jenže také věděl, že už příliš rychlosti nabrat nedokáže. Byl skoro na svém limitu a za chvíli opět přijde zatáčka. A potřeboval síly rozvrhnout na celou dráhu, a ne někde odpadnout ke konci. Pokusil se ze sebe vymáčknout ještě něco a zrychlit. Potřeboval se co nejdříve dostat k zatáčce, potřeboval zmenšit náskok co měl chlapec před ním. Po zádech mu začal stékat pot, cítil kapičky potu na čele a tělo ho začínalo bolet. Takhle usilovně se jen tak nesnažil a doufal, že to zafunguje a on závod vyhraje. Blížila se zatáčka a opět bylo potřeba zpomalit, překonat zaoblení dráhy, aby ho nevynesla ven. Byl skoro u Kazumiho, nebo Kazushiho a na tváři se mu objevil úsměv. Mohl by to dokázat. Mohl by vyhrát. Prolétl zatáčkou a se zatnutými zuby se snažil opět získat co největší rychlost. Držel krok s chlapcem a Yukiko nikde neviděl. Hnali se dráhou. Nohy ho začínaly pálit, špatně se mu dýchalo a bylo náročné nasazené tempo vydržet, ale vidina vítězství byla tak lahodná. Rameno na rameni se hnali poslední rovinkou. V dálce viděl stát senseie, který očekával, jak závod dopadne. Neměl čas ani sílu si všímat dětí kolem, kteří postávali a sledovali je. Závod byl celkem napínavý, a tak někteří z jiných skupin koukali kdo vyhraje. Věřil, že může vyhrát. Zamrkal, aby zahnal pot. Pak najednou se chlapec, jehož jméno začínalo na Ka začal vzdalovat. Nejdříve to bylo nepatrně. Satsu si to v první chvíli neuvědomil, ale posléze to bylo nápadnější. Chlapec, se kterým soupeřil přidal, a to celkem podstatně. Otočil se a nasadil pobavený úsměv.*“Možná příště.“*Říkali jeho oči, aniž by promluvil. Předklonil se a vyrazil dopředu. Děti u dráhy vypískly nadšením a Satsu nemohl věřit tomu co se děje. Na posledních metrech mu Kazumi, nebo Kazushi utekl a on prohrál. Neschopen to vstřebat sledoval, jak chlapec probírá cílovou páskou, sensei pozvedává ruku na znamení vítězství a mačká stopky. O okamžik později změřil čas i Satsujinovi, který proletěl kolem něj a zoufale vydechl obsah plic. Prohrál. Nemohl tomu uvěřit. Unaveně se opíral rukama o kolena a snažil se popadnout dech. Vedle něj dobíhali ostatní.* Dobrá práce. *Ozvalo se kousek od něj. Stál tam kluk na Ka s úsměvem na rtech.* Druhé místo není špatné. Vedl sis dobře. Ale já jsem prostě rychlejší. *Oznámil jako by to bylo naprosto jasné a pomalu vyrazil pryč. Druhé místo. Satsu vůbec neměl pocit, že doběhl druhý. Měl pocit, že prohrál, a to se mu nelíbilo. Rozhodl se, že na své rychlosti ještě zapracuje a poté tomu klukovi ukáže kdo je rychlejší.*

Konec RPG
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Shinzaburo Genichiro​

Wed Sep 08, 2021 10:53 pm
Trénink na zásobu chakry

*Shinzaburo se vracel zrovna z Akademie a přemýšlel nad tím, co se dneska vlastně dělo. Jasně, normálně chodil domů se svým dvojčetem Satsujinem, ale tentokrát ho nechal s jeho kamarády. I když byli dvojčata a byli většinou nerozluční, tak každý byl malinko jiný a každý měl jiné kamarády a dokázali se tak nějak rozdělit. Shin měl dneska ale o čem přemýšlet, protože měli jednoho spolužáka, který si prostě mluvil pro sebe. Moc se s ostatními nedružil a dostával to trochu schytáno od ostatních spolužáků. Prostě ho měli za toho divného, co si jen povídá pro sebe. Jen nikdo nevěděl proč. Byly to je děti, kteří o ostatních klanech neměli moc ponětí, natož aby věděli, že existuje klan Kumamuchi, kdy jeho členové mají prostě ve svém těle vlastní dvojče. No, Shin to netušil ani jeho spolužáci z ostatních klanů nejspíš. Vlastně to zatím nikdo neřešili, kdo je z kterého klanu. Ale Shina to zajímalo, proč jejich spolužák je tak zvláštní, až divný zdálo se. On nebyl takový, že by se jiným smál za to, že jsou nějakým způsobem divní, ale ostatní spolužáci téhož názoru nebyly. Už začínalo to, že se mu ostatní smáli a že přišli k lavici Toshiho, i když on se většinou komunikaci s ostatními vyhýbal. Prostě byl samotář a oni ho provokovali a začali ho trochu šikanovat. To se Shinovi nelíbilo, prostě tohle nebylo něco, co by do té doby znal. Maximálně ho starší sestra Midori odpálkovala s tím, že na něj nemá náladu, ale to bylo tak všechno. Shin a Satsu měli o tři roky starší sestru Midori, která už měla Akademii za sebou a teď byla genin. Shin se Satsu se ji toužili vyrovnat a otravovali ji pořád s něčím, aby s nimi trénovala, aby je naučila nějakou super hustou techniku. Prostě kluci no. Zrovna otvíral branku do zahrady a chtěl si ještě zatrénovat. Prostě nechtěl být pozadu za bráškou nebo za ostatními spolužáky. Když si dal věci do pokoje a vrátil se na zahradu, tak si všiml Midori, jak trénovala proti jednomu cvičnému panákovi. Panákovi, který byl slušně obrněný, aby vydržel silné rány. Už z dálky Shin viděl, jak Midori kolem ruky, kterou mlátila panáka, rotoval vítr. Věděl, že je to nějaká jejich klanová technika, tak se rozhodl sledovat sestru, tak trénuje a tou rukou, kterou má obalenou větrem, dává o dost silnější rány než tou druhou. Vypadalo to fakt dobře, to musel uznat. Cítil ve svých očích trochu tlak, jak se mu do nich nahrnula chakra, když nevědomky aktivoval jejich klanové “doujutsu”. Posadil se do trávy asi deset metrů od Midori a sledoval ji. Chtěl tohle taky umět, ale sestra vypadala tak soustředěná na vlastní trénink, že ji nechtěl rušit. Prostě jen sledoval a snažil se něco naučit. Během asi půl hodiny si ho Midori všimla a vydala se za ním* (Shin) Oi, oneechan. Promiň, nechtěl jsem tě rušit při tréninku *promluvil se zazubením a vstal, když k němu Midori došla* (Midori) Jak bylo na Akademii, niichan? *usmála se na něj, kupodivu měla dobrou náladu, asi to bylo prostě dané tím, že ji nechal trénovat. A Shin byl z toho, co viděl, nadšený. Jeho oči se zase vrátili ke své původní barvě. Nemohl si pořád nějak zvyknout na to, jaký tlak v očích cítil, když mu zmodrají.* (Shin) Když jsme ve třídě a učíme se teorii, tak mám co dělat, abych neusnul. Ale učení technik nebo fyzické tréninky jsou super *odpověděl Shin a Midori se zasmála. Měla to zrovna tak, ale to Shinovi nikdy nepřizná* (Midori) Měl bys ale poslouchat i tu teorii, občas to bývá poučné *trochu ho sestersky pokárala, ale cukaly ji koutky, že Shin stejně poznal, že si hraje jen na velkou ségru. Nevadilo mu to, měl ji takovou rád.* (Shin) Oneechan? *upoutal nejdřív sestřinu pozornost, než se dal do vyprávění toho, co ho prostě trápilo. Normálně by o tom asi řekl bráchovi, ale takhle by se mohl dozvědět něco, co sám nevěděl* (Shin) Víš, máme ve třídě spolužáka, který je prostě jiný *bylo mu proti srsti říkat, že je divnej* (Shin) Moc se s námi nebaví. Někteří kluci ho pošťuchují a asi trochu i šikanují. Jednou se nám představil jako Toshi, podruhé jako Katsu. Asi si z kluků jen utahoval, ale prostě vrtá mi to hlavou *promluvil trochu zamyšleně Shin a díval se na Midori, která jen protočila očima* (Midori) To vám nikdo neřekl o klanech ve vesnici? *zeptala se ho a Shin si jen nervózně prohrábnul vlasy a podíval se trochu provinile na oneechan* (Midori) To mi chceš říct, že jsi takovou hodinu prospal?! *vyjela na něj Midori a šťouchla ho do ramene. Shin byl rád, že si mezitím neposílila ruku tím vítrem. Protože to by určitě letěl pořádně daleko* (Shin) Je to možný, oneechan *zamumlal trochu stydlivě a dostal další ránu do ramene, tentokrát trochu bolestivou. Chtěl si postěžovat, ale uvědomil si, že Midori byla v právu. Prostě zaspal zajímavou hodinu teorie nebo spíš ji nevnímal.* (Midori) Ach jo, co s tebou, Zabu-kun… Víš aspoň, jak se jmenujou klany ve vesnici? *slitovala se nad ním Midori a rozhodla se, že bráškovi trochu pomůže osvěžit paměť. Shin se pousmál, když si uvědomil, že mu další rána nehrozí a snažil se zapojit všechny mozkové buňky, které ještě měl. Oni byli z klanu Kazeshi. Potom tu byl klan Doku, nejstarší klan snad na celém světě.* (Shin) Tak my jsme z klanu Kazeshi. Dokážeme ovládat vítr. Pak je tu klan Doku, nejstarší klan ve vesnici, kdo ví, jestli ne na celém světě. A… *Shin se odmlčel, najednou so nebyl jistý, jak se další klany jmenují. Přeci nejsou jen dva. Musel si přece vzpomenout! Nebylo možné, aby byl tak zabedněný, že by si pamatoval jen dva klany. Ještě jedna skupina přece uctívá toho démona! Dobře, možná trochu na té hodině poslouchal. Bylo to něco na S…* (Shin) Supaida! To je další klan! *vystřelil ze sebe, až se Midori usmála* (Midori) A to je všechno, co si pamatuješ? Dobře.. *hraně si povzdychla a přemýšlela odkud má začít* (Midori)Takže byli tři klany, které stáli u založení vesnice. Klan Doku, klan Supaida a klan Kumamuchi. Členové z klanu Doku jsou velice vážení kvůli jejich moudrosti a dlouhověkosti. Prakticky dosáhnout 30 let a od té doby nestárnou. Vzhledově. A pokud by měli zemřít, tak si mohou transplantovat cizí srdce a žít dál.* začala Midori s výkladem, který si ještě pamatovala z Akademie a co sama tak nějak pochytila ve vesnici. Přeci jenom pohybovala se mezi vrstevníky z jiných klanů déle než její bráchové. Shin nemohl přestat žasnout nad tím, co jsou vůbec Doku zač. To s tím srdcem nevěděl a fascinovalo ho to.* (Shin) To je teda něco! Takže místo, aby umřeli, tak si prostě jen vymění srdce a žijou dál? Hustý! To chci taky! *dostal ze sebe ohromeně a Midori se začala smát* (Midori) Jenom aby ses nestal tím, komu vyříznou z hrudníku srdce, aby nějaký Doku mohl žít dál. *smála se mu a Shin si jen položil ruku na hrudník na místo, kde mu zběsile bušilo srdce. Midori ho trochu vyděsila a ještě se mu smála. To ji jednou vrátí! Když se Midori dosmála, tak pokračovala* (Midori) Takže teď víš něco o klanu Doku. Teď je na řadě klan Supaida. Teda ona je to spíš skupina než úplně klan. Jsou hrozní milovníci pavouků. Jak někdo takové tvory může mít rád. Fuj *oklepala se Midori a Shina napadl zákeřný plán, jak sestře vrátit to, že ho vyděsila tím, že mu někdo vyřízne srdce z těla.* (Midori) Jednak mají rádi pavouky, ale také prý ucítvají nějakého pavoučího démona, který jim propůjčuje pavoučí schopnosti. Třeba mít šest rukou! *snažila se ho děsit dál, přeci jenom to se říkalo, ačkoli nikdy nikoho ze Supaida neviděla se šesti rukama. Ale kdo ví, jestli někdo takový někde není.* (Shin) To nemůže být možné! *namítl Shin, který byl už pěkně vystrašený. Nejdřív mu sestra vyhrožuje tím, že mu nějaký Doku vyřízne srdce z těla, pak zase, že Supaida mají šest rukou. Bál se, co přijde teď. No, bál se oprávněně, protože Midori se konečně dostala do té správné nálady* (Midori) A posledním klanem, který stál u založení vesnice, je klan Kumamuchi a to je klan ze všeho nejhorší. V jednom těle totiž žijí dva lidi, dvě osobnosti. Členové klanu Kumamuchi mají v sobě prostě dvojče. *pokračovala Midori a Shinovi to najednou došlo* (Shin) Takže Toshi a Katsu jsou z klanu Kumamuchi? Hustý *zazubil se Shin, ale tušil, že jeho sestra ho bude chtít děsit dál* (Midori) Nejspíš ano. Vypráví se o nich, že mohou vytvořit obrovskou armádu svých klonů a zničit celý svět. Bůh ví, jestli na tom už nepracují. Třeba se na tom tvůj spolužák už podílí! *vyjekla trochu hraně a Shin nevěděl, co si o tom má myslet. Věděl, že ho Midori nejspíš děsila záměrně, ale Toshi/Katsu mu nepřišel jako někdo, kdo by byl zlý. Nebo kdo by chtěl zničit svět. Jasně, moc se s ním nebavil, vlastně on nebo on/i se moc nebavil/i s nikým. A Shin byl prostě od přírody zvědavý a rozhodl se, že si s Toshim/Katsu promluví. Třeba hned zítra. No, měl toho plnou hlavu, že by se ptal na dalších milion otázek. A ještě určitě Midori nezmínila všechny klany. Rozhodně nezmínila jejich klan. Midori skoro viděla, jak se Zabu kouří z hlavy, ale ještě tak měla dva klany. A rozhodla se, že si ten jejich nechá naposled* (Midori) Poslední klan, který vesnice přijala a který se tu usadil, je klan Taigājointo. Je to klan, které se zaměřuje na malování. Určitě máš nějaké spolužáky, kteří malují o hodně líp než ty nebo Jin. Tak to jsou nejspíš členové tohoto klanu. Na tomto klanu není děsivého asi nic, což je škoda. *povzdychla si zklamaně Midori. On její zklamání nesdílel. Společně s Jinem obdivovali spolužáky, co tak pěkně kreslili a snažili se je napodobit. Ale bylo to marné. Neměli takový talent. Shin se zazubil* (Shin) A co je děsivého na našem klanu, oneechan? *zeptal se zvědavě Shin a Midori se na něj pobaveně zazubila* (Midori) Tak náš klan je děsivý už jen tím, jak umíme ovládat Fuuton, vítr. Díky nám jsou ve vesnici ty větrné elektrárny. Sám si viděl, co budeš umět. A táta toho umí mnohem víc. Kazeshi jsou jediní, co můžou takhle vidět Fuutonové techniky. *usmála se hrdě Midori a znovu si nechala obalit ruku vítrem a Shin znovu ucítil tlak v očích, aby ty vzdušné proudy mohl vidět.* (Shin) Takže kromě nás takhle Fuuton nikdo nevidí? Páni! *hvízdl nadšeně a sledoval, jak Midori měla obalenou ruku větrnými proudy. Dávalo ji to sakra velkou sílu, co viděl, když trénovala na tom panákovi, který tu ránu vydržel fakt stěží, jinak to nemohlo být možné. Nakonec tu techniku zrušila a podívala se zvědavě na Zabu* (Midori) Neměl bys takhle náhodou trénovat, než se tady takhle vykecávat? Znáš tátu, chce vidět výsledky! *popostrčila ho k tomu, co původně sem chtěl dělat. Ale netušil, co vlastně chce trénovat. Přišel si najednou tak slabý po tom, co slyšel. Potom, co viděl trénovat sestru. Midori viděla, jak jen tak stojí a přemýšlí a trochu ho šťouchla do ramene* (Midori) Nejjednodušší bude, když budeme trénovat spolu, co ty na to? základ je, abys měl pořádnou zásobu chakry. To se trénuje pomocí meditace. Já jsem tu svojí docela vyčerpala teď během tréninku, takže pro mě to bude složitější, ale základ je soustředit se na tok vlastní chakry a případně ji někam zkusit nahromadit. Tak si sedni a pustíme se do toho *navrhla mu a společně se posadili proti sobě a zavřeli oči. Shin už tohle cvičení na Akademii párkrát dělal, ale moc ho to nebavilo. Prostě nebyl ten typ, který by se zvládl soustředit. Ale rozhodně se o to pokusil. Zavřel oči a začal zhluboka dýchat. Bylo pro něj těžké nemyslet na všechno to, co se teď dozvěděl od Midori. Ale musel své myšlenky dostat z hlavy a začít se soustředit na vlastní chakru, která mu proudila tělem. Ani nevěděl, jak dlouho to trvalo, pořád se mu hlavou honily ty věci, které ho děsily. Přeci jen to Midori uměla velmi dobře, ho vystrašit. Ale pomalu se začal uklidňovat. Pomalinku jeho myšlenky odplouvaly pryč a nahradilo je prázdno. Čistil si hlavu a cítil se chvíle od chvíle prázdnější a tak nějak soustředěnější. Začal se soustředit na svou chakru, která rychle protékala celým jeho tělem. Takhle to vypadalo, že je to snadné. Jen musel držet vlastní myšlenky mimo svou hlavu, jinak to mohl zkoušet znovu. Cítil tok své chakry a pokusil se zaměřil na své oči. Přeci jen to už zvládl. Nakoncentrovat chakru do očí, aby zmodraly a on mohl vidět větrné proudy. A nemusel to být ani Fuuton. Cítil tlak v očích a věděl, že kdyby otevřel oči, tak dokáže vytvořit kolem nich lehký vánek, kdyby chtěl. Prostě to byla jejich vrozená schopnost. Tak koncentrovat chakru do očí zvládl, tak do jiné části těla. Možná by mohl posílit svou pěst. Sice určitě ne stejně jako Midori, ale alespoň trochu. Pokoušel se přesunout svou nahromaděnou chakru z oka skrz krk přes rameno až do zápěstí. Ale nešlo to tak, jak by si představoval. Přeci jen to nebylo tak lehké. Několikrát se mu prostě ta masa chakry rozutekla po celém těle a nemohl ji zkoncentrovat. Nacházel se už v hluboké meditaci a snažil se. Snad poprvé se vážně snažil, aby udělal nějaký pokrok. Byla pravda, že otec byl zaměřený na jejich pokroky a chtěl, aby z nich něco bylo. A on se musel začít pořádně snažit. Vykašlal se radši na nějaké složité přesouvání po těle, protože toho vážně nebyl schopný a soustředil se na svou levou pěst, kde si začal pomalu hromadit chakru. Nešlo to tak snadno jako u očí, ale pomalu cítil, jak se mu v pěsti hromadí chakra. Chtěl zjistit, kolik je schopný ji tam nahromadit. Přeci jen to nikdy nedělal. Hromadil v pěsti chakru, že se mu začala trochu chvět ze začátku a pak do ní dostal křeč, že musel přestat. Přehnal to. Najednou ale ucítil ruku své sestry na své ruce, kam koncentroval tu chakru a cítil, jak mu ta chakra mizí skrz ten dotek. Shin vyděšeně otevřel oči a bylo po soustředění* (Shin) Co se děje? Co to děláš? *zeptal se své sestry a ta se na něj jen zazubila* (Midori) Jen ti odčerpám trochu tvé chakry, abys to soustředění na ní neměl tak lehké *mrkla na něj, jenže jemu nepřišlo, že by to bylo zrovna málo. Bylo to zatraceně hodně. Prakticky skoro všechno, co měl nakoncentrované v té pěsti. Cítil se celkem unavený, ale snažil se dělat, jako by nic* (Midori) Tak zpátky do práce, niichan *poplácala ho po rameni a znovu se posadila proti němu a začala se soustředit. Shin si jen povzdychl a zavřel oči taky. Sice si myslel, že když se předtím tak hluboce dokázal soustředit na svou chakru, že to i po přerušení jeho meditace bude lehčí, ale opak byl pravdou. Té chakry měl o dost méně a bylo o to těžší se na ní soustředit. Jako by mu pořád utíkala. Prostě najednou to bylo o dost těžší, ale byla to výzva. Musel ještě usilovněji odhánět vlastní myšlenky, aby se dostal znovu do stavu hluboké meditace. Bylo to mnohem těžší, než si myslel, že to někdy bude. Měl chuť to vzdát a říct, že to prostě nezvládne. Ale tak nějak nechtěl přerušovat to ticho ve své hlavě, ten naprostý klid, který se v něm usadil během meditace a během soustředění se na chakru. Ještě aby to nebylo těžké, když mu Midori pomocí techniky CHAKRA KYUUIN NO JUTSU​ odsála čtyři body zásob chakry z jeho deseti. soustředil se tak dlouho a usilovně a nic se nedělo, když uslyšel pohyb sestry, jak se protahovala. Nechtěl přestat, musel přeci aspoň ucítit tok své chakry. Sice ji bylo o dost méně než předtím, ale musel to dokázat. Čím déle to trvalo, tím více byl odhodlaný to nevzdat, dokud nebude moci pohnout tokem chakry v tomhle množství. Najednou to ucítil právě ve chvíli, kdy to chtěl pomalu vzdát. Ucítil ten záchvěv chakry ve svém těle. Najednou cítil ten slabý proud chakry, který pomalu protékal jeho tělem. Byla to chvíle, možná deset vteřin, než zase necítil vůbec nic. Nakonec otevřel oči a protáhl se stejně jako Midori* (Shin) To mi nejde *povzdychl si a pokračoval* (Shin) Chvíli jsem se dokázal soustředit na chakru, ale nedokázal jsem ji ovládat. Ani se na ní moc dlouho soustředit *přišel si k ničemu a zklamaný sám sebou. Když Shin vstal a začal se pořádně protahovat, tak mu Midori jen prohrábla hravě vlasy* (Midori) Ale no tak, Zabu-kun. Nesmíš si to tak brát. Příště ti to půjde zase o něco líp a uvidíš. Nakonec ji budeš moct ovládat určitě mnohem líp než já *mrkla na něj ve snaze ho povzbudit, což se moc nepovedlo, ale když se podíval za Midori, tak si všiml otce, který byl opřený o stěnu domu a s mírným úsměvem je sledoval. To mu dodalo potřebné povzbuzení, protože i ten mírný úsměv byl u otce vzácný*

--- konec RPG ---
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Shinzaburo Genichiro​

Fri Sep 17, 2021 9:51 am
Trénink síla

*byl to druhý den po rozhovoru a tréninku s Midori. Samozřejmě jako “správný” osmiletý kluk si už půlku věcí nepamatoval. Rozhodně ne ty, čím ho chtěla Midori vystrašit. Myslel si prostě, že jen přehání. Svou sestru přeci jen už znal a věděl, že si ráda z něj a bratra dělala srandu. Už jen ta představa, že by na tom bylo něco pravdy, byla dost děsivá na to, aby na to myslel jako na něco, co může být skutečné. A hlavně co už. Zjistí si pravdu sám, když bude chtít. Ty historky Midori mu přišly prostě postavené na hlavu. Teď poslouchal přednášku od senseie a pokukoval po třídě. Pohledem se zastavil u Toshiho. Byl to jediný kluk, který se moc s nikým nebavil. Někdy ho slyšeli bavit se sám se sebou a kluci ve třídě ho začali mít za podivína. Jenže jak nejevil zájem o ostatní a nereagoval na nějaké vybídnutí k blbnutí nebo tak, tak si k němu spolužáci začali dovolovat víc a víc. A začali se mu posmívat. Na to Shin nebyl vůbec zvyklý, ayb se někomu posmívali jeho spolužáci. Vlastně jeho kamarádi. Nevěděl, jak se má zachovat. Nebyl zrovna ten, co by se přidal a smál se mu taky. Na to byl slušně vychovaný a přátelský k ostatním. Ta jeho přátelskost mu pomohla v oblíbenosti ve třídě. Teda mimo to, že byli s Jinem jednovaječná dvojčata. Spíš chtěl zjistit, proč se Toshi všem vyhýbá. Když teda skončila hodina a měli polední přestávku, tak jen dal vědět bratrovi, že dneska s ním obědvat nebude a zašel za Toshim, který zůstával sedět ve třídě* (Shin) Oi, Toshi *pozdravil ho a bez nějakého dovolení se posadil na židli před něj tak, aby k němu byl čelem* (Toshi) Oi Shine… Nebo Satsu? Pořád nevím, kdo jste kdo *nervózně se usmál Toshi a Shin mu jeho úsměv oplatil poněkud sebevědoměji* (Shin) Já jsem Shin *představil se a prohlédl si Toshiho. Na první pohled se mu nezdál jako podivín, ale taky ho slyšel si povídat sám pro sebe* (Shin) Ty jsi z klanu Kumamuchi, viď? *zeptal se Shin, když mezi nimi nastalo trochu trapné ticho. Ale jen na chvíli, než si Toshi trochu oddechl* (Toshi) Trochu jsem se bál, že se mi taky přijdeš smát *pronesl ještě nervózněji, ale to Shin musel zasáhnout, protože to vypadalo, že se mu tu spolužák trochu sesype* (Shin) Neboj, já takový nejsem. Jsou to pitomci. Víš, kromě bratra mám starší sestru, která mi zrovna včera říkala o tom, že členové klanu Kumamuchi mají… no jak to říct… Ve své hlavě dvojče? *sice Shin začal docela jistě, ale nakonec se trochu sám zarazil* (Toshi) Ano, je to tak. Všichni se rodíme se dvěma osobnostma v jednom těle. Moje dvojče se třeba jmenuje Katsu. Teď je docela zaražený, že se s námi bavíš. Ale obvykle prostě se pereme o to, kdo bude naše tělo ovládat. Takže to mnohým okolo může připadat prostě divné *pokrčil rameny trochu stydlivě Toshi a sledoval Shina, jak na něj chvíli kouká s otevřenou pusou. Nejspíš byl Toshi s Katsu první, koho poznal z Kumamuchi. Ono by se nebylo čemu divit, protože mezi klany se prostě děti neznají, dokud nenastoupí na Akademii. Shin naštěstí se z toho překvapení rychle probral, přeci jen si právě potvrdil, že něco z toho, co mu Midori předchozí den říkala, byla pravda. Radši se ale nechtěl zamýšlet nad dalšími strašnými historkami své sestry.* (Shin) no, my jsme se Satsu z klanu Kazeshi a modrají nám oči, když nějak ovládáme vítr… Třeba takhle *promluvil Shin, aby pro změnu na sebe něco prásknul a ve chvíli, kdy mu zmodraly jeho zelená kukadla, tak se otevřenými okny prohnal lehký vánek. Nic silného, ale bylo to poznat. Teď bylo na Toshim, aby chvíli koukal, co jeho spolužák dokáže* (Toshi) Páni, tak to je něco. *hvízdl obdivně, než se společně rozhodli se vydat do kantýny, aby si koupili něco k obědu. Samozřejmě se po chodbách poflakovali i jejich spolužáci a ti, když je viděli spolu, tak si začali šuškat. Někteří i něco pokřikovali po Shinovi, jako že se tahá s takovým podivínem, ale on si z toho nic nedělal. Minimálně ne navenek. Vnitřně mu to vadilo, že se mu smějí, ale mohl snad udělat něco jiného? Jasně, mohl se posmívat Toshimu s nimi, ale to by zapřel celou svou výchovu od otce. A kdyby se to otec dozvěděl, že se směje spolužákovi, určitě by to nedopadlo dobře. Už jen ta představa naštvaného otce ho děsila natolik, že na to ani nepomyslel. Jistě, jeho hrdost a jistá namyšlenost ohledně toho, k jakému klanu patřily, byla jedna věc, ale pochyboval, že by mu schvaloval šikanovat kluka z jiného klanu jen z rozmaru nebo z nějakého strachu, že by se s ním všichni přestali najednou bavit. společně s Toshim se naobědval a povídali si tak o všem možném. Shin se dozvěděl, že Toshi má staršího bratra, hlavně dva bratry, když to bral i s jeho dvojčetem. Shin si dělal srandu, že by mohli dát jejího bratra dohromady s Midori a byli by rodina. společně se tomu smáli tak, že se po nich spolužáci otáčeli. Docela rychle si sedli a rozuměli si. Jasně, nebylo to takové jako měl Shin vztah se Satsu, ale byla to příjemná změna. Ani nebyl nějak zaražený. Po obědě je čekal fyzický trénink, tentokrát prý silový, na který se Shin těšil. Docela se těšil na jakékoli tréninky, kdykoli byla možnost, kdy nemuseli být ve třídě, byla super. Sice Shin ještě moc neoplýval fyzičkou, ale rád se hýbal a trénoval. Možná i proto, že z nějakého důvodu nebyl tak moc unavený vždycky jako jeho spolužáci. A jeho bratr na tom byl stejně. Každopádně se s Toshim vydali do tělocvičny a Shin se v duchu podivoval, jak je Toshi fajn kluk. Ale to ještě neměl co dočinění s jeho dvojčetem Katsu, což mohlo přijít každou chvíli. Ale prozatím Katsu nechal mluvit Toshiho, sám byl takový stydlivý, ještě víc než Toshi. A navíc nevěděl pořád, co si o Shinovi a jeho zájmu o ně dva myslet. Všichni se převlékli a sešli se v tělocvičně, kde se rozběhali, protáhli a pak je sensei rozdělil do dvou skupin. Skupina, kde byl Shin, Satsu i Toshi byla rozdělena ke cvičným panákům. Vypadaly rozhodně méně bytelně než ten, kterého měli Genichiro doma. Ale tam to bylo uzpůsobené jejich stylu boje s Fuutonem. Druhá skupina šla se senseiem do rohu tělocvičny, kde se nacházely různé činky a závaží. Sensei nejdřív vysvětlil skupince u činek, co mají dělat, než se vydal směrem k naší skupince* (Sensei) Tak a vy se rozdělíte do dvojic a jeden z vás bude vepředu panáka a bude na svého kolegu za panákem vysílat končetiny panáka, a ten za panákem se těm útokům bude snažit vyhnout. *instruoval je sensei a Shin se podíval ze Satsu na Toshiho. Obvykle dvojčata trénovali spolu, ale to už si Satsu vybral jiného parťáka, takže Shin neměl nějaké výčitky, když byl ve dvojici s Toshim. Toshi se postavil za panáka a oba mohli začít. Shin se ještě trochu protáhl a začal dávat rány do rukou cvičného panáka. Slyšel, jak většině těch ran se Toshi zatím vyhýbal, tak zkusil do svých ran dávat větší sílu, ale moc mu to nešlo. Ne, že by byl unavený, ale prostě nebyl dostatečně silný, aby se Toshi těm ranám nemohl vyhnout. Ale přesto se snažil. Dokonce si i trochu nešikovně odřel klouby na zápěstí, jak se usilovně snažil dát co největší ránu, ale vypadalo to, že se Toshi pořád bez problému vyhýbá. Shina to trochu frustrovalo, jak by taky je, když bylo evidentní, že jeho nový kamarád je na tom s fyzičkou líp než on. Minimálně s rychlostí. Uběhlo asi 20 minut, než sensei zavelel, aby se obě skupiny vyměnili. Shin se vydal trochu frustrovaně směrem k činkám. Měl pocit, že prostě nezesílí. Že něco podcenil, protože byl prostě slabý. Alespoň si to myslel. Sensei jim tady vysvětlil, aby si každý vybral tu nejlehčí činku a zvedl ji padesátkrát. A postupně takhle aby si zvyšovali hmotnost a znovu další činku zvedali. A samozřejmě střídali ruce. Shin s první činkou neměl vůbec žádný problém. Jasně, nebyl zrovna silný, ale měl slušnou výdrž, takže mu zvednout padesátkrát činku, která měla asi kilo, nedělalo žádný problém. Ale všiml si, že Toshi za ním docela zaostává. Ale nějak si toho nevšímal, prostě zvedl první činku na obou rukách určený počet zdvihů, než si šel pro dvoukilovou a pokračoval s ní. Ne, že by měl nějaký extra problém, ale nechtěl se úplně hned odrovnat, takže zpomalil. No, možná zpomalil i trochu kvůli Toshimu, který se pořád pral s tou jednou a tekl z něj pot. Měl evidentně dost už z prvního cvičení. A to se měli ještě vystřídat u panáků, aby Toshi byl vpředu a Shin vzadu. Shin byl asi u dvacátého zdvihu na druhé ruce, když se spolužáci začali navážet do Toshiho. Dost nevybíravě. smáli se mu, že nic nevydrží, že je srab, který se akorát umí vyhýbat ranám a tak. Shin byl tak nadopovaný adrenalinem, že po pár zdvizích činku prostě položil a šel za tím spolužákem, který se do Toshiho nejvíc navážel* (Shin) Za to z tebe vůbec neleje pot, že jo? *začal Shin, protože si všiml, že na tom spolužák je podobně jako Toshi. Jediní, co na tom byli docela dobře, byli Satsu a Shin.* (Spolužák) Od kdy se zastáváš takového podivína, Shine? *tón jeho hlasu byl docela pohrdavý, že se prostě Shin neudržel a jednu mu vrazil. Nevěděl, kdy se to semlelo, ale většina spolužáků z jejich skupiny se vydala chránit toho jejich spolužáka, takže než si sensei všiml, že se tam spustila rvačka, tak byl Shin pěkně zmlácený. Nic vážného, ale určitě bude mít po těle pořádné modřiny a možná i monokl. Toshi ani Satsu neměli šanci proti ostatním nějak bránit Shina.* (Sensei) Tak i dost! Zasloužili jste se o to, abyste zůstali po škole! Všichni, co jste se prali! *zakřičel naštvaně sensei a ty nejhůř zraněné, mezi kterými byl i Shin, odvedl na ošetřovnu. Zbytek třídy, která nebyla mezi viníky, mohla jít předčasně domů*

----- konec RPG -----
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Shinzaburo Genichiro​

Fri Sep 17, 2021 11:03 am
Trénink výdrž

*Shin zůstal po ošetření po škole ještě s dalšími šesti spolužáky, kteří se obouvali do Toshiho a on ho v tom prostě nenechal. Bylo to pěkně podlé, že se na něj vrhli všichni, protože pak Satsu ani Toshi neměli vůbec šanci ho ubránit. Ale Shin všechno vzal na sebe a řekl senseii, že bratr se do potyčky nezapojil. Přece jen to byla jeho iniciativa nenechat spolužáky, aby dál šikanovali Toshiho. Nebo to bylo spíš něco, co by šikanou jednou mohlo být. Prostě je nemohl nechat, aby na něj měli nějaké kecy. Jistě, moc Toshiho neznal, ale to nikdo z nich. On si dal aspoň tu práci, aby se s ním začal bavit. A pak byl tak nadupaný adrenalinem, že se prostě neudržel a vyvolal tu rvačku, která skončila na ošetřovně a teď skupinka sedmi kluků čekala na senseie a co jim vymyslí za trest. Ani jeden z těch kluků se mu neomluvil a on k tomu taky neměl důvod. Proč taky, když chyba byla evidentně na jejich straně. A to, že tu rvačku vyvolal. Dal první ránu, ale kdyby nechali Toshiho být, tak by se do toho nehrnul. Takže teď stáli v tichosti před tělocvičnou, než se objevil sensei* (Sensei) Zklamali jste mě a to hodně. Myslel jsem, že vás unavím dostatečně tréninkem a vy se do sebe ještě pustíte. Tohle se nebude opakovat, rozumíte? *promluvil a vypadal vážně zklamaně, že Shin sklonil hlavu. Měl pocit, že za to může on. Vlastně svým způsobem mohl, ale bral na sebe vinu i za ostatní evidentně.* (Shin) Už se to nikdy nestane, sensei. Za sebe vám to slibuju *promluvil Shin a podíval se zkroušeně na senseie. Rozhodl se, že pokud by se něco takového ještě stalo, tak si to se spolužáky vyřídí po škole. Najednou byl Shin krotký jak beránek, nechtěl zklamat senseie a druhým důvodem bylo to, že se o té rvačce určitě dozví otec. Obzvlášť když Satsu přijde ze školy dřív a bez něj. Tady ho čekal jeden trest a doma bude čekat určitě další.* (Sensei) No dobrá *povzdychl si, když mu to nakonec slíbili všichni. Ale ostatní se dívali dost nevraživě na Shina. Nevnímal to, rpostě svou pzoornsot upínal k senseii, kterého zklamal víc než svými fórky s bratrem ohledně toho, kdo je kdo.* (Sensei) Teď k tomu trestu pro vás. Pomůžete jednomu geninovi přestěhovat nábytek na druhém patře. A koukejte opravdu pomoct! *přikázal jim a vypadalo to, že ho to rozčílení z jejich rvačky ještě nepustilo. Skupinka kluků se vydala do druhého patra, kde už byl kluk o pár let starší než oni s čelenkou Kumogakure, který už na ně čekal.* (Genin) Že vám to za to stojí, kluci. Prát se ve škole *jen se pobaveně zazubil a vysvětlil jim, že musí ze všech tříd odnést veškerý nábytek, protože ty třídy se budou malovat. Kluci se rozdělili do dvojic a Shin zbyl sám, takže šel do dvojice s tím geninem. Neměl chuť se nějak vybavovat, ale genin chtěl vědět, proč ta rvačka vznikla. Přeci jen měl být na celé patro sám a najednou tu má dalších sedm pomocníků. Každá dvojice šla do jedné třídy a genin začal vyzvídat, zatímco začali tahat lavice ven. Nejdřív lavice a pak pokračovali se židlemi a ostatním nábytkem. Shin se do toho zrovna neměl, ale genin tak moc naléhal, že mu to řekl. Řekl mu o Toshim, že je z klanu Kumamuchi a že si prostě na něj spolužáci troufají. Genin chvíli přemýšlel, než mu na to řekl, že by se spolužáka zastal taky, ale nechal by si to až po škole, aby z toho nebyl takový problém. Shin s ním souhlasil a měl v plánu to příště takhle udělat. Ale hlavně musel zesílit, aby mohl Toshiho bránit proti přesile, což se mu dneska ošklivě vymstilo. Vypadalo to, že on s tím geninem byli ryhclejší než ostatní, protože spolužáci byli dost sedření z toho tréninku se senseiem, takže jejich tempo bylo o to pomalejší. Takže ve chvíli, kdy měli Shin s geninem vyklizenou první celou třídu, tak ostatní nebyli ani v půlce. A bylo tu osm tříd. Genin se hodlal se Shinem hecnout, že toho udělají dvakrát víc než ostatní, což tak to i vypadalo. Upřímně v tomhle tempu toho měl dost i Shin, ale snažil se držet tempo s klukem, který byl prostě víc trénovaný. A navíc doufal, že když se do toho pořádně pustí, tak se mu trochu otupí ty výčitky svědomí, které měl. Když začali vynášet z druhé třídy lavice, tak už Shin cítil na sobě únavu, přeci jen toho měl dneska za sebou už po fyzičce dost. Jasně, byl na tom z nějakého důvodu líp než jeho spolužáci, aby už taky nebyl tak v pohodě jako genin. Ale ten se mlčky Shinově tempu přizpůsobil. Přeci jen nebylo to tak dlouho, co byl takhle taky netrénovaný, takže chápal, že přepínáním nic nezmůže. Spíš by toho dost mohl Shin pokazit. Takže zpomalili, ale i tak, když Shin s geninem měli vyklizenou druhou třídu, tak ostatní se vrhli teprve do té druhé, takže ano, byli spoko dvakrát tak rychlejší* (Genin) Hele, chápu, že jsi na ně naštvaný a oni na tebe, ale co kdybychom jim pomohli, ať všichni můžeme co nejdřív domů? *navrhl genin a Shin nerad souhlasil. Radši bude v pohybu, než aby ještě čekal, než budou kluci hotoví. společně se vydali teda k jedné dvojici, aby jim pomohli. Bylo to od Shina svým způsobem i nečekané gesto, že jim chtěl pomoct. A i to možná prolomilo ty ledy mezi nimi, že se Shin zase začal s ostatními bavit. Sice byli docela zaražení všichni, ale přítomnost někoho cizího jim trochu pomohla, aby na sebe přestali naštvaně zírat. Všichni byli už podobně unavení, takže spolu našli docela společnou řeč. Naštěstí. Když ty čtyři skončili s tou třídou, tak šli všichni pomoct další dvojici a díky tomu to měli docela rychle hotové. Teda rychle, už se začínalo stmívat, když skončili* (Genin) díky za pomoc, kluci. Já bych nad tím strávil ještě další dva dny *poděkoval jim genin s úsměvem a to už je pár chvil sledoval sensei, který je propustil. Když šel kolem něj Shin, tak se zastavil a podíval se na senseie* (Shin) Omlouvám se, pane. Můžu za to já, protože jsem bránil Toshiho. A slibuju, že si z vás už nebudeme dělat srandu se Satsu. *promluvil pokorně a sensei se poprvé od té rvačky usmál* (Sensei) Díky, že to říkáš. chápu, že je to pro vás zábava a nezlobím se. Ale už nevyvolávej rvačku ve škole *poradil mu a Shin jen přikývl, než se vydal domů. Byl docela vyčerpaný a doufal, že trtest, který pro něj měl určitě už teď vymyšlený otec, přijde až později. Když dorazil domů, otec už na něj čekal* (Otec) Můžeš mi říct, co se to tam dělo? *zeptal se ho přísně a Shin se mu to pokusil vysvětlit. Ale bral všechnu vinu na sebe stejně jako u senseie. Stačil krátký rozhovor s otcem a Shin si byl jistý, že ho nějak přesvědčil, že byl potrestaný už dost. Teda nevědomky, pořád ten trest svým způsobem čekal. Nakonec ho otec pustil k večeři a pak si odpočinout před dalším dnem na Akademii. Shin neměl ani tušení, co se otci honí hlavou poté, co spolu mluvili. Ale byl rád, že otcův trest nepřišel ještě téhož dne. Otázkou je, jestli bude rád, až ten trest přijde a kdy*


---- konec RPG ----
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Shinzaburo Genichiro

Wed Nov 17, 2021 12:06 am
Trénink ninjutsu

*Shin byl poslední dobou docela v depresi. Satsujin už měl za sebou už skoro rok geninskou zkoušku, ale on ještě stále ne. Měl pocit, že by měl chodit kanály, i když mu nikdo nedával najevo, že je nějak méněcenný nebo tak. Ale on se tak prostě cítil. Cítil se k ničemu, protože jeho bratr byl prostě lepší než on. A Shin z toho byl frustrovaný. První týdny a měsíce jen tak nějak zevloval kolem a nesnažil se s tím nic udělat. Ne, že by každou chvíli nedostával nabídky od rodiny nebo od senseie, že mu s učením pomůžou. Dokonce ho lákali i na to, že by ho naučili něco víc, co by ve skutečnosti student Akademie umět ještě neměl. Ale ani to ho nezlákalo, aby se sebou něco dělal. Dokonce si nechal od senseie ukázat techniku Shunshin no Jutsu, ale byl celkový apatický, že ho radši všichni postupně nechávali být. Mohli jen doufat, že si to v hlavě urovná natolik, aby začal trénovat a dokončil Akademii. Ten nezájem, který byl uměle vyvolaný, nakonec způsobil v Shinovi zlom. On to nebral tak, že by začal mít prostor sám pro sebe, ale že nad ním prostě zlomili hůl. Za tu dobu si našel nějaké rádoby kamarády mezi civily a zrovna byl na cestě za nimi. Prostě byl tak nějak zlomený a byl rozhodnutý se na Akademii vykašlat úplně a oznámit to doma. To teprve z něj budou zklamaní. Ale on byl napůl rozhodnutý. Než aby je udržoval v naději, že z něj něco bude, stane radši sám ze svého rozhodnutí černou ovcí rodiny. Jenže ve chvíli, kdy se dostal do míst, kde se obvykle scházeli, tak tam viděl dva své rádoby kamarády se prát. A vzájemně se osočovali skoro ze všeho, z čeho mohli. Kolem nich byl hlouček kluků, kteří fandili jednomu nebo druhému. Byli oba už docela pomlácení, takže se tu rvali už docela dlouhou dobu. Kdyby tohle byli byť jen studenti Akademie, tak by vypadali mnohem hůř. V Shinovi se ale něco sakra zlomilo. Nemohl se na to dívat. Rozhodl se tomu zabránit, takže si proklestil cestu těch povzbuzovatelů a ty dva od sebe bez nejmenší námahy roztrhl* (Shin) Přestaňte a hned! *ozval se jeho rázný hlas, kdy překvapil i sám sebe, jak mu tohle chování vadilo. Jindy by ho to nechávalo chladným, ale teď to v něm probudilo ty zažité vzorce chování, kdy by měl chránit slabší. Slyšel zklamané povzdechy za svými zády a viděl naštvané pohledy těch dvou. Ten pocit, že tomu učinil přítrž v něm způsobilo, že mu zmodraly oči díky jeho klanovému původu a kolem jedné ruky mu začal rotovat vítr. Klanová technika, kterou použil nevědomky* (Kluk) Nech nás být Genichiro! Prostě mezi nás nepatříš, smiř se s tím! *ozval se jeden z těch kluků a tentokrát se Shin neubránil a jednu mu vrazil sám. Naštěstí tou neposilněnou rukou* (Shin) Máš pravdu, nepatřím. Ale vy dva se nechte na pokoji. Ještě jednou vás uvidím v sobě a budete mít větší problém! *oba nějakou dobu znal a věděl, že se perou kvůli nějaké holce. Oba byli o něco starší než on. A nechápal, proč by se měli prát kvůli holce! Když ani jeden z nich nebyl o nic lepší než ten druhý. Shin už nic jiného neudělal a neřekl, prostě odešel. Několik desítek minut bloumal po vesnici, než dorazil k viaduktu. Podíval se vzhůru na několik metrů vysokou stěnu a vzpomínal, jak tudy chodil tolikrát se Satsu. Chyběl mu brácha, teď si to uvědomoval v plné síle. Musel mu ukázat, že to nevzdal. Musel to dokázat celé své rodině. Uvědomil si, že vážně mezi civily nepatřil. Nemohl přece zahodit výchovu jejich otce. Zastavil se proti stěně, která ho dělila od vody ve viaduktu a rozhodl se procvičit své ovládání chakry. Přeci jen to bude potřebovat, pokud by měl splnit konečně geninské zkoušky a vydat se na cestu shinobi. Zavřel na chvíli oči, aby dokázal soustředit chakru do nohou a vydal se vstříc stěně. Mimo Akademii už netrénoval dlouho a tak se nebylo čemu divit, že asi v půl metru spadl přímo na zadek. Hned se oklepal a zkoušel to dál. Čím víc byl soustředěný tím měl pocit, že mu to víc nejde. ano, dostal se vždycky o něco výše, ale vždycky udělal nějakou hloupou chybu, kterou by ještě před rokem neudělal. Vypadl z toho a měl strach, že do toho už nenaskočí. Že učení ninjutsu je jak rozjetý vlak, který už nemá šanci dohnat. Každopádně to ještě několikrát zkusil, než to vzdal. Musel začít někde jinde, někde, po čem nebude jedna velká modřina. Už takhle ho bolel zadek. Další den zůstal na Akademii po vyučování a vykradl se do tělocvičny, kde byli u stěny, kde trénovali Kinobori no Waza, žíněnky. Alespoň něco, že. Prostě musel začít úplně od začátku a potom pokračovat. Opět soustředil chakru do nohou a začal stoupat po stěně vzhůru. Šlo mu to podstatně lépe, ale pořád to nebylo na to, aby další dny vyrazil k viaduktu. Proto trávil asi měsíc každý den po škole na Akademii, kde trénoval tak na první pohled primitivní techniku Kinobori no Waza. Po skoro měsíci se mu konečně povedlo dojít až ke stropu a sejít dolu, aniž by zaváhal nebo by snad spadl. vážně na sobě dřel, aby svého bratra alespoň trochu dohnal. Neměl ani tušení, že celý ten měsíc ho sleduje jejich sensei a drží mu palce, aby vydržel ve svém snažení. Když už si byl jistý Kinobori no Waza, tak přistoupil k tomu, že se vrátil k viaduktu. Byl už skoro večer, když dorazil na místo a bez sebemenšího zaváhání zdolal pomocí Kinobori no Waza několikametrovou stěnu, za kterou se skrývala samotná voda. Bylo ještě teplé počasí na to, aby jeho případné vykoupání nebylo tak podezřelé. Posadil se na kraj viaduktu a sklouzl do vody přímo s chakrou soustředěnou v nohách. Naštěstí se udržel na hladině, ale bylo to o něco těžší než Kinobori no Waza. Přeci jen vodní hladina nebyla pevná podložka. Ale zvládl udělat pár kroků, než skončil celý pod vodou. Když se vynořil, všiml si postavy, která stála na kraji viaduktu a pobaveně ho sledovala. Jeho starší sestra.* (Shin) Midori-chan… *pronesl ve chvíli, kdy se dostal z vody a postavil se kus od ní. Sledoval její pobavený výraz* (Midori) Co tu vyvádíš? Chtěl sis zaplavat v pitné vodě nebo trénuješ? *zeptala se na rovinu a sledovala bratrovy rozpaky. Přeci jen Shin nebyl ten, co by sám trénoval a to, že ho nachytala jeho starší sestra, nebyla určitě náhoda* (Shin) A co tu děláš ty? *vrátil ji, čímž ji ve tváři vykouzlil další úsměv* (Midori) Hlídám tě ty tupče *začala Midori a Shin dostal prostě pohlavek, než sestra pokračovala* (Midori) Myslíš snad, že jsi každému ukradený, když si hniješ ve své depresi?! Bojíme se o tebe! *začala ho peskovat a Shin se cítil o dost hůř, když si to uvědomil, co tím, že se všem stranil, ztratil. Ztrácel se sám sobě a své rodině před očima. Ani radši nepomyslel na to, že se chtěl na Akademii vykašlat.* (Midori) Tak na to rychle zapomeň, jestli sis to myslel! Teď koukej trénovat Suimen Hokou no Waza a ať jsi včas doma na večeři! *přikázala mu a sama odešla neznámo kam. Shin si jen povzdechl a musel se pro sebe usmát. S tím pocitem, že na něj pořád dávají pozor, se mu trénovalo překvapivě mnohem lépe. Jistě, několikrát ještě skončil ve vodě, ale ten pocit, že ho nezatratili úplně, v něm dokázal vyburcovat ty lepší výkony. Když se vydal domů, byl několikrát mokrý, takže po příchodu domů se vypařil v koupelně, aby se převlékl do suchého prádla a vydal se za svou rodinou na večeři. Omluvně se podíval na své dvojče, než zasedl ke stolu. tušil, že o jeho rozhodnutí udělat geninskou zkoušku, tak nějak tušili. Ale přesto měl potřebu jim to říct. Otec si evidentně oddechl, že jeho syn nezůstane civilem a ostatní to vzali jako hotovou věc. Jako kdyby s ničím jiným ani nepočítali. Byl rád, že je zase v tom rozjetém vlaku zpátky. Ano, trvalo mu to déle, než zase naskočil, ale byl zpátky. Byl to stejně pěkný pocit být zase součástí rodiny a nehrát si na někoho, kým ve skutečnosti Shin nikdy nebyl*

---- konec RPG ---

Počet slov: 1376
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Shinzaburo Genichiro

Wed Nov 17, 2021 1:21 pm
Trénink zásoby chakry

*ve chvíli, kdy doma Shin oznámil, že v nejbližší možné době absolvuje geninské zkoušky, aby se za něj nemuseli doma stydět, tak jeho trénink pomalu bral do rukou otec. Nejspíš měl pocit, že něco ve výchově Shina zanedbal a teď mu tu péči chtěl věnovat. Nebo to bylo způsobené tím, že si uvědomil, jak málo stačilo k tomu, aby si jeho synek zničil život a teď byla ta poslední možnost mu ukázat správný směr. Shin ale pořád měl svým způsobem svou hlavu, ale otec ho nechal být. Alespoň do chvíle, kdy si byl jistý, že po škole Shin chodí stále k viaduktu trénovat chození po stěně a po vodě. Sám věděl, že pokud se poctivě naučí základy jako je ovládání chakry, všechny další složitější a komplikovanější techniky pro něj budou snadnější. Shin to s ním i několikrát konzultoval. Prostě se vrátil jako poslušný synek a nechal si poradit. Z většiny to bylo způsobené tím, jak moc se styděl, že po prvním neúspěchu ve formě geninské zkoušky se tak snadno vzdal. O to víc chtěl všechno dohnat. Trvalo dalších několik týdnů, než si Shin byl zcela jistý i chozením po vodě. Až v tu chvíli se vydal za svým otcem, který na něj čekal, až si řekne o pomoc. Jistě, měl i své povinnosti, ale Shin věděl, kde ho najít, až přijde ta správná doba. A Shin vyhodnotil, že pokud má o dva týdny později složit geninské zkoušky, že by se měl odevzdat do výuky svého otce. Bylo taky na čase. Když přišel za svým otcem, nemusel ani nic říkat a otec mu ukázal, aby ho následoval na jejich pozemek, kde byli rozestavění cviční panáci. Shin si zprvu myslel, že půjde o fyzický trénink, ale každý ten panák vypadal jinak, jako kdyby to byli nějací modelové. Shin se jen pobaveně ušklíbl* (Otec) Na začátek chci, abys použil Henge no Jutsu a proměnil se do každé z těch podob, co ti panáci mají. *přikázal mu a Shin si prohlédl zblízka nejbližšího panáka, než složil potřebné pečetě na Henge no Jutsu. Když si ho otec prohlédl, nevypadal dvakrát spokojeně* (Otec) Zkus to ještě jednou *vybídl ho, když Shin zrušil Henge a ještě jednou si panáka prohlédl a zkusil to znovu. Tentokrát byl otec o něco spokojenější. Takhle to probíhalo u všech panáků. Pro Shina to bylo docela dlouhé a myslel si, že už to nikdy neskončí. Ale to neustálé trénování a přeměny ho přeci jen v té technice zdokonalilo natolik, že u posledních asi třech panáků stačil jeden pokus Henge no Jutsu, aby byl otec spokojený. Ale Shin se cítil trochu vyplivnutý. Ne, že by byl unavený, ale cítil, že spotřeboval slušné množství chakry. Jenže to byl teprve začátek prvního tréninku s otcem. Otec ho nechal chvíli vydechnout a pak mu ukázal na ty panáky* (Otec) Teď zkusíme klanovou techniku, kdy dokážeš soustředit vítr do jedné ruky a zvětšit si tak vlastní sílu a rychlost *vysvětlil mu a Shin si vzpomněl, jak něco takového dokázal, když viděl ty dva své teď už bývalé kamarády se prát* (Shin) To se mi jednou povedlo, ale vůbec netuším jak *ozval se Shin a jeho otec se jen pousmál* (Otec) Dobře, tak mi to ukaž *vyzval ho a Shin se začal soustředit na svou pravou ruku. Ale nic se nedělo. Netušil, jak to udělat vědomě prostě. Otec ho nechal, nic neříkal. Shin začal od toho, jak ovládnout mírný větřík k blízkosti. To přece uměl už odmala. Cítil v očích chakru, takže mu už zmodraly oči. Během chvíle se už kolem jeho nohou proháněl lehký vánek.* (Shin) No dobře a teď k té ruce… *řekl si pro sebe Shin a už si přestával myslet, že to bude nějak extra jednoduché. Pomalu se u jeho ruky shromažďoval vítr. Bylo to ale zoufale dlouhé a pomalé.* (Otec) Už jsi na to skoro přišel. Pokračuj *povzbudil ho a nechal ho dál se trápit. Jistě, jednodušší by bylo, kdyby mu to ukázal, ale nehodlal mu to usnadňovat. Sice byl rád, že se rozhodl pokračovat v dráze shinobiho, ale chtěl ho trochu vytrestat za to, že se tak hloupě vzdával. Shin se pokusil přesunout tok své chakry do té ruky a najednou se to stalo. Kolem jeho ruky se začal soustřeďovat vítr stejně, jako to udělala před tou dobou Midori, když ji sledoval, jak trénuje. Zkusil udeřit do jednoho z panáků a ta síla rány se nedala srovnat s tím, jak by ji udeřil bez toho, aniž by ji měl posilněnou větrem* (Otec) Výborně, takhle to má vypadat. Teď už ti stačí jen trénovat tak, aby ti to šlo rychleji. *oznámil mu otec, když Shin zrušil tu techniku. Ještě několikrát ji zkusil. Ze začátku mu to trvalo, ale postupně byl rychlejší. Samozřejmě musel ještě trénovat a rozhodl se, že určitě bude. Prostě nemohl zahodit svůj život jen proto, že se mu to jednou nepovedlo. Otec už ho nechal být, ale Shin si ještě sedl do trávy na zahradě a začal meditovat. Věděl, že vyčerpal hodně chakry, ale měl ji ještě dost na to, aby se s ní pokusil nějak manipulovat. Trvalo mu docela dlouho, než uklidnil své myšlenky natolik, aby mohl říct, že má čistou mysl. Prostě se toho během několika dní seběhlo tolik, že pořád nad vším musel přemýšlet. Ale to nebyl teď účel, takže ve chvíli, kdy vyprázdnil svou mysl, tak se začal soustředit na slabší tok své chakry. Bylo to těžší, než si pamatoval. Ale to bylo nejspíš způsobené tím, že dlouho nemeditoval a netrénoval. Ale snažil se vnímat svou chakru a pomalu ji začít přesouvat. Trvalo mu to, ale nepotřeboval přece závodit. Prostě meditoval a postupně přesouval svou chakru a hromadit ji do jednotlivých končetin nebo si ji nahromadil v očích, což bylo dost nepříjemné. Sice byl zvyklý vzhledem k technikám svého klanu mít chakru v očích, ale tohle bylo horší. Radši si ji proto přesouval zase jen z jedné ruky do druhé. Meditoval asi hodinu, než vstal a šel si odpočinout do svého pokoje*

---- konec RPG ----

Počet slov: 1002
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Shinzaburo Genichiro

Fri Nov 19, 2021 1:00 am
Trénink síly

*bylo tu pár dní po geninské zkoušce, když se chtěl prostě jen protáhnout. Jistě, učení ninjutsu bylo fajn, ale on potřeboval dát dohromady taky svojí fyzičku, kterou celý ten skoro rok slušně zanedbával. Tentokrát ale nepožádal o pomoc s tréninkem ani otce ani Midori. Chtěl se do toho pustit sám. Měl plný přístup na zahradu, kde otec měl různá závaží a náčiní, se kterými sám trénoval. Na ty si zrovna Shin netroufal, protože jeho otec měl pořádné svaly a Shin pochyboval, že by byl schopen zvednout takové váhy bez toho, aniž by se z něj nestala placka. A také měl přístup do sklepení, kde bylo už tuplem zařízení ve stylu posilovny. Ale tam to nechtěl pokoušet, přeci jen tam trávil otec dost času, když zrovna nebyl na nějaké misi a představa, že by ho viděl, jak se marně pokouší něco zvednout, se Shinovi zrovna nelíbila. Proto využil zahradu pro to, aby potrénoval sílu. Potřeboval zesílit stůj co stůj. Po zahradě byly rozmístěné například tak metr dlouhé klády různého průměru. Když se Shin pokusil zvednout jednu, měl pocit, že by dřív se naučil létat, než aby něco takové zvedl. Asi přecenil své síly, takže se přesunul k různé velkým kamenům. Tentokrát už nefrajeřil a vzal do rukou ten nejmenší, co tam byl. Nebyl teda zrovna malý, ale v pohodě ho unesl. Popošel s ním až k plotu zahrady. Vzpomněl si totiž na cviky, které by mu mohly pomoci, aby nabral svalovou hmotu. Začal tedy s kamenem v ruce dělat dřepy. No, znělo to podstatně jednodušeji, než to bylo doopravdy. Udělal pořádné asi tři a kámen mu vyklouzl z rukou. Prostě ho najednou nemohl unést. Chvilku si odpočinul a zkusil to znovu. Tentokrát se mu těch dřepů povedlo udělat pět, což byl pokrok. Hlavně předtím ten kámen nesl před dřepy přes celou zahradu. Každopádně vždycky udělal pět dřepů a dal si chvíli pauzu. Nechtěl to přehánět a tenhle počet dřepů i ta váha toho kamene mu přišla ideální pro jeho momentální fyzičku, která nebyla, co si budeme povídat, po roce flákání žádná sláva. Ale snažil se a to se počítalo. Naštěstí výdrž měl ještě pořád dobrou, takže zvládl asi deset takových sad, než si musel odpočinout na déle než minutu dvě. Mezitím se procházel po zahradě a protahoval si namáhané svaly. Přeci jen nezapomněl na tréninky, které dosud absolvoval, takže věděl, že správné protažení po zátěži je víc než zátěž samotná. Chodil takhle asi čtvrt hodiny a různě se protahoval, než se vrátil zpátky k tomu kamenu a vzal ho do rukou. Rozhodl se zvýšit počet dřepů na deset. První sada šla ještě dobře, sice to bylo dvakrát víc než předtím, ale tím, jak dal odpočinout svým svalům, tak to nebylo nic, co by nezvládl. Ale po krátkém odpočinku přišla na řadu druhá série a ta byla o poznání horší. Už při pátém dřepu cítil, jak ho začali pálit svaly na rukou. Ale nevzdával se a pokračoval dál. Měl pocit, že to přepálil, ale prostě už mu v těle proudil adrenalin natolik, aby jen tak nepřestával. Udělal takhle dalších osm sad a měl pocit, že kdyby měl ten kámen zvednout ještě jednou, tak mu upadnou ruce. Proto se zase rozhodl projít se po zahradě a protáhnout se. Tentokrát ho svaly ale vážně bolely, takže si byl jistý, že další posilování rukou nepřipadá v úvahu. Nevšimnul si, že ho z domu sledoval otec, který se na něj díval napůl hrdě a napůl zamračeně. Přeci jen sám moc dobře věděl, že to momentálně Shin přepísknul, ale hodlal ho v tom při nejbližší příležitosti pořádně vykoupat. Pokud chtěl trénovat fyzičku, tak pořádně. A možná to bude jistý trest za to, jak ho předtím zklamal. Shin mezitím strávil protahováním asi půl hodiny, než se postavil k jedné kládě, do které se zapřel nohou. Chtěl trénovat dál, ale jeho ruce by už další zápřah nedaly, takže mohl posilovat nohy tím, že bude klády, které by do rukou ani nevzal, přesunovat nohama. Docela pitomý způsob, jak posilovat nohy, ale poměrně účinný, protože stačilo, aby jednu kládu odkoulel z jedné strany zahrady na druhou a už cítil i své nohy. Ale nehodlal to ještě vzdávat a začal posunovat kládu zpátky na své místo, takže opět přes celou zahradu. To už se trochu zapotil a aby řekl pravdu, i se cítil unavený. Přeci jen na takový silový trénink nebyl už zvyklý. Poslední metry už do klády i několikrát trochu zoufale kopal, než aby ji cíleně posunul, ale nakonec se mu povedlo ji dostat na původní místo. To, kdyby věděl, co na něj mezitím nachystal jeho otec jako další trénink, tak by to možná tak nepřepálil. Celou noc se následně třásl zimnicí se svalovou horečkou. Jeho matka se o něj starala jak o malého a on ji za to byl neskonale vděčný, protože měl pocit, že se už ani nehne. Následujících několik dní strávil v posteli nebo jen po domě, protože to vážně přepálil. A vyslechl si samozřejmě i výtky od otce, že toho na sebe nesmí nakládat tolik, že by se dřív úplně zničil, než by se z něj stal pořádný shinobi. Shin mu měl chuť odvětit, že už shinobi přeci je. Ale věděl, že by jen přiléval olej do ohně a na to upřímně neměl vůbec sílu*

----- konec RPG -----

Počet slov: 868
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Shinzaburo Genichiro

Fri Nov 19, 2021 9:43 pm
Trénink zásoby chakry

*po posledním tréninku síly byl docela nepoužitelný asi dva týdny. sice nikdo mu nic neřekl, ale otcův pohled byl všeříkající. Bylo mu jasné, že to přehnal tak, že otec jen čeká na chvíli, kdy bude dostatečně v pořádku, aby ho mohl trénovat sám. Ale Shina vážně svaly přes týden už nechtěly poslouchat, když s ním začal otec konverzaci* (Otec) Ten tvůj trénink byl nerozvážný, Shine. Mohl sis ublížit mnohem více, co by nezachránil odpočinek. Příště radši řekni mě nebo Midori, že chceš pomoct s tréninkem. Takhle se brzy zničíš úplně *poprvé od toho dne s ním někdo mluvil o jeho tréninku. Do teď jen kolem něj chodili a když potřeboval s něčím pomoct, tak mu pomohli. Ale až teď o tom s někým mluvil* (Shin) Ano, otče. Uvědomuju si, že jsem to přehnal a příště se dřív poradím s tebou nebo neesan, než zase začnu takhle...blbnout *za tohle přiznání si u otce vysloužil nepatrné zvednutí koutků, než pokračoval* (Otec) Ale to, že jsi momentálně fyzicky indisponován, neznamená, že nebudeš trénovat vůbec. Pořád můžeš trénovat ninjutsu nebo zvyšovat si svou zásobu chakry. Mám pro tebe dneska úkol. Zaměř se na jednu až dvě techniky, v kterých si ještě úplně nevěříš. Záleží jen na tobě, jaké dvě si vybereš. A ve chvíli, kdy budeš mít pocit, že ti ubylo dostatečné množství chakry, tak začni meditovat. Budu se na tebe dívat. *zadal mu otec úkol, se kterým Shin rád souhlasil. Znělo to docela jednoduše, jen záleželo, jaké dvě techniky si vybere. Ty, co se učili na Akademii, už měl zažité až moc. Takže si vybral tu klanovou techniku, kterou předvedl na geninské zkoušce, a potom Shunshin no Jutsu, ninjutsu, které mu tenkrát ukázal sensei, aby ho nějak namotivoval do pokračování studia a složení geninských zkoušek. Postavil se doprostřed zahrady a složil pečeť tygra, přičemž soustředil svou chakru do nohou, aby se mohl pomocí Shu shinu přesunout. V první chvíli se sice objevil o kus dál, ale měl co dělat, aby tu rychlost ustál. Docela se zakymácel a otec, který ho sledoval, zatímco ho Shin neviděl, se zasmál. Měl radost, že smýšlení Shina se otočilo tím správným směrem, ale nehodlal mu to dát zadarmo. Mezitím, co sledoval, jak Shinzaburo bojuje s gravitací vždycky, když se přesunul pomocí Shunshinu, se k němu postavila jeho starší dcera* (Midori) Myslím, že se zlepšuje rychle. Za chvíli dožene a možná i předežene Jina *pronesla s úsměvem, přeci jen neměla takový problém dát najevo, že je na svého mladšího bráchu hrdá. Otec jen přikývl a společně se dívali na trénujícího Shina. Shin mezitím použil asi pětkrát Shunshin, než si dal na chvíli pauzu s tím, že si sedl do tureckého sedu a začal meditovat. Už od té doby, co se vrátil k výcviku i několikrát meditoval, tak to nebylo tak těžké, jako když se snažil na tok své chakry soustředit po takové době. do meditačního stavu bez nějakých myšlenek se dostal docela rychle. Přeci jen byl to skvělý způsob, jak zabavit svou mysl, když se nemohl skoro pohnout po tréninku. Cítil líně tekoucí proud chakry, jak mu protéká celým tělem a stejně jako vždycky se snažil chakru soustředit do jednoho místa. Tentokrát to byla pravá noha. Pomalu přesouval chakru přes celé tělo do svého pravého kolene a pak postupně ještě dál až do chodidla. Byl uvolněný a nepřemýšlel nad ničím, jen na tyhle hrátky s chakrou, když najednou ucítil otcovu ruku na svém rameni a také ucítil náhlý úbytek chakry. soustředil se dál, tohle už jednou zkusila Midori. Ale tentokrát té chakry měl sakra málo. Přesto se snažil soustředit se na její tok, který byl sotva zřetelný. tohle bylo o dost těžší. cítil se unavený, ale zase ne tak, že by nemohl pokračovat. Jen bylo náročné se soustředit na něco, co skoro necítil. Následoval po skoro nekonečně dlouhé době další dotyk otcovy ruky, po kterém do Shinova těla přibyla chakra. Tak tohle neznal, ale snažil se soustředit. Takové soustředění na chakry bylo snazší, protože ten tok byl zřetelnější. Otec nechával ruku položenou na jeho rameni a po nějaké době, kdy Shin přesouval chakru z jednoho místa na druhé, mu zase chakru sebral na to nepatrné množství. Tentokrát mu to soustředění šlo o něco lépe, přesto mu to přišlo nemožné. Jeho stav meditace se ještě o dost prohloubil, aby cítil i to nepatrné množství chakry. Nedokázal ho nijak přesouvat, ale cítil svou chakru. Tedy ten zbytek, který v těle měl. Bylo to unavující, ale přesto byl rád, že to dokázal. snažil se ještě chakru nějak přesouvat, ale nemělo to žádný smysl v tomhle nepatrném množství.* (Otec) To bylo dobré, budeme pokračovat zítra, dokud se nezotavíš *promluvil po delší chvíli otec a Shin se protáhl* (Shin)Děkuji, otče. Vím, že jsem býval syn, za kterého ses styděl… Dokážu ti, že se za mě nemusíš stydět *prohlásil odhodlaně a otec se jen na něj usmál* (Otec) Nikdy jsem se za tebe nestyděl, Jine. Jen jsem měl obavy, kam se vydáš. Jsem rád, že ses vrátil na cestu shinobiho *to bylo to nejbližší, co otec kdy řekl k tomu, aby mu rovnou řekl, že ho má rád. Shin jen přikývl a raději se k tomu víc nevyjadřoval. Přeci jen to byl vzácný okamžik otce a syna. Následující týden trénoval s otcem soustředění na tok chakry a její ovládání*


----- konec RPG -----

Počet slov: 890
Arita Konoruki
Arita Konoruki
Poèet pøíspìvkù : 477
Join date : 03. 11. 21
Location : Kumogakure(joinin)

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Tue Jan 11, 2022 3:28 pm
*Dnes bol ten deň, ktorého sa bál. Bol to deň, kedy sa konečne stretne s rodičmi Midori. Už to bol nejaký piatok, čo bol s Midori, dokonca sa i vytiahol a to o dosť, už nebol tak malý ako bol, musel sa nad tým vyškierať, ale stále veľmi nevyrástol. Stále sa však nevzdal vysokých topánok na menšom podpätku. Oblečený bol vcelku slušne, nechcel robiť hanbu a chcel urobiť dobrý dojem. Vyrazil z domu, doma nechal lístok, že môže prísť neskôr, či vôbec. Bol upravený, učesaný, fyzicky pripravený, ale psychicky? Ani zďaleka. Bol plný pochybností, nevedel, čo robiť, ako sa im zapáčiť. Midori bola silnejšia než on, chytrejšia a skúsenejšia, s tým však nemohol nateraz nič urobiť. V šachu ho držali chuuninské skúšky, ktoré sa ale blížili a tak sa potom mohol posunúť ďalej. Pomaly dorazil ku štvrti Kazeshi, kde sa mal stretnúť s Midori. Očkami hľadal dievča, ktoré chcel toľko vidieť a keď ju uvidel, tak sa usmial od ucha k uchu.* Midori-chan. *Povedal, keď k nej prišiel. Nedal na sebe svoju nervozitu, ani svoj strach poznať. Nemohol. Predsa len i Shina dostal na svoju stranu len tak tak, ak by spolu nešli na misiu, asi by ho zastavil niekde na ulici a snažil sa ho odhovoriť.* Myslím, že keď dnešok prežijem, tak prežijem asi všetko. *Zazubil sa a tým poukázal na to, že sa trochu bál, ako naňho budú reagovať jej rodičia.*
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Midori Genichiro

Thu Jan 13, 2022 1:01 pm
*Midori ze dneška byla taky docela nesvá. Věděl, jak dokáže být otec přísný ohledně tréninku Shina a ji a upřímně doufala, že bude mít trochu jiný metr na návštěvu. No, ačkoli zase návštěva byl Arita, její kluk. A jak je známo, tatínci kluci svých dcer buď rovnou střílejí a nebo s nimi nemají vůbec dobré vztahy. Protože si jsou vědomi, že jim je jednou ukradnou. Každopádně Midori na Aritu nechtěla čekat přímo u jejich domu, chtěla si užít ještě nějaké "soukromí", než vejdou do domu, kde už byli Shin a matka. Otec se prý někde zdržel. Takže prozatím to vypadalo dobře.* Ari-chan *věnovala mu nádherný úsměv, než ho objala a bez rozpaků ho dlouze políbila. Jako kdyby nebyli na ulici, kde je může kdokoli vidět, vlastně tudy mohl jít i otec domů. Ale to ji zrovna teď nezajímalo* To zvládneme *uculila se, i když sama si tím extra jistá nebyla. Vážně měla obavy z reakce jejího otce. Shina zapřísáhla, aby otci o Aritovi nic neříkal, chtěla vidět jeho první výraz. Prostě chtěla vědět, jak se zachová, až je uvidí spolu. Je možné, že bude muset Aritu bránit, ale s tím byla smířená. Ale doufala, že až tak otce pohled na Aritu nenaštve*
Arita Konoruki
Arita Konoruki
Poèet pøíspìvkù : 477
Join date : 03. 11. 21
Location : Kumogakure(joinin)

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Sat Jan 15, 2022 10:57 am
*I keď Arita nebol niekto, kto nebol pracovitý a chvátal sa kade tade. Robil veľa D misii, veľa trénoval. Dokonca trénoval i s joininom z inej dediny, i keď skončil zakaždým na zemi a na druhý deň si našiel zopár modrín, či mu sánka do ktorej dostal občasne protestovala, navyše mal modrinu i tam. Len nebola toľko vidieť ako ostatné, ktoré však už schovával pod oblečením. Dostal tak isto pár rád a uistil sa vo svojich stratégiach, vedel, ktorú m úplne zahodiť, ktorá je dobrá k využitiu a ktorá by stála za risk. Taktiež dostal slová chváli, ktorú mu dodali trochu istoty do jeho života. No i tak bol nervózny a veľmi sa bál, i keby si od jeho rodičov vypočul to, čo videli ostatní na nich dvoch, no, i tak nehodlal ukončiť vzťah s Midori. Mal ju veľmi rád a vždy bude. Bol veľmi neistý, ale po tom, čo sa dostal do jej prítomnosti, trochu to z neho opadlo, ale nie veľmi. Jej úsmev, ktorý uvidel spolu s jeho menom, ktoré začul pohladilo jeho dušu. Miloval jej hlas a to, ako hovorila jeho meno. Dokonca Midori mala jednu veľkú výnimku, kedy mohla požívať chan, nik iný to nerobil, zakázal to i svojim rodičom. No, oni to chápali, už nebol malý a tak jej tak prestali volať. Oplatil jej bozk a načiahol sa pre jej ruku, za ktorú ju chytil. No, bol to pokrok, uč sa nemusela toľko zohýbať k nemu a keď sa postavil na špičky, bol ešte o čosi vyššie. Keď sa odtiahla, tak sa na ňu usmial.* Nejako budeme musieť. *Predsa len, ich cieľom bolo, aby rodičia Midori uznali jeho existenciu, aby prijali to, že tí dvaja spolu chodia. Nevedel, čo je otec Midori zač, takže mal z toho veľké obavy. Vedel si predstaviť, ako sa zachová, keď jej uvidí. Presa len, bola to jeho jediná dcéra. No, ak by sa o niečo pokúsil, stále jej môže udržať od seba klanovou technikou. Snáď to nedopadne vtedy zle, no, dúfal v to.* Pôjdeme teda? *Spýtal sa jej. Čím skôr to budú mať za sebou, tým lepšie. I keď sa možno rozhodol priblížiť k nevyhnuteľnému skôr, než bolo potreba. Iste to bolo to. Predsa len, ak by to zbytočne naťahovali, mohlo by to mať väčší dopad, než mohli čakať.*
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Midori Genichiro

Thu Jan 20, 2022 7:31 am
*Midori věděla, že objektivně nebyl žádný důvod, proč by jeho rodiče neměli uznat Aritovu existenci a to, že spolu chodí. Arita byl snad nejpracovitější a nejsnaživější genin, kterého Midori poznala. Přeci jen jaký genin měl za sebou tolik D misí. Midori sama moc dobře věděla, že se snažil a v rámci svých možností ve vesnici byl prostě velmi pracovitý a Midori si objektivně dokonce myslela, že je nejlepší genin v celé vesnici. No dobře, možná tak moc objektivní nebyla, ale to ji nebránilo si to myslet. Jenže byl tu ten "nepatrný" problém. Ve svém věku byl stále genin. Ji to bylo upřímně úplně jedno a byla si jistá, že jestě všem po chuuninských zkouškách vytře zrak. Bylo pravdou, že její jeden bratr (Shin) měl už dobře nakročeno k tomu se stát jouninem a to byl o dva roky mladší než Arita, ale na druhou stranu její druhý bratr a Shinovo dvojče Satsu po geninských zkouškách se prostě na kariéru shinobi vykašlal dřív, než vůbec začala, a teď z něho byl civil a kvůli tomu bylo určité napětí u nich doma. Shin se se svým dvojčetem odmítal bavit, dokonce se vyhýbal okamžiku, kdy by se s ním měl setkat. To všechno Midori Aritovi řekla předtím, než vymysleli tuhle návštěvu. To, že ho objala a políbila, ji samotnou trochu zvládlo uklidnit* Doma jsou zatím jen máma a Shin. Otec měl prý neodkladnou práci, kterou musí vyřešit, ale prý se brzy vrátí. *promluvila s mírným úsměvem a na první pohled bez jakékoli známky strachu si ho vedla za ruku k nim domů. Ale přeci jen Arita Midori znal už dost dobře na to, aby na ní poznal ty nepatrné náznaky toho, že není úplně v pohodě. Ale kvůli němu se to snažila nedávat tak moc najevo*
Arita Konoruki
Arita Konoruki
Poèet pøíspìvkù : 477
Join date : 03. 11. 21
Location : Kumogakure(joinin)

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Tue Jan 25, 2022 6:38 pm
*Chlapec sa snažil ako len mohol, avšak niektorí ľudia tú snahu vidieť ani nemuseli a mohli hľadieť na úplne niečo iné. Už bol starší, mal nad 15 ale stále bol genin. Stále nebol ani chuunin a na to mohlo veľa ľudí hľadieť a bol si istý, že na to bude hľadieť i veľa účastníkov na chuuninských skúškach. Podľa toho, čo počul o jej otcovi by toto mohla byť najväčšia prekážka, avšak už mal svoj plán, plán, ktorý hodlal splniť. Chcel ukázať jej otcovi, že si zaslúži s Midori chodiť, že je hodný jej stáť po boku. Aj keď oni dvaja to vedeli, on si to nemusel myslieť. Hodlal sa stať chuuninom, aj keby to znamenalo, že sa nevráti ako víťaz z boja. Preňho bude víťazstvo titul, ktorý bude mať a to, že rýchlo postúpi na tokubetsu joinina a hneď na to na joinina. Urobí pre to všetko. Nemôže sa zastaviť a nemohol ani vycúvať. Chcel stáť po boku Midori, pretože jeho city k nej boli skutočné. Chcel, aby si vzala jeho srdce, ukradla ho pred seba a vlastnila jej. Musel jednoducho ukázať všetkým, čo je zač... ale zatiaľ pred ním bola jedna veľmi obrovská prekážka a to chuuninské skúšky, ktoré sa ešte konať nemali v najbližšiu dobu. Len mierne zaťal päsť a ruku skryl bokom, aby sa jeho nepokoj neukázal až tak priveľmi pred Midori. Všimol si na nej, že ona sama bola nesvoja, poznal ju už veľmi dobre na to, aby si to na nej všimol.* Takže mám nejaký čas si nakloniť tvoju mamu a tvoj otec bude samostatná výzva. *Uškrnul sa. Držal ju za ruku a kráčal vedľa nej. Jeho kroky nenaznačovali žiaden strach, musel pôsobiť vyrovnane, nesmel sa báť, aj keď ho čím ďalej viac zvieral nepríjemný pocit v jeho hrudi. Netrvalo im dlho, kým dorazili pred ich dom. Zhlboka sa nadýchol a vydýchol. Chcel by sa s Midori v budúcnosti oženiť, chcel by s ňou mať rodinu a hodlal kvôli tomu prekonať všetky prekážky. To Midori bola posledné mesiace tá, ktorá mu dodávala odvahu, ktorá mu dodávala všetko, čo potreboval. Pocit odvahy, pokoja, bezpečia, lásky. Vzala si jeho prvú pusu tak ako on si vzal tu jej. Hodlal s ňou žiť a kvôli tomu sa teraz musel snažiť dokázať, že je hoden a vždy bude hodný stáť po jej boku. Midori sa bude môcť vždy o neho oprieť.* Tak, poďme na to. *Otočil k nej tvár a usmial sa na ňu tým úsmevom, ktorý patril vždy a vždy len nej.*
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Midori Genichiro

Wed Feb 02, 2022 1:46 pm
*Midori z toho byla vyklepaná stejně jako Arita, jen se to snažila tak nedat najevo. Přeci jen by měla být ona ta vyrovnaná a nedělat si s tím tolik hlavu. Ale pravdou bylo, že stejně jako si vzal Arita její první pusu, tak si ukradl i její srdce. Poznala na Shinovi, že mu to není dvakrát po chuti, že si našla zrovna Aritu. Ale copak mohla za to, koho si vybralo její srdce. Jasně, že by našla pro svou rodinu vhodnějšího kluka ve vesnici, dokonce klidně i v klanu, ale ona se zamilovala do Arity. Takže měli všichni smůlu, protože stejně jako zbytek její rodiny byla tvrdohlavá a neústupná. Naštěstí Shin trochu změnil názor na Aritu po jejich misi, ale taky to nebylo úplně zalité sluncem. Máma jediná ji do toho extra nemluvila, s kým má nebo nemá chodit. Takže ohledně setkání Arity a mámy neměla moc strach, že by se ji blonďáček nezalíbil. Ona sama se o něj bála ohledně chuuninských zkoušek a pak misí, ale to bylo na Aritovi, aby všem ukázal, že z něj bude schopný shinobi. Když promluvil, musela se usmát* Jakmile budeme mít mamku na naší straně, tak táta vyměkne snáz *zazubila se, ale neznělo to moc přesvědčivě. Už jen to, že údajně musel něco zařídit zrovna když věděl, že si Midori přivede domů svého chlapce, vyznělo dost jasně tak, že ho to vůbec nezajímá. A to vědomí Midori bolelo, věděla, že je jeho jediná dcera, ale tohle ji zabolelo. Že to úplně odignoroval a radši si "zařídil" nějakou práci. A co se týkalo Satsu, tak ten se od své rodiny distancoval skoro úplně. Nechápala, jak to Shin zvládá, když ztrácí své dvojče. Ale hodlala mu být oporou, pokud se to na něm začne nějak projevovat. Když se odhodlaně na ní podíval, tak mu ještě vtiskla krátký polibek, než se společně vydali dovnitř* (Midori) Ahoj, jsme doma *promluvila Midori už v předsíni, když ze sebe skopla boty a uslyšela kroky směřující do předsíně. V chodbě se objevil nejdřív Shin s pobaveným zazubením* (Shin) Oi, oneesan. Yo, Arito *bráška se tím nejspíš slušně bavil, ale tak nechala ho. Vletěl do puberty po hlavě. Za Shinem se objevila jejich matka a prohlížela si chvilku poněkud přísným pohledem Aritu, než se usmála* (Matka) Tak ty budeš ten Arita, o kterém Midori pořád mluví *Midori v tu chvíli zrudla a střelila po Shinovi varovný pohled, když slyšela jeho potlačovaný smích*
Arita Konoruki
Arita Konoruki
Poèet pøíspìvkù : 477
Join date : 03. 11. 21
Location : Kumogakure(joinin)

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Thu Feb 03, 2022 10:33 pm
*Bolo vcelku zábavné, ako sa snažil upokojiť jeden druhého, pričom obaja mali problém upokojiť svoju osobu. Možno to tak malo byť a mali sa upokojovať len navzájom. Arita však veril, že to nejako dopadne dobre a ukáže sa v dobrom svetle. Ako pred jej mamou, tak i pred jej otcom, ktorému dokáže, že on má právo stáť po boku Midori, ktor si ukradla jeho srdce a v budúcnosti ukradne i zvyšné... Rodičia mu nikdy nehovorili koho si má vybrať a koho nie, predsa len, i oni sa do seba len tak zamilovali. Kunoichi a prostý obchodník. A i keď zatiaľ z toho, že boli spolu nik nebol nadšený, v budúcnosti uvidia, že sa si Midori vybrala dobre. Aspoň on v to dúfal.* Budem sa snažiť urobiť dojem. *Zhlboka vydýchol a do toho sa usmial. Spoznal ten tón, nebola tým veľmi presvedčená, ale keď sa niečo stane, Arita už vedel, ako sa brániť. Či už slovne, alebo fyzicky. Či seba alebo Midori. Videl na nej to sklamanie, smútok a bolesť, ktorú sa snažila zakryť pred ním. Ak by on zobral Midori k nim, obaja jeho rodičia by si vzali voľno, aby sa s ňou mohli zoznámiť, aby ju mohli lepšie spoznať a povedať jej, že tu budú vždy pre ňu. Mama by jej povedala, že ju môže volať len Akiko, od otca, že ho môže volať Hajime. Mama by jej vždy otvorila jej náruč, dala by jej kedykoľvek radu, ak by nevedela čo ďalej. Otec by jej kedykoľvek otvoril dvere do obchodu, ak by niečo potrebovala, no i on by otvoril svoju náruč a vypočul by si, čo ju ťaží a trápi. Ani jeden by si nedovolil ísť niečo vybaviť, bolo to od neho niečo hrozné, preto vedel ako udrie, ak by si neskôr, ak by do vtedy prišiel... ak by prišiel a otvoril by si ústa, vedel, ako by mal udrieť, aby ho umlčal. Bolo tu len to šťastie, že sa blondiak tak ľahko nahnevať nedal, ale podráždiť ho bolo už o niečo jednoduchšie. Usmial sa na ňu úsmevom, aký patril len jej, keď dostal od nej pusu na čelo a spolu vošli dnu. Arita nasledoval jej príklad a vyzul sa tiež, ešte sa v rýchlosti upravil, aby nevyzeral zle.* Yo, Shin. *Usmial sa naň blondiak, keď jej pozdravil, Arita mu trochu tu pubertu závidel, jemu sa totiž očividne vyhla oblúkom alebo sa prejaví nejako inak. Mladý genin uprel svoje zlaté oči na ženu, ktorá sa vynorila na predsieni hneď za Shinom. Musel priznať, že sa na u Midori trochu podobala, možno ten ich pohľad bol rovnaký. Len stál a príjemne sa usmieval, zatiaľ, čo ju sledoval a držal kontrolu nad stresom a neistotou, ktorú uzatváral v sebe. Teraz na tento druh emócii nemal čas.* Hai. *Povedal a uklonil sa, ako sa patrí.* Som Konoruki Arita, rád vás spoznávam. *Narovnal sa a pozrel sa na Midori.* Neboj, tiež doma o tebe stále básnim. *Povedal jej, aby ju upokojil z rozpakov, do ktorých ju dostala jej mama. Bola to pravda. Doma to bolo vždy večer pri ich čase Midori sem a Midori tam, ale nepovedal im vždy všetko. To najdôležitejšie z ich času si nechával len a len pre seba a Midori. Snažil sa pôsobiť presvedčivo, tak, že si verí, ale nie tak, aby to vyzeralo zle.* "Rozhodne majú podobný úsmev." *Nad tou myšlienkou sa príjemne usmial, aspoň už vedel, po kom máva ten krásny úsmev na tvári. Shina úplne ignoroval, netrápilo ho, že zadržoval smiech, teraz nesmel poľaviť v ostražitosti.*
Shinzaburo Genichiro
Shinzaburo Genichiro
Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21

Kazeshi     Empty Midori Genichiro

Mon Feb 14, 2022 2:25 pm
*otec byl prostě takový, jaký byl, to Midori změnit nemohla. A ona ho takového měla ráda. I když ji tohle ignorování Arity dost mrzelo, ale na jednu stranu to chápala. Byl příliš ochranitelský vůči vlastní rodině. Věděla i důvod proč. A Arita znamenal prostě průnik do jeho rodiny, který ji nepřál. I jejich matka to věděla. A Shin? To byl prostě jen puberťák. Momentálně doufala, že si brzo najde holku a bude dělat tyhle ksichty pro změnu na něj. Fakt se na tu chvíli těšila. Teď to musela prostě jen přežít. Shin se prostě tím bavil a snažil se nedat najevo nějakou extra nelibost vůči Aritovi, přeci jen tohle nebylo teď na něj, ať už se na té jejich misi stalo cokoli. Midori chtěla, aby minimálně matka Aritu přijala. U otce to bude na déle. Tam bude stačit, když ho nezabije mezi dveřmi a nevyhodí oknem. Když si jejich matka prohlížela Aritu, hned viděla pár věcí, které bude jejímu manželovi vadit. Ne vzhledově, ale celkově, ať už to, že Arita byl genin, až po poněkud vetchý vzhled. Proti Midori vážně vypadal tak, že se za ní chce spíš schovávat.* (Matka) Těší mě, že tě konečně poznávám. Můžeš mi říkat Niko *usmála se na Aritu a Shin s Midori se na matku překvapeně podívali. Tohle nečekali ani jeden. Niko se jejím výrazům jen tiše zasmála* (Matka) Vážně tady chcete vyvolat válku? Bude stačit váš otec *mrkla na oba* (Matka) Pojďme si sednout *vyzvala je a sama vešla do obýváku, kde už bylo připravené pohoštění, o kterém ani Shin nevěděl. Trochu mu zamrzl úsměv na tváři, ale tak nějak zlomyslně se těšil na příchod jejich otce. Vážně se hodně držel, aby nedával najevo své vlastní pocity vůči Aritovi. Bylo to složité...*
Sponsored content

Kazeshi     Empty Re: Kazeshi

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru