Kumamuchi
+3
Kaori Gremory Saito
Temari Hayo
Admin
7 posters
Strana 4 z 5 • 1, 2, 3, 4, 5
- AnonymníAnonymní
Re: Kumamuchi
Tue Jun 30, 2020 10:21 pm
Rin Kuro :
*Rin tam chodila s bratříčkem za ručičku a s mňaukem kolem nohou. Měla radost, usmívala se. Mňauko si tam brouzdal a poté se začal trochu vzdalovat. * „Kam to jde?“ * Pomyslela si Rin a poté jí v hlavě odpověděl druhý hlas, její alter ego Rukia. * „No to nevim, zkus ho sledovat aby se neztratil.“ * poté slyšela i ona mňaukaní. * Ano slyším to. * řekla směrem k Renovi a poté ho pustila za ruku a rozběhla se směrem za mňaukem, který běžel směrem k mňoukání. Když doběhly k místu kde bylo mňoukání, tak tam Rin spatřila druhou kočičku. Byla čistě bílá jako sníh až na jednu červenou skvrnu od krve na pravé ťapce. Neměla moc štěstí a nejspíš si jí trochu poranila. Rin okamžitě přistoupila k ní a pomalu natáhla ručku směrem k ní. Nejdříve se kočička trochu bála a syčela na Rin. Nedala se, natáhla packu až k ní a pomaličku jí zvedla do náruče. * Bratříčku, musíme jí ošetřit. Má zraněnou packu. * řekla Rin a došla směrem ke svému bratříčkovi a Mňauko hned běžel za němi. *
*Rin tam chodila s bratříčkem za ručičku a s mňaukem kolem nohou. Měla radost, usmívala se. Mňauko si tam brouzdal a poté se začal trochu vzdalovat. * „Kam to jde?“ * Pomyslela si Rin a poté jí v hlavě odpověděl druhý hlas, její alter ego Rukia. * „No to nevim, zkus ho sledovat aby se neztratil.“ * poté slyšela i ona mňaukaní. * Ano slyším to. * řekla směrem k Renovi a poté ho pustila za ruku a rozběhla se směrem za mňaukem, který běžel směrem k mňoukání. Když doběhly k místu kde bylo mňoukání, tak tam Rin spatřila druhou kočičku. Byla čistě bílá jako sníh až na jednu červenou skvrnu od krve na pravé ťapce. Neměla moc štěstí a nejspíš si jí trochu poranila. Rin okamžitě přistoupila k ní a pomalu natáhla ručku směrem k ní. Nejdříve se kočička trochu bála a syčela na Rin. Nedala se, natáhla packu až k ní a pomaličku jí zvedla do náruče. * Bratříčku, musíme jí ošetřit. Má zraněnou packu. * řekla Rin a došla směrem ke svému bratříčkovi a Mňauko hned běžel za němi. *
- AnonymníAnonymní
Hatori
Mon Dec 14, 2020 1:22 pm
*Sedel na dvore rodinného klanového sídla začínal sa sústrediť na svoj tréning. Zatvoril oči a sústredil sa na svoju vrodenú schopnosť.* "Ach na toto si snáď nikdy nezvyknem." *Pocítil zvláštne mravčenie v ľavej polovici tela. Trvalo to chvíľu, no nebolo to nič príjemné. Znova otvoril oči a pred ním stál jeho zrkadlový odraz, ktorý nemal polovicu tváre a pozeral naňho s povýšeneckým výrazom.* No poďme nech to máme čo najskôr za sebou. * Vzdychne si jeho druhé ja a kývne rukou do stredu dvora. Postavia sa oproti sebe a začnú s tréningom. Začnú voľným tempom a postupne pridávajú na rýchlosti úderov. Hatori ostáva ľadovo pokojný a jeho pohyby sú elegantné a premyslené. Udiera presne a kombinuje údery a kopy v nacvičených kombináciách. Jeho druhé ja je zase oveľa agresívnejší a jeho údery sú viac surové a tvrdé a nespolieha sa príliš na techniku, skôr vsádza na hrubú silu a keď Hatoriho zasiahne, tak je cíti každý jeden úder. Nepoužíva kombinácie, vsádza na jednotlivé ničivé údery. Dávajú si navzájom zabrať. Po hodine tréningu sú už obaja dosť vyčerpaní.* No, myslím, že na dnes by to stačilo, sme zase o niečo rýchlejší, vďaka tebe silnejší a tak isto sme si zlepšili výdrž.* Povie veselo svojmu dvojčaťu a natiahne k nemu ruku.* No, keď myslíš, aj tak som stále lepší.* Zavrčí naňho a tiež natiahne ruku. Postavia sa vedľa seba a Hotari znova zatvorí oči. Trvá to znova len chvíľu a Hatori už je zase celý.*" Tak dnes ešte rýchle štúdium histórie našej dediny a môžem sa ísť hrať."
- AnonymníAnonymní
Hatori Senzou
Tue Dec 22, 2020 2:21 pm
*Dnes ho otec zobudil veľmi skoro ráno, vonku bola hustá hmla. Hatori nevedel prečo musí vstávať z postele, keď je vonku zima, hmla a dosť tma.* No poď už musíme si pohnúť, na tréning máme iba hodinu.* Povedal mu otec, keď si navliekal nohavice a zistil, že naopak.* "Čo toto môže byť za tréning, keď je vonku tak, že by som tam nevyhnal ani psa.* Pomyslel si otrávene a zívajúc vyšiel z postele. Otec ho už čakal na dvore, vedľa seba mal položené vrece. Hatori sa postavil pred otca a zamračene sa pozeral na vrece.* Čo s tým plánuješ robiť? Zviažeš ma vo vreci a budem sa odtiaľ musiet dostať?* Odvrkol na otca. Ten sa len usmieval. * Nie, nie, vybral som dnešok zámerne preto, lebo dnes je vonku hustá hmla. Spomínal si, že po poslednom tréningu tvojho jutsu si sa rozhodol zapracovať na svojich fyzických stránkach. Dnes začneme prvým tréningom. Tréning rýchlosti. V tomto vreci sú malé kamienky. Ak ťa niektorý z nich zasiahne, budeš ho chvíľu cítiť, no tá bolesť ťa prinúti sa sústrediť a snažiť sa vyhnúť ďalšiemu kamienku. Tak poďme na to postav sa do prostriedku dvora.* Otec zmizol v hustej hmle. Hatori stál a čakal . Zrazu z hmly vyletel kamienok a zasiahol Hatoriho do ramena. *Au, štípe to!* Sykol pomedzi zuby. * Ja viem, ale neboj sa, len sa sústreď.* Odpovedal mu otec.* Hatori sa sústredil ako najviac vedel. Po dvadsiatich minútach bol doudieraný na celom tele okrem hlavy. Z hmly vyletel ďalší kamienok a Hatori sa skrčil, no kameň ho aj tak šuchol o rameno.* Vidíš, už sa zlepšuješ.* Zakričal z hmly otec. * To ho povzbudilo a po asi desiatich minútach sa začal počet kamienkov, ktorým sa vyhol, alebo ho len jemne škrabli zvýšil na viac ako polovicu. Hatorimu sa zdalo, že kamene lietajú pomalšie a tak zakričal do hmly. * Dúfam, že ma nešetríš a nespomaluješ.* Usmial sa. * Nie, to sa neboj, hádžem stále rovnako rýchlo, to len ty zrýchľuješ, hovoril som ti, že to pôjde.* Skríkol otec a z hmly vyleteli dva kamienky naraz. Hatori sa jednému úspešne vyhol a druhý mu len pohladil vlasy. Hatori si uvedomil, že naozaj zrýchľuje svoj pohyb a ďalšie kamene sa ho nedotkli. Bol rýchlejší, zistil, že otcov tréning zabral.* Skúsili to ešte párkrát a otec postupne zvýšil počet naraz letiacich kameňov najskôr na dva a neskôr na tri naraz. Hatori sa vyhol úplne všetkým. Tréning sa skončil a aj keď bol Hatori doudieraný na tele a vedel, že bude mať nejaké tie modriny, tak bol so sebou spokojný, lebo viditeľne zrýchlil. Tento otcov tvrdý, no účinný spôsob tréningu sa mu páčil. Sľúbil mu, že sa zamerajú aj na zvýšenie sily a výdrže, ktorú bude potrebovať na zvládnutie náročnejších techník.*
_____________________________________________________________________KONIEC RPG___________________________________________________________________________
_____________________________________________________________________KONIEC RPG___________________________________________________________________________
- AnonymníAnonymní
Shikyo Saito
Tue Jan 12, 2021 11:44 pm
„Vstávačka, blbečku.“ *Shikyo se lekne, kdo by ho mohl tak brzo volat. Na akademii se s nikým bavit nechce a ve vesnici se ho všichni straní. V rychlosti se zvedne z postele, několikrát se podívá po pokoji, pro jistotu vykoukne z okna, nikde nikdo. V tu chvíli mu to dojde.* Ah, to seš jenom ty Kurushi. Můžeš mi vysvětlit, proč mě sakra budíš takhle brzo? Proč bych tě asi budil, je víkend, jupíííí. Konečně můžem jít něco dělat a nemyslet na školu. A co chceš jít jako dělat, nikdo nás nemá rád, moc ryo taky nemáme, abychom jen tak někam šli, a navíc jsme SAKRA DĚTI. *Shikyo už ztrácí nervy a začne na Kurushiho řvát.* Kliiid, a pak že já jsem výbušnej cholerik, ha. Promiň bráško, to mi trochu ujelo. V pohodě, stejně bych to k tobě neřek. Jak kdybych byl v těle já, haha. Začínáš se měnit, tak se mi to líbí. A prej, že já se mám klidnit. Takovou blbost bych nikdy neřek, prej měníš se. Jako ty nikdy nebudu, neboj. Kam teda chceš? Hmmm, máš pravdu, že tady moc míst, kde by nás jen tak přijali není. Jinak jak říkám, ať chceš nebo ne, jednou si zase tak rozdílný nebudem. Ty to taky víš, jenom si to nechceš přiznat. Koneckonců ty seš tady ten mozek, ne. *Kurushi se zamyslí nad několika místy, kam by se mohli vydat.* Dobře, něco mě napadlo, co říkáš na knihovnu? Ty a do knihovny, jak tě zrovna tohle napadlo? Jenom za tenhle tejden si asi desetkrát myslel na to, co se to sakra děje. Jak je to možný, že jsme dva v jednom těle, není to tak? Co to jít trochu prozkoumat, huh? Brácha, to nezní zas tak zle. Ale dej mi ještě tak hoďku, prosím. *Zívne si a zaleze zpět do postele.* Tak na to hned zapomeň, buď jdeme hned nebo nemusíme nikam. Okej, máš pravdu... asi to byl blbej nápad necháme to na zítra.* Už se jenom otočí a přikryje dekou.* Nebudeš spát, zapomeň na to. Teď. Hned. Vylez, nebo tě donutim. Ty seš ten blbej, pokud si myslíš, že tě jen tak nechám spát. Děláš jako bys moh něco dělat, dobrou. Tak a dost *Jelikož Shikyo právě není úplně při smyslech, rozhodne se Kurushi, že bude chvilku ovládat tělo on.* Ah, konečně. Chápu že seš paranoidní, ale to, co se stalo byla nehoda, prostě jsem to nedal. Neboj už se to opakovat nebude *Chytne deku, odhrne jí a začne se zvedat.* Uaaa, řikal si něco? Ale nic, nech to bejt. Jdeme? Bože, co s tebou mám dělat. Tak dobře, no. Ale stejně jenom chceš mezi lidi. I kdyby, není to jedno, odpověď na tvý otázky chceš taky znát, ne. A víš co, teď když to říkáš, asi máš pravdu. Proč to furt odkládat. Konečněěě, dělej, dělej, dělej. Ještě dneska, prosím. *Utahoval si ze Shikya, ten opět převzal kontrolu nad tělem, vzal si na sebe své oblíbené černé triko, černé kalhoty a boty opět stejné barvy, otevřel dveře svého pokoje, došel do kuchyně, rychle si udělal něco k jídlu, pomalu vyšel ven a zamknul za sebou dveře.* Procházeli vesnicí, ale tentokrát bylo vše v naprostém normálu.* „Co se děje, jak to že před náma nikdo nezdrhá nebo aspoň neuhejbá pohledem. Jak kdybychom byli normální, jak všichni okolo. Ne že by se mi to tak nelíbilo.“ Máš pravdu, je to divný. Třeba to byl všechno jenom špatnej sen, ale tvoje myšlenky slyším, takže si buď výtvor mojí fantazie nebo nevím jak to jinak vysvětlit. Tak, a teď jsi to opět celý podělal, super *Za chvilku se na něj začali všichni otáčet, ti menší před ním utíkali, ostatní jen uhýbali pohledem, ten si jen povzdechl.* „Tak a jsme tam, kde jsme byli, ne že bych za to nemohl, ale tys taky nijak extra nepomoh, tim že si na mě promluvil.“ „Tak, konečně jsme tady, ty jejich pohledy mě jednou zničej“ „Ha, vidíš že nejsi zase tak jinej. Teda až na to, že já chci, aby si mě někdo všimnul.“ *Vešel do knihovny a zeptal se knihovnice, kde by mohl najít knihy o klanech Kumo, knihovnice ho navedla do čtvrté uličky. Ihned tam došel a začal hledat.* Hele, tady něco je. *Všichni v okolí se divili, s kým se Shikyo baví, ale dál mu nevěnovali nijak extra pozornost. Shikyo konečně našel knihu o klanu Kumamuchi(hledal tak 15 minut), rozhodl se jí prozkoumat. Vyčetl v ní jen, že každý z nich, jakoby měl dvě osobnosti, a že z nich má kvůli tomu téměř každý strach. Jak hledal kde chtěl, nikde nic víc o sobě nezjistil.* „Tak tohle bylo k ničemu, co.“ Není důvod to hned vzdávat, ne. „Bože, musíš to pořád řikat nahlas ? Pak proč by se nás všichni nebáli, když musíš bejt idiot a všechny svý myšlenky říkat nahlas, že. Asi ti zabavím tělo.“ „Promiň, víš že tohle neumim ovládat a téměř všechno prostě z tý pusy vypustim.“ „Věř, že tě moc dobře chápu, ty to tak máš s myšlenkama, já se vztekem. Hold jsme takový, no.“ „Co teď, to to prostě vzdáme? Dokud to nebudeme vědět, nikam se neposunem.“ „Klid brácha, třeba najdeme něco doma, přece jenom, jak jsme se stěhovali, tak jsme knížky do beden dávali. Třeba to byla jedna z nich.“ *Shikyo vrátí knihu, dojde k recepci, tam se rozloučí s knihovnicí a odejde. Cestou zpět se ho opět straní, ale tentokrát už ho to nezajímá, protože má důležitější věci na starosti. Když dojde k domu, otevře dveře, a místo oběda se rovnou vrhne na hledání. Projde krabici za krabicí, ale zatím nikde nic.* Jo, kdyby se nějak dalo udělat, abychom byli dva. Aah, takhle to musim hledat sám. Kdybych aspoň věděl, co mám hledat. Hmm, a co takhle hledat něco s tim znakem, co byl na tý knížce v knihovně, třeba to nebyl jenom ňákej náhodnej znak. Dobrá úvaha brácha, hned se po tom kouknu. *Po necelé hodině marného hledání konečně najde něco, co by jim v pátrání po jejich já mohlo pomoct.* Co tohle, to vypadá docela slibně. Vidíš, málem jsem to úplně přehlíd, díky. Ještě, že mě máš, co. Už jsem řikal, že ti děkuju. Taak, kde to máme. *Shikyo listoval knihou, dokud nenarazil na něco jménem Karada no Bunpu, to ho okamžitě zaujalo. Jak to tak pročítal, zjistil že členové klanu Kumamuchi jsou schopni rozdělit své tělo a vytvořit totožnou kopii. Musí akorát obětovat půlku své chakry a půl obličeje, aby mohla vzniknout kopie. Do této kopie se vmístí druhé vědomí uživatele, v tom ho Kurushi přerušil.* To tim chtěj říct, že díky tomuhle bych mohl mít svý tělo a nemusel ti ho brát, když spíš ? Jo, akorát se vyčerpáme ještě rychlejc, než normálně, chce se ti do toho? Ani nevíš jak, prosíííím, aspoň na chvilkuuuu. Tak dobře, ale chvilku to potrvá. *Po přečtení všeho, co bylo k této schopnosti zapsáno, zavřel knihu a pokusil se oddělit 5 bodů své chakry a předat je Kurushimu. Ze začátku mu dělalo problém oddělit svou chakru, ale jakmile to zvládl, předal chakru a vedle něj se objevil jeho bratr. Měl černou kůži(pokud se tomu tak dá říkat), jak bylo psáno v knize jen jedno oko, a jak kdyby mu byla vypálena půlka obličeje. Na sobě měl stejné oblečení jako Shikyo, jeho vlasy byly také černé. Když se na něj Shikyo podíval, začal se smát. Hahaha, tak tohle je dobrý, jestli se nás lidi předtim jenom báli, tak teď se tě pokusej zabít. Sakra já nechci bejt sám. Co to meleš, koukni se na ruce a třeba ti to dojde, aniž bych to musel řikat. Oh, vypadám stejně, co. Upřímně je to celkem úleva. Pokud by tě zabili, byl bych rychle na řadě. Hej, buď trochu pozitivní, ne každej nás hned musí zabít. Tys je neviděl, jak se na nás opovržlivě a plný strachu koukali ? Viděl, ale ne každej musí bejt zlej. Počkej, jednu věc jsem chtěl vždycky udělat. *Kurushi roztáhne ruce a rozeběhne se na Shikya, ten neví, co jeho bratr chystá a tak si připravuje bojový postoj. Při myšlence, že mu chce dát Kurushi pěstí zavře oči a zakryje si obličej. Ten ho jenom vší silou obejme. Shikyo jen ze šoku otevře oči, rozslzí se a obejme bratra nazpět. Ten má stejnou reakci a oba se usmějou.* Ještě nikdy mě nikdo neobejmul Což logicky znamená, že mě taky ne. Jsem rád, že můžu tohle udělat. Tak, moc díky, žes mi to umožnil. Je čas se vrátit. *A tak se Kurushi pokusí vrátit Shikyo jeho chakru, vše se vydaří a jsou opět jedno tělo. Tak co, jak se ti líbilo v novym těle ? Upřímně, nikdy jsem nebyl radši, že se můžu sám hejbat bez něčí pomoci. Akorát bych si s tebou klidně vyměnil barvy, černou nesnášim. Černá je nejdůležitější barva, ale koho zajímá nějaká bílá ? Taky bych si to nejradši vyměnil, zase na druhou stranu, takhle aspoň budeš všem víc na očích. Neni tohle, co jsi vždycky chtěl ? Jasně, ale pokud to má bejt takhle, radši ti to rád přenechám. Koneckonců, i když já mám dobrou paměť, ty jsi ten, co nápady uvede do pohybu. Dík, asi, přiznám se, že jsem se kompletně ztratil v tom, co jsi myslel, ale jedno chápu, a to to, že každej máme jednu barvu a nic to už nezmění. Máš pravdu, budu to hold muset nějak zkousnout Vypadá to tak, že jsme oba kompletně jiný, nebo aspoň částečně, v tom si nejsem jistej, a že nebejt toho, cos proved, tak jsi i mohl bejt bílej. Přece jenom já jsem ten negativní nebo to celý chápu úplně obráceně. Třeba to je jako ten Yin a Yang chápeš, v něčem či někom dobrým může bejt zlo, a naopak, aspoň takhle jsem to z akademie pochopil. To by vysvětlovalo, proč jsi černej, když jsi cholerik a udělal jsi tamto a zároveň jsi pozitivní. A já jsem bílej, protože díky tobě jsem schopnej vidět to světlo a taky protože se snažím pomáhat, i kdybych se u toho měl jakkoliv zranit. Třeba v tom je i něco jiný, třeba je bílá ta hlavní, třeba... *V tom ho Kurushi zastaví* Neustálým tlacháním stejně víc nezjistíš, dal bych si něco k jídlu, co řikáš na večeři ? Nic lepší by mě nenapadlo. Ramen ? *Kurushi jen kývne hlavou, Shikya zaskočí, že dokázal použít jejich tělo bez Shikyova vědomí, ale nechá to být. Dojde k pultu, ohřeje vodu na zalití, připraví nudle, koření, vše dá do misky a vezme si hůlky.* Itadakimasu! Ah, itadakimasu. *Když dojí, Shikyo si mírně odzívne.* Souhlas, byl to náročnej den, taky bych už šel. *Shikyo paranoidní z toho, co mu předtím Kurushi řekl ohledně braní těla ve spánku se rozhodne že spát nepůjdou.* Neboj bez tvýho svolení to už neudělám, koneckonců, jeden bez druhýho jsme nikdo. *Usměje se Kurushi a Shikyo konečně svému bratrovi uvěří, převlékne se a zaleze do postele, kde po několika minutách usne. „Dobrou, bráško.“
_____________________________________________________________________________ Konec RPG______________________________________________________________________________________________
_____________________________________________________________________________ Konec RPG______________________________________________________________________________________________
- AnonymníAnonymní
Shikyo Saito - Trénink Ninjutsu
Tue Jan 19, 2021 12:46 am
Trénink Ninjutsu (pro jistotu píšu ještě jednou ^.^)
*Shikyo se probudil, oblékl do černé a odešel do kuchyně. Přišel k lednici, otevřel jí a zjistil že už v ní nic není.* Do háje, budu muset nakoupit, ale nikam se mi nechce. „A to chceš jako umřít hlady? Peníze ještě máme, prostě kup nějaký maso, nudle, brambory a můžem jít zpátky.“ Tak dobře, ale stejně se mi nikam nechce. *Vyrazí do města, nikdo si ho nevšímá a on nikoho taky ne. Když dorazí do krámu, koupí, co potřebuje, zaplatí a vrací se domů. Když dorazí domů, dá všechno do ledničky a skříní, připraví si rychle ramen, nají se a popřemýšlí.*
„Hmmm, co bych asi tak mohl dělat zajímavý.“ „A co takhle třeba trénovat Bunshin co?“ Nechciiiii. Asi si půjdu lehnout. „Tak na to okamžitě zapomeň, chceš bejt genin? Pokud jo, tak jdeme hned trénovat, i kdybys řek, že ne, tak mě nezajímáš, prostě dem.“ Neeeee, nikam nejduuu. „Tak dobře, jak chceš, potrénujem tady a konec.“ *Tak se zvedl, a odešel do obýváku kde si udělal dostatečné místo, aby bylo všechno bez chyby. Složil pečetě, soustředil chakru a vytvořil jednoho klona, ten se ale hned rozplynul.* Hmm, co dělám špatně. Tak znova. *Prokřupnul si prsty, pročistil mysl a pokusil se znovu. Složil opět pečetě, nechal proudit chakru a po chvilce se před ním opět objevil jeho klon. Tentokrát už okamžitě nezmizel. Shikyo hnul rukou nahoru a dolů, to udělal i klon, ale pak opět zmizel.* Co to sakra, vždyť jsem se ho ani nedotknul. Proč pořád mizej. *Ještě jednou se tedy pokusil udělat pořádný klon, ten opět zůstal, ale tentokrát už opakoval veškeré pohyby, aniž by se rozplynul.* Woohoo, konečně jsem to dokázal, nikam nemizí. *Po tomhle se přestal soustředit a klon zmizel.* Eh, aspoň zůstal dokud jsem se soustředil. „To by pro jednoho mohlo stačit, co něco trochu těžšího. Zkus ovládat dva a uvidíme.“ *Tak se opět protáhl, vydechnul a soustředil chakru, vyrobil jednoho perfektního, ale druhý se mu vůbec nepodobal.* Do háje, proč mi to nejde, co všechno dělám špatně. „Nesoustředíš se dostatečně, přestaň myslet úplně na všechno a prostě zkus udělat dvakrát stejnýho tebe.“ Se ti řekne, prostě to udělej, co takhle si to zkusit místo mě a uvidíme jak je to jednoduchý. *Shikyo dovolil Kurushimu ovládat tělo, Kurushi se soustředil jen a jen na tvorbu klona, chakra opustila jeho tělo a vytvořila dva kompletně totožné klony. Ty tam ještě nějakou chvíli byly, ale pak se rozplynuly a Kurushi padl znavený k zemi. Po chvíli se rozklepaný zvedl.* Vidíš... eh... eh, že to jde. Stačí jenom nemyslet na nic... jinýho. Fuu. Pro teď... asi konec, co.. tohle tělo už.. víc.. nedá. Sakra. Nechci to... ještě vzdát. *Kompletně vyčerpaný padne opět k zemi a v mžiku usne. Po asi šesti hodinách se probudí.* Wow, tak takhle jsem už dlouho nespal. Chceš pokračovat ? „To myslíš vážně, sám si řikal, že to tělo už víc nedá.“ Dobře dáme oběd a pak, poho? „Eh, uvidíme, stejně myslim, že nic nebude.“ *Zvedl se ze země a došel vedle do kuchyně. Otevřel ledničku, vyndal maso, to naštěstí nebylo kompletně zmrzlé, a tak ho mohl rovnou zpracovat. Vyndal prkýnko, nakrájel na něm maso, vyndal a nakrájel zeleninu uvařil a nakrájel brambory, dal na talíř, odnesl ke stolu, posadil se, v klidu si jídlo snědl, odnesl a umyl talíř, ten hned utřel a uklidil a byl připraven pokračovat v tréninku. Vrátil se do obýváku a pokračoval. V těle byl stále Kuroshi. Dva jsem zvládnul, přejdeme na tři. *Nadechl se, vydechl a začal tvořit. Vytvořil dva a nohy.* Že by byly dva můj limit ? Hmm, jednou to nestačí, tak ještě jednou, a pokud to ani pak nepude, tak tě to nechám zkusit neboj. „Neboj, v klidu, času dost. Klidně můžu pokračovat jindy, pokud chceš.“ Nebuď línej, čtyři ti nechám. „Ale dyť jsem nedal ani dva, jak můžu dát čtyři.“ Hlavně si věř a zvládneš všechno. *Kurushi se opět postaví a začne tvořit, tentokrát se před ním objeví tři totožné klony a jako on začnou mírně oddechovat.* Paráda, ale vypadá to, že na čtyři budeš mít jenom jeden pokus, protože tohle tělo je moc mladý na takovou spotřebu. „A nechceš se na to přece jenom vykašlat, tři stačej ne, na první pokus bych čtyři stejně nedal.“ A? Tak budeš pokračovat večer, a co jako. Taky jsem pokračoval až teď a dal jsem tři. „Tak dobře teda, jdu na to, spokojenej.“ Ani nevíš jak. *Kurushi se jen mírně zasměje a pustí do těla Shikya. Eh, díky, asi. *Zívne si, a opět se začne soustředit. Prvně se pokusí "odpojit" od veškerých myšlenek a pak se hned začne šíleně soustředit. Pomalu a jistě začne tvořit, ale při tom se už hodně klepe. Vytvoří jednoho, dva, tři, ale čtvrtý pořád nikde. Jakkoliv se snaží pořád ne a ne stvořit toho čtvrtého. Zničehonic se objeví čtvrtý ale hned zmizí a po něm zbylí tři. Po tomhle Shikyo naposled vydechne a padne k zemi, tentokrát místo Kurushiho. Někdy brzo po půlnoci se pomalu probudí, zívne, ani nemá hlad, jen chce dokončit, co odpoledne začal. Konečně už se neklepe a usměje se.* Heh, máš pravdu, tohle byl vážně skvělej spánek. No nic, pokračujem. „Ale ale, co tak najednou, před tím ses nechtěl ani pohnout a teď chceš udělat čtyři, co. Nech mě to pak taky zkusit, prosím.“ Jasně, neboj, hned co to udělám je tělo tvoje. * A pustil se do toho. Pořád se snažil čím víc, ale čtvrtý klon stále nebyl kompletní. A najednou, konečně se mu to podařilo, stály před ním čtyři klony. Ihned je nechal zmizet, aby zbytečně moc nevyčerpal tělo a předal ho Kurushimu. Ten bezchybně stvořil dva, pak i třetího, ale ten čtvrtý také pořád nic.* „No taaak, já to dal, tak ty bys měl tuplem, ne.“ Ha, hrozně vtipnej, hlavně že tys to dělal tak na počtvrtý. „Na kolikrát je jedno, hlavně, že jsem to udělal, ne.“ Vidíš, tak mě taky nech pracovat. „Dobře, dobře, pokračuj.“ * Kurushi se jenom ušklíbne a pokračuje dál ve snažení. Další pokus, ale žádný čtvrtý. Kurushi se začne mírně klepat. Opět se nezdaří, Kurushi se začne obávat, že to prostě nezvládne. Pokusí se, ale zase nic. Kompletně rozklepaný tomu dá ještě poslední šanci. Začne se šíleně soustředit, na nic nemyslí, složí pečetě a před ním se objeví dva, tři a nakonec i konečně čtvrtý klon.* „Vidíš, že to šlo. Gratuluji bratře.“ *Ten mu ovšem nestihne ani poděkovat a hned odpadne. Když se probudí je už ráno, ale on nemá v plánu nic jiného, než jít opět spát.*
Konec RPG/tréninku - 1077 slov
*Shikyo se probudil, oblékl do černé a odešel do kuchyně. Přišel k lednici, otevřel jí a zjistil že už v ní nic není.* Do háje, budu muset nakoupit, ale nikam se mi nechce. „A to chceš jako umřít hlady? Peníze ještě máme, prostě kup nějaký maso, nudle, brambory a můžem jít zpátky.“ Tak dobře, ale stejně se mi nikam nechce. *Vyrazí do města, nikdo si ho nevšímá a on nikoho taky ne. Když dorazí do krámu, koupí, co potřebuje, zaplatí a vrací se domů. Když dorazí domů, dá všechno do ledničky a skříní, připraví si rychle ramen, nají se a popřemýšlí.*
„Hmmm, co bych asi tak mohl dělat zajímavý.“ „A co takhle třeba trénovat Bunshin co?“ Nechciiiii. Asi si půjdu lehnout. „Tak na to okamžitě zapomeň, chceš bejt genin? Pokud jo, tak jdeme hned trénovat, i kdybys řek, že ne, tak mě nezajímáš, prostě dem.“ Neeeee, nikam nejduuu. „Tak dobře, jak chceš, potrénujem tady a konec.“ *Tak se zvedl, a odešel do obýváku kde si udělal dostatečné místo, aby bylo všechno bez chyby. Složil pečetě, soustředil chakru a vytvořil jednoho klona, ten se ale hned rozplynul.* Hmm, co dělám špatně. Tak znova. *Prokřupnul si prsty, pročistil mysl a pokusil se znovu. Složil opět pečetě, nechal proudit chakru a po chvilce se před ním opět objevil jeho klon. Tentokrát už okamžitě nezmizel. Shikyo hnul rukou nahoru a dolů, to udělal i klon, ale pak opět zmizel.* Co to sakra, vždyť jsem se ho ani nedotknul. Proč pořád mizej. *Ještě jednou se tedy pokusil udělat pořádný klon, ten opět zůstal, ale tentokrát už opakoval veškeré pohyby, aniž by se rozplynul.* Woohoo, konečně jsem to dokázal, nikam nemizí. *Po tomhle se přestal soustředit a klon zmizel.* Eh, aspoň zůstal dokud jsem se soustředil. „To by pro jednoho mohlo stačit, co něco trochu těžšího. Zkus ovládat dva a uvidíme.“ *Tak se opět protáhl, vydechnul a soustředil chakru, vyrobil jednoho perfektního, ale druhý se mu vůbec nepodobal.* Do háje, proč mi to nejde, co všechno dělám špatně. „Nesoustředíš se dostatečně, přestaň myslet úplně na všechno a prostě zkus udělat dvakrát stejnýho tebe.“ Se ti řekne, prostě to udělej, co takhle si to zkusit místo mě a uvidíme jak je to jednoduchý. *Shikyo dovolil Kurushimu ovládat tělo, Kurushi se soustředil jen a jen na tvorbu klona, chakra opustila jeho tělo a vytvořila dva kompletně totožné klony. Ty tam ještě nějakou chvíli byly, ale pak se rozplynuly a Kurushi padl znavený k zemi. Po chvíli se rozklepaný zvedl.* Vidíš... eh... eh, že to jde. Stačí jenom nemyslet na nic... jinýho. Fuu. Pro teď... asi konec, co.. tohle tělo už.. víc.. nedá. Sakra. Nechci to... ještě vzdát. *Kompletně vyčerpaný padne opět k zemi a v mžiku usne. Po asi šesti hodinách se probudí.* Wow, tak takhle jsem už dlouho nespal. Chceš pokračovat ? „To myslíš vážně, sám si řikal, že to tělo už víc nedá.“ Dobře dáme oběd a pak, poho? „Eh, uvidíme, stejně myslim, že nic nebude.“ *Zvedl se ze země a došel vedle do kuchyně. Otevřel ledničku, vyndal maso, to naštěstí nebylo kompletně zmrzlé, a tak ho mohl rovnou zpracovat. Vyndal prkýnko, nakrájel na něm maso, vyndal a nakrájel zeleninu uvařil a nakrájel brambory, dal na talíř, odnesl ke stolu, posadil se, v klidu si jídlo snědl, odnesl a umyl talíř, ten hned utřel a uklidil a byl připraven pokračovat v tréninku. Vrátil se do obýváku a pokračoval. V těle byl stále Kuroshi. Dva jsem zvládnul, přejdeme na tři. *Nadechl se, vydechl a začal tvořit. Vytvořil dva a nohy.* Že by byly dva můj limit ? Hmm, jednou to nestačí, tak ještě jednou, a pokud to ani pak nepude, tak tě to nechám zkusit neboj. „Neboj, v klidu, času dost. Klidně můžu pokračovat jindy, pokud chceš.“ Nebuď línej, čtyři ti nechám. „Ale dyť jsem nedal ani dva, jak můžu dát čtyři.“ Hlavně si věř a zvládneš všechno. *Kurushi se opět postaví a začne tvořit, tentokrát se před ním objeví tři totožné klony a jako on začnou mírně oddechovat.* Paráda, ale vypadá to, že na čtyři budeš mít jenom jeden pokus, protože tohle tělo je moc mladý na takovou spotřebu. „A nechceš se na to přece jenom vykašlat, tři stačej ne, na první pokus bych čtyři stejně nedal.“ A? Tak budeš pokračovat večer, a co jako. Taky jsem pokračoval až teď a dal jsem tři. „Tak dobře teda, jdu na to, spokojenej.“ Ani nevíš jak. *Kurushi se jen mírně zasměje a pustí do těla Shikya. Eh, díky, asi. *Zívne si, a opět se začne soustředit. Prvně se pokusí "odpojit" od veškerých myšlenek a pak se hned začne šíleně soustředit. Pomalu a jistě začne tvořit, ale při tom se už hodně klepe. Vytvoří jednoho, dva, tři, ale čtvrtý pořád nikde. Jakkoliv se snaží pořád ne a ne stvořit toho čtvrtého. Zničehonic se objeví čtvrtý ale hned zmizí a po něm zbylí tři. Po tomhle Shikyo naposled vydechne a padne k zemi, tentokrát místo Kurushiho. Někdy brzo po půlnoci se pomalu probudí, zívne, ani nemá hlad, jen chce dokončit, co odpoledne začal. Konečně už se neklepe a usměje se.* Heh, máš pravdu, tohle byl vážně skvělej spánek. No nic, pokračujem. „Ale ale, co tak najednou, před tím ses nechtěl ani pohnout a teď chceš udělat čtyři, co. Nech mě to pak taky zkusit, prosím.“ Jasně, neboj, hned co to udělám je tělo tvoje. * A pustil se do toho. Pořád se snažil čím víc, ale čtvrtý klon stále nebyl kompletní. A najednou, konečně se mu to podařilo, stály před ním čtyři klony. Ihned je nechal zmizet, aby zbytečně moc nevyčerpal tělo a předal ho Kurushimu. Ten bezchybně stvořil dva, pak i třetího, ale ten čtvrtý také pořád nic.* „No taaak, já to dal, tak ty bys měl tuplem, ne.“ Ha, hrozně vtipnej, hlavně že tys to dělal tak na počtvrtý. „Na kolikrát je jedno, hlavně, že jsem to udělal, ne.“ Vidíš, tak mě taky nech pracovat. „Dobře, dobře, pokračuj.“ * Kurushi se jenom ušklíbne a pokračuje dál ve snažení. Další pokus, ale žádný čtvrtý. Kurushi se začne mírně klepat. Opět se nezdaří, Kurushi se začne obávat, že to prostě nezvládne. Pokusí se, ale zase nic. Kompletně rozklepaný tomu dá ještě poslední šanci. Začne se šíleně soustředit, na nic nemyslí, složí pečetě a před ním se objeví dva, tři a nakonec i konečně čtvrtý klon.* „Vidíš, že to šlo. Gratuluji bratře.“ *Ten mu ovšem nestihne ani poděkovat a hned odpadne. Když se probudí je už ráno, ale on nemá v plánu nic jiného, než jít opět spát.*
Konec RPG/tréninku - 1077 slov
- Shinzaburo Genichiro
- Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21
Shinzaburo Genichiro
Sat Nov 20, 2021 8:13 pm
*Shin už byl asi měsíc geninem a rozhodl se, že by mohl jít na nejbližší chuuninské zkoušky. Přeci jen od geninské zkoušky byl docela zaměřený na výcvik a dřina na to, že by to mohl stihnout. ale taky bylo nutné odpočívat, tak se šel podívat za svým kamarádem z Akademie. Toshim. Vlastně Toshim a Katsu. Byl totiž z klanu Kumamuchi. Dlouho se už neviděli a Shin byl zvědavý, jak se ti dva změnili za tu dobu. Doufal, že se spolu můžou dál přátelit. Přeci jen on byl Toshiho nejlepší kamarád na akademii. O přátelství mezi Shinem a Katsu se tak extra mluvit nedalo. Aspoň ze Shinovy strany. Procházel se tedy uličkami čtvrti Kumamuchi a hledal ten správný dům*
- Kyūshi Yakami
- Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 05. 11. 21
Re: Kumamuchi
Sat Nov 20, 2021 9:10 pm
*Kyushi s Dorem se dneska probudili kolem 8 ráno a dohodli se že se půjdou trošku projít, Kyushi si oblékl svojí oblíbenou černou mikinu jako vždy a k tomu černé tepláky a červené tričko, Doro se oblékl skoro totožné akorát jeho mikina byla bílá este před odchodem si dali snídani a šly do ulic po nějaké chilce procházení se si všimly jedné holky jak se prochází a zdálo se jakoby něco hledala osobu neznali takže si nemysleli že by byla z klanu Kumamuchi, Hledáš tu někoho nebo něco?*Zeptal se Kyushi* Ty asi nejsi z klanu Kumamuchi že? *Řekl Doro* *Kyushi si začal přihlížet tu neznámou osobu a všiml si její čelenky*"Hm takže Genin"*Pomyslel si* "Vypadá neškodne asi žádná hrozba"*Řekl si v hlavě*
- Shinzaburo Genichiro
- Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21
Shinzaburo Genichiro
Sun Nov 21, 2021 3:31 pm
*shin se tak procházel čtvrtí Kumamuchi a jaksi se tu necítil úplně komfortně. Ne, že by se snad bál, ale nebyl na tuhle část vesnice zvyklý. Obzvlášť když věděl, že je tu dvakrát víc lidí, než ve skutečnosti. Díky svému kamarádovi o jejich dvojčatech věděl možná víc, než sám doopravdy chtěl vědět. Když ho oslovil nějaký kluk, tak se otočil a viděl místo jednoho dva. Teda jednoho člověka ale s tím, že dvojčata byly rozdělená a každý z nich měl jen polovinu obličeje. V první chvíli se lekl a pak se jen trochu znechuceně ušklíbl* Ahoj, jen jsem si řekl, že navštívím kamaráda, ale upřímně nevím, kde přesně bydlí. Neznáš náhodou Toshiho Ido? *zeptal se a prohlížel si ty dva. To, že se v Toshiho případě střídali v komunikaci se svým dvojčetem Katsu, si zvykl. Ale vidět je takhle oddělené, bylo prostě divný* Ano, nejsem v klanu Kumamuchi, jsem z klanu Kazeshi *odpověděl mu možná víc, než chtěl*
- Kyūshi Yakami
- Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 05. 11. 21
Re: Kumamuchi
Wed Nov 24, 2021 8:46 am
Hm toho já neznámé *Odpověděl Kyushi* Nechceš pomoct s hledáním? Mi to tu známé lépe *Řekl Doro* Jsi si jistí?*Pošeptal Kyushi směrem k Dorovy* Heh vypadá neškodně *Pošeptal Doro k Kyushiovy* To si říkal i o Shimirovy *Znovu pošeptal Kyushi* Jo ale to bylo něco jiného tahle vypadá fakt mírumilovně a este k tomu je ženská co se může stát* *Pošeptal Doro* "Achh.. proč ji Doro nabídl pomoc? Vždyť jí ani nezná. "Řekl si Kyushi v hlavě* "No i tak nemáme nic na práci "Řekl si Kyushi v hlavě* Jo a este já jsem Kyushi Yakami a tohle je moje dvojče Doro *Představil se Kyushi* Možná ti připadá děsivé že máme na půl obličeje*Řekl Kyushi a trochu se pousmál*
- Shinzaburo Genichiro
- Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21
Shinzaburo Genichiro
Wed Nov 24, 2021 11:58 am
*sledoval ty dva, přeci jen pro něj to byl dost nezvyklý pohled. Dalo by se říct trochu nechutný, ale snažil se to na sobě nedávat znát. Přeci jen byl slušně vychovaný. Shin mohl být jen rád, že neslyšel jejich šeptaný rozhovor, protože by se hned ohradit proti tomu, že je snad holka. Buď ti kluci byli prostě pitomí a nebo prostě tím, že neměl úplně vlasy na krátko, tak si to prostě nějak popletli. Kdo ví.* Upřímně vůbec netuším, kde bydlí, takže to bude dlouhá výprava za ničím *zazubil se na ně* Těší mě Kyushi a Doro. Já se jmenuju Shin Genichiro. Upřímně mi to přijde trochu... zvláštní *chvíli přemýšlel nad tím, jak to nazvat, aby je nějak neurazil* Toshi a Katsu sice taky jsou dvojčata, ale mají jedno tělo. Jen se střídají v tom, kdo ho zrovna ovládá... Netušil jsem, že můžete být i takhle *dodal, aby to nevyznělo, jako že ho to nějak extra znechucuje. Byl prostě přátelský ke všem ve vesnici a každý klan měl své zvláštnosti, tak to nějak víc neřešil*
- Kyūshi Yakami
- Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 05. 11. 21
Re: Kumamuchi
Fri Nov 26, 2021 1:08 pm
To nevadí i tak nemáme nic na práci *Řekl Doro* *Kyushi a Doro se začali rozhlížet kolem a hledali zvonek kde by bylo napsané Toshi Ido,* *Po nějaké chvíli došli k velkému dvoupatrovemu bílému domů s obrovskou zahradou* Toshi Ido*Přečetl Kyushi jmenovkou na zvonku* Tak jestli nemají dva lidi stejné jméno tak jsme ho asi našli*Řekl Kyushi a trochu se pousmál* *Doro zazvonil na zvonek ale nikdo se neozval skousel zazvonit znovu ale zase nic* Ehm Vypadá to že nejsou doma *Řekl Kyushi, v momentě kdy to do řekl otevřel nějaký chlapec* "To bude asi on" *Pomyslel si Kyushi v hlavě* Ahoj já jsem Kyushi Yakami a tohle je moje dvojče Doro*Představil se*
- Shinzaburo Genichiro
- Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21
Shinzaburo Genichiro
Mon Nov 29, 2021 6:40 pm
*Shin byl překvapený, že jsou ti dva tak ochotní. Přeci jen netušil, že jsou takový všichni. Vypadalo to, že Kyushi a Doro jsou víc dvojčata než Toshi a Katsu, kteří byli úplně protikladní. Kdežto ti dva se spíš doplňovali* (Shin) Díky, pomoc by se šikla *usmál se na ty dva a společně s nimi chodil ode dveří ke dveřím, metoda, kterou by využil taky, ale přišlo mu to divné. Ale oni dva přeci jen asi měli nějaký skrytý orientační smysl ve své čtvrti, protože nakonec našli docela rychle dům se jmenovkou Toshiho. Problém byl, že si byl jistý, že Toshi bydlí s rodiči a jeho otec se určitě nejmenuje taky Toshi. Taky ten, kdo mu otevřel, byl mnohem mladší než byl jeho kamarád Toshi* (Chlapec) Ahoj Kyushi. Ahoj Doro. Proč chodíte odděleně? *zeptal se zvědavě a Shin jen s pobaveným úsměvem sledoval ty tři, hm, vlastně čtyři vzhledem k tomu, že chlapec určitě bude taky Kumamuchi*
- Kyūshi Yakami
- Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 05. 11. 21
Re: Kumamuchi
Wed Dec 01, 2021 7:01 pm
*Když je chlapec pozdravil tak oba nevěděli o koho se jedna, až Kyushimu došlo že je to jejích spolužák z akademie,* Aaa ahoj Toshi dlouho jsme se neviděli hledáme jednoho kluka který má stejné jméno jako ty promiň za vyrušení*Řekl Kyushi a trochu se pousmál* Neznáš kluka jménem Toshi Ido? Nevíš náhodou případně kde bydlí? *Zeptal se Doro* (Chlapec)... Počkej toho znám bydlí asi 5 domů od vás je to je to ten červený dům určitě víte na který myslím*Řekne chlapec* *aha tak už vím kam jít, díky za pomoc měj se* *Řekne Kyushi* Shinzaburo teď už vím kam jít následuj nás*Řekne Doro, a výdaji se směrem k tentokrát správnému Toshiovy* * výdaji se směrem k zmiňovanému červenému domu Cestou projdou kolem svého domů na který se jen podívají a jdou dál* *Zastaví se u červeného domů průměrné velikosti který na pohled mohl být tak tři pokoje měli docela velkou zahradu ale problém byl že tento dům neměl zvonek* Tak co teď? *Zeptal se Doro*
- Shinzaburo Genichiro
- Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21
Shinzaburo Genichiro
Fri Dec 03, 2021 11:08 am
*Shin pozorně sledoval tu konverzaci mezi Kyushim, Dorem a tím chlapcem. Trochu povytáhl obočí nad tím, že Kyushi s Dorem chodí do třídy na Akademii s chlapcem, kterému bylo tak možná devět. Přeci jen ti dva byli o několik starší než on sám. Trochu se nad tím ušklíbl a popřemýšlel, jestli to bylo dáno tím, že v pozdním věku nastoupil na Akademii. A nebo se nemohl dostat skrz studium a skrz geninské zkoušky. Přemýšlel nad tím, zatímco se chlapci bavili a vydal se pak za Kyushim a Dorem o pár domků dál, kde by měl bydlet jeho kamarád. Shin si prohlédl ten dům, kde měl Toshi s Katsu bydlet. Podíval se na ty dva, jak přemýšlí, co dál. Naštěstí ale do ulice zabočil Toshi a když viděl Shina, tak se usmál* (Toshi) Oi, Shine-kun. Co tu děláš? *zahalekal s úsměvem Toshi, než se podíval na ty dva. Jen se pobaveně ušklíbl* (Toshi) Víte vy dva, že můžete chodit v jednom těle? *zeptal se Toshi, když k nim přišel* (Shin) Říkal jsem si, že se za tebou stavím, že jsme se dlouho neviděli. Oi, Toshi a Katsu *zazubil se Shin, než ho Toshi přátelsky objal*
- Kyūshi Yakami
- Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 05. 11. 21
Re: Kumamuchi
Tue Dec 07, 2021 2:52 pm
*Kyushi s Dorem sledovali jak přichází tentokrát už ten správný Toshi který jim byl docela povedomej* Haha to jsme vůbec nevěděli chytráku *Zareagoval Doro na Toshiho slova* *Já jsem Kyushi Yakami ty budeš asi Toshi že? Tendle podivín vedle mě je moje dvojče Doro ale to si jistě poznali*Představil se Kyushi* *Doro mezitím jak se Kyushi představoval tak si začal přohlížet Toshiho* "Hmm čelenku nevidím takže možná student akademie?" *Řekl si Doro v hlavě*(Toshi): Mé jméno je Toshi Ido těší mě*Představil se Toshi* hmm čelenku na tobě nevidím takže předpokládám že si student Akademie*Řekl Doro* (Toshi): Ano jsem na akademii, já taky nevidím ani na jednom z vás čelenku takže jste je nechali doma nebo jste šly na akademii velmi pozdě *Řekl Toshi a trochu se pousmál* No ano chodíme furt na Akademii *Řekl Kyushi*
- Shinzaburo Genichiro
- Poèet pøíspìvkù : 570
Join date : 31. 08. 21
Shinzaburo Genichiro
Thu Dec 09, 2021 12:09 pm
*poté, co se Shin s Toshim/Katsu v jednom těle přivítali, tak se oba (všichni tři) podívali na ty dva. Když se ho zeptali, jestli je student Akademie, tak se jen zasmál (moje NPC, nedám :-D) * (Toshi) Co myslíte hoši? *uculil se a jednoho z nich chytil a donutil se mu podívat do očí (třeba Dora) a použije na něj Kanashibari no Jutsu. Takže je na několik vteřin paralyzovaný* (Toshi) Nemyslím si, že něco takového nějaký váš spolužák umí, souhlas? *potom Dora pustil a podíval se na Shina. Tentokrát ale probliknul Katsu* (Katsu) Vážně se tady budeme zahazovat s těmahle paky? *Katsu byl prostě až hnusně upřímný, pak odemkl branku na zahradu a čekal, co udělá Shin. Ten chvilku váhal, ale nakonec přešel k Toshimu/Katsu* Tak díky kluci za pomoc *usmál se Kyushiho a Dora, než se společně s Toshim vydal k němu domů*
- Kyūshi Yakami
- Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 05. 11. 21
Re: Kumamuchi
Thu Dec 09, 2021 4:38 pm
*Když Kyushi uviděl Kanashibari no Jutsu tak se snažil se nepodíval Toshimu do očí bohužel neměl u sebe žádné vybavení a tak nemohl zaútočit z dálky a kdyby se o to pokusil z blízka tak by na něho Toshi určitě použil jeho Kanashibari no Jutsu* *Nakonec Toshi Dora pustí a vydal se s Shinzaburou k jeho domů* Jsi v pohodě? *Zepta se Kyushi Dora* Jo nic mi není, ale co to jako bylo? *Řekne Doro* Abych ti to vysvětlil bylo to asi Kanashibari no Jutsu četl jsem o tom nedávno je to jutsu které ti umožní parazylovat kohokoliv pomocí oči*Vysvětlí mu Kyushi* Pojďme už radši domů *Navrhne Kyushi* souhlasím no pojďme*Řekne Doro
-------RPG ukončeno------
-------RPG ukončeno------
- Kyūshi Yakami
- Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 05. 11. 21
Re: Kumamuchi
Wed Dec 15, 2021 2:52 pm
*Kyushi se dneska probudil s dobrou náladou jelikož ho dneska čekala geninska zkouška která ho trošičku děsila jelikož musel předvést 3 Techniky samotnému Raikagemu a komisi složené ze Senseie ale zároveň se těšil že má šanci se konečně stát Geninem a být blíž k jeho snů stát se nejlepším ninjou v Kumogakure
Este před odchodem se najedl tentokrát ale zdravě což u Kyushi nebyl zvykem
Venku bylo docela teplo takže si vzal na sebe jen černé šortky a černé tričko s krátkým rukávem a vyrazil na zkoušky čím víc se blížil k místu kde se měli zkoušky konat tak měl větší stres ale v hlavě si furt říkal že to nemůže pokazit Po chvíli dorazil k místu kde se zkoušky měli konat bylo tam dost lidi ve věku 12-13 samozřejmě Kyushi byl že všech lidi ten nejstarší,Kyushi šel na Řadu hned jako prvni* Zdravím jsem Kyushi Yakami jsem tu Geninske zkoušky (Raikage): Dobrá tedy můžeš začít "Dobře hlavně to nesmím teď pokazit"* Řekl si v hlavě* *První technika kterou si Kyushi vybral bylo BUNSHIN NO JUTSU což byla technika třídy E*"Dobře musím se soustředit" *Kyushi složil pečetě a nechal proudit svoji chakru a po chvilce se vedle něho objevil jeho klon* "Skvěle povedlo se" *další co si Kyushi připravil bylo
HENGE NO JUTSU "Mohl bych se pokusit proměnit na Raikageho to by mohlo udělat dojem" *Řekl si v hlavě Znovu složil pečetě a přeměnil se na Raikageho* "Skvělé povedlo se este posledni Technika a jsem officiálně Geninem"*Řekl si v hlavě Tak dobrá poslední Jutsu
KINOBORI NO WAZA Pro tuto techniků nejsou potřebné pečetě takže si Kyushi jen soustředil na Chakru, a vylezl na stěnu *"Výborně všechny tři techniky se provedli" *Řekl si v hlavě *Raikage Kyushimu předal čelenku kterou si Kyushi před ním nasadil, nakonec poděkoval jak Raikageovy tak Komisi a odešel*
Este před odchodem se najedl tentokrát ale zdravě což u Kyushi nebyl zvykem
Venku bylo docela teplo takže si vzal na sebe jen černé šortky a černé tričko s krátkým rukávem a vyrazil na zkoušky čím víc se blížil k místu kde se měli zkoušky konat tak měl větší stres ale v hlavě si furt říkal že to nemůže pokazit Po chvíli dorazil k místu kde se zkoušky měli konat bylo tam dost lidi ve věku 12-13 samozřejmě Kyushi byl že všech lidi ten nejstarší,Kyushi šel na Řadu hned jako prvni* Zdravím jsem Kyushi Yakami jsem tu Geninske zkoušky (Raikage): Dobrá tedy můžeš začít "Dobře hlavně to nesmím teď pokazit"* Řekl si v hlavě* *První technika kterou si Kyushi vybral bylo BUNSHIN NO JUTSU což byla technika třídy E*"Dobře musím se soustředit" *Kyushi složil pečetě a nechal proudit svoji chakru a po chvilce se vedle něho objevil jeho klon* "Skvěle povedlo se" *další co si Kyushi připravil bylo
HENGE NO JUTSU "Mohl bych se pokusit proměnit na Raikageho to by mohlo udělat dojem" *Řekl si v hlavě Znovu složil pečetě a přeměnil se na Raikageho* "Skvělé povedlo se este posledni Technika a jsem officiálně Geninem"*Řekl si v hlavě Tak dobrá poslední Jutsu
KINOBORI NO WAZA Pro tuto techniků nejsou potřebné pečetě takže si Kyushi jen soustředil na Chakru, a vylezl na stěnu *"Výborně všechny tři techniky se provedli" *Řekl si v hlavě *Raikage Kyushimu předal čelenku kterou si Kyushi před ním nasadil, nakonec poděkoval jak Raikageovy tak Komisi a odešel*
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Mon Nov 14, 2022 6:03 pm
Hachimon
*V těchto temných časech, kdy neměli absolutní pojem o dění ve světě, se Dante a Reisu rozhodli vyplížit. Byli doma již celé týdny a už jim to začalo lézt na mozek. Matky zmizely, jeden otec taktéž a tak byli schovaní v domě jen s jedním otcem, jež byl tou světlou stránkou, a strýcem. Všechno bylo špatně, pro jídlo se ti dva střídali a vždy se loučili, jakoby to bylo naposled. Do jejich pokoje však za tu dobu nevstoupili, nýbrž se odtamtud ozývali po večerech, které byli ještě temnější, divné zvuky. Přitom to byli po celou dobu byli Dante a Reisu, kteří si upravili skříň na provizorního trénovacího panáka. Je nejspíše jasné, že byla v chatrném stavu. Oba dva byli však již z tohoto tréninku vyčerpaní a jejich ruce byli obvázané, protože tam byli stále nové rány a krváceli. Při snídani panovala napjatá atmosféra. Dante se v jídle spíše rýpal. Měli zase smažené nudle a mu již lezli krkem. Moc se těšil, až bude moci svojí flustraci vybít na třískách skříně Reisu.* ”Tohle bude stát za nic. Jsou to jen třísky a oba potřebujeme alespoň jednu skříň. Už nevím, jak dlouho to zvládnu,” *pomyslel si Dante, ale z myšlenek jej vyvedl Reisu, který se s ním propojil. Dante si uvědomil, že měl třes rukou a i noha měla také tik. Užírající ticho bylo přerušeno zaklepáním na dveře. Otec vzal svojí Naginatu a šel ke dveřím. Dante i Reisu podvědomně šli také, doufali totiž v návrat matek a otce. Slyšeli, že otec něco mumlal a je zalil studený pot. Toho muže několikrát spatřili, jak je sleduje přes okno občas po večerech, když temnota nebyla tak mocná a když oba již málem potili krev.* ”Vážně, pane Kyōki, viděl jsem vaše syny a věřím, že toto umění dokáží ovládnou,” *pověděl muž a otec již otráven odpověděl:* ”Slyšel jsem o tom vašem tréninku a vím, že jste už zmrzačil minimálně tucet lidí.” *Dante si vzpomene, díky této klíčové informaci, o koho šlo. Šlo o muže, který byl v aréně velmi obávaný. Bez využití jakékoliv techniky dokázal vyřadit mnoho zkušených shinobi.* ”Otče, nemusíš nás jen chránit. Už jsme geninnové, vzpomínáš? Sami jsme si vybrali tento styl boje a i když jsme s tímto nepočítali, chceme tento trénink podstoupit. Vzpomínám si, když si o něm říkal, že je jeho síla neskutečná, tak proč bychom se to neměli naučit my?” *Poví Reisu odhodlaně a Dante jen mlčí. Měl z toho muže nepříjemný pocit, ale nechtěl vypadat jako strašpytel. Otec se na ně podíval s hrůzou v očích, nechtěl přijít o další členy rodiny, ale Reisu jej přesvědčil. Bez jakýchkoliv slov udělal jen úkrok a nechal je projít. Muž se představil jako Zira, ale celou cestu mlčel. Když šli po schátralích uličkách Kumogakure, vystrašili je občasné výkřiky z dály. Když se dostali do trénovací oblasti, muž odhalil svoji tvář. Jizva přes jeho oko a temně černé vlasy byli pro něj ikonické. Rychlím a prudkým gestem ukázal na panáky a pověděl:* ”Dokud neřeknu dost, budete opakovat sérii dvaceti úderů a deseti kopů. A hezky se rozdělíte, nehodlám tady tolerovat to, že jeden z vás si bude šetřit energii. Jste první z klanu Kumamuchi, které trénuji, takže se mě nepokoušejte nějak podělat.” *Jeho slovník je oba překvapil a ihned se rozdělili. Měli z něj husí kůži a Dante byl rád, že se vůbec dobelhal k panákovi.*Pohled Dante: No dobře, zvládnu to. Hlavně musím vydržet, dokud nám nedovolí odpočívat, *pomyslí si Dante a i přes začáteční strach začal bušit do figuríny. V periferním vidění viděl Reisu, kterému se dařilo mnohem lépe a byl o trochu rychlejší. Když začal Reisu kopy, byl teprve u patnáctého úderu. Pokusil se zrychlit tempo, ale udeřil místy, kde měl čerstvou ránu.* ”Au, do háje,” *zaskučel bolestí a pak znovu, když mu bolest začala proudit i po zádech. Za ním stál Zira, který jej chytl za krkem a nadzvedl jej. Prosebně se podíval na Reisu, ale ten pokračoval v úderech. Dále jej Zira jen hodil o toho panáka a Dante tentokráte začal kopat. Na Reisu se už nedíval, aby neztrácel koncentraci. Podle zvuků byl značně pomalejší, ale snažil se co nejvíce. Po dokončení první série byl odhodlaný více, než kdy v životě. Druhá série bez přestávky. Série třetí, ruce se začíná třást a bolest začíná být mnohem impulzivní. Čtvrtá série, na figuríně je již určitá vrstva krve, ruce začínají být otupělé. Po nějaké době jim Zira řekl, ať přestanou a Dante spadl na kolena. Viděl, že jeho klouby jsou bledé a mezi prsty tekly menší proudy krve. Avšak se i podíval na svého bratra, který sice stál, ale nevypadal na tom o nic lépe.*
Pohled Reisu: *Reisu přišel velmi sebevědomě k figuríně. Přeměřil si jí pohledem a už začal dýchat zhluboka. Věděl, jak moc je dech důležitý, co se týká výdrže, takže ani chvíli neváhal. Jakmile bylo vyřčeno, že se má začít, figurína čelila jeho úderům.* Ale sakra, úplně jsem zapomenul, že tito panáci se dělají z pevnějšího dřeva, než nějaké skříně, *proběhlo mu v myšlenkách. První sérii zvládl bez sebemenších problémů, avšak si všiml, že Zira ubližuje Dantemu. V duchu si řekl:* Promiň, Dante, ale nechci skončit jako ty. Musím tento trénink ustát a bojovat až do konce. *Periferně viděl, jak mu to dal Zira sežrat a to jej motivovalo překonat bolest a dělat to, co se mu řeklo, ba dokonce zvýšil tempo a elán. Druhá a třetí série byla bez problémů. Ve čtvrté sérii trochu zrychlil a i údery byly o něco silnější. Pátá série, mezi prsty se již objevuje krev. Série šestá, sedmá i osmá, Reisu již necítí ruce, přesto dále zasazuje údery. Devátá série, kolena se začínají podlamovat, avšak jej drží při smyslech strach z trestu. Desátá, jedenáctá a dvanáctá, zatmívání před očima je již mnohem častější a držet balanc se stává obtížnější. Třináctá série není dokončena, protože Zira jim pokynul, ať přestanou. Figurínu dalo by se říci objal a opřel se o ní, aby mohl popadnout dech.*
”Takže, který z vás usmrkanců řekl, že tento trénink chtěl podstoupit? Víte co, ani mi to neříkejte, oba dva jste naprosté zklamání. I ten ubožák z klanu Doku vydržel více, a to se teprve zahříval. Ale nebojte se, smradi, až s vámi skončím, buď skončíte navždy upoutaní na lůžku, nebo se stanete shinobi, kteří se mohou pyšnit umění Hachimonu,” *pověděl jim Zira a sledoval se sadistickým úsměvem, jak oba spadli na zem, neschopni pohybu. Po deseti minutách oba vzbudil zvuk gongu. Zira ukázal opět na panáky a zvolal:* Takže vy chásko, je mi úplně ukradené, že jste stále vyčerpaní, nyní mi předvedete třicet sérií do deseti minut. Kdo z vás to nestihne, bude jej čekat toto. *Jakmile to dořekl, šel ke třetí figuríně. Zrudla mu kůže a tu figurínu, i když se to zdálo nemožné, vykopl do vzduchu. Rychlostí blesku se dostane nad figurínu a smrští kopanců a úderů jí pošle plnou rychlostí k zemi. On sám po dopadu vypadal celkem vyčerpaně, ale ihned se podíval na ty dva. Oba na něj s hrůzou hleděli, protože ta figurína vypadala snad ještě hůře, než skříň Reisu, na které už tak dlouho trénovali.* ”Tik, tak, čas vám již běží, vy kůže liné!” *Křikl a oba chlapci se pustili do dalšího vyčerpávajícího tréninku. Reisu stihl těch třicet sérií za osm minut, Dante to stihl jen stěží. Zira, i přes úspěch obou chlapců, jen naštvaně křikl:* No to si ze mě děláte srandu, jeden horší jak ten druhý. A samozřejmě zase ležíte na zemi, co? Nevím, co z vás jednou bude, když nezvládnete ani takto jednoduché cviky. Za trest uděláte každý sto kliků! A víte co, limit bude patnáct minut, takže pohněte, špekouni! *Poslední narážka je trochu zmátla, jelikož oba byli až moc hubení. Když však viděli jeho smrtící pohled a úsměv, ihned začali dělat kliky. Kupodivu je adrenalin a strach dovedl, i přes veškerou únavu, k dokončení trestu za pouhých 5 minut. Oba byli naprosto vyčerpaní, ale to Zira nezajímalo.* ”No tak fajn, pro dnešek na vás budu jen dohlížet, jak budete opakovat ty série cviků, jak jsem vás naučil. Nebo víte co, oba vypadáte celkem fit, po každé sérii uděláte dva kliky!” *Přikázal jim a oba konali, jak pověděl. Na oběd jim dal hodinu oddych a dovolil jim se najíst z jídla, co jim otec nechal před trénovací oblasti. Domů se vrátili až pozdě v noci, protože cesta jim trvala tři hodiny. Navzájem se podepíraly, aby neupadli. Když došli domů, šli rovnou do postelí a usnuli jako mávnutím kouzelné hůlky. Nakonec takto trénovali měsíc v kuse, kdy z nich již Zira usoudil, že by se mohli naučit první bránu. Tento krutý a nelidský trénink se přeci jen vyplatil a Zira si užil utrpení dalších lidí. Jen jej mrzelo, že je nakonec nezlomil.*
Konec RPG
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Mon Nov 21, 2022 5:06 pm
Mise ranku D
Když se zotavili po náročném tréninku, kdy jak Dante, tak i Reisu, mohli hýbat svými končetinami bez toho, aby je prudká bolest donutila si opět lehnout. Podle jednoho doktora, co někdy přišel, měli natržené několik svalů a málem zlomenou nohu. Vstali ze svého lóže a došli k jídelnímu stolu, kde na ně již čekal strýc. Jé, Dante, Reisu, vy už můžete chodit? Je mi to líto, ale váš otec musel jít za doktorem, aby zaplatil za jeho služby. No nic, tady máte jídlo, *pověděl strýc a do dvou misek dal rámen s nějakými bylinami. Dante i Reisu si vzali hůlky a začali jíst. Chuť nudlí byla úžasná, ale ty byliny byli až moc hořké. To jim vnuklo nápad.* Strýčku, mohli bychom uvařit nějaké jídlo i sensei Zira? Mohli bychom se mu tím totiž odvděčit za to, co nás všechno naučil, *vyhrkl ze sebe Dante a Reisu jen přitakal:* Ano, strýčku, prosím. Víme, že nemůžeme vycházet sami, protože je to venku velmi nebezpečné, ale mohl by jsi na nás dohlížet. Ty přeci jsi Oinin, tak by si nás dokázal uhlídat, ne? *Strýc si jen povzdechl. Na jednu stranu jim to chtěl zakázat, protože nebyli schopni včera si dojít ani pro večeři. Na stranu druhou by jim toto prospělo, protože by se naučili trochu více respektu k ostatním a více postaveným shinobi a kunoichi. Také si uvědomoval, že by jej jeho bratr zabil, kdyby se jednomu z jeho synů něco stalo, ba dokonce se proměnili v ty věci, co tak bezduše chodí po světě. Hluboce se nadechl, posléze vydechl, sáhl si po své masce, kterou si obratně nasadil a řekl:* "Nuže dobrá, ale na vaření není čas, otec by se měl za chvíli vrátit a jelikož jsou tu případy napadení, budu muset s vámi. Kvůli tomu šílenství, co se děje tam venku, lidi občas dělají blbosti. A navíc, sám mám podezření, že se do vesnice dostal jeden ze slabších nukeninů, takže se s vámi chvíli projdu." *Dante i Reisu připravili ty nudle a dali je do obrovské krabičky, aby si Zira pořádně pochutnal. Strýček se mezi tím vybavil a pak společně vyrazili na kraj vesnice. Strýc se asi v polovině cesty odloučil, protože nejspíš viděl svůj cíl. Společně procházeli náměstím a celkem je z toho mrazilo. Téměř všichni byli pryč, viděli vždy jen lidi s ninja páskou a těch moc nebylo.* Tohle je sakra na nic. Prvně je více tma než obvykle, nemohli jsme vycházet z domu a teď zjišťujeme, že tu skoro nikdo není," *poví Dante, když nikdo, krom jeho bratra, není v doslechu. Reisu samozřejmě neotálí a poví zpět, avšak o něco hlasitěji:* "No jo, a mě bylo divný, že nás vždy Zira ještě ráno před úsvitem bral do trénovací oblasti a vraceli jsme se domů až po soumraku. Tohle před námi chtěli skrýt a mysleli si, že na to nepřijdeme, ale my jsme nad nimi vyzráli, že Dante." *Dante jen směle kývne, protože té záhadě konečně přišli na kloub. V tom jim došlo, že když toto tajili, měli by vymyslet nějaký plán, že to není od nich.* "Hele, on je asi hodně zkušený shinobi, takže Henge no Jutsu fungovat nebude určitě. Co kdybychom zaklepaly a pak na chvíli otevřeli své brány, abychom rychle utekli, ale každý jiným směrem?" *Poví Reisu a Dante zamyšleně odpoví:* "To by nejspíše šlo, jen mám strach, že by nás mohl dohnat. A navíc by si mohl myslet, že se jej někdo snaží otrávit, vždyť i strýček říkal, že je tu nějaký nukenin." *Reisu bez ostychu vzal Dantemu z kapsy deník a pero a napsal tam: 'Děkujeme za to, že jste mé hochy naučil to umění boje'. Reisu se vždy takto vyžíval chvíle, kdy mohl páchat trošku chaosu tím, že kecal a Dante byl vždy naštvaný. Chtěl ten papír vzít a roztrhat, ale nic jinému jim nejspíše nezbývalo. Došli tedy k jeho domu a Dante položil tu krabičku před dveře. Oba na sebe podívají a začnou se soustředit. Na pár vteřin se nic neděje, ale pak jde poznat, že se oba přestali cítit tak komfortně. První brána jim téměř nic nedělal, ale na tu druhou nebyli ještě zvyklí. Oba zároveň zaklepaly a rozeběhli se každý jiným směrem. Cestou naštěstí ani jeden nikoho nepotkal a když doběhli do klanu, spadli před práh dveří.* "Hele, Reisu, měli bychom nějak trénovat, abychom mohli vydržet v té bráně déle," *řekne Dante a Reisu se zdviženým palcem odpoví:* "To si piš. Pokud máme jít na chuninnské zkoušky, budeme se muset ještě hodně snažit. Možná bychom mohli Zira požádat o další trénink." *Po chvíli se zvedli a došli domů, lehli si do postele a raději již dnes neodešli. Otec se zdá, že o tom neví.*Konec RPG
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Mon Nov 21, 2022 5:11 pm
Mise ranku D
*Je další den v Kumogakure no Sato a Dante s Reisu se jen toulají po vesnici. Po nově nabitých zkušenostech, co jim strýc vyprávěl o svých chunninských zkouškách, jsou odhodláni zdokonalit se ve všech možných ohledech. Jedním z aspektů má být údajně i mobilita, proto Reisu napadlo, že by mohli jít na misi, kde se trochu proběhnou. Dante z toho sice moc nadšený nebyl, ale musel občas svému bratrovi vyjít vstříc. Mohlo to být buď nahánění nějakého psa, nebo roznos jídel po vesnici. Dante reaguje na ten výběr optimisticky:* "Nevím, jak tobě, ale mě přijde rozumnější donášet ta jídla. Přeci jenom, uděláme tím radost spouště lidem a pomůžeme té těm shinobi, co si založili tu malou restauraci." "No jo, to máš pravdu. Na druhou stranu by útěk či pronásledování za psem nám mohlo dát co do těla," *oponuje Reisu. Po chvíli hádek se rozhodli pro roznášení jídla. K jejich smůle museli jít na druhý kraj Kumogakure no Sato, kde ten menší podnik měl stavení. K jejich překvapení nevypadala ta restaurace vůbec špatně. Omítka byla pečlivě udělaná, střecha měla nad vchodem i nějaké dekorace. Ve výloze šlo vidět, že je však celkem nedoceněná. Když vstoupili dovnitř, všechny stoly, krom jednoho, byly prázdné. Dante i Reisu došli k pultu a z dveří od kuchyně se vyřítil muž. Byl celkem vysoký, měl dobře vyvinuté svalstvo a byl poměrně mladý. Při pohledu na, zjevně nové, tváře pověděl:* "Zdravím vás, pánové, co vás přivádí do naší restaurace?" "Přivedla nás sem práce," *poví Dante a ukáže svitek s kontraktem. Muži trochu upadne úsměv, protože věděl, že jsou to jen další geninové, co vyšli z akademie. Nakonec jim předal sedm krabiček, které měli donést různě po vesnici. Měli na to celý zbytek dne, což bylo celkem štěstí, protože museli jít, dle daných instrukcí, po celé Kumogakure no Sato. Nakonec se rozhodli rozdělit, aby to měli z krku co nejdříve.*Pohled Reisu: *Vzal si čtyři krabičky a rozeběhl se k tržišti. I když nebyl zrovna atlet, s pár přestávkami tam doběhnout zvládl a nakonec i najít správný dům. Objednal si to Zira a při předání objednávky nebyl žádný problém. Po tržišti se vydal k náměstí, a když si znovu přečetl adresu, nemohl se ubránit úsměvu. Bydlel tam totiž jejich sensei z akademie. Věděl to, protože jednou byli problémy a on i Dante tam museli chvíli setrvat, dokud se to nevyřešilo. Když na něj zaklepal, chvíli si povídali o všem možném. Reisu i pochválil Danteho, jak se při zkouškách zachoval, z čehož neměl sensei vůbec radost. Po chvíli rozprávění se Reisu omluvil, že musí donést ještě další donášky. Očividně si povídali dlouho, jelikož už nebylo tak brzké odpoledne. Vběhl do klanu Doku a i když měl myšlenky, že by do toho jídla nejraději dal hlínu, neudělal to a šel to předat. Když zaklepal, otevřel mu jeho arogantní spolužák. Začal si z něj dělat srandu, že musí dělat poslíčka, takže mu to jen hodil na hruď a utíkal za poslední zakázkou, která byla, naštěstí, v jejich klanu. Dorazil ke strýci a předal mu jeho objednávku, pak se vrátil domů, kde na něj již čekal Dante.*
Pohled Dante: *Dante si ponechal tři krabičky a běžel rovnou do uličky Raitoningu, kde byla jedna z jeho donášek. Tuto uličku neměl moc rád, jelikož na ní měl špatné vzpomínky. K jeho smůle nebyl nikdo doma, nebo minimálně neodpovídal na klepání. Rozhodl se tedy využít techniku Kinobori no Waza a vhodil objednávku do otevřeného okna. Moc si ani neoddechl, protože nyní musel běžet do podzemní části Kumogakure. Tam naštěstí zákazníci byli, nějaká zvláštní rodinka, ze které neměl Dante vůbec dobrý pocit. Všichni členové měli ninja pásky a u sebe připravené katany, což jej možná děsilo ještě více. Byl tu pracovně, takže na své pocity nyní z vysoka kašlal a ihned se rozeběhl k policejní stanici. Začínalo se opožďovat, ale policista, který objednávku přijal, nevypadal naštvaně. S dobrým pocitem a s necitlivýma nohama se vrátil do klanu. Po asi hodině přišel i Reisu a společně si dopřáli večeři.*
Konec RPG
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Mon Nov 21, 2022 5:19 pm
Mise ranku D
* Po snídani s rodinou, kde vládla velmi pozitivní nálada, si vzali své ninja pásky a rozhodli se jít vyzvednout svojí první misi. Při cestě, na místo určení, se na ně občas shinobi zvláštně dívali. Nejspíš jim přišlo neobvyklé, že má někdo ninja pásku jak na pravém, tak na levém rameni. Vstali relativně pozdě, tudíž nebylo překvapením, že všude bylo moc lidí, tedy shinobi chráníc Kumogakure.* Co se se mnou vlastně stalo? Na těch geninských zkouškách, málem jsem někoho zabil. Bylo to zvláštní, chtěl jsem někoho zabít, abych ochránil svého bratra. Je to nějak divné, nebo je to výchovou naších otců? Ne, musím na to přestat myslet, už je to za mnou, *zpětně přemítá Dante ve svých myšlenkách, protože takový byl Reisu a ne on. Reisu měl myšlenky v podobném proudu:* Co se vlastně stalo v geninských zkouškách? To byl Dante ochoten zabíjet jen kvůli tomu, že mě ten borec zranil? No nic, důležité je vědět, že se Dante již probudil a nyní už není tak slaboduchý. *Když došli na místo, rozdělili se a Reisu se vydal přímo na nástěnku, zatímco Dante se opřel o zeď a sledoval okolí. Měl velmi nepříjemný pocit. Reisu měl na výběr chytání kočky paní Biro, nebo úklid v knihovně. Zrovna knihovnu se mu moc navštěvovat nechtělo, proto si vzal svitek pro chytání kočky a rozešel se k Dantemu.* "Takže máme jít k paní Biro, podle svitku by měla být poblíž tržnice," *pověděl Reisu, na což Dante jen kývl a společně se rozešli směr tržnice. Dle podrobnějších instrukcí našli ten správný dům. Reisu dal Dantemu znamení, aby mluvil spíše on. Dante zaklepal a otevřela paní, věkově podobně jako Misaki. Dante hned začal:* "Dobrý den, paní Biro, dostali jsme misi, že máme najít vaší kočku. Dala byste nám nějaké instrukce, co má vaše kočka ráda a jak vypadá?" *Žena se zamyslela a posléze Dantemu odpověděla:* "No, moc ráda má ryby, jako snad každá kočka. Je to hodná kočička, má bílý, huňatý kožíšek a na zádech tři černé skvrnky." *Dante si to začal zapisovat do deníku a pokyvoval hlavou. Jakmile paní domluvila, Dante zasalutoval a pověděl:* "Nemusíte se bát, paní Biro, vaší kočku najdeme dříve, než byste řekla švec." *Paní zavřela dveře a ti dva se rozhodli jít směrem k trhu, aby si dali něco dobrého na svačinu. Když byli jen o uličku vedle, oba ucítili rybinu. Podívali se jeden na druhého a Reisu řekl:* "Možná se nám poštěstilo. Pokud je tu, tak to budou dvě mouchy jednou ranou. " "Jo, to máš pravdu. Víš co, ty zkus hledat tu kočku, ale hlavně jí nevyděs. Já půjdu koupit pár ryb jako návnadu a třeba půjde sama a dobrovolně," *poví Dante, zatímco Reisu jen pokyne a oba se rozdělí.*Pohled Dante: *Po chvíli, kdy se rozdělili, šel Dante obhlédnout pár stánků. Nechtěl kupovat zrovna to nejdražší, i když věděl, že odměna z mise by to nejspíše překonala. Když přišel ke stánku, kde nějaký mladík, nejspíš čerství chunnin, prodával ryby za velmi levnou cenu, objednal si jich pět a připlatil si i za krabičku, kde je mohl uchovávat. Ryby nehorázně smrděly, až měl Dante pocit, že je za levnou cenu prodává jen kvůli tomu, že by se za chvíli zkazily. V tom si všiml Reisu, který na něj mával. Opatrně se k němu přiblížil a to, co viděl, jej donutilo se usmát.*
Pohled Reisu: *Jakmile se rozdělili, Reisu neváhal a hned se vydal na průzkum. Rybina mu celkem smrděla, stejně jako Dantemu, ale pro teď se musel překonat.* Celkem by pomohlo, kdyby tu ještě někdo uklidil. Jak si mám všimnout něčeho tak malého, když na té úrovni vidím jen něčí krabice a další krámy? Akorát doufám, že to společně zvládneme, *pomyslí si Reisu, zatímco jde do zadní části tržiště. Už mu docházela trpělivost, jelikož přes neustálé kručení v břiše a smradem rybiny málem omdléval. Už to chtěl vzdát, když uslyšel vzdálené syčení. Reisu se tam, rychlou chůzí, vydal s očekáváním, že mají splněno. Když odkryl plachtu, všiml si, že na nějaké staré dece leží kočka, odpovídající popisu paní Biro, avšak u sebe měla tři koťata. Reisu se zamyslel:* Nemohl bych tam teď jen tak přijít, mohla by mě poškrábat a pak, i s koťaty, utéct. *Nenápadně se proto vrátil a když zahlédl Danteho, zamával na něj a počkal, až přijde.*
Dante neváhal ani chvíli a hned se pomalu začal přibližovat. I když se to té kočce moc nelíbilo, dle jejího syčení, po otevření krabičky s rybami změnila názor. Koťata, ještě slepá, jí následovali. Jakmile kočka dojedla, začala se Reisu otírat o nohu. Reisu kočku a jedno kotě vzal, zatímco Dante vzal dvě koťata, zněla celkem vystrašeně, ale po pár pohlazení usnula. Nakonec se jim povedlo dojít až k paní Biro. Dle jejího pohledu to nebylo moc příjemné poznání a pověděla: “Musím vám poděkovat, že jste mi kočku přivedli zpátky domů. A už vím, proč se takto ztrácí. Až ty koťata vyrostou trochu víc, nejspíš je nechám jiným hodným lidem, protože já už nemám moc energie se starat o novou krev.“ *Oba jen přikývnou, ukloní se a odejdou. Poté si jdou na tržiště koupit nějaké sladkosti a jdou spokojeně domů s pocitem, že splnili svojí první misi.*
Konec RPG
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Mon Nov 21, 2022 6:00 pm
Mise ranku D
*Je to již nějaká doba, co šli Dante a Reisu na nějakou misi. Po vydatné snídani a připravení svačin si vzali své ninja pásky a, již rozdělení, se vydali na místo, kde se mise vydávali. Cestou šli přes tržnici, kde to tentokráte vonělo nějakým exotickým kořením a zajímavým pitím. Tentokráte se však role obrátili, Dante si šel vybrat misi a Reisu hlídkoval. Sám nevěděl, proč to dělal, ale až přehnaná opatrnost jeho bratra jej nutila myslet na scénáře, kdy by mohli být napadeni a bůh ví co ještě. Dante se podíval na nástěnku a rozhodoval se, zda by bylo příjemnější trávit čas v knihovně, nebo roznášet jídlo pro nějakou menší restauraci.* No jo, teď to rozhodování bude zábava. Chtěl bych jít pomoci do knihovny, přeci jen, je to jakoby můj druhý domov, avšak pomoci restauraci bychom mohli pomoc shinobi Kumogakure, kteří nás chrání. No, když nad tím tak přemýšlím, je ještě brzy, takže tu restauraci budou moc splnit jiní geninové, *uvažuje v myšlenkách Dante, zatímco si k sobě bere svitek s kontraktem s knihovnou. Dle Danteho úsměvu Reisu došlo, jakou misi si vybral, ale vůbec mu to nezazlíval. I on si sám vybral misi, která byla zajímavá pro něj.* "Takže jdeme do knihovny, viď, Dante?" *otázal se, spíše jen řečnicky, Reisu. Dante kývl a hned se rozešel do knihovny, Reisu jej následujíc. Opět museli jít přes tržiště a to jim začalo vadit. Kvůli těm všem lákavým vůním měli sto chutí přestat a místo toho začít ochutnávat u různých stánků, kde stály otrávení shinobi, jenž občas šeptali něco ve smyslu, že by raději byli na misi než tvrdli tady. Reisu to málem nevydržel, ale Dante jej chytl za ruku a odtáhl jej se slovy:* "Jakmile budeme mít práci dokončenou, klidně si běž něco koupit." *Reisu svého bratra obejmul, protože se opět choval, jako normálně. Byl rád, když se Dante choval, až přehnaně, zodpovědně a nenechal jej si dělat vše, co chce. Kdy dorazili do knihovny, už Danteho přivítal shinobi, jenž zastupoval knhovníka:* "Zdravím Dante, co by jsi si přál.. A hle, máš tu i bratra. Asi budete dnes moje výpomoc, že je to tak?" "No jistě, chtěl jsem se vám nějak odvděčit za ty chvíle zde, v knihovně," *odvětil Dante. Knihovník, nevědět, co na to říct, jen pokynul a poslal je do zadní části knihovny.*Pohled Reisu: *Reisu se, ihned po vyslechnutí instrukcí, vydal do zadní části a uličkou doprava, jelikož Dante šel doleva. První, čeho si všiml, byla hromada knih.* Tohle mi zabere neskutečně dlouho. No, zprvu si to rozdělím na žánry a potom dle autorů, *pomyslí si Reisu a začne i konat. Zdá se to jako věčnost, avšak po nějaké době to roztřídil dle žánrů a autorů. Když se podíval z okna, všiml si, že je již soumrak.* Ale no tak, snad jsem tu tak dlouho nebyl, ne? *zamyslí se a jde knihy vložit zpět do regálů. Když vkládá poslední knihu, všímá si Danteho, který v ruce drží knihu, jdoucím přímo za ním.*
Pohled Dante: *Dante se rozeběhne jako jeho bratr, však spíše tíhne ke straně levé. Neví proč, ale vždy mu přišlo, že v levé části knihovny bylo vše velmi zajímavé. Již z dálky si povšiml velké kupě knih, ale bez jakéhokoliv zdržování se pustil do práce. Když měl hotovo, všiml si, jak Reisu teprve třídí, což jej nepřekvapilo. Když za ním chtěl Dante jít, před ním z poličky vypadla kniha. Podíval se na obal a její název ‘Herbářův průvodce krajinou‘ jej zaujal. Rozhodl se si chvíli číst, avšak nevědomky se z chvíle stali hodiny. Dozvěděl se alespoň něco více o jedlých bobulích, plodech lesa a jak správně filtrovat vodu, aby se dala pít bez střevních problémů. Vydal se proto za Reisu, protože viděl, že má po práci.*
"Hej, Reisu, podívej, co jsem našel. Vím, že je na to ještě brzy, ale tuto knihu bychom si měli nastudovat. Mohlo by nám to dát výhodu při chunninských zkouškách," *pronese Dante hrdě. Reisu se podívá na knihu a jen suše poví:* "No jistě, přečtu si to, až to bude nutné. Do té doby bychom měli trénovat svaly jinak, než zvedáním těžkých knih." *Dante Reisu jen plácne přes rameno, oznámí knihovníkovi, že je mise splněna a jdou rovnou domů.*
Konec RPG
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Wed Nov 23, 2022 2:50 pm
Trénink Síla
Jednoho dne se Reisu i Dante rozhodli, že by se měli zlepšit v rozdávání silných úderů. Sice to bylo s první bránou jednoduché, s druhou ještě jednodušší, ale poté byli už moc vyčerpaní. Z účinku první brány se byli ještě schopni otřepat a ještě nějakou dobu bojovat, jenže druhá brána je již odrovnala. Když již nyní byli geninové, musí přemýšlet nad přípravou nad zkouškami, aby mohli mít hodnost Chunnin. "Strýček říkal, že na chunninské zkoušky chodí jen ti nejlepší z nejlepších. Zira jednou říkal.." *nedokončil Reisu, protože mu Dante skočil do řeči:* "Vím, pořád to omýváš dokola a dokola. Stále máme velký potencionál a stále musíme na sobě dřít, abychom neskončili jako nějaké trosky. Měli bychom trénovat, dokud nebudeme potit krev a neupadneme do bezvědomí, přesto však po probuzení musíme vstát a pokračovat." *Reisu zaťal pěst, protože jej celkem štvala Danteho arogance a to, že on přeci ví vše nejlépe. Dante si vzal několik obvazů a začal se převazovat.* Zatrolený trénink. Ne jenom, že mám po celém těle modřiny a na rukou mozoly, ale on to vše musí jako idiot po něm papouškovat. Doufám, že se do Chunninksých zkoušek uklidní a přestane jej takhle profanovat. Budeme tam bojovat my, ne on. *Myslel si Dante, zatímco se celý obvázal. Reisu již byl obvázaný a proto zatím bušil do skříně. Trénink mu pomáhal zkrotit jeho násilné tendence. Nakonec byl Dante připraven a oba vyskočili oknem. Sice už mohli volně chodit po vesnici, jelikož už otec neměl takový strach, ale přesto měl pokaždé strach v očích, když je ven pouštěl on. Cestou do tréninkové oblasti se vyhýbali dalším shinobi či geninům. Zira jim totiž řekl, že pokud budou ostatní vědět, že oni dokáží ovládat Hachimon, mohli by se to dozvědět i ostatní a naučit se proti nim bránit. Jediný, kdo o tomto věděl, byla nejbližší rodina a samotný Zira. Opět procházeli přes tržnici a opět tam byli shinobi i kunoichi vyšších hodností, kteří se starali o obchod. Ani jeden z nich moc hlad neměl, takže kolem nich jen prošli a pokynuli hlavou na znamení respektu. Když došli na jejich oblíbené a skryté místečko, na zahřátí si dali pět sérií o dvaceti klicích a dvaceti dřepů. Díky tvrdému tréninku Zira to zvládali už v pohodě.* "Tak, to by stačilo. Jak to říkal Zira, tohle nepovede k žádným výsledkům, protože je to jen před cvik. Teď budeme bouchat do té zdi, dokud tam nebude další důlek." *Poví Reisu a ještě smutně dodá:* "A pokud zklameme, čeká nás trest, jakoby tu byl Zira." Pohled Dante: *Dantemu se toto chování vůbec nelíbilo a už vůbec se mu nelíbilo, že se Reisu v Zirovi tak viděl. Přišlo mu to strašně divné mít za vzor shinobiho, který znemožnil již mnoha lidem se stát chunniny. Trochu zatřásl hlavou, protože jej napadali strašné myšlenky a vrhl se do tréninku. Série vždy byly po deseti úderech. Díky obvazům, co měl na rukou, již tolik bolesti necítil a díky tomu vydržel i déle. První série byla bez problému. Moc dobře si uvědomoval, že se ten důlek začne formovat kolem dvanácté série, takže deprimován nebyl. Při druhé sérii si všiml, že Reisu zrychlil, avšak podle vzhledu neotevřel ani první bránu.* Takže co máš za úmysly tentokráte, Reisu? Chceš mě zase začít ponižovat, že jsem k ničemu? Ani náhodou, tentokráte s tebou tempo udržím, *řekl si v hlavě a zrychlil tolik, že se Reisu vyrovnal. Dante si moc dobře uvědomoval, že nejde o rychlost úderů, ale o jejich sílu. Když do toho začal jít naplno, bolest ruce pohltila, avšak se zeď začala drolit, sice jen trochu, ale přece, už po páté sérii. Reisu si toho očividně všiml a začal také jít naplno. Dante nakonec vyhloupil menší důlek již v desáté sérii a poté se podíval na své obvázané ruce. Jak čekal, obvazy byly místy zrudlá krví. Celkem jej štvalo, že si sebou nevzal náhradní obvazy, ale zároveň jej těšilo, že to Reisu dokončil až po něm.*
Pohled Reisu: *Reisu je odhodlán Dantemu ukázat, že to právě on bude ten, koho Zira pochválí za dodržování principů a držení laťky dostatečně vysoko. Zprvu do toho nedával ani moc síly a ani nechtěl bouchat nějak extra rychle, nechtěl se vyčerpat dříve, než bude splněn cíl. Po chvíli si všimnul, že Dante následuje jeho tempo a to jej trochu naštvalo. V myšlenkách si řekl:* Takže ty budeš chtít být stejně silný, jako já, jo? No dobrá, tak uvidíme, co v sobě máš. *Na chvíli si připadal jako Zira, ale to nebylo možné. Reisu sám moc dobře věděl, že nikdo nemůže být stejně úžasný jako Zira. Nakonec při zjištění, že jsou si oba nyní rychlostí rovni, to Reisu dopálilo.* Nikdo jako Dante nemůže být stejně dobrý, jako já, *hrálo mu stále v myšlenkách, až zapomínal do úderů dávat patřičnou sílu. Až si povšiml, že má Dante hotovo, bezhlavě útočil na ten bod ve zdi, až také splnil cíl.*
*Oba měli ruce od krve, avšak to chtěli skrýt. Dali si proto ruce do rukávů a ani neprohodili jediné slovo. Reisu zuřil a Dante si to moc dobře uvědomoval. Po tomto náročnějším tréninku se vydali domů, kde se převázali a k večeru tento trénink opakovali. Tentokráte však s tím výsledkem, že to oba zvládli již v osmé sérii a téměř zaráz.*
Konec RPG
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Sun Nov 27, 2022 9:36 pm
Shinobi 1
Shinobi 2
Hiro (otec)
Lékař
Zdravím kohokoliv, kdo si toto čte,
nejspíše jsem nyní na průzkumu v okolí Kumogakure. R či D, pokud si toto čtete, vězte, že se něco strašně pokazilo. Dnešní trénink ruším kvůli nečekaným událostem a objevům. Pokud osoba, jenž nazýváte o bude chovat podivně či se objeví až v noční hodinu zraněná, okamžitě utečte někam do bezpečí. Pro případ, že by toto četl někdo nezasvěcený je to takto psáno. Pokud to však našel někdo z vás, spalte tento vzkaz na popel!
~Z
*Po přečtení tohoto kusu papíru se na sebe Dante i Reisu podívali. Dante si i přes daný rozkaz dopis uschoval do brašny a řekl:* Pochopil jsem, že je to pro nás, ale nechápu, co se myslel tou osobou 'o', *přičemž naznačí uvozovky a pokračuje,* ale co vím jistě je to, že toto je stopa. Ziru sice nemám moc v lásce, ale určitě by nám nelhal. A z klanu jsme jediná dvojčata, jenž každému začíná jméno na D a K, takže je jasné, že je to pro nás. Budeme muset této záhadě přijít na kloub. *Reisu jej poslouchá, protože to zní opravdově. Ihned se však vrhl do řeči:* Sice však Zira trénink zrušil, ale to neznamená, že dnes trénovat nebudeme. Budeme trénovat, jako jsme trénovali minule. *S těmito slovy Danteho vzal a společně s ním vyskočil z okna. Společně zase tedy jdou přes celou Kumogakure, která se zdá být více ponurá, než byla cestou k Zirovi. Možná to bylo tím napětím, co nyní vládlo v myslích obou. Temné myšlenky zmizely, jakmile vstoupili do oblasti a ještě do své zašívárny. I když tam nikdo nebyl, stejně se nechtěli zrovna vystavovat. Beze slov se oba připravili ke zdi a na pokynutí hlavami začali.*
Pohled Dante: *Danteho zarazilo, že úder Reisu ihned udělal takovou ozvěnu.* "Sakra, ten se toho nebojí. Většinou je takhle naštvaný, když se mu něco nedaří. No nic, měl bych se dostat na jeho úroveň, ať mě nemá za flákače." *S touto myšlenkou udeřil velmi silně do bodu tomu určenému. Prudká bolest mu projela rukou, avšak jej to nijak nezastavilo. Po první sérii si myslel, že mu ruce vypoví službu, ale když viděl, jak Reisu nechává svému vzteku možnost proudit do zdi, zrovna dvakrát se mu nechtělo nahradit místo té zdi. Druhá série již začala jemně důlek formovat, ale z rukou již stékaly úzké proudy krve. Ani se nedíval na Reisu, protože kdyby nyní udeřil špatně, mohl by si ruku nepříjemně zranit. Namísto toho stiskl zuby k sobě a začal další sérii. Třetí, čtvrtá i pátá série, důlek je již vyhloubený, přesto Dante nepřestává. Obvazy jsou již nasáklé krví a nohy se začínali mírně třást, čas od času se i hlava trochu zamotala. Šestá, sedmá, osmá i devátá série, důlek je vybarven rudou mízou života a vize se začíná mlžit, stejně jakoby Kumogakure byla v období mlhy. Desátá série, bezmoc přestat sázet údery do velmi hlubokého důlku. Chtěl již přestat, ale něco v něm stále pokračovalo. Po dokončení této série by spadl zpět na zadek a společně se svým bratrem vydali nelidský křik.*
Pohled Reisu: "Podělaný Zira, takto porušit slib. Říkal mi, že jsme slibní studenti. Toto se snad dělá slibným studentům? Ne, tohle se určitě nedělá!" *Myslí si a již ze startu uhodí do zdi vší silou. V ruce bolest pulzuje, v tu chvíli udeří vší silou rukou druhou. Neúmyslně si uvolnil vzduch z kloubů a vydalo to značné křupnutí. Druhá série je již lepší, avšak bolest neustává. Dalo by se říci, že spíše naopak. Jeho obvazy již začínají chytat narůžovělou barvu a zdálo se mu, jakoby mu pod kůží lezli mravenci.* "Nesmím přestat, nesmím přestat! Do háje už s bolestí!" *Křičel ve své hlavě a ještě přidal na tempu. Třetí a čtvrtá série, důlek je již velký na půl pěsti. Vztek, bolest a zklamání jej však nenechají přestat. Pátá série, důlek je zcela vyhloubený, avšak emoce jej zaslepily a uvrhly do tohoto bojového transu. Šestá, sedmá, osmá, devátá série, ruce v nelidských bolestech, z důlku již tečou proudy krve, avšak Reisu stále vidí rudě. Po desáté sérii, když již se z rudé staly odstíny šedé, třesot těla se zvýšil a on se s křikem svalil na zem.*
*Po asi hodině oba nasbírali dost sil na to, aby se vůbec postavili.* Reisu, měli bychom jít ihned do nemocnice, oba! *Vykřikl Dante a ukázal na místa, kde leželi. I když se to nezná, krve z rukou vyteklo požehnaně. Oběma se hlava motala a z oblasti, i přes její velikost, se vymotali až za další hodinu. Zahlédli, že opět začali prudké a husté deště, což jim moc naději nedodalo. Po sobě nechávali jen krvavou spoušť a cáry obvazů, co se při sériích roztřepily. Byla již tma a ani jeden vlastně nevěděl, zda jsou jejich odhady správné. Motali se středem ulice a navzájem se podepírali, aby se neváleli ústy v hlíně. O dvě ulice později však nezvládli ten nátlak a cítili, že jejich vědomí propadá temnotě. Když otevřeli na chvíli oči, uslyšeli:* Co se jim sakra stalo? Vždyť je ve vesnici bezpečno. *Řekl neznámí muž s páskou Kumogakure. Oba neměli sílu mít oči stále otevřené, avšak než jejich vědomí opět obalil chlad, slyšeli druhého:* Jak to mám k sakru vědět? Vypadá to, že přišli z oblasti Sandā, prozkoumám to, ty je odveď k shinobi, co umí více než základy v lékařství! *Když se jim občasně a na chvíli vědomí vrátilo, viděli jen Kumogakure ze střech. Byli na ramenou někoho, ale ani jeden neměl sílu se vůbec pohnout, ba dokonce vydat ze sebe hlásku. Impulz, co je probudil na trochu větší chvíli, byl zvuk hromu a to, že kvůli dešti byli oba promočení až na kost. V tom si všímali, že bouře se začíná zhoršovat a podle okolních budov byli od nemocnice ještě nějaký kus cesty. Jejich další probuzení bylo v nemocnici, kdy jim nějaká kunoichi sundávala obvazy a dva shinobi, co se o něčem bavili. Nic moc neslyšeli, stále byli hodně mimo, avšak z gest vydedukovali, že to není nic dobrého. Když už Reisu chtěl něco říct, odebral se do mdlob, stejně tak jej Dante následoval. Probudilo je až potřesení a hlas jejich otce:* Vy dvě malá třeštidla, co jste to zase vyváděli? Víte, jaký jsem měl o vás strach, když jste nepřišli domů? *Oba jen mlčeli a Hiro pochopil, o co se jedná. Lékařka zrovna přišla. Nejspíše Hira slyšela a pověděla nahlas a s jasným důrazem:* Ti dva mají silně potrhané svaly na rukou, málem si rozdrtili klouby a jeden si při pádu něco udělal s kotníkem. Sám byste měl vědět, že tyto časy jsou pro všechny náročné, takže si je tu necháme ještě na pár dní. Potřebují si důkladně odpočinout a zregenerovat. *Oba opět začali usínat, jen se na sebe podívali s myšlenkou, že tento trénink už vážně přepískli.*
Shinobi 2
Hiro (otec)
Lékař
Trénink Síla
*Byl další pochmurný den v Kumogakure no Sato. Dante i Reisu se opět procházeli, téměř prázdnou, vesnicí a nevěděli, co by měli v takový den dělat. Jako na potvoru začalo pršet a začala se tvořit i silnější mlha, díky které je Kumogakure známá. Jejich rány již byly zaceleny a i svalstvo bylo, jakoby zázrakem, vyléčeno. Už nějakou dobu takto trénovali a jejich těla si začali zvykat na tyto těžké podmínky a nátlak. Chunninské zkoušky mají být sice až další rok, ale nikdy trochu tréninku neuškodí.* Dnes bychom měli zase jít trénovat, ale tentokráte více intenzivně. A tentokráte se připrav na to, že bude velmi tvrdý trénink a bude mnohem více krve, než kdykoliv. Přijde totiž i Zira a v tréninku možná bude potřeba i Hachimon. *Poví Reisu velmi odhodlaně a na tváři Danteho se zjeví děs. Myslel si, že Ziru už dlouho neuvidí, minimálně ne do začátku Chunninských zkoušek.* A kdy jsi mi chtěl říci, že se tam objeví i Zira? A jak při tréninku máme využívat i Kaimon, nedej bože Kyuumon. Myslíš tím to, že budeme trénovat mimo možnosti obyčejných, řadových shinobi? *Odpoví Dante celkem naštvaně, protože s tím člověkem nechtěl mít společné tréninky. Reisu na toto zvysoka kašlal a ani mu neodpovídal. Dante se zmateně rozhlíží, protože jdou opačným směrem, než je trénovací oblast.* Hej, kam to vlastně jdeme? Trénovací oblast je opačným směrem. To jdeme přímo k Zirovi, nebo co? No konečně ti do došlo. A to si říkáš ten chytrý, když ti nedojdou tyto jednoduché věci? *Odvětil Reisu celkem povýšenecky a dále pokračoval v cestě. Když došli až k domu Zira, všimli si, že ten dům vypadá až podezřele opuštěně. Rozhodli se vylézt přes okno do jeho pokoje. Na nočním stolku stál text:*Zdravím kohokoliv, kdo si toto čte,
nejspíše jsem nyní na průzkumu v okolí Kumogakure. R či D, pokud si toto čtete, vězte, že se něco strašně pokazilo. Dnešní trénink ruším kvůli nečekaným událostem a objevům. Pokud osoba, jenž nazýváte o bude chovat podivně či se objeví až v noční hodinu zraněná, okamžitě utečte někam do bezpečí. Pro případ, že by toto četl někdo nezasvěcený je to takto psáno. Pokud to však našel někdo z vás, spalte tento vzkaz na popel!
~Z
*Po přečtení tohoto kusu papíru se na sebe Dante i Reisu podívali. Dante si i přes daný rozkaz dopis uschoval do brašny a řekl:* Pochopil jsem, že je to pro nás, ale nechápu, co se myslel tou osobou 'o', *přičemž naznačí uvozovky a pokračuje,* ale co vím jistě je to, že toto je stopa. Ziru sice nemám moc v lásce, ale určitě by nám nelhal. A z klanu jsme jediná dvojčata, jenž každému začíná jméno na D a K, takže je jasné, že je to pro nás. Budeme muset této záhadě přijít na kloub. *Reisu jej poslouchá, protože to zní opravdově. Ihned se však vrhl do řeči:* Sice však Zira trénink zrušil, ale to neznamená, že dnes trénovat nebudeme. Budeme trénovat, jako jsme trénovali minule. *S těmito slovy Danteho vzal a společně s ním vyskočil z okna. Společně zase tedy jdou přes celou Kumogakure, která se zdá být více ponurá, než byla cestou k Zirovi. Možná to bylo tím napětím, co nyní vládlo v myslích obou. Temné myšlenky zmizely, jakmile vstoupili do oblasti a ještě do své zašívárny. I když tam nikdo nebyl, stejně se nechtěli zrovna vystavovat. Beze slov se oba připravili ke zdi a na pokynutí hlavami začali.*
Pohled Dante: *Danteho zarazilo, že úder Reisu ihned udělal takovou ozvěnu.* "Sakra, ten se toho nebojí. Většinou je takhle naštvaný, když se mu něco nedaří. No nic, měl bych se dostat na jeho úroveň, ať mě nemá za flákače." *S touto myšlenkou udeřil velmi silně do bodu tomu určenému. Prudká bolest mu projela rukou, avšak jej to nijak nezastavilo. Po první sérii si myslel, že mu ruce vypoví službu, ale když viděl, jak Reisu nechává svému vzteku možnost proudit do zdi, zrovna dvakrát se mu nechtělo nahradit místo té zdi. Druhá série již začala jemně důlek formovat, ale z rukou již stékaly úzké proudy krve. Ani se nedíval na Reisu, protože kdyby nyní udeřil špatně, mohl by si ruku nepříjemně zranit. Namísto toho stiskl zuby k sobě a začal další sérii. Třetí, čtvrtá i pátá série, důlek je již vyhloubený, přesto Dante nepřestává. Obvazy jsou již nasáklé krví a nohy se začínali mírně třást, čas od času se i hlava trochu zamotala. Šestá, sedmá, osmá i devátá série, důlek je vybarven rudou mízou života a vize se začíná mlžit, stejně jakoby Kumogakure byla v období mlhy. Desátá série, bezmoc přestat sázet údery do velmi hlubokého důlku. Chtěl již přestat, ale něco v něm stále pokračovalo. Po dokončení této série by spadl zpět na zadek a společně se svým bratrem vydali nelidský křik.*
Pohled Reisu: "Podělaný Zira, takto porušit slib. Říkal mi, že jsme slibní studenti. Toto se snad dělá slibným studentům? Ne, tohle se určitě nedělá!" *Myslí si a již ze startu uhodí do zdi vší silou. V ruce bolest pulzuje, v tu chvíli udeří vší silou rukou druhou. Neúmyslně si uvolnil vzduch z kloubů a vydalo to značné křupnutí. Druhá série je již lepší, avšak bolest neustává. Dalo by se říci, že spíše naopak. Jeho obvazy již začínají chytat narůžovělou barvu a zdálo se mu, jakoby mu pod kůží lezli mravenci.* "Nesmím přestat, nesmím přestat! Do háje už s bolestí!" *Křičel ve své hlavě a ještě přidal na tempu. Třetí a čtvrtá série, důlek je již velký na půl pěsti. Vztek, bolest a zklamání jej však nenechají přestat. Pátá série, důlek je zcela vyhloubený, avšak emoce jej zaslepily a uvrhly do tohoto bojového transu. Šestá, sedmá, osmá, devátá série, ruce v nelidských bolestech, z důlku již tečou proudy krve, avšak Reisu stále vidí rudě. Po desáté sérii, když již se z rudé staly odstíny šedé, třesot těla se zvýšil a on se s křikem svalil na zem.*
*Po asi hodině oba nasbírali dost sil na to, aby se vůbec postavili.* Reisu, měli bychom jít ihned do nemocnice, oba! *Vykřikl Dante a ukázal na místa, kde leželi. I když se to nezná, krve z rukou vyteklo požehnaně. Oběma se hlava motala a z oblasti, i přes její velikost, se vymotali až za další hodinu. Zahlédli, že opět začali prudké a husté deště, což jim moc naději nedodalo. Po sobě nechávali jen krvavou spoušť a cáry obvazů, co se při sériích roztřepily. Byla již tma a ani jeden vlastně nevěděl, zda jsou jejich odhady správné. Motali se středem ulice a navzájem se podepírali, aby se neváleli ústy v hlíně. O dvě ulice později však nezvládli ten nátlak a cítili, že jejich vědomí propadá temnotě. Když otevřeli na chvíli oči, uslyšeli:* Co se jim sakra stalo? Vždyť je ve vesnici bezpečno. *Řekl neznámí muž s páskou Kumogakure. Oba neměli sílu mít oči stále otevřené, avšak než jejich vědomí opět obalil chlad, slyšeli druhého:* Jak to mám k sakru vědět? Vypadá to, že přišli z oblasti Sandā, prozkoumám to, ty je odveď k shinobi, co umí více než základy v lékařství! *Když se jim občasně a na chvíli vědomí vrátilo, viděli jen Kumogakure ze střech. Byli na ramenou někoho, ale ani jeden neměl sílu se vůbec pohnout, ba dokonce vydat ze sebe hlásku. Impulz, co je probudil na trochu větší chvíli, byl zvuk hromu a to, že kvůli dešti byli oba promočení až na kost. V tom si všímali, že bouře se začíná zhoršovat a podle okolních budov byli od nemocnice ještě nějaký kus cesty. Jejich další probuzení bylo v nemocnici, kdy jim nějaká kunoichi sundávala obvazy a dva shinobi, co se o něčem bavili. Nic moc neslyšeli, stále byli hodně mimo, avšak z gest vydedukovali, že to není nic dobrého. Když už Reisu chtěl něco říct, odebral se do mdlob, stejně tak jej Dante následoval. Probudilo je až potřesení a hlas jejich otce:* Vy dvě malá třeštidla, co jste to zase vyváděli? Víte, jaký jsem měl o vás strach, když jste nepřišli domů? *Oba jen mlčeli a Hiro pochopil, o co se jedná. Lékařka zrovna přišla. Nejspíše Hira slyšela a pověděla nahlas a s jasným důrazem:* Ti dva mají silně potrhané svaly na rukou, málem si rozdrtili klouby a jeden si při pádu něco udělal s kotníkem. Sám byste měl vědět, že tyto časy jsou pro všechny náročné, takže si je tu necháme ještě na pár dní. Potřebují si důkladně odpočinout a zregenerovat. *Oba opět začali usínat, jen se na sebe podívali s myšlenkou, že tento trénink už vážně přepískli.*
Konec RPG
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Sun Dec 04, 2022 8:50 pm
Shinobi ???
Hiro
Pohled Dante: *Když Shinobi zakřičel teď, Dante se rozeběhl, avšak to ihned nevzal plnou rychlostí, jako jeho bratr. Když byl asi ve 40 metru, už se míjel se svým bratrem, ale mu to vůbec nevadilo. Panáka hezky oběhl a běžel zpět, tentokráte již trochu rychleji. Když viděl, že se Reisu ještě vydýchává, on neváhal a rozeběhl se znovu.* "No jo, Reisu, musíš na to jít chytře a přemýšlet, jinak to dopadá takto," *pomyslí si Dante a ještě zrychlí. Dech si již zvykl na podmínky sprintu, takže to nebyl zas takový problém. V polovině cesty zpět se míjel s Reisu, který zase sprintoval naplno. Když doběhl zpět, rozhodl se, že využije tu pauzu až příště a kolečko se opět opakovalo a on si potom dopřál svých deset vteřin klidu.*
Pohled Reisu: *Jakmile Shinobi křikl, ihned se rozeběhl ze všech svých sil. Panáka oběhl a při cestě zpět střetl svého bratra, který se loudal.* "Co dělá, máme přece běžet, ne? Ale Dante, Dante, ty si to pak tak slízneš, až ten trénink skončí." *Pomyslí si, zatímco běží. Když už je u toho místa, ihned se tam zastaví a vydýchá se. Když vidí, že Dante kašle na přestávku, překousl to a rozeběhl se za ním. Zhruba v polovině se s ním střetl znovu a to si Reisu nenechal líbit. Rozhodl se sprintovat co nejrychleji, aby dohnal to zpoždení.*
*Takto to pokračovalo asi dalších dvacet koleček, poté jim shinobi přikázal, ať přestanou běhat. Pověděl jim, že mají deset minut oddych a potom bude trénink pokračovat. Oba jen leželi na zemi a zhluboka dýchali. Doufali, že ta další část tréninku bude příjemnější, než běhání sem a zase zpět, jako nějací postřelení zajíci. Nakonec je čekala další ledová sprška, která je postavila na nohy.* Takže vy dva, teď hezky dojdete k těm panákům a budete do nich bouchat. Při těchto sériích nepůjde o vynaloženou sílu, nýbrž o rychlost. Tak šup šup, pospěšte si! *Přikázal jim a oba poslechli. Už si ani nepamatují, jak dlouho takto trénovali, protože po nějaké dvacáté sérii odpadli. Vzbudil je až strašný chlad a hlas jejich otce:* Co jste tu k sakra dělali. A víte vůbec, kolik je? Tohle si s vámi vyřídím. *Dante ihned vstal a řekl:* Ale tati, my jsme museli jít trénovat s tím shinobi.. *V ten moment si vlastně uvědomil, že vlastně neměli za ním za žádných okolností chodit. V otcově tváři viděl hněv i zklamání. Reisu určitě nechtěl zažít jeden z jeho fyzických trestů, takže celou historku převyprávěl. Otec to naštěstí pochopil a odvedl je do nemocnice. Tam ti dva byli již staří známí, avšak kunoichi, co zde pracovala jako lékařka, překvapilo, že zde nejdou kvůli zranění, ale podezření na nějakou nemoc z prochladnutí.*
(cca 1100 slov)
Hiro
Trénink - Rychlost
*Danteho i Reisu probudilo klepání na okno. Reisu se to rozhodl neřešit a ještě více se zachumlal do peřiny, Dante se však rozhodl z okna podíval. Až při pohledu do tmy si uvědomil, že nic neuvidí, protože je Kumogakure v temnotě.* Hej, ty lenochu, vstávej! *pronesl Dante, když Reisu vyrval peřinu a hodil ji na skříň, avšak Reisu stále ležel.* No dobře, nedal si mi na výběr, bráško. *Řekl lítostivě a sedl si na jeho postel a sjednotil se s ním v jedno tělo. Dante necítil žádný odpor, takže Reisu asi stále spal. Rychle šel ke skříni a vzal jejich obvyklí oblek, následně otevřel okno a skočil dolů, kde si všiml další osoby.* No to je dost, že jste se konečně rozhodli vstát. Dnes mám pro vás trénink, který si, dozajista, užijete. Následujete mě a nedělejte při cestě žádné voloviny. *Dante následoval a pochybné myšlenky mu začali proudit hlavou:* "Jak to jako myslí, žádné voloviny? Kolik vůbec může být? Co když je extrémně brzy ráno a nějakým hlukem bychom mohli probudit zbytek klanu? Ne, to je blbost, proč by nás v tom případě budil a vedl bůh ví kam?" *Ve svém rozespalém stavu si ani neuvědomil, že o tom shinobi nemá nikdo žádné informace. Procházeli přes prázdné tržiště, kde si všiml jen jedné hlídky, což mu bylo divné. Většinou takto v otevřených prostorách bývá hlídek minimálně pět. V tom se začal probírat Reisu a v myšlenkách se Dantemu rozeznělo:* "Hej, Dante, kam vůbec jdeme? A proč jsme do háje jedno tělo?" *Dante navenek nedal nic znát, ale v myšlenkách mu odpověděl:* "Víš, jak jsme se probudili kvůli těm nárazům na okno? No, byl to tento shinobi a prý pro nás má příjemnější trénink. A jedno tělo jsme kvůli tomu, abychom se nerozdělili na tak velkou vzdálenost bez toho, aby jsme věděli, kde se nacház ten druhý." *Nakonec prošli skrze tržiště a přes hlavní ulici se dostali až do trénovací oblasti. Těsně před ní se rozhodl Reisu oddělit, bylo to oběma příjemnější, protože měli plnou kontrolu nad svým tělem. Shinobi nad tím ani nemávl rukou a dovedl je do středu oblasti. Kupodivu tam vůbec nikdo nebyl, což je jen utvrdilo, že je buď pozdě večer, nebo brzy ráno.* Takže, nyní si dáte pár zahřívacích koleček po tréninkové oblasti. Z toho, co jsem zpozoroval, jste celkem vytrvalí běžci, proto běhejte tímto stylem. Alespoň se nezmrzačíte hned, ale až za pár hodin, *řekl shinobi posměšně a ti dva se na sebe jen zmateně podívali. Poslechli jej a první kolečko bylo ještě relativně v pohodě. U druhého se začali zadýchávat a čas od času dokonce zpomalili, aby nabrali dech. U třetího kolečka už oba přemýšleli, zda by nebylo jednodušší aktivovat Kaimon či Kyuumon, ale posléze si uvědomili, že ten shinobi o jejich umění neví a proto to třetí kolečko tak nějak doběhli.* No tak fajn, nyní si na chvíli sedněte. Vypadáte, jakoby jste za chvíli měli vypustit duše z těla, *uchechtl se ten shinobi a někam odešel.* Hele, pokud jsem někdy říkal, že je Zira šílenec, tak to okamžitě beru zpět. Toto je přímo magor! *Zašeptá Dante Reisu a ten mu odpoví:* Jsem rád, že se alespoň v tomhle oba shodneme. Kde je vůbec Zira, už dlouho o něm není ani vidu, ani slechu? *Dante jen pokrčil rameny, protože to byla otázka, na kterou sám neznal odpověď a celkem ho to zajímalo. To z ničeho nic je ten shinobi, nejspíše díky nějaké technice, polil tou studenou vodou. Oba hodně vyjekli, protože tohle vůbec nečekali, ale ten shinobi jen konstatoval:* Copak? Nemysleli jste si snad, že v tréninku nebudeme pokračovat, že ne? Tohle vás snad oba probudilo, takže nyní poběžíte sprint. Odtud je to k támhle tomu panákovi kolem padesáti metrů. Oba dva budete běhat sem a tam, dokud neřeknu, že to stačí. A aby jste neřekli, že jsem na vás zlí, vždy, když doběhnete sem, budete mít deset vteřin na chytání nového dechu, budete to potřebovat. Rozuměli jste?! *Oba dva kývli a rychle vstali. Byli mokří a ještě jim začala být větší zima, takže to běhání neznělo tak zle.*Pohled Dante: *Když Shinobi zakřičel teď, Dante se rozeběhl, avšak to ihned nevzal plnou rychlostí, jako jeho bratr. Když byl asi ve 40 metru, už se míjel se svým bratrem, ale mu to vůbec nevadilo. Panáka hezky oběhl a běžel zpět, tentokráte již trochu rychleji. Když viděl, že se Reisu ještě vydýchává, on neváhal a rozeběhl se znovu.* "No jo, Reisu, musíš na to jít chytře a přemýšlet, jinak to dopadá takto," *pomyslí si Dante a ještě zrychlí. Dech si již zvykl na podmínky sprintu, takže to nebyl zas takový problém. V polovině cesty zpět se míjel s Reisu, který zase sprintoval naplno. Když doběhl zpět, rozhodl se, že využije tu pauzu až příště a kolečko se opět opakovalo a on si potom dopřál svých deset vteřin klidu.*
Pohled Reisu: *Jakmile Shinobi křikl, ihned se rozeběhl ze všech svých sil. Panáka oběhl a při cestě zpět střetl svého bratra, který se loudal.* "Co dělá, máme přece běžet, ne? Ale Dante, Dante, ty si to pak tak slízneš, až ten trénink skončí." *Pomyslí si, zatímco běží. Když už je u toho místa, ihned se tam zastaví a vydýchá se. Když vidí, že Dante kašle na přestávku, překousl to a rozeběhl se za ním. Zhruba v polovině se s ním střetl znovu a to si Reisu nenechal líbit. Rozhodl se sprintovat co nejrychleji, aby dohnal to zpoždení.*
*Takto to pokračovalo asi dalších dvacet koleček, poté jim shinobi přikázal, ať přestanou běhat. Pověděl jim, že mají deset minut oddych a potom bude trénink pokračovat. Oba jen leželi na zemi a zhluboka dýchali. Doufali, že ta další část tréninku bude příjemnější, než běhání sem a zase zpět, jako nějací postřelení zajíci. Nakonec je čekala další ledová sprška, která je postavila na nohy.* Takže vy dva, teď hezky dojdete k těm panákům a budete do nich bouchat. Při těchto sériích nepůjde o vynaloženou sílu, nýbrž o rychlost. Tak šup šup, pospěšte si! *Přikázal jim a oba poslechli. Už si ani nepamatují, jak dlouho takto trénovali, protože po nějaké dvacáté sérii odpadli. Vzbudil je až strašný chlad a hlas jejich otce:* Co jste tu k sakra dělali. A víte vůbec, kolik je? Tohle si s vámi vyřídím. *Dante ihned vstal a řekl:* Ale tati, my jsme museli jít trénovat s tím shinobi.. *V ten moment si vlastně uvědomil, že vlastně neměli za ním za žádných okolností chodit. V otcově tváři viděl hněv i zklamání. Reisu určitě nechtěl zažít jeden z jeho fyzických trestů, takže celou historku převyprávěl. Otec to naštěstí pochopil a odvedl je do nemocnice. Tam ti dva byli již staří známí, avšak kunoichi, co zde pracovala jako lékařka, překvapilo, že zde nejdou kvůli zranění, ale podezření na nějakou nemoc z prochladnutí.*
Konec RPG
(cca 1100 slov)
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Mon Dec 05, 2022 7:50 pm
Tatsu
Pohled Dante: *Dante se rozešel do kuchyně, kde byl celkem nepořádek. Trochu jej to iritovalo, ale šel rovnou do spižírny. Bylo tam několik druhů zeleniny i masa, nudle a tuny různých koření. Vzal si koření pálivé, nudle maso i zeleninu a vydal se do kuchyně. Nyní litoval toho, že si nevzal rodinnou kuchařku od svých matek, ale nakonec začal pokrm připravovat. Přes prvotní neklid se přenesl jednoduše, protože slyšel smích jak Reisu, tak Tatsu. Vzpomněl si na oblíbené jídlo Misaki a pokusil se jej napodobit. Trochu se zapotil, protože to byla čistá improvizace. Po hodině však měl dovařeno a začal servírovat, následně ty dva svolal na pozdní oběd.*
Pohled Reisu: *Když Dante odešel, Reisu tajemně řekl:* Hele, co takhle si zahrát Shogi? Prý to pomáhá při strategii v souboji, až budeš bojovat na geninské a chunninské zkošky. *Tatsu nedočkavostí hořel a ihned pro ně došel. Hráli několik partií, u kterých měl Reisu poučné výklady o boji samotném. Podával to veselou formou, tudíž se to ani nedalo považovat za fér hru. Vždy jej nechal vyhrát, protože z jeho výkladu bylo jasné, co by měl udělat. Po chvíli to Reisu udělal mnohem zajímavější a každému kameni dal předurčení techniky. Dalo by se říci, že vymyslel úplně novou hru, protože kameny, které obsahovali Taijutsu, měla úplně jiná pravidla než ty, co obsahovala Genjutsu. Po neurčité době, co se zdála jako chvíle, již Dante svolával na oběd.*
*Nakonec se všichni najedli a, přes veškeré obavy, Reisu to jídlo dokonce i vychvaloval do nebes. Dante byl hodně polichocen a Tatsu jen s Reisu souhlasil. Po obědě si společně zahráli karty a večer Dante zase připravoval večeři, tentokráte volská oka s bohatou přílohou. Když se loučili, Tatsu ještě mezi dveřmi pronesů:* A nechtěli byste přijít i zítra? Rodiče přijdou až za dva dny a já nechci, aby mě hlídal někdo jiný. S vámi byla velká zábava a celkově dnešek utekl jako voda. *Oba bratři kývnuli a už věděli, jaké mají plány na další den.*
Počet slov: cca 940
Mise ranku D
*I když se ani jednomu nechtělo, museli jít na další misi. Dante i Reisu si vzali svoje ninja pásky a typický oblek. Tato mise byla speciální, protože by měla zlepšit vztah mezi rodinou Kyōki a jednou z rodinou Doku. Shinobi, kteří měli jít na dlouhodobější misi, neměli nikoho, kdo by pohlídal jejich dítě. Tuto misi jim zamluvil otec, protože moc dobře věděl, že averzi, kterou proti nim má i strýc, se přenesla i na ně. Tato rodina měla naštěstí jen jedno dítě, které by potřebovalo uhlídat, takže se tam Dante i Reisu vydali.* Hele, Dante, tohle je strašná osina. Mohli jsme trénovat, nebo se učit nové techniky, tak proč nás otec trestá a nutí nás trávit celý den s nějakým blbým Doku? *Stěžoval si Dante a on se mu snažil oponovat, i když jej to také hodně štvalo:* Hele, nemůže to být zase tak špatné. Co jsem zjistil, ten kluk by měl být prvním rokem na akademii. Nebude tedy úplně nejmenší a co víš, když mu ukážeme techniky, vybuduje si k nám respekt. Tohle se mi ale ani trochu nelíbí a nelíbilo by se mi to ani kdyby to byl Kumamuchi. Co jsi to vůbec za rodiče, když ani nevychováš dítě k tomu, aby se o sebe občas postaralo? Podívej se třeba na nás. Ty dokážeš celkem dobře vařit a uklízet a já jednám s lidmi a ptám se jich, když něco není jasné. *V tom mu skočí do řeči Dante:* No, tohle je možná ona. Společně fungujeme super, ale jeden bez druhého bychom ztroskotali v určitých věcech. Náš klan má tu výhodu, že jsme vždy dva, ale ostatní klany takové výhody nemají. Přesně, jak to otec říkal. Jako Yin a Yang se my dva navzájem doplňujeme. I když jsme každý dobrý v jiných věcech, určitě tu chunninskou zkoušku zvládneme, pokud budeme spolupracovat. *Při této konverzaci si ani nevšimli, že prošli branou klanu Doku a že za chvíli se střetnou s tím dítětem.* No jasně, spolupráce přede vším. Jen si musíme slíbit, že se k tomu chlapci budeme chovat relativně normálně. No ano, ten chlapec nám nic neudělal. To, že možná právě jeho rodiče zabili jednoho strýčka neznamená, že on musí být také takoví. *Po vyřčení této věty již klepali na dveře a zpoza nich se ozvalo jemným a nervózním hlasem:* Kdo je tam? Maminka ani tatínek nejsou doma, takže můžete odejít. *Dante se jen podíval na Reisu a usmál se se slovy:* Ne, maminku s tatínkem nehledáme. Jsme Dante a Reisu, máme tady na tebe dát pozor, tak prosím otevři. *Oběma v mysli proplulo to samé:* "Tohle bude snadné. Ten chlapec je nejspíše více nervózní, než my dva dohromady. Tak snad to dopadne dobře." *Chlapec jim otevřel a opravdu, byl v takovém studentském věku. Pokynul jim vejít a to také udělali. Zprvu si všimli zděšení v jeho tváři, nejspíše jako reakci na jejich oblek, ale ihned poté, co se odhalili, byl chlapec až podivně v klidu. Oběma proplulo hlavou, že nejspíše někoho z Kumamuchi musel již takto vidět, nebo to jen bere jako nějakou speciální techniku.* Takže... Co budeme dělat? Půjdeme se projít, nebo budeme hrát deskovky? Ne, už vím, co takhle trénovat nějaké techniky. *Hovořil chlapec velmi roztěkaně. Dante i Reisu se na sebe podívali, protože z něj ta nervozita opravdu rychle opadla.* No, tak to je hlavně na tobě, co by tě bavilo nejvíce? *Otázal se Dante a ihned byl přerušen skandováním:* Deskovky! Deskovky! *Dante se podíval na Reisu a řekl mu:* Víš ty co? Zahraj si s ním něco a já mezi tím něco uvařím. Tatsu, kde je tu spižírna? Ihned druhé dveře od kuchyně, Dante? *odpověděl spíše tázavě, ale Dante jej ihned uklidnil:* Správně, já jsem Dante a ten, kdo si s tebou bude hrát, je můj bratr Reisu.Pohled Dante: *Dante se rozešel do kuchyně, kde byl celkem nepořádek. Trochu jej to iritovalo, ale šel rovnou do spižírny. Bylo tam několik druhů zeleniny i masa, nudle a tuny různých koření. Vzal si koření pálivé, nudle maso i zeleninu a vydal se do kuchyně. Nyní litoval toho, že si nevzal rodinnou kuchařku od svých matek, ale nakonec začal pokrm připravovat. Přes prvotní neklid se přenesl jednoduše, protože slyšel smích jak Reisu, tak Tatsu. Vzpomněl si na oblíbené jídlo Misaki a pokusil se jej napodobit. Trochu se zapotil, protože to byla čistá improvizace. Po hodině však měl dovařeno a začal servírovat, následně ty dva svolal na pozdní oběd.*
Pohled Reisu: *Když Dante odešel, Reisu tajemně řekl:* Hele, co takhle si zahrát Shogi? Prý to pomáhá při strategii v souboji, až budeš bojovat na geninské a chunninské zkošky. *Tatsu nedočkavostí hořel a ihned pro ně došel. Hráli několik partií, u kterých měl Reisu poučné výklady o boji samotném. Podával to veselou formou, tudíž se to ani nedalo považovat za fér hru. Vždy jej nechal vyhrát, protože z jeho výkladu bylo jasné, co by měl udělat. Po chvíli to Reisu udělal mnohem zajímavější a každému kameni dal předurčení techniky. Dalo by se říci, že vymyslel úplně novou hru, protože kameny, které obsahovali Taijutsu, měla úplně jiná pravidla než ty, co obsahovala Genjutsu. Po neurčité době, co se zdála jako chvíle, již Dante svolával na oběd.*
*Nakonec se všichni najedli a, přes veškeré obavy, Reisu to jídlo dokonce i vychvaloval do nebes. Dante byl hodně polichocen a Tatsu jen s Reisu souhlasil. Po obědě si společně zahráli karty a večer Dante zase připravoval večeři, tentokráte volská oka s bohatou přílohou. Když se loučili, Tatsu ještě mezi dveřmi pronesů:* A nechtěli byste přijít i zítra? Rodiče přijdou až za dva dny a já nechci, aby mě hlídal někdo jiný. S vámi byla velká zábava a celkově dnešek utekl jako voda. *Oba bratři kývnuli a už věděli, jaké mají plány na další den.*
Konec RPG
Počet slov: cca 940
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Mon Dec 05, 2022 7:50 pm
Tatsu
Hira
Pohled Dante: *Dante zašel do kuchyně, kde už bylo připraveno náčiní na vaření.* "Tomu asi ta včerejší bašta chutnala pořádně. Vsadil bych se, že jakmile jsme odešli, zjistil si, jaké jsem tam dal koření. Nemohu si jinak vysvětlit, že by to tady takto nachystal náhodou," *říká si v hlavě a pouští se do vaření. Do kuchařky, která je vlastně nyní jeho, si zapisuje ten postup, aby to mohl někdy předvést i doma. Když nebyl tak nervózní, zvládl to dokonce lépe, nebo si to alespoň myslel, když to ochutnal. Poslední věc, co chtěl, bylo to, aby přišel k těm dvěma a zjistil, že chuť stojí za nic. Podíval se i do dalších skříní, aby našel něco, v čem to přenese. Nakonec našel tři nádoby, do kterých jídlo naservíroval a rychle se rozeběhl do tréninkové oblasti, aby to nevychladlo.*
Pohled Reisu: *Reisu i Tatsu šli pomalu, přeci jen, neměli kam spěchat. No a aby jim cesta ubíhala rychleji, vedli konverzaci na téma technik, zkoušek a vlastně o tom, jak se studium na akademii změnily, když na úřad přišel nový Raikage. Moc změn tam prý není, jen je občas znepokojen jeho spolužáky z Kumamuchi klanu. Prý si nikdy není jistý, zda mluví k sobě, nebo mluví na ostatní. Reisu se na to jen zasmál a pověděl mu:* Hele, tohle je ještě v pohodě. Počkej si, až se budou moci rozdělit, jako to umíme já a Dante. Pokud by ve třídě dělali nějaké nešvary, tak pokud nezasáhne sensei, budete mít místo jednoho cíle dva. *Tatsu na to kývne a už došli do tréninkové oblasti. Přijdou až k jedné stěně, která se využívá na lezení.* Takže, umíš vlastně nějakou techniku, Tatsu? *Tatsu zakýval hlavou a řekl:* Ano, umím. Umím Henge no Jutsu a Kawarimi no Jutsu. *Reisu kývne hlavou a dává instrukce:* Fajn, takže chakru v těle dokážeš ovládat. Teď si sedneš a budeš poslouchat každé mé slovo. *Tatsu si sedl a nedočkavě vyčkával.* Takže, zavři oči a soustřeď se na svůj tok chakry. Vyčisti své myšlenky a soustřeď se na můj hlas. Doposud byli tvé myšlenky jako jezero při bouři, avšak nyní se mění na klidnou hladinu. Tvým tělem proudí mnoho potůčků, každým tvým nádechem se vždy trochu zpomalí. Soustřeď je nejprve do rukou a následně do nohou. Fajn, nyní povstaň a oči ponechej zavřené. Udělej tři kroky dopředu a poté se nohou dotkni té stěny, *přičemž Tatsu celou dobu jeho instrukce dodržoval a očividně mu to šlo,* Nu dobrá, výtečně. Nyní udělej dalších dvacet kroků nahoru. A neměj strach, stačí se jen soustředit. *Dopověděl a přitom šel za ním (Kinobori no Waza), aby jej jistil, kdyby náhodou soustředění přerušil. Tatsu to zvládl, dokonce i cestu dolů, přičemž měl stále zavřené oči, takže ani neviděl, že jej Reisu jistí. Takto trénovali ještě půl hodinu a pak se přiřítil Dante. Nepoznali to podle kroků, ale dle vůně, která se zvenčí linula.*
*Nakonec se najedli do sytosti, trénink pokračoval až do večera. Když doprovázeli Tatsu domů, už se u nich svítilo. Pořádně se rozloučili plácnutím a každý se vydal vlastním směrem. Když tu noc oba dva usínali, usínali s příjemným pocitem, který nejspíše cítil jejich sensei, když se mu povedlo je něco naučit.*
Hira
Mise ranku D
*Nastal další den a Dante i Reisu byli připraveni na druhý den své mise. Kupodivu se na to těšil i Reisu, který má k většině povinností averzi.* Kampak hoši, že tak brzy chcete jít ven? *Otázal se jejich otec, zatímco Dante si dával do brašny kuchařku, co mu matka věnovala.* No přeci jdeme na misi, ne? Tatsua nemá kdo hlídat a tak požádal nás. Jo, to je pravda. Prý je s námi zábava, takže bych se ho rád zeptal, s kým se to vlastně bavil. *Odvětili bratři, Dante spíše žertovně. Otec byl jejich chováním příjemně překvapen a nechal je tedy odejít. Oba začínali vymýšlet, co by tak mohli dělat:* Hele, nezmínil se ten kluk o tréninku? Co takhle ho vzít do tréninkové oblasti a naučit jej nějaké techniky? No, to by určitě šlo. Možná bychom jej mohli naučit chodit po povrchu nebo vodě, co? Hele, pokud to půjde, vodě se vyhýbat velkým obloukem, zvláště v té tréninkové oblasti.. Hele, ten shinobi na nás sice byl krutý a v nemocnici.. Ne, o tomto to není. Takže tě stále žere ten trénink s Misaki? *Dante již na tohle neodpovídal, protože se po tom osudném tréninku změnilo mnoho věcí. Ani se nenadáli a už Dante klepal na dveře Tatsu. Všimli si, že na ně vykoukl z okna a poté uslyšeli dupot a cupitání ke dveří.* Ten se asi hodně těšil, co? No, vypadá to tak. *Náhle se ozve otevření dveří a odhodlaný hlas:* Tým Kuma-Doku je připraven na další akci. Takže dnes budeme tedy trénovat? Prosím, prosím. *Dante i Reisu se museli držet, aby nevybouchli smíchy. Tým Kuma-Doku zněl vážně příšerně, ale nechtěli mu to vytýkat.* No jasně, půjdeme tě naučit techniku. Jelikož bude za chvíli doba oběda, necháme Danteho uvařit a my dva začneme s tréninkem, co? Jistě, jdeme, ať toho stihneme co nejvíce!Pohled Dante: *Dante zašel do kuchyně, kde už bylo připraveno náčiní na vaření.* "Tomu asi ta včerejší bašta chutnala pořádně. Vsadil bych se, že jakmile jsme odešli, zjistil si, jaké jsem tam dal koření. Nemohu si jinak vysvětlit, že by to tady takto nachystal náhodou," *říká si v hlavě a pouští se do vaření. Do kuchařky, která je vlastně nyní jeho, si zapisuje ten postup, aby to mohl někdy předvést i doma. Když nebyl tak nervózní, zvládl to dokonce lépe, nebo si to alespoň myslel, když to ochutnal. Poslední věc, co chtěl, bylo to, aby přišel k těm dvěma a zjistil, že chuť stojí za nic. Podíval se i do dalších skříní, aby našel něco, v čem to přenese. Nakonec našel tři nádoby, do kterých jídlo naservíroval a rychle se rozeběhl do tréninkové oblasti, aby to nevychladlo.*
Pohled Reisu: *Reisu i Tatsu šli pomalu, přeci jen, neměli kam spěchat. No a aby jim cesta ubíhala rychleji, vedli konverzaci na téma technik, zkoušek a vlastně o tom, jak se studium na akademii změnily, když na úřad přišel nový Raikage. Moc změn tam prý není, jen je občas znepokojen jeho spolužáky z Kumamuchi klanu. Prý si nikdy není jistý, zda mluví k sobě, nebo mluví na ostatní. Reisu se na to jen zasmál a pověděl mu:* Hele, tohle je ještě v pohodě. Počkej si, až se budou moci rozdělit, jako to umíme já a Dante. Pokud by ve třídě dělali nějaké nešvary, tak pokud nezasáhne sensei, budete mít místo jednoho cíle dva. *Tatsu na to kývne a už došli do tréninkové oblasti. Přijdou až k jedné stěně, která se využívá na lezení.* Takže, umíš vlastně nějakou techniku, Tatsu? *Tatsu zakýval hlavou a řekl:* Ano, umím. Umím Henge no Jutsu a Kawarimi no Jutsu. *Reisu kývne hlavou a dává instrukce:* Fajn, takže chakru v těle dokážeš ovládat. Teď si sedneš a budeš poslouchat každé mé slovo. *Tatsu si sedl a nedočkavě vyčkával.* Takže, zavři oči a soustřeď se na svůj tok chakry. Vyčisti své myšlenky a soustřeď se na můj hlas. Doposud byli tvé myšlenky jako jezero při bouři, avšak nyní se mění na klidnou hladinu. Tvým tělem proudí mnoho potůčků, každým tvým nádechem se vždy trochu zpomalí. Soustřeď je nejprve do rukou a následně do nohou. Fajn, nyní povstaň a oči ponechej zavřené. Udělej tři kroky dopředu a poté se nohou dotkni té stěny, *přičemž Tatsu celou dobu jeho instrukce dodržoval a očividně mu to šlo,* Nu dobrá, výtečně. Nyní udělej dalších dvacet kroků nahoru. A neměj strach, stačí se jen soustředit. *Dopověděl a přitom šel za ním (Kinobori no Waza), aby jej jistil, kdyby náhodou soustředění přerušil. Tatsu to zvládl, dokonce i cestu dolů, přičemž měl stále zavřené oči, takže ani neviděl, že jej Reisu jistí. Takto trénovali ještě půl hodinu a pak se přiřítil Dante. Nepoznali to podle kroků, ale dle vůně, která se zvenčí linula.*
*Nakonec se najedli do sytosti, trénink pokračoval až do večera. Když doprovázeli Tatsu domů, už se u nich svítilo. Pořádně se rozloučili plácnutím a každý se vydal vlastním směrem. Když tu noc oba dva usínali, usínali s příjemným pocitem, který nejspíše cítil jejich sensei, když se mu povedlo je něco naučit.*
Konec RPG
Počet slov: cca 830- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Re: Kumamuchi
Wed Dec 07, 2022 5:31 pm
Shinobi - Lékař
Pohled Dante: *Dante se rozeběhl ke strýci a všiml si, že má popáleniny.* Dante, pomoz mi ho vzít, jinak to nepřežije! *Dante jej chytl pod ramenem a uslyšel nehezké křupnutí, jak mu chytl ruku.* K čertu, bude nás muset být víc. Dante, vem ho sám, věřím, že to zvládneš. *Ani nečekal na Danteho reakci a už svolával další shinobi. Dante se se slzami v oku podíval na masku, která se začala rozpadat a viděl strýcovu tvář. Ve tváři měl jizvy, akorát vypálené a pokožku až nepřirozeně bledou. Z nosu mu začala proudem stékat krev a Dante se už rozbrečel.* Ne, strýčku, nesmíš umřít.. To prostě nemůžeš.. *pověděl již naprosto hysterickým hlasem a rozešel se s ním. Strýček byl těžký, ale sundat vybavení by trvalo příliš dlouho. Nenapadlo jej tedy nic jiného, než udělat největší hloupost. V hlavě se rozezněla slova:* "Odpusť mi, strýčku.. Kaimon... Kyuumon" *V té chvíli ucítil, jak mu tělem začíná proudit energie i působit tlak, který byl v této situaci mnohem silnější. Rozeběhl se i se strýcem, který byl nyní jako peříčko, až ke dveřím označených bílou páskou. Lékaři již byli připraveni, tak jej Dante položil na stůl.*
Pohled Reisu: *Reisu se ihned rozeběhl hledat, jaké místnosti jsou volné. Díky tomu, že tu pracoval věděl, že musí poté označit kliku bílou páskou na znamení, že je volno. Otevřel první dveře a zjistil, že se tam zrovna operuje. Potichu zavřel, přeci jen by to dopadlo špatně, kdyby se lékař během operace lekl. Druhé dveře, druhý neúspěch. Do třetice však našel volnou místnost. Označil kliku z venčí bílou páskou a ze stolu odklízel všechny nástroje, které dával na stolek, kam nástroje patřily. Některé stále byly od krve, takže je umyl a nervózně přešlapoval v místnosti. První přiběhl doktor, ale strýc nikde. Náhle tam přiběhlo dalších pár lidí, kteří po Reisu chtěli nástroje. Mezi tím přiběhl Dante.*
*Oba dva byli nuceni odejít a tak zůstali před dveřmi sálu. Po chvíli se Dante zhroutil na zem a Reisu jeho pohled přečetl. Položil jej na židli a oba čekali. Jakmile zjistili, že strýc je stabilizovaný, ale stále v ohrožení života, byli poslání domů.*
Mise ranku D
*Dante i Reisu zrovna doma snídali, když v tom uslyšeli zaklepání na dveře. Reisu se zvedl ze židle, zatímco Dante ještě dojídal. Reisu přiložil ucho ke dveřím, protože jej strýc uvědomil, že se v Kumogakure mohou objevovat nekalé živly. Když nikoho neslyšel, prudce otevřel dveře a odskočil. V té chvíli byl Dante již na nohách a byl připraven se bránit, avšak jediná zvláštnost byl papírek na jejich dveří. Reisu si jej přečetl a co tam bylo jej celkem zarazilo. Byl to rukopis Zira, to bylo jisté, ale sdělení bylo, aby pomáhali v nemocnici, protože shinobi, co se vyznali v lékařství, z nějakého důvodu ubývalo. Když si to přečetl i Dante, na nic nečekali a šli se převléci do pracovního obleku. Při procházení vesnice narazili jen na jednu hlídku, co už tak bylo hodně divné.* Co myslíš, že se tu děje? A kde je vůbec otec a strýc? *Nadhodil ustaraně Dante, protože je už dobrý týden neviděli a neměli ani náznak, že by byli v Kumogakure. Ano, mohli se zeptat jiného ANBU, ale ti tyto informace sdělovat nemohou.* Dante, neboj se. Táta i strejda jsou určitě v pohodě. A určitě je tohle jen vzácný případ, vždy je tu více shinobi, než dokážeme zahlédnout my. *Odpovídá Reisu, avšak i z jeho hlasu jde poznat, že se tím chce spíše přesvědčit sám. Ta věčná mlha a tma začala oběma bratrům lézt na mozek, protože ani nevěděli, co se vlastně děje. Jediné, čím si jsou jistí je to, že se něco sakra hodně vymklo kontrole a teď se to vše podělalo. Už z té mlhy začali být tak vystresovaní, že se jim zdálo, že je z té mlhy někdo, nebo něco, sleduje. Jejich obavy přešly, když uviděli světlo, které se linulo z nemocnice. Jakmile vstoupili, přivítal je jejich známí lékař, kterému vděčili za to, že je vždy dal do kupy po náročných trénincích.* Dante, Reisu, co tady děláte? Neříkejte mi, že jste zase trénovali a potřebujete dát do kupy? *Oba zavrtěli hlavou a Reisu ukázal papír, který obdrželi. Lékař si oddechl a hned je zaměstnal. Většinou lékařům donášeli obvazy, nějaké bylinné masti či celé byliny. Když už si mysleli, že budou moci odejít, hlavní vchodové dveře byly vyraženy a oba bratři zahlédli nějakého shinobi, který nesl druhého, velmi zraněného. Měl v hrudi několik senbonů a dokonce tři kunaie. Co však zaujalo jejich plnou pozornost byla prasklá maska. Nerozpadla se, ale oba moc dobře věděli, o koho se jedná. Jakoby se jim zastavil celý svět. Jejich strýc před nimi krvácel a byl ve strašném stavu. Z transu je až vyvedl lékař, který jim nakázal, ať jeden zabere nějaký stůl a druhý, ať mu pomůže ze strýcem.*Pohled Dante: *Dante se rozeběhl ke strýci a všiml si, že má popáleniny.* Dante, pomoz mi ho vzít, jinak to nepřežije! *Dante jej chytl pod ramenem a uslyšel nehezké křupnutí, jak mu chytl ruku.* K čertu, bude nás muset být víc. Dante, vem ho sám, věřím, že to zvládneš. *Ani nečekal na Danteho reakci a už svolával další shinobi. Dante se se slzami v oku podíval na masku, která se začala rozpadat a viděl strýcovu tvář. Ve tváři měl jizvy, akorát vypálené a pokožku až nepřirozeně bledou. Z nosu mu začala proudem stékat krev a Dante se už rozbrečel.* Ne, strýčku, nesmíš umřít.. To prostě nemůžeš.. *pověděl již naprosto hysterickým hlasem a rozešel se s ním. Strýček byl těžký, ale sundat vybavení by trvalo příliš dlouho. Nenapadlo jej tedy nic jiného, než udělat největší hloupost. V hlavě se rozezněla slova:* "Odpusť mi, strýčku.. Kaimon... Kyuumon" *V té chvíli ucítil, jak mu tělem začíná proudit energie i působit tlak, který byl v této situaci mnohem silnější. Rozeběhl se i se strýcem, který byl nyní jako peříčko, až ke dveřím označených bílou páskou. Lékaři již byli připraveni, tak jej Dante položil na stůl.*
Pohled Reisu: *Reisu se ihned rozeběhl hledat, jaké místnosti jsou volné. Díky tomu, že tu pracoval věděl, že musí poté označit kliku bílou páskou na znamení, že je volno. Otevřel první dveře a zjistil, že se tam zrovna operuje. Potichu zavřel, přeci jen by to dopadlo špatně, kdyby se lékař během operace lekl. Druhé dveře, druhý neúspěch. Do třetice však našel volnou místnost. Označil kliku z venčí bílou páskou a ze stolu odklízel všechny nástroje, které dával na stolek, kam nástroje patřily. Některé stále byly od krve, takže je umyl a nervózně přešlapoval v místnosti. První přiběhl doktor, ale strýc nikde. Náhle tam přiběhlo dalších pár lidí, kteří po Reisu chtěli nástroje. Mezi tím přiběhl Dante.*
*Oba dva byli nuceni odejít a tak zůstali před dveřmi sálu. Po chvíli se Dante zhroutil na zem a Reisu jeho pohled přečetl. Položil jej na židli a oba čekali. Jakmile zjistili, že strýc je stabilizovaný, ale stále v ohrožení života, byli poslání domů.*
Konec RPG
Počet slov: 960- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Wed Dec 07, 2022 5:32 pm
Mise ranku D
*Dante i Reisu se rozhodli, v těchto trýznivých časech temna, ještě více pomáhat přeživším Kumogakure. Když se povívali na to, co je nyní potřeba, jako první je zaujala zakázka na roznášení jídla. Tuto misi, nebo spíše jí podobnou, dělali na začátku, kdy toho nebylo zas tolik zvráceného a zkřiveného temnotou. Jako vždy byli vybaveni ninja páskami, který měli oba na rameni, kde měli obličej, a šli rovnou k shinobi, kteří vedli restauraci. Nikdo tam nevypadal šťastně, ani zákazníci, ani personál. Dante i Reisu jen přijmuli objednávky a vzali si seznam s adresami. Dante si zapomněl zápisník, takže museli jít společně. Na jednu stranu je to štvalo, protože jim to bude trvat o to déle. Rozešli se k policejní stanici, kde měli rozdat dvě jídla. Po cestě si ani nepovídali, protože byla dnes nálada ještě více na pytel, než obvykle. Strýce si v nemocnici musí nechat, protože se objevili nové komplikace. Před policejní stanici již stál jeden policista a měl ten jejich povýšenecký výraz. Jen to předali, beze slov, nebylo nic potřeba. Dále šli do podzemní části vesnice, tam měli objednávek asi nejvíce. Obcházeli dům za domem a hledali správné adresy, ale bylo to takové zapeklité bludiště, že jim trvalo snad hodinu, než našli první správný dům. Nevrlé pohledy místních shinobi jim naháněli hrůzu, protože věděli, že jedinou možností by byl útěk. První dovážka dopadla dobře, při cestě k druhé narazili na chlapce, který jim chtěl jídlo ukrást. Nemohli využít Shunshin no Jutsu, protože v jedné ruce nesli jídlo, takže místo toho otevřeli první bránu a prostě utekli. Byli mnohem rychlejší než on, akorát se potom museli deset minut vydýchávat. Další objednávky v podzemní části už dopadli dobře, lidé jim občas pokynuli místo toho, aby řekli, že odvedli dobrou práci, nebo že jen poděkovali. Ne, v této době to takhle nefungovalo, minimálně ne tady. Další objednávka měla namířeno do nemocnice, kam se oba těšili. Objednávku totiž zadal lékař, který ošetřoval jejich strýce. Do nemocnice přímo běželi, protože se nemohli dočkat zpráv, že je strýci lépe a že se za chvíli vrátí domů. Jejich očekávání však bylo pravdě stejně blízko, jakože technika Katonu bude účinná a devastující pro techniku Suitonu. Jeho stav se jen za minulé dva dny stal třikrát kritickým a lékaři nevěděli, co dělat. Lékař však je potěšil alespoň tím, že jim poděkoval za jejich služby a že by se jim zítra hodila další výpomoc v nemocnici. Na další den tedy měli harmonogram, nyní se dobrat do konce dne tohoto. Nakonec šli do klanu Kumamuchi, kde byla poslední objednávka. Byla to rodina, kde žil i Tatsu, avšak Dante i Reisu měli dnes po krk lidí a to bez výjimek. Omluvili se Tatsu, že si nemohou dnes hrát a místo toho šli domů. Dante uvařil a po zbytek dne se oba jen nudili a snažili se zahnat narůstající deprese.*Konec RPG
Počet slov: 450- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Wed Dec 07, 2022 5:32 pm
Lékař
Zraněná studentka
Počet slov: 650
Zraněná studentka
Mise ranku D
*Nastal další den a Reisu s Dantem se připravili jít do nemocnice. Krom jejich obleku si vzali i rukavice a dvě z ústenek, které jim byly přiděleni. Už nyní věděli, že dnešní den bude pořádná fuška, protože v nemocnici se vždy něco děje. Cesta nebyla nijak neobvyklá a po vydatné snídani, co měli, dokonce cítili v těle více energie, než dny ostatní. Rozhodli se trochu pro kratší trasu, protože tato mise jim přišla strašně moc důležitá. Když procházeli přes jednu uličku, když v tom uslyšeli dívčí pláč. Dante se tam již chtěl rozeběhnout, kdyby mu Reisu nestiskl rameno. Zašeptal mu:* Hele, co blbneš? Může to být past, ty blbečku! No jo, no jo, promiň. Ale jdeme se tam podívat ne? Co kdyby to past nebyla? *Reisu kývl a opatrně se tam rozešli. Naklonili se přes roh a všimli si dívky, která kulhala a z nohy jí něco trčelo. Při soustředění pohledu to rozeznali jako kunai. Bez přemýšlení se za ní rozeběhli a ona se na ně s hrůzou podívala a vyjekla.* Pššt, to je dobrý, vše bude v pohodě. Nechceme ti ublížit. Jen nám pověz, co se ti stalo, že máš v noze kunai? *Dívenka, stále v šoku, začala přes slzy vyprávět:* No, měli jsme za úkol se naučit nějakou techniku.. Rozhodla jsem se pro Kinobori no Waza. Na střechu jsem vylezla, ale dolů jsem to nezvládla a spadla jsem. Při pádu mi však vypadl kunai a já na něj nešikovně spadla.. Strašně to bolí, proto chci jít do nemocnice.. *Dante ani Reisu nenechali chvíli na zmar a vzali ji pod rameny, aby nemusela tu nohu namáhat. Očividně měla i naražená žebra, kvůli úpění, které sami moc dobře znali. Rána naštěstí tak prudce nekrvácela, protože na kunai ani nesáhla. Buď jí to ani nenapadlo, nebo nebyla tak hloupá, uvažovali Reisu i Dante. Do nemocnice doběhli ani ne za deset minut, protože nevyužívali žádnou chakru, ani umění Hachimonu. Jakmile rozrazili dveře, uslyšeli lékaře:* Dante, Reisu, to jste vy? Už jsem myslel, že jste zapomněli na... Co se jí sakra stalo? Spadla na kunai z nějaké výšky, trénovala lezení po zdech pomocí techniky a nějak se jí to nepodařilo, *povídal Dante přes kvílení té studentky. Lékař se jí hned ujal a šel s ní do nějaké ordinace, přičemž se šli Dante i Reisu podívat na seznam jejich služeb a komu mají pomáhat ve kterém sále či ordinaci. Dnešní den měli celkem perný, na druhou stranu měli být celý den spolu. Zprvu měli projít všechny prázdné sály a postupně očistit všechny nástroje. Nezáleželo na tom, zda byly špinavé nebo ne, čistota a sterilita byla v nemocnici na prvním místě. Jelikož neuměli ovládat techniky Suiton, byl to běh na dlouhou trať, přesto se jim po dvou hodinách povedlo vyčistit všechny nástroje. Dalším jejich úkolem bylo donést jídlo pacientům. Zrovna byla nějaká moc voňavá kaše, takže museli odolávat pokušení. Poslední pacient byla ta dívenka, kterou ráno donesli. Když jí předali tu kaši, všimli si, že nohu má obvázanou, ale jinak vypadá v pohodě.* Děkuji kluci, že jste mi pomohli. A promiňte, že jsem tak zakřičela.. Ono, váš vzhled mě vyděsil, ale neberte si to osobně. Úplně prvně jsem si myslela, že jste ta monstra z mlhy. *Přiznala a Dante jí na to odpověděl:* Hele, je to v pohodě. Většinu lidí z našeho klanu by jsi ani nepoznala, protože chodí jako jeden, ale my dva to máme raději takto. A neboj, byli jsme zvyklí na mnoho jiných věcí. *Chvíli si ještě povídali a dívenku zajímalo, proč vlastně pomáhají v nemocnicích. Řekli jí, že je to baví a že našli způsob, jak zkombinovat opravdové dobré skutky a plnění misí. Poté však již museli odejít a plnit další věci se seznamu. Byla tam asistence lékařům tím, že podávali obvazy, dokonce se naučili i názvy některých těch nástrojů a podávali i ty. Nakonec roznášení večeře, vyměnění povlečení, když pacienti šli do sprchy a podpis, že tu byli až do konce. Po takovém dni usnuli oba jako beránci.*Konec RPG
Počet slov: 650
- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Wed Dec 07, 2022 5:33 pm
Mise ranku D
*Nastalo období, kdy jedna z restaurací oznámila akci, která má zvednout náladu a alespoň na týden nemyslet na to, co se kolem Kumogakure děje. Melancholie již nešla popírat a proto gesto shinobi, co dokázali vařit na mistrovské úrovni, bylo náležitě odměněno. Bohužel však pro Danteho s Reisu, přišla jim obálka s příkazem pomoci roznášet to jídlo. Ani jednomu se nechtělo a mohli jednoduše předstírat, že vlastně nic neviděli, ale ty vyhlídky na problémy měli dostačující efekt na to, aby se šli rychle převléci. Vzali si na sebe tentokráte sváteční kimono, ninja pásku na čelo a šli směrem restaurant. Po cestě šli s davem deprimovaných shinobi, kteří tohoto šílenství měli určitě také plné brýle. Slyšeli některé mluvit o těch kreaturách, co jsou mimo vesnici a u nějakých záhadných věží. Dante ani Reisu tomu nějak extra nevěřili. Od strýce i otce měli již tolik strašidelných historek, že další s nimi skoro ani nehnula, i když mu na prví chvíli uvěřili. Po chvíli je toto nepřímé strašení přestalo bavit a proto se vydali před ně a šli mnohem rychlejší chůzí, ne však během. Kdyby běželi, nejspíš by nesnesli ten fofr, co bude následovat v restauraci. Jakmile tam došli, ihned dostali seřváno, že přišli pozdě o minutu. Reisu mu už chtěl vrazit, jenže si uvědomil, že to nemůže být civil, ale hodně zkušený shinobi. Oba jen sklonili hlavu, ale omluva nebyla ani v jejich myslích. Jediné, čeho se shinobi dočkal, byla otázka, kde mají být, dokud se to tu neotevře. Na to jim odvětil, že se otevírá už teď a šel přehodit ceduli. V tu chvíli se tam nahrnulo asi pět tuctů lidí a oba z toho trochu zkoprněli, protože to bylo mnoho lidí na jednom místě. Zpoza dveří do kuchyně vylezl tým geninů a oba bratři si uvědomovali, že tohle je nejspíše hodně vážné. Než se posadili, nějaký Doku jim řekl, jak si každý zabral část restaurace jako pole působnosti a ně zbylo místo u vchodu, tudíž nejdále od kuchyně, baru a plotny. Chtěli jim rozbít hubu a Reisu dokonce zatnul pěst, Dante jej však uklidnil tím, že si to jednou odskáče on, až oni budou chunninové. Štěbetání lidí se začalo šířit, jako se první den šířila mlha za doprovodu temnoty a obřího měsíce a Dante s Reisu vyběhli do terénu. Nevzali si ani jeden zápisník, takže museli spoléhat na svojí paměť. Reisu na tom byl trochu hůře, zatímco Dante si zapamatoval klidně pět jídel s pěti přílohami. Při jejich první zastávce v kuchyni si ty deníky vzali, protože tam dva zůstaly náhradní. Celé to byl naprostý chaos a hlavě je bolely nohy. Ne kvůli chůzi, ale protože si mezi sebou všichni šlapali na nohy. Na rozdíl však od ostatních geninů vydrželi oba nejdéle na nohou a bez přestávek servírovali až do úplného konce.*Konec RPG
Počet slov: 450- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Re: Kumamuchi
Wed Dec 07, 2022 5:33 pm
Mise ranku D
*Nastal další den a další temná Kumogakure. Vše je nyní neskutečně štvalo, protože trénink jim vůbec nešel. Nedokázali se soustředit, když věděli, že je strýc každý den na pokraji smrti. Nešlo popírat, že na návrat otce budou muset počkat, pokud by se někdy vůbec mohl stát. Jediné, co je naplňovalo, bylo pomáhání ostatním, jenže Tatsu nejspíš neměl čas, jelikož šel s rodiči někam pryč. Rozhodli se tedy pro variantu, která jim stejně vyhovovala nejvíce a tou byla nemocnice. Moc dobře si uvědomovali, že toto dělat vlastně nemusí, jelikož nejsou lékaři a ani povolaní dobrovolníci, přesto jim jejich srdce říkala, že je to správná věc a že by na ně byly matky hrdé. Navíc tím měli alespoň mizivou šanci, že by se dostali ke strýci, protože normálně by tam ani nemohli. Nahlásili se na vrátnici a zjistili, že ten lékař, se kterým si tak rozuměli, byl vyslán na nějakou velice důležitou misi a proto tu nějaký čas nebude. Už jim to bylo jedno všechno, protože když něco začalo vypadat nadějně, stejně se to nějakým záhadným způsobem pokazilo a oni byli akorát více zklamáni. Podívali se na harmonogram a tam pro dobrovolníky byl seznam následujících věci: Uvařit snídani, ustlat pacientům lůžka, zajistit pacientům zábavu, uvařit oběd, dezinfikovat lékařské náčiní, chvíle na odpolední volno, pomoc při operacích, nachystat postele na spaní, zatímco budou pacienti opět ve sprchách a následně nachystat večeři a jít domů. Dante byl zvědaví a tak začal listovat i seznamem pacientů v zoufalé touze se dozvědět něco více o strýci. Lékaři však nebyli tak hloupí, aby to tam nechali, takže měl Dante smůlu. Oba dva se vydali do kuchyně, kde už bylo tucet dobrovolníků. S nikým se nebavili, a to byl většinou v této době Reisu velmi upovídaný a vymýšlel skopičiny, aby ostatní rozesmál. Na snídani měli opět tu kaši, která tu byla snad každý den. Roznesli to lékaři, protože se pro změnu zde šířila nějaká nemoc za pomocí vzduchu. Dante byl rád, že sebou vzal ústenku pro sebe i bratra, takže se mohli střetnout i s pacienty v dalších fázích. Nyní však nastala ta nudná část a to bylo stlaní postelí. Naprosto respektovali soukromí pacientů, takže jen přišli, ustlali a zase odešli. Zajištění zábavy nebyla jejich práce, protože na pokoji byla vždy alespoň dvojice. Lékař si všiml, že nejsou ve své kůži, tak jim řekli, že by po uvaření oběda měli jít raději domů. Přesně i to se však stalo. Zrovna oni měli tu čest a Dante se staral o maso, zatímco Reisu o oblohu. Poté byli, nedobrovolně, odvoláni, aby si odpočinuli. Na misi se už nevrátili, protože z okna zjistili, že je strýček mrtví a lékaři měli velmi smutný výraz. I tak však byli za svoji ochotu pomáhat odměněni a to, co viděli, nikomu neřekli.*Konec RPG
Počet slov: 450- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Wed Dec 07, 2022 8:35 pm
Tatsu
Mise ranku D
*Byl na čase splnit další misi, avšak tentokráte se bratři shodli, že se půjdou podívat, zda se někomu neztratil nějaký mazlíček. Nechtěli moc lidí vidět po té tragické události, protože si uvědomovali, kolik toho pro ně strýček udělal a ty jeho činy se odráží v jejich tvářích. Nemuseli ani hledat tak daleko, protože slyšeli z klanu Doku nářek Tatsu. Šli se tam podívat. Když je jeho rodiče uviděli, řekli Tatsuovi, aby si to vyřešil sám. Rozešel se k nim a hned spustil:* Dante, Reisu, stala se strašná věc. Včera jsem našel toulavého pejska a dnes jsem s ním měl jít na procházku. Ze začátku to bylo v pohodě, jenže poté viděl kočku a rozeběhl se po ní. Bylo to blízko jezera, ale nevím, kam se rozeběhl. Má takovou roztomilou, hebkou, hnědou srst a na zádech má černé flíčky. Tlapky má bílé a co jsem pochytil, tak slyší na Goki. *Dante i Reisu si to vše zapsali. Slíbili Tatsu, že se jej pokusí hledat a že jej určitě najdou. Na nic neotáleli a rozeběhli se k jezeru. I přes tmu i mlhu svítil měsíc, o kterém si mysleli, že by jim mohl pomoci najít Gokiho. Přeci jen, bylo známým a již ověřeným faktem, že vlkům také svítí za měsíčního světla oči. No, když tam došli, rozhodli se rozdělit, aby pokryli co největší plochu a ušetřili si tím čas. I přes jejich usilovné hledání tam ten pes nebyl. Napadlo je, že by mohl být u nějaké té restaurace, kde mohl jíst zbytky. Přeci jen, byl to toulaví pes a toulaví psi se nějak stravovat musí. Šli tedy po cestě a zkrátili si jí rozhovorem:* No, pokud tam ten pes nebude, tak jsme v háji. Slíbili jsme mu, že ho vrátíme, takže pokud se to nepovede, tak porušíme slib a už nám nebude věřit. Nesmíme myslet tak negativně, Reisu. Ano, ta možnost tu je, ale je to až ta poslední možnost. Nemohl utéct tak daleko odtud a restaurace jsou jediné zdroje zbytků jídla, o kterých víme. *Došli do té uličky a uslyšeli štěkot. Oba dva si pomysleli, že se na ně usmála štěstina a vydali se k té popelnici. Byli na ní nějaké krabice, které byly poměrně těžké, avšak oni si s nimi, díky tréninku, hravě poradili. Poté zvedli víko a uviděli vychrtlého, huňatého, hnědostrstého psa, jenž odpovídal popisu jejich kámoše z klanu Doku. Při cestě zpět mu na tržnici koupili nějaký pamlsek, aby si jej udobřili a aby jim neutekl a vrátili se k Tatsu do klanu Doku. Byl velmi šťastný, ale měl obavy, proč jim to trvalo tak dlouho. Vysvětlili mu, že to hledání trvalo příliš dlouho, ale že nemusí mít strach. Po této práci šli domů odpočívat, protože se zase, pro jednou, pořádně proběhli.*Konec RPG
Počet slov: 450- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Sun Dec 11, 2022 8:46 pm
Genin
Trénink - Rychlost (reflexi)
*Nastal další nádherný den v temné Kumogakure, protkanou mlhou a siluetami shinobi v ulicích. Dantemu ani Reisu se vůbec nechtělo vylézat z postele, neměli žádnou motivaci, jelikož v nemocnici nebyli již delší dobu potřeba.* Dante, musíme něco dělat. Pokud to takhle půjde dál, tak se nedostaneme do formy nikdy. Víš co, jdeme se trochu proběhnout, ať si vyčistíme hlavu. No dobře, můžeme se proběhnout, ale nebudeme využívat Hachimon. Když nebudeme v nemocnici jako pomocný personál, nechci tam být ani jako pacient. Ještě by to vypadalo, že se tam chceme za každou cenu dostat a to je jednou z věcí, proč Hachimon využívat jen v krajních nouzích. Hele, ta lékařka, pod kterou věčně pracujeme, nás chápe a také ví, že toto umění způsobuje mnoho zdravotních komplikací. Pokud bychom tam přeci jen skončili a chtěli, aby nás zrovna ona ošetřila, chápala by to. No, to sice ano, ale akorát by jí to přidělávalo práci. Prostě ne, pro tentokrát bude Hachimon tabu a hotovo. *Domluvil Dante, když byli již oba převlečeni do svého klasického obleku a vycházeli z domova. V mlze viděli několik siluet a oběma jim došlo, že běhat po ulicích jako nějací maniaci by nebylo nejmodřejší, proto se rozhodli jít do tréninkové oblasti, jako to vlastně dělali vždy. Rozešli se tam, ale aby jim to trochu ubíhalo, rozhodli se spolu mluvit.* No takže, myslíš si, že jsi naučený na ten test, co bude jako první zkouška? Jo, ten test zvládám. Sice zvládám asi jen devět témat z dvanácti, ale ty zbylé se doučím, i když mě vůbec nebaví. Co ty? Už jsi se naučil něco z těch knih o přežívání v přírodě, jak jsme si vypůjčili z knihovny? Sám moc dobře víš, že ta druhá zkouška bude velmi obtížná a budeme se muset zapojovat oba. No jasně, už jsem si z toho několik věcí přečetl. Naštěstí nebudeme muset řešit rozdělávání ohně, když v sobě máme element Katon. Na druhou stranu může být problém s vodou, abychom do vesnice nepřišli dehydratovaní. Tak voda je potíž v každé zemi. Ano, potoky jsou všude, ale nikdy si nemůžeš být jistý, že je nikdo po proudu neotrávil, aby ti to ztížil ostatním. *Po této větě debata utichla a před nimi se rýsovala brána do tréninkové oblasti. Když vešli, všimli si pár lidí v jejich věku, kteří buď jedli, povídali si a nebo dělali jiné blbosti. Dante i Reisu se rozhodli si na zahřátí dát běh kolem celé oblasti mírným poklusem. Periferně si všimli nějakého mladého shinobi, nejspíše genina, který na nich měl upnutý zrak. Oba dva se na sebe podívali tázavě, ale rozhodli se si toho nevšímat. Již ve tři čtvrtě tratě to vypadalo, že raději dobrovolně zrychlí, než aby museli klusat. Ano, klus měl něco do sebe, ale sami o sobě věděli, že ve vytrvalostních bězích by, podle Ziry, překonali i chunniny, možná by se udrželi mezi Tokubetsu Jouniny. No, nakonec to dopadlo tak, že svůj dech začali připravovat na sprint a ke konci běželi normálně. Ani se nepotřebovali vydýchat, místo toho začali dělat dřepy, kliky a podobné cviky. Bezprostředně po osmé sérii k nim přišel onen genin se slovy:* To se sem chodíte vytahovat často, nebo jste tu nový? *Měl oblek klanu Supaida a oni o tomto klanu nevěděli téměř nic.* Co tak mlčíte? Víte co, trochu si zatancujeme. Jsem zvědav, kolik toho vydržíte a jak jste rychlí. *Dante chtěl oponovat a vyřešit to v klidu, tu však je obklopil poryv větru, který genin vypustil z úst. Oba se na sebe podívali a trochu znejistěli, protože nevěděli, jak bude technika Katonu fungovat proti technikám Fuutonu. Oba kývli na znamení, že tohle nebudou řešit pomocí technik. Když už se tedy předvádějí, srovnají jej pěstmi. Když poryv ustal, každý se rozeběhl na jinou stranu. To jej očividně překvapilo a rozhodl se pomocí nějaké pavučiny vzdálit za Reisu. Když si toho všiml, okamžitě si připravil pěst a uhodil jej do břicha. Díky tomu, že se přitahoval celkem rychle a Reisu do toho dal všechnu sílu, mělo to devastující následky. Dokonce i Dante uslyšel ošklivé křupnutí a běžel k nim, aby se to pokusil uklidnit. Periferně si všiml, že ostatní jeho kumpáni berou ze země kameny. Na nic nečekal a vzal Reisu za kapuci, aby je dostal z dosahu první smršti kamenů. Ten Suipaida, co si na ně troufl, se nezvedal a po nich letělo dalších několik kamenů. Reisu odstrčil Danteho, protože jeden z nich mu málem rozbil hlavu kamenem. Reisu, i přes bolest, co toto přinášela, se rozhodl kameny blokovat rukami. Překvapivě to bylo jednodušší, než by čekal, a rozhodně méně bolestivé. Dante se do toho také vrhnul, možná i s větším elánem, než jeho bratr. Co tento konflikt ukončilo, asi všechny překvapilo. Do oblasti přišel nějaký ANBU s tím, že ta skupinka grázlů má být na trhání plevele za to, co provedli minule. Oba bratry tohle inspirovalo a rozhodli se trénovat podobně, jako probíhal tento konflikt. Vzali si kus větve a jeden druhému házel kamínek, aby trénoval rychlost reflexů. Neházeli to však po sobě, avšak těsně vedle toho druhého, aby se nezranili a aby byli nuceni využívat tu větev. Domů přišli až večer, přičemž k nim už nikdo nepromlouval tento den.*Konec RPG
Počet slov: 840- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Tue Dec 13, 2022 12:26 pm
Trénink - Zásoba chakry
*Nastal další den v Kumogakure, kdy byli opět oba bratři sami. Dante byl opět v kuchyni a Reisu uklízel neobydlené pokoje, aby se tam neusazoval prach. Oba bezmezně doufali, že se každým dalším dnem k nim někdo vrátí, ať již otec, tak matky. Občasné návštěvy Tatsu či Misaki jim vždy pomáhají, ale ihned po nich vždy upadnou oba dva do melancholie. Když Dante dodělal oběd, začal s povzdychnutím servírovat:* Tady máš tvé oblíbené jídlo. Rámen s různými druhy masa přímo s chilli omáčkou. Doufám, že si pochutnáš. *Jakmile to dořekl, Reisu na stole přistála obří mísa, která byla plná téměř po okraj.* Díky brácha, ale tohle jsi nemusel. Mimochodem, dost jsem přemýšlel o těch zkouškách a napadlo mě, co kdybychom trénovali v jednom těle? Mohli bychom to využít jako divokou kartu, že bychom se na poslední zkoušce rozdvojili a soupeře tím zaskočili. *Dante si oddychne, už je z toho všeho, co se tu vlastně děje, unavený. Po menčí odmlce poví:* Klidně můžeme, ale pokud to budeme chtít udělat takto, měli bychom být v jednom těle mnohem častěji, než při tréninku. A také bychom se měli podvědomě umět dohodnout, kdo bude u kontroly, aby to neskončilo tak, že budeme mluvit oba na jednou. *Reisu na toto kývnul, jelikož neměl žádný důvod nesouhlasit. Dante si došel pro své jídlo, kde zelenina převažovala maso i nudle, a u snídaně již jinak nemluvili. Jakmile dojedli, Reisu se šel převléci a Dante mezi tím umyl nádobí, posléze jej však následoval. Oblečeni ve svém hábitu se spojili v jednu bytost a následně vešli z domova. Když nyní byli jedno tělo, dokázali spolu komunikovat i pouhými myšlenkami, což znemožňovalo vizáž nějakého blázna:* "Nějaký návrh z tvé strany, co dnes trénovat, Reisu?" "No, myslím si, že tělo máme vytrénované pořádně, takže bych se zaměřil na to, abychom cvičili naší chakru. Přeci jen, v budoucnu se nám bude jí hodit hodně, když jsme viděli, co dokázala Misaki dělat za obří techniky." "Jo, to máš naprostou pravdu. Budeme tedy trénovat toto, jen je otázkou, kde trénovat. Hřbitovu bych se raději vyhýbal, takže tréninková oblast?" "Jo, tréninková oblast. Upřímně, od té doby, co nás strýček opustil, nemám z toho hřbitova vůbec dobrý pocit a už pohled tím směrem mnou trochu otřese." *Rozhodli se tedy vzít svojí pouť přes tržnici, kde opět byli shinobi. Když si jen periferně všimli těch cen, celkem dost je zamrazilo, protože si uvědomili, že co nevidět mají být chunninské zkoušky a s tím, jaké ceny viděli, by měli splnit ještě několik misí, aby měli vůbec šanci. Přes tyto negativní myšlenky se však bratři přenesli rychle a co nevidět již viděli vchod do tréninkové oblasti. Když tam vešli, kupodivu tam nikdo nebyl. Raději to ještě šli prověřit, ale opravdu, ani jediná noha. Ani přes to se nerozdělili a sedli si, jako jeden, do meditačního sedu. Nyní to bylo trochu složitější, protože myšlenky Reisu byli mnohem více neklidné, než-li ty Danteho a Dante tím hodně přicházel o svojí koncentraci. V tomto však tato forma měla i výhody, jelikož Dante asistoval v rozmělnění těch hyperaktivních myšlenek, protože si Reisu moc nevěděl rady, i když to nepřiznal. Když se dostali do úplně klidného stavu, na oplátku byl zase překvapen Dante tím, že se neocitnul u svého děda a po otevření očí viděl to místo, kde se nacházeli. Také v sobě té chakry cítili mnohem více, což vlastně dávalo smysl. Nejprve začali něčím jednoduchým, jako bylo chození po vodě (Suimen Hokou no Waza). Když cítili, že se jejich chakra stabilizovala a jsou nyní v souznění se svojí chakrovou soustavou, využili Henge no Jutsu a přeměnili se na toho genina, kterému Reisu tak ublížil. Nevěděli ani jeden proč, ale jiná podoba je nenapadla. Když se začali koncentrovat na celý oběh chakry, koncentrovali ji do noh a vyskočili (Chakura Shotto). Takto vyskočili celkem osmkrát a při posledním skoku se roztočili a kolem sebe vypustili deset ohnivých koulí (Katon: Housenka no Jutsu). Při dopadu již cítili velké vyčerpání, protože svojí chakru využili hodně k poměru na čas. Asi další tři hodiny meditovali, aby se jejich chakrovod stabilizoval. Poté šli již domů se vyspat.*Konec RPG
Počet slov: 660 slov- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Wed Dec 14, 2022 11:35 am
Trénink - Zásoba chakry
*Je další den v temné Kumogakure a v domácnosti Danteho i Reisu jsou opět sami. Od kunoichi, co je dostala na povel v nemocnici se dozvěděli, že pokud by se opravdu chtěli stát lékaři, měli by být schopní manipulovat se svojí chakrou, jelikož je to moc náročné. Krom tohoto se budou muset učit procvičovat techniky, protože i samotný proces mezi ovládáním chakry a využít to v technikách. Ihned po snídani, která opět obsahovala jejich oblíbená jídla, se spojili v jednu osobu a šli se převléci do svého hábitu. Povzdechli si a otevřeli okno, ze kterého i vyskočili. V domě nebylo nic cenného, až na jejich vzpomínky na tu dobu, kdy byl běžný sluneční svit byli tam všichni, jako jedna rodina. Při těchto vzpomínkách Dantemu z jeho šedého oka vytekla nepatrná slza, kterou si hned setřel. Jelikož nyní byli jeden, Reisu jeho myšlenky četl a na mentální bázi mu řekl:* "Hele Dante, vím jaká je nyní naše situace a že je to sakra v háji, jen tomu nesmíme podlehnout. Víš, co říkal Zira, ne? Nesmíme ukázat svojí slabost a tím to přestane bolet rychleji." "Vážně jdi do háje, Reisu. Z toho všeho, co jsi mohl říci, jsi musel vytáhnout Ziru? To ti nezáleží na strýci či matkách, když toto také říkali? Začínám si myslet, že tě tohle celé vlastně ani netrápí. Proč i ty neukážeš trochu soucitu, jako to dělají všichni?" "Shinobi by neměl nikdy ukázat lítost a vždy by měl vypadat bojeschopně a odhodlaně, aby tím své nepřátele odradil a odstrašil. Tohle říkal otec a ten o tom něco musí vědět, když je členem jednotky ANBU, ne?" "Jo, asi máš pravdu, ale tohle platí jen na misích a v souboji, nikoliv ve chvílích, když jsme sami." *Na tohle již Reisu neodpovídal a oba si začali uvědomovat, že vlastně jen krouží po čtvrti Kumamuchi.* "Myslel jsem, že ty někam chceš jít, tak proč nevedeš cestu?" "No, nevím totiž kam jít. Můžeme zase zkusit tu trénovací oblast, i když zrovna dnes tam nejspíš bude hodně lidí." "Odkdy tobě vadí cvičení před ostatními lidmi? Já myslel, že jsi se vždy rád vytahoval a že od doby akademie se to nezměnilo." "Hele, nemůžeš mi to pořád dávat za špatné. Ano, byl jsem takový, ale už jsem se změnil, nebo se o to minimálně pokouším. Avšak ty jsi se změnil k tomu špatnému, co? Místo toho, aby jsi mluvil s ostatními jsi se uzavřel a mluvíš jen se mnou. A co děláš, jsi v knížkách místo toho, aby jsi se snažil o změnu." "Hele, já se o to pokouším, abych se bavil s lidmi. Nevzpomínáš si třeba na tu z klanu Supaida? Pokud mi paměť funguje správně, to ty jsi zdrhnul, protože byla moc otravná. A vůbec, všichni shinobi nemusí být ukecaní jako ty, třeba otec nikdy takový nebyl." *Celou cestu k tréninkové oblasti již nepadla ani jedna myšlenka, avšak co začalo upadat bylo napětí mezi bratry. Oba cítili, že je to tomu druhému líto. Když dorazili, podle očekávání tam byla spousta studentů a geninů. Dále tam byla i hrstka chunninů, ale ti spíše vypadali, že si dělají srandu z geninů, kterým nejdou ani pořádně techniky.* "Takže fajn, techniky bych si nechal na příště, co takhle meditace?" "Chtěl jsem navrhnou to samé, tak asi jdeme mimo pohledy ostaních, co?" *Bez dalších ohledů se rozešli na místo dál od ostatních a sedli si na studenou zem do meditačního sedu. Po pár momentech soustředění a uklidnění myslí jeden druhého otevřeli oči a rozešli se směrem k trénovacímu panákovi. Asi patnáct metrů před ním vyskočili, přičemž skok byl podpořen chakrou (Chakura Shotto). Panáci tam byli dva, takže se hluboce nadechli, než v ústech začali cítit neuvěřitelné horko. V ten moment složili patřičné pečetě a do každého panáka vystříleli salvu 5 ohnivých koulí (Katon: Housenka no Jutsu). Dopadnou do kotoulu přímo mezi ně a v ten moment natáhnou ruce směrem k těm panákům. Každy začne soustředit chakru do své ruky a zároveň máchnout (Oba dva: Katon: Houkashusha). Ihned složí pečeť tygra a dostanou se do bezprostřední vzdálenosti jednoho ze sloupů (Shunshin no Jutsu). Ihned se po něm rozeběhnou a běží po něm, přičemž se na to už skoro nepotřebovali soustředit (Kinobori no Waza). Vodní plocha nebyla zrovna daleko, takže místo toho, aby vylezli až na vrchol sloupu, se zhruba z poloviny odrazili (Chakura Shotto) a s několika salty dopadli na vodní hladinu, nikoliv do ní (Suimen Hokou no Waza). Po vodní ploše se rozeběhli a udělali pár koleček. Tíha toho, že jim začíná docházet chakra, je donutila běžet zpět na břeh. Jejich nohy z toho využívání chakry brněli, avšak po soustředění si uvědomili, že ještě víceméně mohou pokračovat. I přes brnění nohou využili naposledy vysoký výskok (Chakura Shotto) a již v polovině výskoku vytvořili větší ohnivou kouli (Katon: Goukakyuu no Jutsu). Poslali jí proti vodní hladině, což způsobilo trochu páry, avšak potom tam letělo dalších dvacet menších ohnivých koulí (Katon: Housenka no Jutsu). Po dopadu zjistili, že se na ně skupina shinobi dívá, takže použili čtyřikrát Shunshin no Jutsu, aby se dostali z oblasti. Nikdo je nepronásledoval, přesto však měli pocit, že se za chvíli stane něco špatného...*Konec RPG
Počet slov: 850- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Thu Dec 15, 2022 1:23 pm
Shinobi
Trénink - Ninjutsu
*Uběhlo dalších několik dní a Dante s Reisu se zase cítili trochu lépe. Začali vzpomínat na dny na akademii, protože od té doby, co byli po dlouhé době jedna bytost, se zrovna moc odpojovat zase nechtěli. Z nějakého důvodu jim to vyhovovalo, i když jim to v minulosti připadalo otravné, slyšet myšlenky toho druhého a pomyslně se přetlačovat o kontrolu nad tělem. Nyní to vždy nechávali na aktivitě, kdo bude u kontroly, protože už nebyli zrovna malé děti a dokázali mezi sebou komunikovat. Chunninské zkoušky se, neukrutnými kroky, blížili a oba si moc dobře uvědomovali, že budou muset ve cvičení technik trochu více pohnout. Hned ráno se však rozdělili, protože Dante měl uvařit a Reisu uklízet. Po jejich běžné ranní rutině se šli obléci a pak se opět sloučili. Všem muselo být divné, že mezi sebou Dante ani Reisu nemluvili a vždy chodili jako tělo bez duše, avšak to asi nevěděli, krom ostatním Kumamuchi, že komunikují na myšlenkové bázi.* "Takže, kam půjdeme dnes, Dante? Můžeme jít zase do tréninkové oblasti a tam cvičit techniky s někým dalším." "No, moc se mi do toho nechce. Víš, jak to dopadlo minule, když jsme s někým bojovali? Tomu z klanu Supaida jsme nepříjemně pocuchali a to jsme nepoužili ani Hachimon. A teď si vezmi, že techniky jsou mnohem nebezpečnější, než taijutsu." "Dante, Dante, klid. Nesmíš hned uvažovat nad tím nejhorším. A navíc, vzpomeň si, kdo koho napadl. Ano, správně, to oni nás napadli a měli štěstí, že jsem se udržel. Kdyby nás ten shinobi nezastavil, použil bych veškeré taijustu, co dovedu, a to by potom dopadlo pro něj opravdu, ale opravdu, nehezky." "Já vím, ale víš co. Pracujeme občas v nemocnici a tam lidem hodně pomáháme, tak proč bychom jim měli mimo ní ubližovat? Kdyby to byl nějaký nukenin, bandita nebo něco takového, ani na moment bych ti nebránil, jenže tohle byl pouze jeden namyšlený idiot." "No dobře, pro příště si nechám své myšlenky pro sebe." "Pokud budeme chtít hrát tu iluzi, že jsme jeden, tak ti to moc nevyjde. Tvé myšlenky jsou i mé myšlenky a naopak." *V této chvíli již vycházeli z klanu Kumamuchi ve svém klasickém obleku a rozešli se vstříc trénovací oblasti. Po cestě si nakoupili nějaké to jídlo, aby nebyli o hladu, dokud se nevrátí domů, a dále pokračovali v cestě.* "Takže, když tedy budeme trénovat i s někým dalším, mohl by jsi mluvit ty, ne? Dávalo by to i smysl v tom, že tobě se bavení s cizími nevadí tak moc, jako to vadí mě." "No samozřejmě, tohle můžeš nechat na mě. Zařídím nám nějaký pořádný trénink s někým na naší úrovni. A co víš, možná se naučíme i něco nového." *Nakonec tedy došli na místo určení a tam bylo kupodivu lidí hodně. Začali se rozhlížet a hledat někoho podobně ztraceného, jako byli sami. Zprvu to bylo jen proházení se po oblasti a sledování ostatních, když se oba přestali soustředit a narazili do nějakého hocha, který měl ninja pásku na rameni a u sebe pouzdra, nejspíše se zbraněmi.* Omlouvám se, na chvíli jsem se zamyslel. *Pověděl klukovi a podal mu ruku, aby mu pomohli zvednout. Kluk toto gesto přijal a zvedl se.* Hele, nemusíš se omlouvat, taky to byla z části má chyba. Jinak, co tu hledáš? *Dante i Reisu se zamysleli, zda to mají zkusit či nikoliv.* No, hledal jsem někoho, s kým trénovat, ale... *poví, avšak je shinobi předběhne:* No to je super, hledal jsem někoho stejně smýšlejícího. Jen se předám dopředu, umíte techniku Kai? *Oba kývli a ten shinobi pověděl:* Tak fajn, uvidíme, co ve vás je. *Odskočil od nich a sáhne si do pouzdra. Oba byli připraveni ve svém postoji, aby při nejhorším byli schopní uskočit, avšak to, co uviděli, je ochromilo. Hodil po nich kunai, jenže těch kunaiů hodil asi padesát najednou.* "Vidíš to, co vidím já?" "Jo, tomuhle neuskočíme." *V tu chvíli se na ně blížilo již několik projektilů a oni se je snažili odrážet rychlými pohyby rukami, jako to bylo u těch kamenů. Necítili žádný odpor a všímali si, že to prochází jimi.* "Hele, tohle je nejspíše Genjutsu" "Taky mám takový pocit." *V tom ucítili prudkou bolest na boku a ihned se ostatní projektily, jakoby, vypařili. Podívali se a všimli si, že jim jeden kunai způsobil řeznou ránu.* Co se tváříte tak překvapeně? Jak jste prošli Chunninskými zkouškami, když ani nedokážete odlišit genjutsu? Jak Chunninské zkoušky? Jsem zatím genin, na Chunninské zkoušky se teprve chystám. *Shinobi si promne obličej a poví:* A proč jste to neřekli rovnou. Víte, že tím oblekem vypadáte jako nějací žoldnéři, takže jakoby jste byli už po chunninských. No ale tedy dobrá, půjdu na vás lehce a procvičíme si, jak správně dělat Kai. *S těmito slovy s nimi šel dále od lidí a Dante obvázal tu ránu. Nebyla sice nijak extra hluboká, ale prevence je prevence.* takže, nejprve zjistím, jak na tom jste s ninjutsu. Jediné, co od vás potřebuji, je pohled do očí. *Dante i Reisu se v mysli shodli, že to udělají a v ten moment toho litovali. V jejich myslích se objevil jejich otec, jak přichází do nemocnice ve stejném stavu, jako otec. Reisu si uvědomí, že tohle je nejspíš příležitost pro Kai a tak udělá. Bohužel, nic se nestane a ihned poté iluze zmizí se slovy:* Dobře, takže na Chunninské zkoušky nejste vůbec připravení, takže nyní budeme koncentrovat chakru a pokoušet se o to, aby vaše techniky byli silnější. *Po velmi náročném tréninku, kde udělali snad všechny techniky, byli až moc vyčerpaní, ale když nakonec zkusili Kai, tentokráte jim vyšel. Pocit euforie byl k nezaplacený a s tímto shinobi se rozhodli trénovat zase příště. Nepotřebovali pomoci jít domů i přes to vyčerpání, proto se rozhodli jít ještě na jejich oblíbené trénovací místečko.* "Dante, proč jsem jdeme? Já myslel, že trénink již dnes skončil." "No, Zira nám říkal, že když si myslíme, že jsme na pokraji sil, měli bychom jít do ústranní a doplnit enegrii." *Posléze si sedli a v tom sedu usnuli. Probudil je až povyk studentů a geninů, kteří ráno si udělali z trénovací oblasti místo na křik a celkově rekreační místo. V jednom těle se Dante i Reisu rozhodli vyplížit, avšak si byli vědomi, že by je ti potížisté mohli spatřit, proto využili Shunshin no Jutsu hned šestkrát po sobě, což je naráz extrémně unavilo, avšak byli mimo tréninkovou oblast. Snědli si ještě to jídlo, který si koupili včera a začal jejich den. *Konec RPG
Počet slov: 1060- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Dante Kyōki
Wed Dec 21, 2022 4:26 pm
Yuriko
Lékařka
*Již se blíží svátky zimy, Kumogakure je opět temná a měsíc obrovský, jako vždy, a oba bratři se probouzeli. Byla celkem zima, jelikož nechali otevřená okna, a v pokoji byla menší hromádka sněhu. Dante se vzbudil jako první a proto tělo ovládal on.* A do háje, my jsme to asi včera s tím tréninkem přehnali.. A proč vůbec chodíme oknem? Nejspíše kvůli starým časům. *S těmito slovy se rozešel pro smetáček a lopatku, aby mohl ten sníh dostat z pokoje. Smetl jej a vyhodil to z okna, poté své nástroje uklidil a oblékl se do svátečního obleku. Nebyl sice nic moc sváteční, avšak lepší, než oblek podobný žoldáckému. Reisu se začal také probouzet, avšak naplno jej probudil až díky vůni čerstvě smažených vajíček.* "Hej, to si mě nemohl probudit? Víš, že nemám rád, když při mé nevědomosti jen tak bloudíš." "No jo, promiň. Jen, byla to nejlepší alternativa. Navíc, díky tomuto stíháme i více věcí, například jsem již uklidil pomoc od sněhu a teď chystám snídani." "A proč jsme navlečení v tomto obleku? To je dnes nějaká slavnost, nebo co?" "Jsou zimní svátky ty trumbero. A navíc, když nemáme s kým je trávit, tak mě napadlo tyto svátky strávit jinak." "To by mě zajímalo jak. Mimo vesnici nemůžeme, takže to bude zase jen nuda, nuda a nuda." "Ale, trochu mi věř, Reisu. Vím, mé plány se ti většinou zdají nudné, ale nemusí to znamenat, že jsou takové všechny." "No počkat, a kde máme ninja pásky? Neříkej, že budeme v civilu? Ty mě chceš i toto znechutit, jo?" "Prosím, jen mi trochu věř, jasný?" *Poté šikovně přehodí vajíčka z pánve na talíř a vezme příbor. Když jsou u stolu, Reisu v hlavě řekne:* "Za chvíli budou ty zkoušky. Jsem celkem zvědaví, jak to dopadne.." *v tom však jeho myšlenky přerušil Dante:* "Hele, dost o zkouškách. Jsou svátky, no ne, tak nemysleme jako shinobi." *Při snídani už nic extra více neřešili, poté umyli nádobí, jenž využili a otevřeli dveře ven. Rozešli se k tržnici, při cestě začalo jemně sněžit. Oba dva měli stále tendence si jít v tom sněhu hrát. Rozdělit se, koulovat se, nebo společně stavět sněhuláky, avšak kvůli nepřítomnosti rodičů a toho, že jsou nyní na vše sami, tomuto pocitu odolali.* "Proč vlastně jdeme sem?" "No, potřebujeme koupit pár věcí. A navíc tam, kam se chystáme, budeme muset přinést pár dárků." "Jasně, takže myslet na ostatní a upřednostňovat je, typický Dante." *Dante na to již nic víc neříkal, když došel k zasněženému stánku, kde se prodávali plyšové hračky.* Dobrý den, poprosil bych jednoho plyšového pejska, jednu plyšovou kočku a dva ty plyšové pávi. *Obchodník se na něj podíval, dal jim k tomu tašku a Dante zaplatil. Neměli na sobě ninja pásky a dokonce byli v civilu, takže je nejspíše nepoznal.* "Vážně? Budeme kupovat nějaké podělané plyšáky?" "Uklidni se, jo. Tvoje překvapení se dostaví až k večeru, zatím budeme rozdávat radost jiným." "No to určitě, jediné příjemné překvapení bude, až tyto svátky skončí. Jsou s tebou k nevydržení." *Danteho jeho slova mrzela, jako kunai zaražený do hlavy, ale nechtěl to nechat znát. Místo toho u dalšího stánku koupil jablka v karamelu a několik balíčků karamelek, které schoval do tašky, kterou jim minulí obchodník dal.* "Tak, tohle je asi vše, co jsme potřebovali koupit." *Pomyslně oznámil Reisu, když se zakousl do jablka. Oběma tato chuť byla velmi příjemná a v tomto byla výhoda, že byli jako jeden. Nemuseli kupovat dvě, stačilo jedno. Došli k nemocnici, kde k nim běžela nějaká slečna v jejich věku.* Ahoj Dante, to jsi ty? Jak to, že nejsi zase zakuklený? *Zeptala se dívka a oba bratři byli v šoku. Odkud je znala a co vše o nich věděla?* No.. ehm.. Jsem to já, no. A ty? Já jsem přeci Yuriko. Nevzpomínáš si? Vídáme se v tréninkové oblasti. Vždy se na tvůj trénink dívám, přijde mi zajímavé, jak dokážeš běhat tak rychle a tak dlouho. No, to mi lichotí.. Každopádně mě omluv, musím do nemocnice. *Dante sevře tu tašku pevněji, protože v té zimě začal jeho úchop dříve slábnout, avšak co je překvapilo oba bylo to, že je Yuriko chytla za druhou ruku.* Hej, co to děláš? *Otázal se Dante, přičemž Yuriko odpověděla:* No, ehm.. Napadlo mě, že tohle je dobrý nápad. Není snad? *Dante na tohle nereagoval a vydal se do nemocnice, společně s tou divnou holkou.* Yuriko, kolikrát jsem ti říkala, ať neběháš jen tak po.. Koho to vedeš? *Ozvala se lékařka, pod kterou vždy Dante i Reisu pracovali.* Promiň, matko, ale tady byla nuda. A tady jsem si dovedla Danteho. *Lékařka si omne brýle a Dante si sundá kapuci, aby mu bylo zřetelněji vidět do tváře. Vždy byl sice bledší, ale v této zimě byl snad o odstín bledší, krom jeho tváří, které byly rudé z toho, jak jej do nich štípal mráz. Lékařka se na ně usmála a řekla:* Takže mojí dceru Yuriko vám již představovat nemusím. Ale povězte mi, co tu děláte? Dnes tu nemáte pracovat a měli byste si užívat svátky. Zvláště dnešek, když je Štědrý den. No, včera jsem tu vyslal kamaráda a vím, že tu máte tři dětské pacienty. No ano, to je pravda, *poté si všimne, že z té tašky vyčuhuje něco hnědého a jakoby se srstí,* ale tohle si nemusel. Máš si něco koupit pro sebe, ne takhle utrácet za ostatní. Nebudeme se dohadovat, je to zbytečné a už je to koupené. Řekla byste mi prosím, jaké jsou jejich pokoje? Jedna, tři a osm, *vyhrkla ze sebe Yuriko a Dante jí pohladil po její ruce, která jej držela a pošeptal jí:* Děkuji Ti moc, Yuriko. *V ten moment se z jejího sevření vymanil a rozešel se do pokoje číslo jedna. Tam si kreslila menší holka, nejspíše novopečená studentka, na papír kočičky. Kreslení jí moc šlo a Danteho si ani nevšimla.* Zdravím, tomu by jsi nevěřila. Dnes je Štědrý den a něco pro Tebe mám. Vím, že jsi byla letos velmi hodná, stejně jako ty roky minulé, tak jsem ti něco přinesl. *Poví vesele a z tašky vytáhne tu plyšovou kočičku a balíček karamelek. Dívka se radostí rozjásala a Danteho objala se slovy:* Děkuji, děkuji, děkuji. Vy jste posel toho, kdo ty dárky přináší? *Dante jí pohladil po čele a hravě se ohlídl kolem sebe, aby jí zašeptal:* Už to tak asi vypadá. Šťastné Vánoce. *Dívka se vrhne na svojí postel a začne si s tím plyšákem hrát.* "Měl si pravdu, Dante, tenhle pohled je k nezaplacení." "Já ti to říkal, bráško. A co tak, že si nemluvil?" "Nechci moc mluvit, spíše mě baví tě pozorovat. Vždy jsi měl zlaté srdce, na rozdíl ode mě, ale díky tomu, jak tě sleduji, si začínám připadat šťastný." *Dante zavřel dveře od pokoje číslo jedna a rozešli se k pokoji číslo tři. Tam byl chlapec, který zrovna spal. Dante jej nechtěl budit, proto mu jen plyšového psíka a balíček karamelek dal noční stolek se vzkazem: "Šťastné Vánoce". Po špičkách odešel z pokoje a když se podíval škvírkou z pootevřených dveří. Byli tam kluk a holka, nejspíše sourozenci díky podobnosti v jejich tvářích, jak elegantně tančili. Poté zaklepal a vešel k nim. Díky Tatsu věděli, že jsou plaší a vůbec nemluví s cizími, proto již na to byl Dante připraven.* Umíte úžasně tančit. Takové taneční kreace jsou velmi elegantní, měli byste na sebe býti pyšní, *pověděl Dante, zatímco se ti dva na sebe dívali v rozpacích, že je asi Dante viděl. Dante však pokračoval:* Duch Vánoc mi pověděl o vašem nadání. Mám tu pro vás dárečky, *s těmito slovy vytáhl dva plyšové pávi a dal každému jednoho, stejně jako balík karamelek. Klučina byl až moc nesmělí, než aby mluvil, proto se jen oba uklonili a dívka pověděla:* Děkujeme moc. *Dante se také uklonil a šel zpět na recepci, kde byla lékařka se svojí dcerou. Bez jakýchkoliv slov Dante vytáhne poslední tři balíčky karamelek. Jedny podá Yuriko, další dvě lékařce a mile se usměje.* Je, Dante, ty jsi na mě tak myslel. Děkuji ti, *přičemž jej obejme. Dante se tomu nebrání, ale nedalo by se říci, že by za to byl nějak extra rád. Předal jim to jen proto, že koupil o tři více, ale nechtěl to říkat. Zkazil by tu atmosféru.* Jen mě tak napadlo, jaká zvířata žijí v poušti, nebo co se tam nachází? *Lékařka je Danteho dotazem celkem zaskočená, ale poví:* No, žijí tam štíři. Co si pamatuji, rostou tam palmy a kaktusy, proč se ptáš? Na tom nezáleží, děkuji vám a šťastné Vánoce. *Přičemž se Dante rozeběhne opět na tržnici. Koupí tam plyšového štíra a palmu, i když je velikosti středně velké, plyšové hračky a připlatí si i za krabici. Ihned se vydají na poštu a zaplatí si za to, aby to bylo doručeno do Sunagakure pro Misaki Makotto s dopisem. V dopise zní: Ahojky Misaki, doufáme, že ti dárek přijde co nejdříve. Určitě si to užíváš a oba dva doufáme, že si alespoň na svátky odpočineš. Dante a Reisu. Nyní již však je večer a proto se rozejdou domů. Při vstupu se již Reisu hodně divil. Všude byli vánoční dekorace a i cítil vůni cukroví. Z kuchyně vyšlel Tatsu i jeho rodiče, zatímco se Dante s Reisu rozdělil. Začali společně zpívat koledy, vyprávěli si příběhy a nakonec je rodiče Tatsu dovedli do jejich pokoje, kde stál ozdobený stromek. Reisu se celou dobu usmíval jako sluníčko, dokonce i více, než Dante. Tohle byli jejich nejlepší zimní svátky od doby, co šlo vše do kopru.*
Lékařka
Vánoční event
*Již se blíží svátky zimy, Kumogakure je opět temná a měsíc obrovský, jako vždy, a oba bratři se probouzeli. Byla celkem zima, jelikož nechali otevřená okna, a v pokoji byla menší hromádka sněhu. Dante se vzbudil jako první a proto tělo ovládal on.* A do háje, my jsme to asi včera s tím tréninkem přehnali.. A proč vůbec chodíme oknem? Nejspíše kvůli starým časům. *S těmito slovy se rozešel pro smetáček a lopatku, aby mohl ten sníh dostat z pokoje. Smetl jej a vyhodil to z okna, poté své nástroje uklidil a oblékl se do svátečního obleku. Nebyl sice nic moc sváteční, avšak lepší, než oblek podobný žoldáckému. Reisu se začal také probouzet, avšak naplno jej probudil až díky vůni čerstvě smažených vajíček.* "Hej, to si mě nemohl probudit? Víš, že nemám rád, když při mé nevědomosti jen tak bloudíš." "No jo, promiň. Jen, byla to nejlepší alternativa. Navíc, díky tomuto stíháme i více věcí, například jsem již uklidil pomoc od sněhu a teď chystám snídani." "A proč jsme navlečení v tomto obleku? To je dnes nějaká slavnost, nebo co?" "Jsou zimní svátky ty trumbero. A navíc, když nemáme s kým je trávit, tak mě napadlo tyto svátky strávit jinak." "To by mě zajímalo jak. Mimo vesnici nemůžeme, takže to bude zase jen nuda, nuda a nuda." "Ale, trochu mi věř, Reisu. Vím, mé plány se ti většinou zdají nudné, ale nemusí to znamenat, že jsou takové všechny." "No počkat, a kde máme ninja pásky? Neříkej, že budeme v civilu? Ty mě chceš i toto znechutit, jo?" "Prosím, jen mi trochu věř, jasný?" *Poté šikovně přehodí vajíčka z pánve na talíř a vezme příbor. Když jsou u stolu, Reisu v hlavě řekne:* "Za chvíli budou ty zkoušky. Jsem celkem zvědaví, jak to dopadne.." *v tom však jeho myšlenky přerušil Dante:* "Hele, dost o zkouškách. Jsou svátky, no ne, tak nemysleme jako shinobi." *Při snídani už nic extra více neřešili, poté umyli nádobí, jenž využili a otevřeli dveře ven. Rozešli se k tržnici, při cestě začalo jemně sněžit. Oba dva měli stále tendence si jít v tom sněhu hrát. Rozdělit se, koulovat se, nebo společně stavět sněhuláky, avšak kvůli nepřítomnosti rodičů a toho, že jsou nyní na vše sami, tomuto pocitu odolali.* "Proč vlastně jdeme sem?" "No, potřebujeme koupit pár věcí. A navíc tam, kam se chystáme, budeme muset přinést pár dárků." "Jasně, takže myslet na ostatní a upřednostňovat je, typický Dante." *Dante na to již nic víc neříkal, když došel k zasněženému stánku, kde se prodávali plyšové hračky.* Dobrý den, poprosil bych jednoho plyšového pejska, jednu plyšovou kočku a dva ty plyšové pávi. *Obchodník se na něj podíval, dal jim k tomu tašku a Dante zaplatil. Neměli na sobě ninja pásky a dokonce byli v civilu, takže je nejspíše nepoznal.* "Vážně? Budeme kupovat nějaké podělané plyšáky?" "Uklidni se, jo. Tvoje překvapení se dostaví až k večeru, zatím budeme rozdávat radost jiným." "No to určitě, jediné příjemné překvapení bude, až tyto svátky skončí. Jsou s tebou k nevydržení." *Danteho jeho slova mrzela, jako kunai zaražený do hlavy, ale nechtěl to nechat znát. Místo toho u dalšího stánku koupil jablka v karamelu a několik balíčků karamelek, které schoval do tašky, kterou jim minulí obchodník dal.* "Tak, tohle je asi vše, co jsme potřebovali koupit." *Pomyslně oznámil Reisu, když se zakousl do jablka. Oběma tato chuť byla velmi příjemná a v tomto byla výhoda, že byli jako jeden. Nemuseli kupovat dvě, stačilo jedno. Došli k nemocnici, kde k nim běžela nějaká slečna v jejich věku.* Ahoj Dante, to jsi ty? Jak to, že nejsi zase zakuklený? *Zeptala se dívka a oba bratři byli v šoku. Odkud je znala a co vše o nich věděla?* No.. ehm.. Jsem to já, no. A ty? Já jsem přeci Yuriko. Nevzpomínáš si? Vídáme se v tréninkové oblasti. Vždy se na tvůj trénink dívám, přijde mi zajímavé, jak dokážeš běhat tak rychle a tak dlouho. No, to mi lichotí.. Každopádně mě omluv, musím do nemocnice. *Dante sevře tu tašku pevněji, protože v té zimě začal jeho úchop dříve slábnout, avšak co je překvapilo oba bylo to, že je Yuriko chytla za druhou ruku.* Hej, co to děláš? *Otázal se Dante, přičemž Yuriko odpověděla:* No, ehm.. Napadlo mě, že tohle je dobrý nápad. Není snad? *Dante na tohle nereagoval a vydal se do nemocnice, společně s tou divnou holkou.* Yuriko, kolikrát jsem ti říkala, ať neběháš jen tak po.. Koho to vedeš? *Ozvala se lékařka, pod kterou vždy Dante i Reisu pracovali.* Promiň, matko, ale tady byla nuda. A tady jsem si dovedla Danteho. *Lékařka si omne brýle a Dante si sundá kapuci, aby mu bylo zřetelněji vidět do tváře. Vždy byl sice bledší, ale v této zimě byl snad o odstín bledší, krom jeho tváří, které byly rudé z toho, jak jej do nich štípal mráz. Lékařka se na ně usmála a řekla:* Takže mojí dceru Yuriko vám již představovat nemusím. Ale povězte mi, co tu děláte? Dnes tu nemáte pracovat a měli byste si užívat svátky. Zvláště dnešek, když je Štědrý den. No, včera jsem tu vyslal kamaráda a vím, že tu máte tři dětské pacienty. No ano, to je pravda, *poté si všimne, že z té tašky vyčuhuje něco hnědého a jakoby se srstí,* ale tohle si nemusel. Máš si něco koupit pro sebe, ne takhle utrácet za ostatní. Nebudeme se dohadovat, je to zbytečné a už je to koupené. Řekla byste mi prosím, jaké jsou jejich pokoje? Jedna, tři a osm, *vyhrkla ze sebe Yuriko a Dante jí pohladil po její ruce, která jej držela a pošeptal jí:* Děkuji Ti moc, Yuriko. *V ten moment se z jejího sevření vymanil a rozešel se do pokoje číslo jedna. Tam si kreslila menší holka, nejspíše novopečená studentka, na papír kočičky. Kreslení jí moc šlo a Danteho si ani nevšimla.* Zdravím, tomu by jsi nevěřila. Dnes je Štědrý den a něco pro Tebe mám. Vím, že jsi byla letos velmi hodná, stejně jako ty roky minulé, tak jsem ti něco přinesl. *Poví vesele a z tašky vytáhne tu plyšovou kočičku a balíček karamelek. Dívka se radostí rozjásala a Danteho objala se slovy:* Děkuji, děkuji, děkuji. Vy jste posel toho, kdo ty dárky přináší? *Dante jí pohladil po čele a hravě se ohlídl kolem sebe, aby jí zašeptal:* Už to tak asi vypadá. Šťastné Vánoce. *Dívka se vrhne na svojí postel a začne si s tím plyšákem hrát.* "Měl si pravdu, Dante, tenhle pohled je k nezaplacení." "Já ti to říkal, bráško. A co tak, že si nemluvil?" "Nechci moc mluvit, spíše mě baví tě pozorovat. Vždy jsi měl zlaté srdce, na rozdíl ode mě, ale díky tomu, jak tě sleduji, si začínám připadat šťastný." *Dante zavřel dveře od pokoje číslo jedna a rozešli se k pokoji číslo tři. Tam byl chlapec, který zrovna spal. Dante jej nechtěl budit, proto mu jen plyšového psíka a balíček karamelek dal noční stolek se vzkazem: "Šťastné Vánoce". Po špičkách odešel z pokoje a když se podíval škvírkou z pootevřených dveří. Byli tam kluk a holka, nejspíše sourozenci díky podobnosti v jejich tvářích, jak elegantně tančili. Poté zaklepal a vešel k nim. Díky Tatsu věděli, že jsou plaší a vůbec nemluví s cizími, proto již na to byl Dante připraven.* Umíte úžasně tančit. Takové taneční kreace jsou velmi elegantní, měli byste na sebe býti pyšní, *pověděl Dante, zatímco se ti dva na sebe dívali v rozpacích, že je asi Dante viděl. Dante však pokračoval:* Duch Vánoc mi pověděl o vašem nadání. Mám tu pro vás dárečky, *s těmito slovy vytáhl dva plyšové pávi a dal každému jednoho, stejně jako balík karamelek. Klučina byl až moc nesmělí, než aby mluvil, proto se jen oba uklonili a dívka pověděla:* Děkujeme moc. *Dante se také uklonil a šel zpět na recepci, kde byla lékařka se svojí dcerou. Bez jakýchkoliv slov Dante vytáhne poslední tři balíčky karamelek. Jedny podá Yuriko, další dvě lékařce a mile se usměje.* Je, Dante, ty jsi na mě tak myslel. Děkuji ti, *přičemž jej obejme. Dante se tomu nebrání, ale nedalo by se říci, že by za to byl nějak extra rád. Předal jim to jen proto, že koupil o tři více, ale nechtěl to říkat. Zkazil by tu atmosféru.* Jen mě tak napadlo, jaká zvířata žijí v poušti, nebo co se tam nachází? *Lékařka je Danteho dotazem celkem zaskočená, ale poví:* No, žijí tam štíři. Co si pamatuji, rostou tam palmy a kaktusy, proč se ptáš? Na tom nezáleží, děkuji vám a šťastné Vánoce. *Přičemž se Dante rozeběhne opět na tržnici. Koupí tam plyšového štíra a palmu, i když je velikosti středně velké, plyšové hračky a připlatí si i za krabici. Ihned se vydají na poštu a zaplatí si za to, aby to bylo doručeno do Sunagakure pro Misaki Makotto s dopisem. V dopise zní: Ahojky Misaki, doufáme, že ti dárek přijde co nejdříve. Určitě si to užíváš a oba dva doufáme, že si alespoň na svátky odpočineš. Dante a Reisu. Nyní již však je večer a proto se rozejdou domů. Při vstupu se již Reisu hodně divil. Všude byli vánoční dekorace a i cítil vůni cukroví. Z kuchyně vyšlel Tatsu i jeho rodiče, zatímco se Dante s Reisu rozdělil. Začali společně zpívat koledy, vyprávěli si příběhy a nakonec je rodiče Tatsu dovedli do jejich pokoje, kde stál ozdobený stromek. Reisu se celou dobu usmíval jako sluníčko, dokonce i více, než Dante. Tohle byli jejich nejlepší zimní svátky od doby, co šlo vše do kopru.*Konec RPG
Počet slov: cca 1550- Miziru Ziria
- Poèet pøíspìvkù : 490
Join date : 01. 10. 22
Location : Kirigakure (rank E)
Re: Kumamuchi
Wed Jan 18, 2023 7:40 pm
Mise ranku C
*Dante byl po dlouhé době zase v Kumogakure a spal ve své vlastní posteli. S Reisu se již nerozděloval a on se ani tak moc již neprojevoval.* Dobré ráno, *zakřičel Dante do prázdného domu. Rodiče se pořád nevrátili a on si nemohl připustit, že by zemřeli, tudíž toto bral jako očistný rituál. Nachystal si snídani, i když po zkouškách v Kiri jedl rozhodně méně. No, ani si nestihl sednout a někdo jej vyrušil zaklepáním na vchodové dveře.* "Kdo zase otravuje v takovou brzkou hodinu," *pomyslí si Dante a rovnou se tam rozejde. Po otevření dveří uvidí Ziru, který drží v ruce svitek.* No co? Nemysli si, že tě po flákání v nemocnici Kiri nečeká nějaká práce. Hned tu mám tvojí první misi ranku C. Jedná se, *přičemž se odmlčí a otevře svitek, který si následně přečte. Dante si stoupne na špičky a snaží se tam podívat, ale nevychází mu to.* Nedělej blbiny, máš za úkol najít a odvést do vězení nějakého sráče, který na trhu dělá bordel. Ne tím způsobem, že by kradl nebo něco podobného, ale spíše si dává až moc vysoké ceny na úkor kvalitě. Údajně prodal několik katan, které byly tupé jako prdel a když jsi se je snažil naostřit, špička nebo část ostří čepele se prostě ulomila, *dopověděl Zira a následně se protáhl. Se zakřupáním zad rovnou i řekl:* A nechám rozhodnutí na tobě. Chceš být sám, nebo by jsi spíše preferoval můj dohled? No, sensei-sama, ona to vlastně není moje první mise tohoto ranku. Už při tréninku na chunninské jsem byl s tím Aritou, nevzpomínáte si? *Otázal se jej naopak Dante. Zira si promne tvář a opraví se:* První mise s vaším oficiálním senseiem. Zažádal jsem si totiž u Raikageho a oficiálně jsme tým Růže. Číslo mi přišlo moc klišé a navíc, umění Hachimonu je krásné a bolí zároveň. *Zira se té metafoře zasmál, avšak tým Růže již dávno existoval. Vždy to bylo jméno týmu jejich rodu, takže nejspíše je Raikage zařadil takto.* No, tak třeba jít společně, když je to ta první mise týmu, *dodá Dante a Zira dá palec nahoru.* Tak fajn, jdeme toho kaziče zbraní poslat na fízlárnu, *řekl odhodlaně.* Ale sensei-sama, já zatím nesnídal. Máš recht, nejdříve se nasnídáme a potom se na to vrhneme.. A proč jsi ještě v pyžamu? Ihned po snídani si vezmeš to kimono a ninja pásku, *přikázal Zira a oba došli ke stolu. Zira věděl, že se budou chovat jednotně, protože v tom byla síla Kumamuchi klanu. Překvapit nepřítele tím, že jsou vlastně dva. Zira měl vlastní jídlo, které si zapečetil díky Fuinjutsu a pak pohlédl, co jedl Dante.* To si děláš srandu? Salát? Bez čehokoliv jiného? To jsi zmutoval do králíka nebo co? *povídal vytočeně Zira, avšak Dante jen v klidu dopověděl:* Když jsem zmizel z toho hotelu, tak jsem jedl jen toto. A jak to dopadlo? Jsem chunnin, vyřešeno. *Zira jen zamručel, protože se mu to nelíbilo, avšak musel mu nechat, že se za těchto podmínek dopracoval sám ke čtvrté bráně. Oba dojedli svoje a Dante se rychle převlékl. Kimono mu sedlo, i když bylo stále trochu větší.* "No jo, my dva prcci nebudeme, pokud jsme geny dostali po rodičích. Ještě do něj budeme muset dorůst," *proběhne mu v hlavě, když si dá pásku Kumo přes rameno. Sebou si ještě vezme boxery a termovizi, protože se vážně nechtěl spoléhat jen na Hachimon. Zira na ně již čekal a beze slov odešli. Cesta na tržnici byla super, protože byl konečně někde, kde to znal jako svoje boty. Na tržnici bylo již rušno a Dantemu došlo, že zatraceně moc zaspal.* "Blbá tma. Jak se má asi člověk orientovat v čase," *pomyslil si v hlavě, přičemž již měl ve výhledu tržnici.* Tak fajn, ten stánek poznáš podle cen. Jen, snaž se jej dovést ke mě v nějakém dobrém stavu. Spolehněte se, sensei, *pověděl Dante a rozešel se. Kupodivu viděl několik stánků, kde to bylo dražší, avšak nakonec uviděl TEN stánek.* "No to si snad dělá srandu. Deset kunaiů za 20 ryo? Nejspíš mám podezřelého," *usmyslel si Dante a rozešel se ke stánku. Za pultíkem stál mladý muž, ne zrovna namakaný, avšak ani své tělo nezanedbával.* Co si přejete? Chystáte se na další chunninské zkoušky? Mám tu pro vás speciální nabídky, pane, *mluvil ten chlap až moc zdvořile. Dante na něj pohlédl a klidně odpověděl:* Dobrá, ale nevadilo by vám, kdybychom si to zboží nejprve vyzkoušel? *Muž se zamračil a řekl:* No v žádném případě. Prvně se platí a až potom využívá. "Mám tě, ty svině," *pomyslil si Dante a opřel se o pult.* Pane, jste obviněn z prodávání nekvalitních zbraní. Buď můžete jít se mnou, nebo.. *ani to nemusel doříct, protože proti němu letěl kunai. Naštěstí měl po zkouškách bystřejší reflexi a tak jen vyvrátil hlavu na bok, aby se tomu vyhnul.* "Takže to půjde po zlém, fajn," *řekl si Dante v hlavě a skočil na ten stánek. Lidé začali křičet, nevěděli, co se děje. Plnou rychlostí mu dal Dante spodní hák. Jeho oponent nejspíše nepočítal s takovou rychlostí, protože se nevyhnul a ještě k tomu mu Dante vyrazil zub.* Ty hajzle, *zakřičel a rozeběhl se pryč.* "Hm, je pomalý. Ale co, už jsem dlouho Hachimon nevyužil. Kaimon," *pomyslil si a on pocítil nával energie. Velmi rychle jej doběhl (rychlost 10) a podkopne mu nohy (Konoha Reppū). Povedlo se, avšak muž se rychle otočil na záda a hodil po něm shuriken. Tohle nečekal a proto to odnesla ruka. Bylo to sice povrchové, protože to bylo hodně tupé, ale zranil jej. Párkrát mu kopl do žeber, než přišel Zira.* Dobrá práce, Dante, ale už ho můžeš nechat, *pověděl, avšak to nebyla žádost. Odtáhl jej od něj a poté dodal:* Pro dnešek máš už klid, běž domů a já ho tam dovedu. *Dante deaktivoval Kyuumon a cítil se na nic.* "Pořád lepší, než ta čtvrtá brána," *pomyslil si, když odcházel domů.*Konec RPG
Počet slov: cca 900Strana 4 z 5 • 1, 2, 3, 4, 5
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
|
|