Nemocnice

*Yoshi měl dnes volný den, byl víkend, Akademie byla dnes zavřená, tak si mohl vymyslet vlastní program. Je to pár dní, co běhal kolečka kolem knihovny, ale pořád přemýšlel, jak se i nadále zlepšit, aby na tom byl fyzicky co nejlépe. Ani moc nepřemýšlel kam jde, prostě si jen tak vykračoval, myšlenkami na trénink, který by mu mohl zase o něco více pomoci. Jeho kroky ho dovedly až k nemocnici. Budova, které by se snad asi i nejradši vyhýbal. Obešel ji a kousek za ní uviděl malý les. Ještě před několika dny to byl celkem hezký lesík, ale pak se tudy prohnala menší vichřice, a z lesíku se stal spíš hřbitov stromů. Polámané kmeny, větve, všude rozházené roští, ostré konce zlomených větví čouhající z toho co zbylo z majestátně stojících stromů. V tom Yoshi dostal celkem nebezpečný nápad.* Co kdybych se pokusil skrz ten les proběhnout na skrz? *řekl si pro sebe a rozhlédl se kolem. Nikde nikdo nebyl, i když sám pochyboval o tom že by mu v tom někdo bránil. Na nic tedy nečekal a rozběhl se do lesa. Vyskočil na první pařez, odrazil se a skočil na zlomenou kládu. Chtěl si trošku užít, tak se oběma nohama odrazil, ve vzduchu se přetočil, chtěl udělat salto vpřed, jenže i když se mu povedlo svůj kousek dokončit, dopadl na nestabilní kus větve, ta se zlomila a Yoshi spadl po zádech do hromady malých větviček. Naštěstí padal z malé výšky, ale i tak ho větvičky nepříjemně píchali do zad.* Kurva! Idiote pitomej! *Zakřičel si Yoshi na sebe aby si trošku ulevil. Rychle se zvedl, vyšplhal po jednom šikmém kmeni zase nahoru a pokračoval v cestě skrz lesík. Zezačátku už skákal opatrně, nicméně po pár stovkách metrů uviděl pevně stojící kmen stromu, který vichřice nezničila. Yoshi se rozeběhl přímo k němu, pravou nohou vodorovně na něj skočil, prohnul se v zádech a zkusil udělat salto v zad. To se mu tentokrát povedlo docela čistě, čímž si trošku zvýšil sebevědomí.* Fajn tak to zkusíme znova. *řekl si a rozeběhl se znovu proti kmenu, tentokrát udělal vodorovně dva kroky nahoru, protočil se v zádech a zkusil dvojité salto vzad. Po prvním saltu se zkusil přetočit ještě jednou, nicméně tohle už mu nevyšlo a dopadl na břicho.* Au au auuuuu sakra, k čertu! *křičel bolestí když se držel za břicho. Po pár minutách těžkého oddechování se zvedl, chvilku se vydýchával a zase utíkal skrz les. Tentokrát už se snažil všímat si okolí, kam šlape, aby se zase nestala nějaká nehoda. Po asi kilometru proskakování roštím a několika škrábanců na rukou a nohou, se Yoshi dostal až na druhou stranu. Byl fyzicky vyčerpaný, škrábance ho čertovsky pálily, nicméně dokázal se dostat, i když s většími problémy , až na druhou stranu. Oddechl si, a po cestě domů si opakoval, že už by neměl mít takhle hloupé nápady.*

KONEC RPG

*Začal víkend a Mineto se vzbudí na jeho poměry docela pozdě. *“ Jejda dnes sem se trošku víc prospal.“ *Cítí silné mravenčení v jeho pravé ruce, na které si celou noc ležel. Začne s ní třást, jak kdyby chtěl setřást pavouka. Třese a třese, až si nevšimne, že se posunul na kraj postele a spadne na zem. Přesně obličejem o podlahu. * „Teď už mi tak ruka tak ani nevadí. AU!“ * Přestane mravenčení v ruce a tak si stoupne ze země. Prokřupne si záda a ruce, protáhne se po ránu a jde do koupelny i s čistými věcmi začít svou ranní hygienu. Otevře dveře a všimne si, že jeho otec už zase není doma. Prázdné flašky saké a fotka jeho mrtvé matky na stole ho ale ujišťují, že doma byl. Vrátí fotku zpátky na polici a vyráží do koupelny. Po ranní hygieně se otevřou dveře od koupelny, z kterých se vynoří pára. Mineto uvolněný vyjde z oblaku páry a jde rovnou do kuchyně připravit si čaj. Postaví konvici, nachystá si svůj oblíbený hrníček s čajem a čeká, než začne vřít konvice. Čeká a čeká, až po chvíli začne konvice pískat. Mineto už nachystán, že si zalije čaj, ale v tu chvíli se rozrazí dveře domu a přichází jeho otec. * Mineto, Mineto kurva kde jsi? * Začne křičet jeho silně opilý otec. * Kuchyně vařím si čaj. * Otec doběhne do kuchyně a vrazí Minetovi pořádnou facku. Zatímco mineto padá k zemi, tak jeho otec na něj křičí. * Je to tvoje vina ty malý hajzle. To kvůli tobě umřela, kvůli tobě jí už tady nemám!! * Mineto nechápe co se děje, pouze vidí, jak otci teče slza z jeho pravého oka a vidí tu bolest a zlobu v jeho očích. * Když by ses nenarodil, měl bych ji stále pro sebe!! * Řekne otec naštvaně a vezme konvici s horkou vodou a chrstne ji po něm. Mineto pouze rychle zareaguje a odkloní hlavu na bok, ale jeho levé oko je zasaženo. (Naštěstí na něj vidí, protože jak se bál měl zavřené obě oči a jen se odklonil.) Mineto začne cítit tu pálivou bolest, ale drží pláč v sobě. Minetovi dojdou nervy a otce bouchne do břicha. Zvedne se ze země a utíká ven z domu. * Mineto Promiň, to jsem nechtěl.  Víš, že takový nejsem. * Slyší, jak na něj otec volá ale Mineto jakoby ho neslyšel. Běží do nemocnice co nejrychleji, aby mu to ošetřili. Když přijde do nemocnice vidí, že jsou před ním pouze dva lidé. Starší pán a mladá dívka. Sedne si vedle dívky, a co nejrychleji si zakryje rukou své popálené oko a čeká, než si jej zavolají na řadu.*

Amaya (NPC)
*Niekedy po raňajkách sa Amaya pobila so svojimi staršími bratmi. Nebolo by to nič zvláštne, keby sa do tejto bitky nezapojili aj ich psi. Amaya pochádzala z klanu Inuzuka a pes jedného zo starších bratov ju pohryzol do ruky. Pretože mu to jeho pán prikázal. A tak hryzanec vrátila Amaya aj svojmu bratovi. Také obyčajné ráno v jednej z rodín Inuzuka klanu v Kirigakure.. Babka ju odviedla do nemocnice, kde ako lekárka pracovala Amayina matka..* Jak to mám ešte povedať? Nič mi nie je! Nechaj ma, mohla som si to ošetriť sama! *keď sa otvorili dvere do ordinácie, ozval sa hlučný hlas osemročného dievčaťa s krásnymi blond vlasmi a zelenými očami. Bola ako víchor, ktorý sa privalil dovnútra. Babka ju musela držať za límec oblečenia, bola ako odtrhnutá z reťaze. Doslova ako taký pes! V jej pätách sa za ňou hnal malý rozkošný pes bielej farby. Vyzeral ako šteňa a mal žiarivo modré oči..* Nepokúšal moju trpezlivosť, Amaya! A chovaj sa ako kultivovaná dáma, nie ako psisko! *Amaya na ňu zavrčala a babka ju sotila pred dvere ordinácie. V čakárni ostal už len nejaký chlapec (Mineto), holčička bola už vybavená, teraz bol vo vnútri starý pán.* Ani sa neopováž robiť blbosti, Amaya.. *Amaya sa oprela o stenu a skrížila si ruky na hrudi. Na jednej z nich mala viditeľný hryzanec a predlaktie od krvi. Malý psík okolo nej poskakoval a mal chuť sa hrať. V tom sa otvorili dvere ordinácie. Vyšiel najskôr starý pán, a potom za ním doktorka, Amayina matka,* Mami, čo sa deje? *spýtala sa doktorka babky, pohľadom zachytávajúc jednaj svoju dcéru a jednaj aj jej zranenie,* To tvoje dievčisko znova vyprovokovalo chlapcov. Jeden ich pes ju pohryzol do ruky.. Ale ona brata hryzla prvá.. *Amaya sa neveriacky obrátila na obe ženy,* To nie je pravda! *matka Amaye prekryla ústa rukou..* Nekrič a poďte dovnútra *pohľadom zachytila aj chlapca, ktorý sedel na lavičke a rukou mu pokynula, aby šiel dovnútra tiež,* Poď aj ty.. *keď všetci prešli dovnútra, doktorka pokynula sestričke, aby ošetrila ranu na ruke jej dcére,* Pozrie sa ti na to, vyčistí a ošetrí. Pri troche šťastia ti to nebude musieť zašívať.. *zamrmlala doktorka-mama smerom ku svojej dcére a sama sa začala venovať chlapcovi,* Čo ty, chlapče? Máš niečo s okom? Ukáž..

* Zatímco Mineto čeká než příjde na řadu, všimne si jak přijde do čekárny starší paní se svou pravděpodobně vnučkou. Mineto si hned všimne krásných blond vlasů a je ohromen. Netrvá jeho zaujatí dlouho a všimne si že dívka má něco s rukou.* " Co se jí mohlo stát?" * Mineto se ale přes ukrutnou bolest popáleniny nemůže soustředit ani na dívku. sáhne si s citem okolo oka a cítí ukrutnou bolest popáleniny. V ten okamžit se otevřou dveře od doktorky a slyší jak mluví s babičkou dívky. pravděpodobně to bude asi její matka. Mineto uslyší vše a už tedy ví, že dívka byla pokousána a podle hovoru asi trochu divočejší dívka. Doktorka vezme dívku dovnitř ordinace a Mineta sebou. Dívku pošle čistit ránu a Mineta si posadí k sobě.* Co ty, chlapče? Máš něco s okem? Ukaž..* řekne doktorka Minetovi. Mineto oddělá ruku a doktorka vidí jak má celé levé oko, s víčkem až k nosu popálené.* Můj ty bože co se ti stalo?* Zeptá se doktorka. Mineto potlačí agresi k otci v sobě a né moc důvěryhodným tónem řekne.* Víte vařil jsem si čaj a jak jsem šel pro vodu zakopl jsem a horká voda se mi vylila na oko....* Doktorka se nevěřícně podívá na Mineta, podá mast a před aplikací varuje Mineta.* Teď zavři oko a bude to trochu bolet tak se nelekni.* Mineto připraven a při aplikaci jen skousne zuby k sobě a nedává bolest najevo.* Čí ty vůbec jsi chlapče?* Mineto se zdravým okem podívá na doktorku a odpoví.* Mineto. Mineto Soushuki.* Doktorka se zaraženě podívá na Mineta.* Znala jsem tvé rodiče, byli to to skvělí lékaři. Tvé maminky je mi líto chlapče.* Minetovi okamžitě steče slza z oka. Utře jí a ptá se.* Budu to mít navždy?* Doktorka se otřese, páč vidí že jak tohle téma je pro něj nepříjemné a sdělí.* Bohužel ano ale neboj se fešák budeš pořád. Divej tady máš mast a natírej si tím tu popáleninu každý večer. Kdyby se zhoršil zrak nebo cokoliv okamžitě přijdi.* Mineto poděkuje vezme mast a jde ven. Vidí jak dívka už též vstává a jde. Bohužel pro Mineta, který je zaslepen jejímy vlasy si nevšimne zavřených dveří a nemotorně se bouchne do hlavy.* Není ti nic?* zeptá se doktorka.* Ne dobré, omlouvám se. Otevře dveře a počká až dívka výjde ze dveří.*" Co jí mám říct? Ahoj máš pěkné vlasy. Né to je kravina. Jakpak bylo ve škole ? Ježíš né vždyť je víkend."* přemýšlí Mineto a když dívka vyjde Mineta nenapadne nic lepšího než.* Ahoj, já jsem Mineto. Děkuji tvojí mamce za pomoc.* Jakmile tyhle slova vypustil z úst zčervenal a začal se cítit trapně.*

Amaya (NPC)
*Amayu si sestrička usadila na jedno z lehátok. Viseli jej nôžky dole cez okraj a pod ne sa jej usadil jej malý biely psík. Položil si smutne hlavu na svoje labky, keď sa uložil do ľahu. Cítil, že nie je s Amayou niečo v poriadku. Akoby s ňou prežíval jej emócie a cítil jej bolesť. Také puto človeka so psom sa videlo len raz za čas. A dokonca aj v klane Inuzuka to bolo výnimočné. Sestrička jej vzala predlaktie do svojich rúk a obzrela si ranu, aby takto narýchlo zistila, či bude potrebné ranu zašívať..* Nevyzerá to zle. Asi to len vyčistíme, a potom uvidíme, či som sa nemýlila.. *skonštatovala sestrička a na kolieskovom kresle sa od lehátka odrazila ku stene naproti. Boli tam rôzne vitrínky s fľaštičkami a podobne. Jednu z nich vzala, otočila sa na kresle ku pultíku, kde boli vatičky, tampóniky, obväzy a somariny tomu podobné. Vzala niekoľko tampónov a odrazila sa naspäť ku Amaye. Tá si medzi tým čakaním vyzula topánku a špičkou nohy hladila psíka na jeho hlavičke. Upokojovala ho tak, lebo aj ona cítila jeho nervozitu. Sestrička sa začala venovať jej zraneniu a vďaka tomu, že toho sestrička moc nenarozprávala, počula celý rozhovor jej matky s tým chlapcom. Ešte nemala príliš veľa možností a ani času na to, aby si ho premerala. Zavadzala jej v tom matka.. Amaya zasyčala v momente, keď sa dezinfekcia dotkla rany. Mala sto chutí sestričku pohrýzť za to, ale ako poznala matku, pohrozila by jej tým, že ju strčí do búdy. Čistenie netrvalo dlho. Amaya mala odvrátený zrak. Krv jej nevadila, ale nebavilo ju pozerať, ako ju ošetrujú. Miesto toho pozerala von z okna a už si predstavovala, ako bude konečne vonku na čerstvom vzduchu so svojim verným spoločníkom.. Konečne mala ruku vyčistenú, prelepenú a obviazanú. Už vstávala z lehátka, keď sa ozvala rana ako z tanku. Musela sa sama hryznúť do spodnej pery, aby sa nezačala smiať, keď si uvedomila, čo za zvuk to bolo - chlapec sa jebol hlavou o dvere..* Buď hodná, zlato. Nechcem, aby sa ti niečo stalo. Teraz bež a poslúchaj babku. Večer budem doma, dobre? *pohladila doktorka svoju dcéru a nechala ju ísť. Dvere sa otvorili a ako prvý vybehol malý biely psík. Za ním nasledovala babka, až potom dievča. Amaya sa zastavila pred chlapcom, lebo očividne na ňu začal rozprávať. Všimla si, že babka smerovala k východu, takže popadla chlapca za ruku, druhou mu prekryla ústa a potiahla ho k dverám od záchodu, ktoré boli v čakárni. Psík prebehol otvorenými dverami a za ním ťahala Amaya chlapca. Dvere zabuchla a chlapca pustila,* Sklapni, prosím.. *Amaya sa postavila na záchodovú dosku a cez okienko vykukla. Jej babka sa tam už rozhliadala a to nepodarené dievčisko hľadala. Keď videla, ako sa babka vracia naspäť dovnútra budovy, zakliala,* Pohni kostrou, prelez to okno a chytaj môjho psa. Ihneď!

* Mineto nechápal, když mu přistála ruka na pusu čímž ho dívka umlčela.*" Asi sem to pokazil hrozně."* Pomyslel si. Ale s obdivem nevěděl co se děje. Dívka ho vzala a stáhla hned do kabinek. Jak řekla tak udělal byl ticho a jen čekal co se bude dít. Dívka říkala Minetovi ať leze oknem a chytá jejího malého pejska. Mineto urychleně leze přes okno jakoby šlo o život a když vyleze bere psa a čeká než vyleze přes okno i dívka. Jakmile dívka vyleze tak se ji Mineto zeptá.* Co se děje? utíkáme před někým? Jestli ano pojď semnou znám místo kde nás nenajdou.* Vezme dívku za její zdravou ruku a chce jí vzít do lesa v tréninkové oblasti, kde chodívá meditovat a trénovat zásobu chakry.( Tedy pokud Amaya půjde xD)* Ale pojď rychle a důvěřuj mi.* Důrazně ji říká a odvádí jí na své meditační místo.*

Amaya (NPC)
*Amaya zliezla dole zo záchodovej misy, ale ešte predtým zatlačila na okienko, aby ho otvorila. Uvoľnila cestu chlapcovi. Nechala ho preliezť oknom von. Vďaka vyššej sile za to, že boli na prízemí! Bola chuunin a nemala by najmenší problém pomocou chakry zliezť dole, ale už do tejto veci zatiahla aj chlapca. A netušila, či je ninja, či nie je.. Každopádne keď bol vonku, popadla svojho malého bieleho hafana a vyliezla na záchodovú misu. Položila hafíka na okno, sama sa vyškriabala do okna tak, že cez neho visela a podávala chlapcovi svojho psa. Keď ho už mal pevne v rukách, prepchala sa oknom a zoskočila z neho do poddrepu.. Chlapec ju uchopil za ruku, na čo reagovala len pohľadom smerom k jeho ruke, ktorou ju držal. Už v tom boli spolu, takže ho nemohla ani poslať do prdele sveta. Ešte by ju nabonzoval! No to tak!..* Utekám ja a ty si sa stal mojim spolupáchateľom.. Keď ma podrazíš, stiahneš ťa so sebou.. *povedala Amaya chlapcovi a zazubila sa na neho. Nemala sebemenší problém s tým, aby chlapca nasledovala. A spíš ona ťahala jeho, než on ju. Len teda on určoval smer.*

* Mineto se lehce pousmál, když mu dívka řekla že je její spolupachatel.* Neboj, jsme v tom teď spolu.* Řekl ji Mineto a utíkali společně i s jejím pejskem k jeho meditačnímu místu. Po cestě potkávali mnoho lidí, ba i do některých mineto narazil jak byl dívkou uchvácen.* Omlouvám se, pardón.* Opakoval stále všem do, kterých vrazil. Nevnímal ani bolest popáleniny ani vztek k jeho otci. Pouze myslel na to, že se musí s dívkou dostat na místo. Někteří obyvatelé Kiri se na ně dívali jak na dvě děti co si jen hrají s pejskem, ale pro Mineta to byl v tu chvíli životní úkol. Když dorazili k lesu tak pouze se Mineto otočil a řekl.*Už jen kousek. Tady ve stinném lese je jedno místo, kde pouze prochází paprsky Slunečního svitu. Tam se ti bude líbit.* Pousmál se na dívku a šel. Přišli na místo v lese, které Mineto už dobře znal. Meditace tady díky Slunci uprostřed temnoty byla nejlepší. Dovedl jí i jejího pejska k místu, usedne na zem a zeptá se dívky.* Nejsi ty náhodou anděl? Protože, tak krásnou bytost sem ještě nikde neviděl.* Ohromen jejím šarmem si ani neuvědomí že je to trapné a jen se na ní dívá zaujatým pohledem s nádechem perverznosti. Netrvá pohled dlouho a začne jej bolet oko. Mineto si uvědomí že svým vzhledem může dívku odstrašit a tak si oko zakryje rukou a popálenou část obličeje otočí od dívky pryč.*

*Beh nebol pre Amayu žiadnou výzvou. Behala odmalička so svojim psíkom. Výdrž mala tiež extrémnu na chuunina v jej veku. A silu tiež. Takže keď bežali medzi ľuďmi, Amaya ich zrážala ako kuželky na dráhe. Bez toho, aby sa im ospravedlnila. Ešte to tak! Aby sa ona ospravedlnila za to, že jej stoja v ceste!.. Hafík im bol v pätách. No keď sa dostali do lesíka, predbehol ich a išiel si vlastnou cestou. Nevzďaľoval sa príliš ďaleko. Cítil tú úľavu a voľnosť, čo cítila teraz aj Amaya.. Keď chlapec pokynul, že sú už na mieste, pustila ho,* Hmm.. *stála na mieste a hlavou otáčala zo strany na stranu. V jeden moment pohodila svojimi vlasmi, ktoré sa na slnečnom svetle zajagali ako číre zlato.. Amayi bolo nad Slnko jasné, že za nejaký čas ju tu nájdu jej bratia. Všetci mali psov rovnako ako ona. Vyňuchajú ju. Z týchto myšlienok ju vytrhol chlapec. Obrátila na neho svoju nežnú, sladkú tváričku a usmiala sa na neho. Ironicky,* Nie. Nie som žiadny anjel. Vlastná rodina ma prezýva diablom.. *hovorila to, akoby na to bola hrdá. Dívala sa na neho dlhšie, než chcela. Neušlo jej teda to, ako si začal zakrývať svoju popáleninu,* Prečo si to vôbec zakrývaš? Máš hrozne ženskú tvár, s tou popáleninou vypadáš drsnejšie.. Ako chlap! *Amaya sa k nemu hodila. Usadila sa na svoje nohy a popadla jeho ruku, aby mu ju stiahla z tváre,* Takto je to lepšie.. Oooomnoho..

*Mineto zaskočen tím divokým plamenem co v dívce byl.*" Je to anděl? Nebo vážně ďábel?"* Pomyslel si. Když mu dívka oddělala ruku byl překvapen. Výraz mluvil asi za vše.* Promiň jen mám dnes špatný den a jsem rád, že aspoň někdo mi ho dokázal trochu zlepšit. Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Mineto.* Řekl a Podíval se dívce na její Blýskavé vlasy. Jak kdyby se díval na zlato. Sluneční svit z ní dělal ještě větší kočku než byla. Mineto začal přemýšlet nad jejími slovy o tom jestli je ďábel.*" Že by to byl ten případ? Ďábel v andělském těle?".* Nevěděl si rady. V tu chvíli přišel její pejsek, který byl vážně roztomilý, až teď si jej mohl Mineto pořádně prohlédnout, protože už spustil oči z dívky.* Jak se jmenuje tvůj Pes? Je strašně krásný a jde poznat že to bude i veliký bojovník.* řekl Mineto a pousmál se na dívku zase tím svým blbým výrazem.* Proč jsme vlastně rychle utíkali? Stalo se snad něco?* Mineto se zeptal. Už věděl že se moc vyptává ale s kým jiným si má povídat? Nikdo ho nikdy tak nezaujmul a nebo byly na něj ostatní zlí skrz jeho otce.*

Amaya (NPC)
*Odtiahla od neho ruku, lebo keď mu stiahla z tváre jeho ruku, nechávala svoju ruku na jeho ruke (:DDDDDD to je OP veta ). Svoje zelené oči zabodávala do chlapcových. Frustrácia z dnešného dňa ju pomaly opúšťala, a tak sa začala chovať aj príjemnejšie,* Ja som Amaya. Amaya z klanu Inuzuka.. *vycerila svoje zúbky. Očné zuby sa jej jemne špicatili, viac ako obyčajnému človeku a vypadala skôr ako taká malá upírka..* Odteraz ťa prehlasujem mojim najlepším kamarátom. Si spolupáchateľ, a aby som zaistila, že ma nepodrazíš, musela som z teba urobiť moju pravú ruku.. *rozhovorila sa dievčina s blond vlasmi a ďalej nič ohľadom núteného kamarátstva nevysvetľovala. Chlapec nemal nárok oponovať. Inak ho hryzne!..* A toto je môj najvernejší spoločník, môj bráška.. Kaname.. *psík sa zastavil, naklonil hlavu na stranu a nechal sa od Amayi podrbať za ouškom..* Ešte ti neverím natoľko, aby som ti povedala, prečo sme utekali. Keď si moju dôveru zaslúžiš... *nedopovedala svoju vetu. Zámerne to nechala visieť vo vzduchu..* Mine-chan, odkiaľ poznáš toto miesto? *psík skočil Amayi na stehná a tam sa uvelebil, takže ho mohla aj ďalej krásne dlho škriabať za ušami.*

" Nejlepší přítel? Toho jsem nikdy ještě neměl."* Řekl si v duchu Mineto. Usmál se a řekl.* Amayo a a Kaname rád vás poznávám a jsem velice rád součástí vaší partie.* Na Minetovi šla vidět ta radost. Úplně z něho zářila. Byl odhodlán dokázat důvěru a to jakýmkoliv způsobem.* Odkud znám tohle místo? No... chodím zde meditovat. Je to moje místo kde dokážu utvořit vnitřní klid v sobě a sloučit se s přírodou okolo.* Mineto byl hrdý na to že tohle místo zná a byl i rád za to že se s někým o tohle místo podělil.* Kdykoliv budeš potřebovat dojdi sem. Skvělé místo na trénink chakry.* Informoval Amayu a stoupl si.* Tak mojí společníci co vyvedeme tentokrát? Přece nepůjdeme hned domů.* Zeptal se Amayi jakoby čekal na rozkaz od generála. Doufal že nebude chtít třeba odejít, protože se nechtěl vracet domů a byl rád za přátele. Poškrábal se na zadní části hlavy a byl rozhodnutý pro jakoukoliv lumpárnu.*

Amaya (NPC)
*Amaya sa tajomne pousmiala. Skôr sama pre seba, ale chlapec jej úsmev mohol taktiež vidieť, ak sa na ňu pozeral,* Uvidíme, dokedy budeš rád a kedy nás začneš preklínať.. *Amaya neustále škriabala a hladila svojho verného spoločníka. Počúvala chlapca a jeho ďalšie slová, pritom vzala svojho bieleho psíka do náruče a vstala. Položila si ho na hlavu a ruky nechala natiahnuté nad hlavou, aby sa mohla poriadne ponaťahovať.* Meditácia.. Je otravná.. Vnútorný pokoj.. Pff.. *Amaya nebola moc pokojná a trpezlivá osoba, čo sa týkalo normálneho života a fungovania.. Bola prchká a temperamentná, ale v niektorých situáciách sa dokázala krotiť. Aspoň trochu.. Urobila otočku a akoby vetrila vo vzduchu* Ale miesto sa nám páči, že Kaname? *malý psík zdvihol hlavu a zaštekal. Bol to súhlas..* Kaname, vezmeme Mineta za kočkami pani Mizuki! *psík znova zaštekal. Takto aspoň oddiali nevyhnuteľnú vec - že ju nájdu jej bratia. Zohla sa a uchopila chlapca za jeho ruku a vytiahla ho na nohy, aby ho mohla znova potiahnuť za sebou,* Poď, poď, Mine-chaaaan

* Mineto chápal, že asi každý nebude na meditaci. On by sám nebyl jen je to pro něj lepší než být s otcem doma a hlavně občas potřebuje vyhnat své démony z těla. Byl velice rád že se Amayi a jejímu strážnému pejskovi místo líbí. Všiml si i předtím jejího tajného úsměvu, který asi neměl být viděn ale Mineto si všímal na dívce všeho. Každého detailu na ní. Od vlasů, očí, zubů, krku, jejího těla až po nohy. Byla pro něj kouzelná bytost a sám si říkal že ho aspoň může naučit pár věcí do života třeba.* Za kočkami? No dobře tak mě veď Amaya- chan. Sem ti v patách jak tvůj věrný Kanam.* Prohlásil a nechal se vést dívkou lesem až do neznámo kam, páč nevěděl kdo je paní Mizuki. Při cestě měl ale tolik otázek na Amayu.* Amayo co je váš klan vůbec zač? pověz mi o něm něco? A psi dostanete od narození? a to vám je vybírají rodiče nebo si psi vyberou vás?.* Mineto chtěl vědět co nejvíc o Amayi a o jejich klanu. Byl hrozně zvědavý totiž.

Amaya (NPC)
*Po pár desiatkach metrov chlapcovi jeho ruku pustila, aby ho za sebou nemusela ťahať. On sám totiž šiel za nimi. Amaya udržiavala také stredné tempo, aby sa vôbec nezadýchala..* Kaname, dneska tým mačkám ukážeme! *na Amaye bolo vidieť jej nadšenie a ten zápal! Ruka ju docela bolela, ale nedávala to príliš najavo, občas len bolestne skrčila svoje čelo, či trochu zasyčala - ale bolo to skôr také zavrčanie..* Inuzuka klan je klan, ktorý na svoje techniky používa Ninkenov - ninja psov. Ale nie sú určení len pre techniky. Sú so svojim ľudským partnerom.. *Amaya sa zámerne vyhýbala slovu pán, pretože ona nebola Kanameho pani. Bola jeho spoločníčka!* ..spätí ešte skôr, než sa narodia. Keď sa narodí nový člen do Inuzuka klanu, zároveň sa narodí aj nové šteňa. A tí sa potom stávajú spoločníkmi na život a na smrť. Sú jeden s druhým prakticky od narodenia. Preto je Kaname aj môj bráška.. *snažila sa Amaya vysvetliť. Bol to vymyslený príbeh, ktorý sa jej v tento okamih zrodil v hlave. Však predsa mu nebude rozprávať tajomstvá klanu, do ktorého ona patrí. To si bude musieť chlapec zaslúžiť.. Pomaly sa dostávali ku jednému domku, ktorý bol osamostatnený na okraji dediny. Žila tam jedna stará bláznivá ženská sama. Teda.. Sama.. Mala tam niekoľko desiatok rôznych druhov mačiek, ktoré zatvárala na prízemí svojho hrôzostrašne vyzerajúceho domu.. Amaya sem chodila mačky provokovať so svojim hafíkom. Stará Mizuki po nej potom hádzala od zlosti rôzne veci. A Amayi to prišla ako hrozná sranda.*

*Minetovi něco nesedělo na tom příběhu ale nechal to tak. Přece si nepokazí kamarádství hned od začátku. Když dorazili k domku, ke kterému asi Amaya chtěla přijít, tak už pochopil ty kočky. Všude jich bylo dost a už asi Mineto pochopil co tím Amaya myslela. Přece on není tak hloupý. Dal si dohromady, psy plus kočky rovná se velký špatný. Nu což mu to bylo nějak tak jedno.* Amayo-chan tohle je tvá zábava?.* Optal se Mineto Amayi. Když viděl ty kočky jak tam jen tak odpočívali tak už začal přemýšlet co bude dál. Amayin pejsek už nachystaný i s Amayiou že něco provedou ale Mineto chtěl zapůsobit. Vzal ze země šutrák a hodil ho přesně jedné kočce do břicha. Ta jen zakňučela a Mineto se začal smát.* Amayo je to vážně sranda,* Řekl Mineto a vzal další dva šutráky a začal je po kočkách házet. Stále měl ten úsměv na tváři jak ho to velice baví. A ano bavilo.*

Amaya (NPC)
*Vypadalo to tak, že majú dnes šťastie. Obvykle bývajú mačky o takomto čase zatvorené, ale tak bol pekný deň a vyhrievali sa na slnku. Kaname bol ticho ako myška, aby nemali mačky strach. Na prítomnosť Amayi a MIneta reagovali niektoré len tak, že sa postavili a odkráčali obďaleč. Iné sa ani len nepohli. Boli to svine, ktoré boli zvyknuté na prítomnosť človeka. Niektoré až tak, že nemali najmenší problém zaútočiť. Amaya sa úprimne rozosmiala, keď Mineto vymyslel to hádzanie kameňov. To ju nikdy nenapadlo. Ona provokovala mačky prostredníctvom Kanameho, ktorého tak v podstate trénovala. Ale budiš, nápad to bol dobrý. Vzala do ruky šuter a hodila ho jednej z mačiek priamo do ksichtu (bože, chudinky :cccc). Mačky začali mňoukať, prskať a pobehovať po záhrade ako splašené. Ešte párkrát takto hodila šutrákom po mačkách, ale posledný hod nedopadol tak, ako chcela. Rozbila okno na domku dole v prízemí..* Oooops.. *Amaya si prekryla svoje ústa, aby sa nerozosmiala. Druhou rukou si prichytila psa na hlave.* Čo to kurva zase?!?!.. *ozval sa naštvaný hlas z domu, ale spíš vreskot.. V rozbitom okne sa objavila stará žena - skôr bosorka.. A zízala cez obrovskú dieru rovno von.*

* Byl tak šťastný, že je Amaya šťastná a baví jí Minetův nápad. Házení kamení po kočkách je přece sranda. Furt bral kamení okolo a házel ho po kočkáč jak to jen šlo.* " Sem rád že ji to baví. Aspoň mě nemá za nudného blbce co neumí nic vymyslet." * Pomyslel si v duchu. Mineta už aj bolelo trochu rameno z toho házení, ale naštěstí pro něj se Amaya trefila do okna domu.*" Ajéje co se teď bude dít," * Přemýšlel už Mineto. Jak uslyšel Starou naštvanou paní jak křičí, věděl že už bude problém. Mineto si všiml jak už se otvírají dveře od domku a tak rychle vzal šutrák ze země. Hodil ho vší silou jakmile uviděl babku, že vyšla ven a ano přímí zásah do kebule.* Amayo zrdhej.* Řekl vysmátý Mineto a začal utíkat pryč. Okamžitě vzal Amayu za zdravou ruku a utíkal s ní pryč z místa činu.* Au vy zmetci jedni. Tohle vám nedaruju. Shinigami ať si vás vezme!!!* Křičela stará babka na ně zatím co byly na útěku. Po chvíli viděl Mineto uličku kde by se mohli chovat a tak tam Amayu zatáhl i s jejím pejskem.* Tak tady jsme v bezpečí. Týjo to byla sranda.* Řekl Mineto s úsměvem a ještě s uhnaným dechem. Obejmul Amayu a řekl jí.* Děkuji ti za tenhle super den. strašně si mi ho zpříjemnila. Jsi Strašně super.* A jak dívku objímal tak pouze úsměv mu zářil na tváři.*

Amaya (NPC)
"Sakra!.." *začínala to byť ešte väčšia sranda. Doma bude mať poriadny průser za toto celé. Dúfala, že ju stará Mizuki nespoznala, hoci tomu príliš neverila. Nikto iný ju tam nechodí vysierať. Baba dostala poriadnu ranu do čela. Amaya si to poriadne nestihla uvedomiť a už ju držal Mineto za jej packu. Druhou, tou zranenou, si udržiavala Kanameho na hlave a bežala zároveň s Minetom. Udržiavala jeho tempo, no mohla bežať aj rýchlejšie.. Lenže to by zase ťahala ona jeho. Baba sa div za nimi nerozbehla, ale mala čo robiť, keď sa jej po tej rane spustila z hlavy krv.. a ešte sa jej aj hlava zamotala. V uličke, keď zastavili, sa Amaya rozrehotala na plné gule.. Zložila si pritom Kanameho z hlavy a nechala ho pobehovať po okolí. Chcela niečo povedať, ale Mineto ju predbehol objatím. ON JU OBJAL ! Amaya celá stuhla a do tváří sa jej nahrnula krv, čo spôsobilo, že sa začala jemne červenať. A Kaname pohotovo začal reagovať. Uhryzol chlapca za spodok nohavíc a chcel ho od Amayi odtrhnúť. Pritom vrčal a ťahal za látku..* Kaname! Dosť!.. To je v poriadku..

*Mineto ji objímal tak silně, aby ukázal jak moc si váží přátelství s Amayou. Strašně z něj zářila ta energie, že je fakt rád za přítele lomeno spolupachatele. Mineto cítil jak je ztuhlá a tak mírně povolil. Bál se aby jí nerozmáčknul. No nakonec jí i musel pustit neboť Kaname ho začal hryzat do nohavice. Tak Mineto Amayu pustil a usmál se na ní. Jak Amaya oslovila psa ať přestane tak jí Mineto řekl.* Promiň to jsem asi přehnal. Nechal jsem se unést, ale jsem vážně rád, že můžu s někým něco takového podnikat. Slib mi, že se zase potkáme a něco společně vyvedem.* Mineto se poškrábal na zadní části hlavy s tím, že měl loket nad hlavou. Pohladil pejska a už se chtěl rozloučit s Amayou, že už půjde domů. jenže v tu chvíli se objevil nějaký pes co začal vrčet v uličce na oba dva a za ním stál kluk.* Tak tady jsi sestřičko. Vždyť víš, že před námi se neschováš. Vždy tě najdeme.* Minetovi došlo, že to bude asi její bratr. Možná i ten pes co Amayu pokousal. Stoupl si hrdinsky před ní, aby jí chránil. Zaujmul obraný postoj a čekal co se bude dít.* Amayo neboj ochráním tě. Jsme v tom společně až do konce.* Řekl jí Mineto a byl připraven co se stane.*

*Amaya sa konečne ocitla na 'slobode'. Mineto ju pustil zo svojho silného zovretia a ona mala ešte stále ružovučké líčka. V tom momente, keď bola oslobodená Amaya, pustil Kaname aj Minetovu nohavicu..* Nesľúbim nič, čo by som nemohla dodržať. Ale tie tvoje slová sa mi páčia.. Určite spolu zase niečo vyvedieme.. *bolo to len potvrdenie jeho slov. No nič nesľúbila. Sľuby nerozdáva len tak na počkanie, kord nie niekomu, koho stretla prvýkrát v živote. A koho ešte dobre nepozná, hoci ho vyhlásila za najlepšieho kamaráta. Vedela moc dobre, prečo to urobila.. Hlavu strhla ku brechajúcemu psovi v uličke. Kaname sa postavil do obranného postoju. Aj keby chcel, Amayu ani chlapca by pred tým psom neubránil. Bol väčší, viditeľne mohutnejší a svalnatejší. Jej brat, majiteľ psa, bol dvanásť ročný chlapec s rovnako zelenými očami, aké mala ona. Oboch prekvapilo, ako sa Mineto postavil hrdinsky pred Amayu. Jej brat Noriyuki sa rozosmial,* Moc pekný rytier. Stala sa z teba slabá holka, sestrička?.. *Amaya zavrčala a chytila Mineta za lakeť, aby ho stiahla k sebe,* Maj rozum.. *zavrčala ešte aj na neho, a potom sa postavila pred chlapca, zočí do očí svojmu bratovi,* Tak si ma našiel, Yuki.. Čo chceš?.. Znova ma uhryznete? Chceš sa znova prát?..

*Minetovi došlo v tu chvíli, že to on ublížil Amayi. Byl velice naštvaný. Ikdyž znal Amayu pouze chvilku tak přece to byla jeho kamarádka a kvůli přátelům by Mineto dal i ruku do ohně. Plný vzteku si nevěděl rady a tak na něj jen zavolal.* Co po ní chceš? Pokud chceš někomu ublížit tak to budu já!!. * Mineto čekal co se stane ale dostal pouhý výsměch na jeho osobu od jejího bratra.* Amayo pojď okamžitě semnou. Vracíš se domů. Babča už je na tebe naštvaná.* Řekl její bratr Amayi. Mineto chytil Amayu za ruku a řekl jí.* Pokud nechceš nechoď s ním. Utečeme společně. Jsme přece spolupachatele.* Otočil se na ni a podíval se do jejich krásných zelených oči.* A nebo pokud půjdeš tak mi musíš slíbit, že se o sebe postaráš a kdyby cokoliv tak pro mě dojdi.* Řekl Mineto a sdělil potichu Amayi tak ať to její bratr neslyší, kde Mineto bydlí. Poté už jen tichým tónem řekl.* Nejlepší přátele...

Amaya (NPC)
*Noriyuki sa pousmial a pohľad preniesol zo svojej mladšej sestry na chlapca, ktorý sa hral na jej ochrancu.. Mal sto chutí povedať Minetovi to, čo si o svojej sestre myslel. A dúfal, že sa chlapec čoskoro spáli, lebo Amaya dokázala byť ako hurikán. Len to ešte chlapec nestihol poznať. A tak venovala slová len svojej sestre. Amaya sa otočila na Mineta, pozrela sa najskôr na ruku, ktorou ju chytil, potom na chlapca,* Už ma našiel. A nedá mi pokoj dovtedy, kým sa nevrátim domov.. *zúrivým pohľadom mrkla smerom ku bratovi. Kaname bol stále v obrannej pozícii, ale keď sa vyvliekla od Mineta a urobila prvý krok dopredu, Kaname poľavil. Bolo to znamenie, že idú domov. Ale len preto, že mala hlad ako vlk.* Mine-chaan.. *obrátila sa ešte na neho a mrkla po ňom očkom. Potom vzala Kanameho na hlavu a spolu s bratom a jeho psom odišli smerom domov.*

KONIEC RPG

Mineto, hej Mineto vstávej.* Slyší Mineto a vzbudí se.* Co je tati? *Odpoví rozespalý Mineto otci.* Musíš mi jít pomoct do nemocnice. Prosím tě rychle vstaň a pojď.* Mineto se tedy nějakým způsobem probere pořádně a rychle letí si aspoň vyčistit zuby.* Rychle pojď jídlo nám beru a vodu též.* Křičí na něj otec už u dveří. Mineto vyplivne pastu, rychle si napustí vodu do pusy a za pochodu si vodou pastu z pusy proplachuje. Vyletí ven a Mineto vodu vyplivne do trávy před barákem.* Co se děje? Ty už zase pracuješ?* Otec se jen usměje kývne hlavou jakože ano a vezme syna za ruku.* Jsem dokonce domluvený se senseiem tvým. Tohle se počítá jako tvá mise. Pojď musíme přidat.* Řekne otec a přidá do kroku. Když příjdou do nemocnice tak mu otec řekne ať počká tady. Obleče si svůj lékařský úbor a volá syna k sobě.* Tak prosím tě potřebuji aby jsi mi roztřídil tady ty vzorky krve podle skupin. Máš je napsané vždy na tom balíčku v kterém je ta krev uschována.* Mineto jen kývne a vrhá se na to. Prvně si si najde od každé skupiny jeden balíček a udělá pro každou skupinu vlastní odkládací hromadu. Poté co už má všechny skupiny nachystané začíná se tříděním. Minetovi jde z toho hlava kolem." * V čem jsou vlastně ty skupiny jiné? a co by se mohlo stát kdyby se dala jiná krevní skupina člověku?* Mineto nad těmihle věcmi přemýšlel zatím co třídil skupiny. Když už měl roztříděno, tak začal krevní balíčky dávat do jejich lednic speciálně teplotně upravených na udržení kvality krve. Když měl hotovo tak čekal na svého otce. Po patnácti minutách si ho ale zavolala sestřička a poprosila Mineta jestli by jí mohl pomoci s těžkými balíky desinfekcí. Mineto souhlasil a šel vzít tyhle balíky.* Týjo těch je docela dost. Kdepak je mám donést?.* Zeptal se Mineto. Sestřička mu sdělila, že ve třetím patře je sklad a tam je má všechny položit. Mineto jen kývnul souhlasně hlavou a začal balíky po třech na sobě odnášet do třetího patra. Nahoru to vždy byla tíha ale dolů Mineto letěl jak namydlený blesk. U pátého vynášení balíků nahoru se Mineto musel zastavit a odpočinout si. Utřel si pot z čela a vyrazil pokračovat ve vynášení balíků. Při posledním balíku co vynášel nahoru se ale stala menší nehoda. Mineto zakopl o schod a balík s desinfekcí se roztrhnul a tři se rozlély. Mineto začal panikařit co teď, ale doběhla sestřička, že se vůbec nic neděje, že sama vždy tak zničí minimálně čtyři. Mineto tedy zbylé posbíral a donesl je do skladu. Když měl hotovo tak si šel sednout na chodbu a šel pojíst. Mezitím co si vychutnával sváču si ale všimnul, že sedí na místě kde se poprvé setkal s Amayou. Chlapce to i potěšilo a nemohl se dočkat dne, kdy dívku zase spatří. Po skončení přestávky na sváču se Mineto vrhnul za tátou co mu ještě dá za práci. Táta zrovna vyjde ze dveří a drží starší paní.* Mineto pojď sem prosím tě. Pomohl bys téhle starší paní domu?* Říká otec Minetovi.* Určitě. Pojďte paní já vás odvedu.* Říká Mineto paní.* Jé ty jsi ale hodný a silný kluk. bůh ti to jednou oplatí.* Mineto vezme paní za ruku a vyráží na cestu k jejímu domu. Po cestě poslouchá různé historky ze života staré paní a dokonce i jak dřív byla skvělá bojovnice. Mineto je úplně pohlcen do příběhů starší paní a tak jen pořádně naslouchá. Když dojdou k domu starší paní tak jí Mineto pomůže ještě na jeden schodek co má paní před prahem dveří. Starší paní poděkuje a Mineto odchází zpátky do nemocnice za otcem. Po příchodu vidí, že otec je už hotov a jen čeká na Mineta.* Dneska sis vedl výborně. Musím tě pochválit senseiovi za dobře odvedenou práci.* Říká otec Minetovi a vyráží domů. Po cestě narazí na kadeřnictví a Mineta něco napadne.* Tati? nedáš mi peníze? chtěl bych se jít přebarvit.* Otec se jen zarazí a pousměje se. Dá Minetovi peníze a jde s ním dovnitř. Mineto si sedne a říká kadeřníkovi jak by to chtěl. kadeřník překvapen co si klučina zvolil ale i tak se pustí do práce. Po třech hodinách je vše už hotovo a Mineto jen poděkuje, dá peníze a podívá se do zrcadla. jeho vlasy jsou u kořínků tmavé a postupně se mění na stříbrnou barvu až ke konečkům, kde jsou vlasy popelavě bílé. Mineto spokojen se svým novým vzhledem a se splněným úkolem, odchází společně s otcem domů. Kde si udělají večeři a půjdou spát.

Ryuu *Vážně neměl moc co dělat a tak se soustředil převážně na své pracovní výsledky, chtěl být prospěšný, i když moc netušil, zda jeho aktivita nepřitáhne zbytečnou pozornost, stále přemýšlel nad tím, proč jeho matka zemřela...protože byla příliš aktivní asi. Ale Ryuu doopravdy nevěděl, co by měl dělat, trénovat se mu moc nechtělo, knihu o vírách už dávno vrátil, tedy dávno...včera po cestě z věznice. V hlavě se mu toho točilo tolik, že by mohl celé dny jen přemýšlet, ale to nechtěl, chtěl se trochu uvolnit a tak vzal další misi, tentokrát na výpomoc v nemocnici,nakonec...potřeboval si udělat dobré jméno, byl to zmetek ze sirotčince, to věděl každý,a le každý taky mohl vědět, že je pracovitý a pomocník vhodný na cokoliv, to mu dávalo jistou výhodu. Pokud pomůže v nemocnici a přijde někdy zraněný, nebudou oni váhat a pomohou jemu. Alespoň takovou logiku měl ryuu v hlavě nastavenou. Hlásil se tedy v nemocnici na recepci, kde mu vrchní sestra dala nový úbor, masku a rukavice.* /Budeš pomáhat v posledním patře, momentálně je tam nějak moc těhotných a potřebujeme někoho, kdo se postará o miminka, umeje je a dá do postýlek. Budeš přímo na sále, tak se snaž. Seš už dost starej na to, abys tam byl přítomen, nakonec si alespon víc navykneš na krev, když už jsem v krvavé mlžné. *Zasmála se sestra a Ryuu ztěžka polkl, nemyslel si, že tohle je práce pro něho, však on nebyl tak citlivý a něžný, jako dívky, rozhodně dokázal na prstech rukou napočítat holky ze sirotčince, které by se na tuhle práci hodily víc. Nicméně neremcal, taky ho mohla kopnout do zadku a poslat domů, což nechtěl. Bez keců se tedy dostavil na sál, kde už na něj čekali. Ryuu si poprvé připadal jako člen týmu, jelikož nebyl do žádného přiřazen po geninské zkoušce, ted poprvé měl pocit, že doopravdy přikládá ruku k dílu, respektivě obě ruce a hodně soustředění. S prvním miminkem mu pomohla sestra, která mu ukázala jak na to, nicméně se jednalo o dvojčata, takže Ryuu okamžitě během několika vteřin dostal do ruou další zakrvácené a uřvané mimino, z pupku mu cosi viselo, oči to mělo dokořán otevřené a pusu bez jediného zubu. Ryuu na miminko civěl, když ho oplachoval vodou, ty malé nehty, ruce, které svíraly jeho prsty jako kleště. Ryuu se cítil jako starší bratr, který poprvé drží svého sourozence. Opatrně přehmátl a položil si dítě břichem na ruku, v dlani cítil houbovitost pupeční šňůry a celý se znechucením zachvěl. Miminko pak zabalil do zavinovačky a pomalu uložil do plastové postýlky, kterou přisunul k matce. Vypadala vyčerpaně, na hrudníku měla jedno dítě a rukou konejšila druhé. Ryuua zajímalo, zda se ženy už narodí s podivným mateřským pudem, zda i prvorodičky rovnou vědí, co s miminkem dělat... Chtěl by se optat, ale už ho táhli jinam a převlékali mu rukavice a oblek, který byl celý od krve. Ryuu si ani neuvědomoval a už byl u čtvrtého porodu.* /Dneska se s těma rodičkama roztrhl pytel. *Smál se doktor, ale Ryuuovid to vtipné nepřišlo, protože minimálně polovina z těch matek byly shinobi a to znamenalo, že tak čtvrtina těch dětí po několika letech zemře. Krvavé zkoušky si vybíraly svou daň, ale Ryuu se těšil z pohledu na šťastné rodiče. Ať si ty děti užijou, dokud na to mají čas. Na konci práce se pořádně umyl, jelikož se mu i přes oblečení, dostala krev na prsty a hlavně za nehty, nešlo to moc umýt, musel si an to vzít kartáč. Posléze mu vrchní sestra uznala misi vypsáním podpisu do svitku a poděkovala mu za těžkou práci.* To teda, bál jsem se ty malé vzít do ruky. *Pousmál se Ryuu a šel odevzdat svitek a domů.*

KONEC MISE D

Misia typu D - pomoc v nemocnici

*Jej tretia misia spočíva v úplne jednoduchých veciach a to pomoc v nemocnici. Nikdy s ničím podobným nepracovala, takže predpokladá, že bude len podávať nejaké bandáže, či obväzy. Dostaví sa na siedmu na recepciu, kde ju nasmerujú na štvrté poschodie. Má tam údajne prebiehať ranná vizita, ktorej sa má zúčastniť aj Naomi. Oblečú ju do klasického bieleho plášťa, dostane takisto aj modré rukavičky detskej veľkosti, aby nepreniesla na chorých nejakú infekciu. Celkom to chápe, je v klane psov a hoci dostávajú chlpáči všetky očkovania a stopercentnú veterinárnu starostlivosť, stále môžu prenášať rôzne baktérie. A opatrnosti nie je nikdy dosť. Naomi pridelia ku staršej doktorke, ktorá jej prikáže niesť pomerne ťažkú kartotéku so všetkým detailami o chorých pacientoch* Vezmi si to na vozík s vybavením, čaká nás aj odber krvi, takže budem potrebovať aj náčinie. *Naomi poslúchne a vezme si vozík s vybavením. Cestou sa k nim pridajú aj dve mladé sestričky a začnú si čosi štebotať. Ich konverzácii Naomi nerozumie, keďže obsahuje mnoho lekárskych výrazov, ktoré sú jej cudzie. Doktorka ich upozorní na to, že sa majú utíšiť, aby mohla začať vizita. Začnú u prvých dverí. Naomi potlačí vozík k posteli a ustúpi pred posteľ aj s vozíkom, aby mohli sestry odobrať krv a prípadne aj iné vzorky. Otvorí kartotéku a nalistuje meno pacienta podľa toho, čo je poznačené vpredu na posteli. Snaží sa prečítať diagnózu ale márne, tak len ukáže spis doktorke* Ešte nikdy si nebola v nemocnici ako personál, však? *Zasmeje sa staršia doktorka a Naomi sa od hanby trochu začervená* Som ešte len čerstvý genin... *Prizná a odvráti pohľad. Doktorka ju pohladká po hlave a so slovami, že sa tým nemá trápiť, ukončí debatu na toto téma. Prebehne klasická diskusia medzi doktorom a pacientmi a Naomi zatiaľ pomáha sestrám. Podáva im potrebné vybavenie ako ihly, sterilné gázy, dezinfekcie, či stetoskop. Čo je nové slovo, ktoré sa dnes naučila a pravdepodobne aj posledné, ktorému rozumie. Kým nie je potrebná, tak sa obzerá po izbe a nemá pocit, že toto by bolo niečo pre ňu. Nejako zvlášť starostlivá nie je a tá biela by ju začínala asi deprimovať, keby ju má vídať každý deň. Postupne prejdú všetky izby na poschodí a Naomi sa dozvedá o systéme, ktorý sa tu vedie. Každé poschodie má tri oddelenia a každé oddelenie má jedného najvyššieho doktora. Oni to nazvali nejako špeciálne ale ten názov Naomi vyfučal z hlavy. Vizity prebiehajú každé ráno a každý večer vždy o siedmej a vedie ich jeden z tých troch hlavných doktorov. Na každom poschodí jeden* A kvôli čomu potrebujete vlastne posilu na tieto veci? *Nedá to Naomi a musí sa spýtať. Jedna zo sestier sa ujme odpovede* To je jednoduché. Doktorka potrebuje komunikovať s pacientmi a my sestry obvykle nosíme v rukách vzorky. Niekto musí tlačiť vozík s vybavením... A hlavne, snažíme sa zapájať do nemocničných prác mladých ninjov, aby videli, ako môže vyzerať shinobi po misii. Potom vás na ťažších misiách zaskočí len veľmi málo veci... Dnes toho síce veľa nevidíš, keďže si na kardiológii, neurológii a zakončíme to psychiatrickým oddelením. Avšak, na príjme nie je vôbec nič výnimočné ak vidíš ľudí s amputovanými končatinami. *Naomi sa snaží nepôsobiť ako úplný hlupák ale jej zvedavosť ju nepustí* Ampu-čo? *Spýta sa potichu, aby ju počula len sestra. Tá sa zasmeje a vymení si rukavice* Amputované končatiny. Odrezané... Proste človek, ktorý prišiel o ruku, či nohu, či iné časti tela. Robíme to v prípade, keď sa napríklad nejakému ninjovi dostane do tela jed a zaútočí mu na určitú časť tela. Tak aby sa nešíril ďalej... Občas si inak pomôcť nevieme, ak je jed príliš silný alebo ak ho má daný človek v tele pridlho. *Tomuto vysvetleniu už malá Naomi rozumie. Poďakuje sa sestre za vysvetlenie a ďalej pokračuje v chôdzi po chodbe, tlačiac vozík. Po dokončení vizity si príde ku hlavnej doktorke pre potvrdenie o splnení misie a vydá sa ho odovzdať. Tretia misia je za ňou*

KONIEC RPG

Mise D

*Ačkoliv neměl Ryuu skoro žádné zkušenosti s lékařstvím a podobně, hodně četl a teoreticky toho věděl o medicíně, poměrně hodně na člověka mimo prax. Nyní však byl ještě stále ve vesnici an popud Rias, ale ta zrovna dnes na Ryuua neměla čas a tak se rozhodl zajít na velitelství a vzít si na sebe nějakou jendoduchou misi, díky které by zabil většinu dne a večer byl v klidu doma u své kamarádky. Dostal za úkol výpomoc v nemocnici. Ryuuovi vyšlo na mysl jak tehdá pomáhal s porody, doufal, že tentokrát nebude muset dělat něco pdoobného. Díky bohu ne, jediné co musel dělat, bylo umývání operačních sálů a sterilizace náčiní. To znamenalo, že Ryuu celý den běhal pro čistou vodu na vytírání, saponáty. Vytíral jeden sál za druhým, utíral stoly, umýval umyvadla, prostory, bral veškeré náčiní a podobně dával do velkých nádob s dezinfekcí, následně je opláchl a vložil do sterilizačních pecí, které zapnul a šel na další sál, kde udělal to samé. Vodu po každém sále vylil a vyměnil za novou, stejně tak měnil hadry a podlahy vytíral poctivě ručně, pořádně každý kousek a každou spáru v dlaždičkách pořádně vytřel, aby nikde nebyla ani kapka krve nebo nějaký sajrajt. Nakonec ješt vytíral na chodbách, aby sestrám trochu pomohl a zabil čas. Nakonec odevzdal zpátky úklidové náčiní a rukavice, nechal si podepsat svitek s popisem mise a rozloučil se se sestrami, Nakonec zamířil na ředitelství odevzdat svitek a pak domů k Rias.*


Konec Mise

*Byla ve svém pokoji ještě s dalšími pěti dětmi v dětském domově. Byla tu od mala, protože dle informací, co má, tak jí máma odložila před domovem a utekla. Nevěděla, kdo je její máma a ani otec. Neměla ani jméno, kdy jí jméno daly starší děti. Yami. Říkaly jí Yami. Na to, že neznala rodiče a žila ve špatném prostředí byla celkem přátelská a to hodně. "Um.. Mám pozvat Kaita na na rande, nemám pozvat Kaita na rande.." Pomyslela si. Kaito byl její dobrý kamarád a jeden ze starších děti. Byl sice hulvát, ale k ní se choval hezky a ona na něho měla jakousi zálibu. Samozřejmě nebyla jediná dívka, co na něho měla zálibu. Dokonce se říkalo, že i pár chlapcům se Kaito zalíbil. *Yami-chan, přemýšlíš zase o Kaitovi, že ano?* Ozval se holčičí hlas z druhé postele. Na druhé posteli seděla Himiko, která byla kamarádkou Yami. Znaly se už od mala. No spíš spolu vyrůstaly. Yami jí ani neodpověděla, kdy spíš zčervenala a utekla z pokoje. Dokonce utekla i z dětského domova. Nebyla tma, tak měli děti dovolené chodit ven a jaksi je ani přes den nehlídali pracovníci přes den. Utíkala směrem k nemocnici, kdy se po pár minutách zastavila a usadila se na lavičku poblíž nemocnice. "Pfff, Kato se mi nelíbí.." Pomyslela si, jak tak koukala do země.*

*pote co byla na kontrole zda je vse v poradku kvuli tem jeijm vlasum a valstne spise kvuli te chemikalii zda je uplne v poradku a nenechá to nejaké vnitrni nepokoje sama vyjde z nemocnice. Sedne si na lavicku a jenom si zamtene prcota zpravu co od nich dostala.*"takze to ty vlasy a oci takhle budu mit na porad... a to uz jsem si zvykla na svoje hezke cervene vlasy modré oci." Sakra *zakleje nahlas a premysli o kdo vi cem*

Tatsuya: *Tatsuya dostal další misi (ranku D) a během té má za úkol pomáhat v nemocnici na příjmu kam lidé většinou chodí když jsou nemocní apod. Tatsuya dorazí na to oddělení a zaklepe na dveře do ordinace. Po krátké chvilce je otevře nějaká mladší doktorka, v bílém doktorském plášti. * (Doktorka): Co chceš? Ordinační hodiny začínají za hodinu! *Tatsuyu zaskočí její nepříjemné vystupování ale když se zamyslí nad situací tak to asi i chápe (chybí ji zdravotní sestra). * (Tatsuya): Jsem tu kvůli své misi, mám vám pomáhat a být při ruce místo vaši zdravotní sestry. *Doktorka se usměje a ustoupí stranou aby mohl Tatsuya vejít dovnitř a on vstoupí dovnitř. Doktorka si vezme svitek ve kterém je přijetí mise a je tam kolonka pro doktorku aby tam dala svůj podpis až bude mise splněná. Následně mu dá nějaké bílé věci aby aspoň vypadal jako zdravotní sestra a samozřejmě mu poví kde tam co je aby pak věděl kde má hledat když bude potřebovat něco podat. Jakmile začnou ordinační hodiny tak se čekárna naplní skoro až po okraj a mohou začít přijímat pacienty. Ze začátku to jsou jen lidé co jsou nějak nemocní, většinou to je nějaká chřipka ale ukáží se i takový lidé co mají jiné problémy (různé nemoce a obtíže). Nejvíce tam je ale důchodců, ti si většinou chodí jen pro změření tlaku a pro předpisy na různé léky co berou. Noctise zaskočí kolik důchodců v té vesnici vlastně žije ale co ho překvapuje nejvíce je asi to že 90% pacientů nejsou ani Ninjové ale civilisti. * (Doktorka): Tatsuyo, chci abys této dívce odebral krev. *Tatsuyu to dostane do šoku, sice mu to ukazovala ale řekla že to nejspíš nebude muset ani dělat, protože to není tak lehké jak se zdá. Naneštěstí mu nic jiného nezbývá a tak si stoupnou se stříkačkou k té mladé dívce (14 let) a pokusí se ji odebrat krev ale dělá mu problém trefit žílu, nakonec mu s tím musí pomoct doktorka. Neudělá to úplně sama ale pomůže mu navést jeho ruku. Dívka na které to bylo takto zkoušeno nemá radost z toho jak dlouho to trvalo než to zvládl. Kdo by měl taky radost z toho že mu několikrát bodnou do ruky než zvládnout úspěšně odebrat krev. Doktorka si ji vezme a pak nechá dívku odejít, pak nechá odeslat tu odebranou krev na patřičné oddělení, kvůli nějakým rozborům. Jak plyne den tak Tatsuyova práce v ordinaci pokračuje, podává různé léky nebo pomáhá přidržovat nějaké děti co dělají problémy při nějakém vyšetření apod. Doktorka je nakonec ráda za to že tu Noctise má i když dokáže jasně říct že z něj určitě lékař nikdy nebude. Během jedné přestávky dá doktorka Tatsuyovi jednu radu a to o tom jak dát někomu první pomoc a jak provést nějaké to základní ošetření. Taky mu poradí aby si pořídil nějaké základní lékařské vybavení, bude se mu to určitě hodit během mise když se zraní on nebo někdo jiný. Tatsuya uzná že takovéto rady se určitě hodí, navíc ví jak případně efektivně provést nějaká základní ošetření při nějakém zranění třeba. Pak se dají opět do práce ale už to není tak hrozné, jakmile padne nějak 6 hodin večer tak Tatsuya dostane potvrzení o splnění mise ale dostane tam i dodatek že mu do budoucna není doporučená lékařská kariéra, že to není nic pro něj. Tatsuya může spokojeně odnést potvrzení o splněné misi ale kromě toho si vyzvednout i odměnu (5 Ryo).*

*Rias, Suzuya a Kaori sa v Kirigakure nachádzali už pár dní. Dnes sa konal súboj Maiy, šampiónky z Konohagakure a Iriyi, ktorá bola zase šampiónkou z Kumogakure. Bol to rýchly boj. Naozaj rýchly, a tak mali teraz pomerne mnoho času sa len tak.. flákať. Boli v prenajatom domku. Suzuya sa otočil a pozorne si prehliadol Kaori.* Čo sa deje? *Spýtal sa a Kaori si potichu povzdychne a začne mu rozprávať o svojom poslednom tréningu ovládania chakry a o tom, že z toho nemala ten správny pocit. Že aj keď vyplytvala chakru, a potom pomocou cvičenia, ktoré jej ukazovala mamka, meditovala, tak cítila, že to nebolo ono. Suzuya ju trpezlivo počúva, neskáče jej do reči, kým neskončí, a potom sa len s úsmevom zdvihne zo stoličky a ukáže na dvere z domku.* Poď. *Jediné slovo, a tak Kaori počúvne a nasleduje svojho otca von.* Ako som ťa počúval, znelo to rovnako záživne, ako nakupovanie pečiva ráno na raňajky. Tréning chakry nie je niečo, čo mechanicky odbiješ a budeš mať hotovo. Nie je to o tom, že vyplytváš zásobu chakry, a keď už si unavená, tak si dáš chvíľu meditácie a máš to za sebou. Chakra chceš čas rovnako, ako všetko ostatné. Je tvojou súčasťou rovnako ako svaly, ktoré používaš a trénuješ skoro denne. Odbila si nejaký tréning so mnou? Nie, neodbila. Drieš mi tu vždy a je vidieť aké pokroky robíš. Teraz mi povedz, prečo by to malo byť s chakrou inak? Len pretože to nie je tak zjavné, ako cvičenie? Alebo to nebolí ako namáhanie svalov? *Ako tak Suzuya rozpráva, Kaori chápavo prikyvuje, a potom len počúva. Všetko to dávalo zmysel. Tréningy pre ňu boli radosťou, či už fyzické s otcom, alebo Ninjutsu s mamkou. S tréningom chakry to tak ale nemala.. Bolo to niečo, čo musela zmeniť.* Ďakujem, tati. *Ocitli sa na cvičisku, tak sa Kaori vydala do stredu, ale nakoniec prešla na breh jazera, kde začala skladať pečate. Tentokrát len slepo a bezmyšlienkovito nevyužila chakru a nepoužila techniku. Keď skladala pečate, vnímala, čo sa v jej tele deje. Ako sa chakra pohybuje, ako mierne premení svoje tempo a to, ako ju cíti. Suzuya jej počiny skúmavo sleduje, a tak sa oprel o nejaký strom, zloží si ruky na hrudi a sleduje, čo je malá študentka vlastne robí. To bolo len sústredenie a hromadenie chakry. Teraz ju začala uvoľňoval a vypúšťať, aby techniku aktivovala – Suiton: Daibakuryuu no Jutsu. Cítila, ako ju opúšťala, ako sa jej rukami plazila vo z tela ako lenivý had. Svojim telom mrskal zo strany na stranu, a tak aj pociťovala svoju chakru, ktorá sa dostávala z jej tela, aby vohnala technike ‚život‘. Vodná hladila sa rozvírila.. To ale bolo jednorazové. Jak techniku použila, stratila kontakt s pohybom vlastnej chakry. Tak skúsila niečo iné. Znova urobila pečate, vnímajúc chakru v tele a ako sa správala – Suiton: Kirigakure no Jutsu. Podobne, ako pri prvej technike, ale zlom prišiel v okamihoch, keď do techniky stále pumpovala chakru. Pocítila, ako chakra prechádza z voľného, pokojného tempa do divokejšieho. Jak námaha pri udržaní techniky vyvolávala dunenie jej chakry, akoby sa v jej tele zdvihla vlna tsunami narážajúca do jej tela zvnútra, jak sa zásoba jej chakry znižovala a je stále ťažšie a ťažšie ju udržať. Potom techniku rýchlo zruší. Hmla síce ostávala vo vzduchu, no už do nej nepumpovala chakru a neudržiavala ju. Vnímala vplyv na chakru, jak sa mierne spomalila a upokojila, keď už techniku neživila chakrou a ona sa mohla vrátiť ku svojmu prirodzenému tempu a pohybu. Mierne zamrkala, aby sa prebrala a zhlboka sa nadýchla nosom. Toto bolo hodně iné, než minule. Suzuya s úsmevom odlepil svoje telo od stromu, ale nechával Kaori na pokoji. Kaori si našla miesto na cvičisku a posadila sa na zem. Chvíľu len dýchala, sledovala hmyz lenivo poletujúci nad zemou a nechávala telo upokojiť. Potom zatvorila oči, svoju myseľ uprela sama do seba a sústredila sa na chakru. Bolo úplne iné cítiť chakru teraz, keď presne vedela, čo má čakať. Sústredila sa na jej tempo a začala ho upokojovať a robila to s úplnou ľahkosťou, pretože vedela, čo predchádzalo tomuto duneniu v jej zásobe chakry. Pomaly sa nadychovala nosom a vydychovala ústami. Pomaly sa vracala mysľou späť do nie moc vábivo vypadajúceho prostredia..*

KONIEC RPG

Mise typu D - Výpomoc v nemocnici

Azazel: *Není možné stal se zázrak a Azazel šel na další misi, ne, že by se mu chtělo, ale už toho ostatní měli dost a tak mu misi prostě přidělili, kdy nemohl odmítnout. Takže začněme od začátku. Bylo deštivé ráno, což nebylo nic extra překvapivého v Kirigakure, kdy se šel Azazel klidně najíst, poté osprchovat, vyčistil si zuby a konečně se oblékl. Nakonec vyšel z domu, kdy si prohlédl co vlastně za misi má, dost ho i překvapilo, že se jedná o výpomoc v nemocnici, přeci jen o ošetřování nevěděl absolutně nic, takže z toho byl trochu i nervozní. Došel do nemocnice, kde se ho ujala mladá sestřička, ta mu měla ukázat co bude náplní jeho práce. Došli až za nemocnici, kde bylo opravdu hodně krabic, ve kterých měly být léky. I když jich tam bylo přibližně padesát, Azazelovi to připadalo jako nekonečno, přeci jen chlapec byl dost líný a tyhle práce pro něj nebyli. Proto si jen tak zamručel a dal se do práce. Chytl hned první krabici, když v tom zjistil, že ta krabice váží snad tunu, tedy to mu tak aspoň připadalo. Začal ji pomalu zvedat a nohy se mu skoro až podlamovaly. Měl je donést do nemocnice, která byla jen pár metrů od něj. Pomalu se vydal tím směrem, kdy to vypadalo jako krabí chůze, pomalá a nohy měl spíše do U. V nemocnici však zjistil jeden zádrhel. Na místo kam je měl donést bylo až druhé patro a jak viděl ty schody dostal tik do oka a zbledl. Azazel se však nevzdával a pomalu začal vylézat schod po schodu.* UUUUUUUUŽ TAAAAM BUUUUUDUUUUU ! *Vykřikl, dokud se nepodíval zpět. Zjistil, že je teprve na pátém schodě, to ho ještě více rozčílilo a sešel zpět dolů. Přemýšlel jak to dostat nahoru aniž by se musel tak namáhat bohužel Azazelovi to zrovna dvakrát nemyslelo, nebyl zase tak inteligentní..tedy co se týče klasického selského myšlení. Kdyby to byl boj, jo to by byla jeho parketa. Začal se otáčet dokud neuviděl menší vozík, z toho sundal tu hladkou plochu, která nevážila skoro nic. Poté začal hledat provaz, což zase tak dlouho nezabralo. Obmotal tak krabici s léky a položil ji na desku, kterou také obmotal. Poté začal táhnout po schodech a hele šlo to o dost lépe než když ji přenášel. Konečně se tak stalo. První krabice byla za ním, ale ještě jich 49 zbývalo. Vše dělal stejným stylem a šlo to docela pěkně, tedy až na to, že se Azazel u toho docela spotil. U poslední krabice se však něco pokazilo. Lano se přetrhlo a krabice spadla zpět až úplně dolů. Přiběhl okamžitě ke krabici, kdy ji chtěl zase převázat, ale teď už to lano bylo příliš krátké. Zamručel a rozhodl se tedy, že to udělá postaru. Neměl už moc síly a ani energie, ale už to chtěl mít zasebou. Schod po schodu vylézal nahoru, kdy se to zdálo, že krabice váží čím dál více, dokud nebyl až nahoře, kde si sedl na zadek a utíral si pot. Najednou však přišla sestřička, která se jen usmívala a podívala se na krabice.* Moment 1.2.3.4.5........48..49..50 *Spočítala všechny krabice a pak se začala smát.* Ty jsi měl, ale přinést jen ty léky co byly označné. Vzal jsi práci ostatním, ale práce navíc se cení. *V tu chvíli se Azazel zatvářil jako kompletní šílenec.* PRÁCI NAVÍC ?! PROČ JSTE MI TO NEŘEKLA !!! AAAAAAAAA! *Kopl do jedné bedny, ale jelikož byla tvrdá tak ho to jen zabolelo a on začal skákat po jedné noze.* Asi jsem zapomněla. Ale můžeš jít podat hlášení o úspěšné misi. *Nadále se usmívala. Azazel vystartoval jako blesk. Musel být co nejdále od nemocnice, kdy šel podat hlášení o úspěšné misi.*

*Dante se probouzel v bílých prostorách. Hlava se mu stále motala a světla se mlžila.* "Takže jsem to přežil," *konstatoval si v hlavě a v tom přišla nějaká sestra. Chtěl se jí na něco zeptat, ale ona mu jej píchla nějakou injekci a on opět na chvíli zavřel oči. Až nyní si uvědomoval, jak jej bolí celý člověk, avšak od místa vpichu je bolest všech svalů mnohem menší.* "Alespoň, že tu mají pořádná sedativa. Jen ani nechci vidět, co se bude dít, jakmile odezní. Sakra, to bude hodně bolet," *protnula mu myšlenka hlavou a on znovu oči otevřel. Od jeho prvního výpadku mohla uběhnout maximálně hodina, takže tu stále chodili nový geninové. No, nechodili, ale byli zde přiváženi na nosítkách.* Kaede.. *bylo jeho první slovo při plném probuzení a když si uvědomil, že vedle něj není, začal panikařit. Třesot rukou byl prvním znakem a Dante se posadil na lůžko. Hlava se mu zamotala a když jej chtěla sestra zastavit, jen pověděl:* Máte tu berle? *Sestra nechápala a nejspíše ani nebyla dost placená, protože mu ani ne do minuty beze slov berle donesla. Dante se pokusil postavit a zjistil, že jednu nohu má asi hodně v háji.* Máte trochu namožený sval, teda hodně namožený sval. Doporučovala bych vám tu nohu moc nenamáhat a už vůbec netrénovat, *pověděla sestra, avšak Dante její slova ignoroval a o berlích se vydal hledat Kaede. Asi po nakouknutí do třetího pokoje ji uviděl. Chuděra ještě spala a tak otevřel dveře. Po vstupu do pokoje si všiml i Gyo je zde přítomen. Jen se na něj podíval, ale mlčel. Dante se dobelhal z druhé strany jejího lůžka a sedl si a berle si odložil. Chytl Kaede za tu zdravou ruku a druhou hlavou jí hladil vrchní část. Všímal si, že se Kaede začal probouzet, proto se neubránil velkému úsměvu.* Kaede, neboj, budeš v pořádku, *dostal ze sebe hlasem plného štěstí.*

*Kaede odvezli okamžitě na sál na operaci. Sice byla operace velmi rychlá, ale i tak to byl velký zásah. Ležela na pokoji sama, Gyo jí hlídal, měla omotanou hlavu obvazem. Ruku po loket v sádře. Obvazy okolo hrudníku a kapačku v žíle. Když se Dante dobelhal do pokoje a sedl si na okraj postele, jen pomalu pootevřela oči a zase je zavřela. Ani pořádně neviděla, že je to on, jen zareagovala na své jméno.* Nemluv na ní, ať spí. *Promluvil tiše Gyo a přistoupil z druhé strany lůžka. Podíval se na berli a pak na Danteho.* Měla proraženou plíci žebrem. Více, než dvacet čtyři hodin to tak měla. *Gyo Kaede poplácal po hlavě a sedl si k oknu.* Nebyls to ty, že ne? Jestli ano...tak ti garantuji, že se cesty domů nedožiješ. Co se tam stalo? *Gyo se pak podíval na Danteho. Zcela vážně.*

*Když Kaede znovu oči zavřela, Dante byl stále šťastný, avšak úsměv klesl. Když jej Gyo okřikl, i když šeptem, podíval se na něj, nechápajíc.* Chápu.. *odpověděl tiše a celou dobu Kaede analyzoval. Její zranění se zdály vážná a jemu samotnému se špatně dýchalo. Nejspíše to bylo sedativy, nebo tím, že ta brána pocuchala plíce. Stále jí držel za ruku a měl tendenci tady zůstat a ohlídat si jí sám. Cítil na sobě jeho pohled a byl až mrazivý. Když promluvil a poplácal jí po hlavě, Dante se na něj velmi zlostě podíval.* Někdo jí tam uděřil... Ruku z té hlavy... *řekl Dante chladně, ani vlastně nevěděl, co to do něj vjelo. Možná to vypadalo, že k ní chová opravdu hluboké emoce, protože tohle bylo až moc ochranářské. Až později mu došlo, co vlastně řekl a tak Kaede pohladil po tváři a zašeptal:* Moc mě to mrzí.. *I Gyo to mohl slyšet, pokud byl obzvláště obezřetný. Když se posadil k oknu a začal jej obviňovat, zrazeně se na něj podíval a pověděl:* Myslíte, že kdybych to byl já, tak bych měl tu drzost a přišel sem? A co se stalo? No, krom toho, že jí chtěli lidi ze Sunagakure zabít, tak vlastně nic.. Hlavní je, že žije, *dodal a opět sledoval její tvář.*

*Gyo přimhouřil oči. Dante se mu zdál nějaký vyhrocený. Jeho reakce na poplácání Kaede ho zarazila.* Tak se zase uklidni. *Odvětil stroze. Vyslechl si po chvíli vysvětlení.* Zabili jste je? *Snadná otázka na snadnou odpověď. Jakmile se jí dočkal, otočil se zády a vyrazil ke dveřím pokoje.* Mám tady ještě druhého studenta. A tady už jeden hlídací pes je. Až se vzbudí, dejte mi po sestře echo. *Jasný rozkaz, podaný neutrálním tónem Muzana, když mizel ve dveřích. Kaede si samozřejmě dávala na čas a ještě dobré dvě hodiny nehybně spala. Na posteli okolo ní bylo místa dost i pro další dvě osoby. Když se začala probouzet, prvni co, tak jí oslepilo světlo na stropě. Prudce zvedla ruku ve které měla zapíchnutou kapačku, až se celý věšák na sáček s tekutinou s rachotem posunul.* tse.. *Sykla bolestí. Zda se vytrhla Dantemu ze sevření ruky, nevnímala. Měla v sobě hodně sedativ. Zamrkala po stropě a pak se pokusila rozhlédnout po místnosti. Všechny její věci byly poskládané na stole. Včetne stuhy ze svitku, i rolničky bez srdce. Ona na sobě měla ten typický pacientský hábit. Obvazy. Sádru. Přikrývku.* D-Dante? *Mžourala před sebe. Všechno jí bolelo. Ale jeho vůně byla v pokoji cítit víc, než ta její. Ona voněla jako sterilizátor. Fuj.*

*Když mu její sensei řekne, ať se uklidní, Dante se na něj stále dívá.* "Já ti dám, uklidni se. Pokud se jí přitíží, tak ti přísahám, že si tě v noci najdu a ve spánku tě vlastnoručně zabiji. Vím, že nyní bych neměl šanci, avšak když budeš spát, dost možná dopadneš stejně, jako ti kreténi ze Sunagakure," *pomyslil si při tom pohledu plném smrti. Dále sledoval Kaede, jak slabě dýchá.* "To zvládneš, neboj se. Lékaři se o tebe postarají. Budeš zdravá jako rybička. Slibuji ti to," *myslil, když Kaede sledoval. Její krásná tvář byla klidná a dokonce nebyly ani známky po krvi. Z koncentrace jej přeruší otázka jejího sensei. Dante se na něj podívá, avšak již ne tak agresivně.* Jednu holku z klanu bublino vyfukovačů zabila Kaede, já se postaral o toho mlžného bastarda. Sice se mohl měnit na mlhu, ale když ani útok nevidí, je to problém. Zvláště, když mu jeden úder zlomí vaz, *poví Dante chladně, jakoby byl schopen pro Kaede udělat opravdu cokoliv. Sledoval jeho reakci a když se prostě otočil a šel ke dveřím, Dante si oddychl, protože nyní s ní bude sám. Jeho slova jej trochu naštvala, protože jej nazval psem a ještě k tomu jej komandoval. Nic na to neřekl, ještě by dostal přes hubu. Ani ne za deset minut se tam přifařila ta stejná sestra se štosem papírů.* Pan Dante, že ano, *zeptala se jej a Dante jen kývl.* Mám pro vás moc špatnou zprávu. Právě mi přišly výsledky a je to mnohem horší, než jsme si mysleli. Všechny svaly ve vašem těle jsou všechny svaly až moc namožené a dokonce čtyři svaly přetržené. K tomu máte zlomená čtyři žebra a nalomenou kost v pravé ruce. A aby toho nebylo málo, zdá se, že ve vašich plicích byl velký tlak a tak se s tím bude vaše tělo vyrovnávat. Upřímně, pokud se dostanete do třetí části zkoušek, bude to jen zázrak, *dostala ze sebe sestra a Dante se na ní prázdně díval.* "Přežil jsem druhou část jen kvůli tomu, aby mi tady někdo říkal, že zkoušky nemohu dokončit? Ne, nikdy," *myslel si Dante tvrdohlavě.* Vím, že lékaři tato zranění dokáží zvrátit. U nás v Kumo to šlo, takže bych poté zažádal o operaci. Ta žebra a plíce se musí dát do kupy. Svaly budou v pohodě, s tím se nějak bojovat dá, *poví Dante odhodlaně a sestra na něj jen s údivem kouká.* No dobrá, ale operace bude možná nejdříve zítra rá.. Zapište mě tam, *skočil jí do řeči Dante, přičemž trochu zvýšil hlas. Sestra se na něj jen podívala a pověděla:* No dobrá tedy, ale i ta operace nese rizika. Rizika ať mi vlezou na záda. I kdyby mě to mělo zmrzačit, bude to lepší, než žít s pocitem, že jsem se o to alespoň nepokusil, *opět jí skočil do řeči, avšak tato slova jí odzbrojila.* Potřebuji souhlas rodičů. *pověděla nakonec, načež jí Dante pověděl prudce:* Jsou mrtví. Prostě mě zapište. *Sestra si něco zapsala a odešla s výrazem údivu a rezignace. Dante se opět díval na Kaede, přičemž přemýšlel o svém stavu.* "Udělal jsem dobrou věc. Jen se to nesmí dozvědět Kaede. Ještě by si to mohla vyčítat. Vím, jaká byla, když mě za ní Zira udeřil," *plul v myšlenkách, avšak občas se mu zatmělo před očima a on málem spadl. Poprvé se ještě udržel, ale druhé takové zatmění již bylo osudné a on se vzbudil, tvář Kaede byla vedle něj. Ležel tam jako paragraf, protože nohy byly na zemi, avšak on ležel. Dantemu to moc nemyslelo a tak se rozhodl si vedle Kaede lehnout. Stále jí držel za ruku a ležel na boku, čelem k ní. Levou rukou jí hladil po tváři, sice jemně, ale chtěl, ať je jí příjemně i při spánku. Opět se mu zatmělo před očima a tentokráte se probudil přikrytý. Jejich ruce byly stále propojené a on se na ní usmíval. Její dech se začal stabilizovat. Začala se nejspíše probouzet, protože začala mhouřit oči. Zvedla ruku, jenž byla v sádře, až kapačka trhla s věšákem na doplňování kapalin a dodání antibiotik. Sykla bolestí, avšak byla natolik zesláblá, že se i s toho jemného sevření nedokázala podvědomě vymanit. Začala se ohlížet po stolku, jenž byl na druhou stranu, co Dante. Jemu sedativa začala vyprchávat, takže začal cítit bolesti, ale na to byl již zvyklý. Tedy, krom těch zlomených žeber, to byla premiéra. Když začala mžourat před sebe a řekla jeho jméno, jemně jí pohladil po tváři a začal palcem hladit její dlaň.* Neboj se, Kaede, jsem tu s Tebou, *pověděl milým, jemným hlasem.*

*Zmateně si prohlížela místnost. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kde je. Nemocniční pokoj znala. Smrděl stejně, jako její Máma. Něco, spíš někdo, jí hřál na pravé straně (zlomená ruka byla levá). Lehce pootočila hlavu, jeho černé nezbedné vlasy jí polechtaly po nose a obličeji.* Dobře. *Zase zavřela oči. Lehce se pousmála a zabořila nos do jeho vlasů a zase na hodinu zavřela oči. Jemně stiskla prsty, ale pro Danteho to bylo asi spíše jakoby se ho snažila žížala uškrtit. Když po další hodině otevřela oči, konečně byla mentálně při smyslech. Nemohla se ale otočit na bok, jelikož z pravé strany měla zlomená žebra. Nejradši by se ale schoulila do klubíčka a tak den v kuse brečela a měla pubertální depresi.* Dante… *Zašeptala, aby se ujistila, zda spí nebo ne. Zvedla ruku se sádrou a prohlédla si ji. Volnými prsty stejné ruky si chytila obvazy na hlavě.* Taková hloupost… *Začala si obvazy z čela stahovat na krk. Na co taky vázat hlavu, když zranění bylo zacelené a už se v klidu hojilo.* Děkuji… žes mi pomohl. *Promluvila po chvíli a dívala se do stropu. Spánky měla mokré od slz. Všechno jí bolelo, to ale nebyl ten problém. Jí bylo vše líto. Od prvního přešlapu první den druhé zkoušky, až po vyhořelý les, díky čemuž si prorazila plíci.*