Lázně

Ryuu *Právě šel na svou nadcházející "misi", spíše výpomoc, do lázní, kde mu ale řekli, že jej nyní nepotřebují a má přijít druhý den, ale klidně může jít do dětské lázně. Půjčili mu plavky a ručník s tím, že to má jako předběžné poděkování za práci, kteoru bude dělat druhý den. Kdyby jen Ryuu věděl, co ho zítra čeká, rozhodně by ta už nikdy nešel. Převlékl se tedy v pánské šatně do plavek a s ručníkem šel do "dětského" oddělení lázně. Jelikož dospělácké byly až od patnácti let. Ponořil se do vody a spokojeně vydechl, jeho vlasy byly svázané do drdolu na temeni hlavy a žábry nezakryté, takže bylo vidět, jak se šťastně mrcasí na jeho krku, který měl z části ponořený pod vodou.*

*Po včerajšom tréningu mala trochu svalovicu. A čo bolo lepšie na uvoľnenie svalov, keď nie horúca voda? Ešte pred prvou skúškou ju Rias vzala do lázní a tak neuveriteľne moc jej to povolilo svaly, že bola pevne rozhodnutá navštíviť lázne znova. Tentokrát sama, ale to jej vôbec neprekážalo. Vďaka Rias vedela už ako to tu chodilo. Nezabudla si so sebou vziať aj plavky, ktoré mala so sebou zabalené na cestu len preto, že sa skúšky konali v Kirigakure. Na recepcii si zaplatila vstup, skrinku. Obsluha jej dala kľúčik, osušku a mohla sa pobrať do šatne, kde sa už len vyzliekla - plavky mala na sebe. Skrinku zatvorila, zamkla a kľúčik si zavesila na gumičku a tú si natiahla na zápästie ľavej ruky. Vyšla von zo šatní a mierila do detského oddelenia. Osuška okolo jej tela zakrývala pomerne veľkú časť jej jaziev a zranení, ktoré boli už v štádiu pokročilého hojenia - otec jej od odchodu z Iwagakure neurobil ani jednu jedinú ranu. Ešte aby jo, keď cestovali s Tsuchikagem!.. Rovno zamierila ku vode. A ako prvé si všimla červenú hlavu. Nebola ešte dostatočne blízko, ako videla nejaké tie poznávacie znaky, nevidela osôbke s červenými vlasmi do tváre a skôr len z reflexu otvorila ústa,* Rias-chan? *až keď došla úplne k okraju lázne, uvedomila si, že to Rias nebola.

Ryuu *Byl postupně více a více ponořený do lázně, jak postupně usínal. Jeho nos a ústa byla kompletně pod vodou už několik minut, ale to mu nevadilo, dýchal žábrami. Ani si nevšiml, že tam přišel někdo další, prostě jen spokojeně odpočíval, ale pak uslyšel známé jméno.* Rias, kde? *Vyhrkl najednou a rozhlédl se, nevěděl ani proč, ale asi nechtěl, aby ho viděla se flákat, měl by ji jít příkladem, aby se dostala přes krvavé zkoušky a ne ho vidět se flákat. Spatřil však jinou dívku, netušil teda, zda z toho být v rozpacích nebo ne.* Oi, Rias tu není, pokud vím. *Pousmál se a zvedl ruku v pozdravu.*

*Ani neostala v šoku z toho, že to Rias nebola..* Ah, zmýlila som si ťa s ňou.. *nevysvetľovala prečo. To bolo nad Slnko jasné každému, i keď zblízka si už tak veľmi podobní neboli. Spíš vôbec a len farbou vlasov. Stiahla zo seba svoju osušku, a keď sa na ňu chlapec pousmial a rukou ju pozdravil, úsmev mu opätovala..* Tak to vypadá, že sa budem musieť spokojiť s mužskou verziou.. *Tsuki kompletne odhodila osušku stranou a posadila sa na kraj lázne. Ponorila nohy po kolená a opatrne sa rukami posunula do vody úplne,* Tsuki Yagami.. Ty si kamarát Rias? *predstavila sa Tsuki a zároveň mu aj položila otázku. Jej dlhý zapletený copánek sa ponoril pod vodu. Rukou ho nahmatala za koniec a vyvliekla z neho gumičku, aby si mokré vlasy mohla úplne rozpustiť.. Červenými očami sledovala chlapca skôr periférne, než by mu venovala pohľad úplne.*

Ryuu *Její mýlku nekomentoval, mohlo se to stát každému. Opřel se zpátky o bazének.* No jo, snad nebudeš zpětně litovat. *Pokrčil rameny. Sledoval ji, jen tak ze zvědavosti, jak lezla do vody. Neznal ji ani od pohledu.* Ryuu Keitaro...dalo by se říct, že se snažím jí pomáhat. Ale kamarádi? To asi spíš ne... *Odpověděl na otázku.* Ty jsi zdejší? Nikdy jsem tě mezi místními ani nespatřil....jsi tu kvůli chuuninským zkouškám? *Hned se začal ptát na oplátku on.*

*Vlasy pomaly rozplietala oboma rukami, pričom sa chrbtom oprela o okraj lázne, neďaleko Ryuua, ale nie úplne blízko. Istý odstup si udržiavala. Tá voda bola tak príjemná na unavené rozbolavené svaly. Keď mala vlasy rozpletené, jednou rukou si ich časť prehodila dozadu. Ponorila sa po nos do vody, aby vlasy zmáčala čo najviac a na okamih sa aj oddialila trošku od okraju, aby mohla hlavu zakloniť a namočiť si tak celé vlasy. Ešte raz si rukou po nich prešla, aby ich urovnala, a pritom sa konečne zase oprela o okraj,* "Takže je z Kirigakure.." *niežeby to bolo nejak zvlášť podstatné.* Nie, nie som odtiaľto. Pochádzam z Iwagakure a trafil si do čierneho. Som tu kvôli skúškam, ako účastník.. *uviedla na pravú mieru, keďže tu mohla byť kvôli skúškam aj ako len divák a morálna podpora pre nejakého svojho súrodenca. Či tak nejak..* Zúčastníš sa aj ty, Ryuu-chan? *až teraz na neho pootočila celú svoju hlavu a pozrela sa na neho svojimi červenými očami.*

Ryuu *Přemýšlel nad tím, co je s holkama z Kirigakure jako takovýma špatně. Tahle taky byla, i přes to, že se účastní zkoušek, ženská...taková něžná a dívčí. Za to Akira byla fakt jako chlap, bezcitná, stejně jako většina dívek tady. Proč nemůžou všechny být jako Rias, nebo tahle.... Povzdychl si zklamaně v mysli a pak přikývl.* Ah tak, tak to hodně štěstí, snad tě to nebude stát život. Divím se, že tady vůbec něco takového probíhá.... *Představil si, jak by vypadly zkoušky v podání místního Kageho....nic extra.* Ne, já jsem se teprve nedávno stal Geninem. Popravdě bych asi ani nechtěl takto brzo jít na zkoušku. Půjdu se spíš podívat a zjistím, co a jak....myslíš si, že jsi dostatečně připravená?

Eeeh. Na smrť som ani len nepomyslela.. *Tsuki sa zamyslela na krátky okamih a pritom sa jemne zakusla do svojej spodnej pery. Ešte na nej mala malú ranku, ktorá sa hojila. Mala to spred pár dní, keď ju naštval Natsu..* ..ale keď to spomínaš.. Hmm.. No, keď nad tým premýšľam, keď budem mŕtva, asi mi to už bude jedno.. *pousmiala sa Tsuki. Rozhodne nechcela zomrieť, ale nebude sa stresovať niečim, čo sa len MOHLO udiať. A pre ňu by smrť bola aj vykúpením. Ale nezamýšľala sa nad ňou.. Rukou si prehrabla svoje mokré čierne vlásky.* Snažila som sa pripraviť čo najlepšie. Ešte aj počas voľného času medzi jednotlivými skúškami trénujem, ako sa len dá.. Ale nemôžem tvrdiť, že som pripravená dostatočne. Lebo neviem, čo všetko nás čaká, akí budú moji súperi, čo ovládajú, čo predvedú.. Je v tom mnoho rôznych premenných, že sa na to jednoducho nedá pripraviť.. Podľa mňa.. Takže mi ostáva len vrhnúť sa do toho a nebáť sa.. *rozhovorila sa Tsuki a v tomto momente si spomenula zase na Rias a jej rozsiahle 'monológy'. Musela sa v hlave pousmiať nad tým.*

Ryuu *Pousmál se.* To je pravda, mrtvému už nic nevadí. *Nemyslel to nijak zle, ale byla to pravda. Zamyslel se, zda i jeho rodiče někde v klidu odpočívají, nebo jejich mrtvoly hnily v jámě, nebo nedej bože byly sežrány divou zvěří. Potřesením hlavy zahnal myšlenky tohoto typu a podíval se na vlasy Tsuki. Dlouhé a jako uhel. Bylo to zajímavé, jak si je rozplétala, hladila, jako kdyby to byl její věrný společník se jich jemně dotýkala. Instinktivně sáhl i na ty své, jejichž konečky se akorát dotýkaly ramen. Tsuki mezitím mluvila o své připravě. Ryuu takovým zasněným tónem, s očima upřenýma na její vlasy, odpověděl.* V tom případě jsi určitě připravená na vše. *Podíval se jí do očí a usmál se.* Obzvláště s touto mentalitou, přesně...nikdy nevíš, koho proti tobě postaví, je třeba do toho dát všechno, ať je to, kdo je to. *Zhluboka se nadechl a spokojeně vydechl, zajel pod vodu až po nos, jediné co, tak jeho oči byly nad vodou a takto tam čučel.*

*Všimla si, ako jej pozeral na vlasy. Celý čas si ho pritom obzerala. Mal takú rozkošnú tvár a ešte tie červené vlasy do toho..* Môžem povedať o jednej veci, na ktorú som pripravená určite. Ak sa dostanem cez druhú skúšku a v tretej sa postaví proti mne niekto z Kirigakure, vymlátim z neho dušu.. Neviem, čím to je.. *Tsuki sa úplne celým telom pretočila na Ryuua a taktiež mu oplatila svoj pohľad červenými očami,* .. či je to tými vašimi červenými vlasmi.. *Tsuki sa pokúsila natiahnuť svoju ruku k tvári Ryuua, ale nedotkla sa jej. Prstami zavadila o pramene jeho červených vlasov,* Ale ty a Rias ste jediní normálni ľudia z tejto dediny. Ostatní sú arogantní a agresívni.. *povzdychla si a svoju ruku stiahla naspäť k sebe a pod vodu. Druhú ruku so lakťom oprela o okraj lázne a podoprela si tak hlavu. Ešte ani nevyliezla poriadne z hotelu v prvý deń, čo sem prišli a už sa na ňu vrhala banda agresorov..*

Ryuu *Lehce se pod vodou usmál, když řekla, že by někomu z Kirigakure vymlátila duši z těla, to samé mohl říct i on o lidech z Kumogakure, zatím potkal jen dementy. Ryuu zůstal na místě, když Tsuki natahovala ruku a lehce se dotkla jeho vlasů, neuhnul pohledem od jejích očí. Nikdy takové neviděl. Bylo to zvláštní, tak rudé, perfektní k těm černým vlasům. Rias zase měla neskutečně modré, jako když se díval na jarní oblohu, ještě světlejší. Byly obě dvě unikátní a zajímavé a Ryuu momentálně nemohl z Tsuki spustit pohled. Vynořil se z vody, na tvářích měl jemný ruměnec.* To samé mohu říct já o lidech z Kumogakure, z Iwagakure znám jen tebe a mohu říct, že jsi zatím jediná normální osoba z cizí vesnice, kterou jsem poznal. *Usmál se jako andílek.* A červené vlasy se hodí k červeným očím, když ne na jedné osobě, tak jako spojenci na dálku určitě.

*Presne, Kumogakure na tom nebola o nič lepšie. Venovala mu pohľad z očí do očí. Očný kontakt jej nikdy nerobil problém, naopak, dosť často ho vyhľadávala. Bolo to tak pohodlnejšie pre ňu. Lebo ako sa hovorilo.. Oči boli oknom, či bránou do duše človeka.. A že oči nikdy neklamú* Kumogakure je samostatná kapitola. Mala som tú česť aj s ľuďmi z tejto dediny.. Stačila chvíľka a skončila som s rukou pod krkom a pritlačená ku stene.. *povzdychla si Tsuki. Skutočne nemala poňatia, prečo na ňu krpci takýmto spôsobom reagovali. Hoci hej, to, čo sa udialo s Natsuom, bola sčasti jej vlastná 'chyba'. Provokovala ho schválne, aby mu ukázala, ako nebezpečné dokážu byť nekontrolovateľné emócie a pocity.. Jej oči sa 'usmiali'. A tak isto aj jej kútiky úst sa zdvihli do úsmevu, hoci maličkého,* Rudí spojenci. Mám to brať doslovne? Navrhuješ mi spojenectvo?

Ryuu *Povzdychl si.* Tady jsou lidi ale celovesnicky dementní, to si nesmíš brát osobně. Začíná to vše tou hloupou krvavou zkouškou, vychovávají z nás psychopaty....to se snad děje i v jiných vesnicích? *Protočil očima, vážně ho tahle agresivní výchova štvala.* Hmmm....kdo ví, teoreticky? *Pousmál se nad jejím úsměvem. Podíval se na nebe, které bylo z lázně hezky vidět.* Čistě teoreticky, i kdyby naše vesnice nebyly v přátelství a spojenectví, brání to snad shinobi oněch vesnic tvořit svá vlastní? Nemyslím si, že by mohl být problém pro někoho z jiné vesnice, mít spojenectví se člověkem z vesnice soupeřící. Já bych byl pro, nakonec, nikdy nevíš, zda se za několik let nepotkáme třeba někde venku...na misi. Budeš zraněná, nebo já budu zraněný a ty se budeš muset rozhodnout.....pokud budeme spojenci, je rozhodování snadné, pomůžeš mi. Já bych pak na oplátku pomohl tobě, ale pokud jimi nebudeme, bůh ví, co bych v případě, že bys byla zraněná, udělal já s výchovou Kirigakure, kde platí, že buďto zabiješ, nebo jsi zabit. *Rozmluvil se, až netradičně, Ryuu.*

*Tsuki musela nad Ryuuovou otázkou pokrútiť hlavou. Nesúhlasne. U nich v Iwagakure je to úplne inak,* Nie. V Iwagakure nemáme krvavú skúšku.. *odtiahla sa od okraja lázne a na krátky okamih sa potopila pod hladinu vody. Boli jej vidieť len oči, ale hneď sa vytiahla hore,* V Iwagakure máme veľmi jednoduchý postup.. Stačí predviesť pred porotou, ktorá sa skladá zo senseia, riaditeľa Akadémie a samotného Tsuchikageho, nejaké tri techniky. Mne zas príde tento spôsob stupidný.. Je až príliš mierny a v podstate ani príliš neselektuje tých, čo na to nemajú. Rankovo najnižšie techniky sa musí naučiť aj úplný blbec.. Takto dávajú nádej každému, kto aspoň trochu ovláda chakru. A potom príde tvrdý pád, sklamanie, že ani ich tvrdý tréning nie je dosť na to, aby sa z nich stali silnejší shinobi.. *snáď mu dávali jej slová aspoň trochu zmysel, lebo niekedy sa jej stávalo, že jej v hlave prúdilo viacero myšlienok a ona potom nevedela slovami vyjadriť presne to, čo chcela. A ako to myslela. Ona Mizukagovu vládu nepodporovala, ale ani ňou príliš neopovrhovala. Hovorí sa, že čo ťa nezabije, to ťa posilní, že?.. No i tak si myslela, že Kirigakure je banda dementov. Česť červenovlasým výnimkám, ktoré mala možnosť poznať.. Vypočula si aj ďalšie Ryuuove slová. Pristihla sa, že sa pod vodou pohrávala s pramienkami svojich vlasov. Ale neprestávala s tým ani teraz, keď tomu venovala už svoju pozornosť..* Úplne súhlasím s tvojim názorov, že si môžeme vytvárať vlastné spojenectvá, nezávisle od dediny.. *Ryuu jej prišiel oveľa inteligentnejší, než väčšina osadenstva tejto planéty. A aj preto ho počúvala a pozorovala. Uchmatol si jej pozornosť skoro okamžite od začiatku ich rozhovoru..* Akurát je to aj risk. Pretože mať spojencov ďaleko od seba, bez úplného kontaktu.. Môže znamenať aj to, že sa počas tých rokov môže stať xy rôznych nepredvídateľných vecí, ktoré môžu spôsobiť obrátenie karty. A potom nastane situácia, kedy očakávaš, že ťa tvoj spojenec podrží a on ti vrazí nôž do chrbta.. Ale risk býva zisk. No nie? *Tsuki na tvári vyčarovala úsmev. Natiahla k Ryuuovi celú svoju ruku nad vodnú hladinu. Ale vystrčila na neho len malíček,* Spojenci? *znela jej otázka. Prísahu malíčkom brala veľmi vážne.*

Ryuu *Poslechl si, jak funguje postup na genina v Iwagakure. Musel s Tsuki souhlasit.* To ano, tři techniky se naučí i dement....podle mého, by souboj byl skvělá zkouška, kdyby nemusel nutně končit smrtí. Vždycky je třeba někoho, kdo bude zbraně a vybavení vyrábět.....kde jinde tyhle lidi seženeš, než mezi těma neschopnýma z akademie? *Pousmál se a prohrábl si vlasy, čímž odhalil své aktivní žábry na krku, ale ihned byly pramínky vlasů opět skrté.* Risk je vždy, ale osobně bych raději zemřel rukou spojence než úhlavního nepřítele....i když, co já vím, jaký názor budu mít za dvacet let, pokud se toho dožiju. *Zasmál se a podíval se na nabízený malíček. Lehce polkl... malíčkový slib byl neprolomitelný. Ale i tak...Tsuki byla milá a byl rád, že si mohl s někým popovídat. Nikdy s nikým, ani s Rias, tak odhodlaně nemluvil, jakoby se mu v těle rozproudila krev. Natáhl ruku a s jemným zapochybováním přeci jenom spojil svůj malíček s jejím.* Spojenci. *Usmál se a pak pustil jejich "zkřížení".* Bylas už všude v Kirigakure? V chrámu třeba?

*Tsuki ostala až zaskočená tým, ako Ryuu premýšľal. Toto u väčšiny ľudí, s ktorými mala možnosť byť v kontakte, postrádala,* Na tom niečo bude.. *uznala Tsuki a neustále mu venovala svoj pohľad. Nikdy nemala príliš problém s očným kontaktom, takže ani teraz. Navyše sa vždy radšej dívala ľuďom do tváre a pozorovala ich. Ich mimiku.. Vďaka tomu si mohla všimnúť čosi na jeho krku. Kvôli pramienkom vlasov to ale bolo ihneď znova ukryté. Nemala možnosť to vidieť dlhšie a ani zblízka. Preto ostávala ticho a nepoukazovala na to. Pravdepodobne to nemuselo byť nič..* Dožiješ sa. S tým, ako premýšľaš, sa dostaneš ďaleko. Aj mozog je zbraň. A to veľmi mocná, keď ho vie človek správne používať. U teba o tom nepochybujem. Rovnako tak viem, že aj Rias uspeje vo svojej skúške.. *poznamenala Tsuki a konečne pustila pramene svojich vlasov. Keď Ryuu prijal jej malíček, potmehútsky sa pousmiala. Na to sa od chlapca otočila a oprela sa celým chrbtom o okraj, zakloniac hlavu, privrúc oči,* Mám Kiri zbežne prejdenú. Viem zhruba, čo tu máte, ale vo vnútri plno miest som nebola. Ale chrám.. Ten mám prejdený.. *na krátku chvíľku sa odmlčala,* Nie som príliš cez zbrane, ale niektoré tie repliky boli zaujímavé. Máš na niektorú z nich zálusk, Ryuu-chan?

Ryuu *Tsuki byla milá, prý že se toho dožije.* Jo, mám pocit, že jsem prostě po rodičích, ale.....ani oni to tu nepřežili, tak jak bych mohl já. *Usmál se smutně.* Ale uvidíme, třeba máš pravdu a dožiju se úctyhodného věku a zmřu obklopen rodinou, kterou jsem v podstatě nikdy pořádně neměl. *Zamyslel se, taková představa s emu náramně líbila.* Jistě, jsou to jen makety, ale dost reálné....rád bych si zkusil potěžkat Samehadu a Nuibari....zbytek jsem zatím extra nestudoval. Ale uvidíme, jakou cestou se nakonec vydám a dost možná ani jedna z těchto dvou zbraní nebude ta, kterou budu nosit. *Pokrčil rameny a podíval se na malíček, kterým uzavřel slib s Tsuki.* Zajímalo by mě, zda i Mizukage dokáže bojovat s některou z těch zbraní.... *Stále si prohlížel malíček a pak se podíval na Tsuki.* Věnovala by jsi mi jeden vlas? *Vyhrkl najednou.*

Samehada zaujala aj mňa. Ale neviem si predstaviť boj s tak veľkou zbraňou a váhou.. *Tsuki bola malá, hoci síl mala na genina dosť. Predstava, že by sa s niečím takým 'gigantickým' oproti nej mala vláčiť po misiách. nebola lákavá. Podobnú predstavu má aj s Kubikiri, so zbraňou, ktorá sa jej z tých vystavených replík páčila asi najviac..* .. ale z teba bude veľký, silný chlap, Ryuu-chan. To bude pre teba hračka.. A keď sa znova stretneme, už ju budeš nosiť v jednej ruke.. *Tsuki mu venovala vřelý úsmev. Musela ale najprv odvrátiť hlavu od oblohy a natočiť ju na červenovláska. Jej úsmev vystriedal prekvapený výraz. Zamrkala na neho červenými očami, ale rýchlo sa dala dokopy. Odtiahla sa od okraju a presunula sa blízko Ryuua. Veľmi blízko. Stála čelom k nemu, ponárajúc tvár po nos do vody. Chvíľku na neho hľadela, obzerajúc si jeho tvár takto z blízka..* Ale musíš mi ho vytrhnúť sám.. *povedala Tsuki, vynoriac sa z vody po krk. Nemala tu so sebou kunai, ani žiaden iný nožík, čím by ho bezbolestne ufikla. Ryuu musí trhať.*

Ryuu *Pousmal se.*To se jeste uvido, ale osobne v to doufam, bylo by blbe byt sermirem z mlzne a neutahnout ani vlastni zbran, ze? *Zasmal se a pak se podival na Tsuki, ktera se k nemu priblizila. Ryuu mel pocit, ze mu asi uhori hlava. Jeho tvare totiz dost ladily s jeho vlasy.* Umn... Tak jo. Eh... Gomene Tsuki-chan. *Pohladil ji po hlave a pak vzal praminek vlasu. Z neho vybral jeden dlouhy vlas a chytil ho az skoro u hlavy. Pak ho neco napadlo, chytil ho i druhou rukou tak, aby mel nehty v podstate hned u sebe a skubnutim vlas roztrhl.* Abys o nej neprisla, vezmu si jen jeho vetsinu. *Usmal se jako kdyby vymyslel prelomovy vynalez a zacal si vlas omotavat kolem malicku, kterym dal svuj slib spojenectvi.* Udelas mi na nem uzlik? Aby nespadl... Takhle nikdy nezapomenu na to, ze jsme si neco slibili. *usmal se a natahl k Tsuki malicek, jakoby ocekaval, ze to proste udela.*

*Dívala sa neho štýlom 'za čo sa ospravedlňuješ?' a hneď na to musela privrieť svoje oči. To pohladenie po hlave v nej navodilo pocit, ktorý zažívala pri česaní vláskov, keď to robili jej sluhovia. Bolo to príjemné. Hľadiac na Ryuua z tak tesnej blízkosti, vyčkávala. Vôbec by jej tá malá bolesť podobná pichnutiu ihlou nevadila. Bol to len zlomok toho, čo prežívala pri otcovi. Slabá bodavá bolesť neprichádzala, len Ryuuové slová, ktoré to v podstate vysvetlili,* Z toho si si hlavu nemal robiť. Dorástol by aj tak.. *teraz svoj pohľad smerovala k jeho rukám. Nevzdialila sa od neho, ostávala čelom k nemu. Vystrčil k nej ruku a Tsuki na okamih pootvorila ústa, ale nič nepovedala. Len si svojimi dlaňami potiahla jeho ruku ešte viac k sebe, alebo spíš bližšie k tvári, aby na to dobre videla. Časť vlásku namotala naspäť na jeho malíček a chvíľku sa s ním pohrávala. Nebolo to také jednoduché, ako to na prvý pohľad vyzeralo. Našťastie mala Tsuki čierne hrubé vlásky a šlo to jednoduchšie. Po chvíľke mal na malíčku vlások uviazaný. Zdvihla svoj pohľad od jeho ruky, ktorú pustila. Naklonila sa k nemu ešte bližšie a položila si svoje čelo na to jeho, spojac tak aj ich nosy,* Tiež nezabudnem.. *a s týmito slovami sa odtiahla, venujúc Ryuuovi ešte svoj pohľad veľkými červenými očami.*

Ryuu *Sledoval, jak si Tsuki poradila se zavazováním vlasu. Nebyla to sranda, ale nakonec s tím neměla problém, jen to chvíli trvalo. Co přišlo pak Ryuua zaskočilo. On byl celkově trochu stydlivka a tak jakmile se Tsuki nalepila na jeho čelo, prohlásila, že nezapomene a oddálila se, se Ryuu okamžitě ponořil po nos do vody. Zamrkal a pak se vynořil.* Dobře. To je fajn....Jsem rád, že jsme spojenci. *Podíval se na nebe, lehce se usmál.* Už budu muset jít Tsuki-chan. Zítra tady mám práci a ještě mám dnes nějaké povinnosti. *Začal se pomalu zvedat a lézt z jezírka.* Budu ti držet palce na chuuninských, možná se přijdu i podívat, i když v tom davu ani takhle rudou hlavu neuvidíš. *Pousmál se a prodrbal si vlasy ručníkem, který si pak omotal kolem pasu.* Doufám, že se tu hezky zrelaxuješ a že se naše cesty střetnou dříve, než za desítku let.

*Ona ostávala vo vode. Ešte chvíľku tu vydrží, kým ju horká voda donúti vyjsť von. Neďaleko od Ryuua pokývala Tsuki hlavou a pod vodou pohybovala rukami. Akoby plávala na mieste..* Jasné, len bež.. *zaklonila hlavu úplne dozadu, aby čo najviac ponorila svoje vlasy do vody a ako hlavu dávala naspäť, prešla si po nej ešte oboma rukami,* Ďakujem, už sa neviem dočkať.. *s týmito slovami sa zase ponorila a doplávala ku okraju, kde sa rukami chytila a ešte venovala Ryuuovi pohľad. S nožkami natiahnutými dozadu pomaly pohybovala hore a dole..* Neostáva nám nič iné len veriť a dúfať.. Maj sa dobre, Ryuu-chan.

KONIEC RPG

Ryuu *Dnes, den po setkání s Tsuki, se vydal zpátky do lázní, aby zde splnil svou "misi", byl tu spíše na výpomoc, mise jako taková to podle něj nebyla, i když se vše zaznamenávalo jako mise, což se Ryuuovi hodilo. Oblkl se do svého oblečení na mise, cerné věci a bílý šátek kolem krku. Vlasy svázané do culíku. kolem malíčku levé ruky měl namotaný Tsuiin vlas. Otevřel dveře do lázní a nahlásil se na recepci.* Dobrý den, byl jsem tu včera, měl jsem dneska přijít hned ráno na výpomoc. prý na celý den. Tak jsem zde, jmenuji se Ryuu Keitaro, tady je svitek, který bych následně prosil potvrdit. *Podal usměvavé paní svitek se zadáním mise a usmál se, ona jej převzala a odešla po vedoucí. Ta byla vzápětí u recepce a táhla Ryuua do zázemí.* /Tady si kdyžtak můžeš dát pauzu, tady je naše toaleta, tady kuchyň, tady občas holky spí, ale ty dneska budeš makat, žádný flákání. Tady máš svůj úbor. Ano, jsou to jenom kalhoty a vesta....Nakonec stejně budeš většinu dobu v plavkách. Dneska tu máme váženou párty, lázně budou večer uzavřené pro soukromou akci, takže ty teď začneš tím, že bys vyčistil jezírko, kde se bude párty konat. Tady tím rejžákem. Vybrala jsem si tebe, protože jsi z našeho klanu, takže ti stačí tenhle kartáč na to, abys pořádně vydrhl celé jezírko....zevnitř. Potom připravíš osušky, župany, pantofle, hezky vše do soukromé šatny, deset modrých a patnáct růžových setů. Bude tu více děvčat, pak připravíš velký stůl se skleničkami a podobně, to ti důkladněji vysvětlím, až uděláš co jsem ti ted řekla. *Ryuu přikývl, žena ho poplácala po hlavě a vrazila mu do ruky jeho úbor, plavky a rejžák. Ryuu se skočil do zázemí převléci. Vypadal jako nějaký směšný yogín. Vzal kartáč a sundal si šátek. Bez většího váhání shodil u jezírka navlečené ošacení a v plavkách hupsl do teplé vody. Bylo to příjemné, potopil se a jeho žábry začaly filtrovat vodu a dýchat. Kartáčem se dal do drhnutí skalisek, ze kterých bylo jezírko zhotoveno. Skaliska byla pěkně zanesená a Ryuuovi trvalo několik hodin, než je celá vyčistil a další hodinu trvalo, než se voda v jezírku kompletně přefiltrovala a byla krásně čistá. Ryuu se pak usušil a oblékl do svých věcí. Vše, co v jezírku našel, podal na recepci holčině, aby si s tím dělala, co chtěla. Šlo hlavně o hromadu naušnic a prstýnků, co lidem spadala do vody. Vzal si od dívky potřebné oblečení, ručníky a sandále, které pak  roznesl po privátní šatně, ženy na jedné straně, muži na druhé. Už bylo kolem třetí hodiny, kdy se konečně dostal k obědu, dostal od vedoucí její domácí jídlo, bylo výborné a Ryuuovi přivodilo pocit domova. Nicméně toto sladké opojení netrvalo dlouho, když ho hned po posledním soustě hnala leštit sklenice a pomoct jí s přípravou stolu s pitím a občerstvením. Ryuu nosil těžké krabice plné nádobí, pak lahve, pak talíře, utěrky, ubrousky, svícny, vše připravovali jako kdyby měl přijít sám Mizukage.* /Přijde Mizukage se společníky. *Upřesnila vedoucí a Ryuu měl sto chutí jít do toho jezírka nachcat a flusnout do jeho skleničky. Nicméně se jen pousmál a přikývl.* tak to musíme pořádně přeleštiti vše, že? Aby byl spokojený. *Vedoucí se usmála a pochválila ho. Jakmiel se začalo stmívat, Ryuu rozvěsil světýlka a zapálil všechny svíčky, které byly různě rozmístěné po prostoru soukromé lázně. Rychle si stoupl na recepci, kde jej vedoucí trochu zastrčila za pult. Rozrazily se dveře do lázní vstoupila ochranka mizukageho i mizukage, jen prošli kolem a zmizeli v šatně. Ryuu a všichni ostatní se hluboce klaněli, když procházel. PAks e začali trousit další hosté. Mezi nimi byla kupodivu i žena z konohy s podivným symbolem na krku, který teď dokonale skrývala. Koutkem oka se podívala na Ryuua a pousmála se. Zmizela v šatně jako každý, do přišel.* /Budeš zticha a skryj si žábry, nosit budeme jídlo a pití. Na nikoho nekoukej. Tohle je jen soukromá záležitost, nic z toho, co uvidíš, se nikdy nestalo. *Ryuu přikývl a vzal tác s jídlem. Vešli mezi lidi bavící se a popíjející v prostorách lázně a položil tác na stůl. Odvážil se zvednout pohled a spatřil rozdováděné ženy sundavající si horní díly plavek. Ryuu zrudl, sklopil pohled a zmizel v recepci. Musel ale odnést ještě několik lahví alkoholu a tak také udělal. Od chvíle, kdy spatřil zjizvené tělo ženy z Konohy se už neodvážil zvedat pohled a vůbec na někoho koukat, natož na ní, nebo na Mizukageho. Měl pocit, že by jej to stálo život. Hodiny utíkaly jako o život. Ryuu minutu po minutě odpočítával poslední hodinu, bum, půlnoc. Vedoucí dala Ryuuovi schválený svitek a pár ryo bokem.* /Až se bude konat něco podobného znovu, tak si tě zase zavoláme. Měj se hezky Ryuu a dobrou noc. *ryuu se hluboce uklonil a svázal si vlasy do culíku.* Taky mo děkuju, mějte se krásně. *Schoval si polovinu výdělku a ryo navíc do kapsy na prsou a zbytek dal prostě do kapsy od kalhot. Vydal se domů do sirotčince, kde to malo odevzdal do kasičky a šel si lehnout.*

KONEC MISE D

*Hakumura dneska cestou z akademie šel cestou, kterou obvykle nechodí. Tou cestou se dostal k lázním, do kterých chodily lidi za účelem relaxace a uvolnění. Hakumura bohužel neměl v plánu se u lázní nějak moc výrazně zdržovat. Najednou ho zastavila nějaká starší paní.* Omlouvám se, ale mohl by jste mi pomoct domů? Mám těžký nákup a já bych si své záda zničila ještě víc než je mám teď zničené. *Hakumura chvíli na ní koukal a pak souhlasil s tím že jí pomůže. Vzal obě dvě tašky, které viděl u babičky a šel s ní k ní domů. Cesta nebyla vůbec dlouhá, starší paní bydlela blízko a tak to nezabralo ani tolik času. Teda pokud by babička špatně nechodila, jinak by to byl samozřejmě fofr.* Mockrát ti děkuji, jsi hodný hoch. *Řekla mu babička. Hakumura se nad tím jenom pousmál a šel směrem zpět. byla tam lavička, které si jen tak letmo všimnul. když se vrátil tak lavička tam furt byla neobsazená a tak se rozhodl že si dá chvilku pauzu při cestě domů. Hakumura přišel teda k lavičce, na kterou si sednul, aktovku si položil vedle sebe na lavičku.*

*Škola ji konečně skončila. Měla domluvené po škole jít ven s kamarádama, ale nakonec se z toho vymluvili.* "Stejně si myslím, že mě tam prostě nechtějí a šli ven spolu" *Naštvaně při té myšlence kopla do nečinného kamínku. Byla opravdu naštvaná, protože si neuvědomuje, že by udělala něco zlého svým kamarádům.* "Tak proč se mnou nechtějí trávit čas?" *Zeptala se sama sebe. Po několika minutách poflakování se po městě se nakonec rozhodla, že konečně půjde domů. Zvedla oči z cesty a podívala se před sebe, aby zjistila kde je. Zastavila se a opřela si dlaně do boků. Rozhlédla se okolo a absolutně nic nezjistila. Neví totiž kde je. Z toho vzteku úplně zapomněla kde co je, takže v téhle fázi by nenašla ani svoje vchodové dveře od domu. Pokrčila ramena a sklopila zrak znova na svoje nohy.* Však já někam dojdu. *Udělala sotva pár kroků a něčím se trefila do břicha. Ohla se v trupu bolestí a objala svoje tělo. Když to přestalo bolet, narovnala se a spatřila chlapce, který na ni sedí.* Blbá lavička. Kdo ji sem dal? *Postěžovala si.*

*Hakumura si poklidně seděl na lavičce okolo které bylo i pár stromů jako takové zpříjemnění sezení na lavičce. Najednou uslyšel nějaké kroky.* "Nejspíš nějaký kolem jdoucí." *Pomyslel si Hakumura a vydechl. Najednou se ozval divný zvuk blízko něho. Hakumura se bleskurychle otočil jako kdyby se lekl, ale nelekl se. Možná malinko. Když se teda otočil tím směrem tak uviděl dívku, která byla nejspíš starší jako on sám.* Jsi v pohodě? *Zeptal se dívky ze slušnosti. Když jí viděl jak se chytá za břicho tak se malinko pousmál.* Ta lavička za nic nemůže, není tu dobrovolně. *Řekl jí. dále pak sundal tašku z lavičky aby si mohla sednout. Tašku si dal na druhý bok na zem.* Nechceš si sednout? *Následně se optal dívky.*

*Slyšela jeho otázky, ale rozhodla se na ně neodpovídat. Chvilku tam stála a tupě na něj zírala. Přemýšlela jestli si má sednout nebo ne.* Jakoby.. stejně nemám co dělat. *Řekla nahlas a pořádně si chlapce prohledla. Byl rozhodně mladší jak ona. Docela pohledný na to, že mu je sotva 10 let. Sedla si i s taškou na zádech na lavičku a natočila se směrem k němu. Konečky prstů si začala sahat na břicho, aby zjistila jestli se jí něco náhodou nestalo. Věděla, že se jí nic nestalo, ale člověk nikdy neví. Když skončila, sundala si batoh že zad a položila ho před sebe na zem. Divně se usmála a přitom se koukla na chlapce.* Jsem v pohodě. Díky za optání.

*Když dívka tam jen tak bezdušně stála tak Hakumura přemýšlel zda nemá něco udělat nebo něco říct. Naštěstí to po chvíli přešlo a dívka si sedla na lavičku vedle něho. Během toho co dívka sedí tak Hakumura přemýšlí zase nad tím zda chodí na akademii nebo do obyčejné školy, která je pro obyčejné lidi a ne pro budoucí ninji.* To jsem rád, jinak ty chodíš na ninja akademii nebo do obyčejné školy pokud se smím zeptat. *Dívka byla atraktivní a Hakumura z ní nemohl skoro ani spustit oči. Najednou se Hakumura očima otočil směrem pod sebe na své kolena.* "Blízko jsou lázně.. hmm.." *Pomyslel si, když se mírně začervenal.* uhm.. nechtěla by jsi něco podniknout? přijde mi blbé tady jen tak sedět. *Pokud bude dívka souhlasit tak se pak uvidí zda bude mít nějaký nápad nebo ne.*

*Přestala se usmívat a rozhlédla se kolem* Chodím se Akademii. *Odpověděla a vrátila svůj pohled na chlapce.* Ale stejně mi to je k ničemu. Rodiče jsou doktoři a chteji abych pokračovala v jejich krocích. Takže chodím na akademii jen abych se naučila ovládat chakru a měla za sebou všechny zkoušky. *Vysvětlila a usmála se. Není to nějaký tajemství. Říká to všem, kteří se jí zeptají, aby nemusela s nikým bojovat. Při jeho další otázce se postavila a stoupla si před nej.* Mimochodem jsem Yukka. Yukka Saoneko. *Zazubila se.* Co by si chtěl dělat? *Zeptala se ho nazpátek a byla připravená kyvnout na cokoliv, co řekne. Stejně nechtěla domů, musela by se učit. A žádné plány neměla.*

*Jeho úvaha není spatná, sám si dokonce pro sebe řekl že je dobrej, ale jen v duchu. Když se pak dívka svěřila s tím že její rodiče chtějí aby její dcera pokračovala v jejich krocích tak Hakumura pootočil hlavu zpět směrem k dívce.* "její rodiče jsou podobný těm mým." *Vskutku byli dosti podobní, protože Hakumurovi rodiče chtěli aby z něho se stal jeden ze řad městké policie, která dělá pořádek ve městě. Teda se o to aspoň pokouší dělat pořádek. Když se Hakumura kouknl zpět na své kolena tak dívka vstala a představila se.* "Taky bych se mohl představit." *Pomyslí si. Poté si taky stoupne a také se představí.* Těší mě Yukko, já jsem Hakumura Yoshimato. *Řekl a podal jí ruku na pořes, pokud jí také podá tak ať, ale pokud ne tak nevadí.* N-n-no.. *Zakoktal Hakumura.* Mohli by jsme jít spolu do lázní? *Zeptal se a dosti se i začervenal. dost podobných gest vidí doma poměrně často a tak se pokusil to zkusit a neuvědomuje si co může nastat pak a nebo jak to teď vypadá. Hakumura se furt červenal, Yukka se mi celkem líbila. Ach láska na první pohled, ještě taková dětská láska na první pohled.*

Tobě je vedro? *Všimla si, jak zčervenal.* V lázních by ti mohlo být líp. I když tam je spíše tepla voda. Ale pořád je to voda. *Usmála se a absolutně jí nic nedochází.* Tak jdeme! *Popadla tašku a pomalu vyrazila směr lázně.* Akorát jsem nikdy nebyla v lázních, takže nevím jak to tam funguje. *Počkala na Hakumaru, jelikož byla před ním.* Takže mě musíš vést. Jinak se tam ztratím. *Chytla se do jeho rámě a šla s ním takhle až ke vchodu do lázní.*

"takže souhlasí?" *Pomyslel si Hakumura v hlavě.* Super, tak jdeme. *Nebyla to otázka, ale spíš oznamovací věta aby věděla co bude následovat. Když tak Yukka vyrazila směrem lázně tak Hakumura šel za ní.* To je v pohodě, já tam taky nebyl. *Řekne a pousměje se malinko. Když pak jdou směrem k lázním tak se Yukka chytne ruky Hakumury v oblastí pod loktem (pokud to píšu blbě tak pardon admini ), tak Hakumura ještě víc začervená, neví co si počíst ale nechce vypadat jako kdyby byl slabý proti ženě. Pokračují v cestě směrem ke vchodu do lázní. když konečně dorazí ke vchodu.* Tak jsi připravená? *Optá se Hakumura a až řekne že ano tak vejde dovnitř i s Yukkou pokud se ho stále drží.* Já se teď musím jít připravit abych do vody nešel celý oblečený a měl v čem jít poté domů. *Řekne Hakumura a čeká na reakci Yukki.*

*Vejdou do lázní stále opřena o jeho ruku. Chvilku vypadá zmateně, ale hned se zorientuje. Pustí Hakumurovu ruku a beze slova odchází do dívčí šatny se převléknout do plavek. Půjčí si obyčejné jednodílného plavky, červeně zbarvené. Dlouhé vlasy sepne do domácího drdolu. Tašku s oblečením si schová na místo tomu určené a vyráží do prostoru, kde jsou bazény. Stoupne si na kraj jednoho a kouká, jestli někde nezahlédneme Hakumuru. Ostatní návštěvníci se náramně baví a ona nic neslyší. Takže si odvodí , že nemá cenu volat jeho jméno. Opře se o zábradlí.* "Kde je? Je mi nepříjemně tady takhle stát"

*Yukki šla směrem k dívčím šatnám a Hakumura se tudíž rozhodl že půjde směrem k pánským i když je stále dítě. Jak si Yukki půjčila červené jednodílové plavky tak Hakumura si kvůli tomu půjčil klasické černé plavky, které můžou působit jako kraťasy, ale díky síťce, která je uvnitř to z kraťasů dělá plavky. Když se pak rozhodne jít směrem k bazénu aby čekal na Yukki tak si všimnul že tam bylo celkem dost lidí, navíc spousta z nich byla dospělá a tak na Hakumuru někteří divně koukali. Konečně vyšel ze šaten a dostal se na místo kde jsou bazény. Náhle uviděl Yukki, měla dobré plavky a Hakumurovi se to líbilo, dalo by se říct, protože se mu oči rozzářily. Rozešel se za ní.* Myslel jsem že budu dřív a budu tu čekat já. *První slova co řekl když jí uviděl v plavkách.*

*Díky bohu, že Hakumura našel ji. Jinak by začala každou chvílí panikařit.* Tobě to taky sluší *Zasmála se. Odpichla se od zábradlí a skočila do bazénu, co byl vedle ní. Vynořila se a začala na něj zběsile mávat , aby skočil za ní. Lidi se na ně divně dívají, protože z většiny tam jsou lidi, kteří chtějí relaxovat. Ale Yukku nic nezastaví před tím, aby si užívala. Jestli skočí Hakumura za ní, tak jakmile se vynoří, tak mu skočí na záda. Začne se mu smát do ucha. Je ve svém živlu. Hlavně strašně dlouho nebyla takhle s někým venku. Kdykoliv byla venku s ostatními, tak se jí vůbec nevěnovali, takže tam byla spíše jen do počtu.*

Děkuji. *Odpověděl Hakumura. Sice neví co by na něm mělo slušet, ale i tak poděkoval, slušnost. Když pak Yukki skočila do vody tak se na ní Hakumura jenom podíval. Nechtělo se mu tam skákat. Není to tady pro zábavu, ale jenom pro relax.* Tady to není o skákání. *Hakumura šel do vody pomalu.* Skákat tady nebudu. *Nechtěl se zbytečně předvádět před cizími, jinak by se to doneslo k jeho otci i když si je na 100% jistý že se to k němu donese. Hakumura je i dnes maličko unavený, takže se dá pochopit že by neměl náladu tam skákat. Přece se sám už začíná připravovat na Geninské zkoušky, které ho zanedlouho čekají. Navíc když Hakumura do bazénu neskočil ale spíš si tam jen vlezl tak předpokládám že Yukki se za zády hakumury nevynoří. Místo toho se spíš opře a zavře oči.* Zábavy si můžem užít i jindy, toto místo tu není pro zábavu. *I když to může působit otráveně tak Hakumura dneska nemá moc energie na skákání a dělání kravin.*

*Když neskočil do té vody, byla hodně zklamaná. Ponořila se do vody tak, že ji čouhá jen nos a oči. Pomaličku doplula k němu. Zvedla se a opřela se vedle Hakumuri.* Tohle je teda pěkně nudný. To kdybych věděla, že je to tady jak kdyby si umíral, tak sem ani nejdu. *Zastezovala si nahlas. Lidi okolo plují a stále se divne dívají. Nemá ráda zbytečnou pozornost. Je jí z toho vždycky nepříjemně. Proto se radši na kolemplavajici nekouká. Radši si plně zaměří na Hakumuru. Stoupne si před něj, aby schválně vnímala jen jeho. Usměje se na něho a chytne ho za ruku. Pomáhají to totiž.*

*Hakumura i nadále sedí ve vodě opírajícíce o zíďku. Po chvíli k němu blíž připula i Yukki, která si k němu sednula.* Omlouvám se, jenom nemám nejlepší náladu na to skákat do bazénu. *Odpověděl jí.* Jestli tě to tu... *Nedořekl to, jeho hlas byl tišší a tišší s těmito slovy. Po chvíli dívka si před něj stoupla a vzala si jeho ruku. Hakumura jen přihlížel.* "Co??" *Sám neví co tohle znamená. Taky tak vypadá jeho obličej, je zmatený. Po chvíli si ale uvědomí že je mu líp, aspoň si to teda sám myslí.* Děkuji. *Řekl s úsměvem ve tváři. najednou měl celkem i dobrou náladu, ale určitě jen na chvíli, maximálně na den to odhadoval. I tak mu tento čas stačil k tomu aby se na Yukki občas pousmál. Hakumura se po chvíli zírání na Yukki se sám zvedne a ještě na ní chvíli zírá.* Co? je na mě něco zajímavého? *Optá se Hakumura, nerozumí ještě tomu proč se na něj dívá.

*Netuší za ce děkuje, ale hřejivě se na něj usměje. Stále ho nepouští. Avšak jakmile se zvedne pustí ho. Kouká na něj stále dál a něco v ní poskočí. Absolutně netuším co to je. Nikdy tohle nepocítila. Lehce se lekla , tím pádem ani neodpověděla na jeho otázku. Ponořila se zpátky. Je mu s ním dobře, ale najednou se chce schovat. Jako by měla potřebu před ním být dokonalá.* Chceš plavat kolečka? Nebo jen posedět? *Zeptala se ho opatrně a doufala, že něco navrhne.* "Yu, co to proboha děláš? Teď se chováš úplně jak idiot"