Hotel s restaurací

*Tsuki len periférne stočila svoj pohľad k Natsuovi, keď začal koktať a bolo zrejmé, že bol v rozpakoch. Hej, ani ona nepremýšľala nad nejakým manželstvom s Natsuom, mala ho proste rada. Kord, keď bola sľúbená budúcej hlave Kashiko-Sa, Raitovi. Ovšem to len v prípade, ak jej misia stať sa najsilnejšou, zlyhá. Sama pre seba sa musela nad Natsuom pousmiať, ale ako sa jej v hlave vynorila myšlienka na manželstvo s Raitom, úsmev zase sklesol. Až to mohlo vypadať tak, že ostala smutná z Natsuových ďalších slov - že sa spolu len bavia. TSuki prešla Michiho odpoveď len s kývnutím hlavy. Teraz jej tak veľmi pripomínal Natsua tou odmeranou odpoveďou, až v nej začal budiť dojem, čo to nebude tak veľmi pravda. Ale ona to vôbec neriešila. Každý mal svoj dôvod, prečo tu je..* Čo, ty si si ich vôbec neužil? *Tsuki si do Michiho trochu rýpla a nahodila pritom vcelku provokatívny úškrn, venujúc Michimu krátky pohľad.. Keď ale začala Temari, presunula pohľad na ňu a aj ona sa trochu oprela o stôl a dokonca natočila hlavičku do boku, aby tichší tón Temari počula..* Spôsob života, akým tunajší žijú.. Prináša fakticky veľa zábavy.. *povzdychla si Tsuki..* Len som včera po príchode do dediny vyliezla z hotelu a už sa na mňa vrhali prckovia z Kirigakure.. A aby toho nebolo málo, tak ešte dvakrát, čo som sa po hodine vracala naspäť.. *bol to vopruz. Nemala príliš v láske, keď ju niekto napadal bez zjavného dôvodu a úplne zbytočne. Snažila sa veci riešiť slovne, ale keď si niekto nedal povedať..... Nebojovala, keď nemusela. Pre ňu bol zbraň aj mozog. Vzhliadla ku obsluhe a zamrmlala svoju objednávku. Boli to obyčajné onigiri plnené lososom a nejakou kvapkou omáčky. Úsmevom a pohľadom obsluhe poďakovala, bez slov. Vŕtalo jej niečo v hlave, takže sa priamo spýtala, bez okolkov,* Ty si ich nevlastná sestra? *ešte skôr, než prišli do reštaurácie, označila dvojčatá za svoju rodinu. A pred chvíľou označila Natsua ako malého brášku. Ale.. Nemali s Temari rovnaké priezvisko.. Pohľad venovala jak Temari, tak Michimu, hľadajúc nejaké detaily, ktoré by ich mohli pokrvne spájať. Ale nič..*

Když jsou Chuuninské zkoušky otrava tak proč jsi se na ně přišel kouknout? *Zeptal se Natsu, spíš na něj tou otázkou bafnul, zeptal se totiž z ničeho nic hned po tom co Michi dořekl že mu chz jsou otrava. Mezitím se Temari se nakloní přes kříž k Tsuki (aspoň podle zprávy jak si Tsuki sedla naproti Michimu). Něco si šuškají, ale to určitě není nic zajímavého, spíš jen je to určitě ženské drby.* No, to není potřeba, mě to bude stačit, ale dík. *Natsu nebude mít dneska ani hlad, i kdyby jo tak si udělá nějakou rychlovku nebo si zajde do obchodu pokud budou mít ještě otevřeno až ho chytne hlad. Ještě než servírka přišla tak Natsu sedící vedle Tsuki pohnul rukou která byla blíž k Tsuki, tak aby byla ještě blíž. Následně jí chce vzít za ruku, ale to už je jen na ní zda to přijme. Servírka přišla a každý dostat to co si objednal. Natsu díky své poloviční porci měl ze všech nejmíň na talíři. Jemu to nevadilo, na naopak ještě byl rád.* Dobrou chuť. *Řekl a pustil se do jídla hned jak se do něj pustili i ostatní a samozřejmě že pokud Tsuki držel za ruku tak jí pustil aby měl jak jíst.*

Tsch* Prskne jen na otázku Tsuki a dá si ruce křížem, na svoje Chuuninské zkoušky by radši nemyslel. Když se o něj Temari opřela, tak mu to vůbec nevadilo, spíš to naopak uvítal. Pak si do něj naopak zase rýpne Natsu. * Tsch do toho ti nic není.* Vyhrkl uraženě když konečně servírka přinesla jídlo. Michi se na to hladově podíval a vzal si hůlky.* Itadakimasu!* Svolal radostně a pustil se do jídla, tohle bylo asi jediné co se na něm za tu dobu nezměnilo, a to jeho chuť k jídlu. *'' Tsch, nesmím je nechat se hodně vyptávat, jinak by přišli na to že tu nejsem kvůli Chuuninským zkouškám, a kdyby to ta holka někomu vykecala, měl bych problém.''* Pomyslel si naštvaně Michi, a přemýšlel jak nadhodit nějaké jiné téma,když ho něco napadlo tak na chvíli přestal jíst a podíval se na Natsua.* Měl bych jistou zajímavou informaci, která by tě mohla zajímat, určitě jsi také zjistil nějaké informace, když je dáme spolu dohromady, mohli by jsme najít ty víš koho.* Při posledním slovu se zamračil, naznačoval tím vrahy jejich rodičů.*

*Protože pozoruje Tsuki velmi pozorně, tak jí neunikne změna jejích nálad. Chvilku vypadá, jako by byla šťastná a pak je hned zase smutná. Nejdřív to vypadalo jako, že reaguje na slova Natsua ale po kratším sledování si Temari není úplně jistá. Zatím se však ptát nechce, nepřijde jí to jako vhodná doba a tak sleduje jak rozohvor pomalu pokračuje a rozvíjí se. Michiho obhajoba jí přijde dost chatrná, ale to bude nejspíš tím že ho už začíná znát lépe než jeho vlastní bratr. Přesto jí to nedá a mírně do něho dloubne loktem, ale tak aby si toho všichni u jejich stolu všimli a nakloní se k němu.* Nemusíš se stydět říct, že jsi tu kvůli mě a že pozoruješ nadějné talenty jen ze zvědavosti. *Tak na tuhle obhajobu se nedá asi nic moc říct. Temari se tedy může věnovat jídlu, kterí donesli i jí. Když se jí pak Tsuki začne svěřovat s tím jak moc velké má problémy s prcky z Kiri tak se Temari pobaveně usměje.* To bude tím, že máš fantastickou vizáž. *Prohlásí ktsuki s lehkým povzdechnutím.* To já takové problémy nemám, mě se spíš všichni vyhýbají. Kdysi mé spolužáky můj chladný pohled dost děsil, bavilo mě to. *Přizná konec sdělení s malinkatým zaváháním. Pak však přijde zajímavější téma, která začíná nevinnou otázkou. Temari se podívá Tsuki do očí a pak krátce sjede pohledem na Natsua jako by uvažovala, zda jí má věřit když jí věří on. Nakonec se ale rozmluví.* Je to složitější, jestli si to chceš vyslechnout tak ti to tedy řeknu i když o tom mluvím nerada. Jenže když jste pro sebe důležití, asi to můžeš vědět… *Usoudí po předchozím zamyšlení a odloží hůlky.* Nevím zda ti to Natsu řekl, ale jeho a vlastně i Michiho otce zabili. *Odmlčí se a sleduje jí pozorně jak na to zareaguje a po malém nadechnutí dodá.* No a já jsem zažila něco podobného jen s tím rozdílem, že z mých blízkých přežila má mamka. *Trošku se zamyslí a pak začne mluvit víc plynule.* No a já je poznala už předtím, tenkrát mi nemohli rozumět jak mi je a proč jsem jaká jsem ale pak pochopili. No a když jsem trochu štourala přes mamku co by s nimi bylo, tak jsme zjistili že jejich příbuzné víc zajímal dům co po nich zbyl než oni. Takže jsem je v tom prostě nemohla nechat, vzala jsem je domů a stali jsme se rodinou. Moje mamka má docela vliv, takže nebyl problém to zařídit… *A tady své vyprávění skončí. Nyní je docela zvědavá co jí na to Tsuki řekne. Jenže pak si vzpomene, co Michi předtím řekl a podívá se zkoumavě na něho.* Počkat, co máte v plánu a já o tom nevím, hmm? *Sjede oba bratry postupně přísným pohledem. Nijak se netají, že jí vadí že jí z toho vynechali protože ona jim dost věří a má je ráda.*

*Tsuki sa ovládla a nepousmiala sa nad Michiho reakciou. Presne niečo takéto očakávala - ale čakala niečo viac.. výbušné.. Roztomilé, ako si Michi v hlave hovoril, že nechce, aby sa príliš Tsuki pýtala. A pak, rovno pred ňou a Temari, zabije, že má nejaké informácie o niekom a snáď má nejaké aj Natsu. Michiho myšlienky však nevedela čítať, ale keby vedela, rovno by si pomyslela, že je to idiot. Ako keby nemohol vydržať na nejakú chvíľku, kedy by si Natsua odchytil samotného. No jeho boj. Tsuki to nijak neriešila - nezaujímalo ju to, či sa títo dvaja bratia proti niekomu spikli, alebo nie. No čo Temari??? Prijala Natusovu ruku a najskôr venovala krátky pohľad ich spojeným rúčkam, a potom venovala pohľad svojimi červenými očami smerom k Natsuovi. Pohľad odvrátila hneď, ako priniesli jedlo. Pre ňu sa dostal tanier s niekoľkými ryžovými... do pekla, čo to bolo?!ONIGIRI. Skutočne jej sem priniesli tak infantilné dielo? Bola maličká, ale toto si nezaslúžila! S podvihnutým obočím na to zazerala, ale zachránila ju Temari, ktorá začala rozprávať príbeh. Už však začiatok príbehu jej nesedel. Povedala, že Michiho a Natsuovho otca zabili. Natsu jej pri prvom stretnutí povedal, že to on si zabil otca. Kde bola teda pravda? Klamal ju Natsu? Alebo len Temari nevedela celý príbeh? Ťažko momentálne súdiť. Usúdila však, že na toto sa nebude konkrétne vypytovať. V podstate jej bolo úplne šumáč, ako ich otec zomrel. Viac ju trápilo, že možno Natsu klamal. Ale nebrala si to zas nejak príliš osobne. Bolo to ich prvé stretnutie. Kým Temari rozprávala, Tsuki sa pustila do jednje ryžovej 'guličky'..* Takže si im poskytla strechu nad hlavou a druhú šancu na život.. To je obdivuhodné. Snáď ju chlapci využívajú rozumne.. *nemohla si pomôcť. Ten príbeh s ňou nepohol. Nie preto, že by nebol smutný. Bol smutný - pre normálnych ľudí. Lenže Tsuki si prechádza denno denne niečim horším, než je smrť otca, rodičov. Aspoň z jej pohľadu, a tak je voči takýmto príbehom obrnená, čo ukázala hneď Natsuovi v prvý deň ich stretnutia. No aspoň sa pokúsila Temari venovať slová obdivu.. A jej výraz nebol kamenný, bol poznačený ešte tým možným Natsuovim klamstvom. Čo sa mohlo javiť aj ako reakcia na ten príbeh. A posledné slová Tsuki boli venované skôr dvojčatám - kvôli Michiho vete o informáciách. Ak sa obával, že sa Tsuki začne vypytovať, môže byť pokojný. No urobila to Temari.*

*Natsu byl rád že Tsuki přijmula jeho ruku, samozřejmě že by měl být Natsu rád. Když pak jim přinesli jídlo tak se Natsu pustil její ruky, aby mohl jíst, mezitím Temari načala téma, které bylo pro Natsua celkem bolestivé, nedokázal by sám o tom někomu vyprávět. Když pak Michi se ozval s větou, která byla směřována na Natsua. Natsu si pak i všiml výraz Temari jako by ho bodal už jenom pohledem. Nechtěl jí ranit, ale do toho se nemůže nikdo míchat, dokonce by k tomu ani Tsuki nepustil.* Nemám žádné informace, které by pomohli, teď ale nemáme sílu na to to udělat, víc jak silní byli naši že? Teď toho tolik nezmůžeme. *Natsu to myslel vážně, ale sám chtěl získávat informace až by měl sílu na to je porazit.* Budu je hledat až budu mít jistotu že je porazíme. *Dodal Natsu, mezitím se pak pustil do jídla, které mu přinesli.*

*Michi mírně zrudne, poté co do něho Temari šťouchne a poví nahlas o jaký důvod šlo, proč tu byl. Poté se k ní nakloní a do ucha ji zašeptá.* Ninjové by neměli říkat důležité informace cizím lidem.* Tím samozřejmě narážel na Tsuki, které nevěřil. Poté začala Temari vyprávět jejich příběh, který u Michiho spíše vyvolával pocit hněvu a touhy po pomstě, než-li bolest. Byl si jistý svou silou, že už je dostatečně silný na to,aby je porazil, proto když mu Natsu poví, že nic nezjišťoval, kvůli tomu že je slabší jak rodiče, tak se Michi jen ušklíbne.*Mluv za sebe, správný stratég dokáže porazit i dvakrát silnějšího soupeře, ale což tím toto téma končí.* Nijak víc už to rozebírat nechtěl, když Natsu očividně neměl zájem, tu pomstu zvládne i sám, nepotřebuje Natsua. Poté se však zapojila do hovoru i Temari, což měl Michi očekávat když už to téma otevřel takhle přede všemi. Temari oba dva projede svým přísným pohledem. Michi ji proto chytne za rameno, aby se na něj podívala a s úsměvem jí odpoví.* Povím ti to později, nač si teď kazit oběd.* Neměl v plánu jí lhát, ač bylo jasné že jí bude muset přesvědčit,aby ho nechala jít samotného proti těm, které hledá. Poté se podíval i na Tsuki, které chtěl něco říct.* Je to skvělá holka, a jsem jí vděčný za to, co pro nás udělala.* Dodal k její reakci,když jí Temari pověděla ten příběh.* Věřím, že se o mého bratra dobře postaráš.* Poté se opět pustil do jídla, mohlo se jeho chování jevit dost divně, jako kdyby ho někdo vyměnil během vteřiny, protože byl milejší,klidnější a vyrovnanější. *''(Kazuki) Tvé chování je podezřelejší, než bandita vydávající se za obchodníka./(Michi) Tsch, nepotřebuji do svých plánu zatáhnout víc lidí.''

*A pozorné sledování Tsuki se vyplatilo, Temari neunikly hned dvě věci. První bylo, že Tsuki je slušně vychovaná dívka, která se tak chová jen když se jí to hodí. To že umí jednat bezohledně pochopila už předtím když bránila Natsua. Ale tahle její stránka byla něčím víc zajímavější, a to byl styl jakým to uznání pomoci bratrům věnované Temari pronesla. Tsuki to řekla jen ze slušnosti, žádný zájem, žádné emoce neprojevila a Temari tenhle detail neunikl. Takže když přišla řada na odpověď tak se na Tsuki usmála a s upřímným zájmem se jí zeptala.* Vlastně je to zvláštní pozorovat tolik lidí, kteří když tohle slyší a pak vidět všechny ty emoce a tak. *Malou chviličku pak přemýšlí jak pokračovat, aby se Tsuki nedotkla.* Víš, tvá reakce je jiná je vyspělejší. Pokud ti to nevadí, smím se tě zeptat zda jsi sama prožila také něco těžkého? *Teď je Temari napjatá jakou odpověď asi dostane. Jistě Tsuki jí může odmítnout odpovědět, nebo si něco vymyslet. Ale Temari se díky posledním větám začala o Tsuki více zajímat doopravdy. Když jí pak Michi vezme za rameno, tak se na něho otočí s očekáváním. Když pak řekne co chce, ohledně toho že jí to poví až pak, tak jen přikývne a dodá k tomu.* Jsem ráda, že mi věříš Michi. Pořešíme to pak společně. *Když pak dodá ještě že je skvělá, tak si vezme rychle do rukou nápojový lístek a začne v něm hledat něco k pití. V ten moment jí naštěstí dojde, že nic neřekla na slova Natsua a tak se k nim vrátí.* Natsu… *Upozorní ho tak, že teď mluví spolu.* Opatrnost je dobrá, stejně tak vědět jak jsi silný a umět to srovnat s jinými. Tak mi prosím řekni, proč větší sílu nepřečíslit a nevěřit rodině? *Tohle jí také opravdu zajímalo, pokud jí Natsu nevěří naplno pak to chce od něho na rovinu slyšet. Potřebuje mít mezi nimi jasno a nevadí jí, že je tu u toho Tsuki. Pro Temari rodina opravdu hodně znamená a nerozlišuje, zda je pokrevní či uměle složená z lidí co má ráda.*

*Nemohla si pomôcť, ale čím ďalej, tým viac jej pripadal Temarin príbeh reálnejší, než čo jej v prvý deň zdelil Natsu. Že otca zabil on. Každopádne sa v tom nešťourala, nebol to jej problém. Ani ju to vôbec nezaujímalo. Takže nad tým ani nestrácala a´čas premýšľaním. Ak by sa do toho obula, určite by sa jej 'hneď vyjasnilo', ale načo.. A fakt si Michi myslel, že by Tsuki mohla využiť nejak jeho slová o tom, prečo sa prišiel, či neprišiel pozrieť na skúšky chuuninov? Patetické! Ale, samozrejme, neostala ticho pri slovách, ktoré venoval svojmu dvojčaťu. Stále nevedela, ktorý z nich dvoch bol ten starší. Nemohla si pomôcť, ale Michi jej prišiel ako mladší,* Konečne z teba vypadlo niečo múdre.. *predniesla Tsuki po tom, ako prehltla sústo ryže, dívajúc sa na pár sekúnd Michiho smerom. Lenže k čomu presne svoje slová mierila? K tomu, že s rozumom dokáže človek poraziť aj dvakrát silnejšieho súpera? Alebo k tomu, že je Temari fajn holka a Michi je vďačný za to, čo pre nich urobila? Hmm.. Postrehla aj zmenu jeho správania. Všetko to si všímala, ale nekomentovala to ako Temari, ktorá na niečo kápla ohľadom Tsuki. Tsuki odložila paličky a otrela si kútik úst - ako správna malá dáma.* Vidím, že si dostatočne vnímavá a inteligentná na to, aby si si utvorila odpoveď. *odložila bokom aj obrúsok, ktorým sa utrela, a potom venovala Temari pohľad svojimi červenými očami,* Len dúfam, že ťa nenapadne mi podať pomocnú ruku.. *toto nemalo byť mierené zle. Len nenávidela, že sa jej niekto snažil pomôcť a hrať sa na rytiera a hrdinu. Bolo to také malé, nevinné varovanie pre Temari, ak by ju takáto hlúposť nebodaj napadla - len z dôvodu, že očividne má aj Natsu rád Tsuki. Viac k tomu nedodávala. O tejto téme sa odmietala baviť. Vedel to len Natsu. A Noctis. Nikto iný.*

*Natsu se celkem dost stranil konevrzace, mluvil jen když se ho někdo na něco zeptat stejně jako před chvílí Michi. Natsu jen poslouchal to co si oni tři mezi sebou říkali. Když byl u toho stolu tak by vypadalo divně kdyby neposlouchal a pak se ho jeden z těch tří na něco zeptal a ok by vůbec nevěděl. Pak nastala další slova od Michiho směrované směrem na Natsua, ale nebyl žádný nápad jak odpovědět, aspoň teď ne. Natsu chvíli neodpovídal, ale pak se na něj uvalil svůj pohled.* Kdyby jsi byl správný stratég tak by jsi mě aspoň jednou porazil, je to doba, ale před zkouškami jsi to nedokázal. *Natsu ale teď neměl chuť se pouštět do boje a ani na sebe strhávat pozornost ostatních lidí v restauraci, taky to bylo znát. Tón a hlasitost, kterou to řekl byla stejná jako by šlo o běžnou mluvu. Natsu se pak po chvíli vrátil pohledem zpět k jídlu a dal si zas jedno sousto, jedl pomaleji. Když pak Tsuki řekne že z Michiho vypadlo něco inteligentního tak se objeví nával smíchu, který se chce ukázat. Ten Natsu ale zadrží, ale jde to ne něm i vidět tak že prudce vydechl nosem, jako kdyby se chystal smát. Temari pak svolala na Michiho. Natsu se na ní jen pootočil, ale malinko, né moc. Otáčení začíná být až příliš. Natsu věřil rodině, než skoro celou svou blízkou pokrevní rodinu ztratil. Jediný kdo mu zbyl je Michi.* Rodině jsem jednou věřil. *I když to není jasné tak Natsu nechce o tuhle rodinu přijít i když není pokrevní, proto pak dodá.* Když do toho zatáhnu rodinu tak to zase skončí stejně. *Natsu se snaží být v klidu, nechce tady dělat nějaké scény na místě, kde by na sebe mohl strhnout pozornost. Natsu už měl jen malinko jídla na talíři a tak se opřel lokty o stůl a ruce si dal před sebe tak aby nikomu nedavily a nepřekážely.*

Tsch* Bral to co řekla Tsuki jako urážku, navíc to co řekl Natsu ho dost naštvalo a jeho znatelná reakce poté co mu Tsuki řekla že řekl něco inteligentního, ho opravdu silně štvalo, měl chuť ho okamžitě vyzvat na souboj a rozbít mu tu jeho držku,aby se neměl proč smát.* Před zkouškami je dlouhá doba, od té doby jsem zesílil a nabral mnoho zkušeností, kdybych chtěl mohl bych tě snadno sejmout, aniž bych si u toho zašpinil ruce.* Podíval se vražedně na bratra, chtěl ho vyděsit,aby si dával bacha na to co říká.*''(Kazuki) Ta holka je zvláštní./(Michi) Jestli myslíš to že je drzá a jeví se namyšleně, tak na tom není nic zvláštního, co jsme tady potkali lidi tak se tak chovají všichni./(Kazuki) Spíš jako kdyby něco tajila./(Michi) A co je nám po tom?''* Michi se opřel o židli a protáhl se, po dobrém jídle by se hodil celkem šlofík.* Víš, neměla by jsi urážet silnějšího protivníka, dělat si nepřátelé pro slabé je nebezpečné.* Podíval se na Tsuki a ušklíbl se, sice by dříve nejspíš na oba dva okamžitě zaútočil, ale stále potřeboval sbírat informace, a tak se snažil krotit, kdyby na sebe zbytečně upozornil bojem, neměl by pak snadné získávání informací. Po tomto shledání si navíc uvědomil, že je možná i dobře že se moc nesetkává s bratrem, nerozumí si spolu a to opravdu hodně. Už ho moc nelákalo debatovat s těmi dvěma očemkoliv, ač byl fakt že tvořili zajímavý pár, oba dva si uměli dobře utahovat z Michiho.*

*Ani se nemusí podívat na Michiho aby věděla, že přijde jedno z jeho dalších tsch. I ona si všimla, že Natsu a Tsuki se k sobě zvláštně zvrhlým způsobem hodí. A nelíbilo se jí, že se strefují do Michiho. Proto mrkla nevinným pohledem na Natsua i když tak trošku mluvila i na Michiho.* Myslím, že tuhle větu o svém batoletím vítězství říkáš asi tak už od pěti let Natsu. A přesto si myslím, že by bylo lepší kdyby jste se chovali jako bratři a ne jako dva pitomci. *Na Natsua se varovně na chviličku podívá, aby si vzpomněl jak s ním praštila a porazila ho ona jediným útokem, určitě by se mu nelíbilo kdyby mu to taky začala neustále opakovat. Pak položí ruku Michimu na nohu a lehce varovně ruku stiskne.* Nikdo tady nechce aby jste dělali ostudu Kumo tím, že se zase budete tahat za vlasy jako malé holky. *Tak a konečně se může vrátit ke zajímavému rozhovoru s Tsuki. To že jí Tsuki nejdřív zalichotí jí už předtím oplatila úsměvem, ale další věta jí dala malý kousek do skládačky charakteru Tsuki.* “Takže, to co se ti stalo tě hodně uzavřelo. I když podle toho pohledu se zdá jako by se pořád něčeho bála.” *Přemýšlí jen chviličku a pak jí odpoví poměrně lehce zákeřně.* Ale tu ruku jsi už před chvíli přijala, když jsme se seznámili ne? *Chviličku si tu větu vychutnává a zaměří se na reakci Tsuki, ale po chvilku na ní smířlivě mrkne.* Neboj, pokud se někdo rozhodne ti pomoci a dokáže to, tak to určitě bude spíš Natsu. *Kdo ví jak tohle zase myslí? Pomalu se pustí do jídla co jí přinesli. Nespěchá jí pomalu, malá sousta jako slušně vychovaná osůbka a samozřejmě u toho všechny pozoruje.*

*Jej nevinná poznámka, ktorú myslela konečne úprimne, Michiho urazila. Nič si z toho nerobila. Jedno tých dvoch bratov spájalo. A nemyslela tým to pokrvné puto. Obaja sa nechali ovplyvňovať pocitmi a emóciami. Hoci, hmm.. Natsu jej ukázal, že dokáže byť pekne necitlivý! Nechala, aby sa trojica spolu pekne porozprávala a len ich počúvala, odvrátiac svoju hlavu od nich. Červenými očami sa venovala teraz sjôr okoliu a prostrediu reštaurácie. Nevyzerala zas tak na nič. Rozhodne to bolo ale ooooooveeeeeľaaaaaaa lacnejšie, než reštaurácia, kam zatiahla chudáka Rikua. A ten, chudák, musel za dve malé porcie za platiť majland. Nikdy na ten jeho výraz nezabudne. Michi ale struhol tú svoju poznámku. Tsuki sa oprela s privretými očami o operadlo stoličky a pritom si musela povzdychnúť,* "To je snáď nejaká rodová degenerácia, že obaja radi podceňujú? Alebo je to celodedinové?" *pýtala sa sama seba Tsuki a nemala najmenšiu chuť a ani dôvod k tomu, aby na Michiho reagovala. Toto ju dokázalo uraziť len od Natsua. Pretože to bol bolestivý pocit, keď sa jej vysmial niekto jej... blízky. Vypadalo to tak, akoby ju chcel Michi vyprovokovať, ale to by musel použiť oveľa väčšiu zbraň. Tieto postrkovačky a meranie si pipíkov nemalo na ňu účinok. A ona nemala záujem bojovať a dokazovať niečo. Ľahko sa machruje, keď zo seba človek dokáže urobiť dvoch a ísť potom v presile..* A predtým som sa ti ju snažila ufiknúť. Takže.. Kto vie? *Tsuki sa ani nemusela zamýšľať nad tým, čo Temari povedala ďalšieho. Bolo nemožné, aby jej pomohol NATSU. No chance. Tsuki už nejedla a uvažovala o odchode, ale bolo by to neslušné uprostred toho, ako jedli ostatní. Takže len zalašovala v brašni, aby vytiahla peniaze a položila ich na stôl pri svoj tanier. Bolo tam dostatok za všetky objednané jedlá a aj dostatok na pekné dýško. Oprela sa znova o operadlo stoličky a natočila hlavu na Natsua. Sondovala po jeho tele a pozorovala ho,* Je ti už lepšie? *otázka bola mierená na Natsua. Rukou si zastrčila zblúdilý prameň dlhých čiernych vlasov za ucho.*

Hm, ostudu Kumo nedělám, vždy udělám pro vesnici co se po mě žádá a to i za cenu zranění.* Zakroutí hlavou, na jednu stranu byl rád že se ho Temari zastala, bylo tak poznat že jejich vztah byl opravdu silný, a že se vzájemně podporují a brání, no když ho stiskla na noze tak za tu dobu věděl oč jde, že ho tímto prakticky varuje, aby se uklidnil. Michi by sice ty dva nejradši umírnil,ale on měl na víc, a také je fakt že takto by zbytečně přivolal nežádoucí pozornost, o kterou moc nestojí. Natsu se očividně vůbec nevyjadřoval, spíše mlčel.*'' Tsch, po tomhle si potřebuji zajít na trénink,abych ze sebe dostal ten vztek, akorát kde pak najít místo,kde budu mít klid?''* Zamyslel se Michi, své jídlo už dávno dojedl, takže tady už vlastně nemá co dělat, no ještě nehodlal jít pryč, chtěl nechat Temari a Tsuki vykecat se. On sám ale o to neměl moc zájem, po dlouhé době se uviděl s Natsuem a zase má chuť mu jednu vrazit, a ta dívka Tsuki,byla pro něj nezajímavá. *

Natsu prostě nepřizná, když mu něco je Tsuki… *odpoví ji za něj Temari a po té se rozhodne ji ale uklidnit.* Znám svou sílu a pokud Natsu něco je, tak tvrdý a tvrdohlavý takže jakožto budoucí lékařka tě ráda ujistím že už večer mu bude lépe. A i když mi to nevěří, i chuť k jídlu se mu vrátí. *Pak se jen letmo podívá na Michiho.* Vím, že si to často neuvědomuješ, proto by jsi se měl držet neustále poblíž mě víš? *Nakonec se pohledem vrátí k Tsuki.* A pokud jde o tu ruku, tak se to nestalo a já to neřeším. Naopak mě tvá reakce potěšila, protože v takovou chvíli člověk nemá čas na přetvářky a ukáže co v něm doopravdy je. Takže z mé strany Tsuki jsem tě opravdu ráda poznala. *Temari svá slova myslí naprosto upřímně.* Pokud někdy zavítáš do Kumo, ráda se s tebou zase uvidím. *Když tsuki položí tak velký obnos peněz za všechny na stůl tak nedokáže Temari skrýt překvapení.* To není potřebné, máme peníze a umíme zaplatit své dluhy a splácíme je vždy a všem. *Pak pokud už nikdo nic nenamítá, tak se Temi pomalu začne zvedat.* Jsem už trochu unavená, takže pokud už nemáte nic v plánu tak bych se ráda rozloučila. Ještě jednou děkuji Tsuki za tvou společnost i pohoštění. *Zvláštní jak dokáže zaujmout oficiální postoj, vážně se uklonit a mluvit spořádaně když Temi chce. Zdá se, že ona také není z nejchudších rodin.*

Rozhodne tam zavítam na chuuninske skúšky.. *zareagovala na Temarine slová. Potom sa začalo dievča zdvíhať a jaksi bolo Tsuki jasné, že za ňou sa bude zbierať rovno aj Michi. U Natsua si nebola istá, ale Tsuki mala v pláne odísť rovnako tak. Nemala už dôvod zdržiavať sa tu. Peniaze už neriešila, jednoducho ich tam nechala ležať. Rozlúčila sa s nimi a bolo na Natsuovi, či ešte bude chcieť s Tsuki niečo riešiť a pôjde s ňou, alebo pôjde so svojou rodinou.. Či dokonca odíde svojou cestou sám.*

Hm.* Odvětí Temari na to že mu prakticky řekla, že musí být u něj aby ho držela zkrátka, když viděl ten obnos peněz, tak jen protočí oči a vytáhne z kapsy peněženku ze které vytáhne peníze, zaplatí za sebe, nemá zájem nechat druhé aby platili za něj, kord když to byl někdo koho nezná, navíc tam nechal útratu i za Temari, je jasné že si číšník dneska zřejmě polepší o veliké dýško. Narozdíl od Temari Michi nebyl ten typ, co by se klaněl, nesnášel tyhle šlechtické chování a jiné blbosti. * Tsch, kdoví zda se někdy potkáme, každopádně sbohem.* Dodá jen chladně a vstane, přičemž po boku Temari odejde z restaurace pryč, bylo mu fakticky jedno kam Natsu půjde či nepůjde. Setkání ho dost otrávilo, zvlášť poté co si ho začali Natsu a ta dívka Tsuki dobírat, bude nějakou dobu trvat,než dostane chuť se s jedním z nich setkat.*

Konec rpg

*Dnes se Sekkimu poštěstilo a i napříč situaci venku mu byla přidělena mise. Pořád je ale Genin, takže je to spíš taková výpomoc, než mise, ale co už. Nikdo s tím nic neudělá, takhle ten systém prostě funguje. Sekki si tedy přečetl zadání své mise. Šlo o takovou tu klasiku, jak slýchal od ostatních. Dnes vypomáhal v restauraci. Ještě nevěděl, jestli to bude výpomoc typu čišník, nebo jen někdo, kdo bude loupat brambory a umývat nádobí. Když dorazil do restaurace, tak se mu trochu ulevilo. Šéf a celkově i kolektiv zaměstnanců tam byl příjemný. Jeho úkolem byla dnes taková děvka na všechno. Nejprve se prý bude starat o hlášení objednávek, později bude sám objednávat a nakonec se dostane do kůže výpomoci v kuchyni. Šel se tedy převléknout do oblečení, které měla restaurace pro takovéto záležitosti připravené. Šlo o takový oblek pro číšníka, jelikož toho bude provádět většinu času. Nebylo to zrovna pohodlné, jelikož to nebyla úplně jeho velikost, ale tak dalo se to přežít. První 2 hodiny víceméně Sekki nic moc nedělal. Jenom stál, bral lístečky s objednávkami a hlásil je kuchyni a pokud byly nějaké nejasnosti, tak opakoval. Takhle pořád dokola. Následně přišlo na řadu střídání, jelikož čišník, který obsluhoval do teď si vzal pauzu. Sekki byl trochu nervózní a mohl působit jak pro zákazníky, tak pro zaměstnance trochu zmateně. Jakby ne, když to vlastně dělal úplně poprvé a  aby i pravdu řekl, do restaurací s otcem šel asi jen 2x a to pěkně dávno, takže ani moc nevěděl, jak to tam pořádně funguje. Naštěstí měl doteď přímý výhled na číšníka, který tam doteď pobíhal, tak nějak i pobral jeho zvyky a celkově jak se choval, chodil a co a jak. Sekkimu trvalo asi půl hodiny, než se do své role číšníka úplně vžil, ale nakonec to docela zvládal. Jediná jeho nevýhoda oproti regulérnímu čišníkovi byla ta, že nebyl schopen brát tolik talířů najednou a celkově se tak musel víc otáčet a celkově cestovat po restauraci. Po asi 3 hodinách byl převelen do kuchyně, kdy si konečně mohl sundat to nepříjemné oblečení a vzít si svoje pohodlné věci, pře které si jen hodil zástěru. Jak už kuchyně funguje věděl, taky tam doteď byl nějakou dobu, alespoň na jejím kraji teda. Problém ale byla rychlost a znalost prostředí, kterou Sekki oproti kuchařům nedisponoval. Nakonec to ale zvládl, jelikož jen loupal brambory a myl nádobí. Nejhorší na tom bylo, že měl pořád ruce od škrobu. Sice si je vždy umyl, když myl nádobí, ale když se vrátil k bramborám, tak se mu znova roznesl po celých rukách a trochu mu to vadilo. Nakonec se ani nenadál a 10 hodinová šichta skončila. Byl ale pěkně vyčerpaný a docela se mu i třásly ruce. Plus měl celé vrásčité polštářky od vší té vody. Samozřejmě nechybělo i pár náplastí, jelikož se párkrát řízl o nějaké nože v umyvadle, nebo mu ujel nůž u loupání brambor. Vedoucí restaurace ho nakonec pochválil za dobrou práci a napsal mu potvrzení, že tam Sekki opravdu byl. Jako bonus Sekki dostal ještě kupon na večeři zdarma. Rozloučil se a vydal se na úřad, kde odevzdal své potvrzení a vyzvedl si i svou peněžitou odměnu. Když se po dlouhém dní vrátil domů, tak jen lehl do postele a rázem usnul.*

*Sekkiho mise byla opět ve stejné restauraci, v jaké byl před nějakou dobou. Zajímalo ho, jestli zase potřebují nějak pomoct s roznášením, mytím a tak dále. Nicméně Sekki byl docela rád, že jde zase tam, jelikož už tam ty lidi znal a věděl, jak to tam chodí a nemusel by už dělat žádné zbytečné chyby. Docela ho ale překvapovalo, že tam měl jít až k večeru, těsně před zavíračkou. Na nic se ale neptal a chvíli počkal, než se tam vydal. Venku už se stmívalo a Sekki otevřel dveře do restaurace. Nikdo tam už nebyl, pouze šéf, který ho tam přivítal. Sekki se dozvěděl, že dnes ho žádné vaření a ani roznášení nečeká. Místo toho dneska bude uklízet, než šéf udělá inventuru a různé záležitosti, týkající se chodu restaurace. Normálně by prý uklízeli zaměstnanci, ale tenhle týden byl na business prý hodně namáhavý, a tak jim chtěl dopřát alespoň o pár hodin navíc volného času. Sekki už byl seznámen, kde najde jakou chemii na uklízení a taky věděl, kde mají sklad na různé pomůcky a věděl, co kam i patří, takže šéf byl rád, že misi dostal zrovna on. Šéf se vydal do kanceláře, kde začal s nějakým tím papírováním a Sekki se mohl pustit do práce. Nejprve posbíral všechno, co zůstalo na stolech a poodnášel to do kuchyně. Když bylo všechno špinavé nádobí v kuchyni, mohl se Sekki vrhnout do úklidu prostor pro hosty. Nejprve vzal všechny ubrusy a odnesl je do koupelny. Následně si skočil do skladu pro hadr a v kýblu měl i jarovou vodu. Pořádně setřel všechny stoly od všelijakých nečistot, až se leskly. Zkontroloval i spodky stolů, no a i vzhledem k tomu, že se jednalo o jakousi „nóbl“ restauraci, tak tam byly i tak přilepené žvýkačky. Skočil si pro rukavice, všechny je posbíral a hodil do koše. Následně poutíral i židle. Když měl všechny stoly a židle hotové, tak židle vzal a položil je na stoly, aby si udělal prostor na podlaze. Skočil si pro smeták a zametl celý prostor pro hosty. Překvapilo ho, kolik špíny byl schopen z podlahy zamést. Nicméně to vysypal do koše a pak vytřel. Mezitím, co se mu prostor pro hosty sušil se vydal so koupelny, kde měl připravené ubrusy. Nejdřív nevěděl, na jaký režim a teplotu má prát, ale nakonec si všiml návodu, přilepeného na zdi. Postupoval tedy podle něj a zapnul pračku. Když přišel do kuchyně, tak moc šťastný nebyl, jelikož tam viděl hromadu nepořádku. Posbíral všechno špinavé nářadí z pultů a odnesl ho na mycí linku. Smetl všechny zbytky jídla, co tam byly na zem a poutíral všechny pulty mokrým hadrem. Nakonec se přesunul ke dřezu, kde ho čekala již dříve zmíněná hromada špinavého nádobí. Nasadil si rukavice, vzal si do ruky houbičku, namočil jí, dal na ní jar a nechal téct jemný proud horké vody. Bral to talíř po talíři. Některé už na sobě měly zaschlé omáčky a tak, takže některé trvaly déle, ale na některých to ještě nezaschlo, takže naopak trvaly kratší dobu. Nicméně, než konečně dokončil všechno nádobí, uschla mu podlaha v prostoru pro hosty. Uklidil všechny talíře a nástroje tam, kam patří a zametl si i kuchyň, kterou následně i vytřel. Vydal se znova ke dřezu, který chtěl umýt taky. Použil na to novou houbičku a hooodně drhnutí. Nakonec ho už jen opláchl. Vysypal koše a dal do nich nové pytle a staré odnesl za restauraci do popelnice. Uklidil všechno, s čím dneska pracoval a spokojeně si povzdechl. Přišel za šéfem, říct mu, že už m hotovo. Když vstoupil do kanceláře, všiml si, že usnul. Došlo mu, že to s tím náročným týdnem asi myslel opravdu vážně. Sekki ho jen přikryl dekou a na kus papíru mu napsal, že má hotovo a že se ráno staví pro potvrzení. Sekki se takhle vydal domů a další den si přišel i pro potvrzení. Šéf ho pochválil a omluvil se mu, že tam tak usnul. Sekki si pak jen došel pro svoje ryo a vydal se domů.*

Mise typu D

*Ryuu se rozhodl zavzpomínat a vzít misi - výpomoc v hotelu, stejně jako před svou chuuninskou zkouškou. Slušně se oblékl a vyrazil do restaurace, kde měl celý den dělat obsluhu a na baru. Vše šlo hladce, Ryuu přijmal objednávky od hostů, nosil pití i jídlo. Připravoval nápoje a hlásil objednávky v kuchyni a čekal, než jídlo bude připraveno k výdeji. Ryuu během obsluhování poslouchal i různé drby a zvěsti ohledně nynější situace ve světě, zaslechl i, že není vyloučeno, že by ona organizace měla skrýše i ve velkých vesnicích, a to právě v Kirigakure. Ryuu popravdě neměl moc daleko k tomu, aby si na féra myslel, že ta organizace je uměle vytvořena nějakou skrytou alinací vesnic, které jsou proti Kirigakure a brzy to na jeho vesnici celé hodí. Nicméně to mu nebránilo v pokračování v práci, sem tam prohodil pár slov se zákazníky, většinou děkoval za dýško, nebo za chválu o jídle a podobně. Vždy umýval sklenice okamžitě, ale sledoval, jak se v kuchyni nádobí vršilo a velmi rychle mu došlo, že i to bude nakonec muset celé umýt. Pokračoval ještě několik hodin v běžném obsluhování, brzy však přišel čas zavřít. Celou dobu byl Ryuu někde hluboko v myšlenkách upoután na onu organizaci, přemýšlejíc o tom, kde asi může mít nějaký úkryt právě v této vesnici. ¨Z myšlenek jej vytrhla až vroucí voda, terou si pustil na ruku při umývání nádobí. Už by dávno mohl být doma, kdyby další dvě hodiny jenom nemydlil talíře, ale hold, práce je práce a sám řekl, že se pokusí ve vesnici co nejvíce zabavit. Jakmile měl talíře umyté, dal se do jejich sušení a zaklízení, to samé s příborem a tak. Na konci dne mu vedoucí restaurace potvrdil ve svitku splněnou misi a poslal Ryuua domů. Celou cestu se Ryuu více soustředil na lidi ve svém okolí, kdo kolem něj prochází, kdo vypadá trochu podezřele, ale v tuto chvíli, by mohl říct, že každý v Kirigakure je z té organizace, nedalo se věřit nikomu.....*


Konec mise D

*Yin dneska opět vstal úplně odpočatý a plný energie, jelikož dodržuje každý den sám sebou navrženou večerku a vstává na první budík. Nicméně dneska opět ráno jeho každodenní rutina. Hygiena, snídaně, rozcvička a vydal se napříč Kirigakure až na úřad, kde na něj čekalo zadání jeho mise. Když tam přišel, tak tam dneska byla docela fronta. Po nějaké chvíli, když už konečně přišel na řadu si vzal své zadání a pozorně si ho přečetl. Dneska měl vypomáhat s nějakou prací v jedné restauraci na kraji Kiri. Vzhledem k tomu, že místo, kde si vyzvedává zadání je na druhé straně vesnice se rozhodl si pospíšit, aby tam byl načas, vhledem k tomu, že ještě přišel o nějaký čas díky frontě. Utíkal co nejrychleji uměl, skákal po střechách, aby měl co nejrovnější cestu a co nejméně překážek v podobě lidí. Když došel na místo, bylo těsně před otvíračkou, takže by se dalo říci, že Yin dorazil jen tak tak. Přišel za tím, kdo to tam měl na starosti a ten mu rychle nahodil něco vhodného na oblečení a vysvětlil mu v rxchlosti, co ho dneska bude čekat. Po extrémně rychlém vysvětlení a ne úplně všemu pochopení se Yin pustil do práce. Před ním se válela hora brambor, které bylo potřeba oškrábat a nakrájet každou na čtvrtinky. Yin si povzdechl, chopil do ruky škrabku a začal. Pro jeho překvapení mu to docela šlo. Škrábal jednu bramboru za druhou a házel je do obrovského hrnce s vodou. Když už měl nějakou část hotovou, rozhodl se ty, co už má oškrábané nakrájet, aby se pak nemusel hrabat v tom hrnci, který byl skoro tak veliký jako Yin sám. Pohyb s nožem mu docela šel. Krájel ladně, rychle a efektivně až se nad tím i někteří zaměstnanci restaurace na chvilku pozastavili. Nicméně všichni pokračovali e své práci. Když měl Yin všechny brambory nakrájené, šel škrábat další, které pak taky nakrájel a takhle to zopakoval dohromady 3x. Kdyžměl hotovo, vydal se podat tu informaci vedení, které ho následně převlíklo opět dle potřeby a řeklo mu, ať roznáší jídlo. Každý stůl na sobě měl číslo, takže nebylo těžké poznat, kam má s jakým taliřem a tak pdobně jít. Yin ronášel jídlo a objednával jídlo. V restauraci už byl, takže tak nějak tušil, jak to tady chodí. Yin lítal sem a tam, tam a sem. Roznášel jídlo, pití...no prostě typická práce čišníka. Ani se nestihl nadát a byl konec. Zavíračka. Restaurace zavřela a všichni si plácli, že zvládli další den úplně perfektně. Yin odevzdal oblečení a dostal razítko na papír, přičemž i k tomu dostal kupon na rodinný oběd zdarma. Poděkoval a vydal se na úřad, kde odevzdal otvrzení a vyměnil ho za menší obnos peněz, který si tou prací vydělal. JHeho následující cesta byla domů, do sprchy, navečeřet a spát, jelikož už byl večer, protože Yin byl v té restauraci celý den.*

*Yina dnes čekala poslední mise, kterou potřeboval, aby se mohl přihlásit na Chuuninskou zkoušku, která se nepříjemně rychle blížila. Normálně by vstal brzy ráno, udělal rutinu a vyrazil na úřad, kde by si vyzvedl zadání, nicméně tentokrát už zadání u sebe měl a měl se dostavit na místo až večer, po zavření restaurace, kde už jednou byl. Když tam dorazil, tak se přesně v ten moment zavřelo. Yin proto asi tak nějak tušil, co ho bude čekat. Když došel za vedoucím restaurace, tak si jen potvrdil svou myšlenku. Bude uklízet. Jelikož už tam Yin jednou byl a odvedl poměrně dobrou práci, tak si ho restaurace objednala znova, aby si ho vyzkoušela i v trochu jiném světle. Zůstal tam jen vedoucí, který musel udělat inventuru a všechny takovéhle potřebné věci, které se prostě dělají v takovýchto podnicích. O to se ale Yin nestaral. Ten si vzal gumové rukavice, zástěru a vydal se do kuchyně. Tam naskládal všechny talíře do dřezu a začal drhnout a mýt. Když už měl nádobí hotové, tak se jen otočil, aby ho jeho dobrý pocit z umytí nádobí okamžitě přešel, když uviděl ten nepořádek v kuchyni jako takové. Všechno, co by mělo jít do koš jednoduše vyhodil a pytle odnesl ke košům za restaurací. Když se vrátil, vzal si hadr, nějakou tu chemii, se kterou se utírají kuchyňské plochy a začal utírat. Pořádně drhnul všechnu mastnotu a všechny zaschlé věci, které tam byly a všechny drobky a zbytky surovin házel na zem. Když měl otřené všechny plochy, tak všechno nádobí vyskládal na jejich předem určená místa. Samozřejmě, že Yin nevěděl, co kam patří, proto ještě před začátkem této mise dostal seznam, kde bylo vše popsáno. Když už měl všechno tam, kde to patří, tak vzal smeták a zametl všude pořádně. I pod stoly a tak podobně. To všechno vysypal do koše a pak šel vytřít. Kuchyň měl hotovou, dál se vybral do prostoru pro hosty. Tam všechno sundal ze stolů a vyskládal si to na jeden pult, který byl u pokladny. Všechny stoly utřel a ty věci tam vyskládal zpátky. Následně utřel i židle a ty zvedl na stoly, aby měl na zemi prostor pro úklid tam. Zase všude zametl a vytřel. Pak ho čekal sklad, kde zametl a vytřel a jen utřel tam kde bylo místo. Nesundaval totiž všechny ty krabice a tak. Nebyl to jeho výmysl, takové byly instrukce od vedoucího. Ještě jednou zašel ke košům, kde vyhodil všechen bordel ze země. Následně se vydal za vedoucím, který mu to opět potvrdil a Yin se vydal domů, kde se vyspal a následující den se vydal pro svoji odměnu za misi.*

Tatsuya: *Tatsuya měl jít na misi pomáhat do restaurace, vůbec ho to netěšilo, doufal že aspoň bude v kuchyni. Už byl na cestě směrem k restauraci kde měl misi, byla to celkem i otrava dělat takové mise. Tatsuya si myslí že mise mají být o tom že dokáže někoho porazit a ne dělat šaška někde na veřejnosti třeba v restauraci kam po chvíli přišel. Věděl kudy se do té restaurace jde a i přesto došel na opačnou stranu budovy než byl vchod dovnitř, nejspíš nepozornost. Musel obejít celou budovu a to mu zabralo nějaký ten čas. Naštěstí měl dost času a díky tomu si mohl dát načas ale Tatsuya už měl stanovené svoje tempo s kterým přišel k restauraci a když po chvíli obešel restauraci a přišel dovnitř restaurace kde přišel k paní co měla na starost recepci jelikož to byla restaurace spojená s druhou firmou která vlastnila hotel a díky tomu tam byl hotel s restaurací v jednom. Tatsuya přišel k recepci, představil se a řekl proč tam je, když jí řekl že tam je kvůli misi, kterou dostal tak se paní usmála a vyzvala ho ať tam chvíli zůstane a počká než přijde. Tatsuya chvíli čekal když po chvíli přišla ta samá paní, u které se přestavil a přicházela ještě s jedním člověkem, nejspíš to tu měl na starosti, aspoň tedy restauraci, kde měl misi.* Ahoj, já jsem Moki, mám to tu na starosti a jsem zástupce ředitele, pojď za mnou, provedu tě tu a řeknu ti co budeš dělat a co je od tebe očekáváno. *Když to dořekl tak podal ruku Tatsuyovi na uvítanou. Tatsuya mu podání ruky neopětoval a jediné co udělal bylo že se představil.* Jsem Tatsuya a jsem tu kvůli misi, nejsem tu kvůli něčemu jinému. *Řekl bezstarostným dojmem a šel i Mokim tak došel do kuchyně kde dělali jídla.* Tak teď tady budeš roznášet jídlo na vybrané stoly, tady je seznam plánku kam máš odnést různá jídla co si objednali. *Když to dořekl tak odešel, bylo to znamení že se může pustit do práce. Osobně doufal že bude dělat někde v kuchyni i kdyby to mělo být škrábání brambor protože nerad se na lidi usmíval i když při této misi se musel dlouhou dobu usmívat už jenom kvůli tomu aby ta restaurace měla nějakou prestiž a chodily tam rádi lidé, aby se na ně personál usmíval. Tatsuya měl v každé ruce jeden plný talíř s objednaným jídlem, byl to nejspíš pár co patřil k sobě a oba dva si objednali něco jiného, nu což to ani moc nevadí, aspoň nemusí chodit kvůli tomu od stolu ke stolu aniž by se mezitím koukl na plánek, akorát by se tam ztratil a musí by se jít stejně kouknout zpět na plánek, šel směrem zpět do kuchyně, byla tam další objednávka a tak se znova koukl na plánek a podle toho co bylo na plánku šel k těm určitým stolům.* Dobrý den, tady to máte jak jste si přáli. *Usmál se i když to pro něj bylo těžké už jenom z toho důvodu že se na skoro nikoho neusmál kromě pár vybraných lidí, jedním z nich byla Kaede. Když pak přišel zpět do kuchyně tak tam byla další objednávka a znova musel jít ke stolu kam měl donést jídlo. Tohle dělal v podstatě celou dobu co byl na misi v restauraci. Když pak tam bylo míň a míň lidí je konci dne tak už nebylo ani tolik objednávek a bylo už víc než jasné že se už se blíží konec mise, ale nebylo to tak úplná pravda, ještě museli uklidit a umýt nádobí. Když už pak odešli i poslední lidé tak chvíli na to restauraci zavřeli a byl čas úklidu. Tatsuyovi byla přidělena práce umýt stoly a vytřít podlahu. Podle toho jak se tu uklízí tak to vypadá jako kdyby si to chtěli udržet čistotu což se dá očekávat od podniku kam chodí lidé a pokud chce podnik udržet nad vodou tak ho taky musí udržet v čistotě, Tatsuya se dokonce i dozvěděl že tady ten úklid mají každý den a není to kvůli tomu že ti výjimečně je vypomoct ve formě Ninji co dostal misi. Tatsuya vzal vlhkou houbu a utřel stoly když už to měl hotové tak byla na řadě podlaha, prostor, který měl utřít byl celkem i velký ale díky tomu že měli dobré pomůcky tak to šlo samo. Takhle vytíral dokud to neměl celé hotové, bylo toho moc ale sám to nějak zvládl a vypadlo to že podlaha je celkem i čistá. Poté šel všechno uklidit na místo kde všechno vzal a zeptal se zda ještě není něco potřeba. Když se ptal tak byl v kuchyni kde se umývalo nádobí v několika dřezech, nádobí neumýval jeden člověk, dělalo to více lidí a když mu pak řekli že není už nic potřeba tak ho poslali domů. Tatsuya se teda rozhodl že už domů půjde, přeci jen to byl pro něj těžký den, dalšího dne se vydá opět do sídla Mizukageho kde si vyzvedne odměnu (od sekretářky).*

Mayumi Espere (NPC)
*Otevřela ráno oči a posadila se na postel, aby se protáhla.* ,,Že se na ty mise holka nevyprdneš..." * pomyslela si, když jí při tom hlasitě křuplo v zádech. Už nebyla nejmladší, ale stále si to nemínila připustit. Ať už šlo o vzhled, kdy si vrásky úspěsně maskovala "omlazovací" technikou, tak i plnění misí pro svojí vesnici, jejíž znak nosila na ninja čelence upevněnoné na čele. Ona vesnice nebyla ta, ve které se právě nacházela, protože šnekovitý symbol jasně značil Konohu jakožto hlavní vesnici zemi Ohně. Při návratu z mise se však rozhodla zakotvit právě tu a podpořit regeneraci v teplých peřinkách namísto chladné země.
Po ranním startovacím rituálu se odebrala z pokoje do ulic Kirigakure. Hřející sluníčko vycházející za střechami budov značilo krásný den a tak se rozhodla si tento pobyt ještě prodloužit. Shodou okolností se na náměstí pravě konaly farmářské trhy, na které se černovláska přimýchala defakto náhodou. Vábivá vůně léta jí však přiměla k tomu, aby se přidala s nákupy k ostatním.* Vezmu si asi tohle mango... nebo spiš tohle. I když... Ony vypadají obě tak hezky. Vezmu si obě~ * začala se rozplývat u jednoho ze stánků, div se s nažloutlým ovocem nezačala mazlit. Tato povaha, která by okolí dokázala přivodit cukrovku jí od mládí nikdy neopustila.*

Yua Homma
*Dneska byla domluvena s mámou, že se půjdou podívat na farmářské trhy na náměstí. Ale i tak ji musela máma vzbudit, aby nezaspala. Nechtělo se jí vstávat.* (Máma) Yue-chan vstávej. Jdeme na trhy. *promluví její máma, aby ji vzbudila, když vejde do pokoje.* (Yua) Ještě chvíli. *odpoví ji Yua a otočí se na druhý bok. Což se její máme nelíbí a tak přistoupí k oknu a odtáhne závěsy, čímž Yue osvítí ráno paprsky slunce. Zasvítí ji do obličeje a tak si ho v instinktu zakryje. Jenže její máma nečeká a stáhne ji peřinu.* (Yua) Mami! *zakřičí na ni Yue.* (Máma) Takhle na mě laskavě nekřič! Na mě nebudeš křičet, jasný! *také zvýší hlas, na svoji dceru. To dělala málo kdy, jen když Yua něco udělala.* (Yua) Promiň mami. *omluví se. Máma se rozejde ke dveřím.* (Máma) Koukej se oblékat Yue. Snídani si dáš až tam. *odejde z pokoje a Yua ani nestihne odpovědět. Vyleze s pokoje a začne se oblékat. Obleče se do bílého tílka se světle modrým tričkem a bílé kraťasy. Po deseti minutách je u dveřích a obouvà se. Její máma tam už čeká a jakmile jsou obě připraveny, odejdou ven a zamíří si to na náměstí. Tam se jako první zastaví u Danga, což mají jako snídani. Pak se ty dvě rozdělí a každá si jde po svém. Yue máma hledá něco domů a samotná Yue se kouká, co by se jí hodilo do školy či na sebe na trénink. Zastavuje se u každého stánku, kde mají něco pěkného. Kdežto její máma se zastavuje u každého stánku a prohlíží si zboží.*

Mayumi Espere (NPC)
*Po dlouhé době nakupování měla plný košíček, který při té příležitosti také kdesi splašila. Mimo chutného ovoce napovrchu tam byly i naprosto zbytečné věci schovájící se na dně. Vlastně to byl takový její syndrom, kdy při každém nakupování odcházela s mnohem více, než pro co si šla, jelikož tam našla věcičky, které tam prostě nemohla nechat. Zrovna si to vesele kráčela po cestičce kolem dvou baráčků s vysokým plotem uprostřed. Jako naprostý perfekcionista se dlouze zadívala na příšerně natřené plaňky, z kterého by snad nejraději udělala kůlničku na dříví. No tato nepozornost jí záhy přinesla trable v podobě splašeného povozu, který vyrazil proti ní.* Pozor slečno!!! * zakřičel mužík nahoře, který se marně pokoušel zastavit své oře. Mayumi okamžitě hodila akrobatický přemet, přičemž zůstala hlavou vzhůru na jedné ruce.* No to snad... * vytřeštila rudá očíčka. Jedno z jejích vysněných zlatavých plodů v košíku chybělo. Okamžitě se postavila zpět na nohy a začala se rozhlížet. Ono mango spatřila zrovna ve chvíli, kdy se prokutálelo dírou v plotě mezi domky.* Co teď? * založila ruce v bok a přemýšlela nad tím, jak dostat štavnatý pokrm zpět. Nechtěla se ušpinit a i když to nemínila přiznat, tak by se tou dírou s jejím zadkem snad ani neprotáhla. Začala se proto rozhlížet kolem až do chvíle, kdy spatřila mladičkou dívenku s bílými vlasky ve kterých se vyjímal modrý motýlek.* Ahojky... copak tu děláš?~ *objevila se za pár sekund až u ní.* Potřebovala bych pomoct. Vidíš tu díru v plotě? Spadlo mi tam mango. Byla by jsi tak hodná a vlezla pro něj? Ty jsi taková maličká a roztomilá~ * začala se rozplývat a vrtět boky. Přinejmenším musela vypadat dost podezřele, ale takova Mayumi zkrátka byla.*

Yua Homma
*Máma Yue stále pokračuje v nákupu a má už polovinu tašky. Kdežto Yua stále nic. Ještě nenašla nic, co by se jí líbilo. Proto se rozhodla že si dá od trhů pauzu a projde se mimo. Zahla do uličky, kde ji přilákal i nějaký hluk. Když to však viděla, že nějaký pluh srazil malém nějakou slečnu, ihned se k ní rozeběhla.* (Yua) Jste v pořádku slečno? *dělá si starost o slečnu. Ale viděla jak to perfektně vybrala a byla si jistá, že se jí nic nestalo. Zastavila se od ní pár metrů. Zj ejoho zděšení poznala, že se jí něco stratilo.* (Yua) Slyšela jsem nějaký povyk, tak sem se přišla podívat zda jsou všichni v pořádku. A co vy? *slušně odpoví. Podívá se směrem, kam ona žena ukazuje.* (Yua) 'Tam bych se určitě vešla. A měla bych ji pomoci, když ona sama se tam nevejde.' *pomyslí si a podívá se zpět na ženu.* (Yua) Dobře, vlezu vám pro to. *odpoví a přiblíží se k plotu a klekne si na kolena. Pomalým tempem, aby se co nejméně zamazala proleze onou dírou. Ani se sama nepodívala, zda je to bezpečné a prostě tam vlezla. Naštěstí to bylo bezpečné a žádné nebezpečí tam nečíhalo. Vzala to mango, které se té paní zakoulelo a prolezla zpět.* (Yua) Tady máte ono mango, slečno. *řekne a natáhne k ní ruku s mangem.*

Mayumi Espere (Npc)
*Spokojeně čekala pohupujíce se na nohách se spojenýma rukama za zády a stále držela košíček. Jak rychle holčička zajela pod plůtek tak rychle se objevila zpět a v ruce držela kulatou zlutou věc.* Jeee, děkuji jsi zlatá,~ * začala se černovláska rozplývat, když v tom si toho všimla. Na mango to celé bylo nějaké malé, chlupaté a s dokonalým tvarem.* Vždyť to není mango ale skákací míček, * plácla si s ním o čelo a názorně i hodila na zem a opět chytla.* ,,Pokud tam je míček, tak tam bude i jeho majitel..." * pomyslela si a v hlavě se jí objevil velký hnědý pes s ostrými zuby. O to míň se jí tam chtelo, avšak stále tu byla mladičká studentka.* Mám nápad! Budu potřebovat, aby jsi tam šla znova. Za odměnu tě naučím super ultra dobrou techniku. Jmenuje se KAKUREMINO NO JUTSU. Víš jaká je největší síla ninji? Jeho utajení a moment překvapení. A to ti tahle technika zajistí. Vidíš tamhle tu krabici? *ukázala před sebe a za pár sekund už držela kartón v ruce.* Dej si to na hlavu a znova vnikni na nepřátelskou půdu. Pokud uvidíš nepřítele, tak předstírej, že jsi krabice, * podala dívence s bílými vlásky onu krabici.* Je to 100% bezpečné, ale kdyby se cokoliv pokazilo, tak ti kryju záda, ju? * šibalsky na ní mrknula a vyčkávala na své mango. Bohužel mu stále nemohla vyznat svojí lásku kvůli dřevěné bariérě.*

Yua Homma
*Styděla se za to, že nepřinesla ono mango, ale úplně něco jiného. Když si však uvědomila, co to bylo už se jí zpět nechtělo. Ne že by se bála, ale kdyby tam byl majitel toho míčku, asi by nedopadla moc dobře. Chystala se jí omluvit a říct, že musí zmizet, jenže byla pomalejší než ona paní. Vyslechla si ji.* (Yua) S tou krabicí ale neprolezu onou dírou. *odpoví a vyçítavě se na ni podívá. Ovšem nezbývá jí nic jiného, než tam prostě jít znova. Neměla v povaze odmítnou lidi. Raději jim pomáhala. Vezme si od ní krabici a dojde k plotu. Podívá se skrz plot, aby se ujistila že za nic nečíhá nebezpečí. Když se ujistila, že je tam bezpečno přehodí krabici přes plot a sama proleze onou dírou z v plotě. Jakmile proleze na nepřátelské území vezme krabici do ruky a začne hledat ono mango. Nepřestává se však koukat kolem, aby kdyžtak zahlédla nepřítele.*

Mayumi Espere (Npc)
*Ale prosimtě. To dáš jak nic. Jsi snad šikovný ninja, ne? * začala jí černovláska maličko popohánět a dokonce jí i pomohla přehodit krabici přes plot. Skrze malo dirku poté sledovala, jak kartó pomaličku dosedá na zem. Chvilku na to se pod plotem prodrala i maličká holčina. Chvilku se svými rudými kukadly rozhlížela a hledala kulatou pochutinu. Tu za malý okamžik také našla.* Hej! Pst! * zasyčela potiše na holčičku.* Támhle vepředu u té hnědé koule, * doplnila a skrze dirku ukazovala nehtíkem, na kterém měla nalakovaný znak konohy na černém podkladu,  až k onomu místu. Neposedné mango mezitím bylo zhruba půl metru od velké tlapky, jestě většího psa. Jeho našednalá srst poukazovala na jeho stáří, což znamenalo i jistý sluchový handicap. Zároveň bylo dobře známo, že se stáří tvorové častěji budí.* Pojď rychle. Jak jsem tě to učila, * dávala jí rychlé rady. Neúspěch ve světě shinoby nepřipadal v úvahu a to ani v tomto případě. Yue čekala dlouhá cesta k cíli a zpět. Musela být opatrná a šetrná. Ovšem kdyby mělo dojít k jejimu ohrožení, tak by Mayumi neváhala a okamžitě udělala z plotu kůlničku na dříví. To jí však ale neřekla. *

Yua Homma
*Jestli se jí ona sama snažila dodat odvahu, tak se jí to nepovedlo. Věděla že by tam neměla lést, ale touha pomocí druhé osobě byla silnější než pudsebezáchovy. Proto přehodila s paní krabici přes plot a sama prolezla skrz díru v plotu. Jakmile prolezla, zůstala na kolenou a začala se rozhlížet. Neměla tak dobrý rozhled a tak neviděla, kde je ono mango. Jen si protáhla krabici blíže k sobě a stále hledala to mango.* (Yua) Nevidíte náhodou to mango? *zeptá se tuším hlasem. Odpověď se jí však rychle dostala a tak se ve skrčení a krabicí v ruce pokračovala k onomu mangu. Čím blíže byla, to in větší strach se jí zmocňoval. Nejraději by hned utekla, tak jak ji to radil instinkt. Jenže také věřila té paní, kterou neznala že ji ochrání v případě nebezpečí. Také věřila v její řadu, že ji krabice ochrání, navzdory svých pochybám. Našlapovala potichu a pomalu, což mohla být chyba. Kdyby tak umělá nějaké Jutsu na zrychlení pohybu, bylo by to snazší. Krok po kroku se blížila o mangu a také k tomu nebezpečnému psíku. Už byla dva kroky od něj, když se zastavila. Nějak se jí to přestalo líbil, když koukala na toho psa. Měla v plánu jednu věc, ale stále měla o ní pochybnosti. Proto se otočila a podívala se na tu paní, zda tam stále je co už odešla. Kdyby tam ještě byla, mohla by vidět menší úsměv na tváři Yue. Odložila potichu onu krabici a udělala jeden velký krok k mangu a natáhla se pro něj. Avšak stále sledovala toho psa, zda se nevzbudil. Jestli se vzbudil, rychle chmátla po tom mangu a jakmile ho měla ve své malinké ručičce otočila se a utíkala směrem k plotu se strachem v očích, že ji ten pes rozcupuje na malé kousky.*

*Stále s jí s maximální motivací sledovala a držela jí své čerstvě nalakované nehtíky jak jen mohla. Dívenka byla už opravdu blízko, když v tom se na ní s s kulišáckým výrazem v tváři podívala.*,,Hlavně nedělej pitomosti,"* pomyslela si černovláska s lehce vykulenýma očima. Přeci jen se to celé mělo proběhnout bez boje a v maximální tichosti. To se naštěstí také stalo. Bělovláska se natáhla po mango, když v tom se pejsek převalil na druhý bok, přičemž se tlapkou poškrábal na čumáku. Nic, co by ho mělo probudit, ač to Mayumi pomyslný maličký otazníček nad hlavou přeci jen vykouzlilo. To už si to její svěřenkyně razila přímou čarou k plotu a díře.* No vidíš! Já to říkala, že máš prostě talent, * přivítala jí rudooká kunoichy jako kdyby doběhla do cíle nějakého náročného maratonu.* Tak toto si tedy vezmu,~ * natáhla se ručkou pro mango, sevřela ho v prset, porádně pomazlila jelikož bylo stále stejné úžasné jako když ho koupila a uložila zpět do košíčku, kde mělo vyhrazené místečko.* Děkuji ti moc! * předklonila se a obdařila společnici úsměvem.* Jak jsem slibovala. Můžeš si vybrat nějakou hezkou odměnu, * v předklonu jí pohladila ve vlasech a nastavila košíček, aby do něj bylo hezky videt. Pokud by šlo o nějakou drobnost, tak nebylo ani třeba vybírat z košíčku. Přeci jen ona byla zkušený ninja a ty zkušenosti mohla předat někomu takto sympatickému klidně dál.*

Yua Homma
*Těsně předtím, než mohla vzít mango do své ručičky, se přes převalil na bok a poškrábal na čumáku. Tehdy se lekla a udělala krok zpět. Taktéž si dala ruku před pusu, kdyby náhodou chtěla vykřiknout. Naštěstí zůstala ticho a tak svůj pokus opět zopakovala. Nyní však úspěšně a držela mango té paní v ruce. Pomalými kroky k plotu, avšak čelem k psovi se blížila do bezpečí. Chybělo už velice málo a byla v bezpečí. Když byla již dost daleko od psa, otočila se k plotu čelem a vyběhla k plotu. Místo, aby prolezla dírou v plotě pomalu, vzala to skluzem a byla za plotem. Mango stále třímající v ruce, podávala one paní.* (Yua) Mám ho. *poví ji a nevšímá si pár zranění, co má od toho skluzu na nohách. Přeci jí to vůbec netrápí. Když viděla její šťastný úsměv, když svírala tu oranžovou kuličku, udělalo jí to uvnitř šťastnou. *(Yua) Nemáte zač a žádnou odměnu nechci. Pomáhat jiným je správné a za to se nedostávají odměny. Zlobila bych se sama na sebe, kdybych za to něco chtěla. *vysvětlí ji, proč nic nechce. Sama byla ráda, že dnes mohla opět udělat dobrý skutek. Už se však těšila, až bude shinobi a bude moci pomáhat více ostatním.*

NPC - Mayumi Espere
*Ale prosimtě. Nemůžeš být tak hodná na všechny. S takovou v tomhle světě nedojdeš úplně daleko, * zakroutila na ní hlavou a dala ruce v bok. Po chvilce začala hrabat v košíčku a podala dívence alespoň nějaké hezky vypadající ovoce.* Tak alespoň dnešek můžeš brát jako takový trénink nové techniky. Třeba se v budoucnu ještě uvidíme. Pak se mi určitě připomeň a třeba zkusíme i nějaké další kousky,~ * zaculila se s úsměvem v tváři. A v mírném předklonu opět založila ruce do boku.* Tak se tedy nejspíše měj hezky, * chystala se s ní rozloučit a tak jí při tom ještě zamávala.* Ahojky,~ * dodala a jednou nohou nakročila k odchodu.*

*Dante i Reisu právě dopsali písemný test.* "Hele, my jsme to tak strašně moc pokazili."  "To mi povídej, pokud projdeme, bude to zázrak. Hlavně se nesmíme rozdvojit, protože tady v Kiri to vůbec neznáme." "Tak co, kdybychom šli zase do hotelu, kde jsme ubytovaní? Stejně výsledky dorazí až za nějakou dobu." "Jo, to bychom mohli." *Rozešli se od testovací místnosti směrem k hotelu. Měli na sobě svůj běžný hábit (k tomu má termovizi pro snadnější orientaci). Všechno ostatní vybavení si nechal na pokoji a tak měl kolem levého ramena připnutou ninja pásku Kumogakure. I když se na ně lidi divně dívali, oni si toho již nevšímali. Recepce byla plná a tak si sedli a nyní čekají, zda se něco stane, nebo uvolní řada a oni budou moci po tomto stresovém okamžiku chvíli vydechnout.*

*Sora s Aodou dorazili do Kiri. Cesta trvala dlhšie, než by trvala obyčajne, Doprava cez more bola obmedzená a oni s tým nič nenarobili. Ale v Kiki konečne boli, dorazili aj včas na chuuninské skúšky, chceli sa tu zdržať do konca tretieho kola, pokiaľ nebude niečo naliehavé, že by museli odísť. Ale tak, ak by došla misia, vyrazili by a zase by sa vrátili čo najrýchlejšie by to išlo.* No, musím uznať, že to tu nevyzerá zle. *Povedal Sora ako kráčal ulicou po boku s jeho bratom. Pravda, nevyzerá. Ale veľká dedina je veľká dedina. Hlavne keď sa v nej majú konať chuuninské skúšky. *Obaja kráčali smer jeden hotel. Sora bol oblečený, nohavice mal tmavé, na chrbte batoh a zopár puzdier po tele. Podobne bol i Aoda. Obaja mali čelenku na čele, hoc mal Sora make-up, nosil pre istotu aj čelenku, aby zakryl pečať, ktorú mu dala jeho mama, aby ochránila lepšie jeho oči.* Pravda, vo veľkej dedine kde sú chz musí vyberať všetko inak. *Dal mu za pravdu a spoločne vošli do hotelu. Bolo tu veľa ľudí, obaja teda dúfali, že tu bude voľná izba s dvomi posteľami, kde budú môcť spať.* Budeme dúfať. *Povedal len bielovlasý chlapec a modrovlasý kývol hlavou. Budú dúfať. Postavili sa teda bokom, či sa rada uvoľní alebo nie. Obaja sa rozhliadli po okolí. Po ľuďoch, čo tú boli. Sora mal ešte k tomu na očiach slnečné okuliare, aby zakryl biele oči, no hadie šupiny boli pod oboma očami dosť vidieť, hlavne pod ľavým, kde ich bolo viac.* Čelenka Kumo. *Poznamenal bielovlasý chlapec a jeho brat hneď spozornel a začal pátrať tiež, až ju uvidel. Bol ani nie meter od nich, čelenka Kumo patriaca zahalenej bytosti podľa domyslenej výšky aj k bytosti v jej veku.* Aká je šanca, že sa účastní týchto skúšok? *Zamumlal Sora svojmu bratovi. Oni dvaja vyzerali mlado, podstate mali dvanásť rokov, no už ich mali dva roky za sebou a dokonca boli už aj o hodnosť vyšie. No stále si ich mohol každý spliesť s účastníkmi.* Podľa mňa vysoká. *Sora pokýval hlavou. Bavili sa o ňom, ako keby tam vôbec nebol, aj keď ich mohol dosť zrozumiteľne počuť.*

*Řada se táhla pomalu a Dante přemýšlel, zda by to nešlo nějak obejít, nebo nějak předběhnout tu dámu, která se na recepci pořád hádá o tom, že si zaplatila pokoj s výhledem na Kirigakure.* "To je otrava. Dante, nech mě se ti od srdce omluvit za to, že jsem tě někdy nazval otravným, nebo ufňukaným, tato hysterka to vyhrává na plné čáře a dokonce tomu dává i nový strop." "No tak, Reisu, nesmíš být hned takový. Co když ten její pokoj byl mnohem dražší a oni jí chtěli dát do nějakého laciného, hm? To by se ti také moc nelíbilo, jak tě znám." "Ty máš zase hádavou náladu, jo? Je to pro to, že jsme zkazili ty zkoušky a teď budeme kopat kolem sebe jako malé děti?" "Reisu, klid. Nic jsem tím naznačovat nechtěl, jen si prostě uvědom, že někteří lidé mají trochu jiné uvažování, to je vše." *Díky termovizi věděli, že po této hysterce tam bude snad dalších osm lidí. Hlasitě si oddechli, protože toto bude trvat ještě věčnost. Najednou si všimli, že se s otevřenými dveřmi na recepci objevili další dvě postavy.* "No to si děláš srandu, ne? Už chápu, proč nám říkali, že Kirigakure je zlo, všichni z Kumo jsou tu tak diskriminovaní." "No jo, ale kdybychom čekali další rok, tak by to byli zbytečně vyhozené dva roky života." "No jasně, to vím, ale i tak. Už vím, kam se nikdy nepodívám. Architektura tady vypadá fajn, ale lidi? Ne, děkuji, raději navždy zůstanu v Kumogakure. Tam mají alespoň lidé nějaké vychování." *Co je vytrhlo z přemýšlení bylo to, že někdo zvolal něco o Kumo. Nedali to nijak najevo, ale Dante dal ruce do kapes a už zaťal pěsti.* "Jak jsi to předtím říkal, Reisu? Nepřišel jsem bojovat, ale pokud se budu muset bránit, nebojím se využít sílu?" "Ty pako, to říkal Zira, ne já.. Vlastně jsem to i párkrát řekl já, takže máš vlastně pravdu." *Ti dva stáli ani ne metr od nich, ale Dante si jich zatím nevšímal, nevyhledával problémy v této bohem zapomenuté vesnici. Když se o nich nepřímo baví a ještě to dělají tak okatě, že jak Dante, tak i Reisu, slyšeli každé jejich slovo, Dante se nadechl, hluboce vydechl a prudce si stoupl čelem k nim.* Máte nějaký problém, pánové? *Otázal se Dante a dle jeho hlasu už měl dnes všeho dost. Ruce stále v kapsách, avšak byl připraven se bránit, i když není pravděpodobné, že by je někdo napadl uprostřed civilní budovy.*