Sora-Ku

*Ayatova vážnost vystřelila z nuly na sto stejně rychle, jako jejich nevolnost. Byl najednou jak kdyby byl její otec. Poučoval úplně jiným tónem. Dokonce jí vlastně ani nedal na vybranou. Rozumný člověk by to chápal jako prostě bolehlav a kocovinu. Kaede ale nebyla rozumný člověk. V první řadě to byla ženská a v druhé ještě hůř, pubertální ženská zmítaná hormony a nyní ještě s kocovinou….trochu v ní hrklo a bez keců se zvedla. Chytila ho za ruku a pomohla se o něj postavit.* Dobře, jen si dojdu pro něco do batohu… *Rozešla se k ložnici.* Ten šátek nechci. Raději to vydržím. *Vidina ledového hadru na hlavě jí děsila víc, než samotná bolest. Došla tiše do ložnice. Vyhrabala z batohu vak s vybavením. Který nosila na stehni (kunaie). Narvala do toho pár ryo, kdyby bylo třeba. Podívala se na brýle, které ležely u postele. Lehce našpulila rty u přemýšlení. Nakonec je do té kapsičky narvala taky a došla do kuchyně, kde -pokud to Ayato už neudělal, napustila dvě velké sklenice vody a svojí ihned vypila. Druhá byla pro něj. Ona byla připravená kdykoliv jít, ale moc si netroufala nyní diskutovat. Všechno jí teď začínalo vytékat na povrch vzpomínek…kdyby měl Ayato ultrazvukový pohled, viděl by, jak jí srdce bušilo jako o život. Došlo jí, že celý ten večer, byť čistě přátelský, by se dal brát z její strany jako zrada Konohy. Obzvláště kvůli tomu, jak jej ponoukala k dokončení své pomsty.* Jdeme? *Optala se nakonec potichu. Prstem klepala o okraj sklenice.*

Ayato: *Zvedla se za pomoci jeho ruky a pak zmizela v jeho ložnici. Popravdě si ani nevšiml, že by byla nějak nabručená, protože celou dobu krčil oči, jak ho bolelo se byť jen trochu dívat a jakkoliv hýbat očima. On sám se mezitím ztratil v kuchyni, kde si z Kamui vytáhl svůj šátek a chvíli ho namáčel v ledové vodě, pak ho vyždímal a pak ten proces zopakoval 3x znova. Zaprvé ho tím tak trochu i umyl, zadruhé měl tak jistotu, že bude maximálně nasáklý vodou. Pevně, ale opravdu pevně si uvázal ten šátek kolem hlavy a voda mu začala pomalu stékat po hlavě ke krku, až skončila na jeho límci. Kaede tam mezitím a nalila jim oběma sklenici vody. Na to on zapomněl, jak naposledy mluvil o tom šátku.* Díky. *Sám ji vypil, pak si natočil další a tu vypil ještě do půlky. Sklenici pak odložil na odkapávač.* Jdeme, jdeme... *Řekl s už trochu lepší, ale stále jednoznačnou bolestí hlavy. Otevřel dveře jeho příbytku a venku je opět potkala tma.* Teď můžeme být jedině rádi, že je chlad a noc. Být teplo, dusno a sluníčko by pálilo do očí, to bych se rozhodl, že bude lepší to přečkat doma... *Vysvětlil jí, že silné světlo by jejich migréně moc nepomohlo, i když to už mohla dávno vědět, jestli někdy nějakou migrénu měla. Začal kráčet pomalu. Mohl u toho působit jako starý člověk, ale on se ta chvíli přizpůsobí a srovná.* Je to první doleva a pak druhá doprava, jsme tam za chvíli.

*Sama si ještě jednu natočila a vypila. Ayato se rozhodl vyrazit i s mokrou hlavou od šátku. Nechala ho být, byl dospělý, ale kdyby byla role obráceně, donutila by ho si pořádně vysušit vlasy. Ale to už vyrazili na cestu. Díky bohu za všudypřítomnou tmu, která jim pomáhala snášet alkoholový rozmar lépe, než slunce. Sice Kaede při druhém odbočování litovala, že si nevzala tu jeho vestu, ale tak bylo na to už pozdě. Brzy došli k malému obchodu, u kterého byl i malý trh. Sice byl o mnoho menší, než když tu prodávali věci i civilisté, ale stále obchod i tržiště nabízeli vše potřebné k uvaření palačinek s tou Ayatovou vysněnou náplní.* Nezapomeň na tu čokoládu. To je lepší, než kakao. *Zašeptala a bezmyšlenkovitě se přiblížila ještě blíže k němu, aby bylo nanejvýš jasné, že tu jsou spolu. Odvahy měla na rozdávání…ale včera. Dnes s bolehlavem s ne úplně čistým úsudkem raději spoléhala na jejího staršího společníka.*

Ayato: *Společně kráčeli směrem k obchodu. Ulice byly poměrně plné na to, jak ranní hodina byla. Ale tak ta nikdy nekončící noc těm alkoholikům docela přispěla, protože nejsou schopni rozeznat den od noci, tudíž chlastají déle a táhne se to už tak dlouho, že si na to už i zvykli a chlastají víc a víc. Takže i napříč tomu, že bylo ráno, tak bylo na ulici opravdu velké množství alkoholem omámených lidí. Naštěstí pro ně už byli téměř všichni v takovém stavu, že sotva stáli na nohou, tudíž pro Ayata a Kaede nepředstavivali žádné nebezpečí. Po chvilce dorazili na místo, kde mohli nakoupit vše, co potřebovali. Ayato došel hned k prvnímu prodejci.* Dobré ráno. Půl kila jahod. *Prodejce si odflusnul, ale šel na to. Mezitím, co Ayatoci nabíral jahody, tak se Ayato podíval na Kaede.* Už víš, co si k tomu dáš? Třeba banány mě ještě napadly. Případně něco menšího, nějaké bobule. Třeba borůvky? Ideální na zob pro vránu. *Pousmál se. Už se mu opravdu trochu ulevilo a navíc se i docela aklimatizoval té kocovině. Stále mu bylo opravdu na hovno, ale byl schopný fungovat a to bylo důležité.* Řekni si co chceš, já ti to koupím.

*Sledovala jak Ayato nakupoval. Jen očima koukala okolo sebe. Prohlížela si osvícené stánky. Světla v nedalekých oknech. Potulující se alkoholem omámené lidi….”Takhle jsme snad nevypadali….” odsuzovala je v tichosti mysli. Z té jí vytáhla otázka nukenina. Zamrkala. Zob pro vránu. Jistě. Pokývala hlavou.* Tak vezmi od všeho trochu. Ať si to můžeme nakombinovat. Nezapomeň na tu čokoládu a mlíko hlavně. *Jí to bylo tak nějak jedno. Vždy se najedla ještě, než byly všechny palačinky hotové. Takže moc nedbala na jejich obsah. Pro tentokrát se to ale muselo trochu změnit. Nebyla přece doma. Kocovinou zastřená mysl okamžitě začala přemýšlet nad tím, zda zvladne vůbec uvařit bez svých oblíbených propriet. Bez té super pánve co mají doma. Úplně zbytečně. Vytáhla u přemýšlení brýle. Koukání na ta umělá světla jí trochu motalo hlavu a ta jí začínala opět ukrutně bolet. Schovala je tedy za rudými sklíčky. Byla netrpělivá. Přešlapovala na místě. Okolo prošel pár, oba dva v ruce doutníky, které foukly směrem, kterým měla Kaede čumák. Vdechla to, rozkašlala se. Co hůř, pšíkla tak silně, až se celá zlomila v pase. Nevybrala malý ďolík v zemi a během chvilky se zřítila do bedny s pomeranči. Rozkutálely se po okolí. Kaede se za boha nemohla vyhrabat z té bedny.*

Ayato: Dobrá... *Kouknul na Nukenina, který mu zrovna podával jeho čerstvé jahody a jednoduchým kynutím mu nařídil, aby mu naložil od každého kousek, jak říkala Kaede. Byl přesvědčený, že ho slyšel a taky že ano. Začal tedy do stejné misky, do které Ayatovi naložil jahody, nakládat mix ovoce, od každého kousek.* Pak se musíme- *V půlce věty, kterou řekl s hlavou natočenou ke Kaede, ale pohledem stále upřeným na nabídku nukenina, ho přerušilo kašlání a následný pád Kaede na zem. Položil svoje jahody stranou a sehl se k ní, aby jí z toho vyhrabal.* Jsi v pořádku? *Ptal se jí, mezitím co jí pomáhal vstát.* (Nukenin): Hej! Můj stánek! Co to má být jako? To si zaplatíte, vy svině! *Seřval je prodejce, ale Ayato ho zatím ignoroval, šlo mu o Kaede, jestli se nějak nezranila nebo tak.* Co se stalo? Zamotala se ti hlava, nebo?

*Seděla tam jako opařená. Ayato jí pomohl se vyprdelit na nohy. Ztěžka si povzdychla a přikývla.* Z toho kouře, bylo toho hodně a zakopla sem. *Pohybem ruky ukázala na pokračující pár, za kterým bylo dýmu jako za parní lokomotivou. Podívala se na nukenina u stánku.* No však v klidu. *Odsekla a vytáhla peníze ze schovky na kunaie.* By se taky neposral kdyby chvíli počkal. *Cedila přes zuby potichoučku a skenovala očima škody na pomerančích. A že jich nerozsedla ani moc. Max tři, jen se jich pár rozkutálelo po okolí. No raději to neřešila. Vytáhla nějaké bankovky a zamávala s nima ve vzduchu.* To stačí? *Zamručela. Kaede si sama sobě zakázala se nějak extra pohybovat, aby neudělala další ostudu/neplechu. Už tak toho měli oba docela dost na talíři s jejich kocovinami. A ještě museli nakoupit zbytek věcí.*

Ayato: *Očima chvíli zavadil o ty parchanty s těmi doutníky, když mu Kaede objasnila, kdo za to mohl. Trochu se zamračil. Kdyby mohl, okamžitě je zabije, ale nechtěl tropit scénu. Už teď na nich bylo zbytečně moc očí. Někdo, kdo by byl moc bystrý by mohl zaregistrovat, že Kaede je tady nová a že ani není v Bingo. Proto to musel nějak co nejrychleji i napříč vlastní bolesti vyřešit. Posbíral všechny pomeranče, co mohl, které měl nějak v dohledu.* (Nukenin): Stačí? Budeš mi ho muset týden kouřit, abys- *Nestihl dokončit větu, když ho přerušil Ayato.* Koupím všechny ty pomeranče. *Řekl prodejci, usmíval se, ale bylo všem jasné, že to byl takový ten vražedný úsměv. Jasně mu naznačil, že řekne ještě slovo a bude problém. Hlavně, že chtěl zachovat co největší klid a pořádek, aby nelákal pozornost.* (Nukenin): Další dvě kila jahod k tomu a nechám to být. *Co by to bylo za Nukeninského obchodníka, kdyby nebyl drzý i v takovémto případě.* Platí. *Plácli si, Ayato vysolil mnohem víc peněz, než chtěl a musel přivolat klona, který se tahal s pytlem pomerančů a jahod. Poslal ho ale domů, aby se tam nevláčil s nima. Nakonec se vydal dál.* Jdeme pro tu čokoládu, Kaede. *Tenhle prodával jen ovoce a zeleninu, pro mléčné výrobky museli o kus dál.*

“Týden?! Poblila bych se po pikosekundě….” *Už se nadechovala, ale v tom vše zastavil Ayato svým úsměvem. Přejel jí mráz po zádech. Mikroskopicky se celá zatřásla. Pomalu schovala peníze zpátky. Stála tam ale jako opařená. Dneska jí celá její odvaha hodně rychle opustila. Ayato byl sice považován za přítele, ale i tak, z toho pohledu čišelo velké nebezpečí a Kaede se jen modlila, aby jej nikdy nestočil na ní. Sice byla scénka krátká a relativně tichá, i tak cítila pohledy některých nezúčastněných osob na jejich zádech. Když bylo vše s prodejcem urovnáno, klon odeslán jako poslíček domů a Ayato pobídl Kaede k přesunu dál, jen tiše přikývla a prstem zase jemně zaklouzla do poutka jeho kalhot. Bylo na ní vidět, že se svým výrazem lehoučce bojuje. Připadala si totiž jako malé, neopeřené ptáče, které se naivně pokusilo vzletět ke hvězdám a namísto úspěchu a vyšší větve, se ocitlo v mraveništi plném velmi agresivních a krvelačných mravenců. U dalšího stánku se ho stále držela. Jen přikyvovala a mlčela. Soustředila se na každý pohyb, který dělala, nechtěla zase něco svojí nemotorností pokazit a přidělat svému hostiteli další problémy. A to nejen finanční. Čokoláda…bylo jí jedno jaká, dokud to nebyla bílá. A ještě potřebovali něeco dalšího, co Kaede vším stresem absolutně zapomněla.* Máme už všechno? *Optala se potichu. Nervózně si přešlápla.*

Ayato: *Klon odešel a stejně tak i Ayato s Kaede, kteří se tedy začali přesouvat k dalšímu stánku, kde mohli sehnat mléčné výrobky. Ale ne jen ty základně zpracované, ale už i právě ochucené, jako třeba nějakou tu mléčnou čokoládu nebo cokoliv, co si usmyslí takového. Nakonec zase jen ucítil, jak prstem vklouzla do očka na jeho kalhotách, tak se tam jen instinktivně podíval a pousmál se. Nechal jí tam stejně jako včera večer. Ten stánek s mléčnými výrobky byl kousek, takže nešli nijak extra dlouho.* (Nukenin 2): Doufám, že mi nerozbijete stánek jako támhle kolegovi. (Ayato): Nemusíte se bát. Omylem jsem do ní strčil, tentokrát si už dám pozor. *Hodil to celé na sebe, aby od Kaede držel co nejvíc pozornosti pryč. Opravdu chtěl, aby až opustí Sora-Ku, tak po ní nikdo nešel. Koupil tedy pár čokolád.* Budou nám stačit mléčné, nebo vezmeme třeba i bílou? *Zeptal se jí a dal jí prostor k vyjádření se.* No vidíš, málem bych zapomněl. Díky, Kaede. *Viděl, jak je potichu a trochu nervózně si přešlápla. Chtěl jí dát najevo, že to nemusí, že se nic nijak extra hrozného nestalo. Nakonec od Nukenina koupil ještě pár litrů mléka.* Teď už máme asi vše. Za mě určitě. Nebo jsi chtěla ještě něco?

*Při nukeninově otázce sklopila pohled k zemi. Skryla i trochu zarudnutí. Nevěděla, zda od vzteku, nebo že se styděla za to, že za ni Ayato bral vinu. Nedalo se nic dělat, už to vyslovil dříve, než stačila mluvit sama za sebe. Nabídka mléčných výrobků byla neskutečná. Od mléka po čokolády. Ayato jí zapojil do nákupu a Kaede jen zakroutila hlavou.* Bílou ne prosím, jen mléčné, nebo si vezmi hořkou. Ale bílá není ani čokoláda pořádná. *Vyjádřila svůj názor na čokolády. Raději by hodinu cucala nejvíc hořkou čokoládu světa, než kostičku bílé. Tygr přikoupil nakonec ještě mléko. Pousmála se, když vyzvídal, zda by chtěla něco navíc. Zakroutila však hlavou.* už ne, tohle mi bohatě stačí. “teď ještě být schopná udělat ty nejlepší palačinky v životě. Za dnešní ráno by si jich zasloužil nekonečně….” *Prošlo jí myslí a sama na sebe vytvořila trochu tlak. Musela se dát dokupy a vše rychle připravit. Nejen, aby Ayatovi splatila pohostinnost, ale také, aby brzy vyrazila o dům dál.* Můžeme už jít domů? *Lehce našpulila rty. Vážně jí tu po ránu nebylo úplně příjemně. Stále se ho držela, takže kdyby se rozešel, okamžitě by mu byla doslova v patách.*

Ayato: V tom případě máme vše. Ty nechceš bílou, já zase černou. *Dalo se říct, že Ayato doslova nenáviděl hořkou čokoládu. Už od první chvíle, co jí ochutnal a zkroutila se mi tvář z té hořkosti, no prostě bleh. Jen při vzpomínce na to dostává znova husinu. Všechno, co koupili u tohohle stánku měl v tašce, kterou držel v ruce na straně, kde nebyla Kaede, aby do ní s tou taškou při pohybu ruky nemlátil.* Jasně, už máme všechno, tak můžeme vyrazit. *Začal kráčet, ne moc rychle, ale ani ne moc pomalu. Domů to byl naštěstí jen kousek, takže tam byli vcelku rychle.* Z toho stánku si nic nedělej. Na to ae brzy zapomene. *Ještě jí tak pro jistotu ujistil v tom, že co se stalo, stalo se a nemusí jí to nijak trápit. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Opět ae přezul do svých bačkor a vyrazil do kuchyně. Tam vše vyložil na stůl.* Nevím, co všechno a v jakém množství budeš potřebovat, tak to nechám venku všechno. *Až by si odebrala vše potřebné, tak by zbytek uklidil. Klon, který šel domů před nimi, tak už jim tam nějaké ovoce oddělil a zbytek uklidil, aby se to tam jen tak neválelo.* Budeš potřebovat s něčím pomoct? *Netušil, jak se dělají palačinky, ale kdyby mu řekla, co má dělat, rád přiloží ruku j dílů, i když teď, jak se po nakupování na chvíli zastavil ho opět trochu dohnala ta kocovina.*

*Ideální střed. Mléčná to tedy bude. Jen pokývala hlavou. Vyrazili zpátky domů. Jakmile se dostali z dohledu tržiště, Kaede se ulevilo a pustila poutko jeho gatí.* No jo…ale mohl to být velký problém a to mě trochu vyděsilo.*Šla s kůží na trh, hrdinka. Beztak během pár minut byli zase u dveří. Kaede se taky zula, šla si umýt ruce a pak zasvištěla do kuchyně. Ayato tam měl připravené všechny věci. Kaede si vzala pár vajec. Mouku a mléko chtěla nechat na lince.* Nevím přesně
Kolik bude třeba. Tak to pak zaklidím sama. *Okomentovala důvod proč si nechala vše na lince.* Hmmm…můžeš mi jen vyndat pánev? A ukázat, kde máš co? Ať tu nehrabu po skříňkách a nedělám zbytečný rámus? *I její hlava byla bolavá a proto oběma chtěla ušetřit zvonění ve věži.* A pak mi nejvíc pomůže, když si vezmeš toto a půjdeš do postele odpočívat. *Nalila u mluvení vodu do sklenice a vrazila mu ji do ruky. Sám říkal, že jeho tohle bude přecházet o mnoho déle, než jí. Proto by mu chtěla trochu ulehčit tím, že ho nechá odpočívat. Jakmile zmizel, nebo se někde uklidil k odpočinku, dala se do práce. Nejprve si tedy našla misku, metlu, naběračku. Rozklepla čtyři vejce do misky a pořádně je rozmíchala. Pak do nich nalila třetinu sklenice vody a pokračovala v míchání. Trochu mouky, další trochu mouky. Dokud neměla hlaďoučké husté těsto, do kterého vlila mléko. Lila ho a šlehala těsto druhou rukou, dokud nebylo “tak akorát” by oko ideální hustoty. Nechala těsto ležet a chvíli se prala se sporákem, dokud nepřišla na to, jak funguje. Položila na něj pánev a doopravdy maličko pokapal olejem. Na první to vždy takhle udělala. Počkala, dokud nebyla pánev horká a pak vlila jednu naběračku těsta. Samozřejmě první palačinka vypadala jako postižený strejda, se kterým se nikdo nechce ani vidět. Ale ta druhá…to byla jedna báseň. Kae počkala, než se okraje palačinky samy odlupovaly od pánve. Jemně se chytila mezi prsty a palačinku odloupla. Naprosto perfektní. Hupsla ji tam z druhé strany. Takhle naflákala první čtyři palačinky. Mezitím v druhém kastrůlku rozpouštěla čokoládu ve vodní lázni a když to stíhala, tak i krájela ovoce. Fakt kmitala, jak jen mohla. Už měla vše připravené, osm palačinek a stále jí ještě třetina těsta zbývala. Dala se do přípravy papání pro hostitele. Vybrala jenom ty nejhezčí tři palačinky. Kdyžtak si přidá. Nakydala do nich jogurt. Přelila lžičkami čokolády, naskládala nakrájené ovoce. Do jedné mu dala čistě jenom jahody, palačinku pak zabalila. Do druhé pak i borůvky a do třetí přidala i ten banán. Hezky je narovnala na talíři a položila na stůl. Nechala pánev chvíli prázdnou, aby nic nespálila.*

Ayato: To je pravda, ale nemá cenu se tady hned z něčeho vylekat. V Sora-Ku je nebezpečí na každém rohu. Ukaž byť jen na chvilku slabost a ostatní tě sežerou zaživa. *Dal jí další takovou lekci ohledně tohohle města. Tady vysloveně platilo silnější pes mrdá. Chceš něco, ale někdo se ti postavil do cesty? Porvete se, on tě zabije a je to jeho. Všichni s tím souhlasí a nikdo to neřeší. Byl jsi prostě druhej. Takový tady byl život a jestli se Kaede dala na cestu Lovce s tím, že se tady bude občas pohybovat, byla nutnost, aby chápala tento zásadní fakt. Jinak by se mohla ošklivě popálit. Nakonec se Kaede chopila režie všeho v kuchyni a nalila mu sklenici vody se slovy, aby si šel lehnout. Sklenici s úsměvem přijal, vyklopil jí do sebe hned, jak mu ji podala a doplnil si další. Ukázal jí, kde co najde a pak se vydal do obýváku, kde zalehl na gauč. Sklenici si položil na stůl vedle a rukou si překryl oči a snažil se na chvíli zabrat. Což se mu po nějaké chvilce povedlo, protože byl prostě vyšťavený. Zaprvé spal krátce a zadruhé byl nucen s bolestí a nevolností stát na nohách, jít mezi lidi a dělat jakoby nic. To bylo dost vysilující, takže jen zalehl, zakryl si oči a za chvíli vytuhnul. Bylo tedy už na Kaede, aby ho probrala. Ani se nezvládl přikrýt dekou, nic. Chtěl, ale když už ležel a zjistil, že ji nemá v dosahu ruky, tak ten souboj vzdal a přijal svůj osud.*

*Další životní lekci si vzala k srdci. Nicméně Ayato dělal, jak mu poradila a šel si lehnout. Po vaření se vydala ho hledat právě do obýváku, kam odešel. Našla ho, jak tiše podřimuje. Usmála se. Natáhla se po dece a přikryla ho až pod bradu dekou. Pak došla zpátky do kuchyně a vzala pokličku, kterou přikryla jeho Palačinky aby neoschly. Dodělala zbytek těsta, připravila jídlo i sobě. Zbytek palačinek na talíři, které nebyly ničím ochucené a naplněné, přikryla druhým talířem a schovala do lednice i se zbytkem jejich náplně. Vzala příbory a talíře a šla do obýváku. Potichu položila přikrytý talíř ke sklenici vody. Se druhým si vlezla do křesla a tiše do sebe naházela jeho obsah. Snažila se moc necinkat, aby ho nevzbudila. Bylo zajímavé na něj koukat, jak spal. V pozici, ve které by Kaede asi umřela ruka. Odložila svůj prázdný talíř na stolek a zvedla se. Naprdelila se na volný prostor na gauči, což bylo u jeho nohou. Pomalu začala stahovat deku k sobě.* Už je čas snídat. *Zašeptala. Nechtěla zase dělat kravál jako před několika hodinami.* Šípková Růženko. Za chvíli to bude hnusný. *Motivace byla veliká, ještě pár minut a těsto se ošklivě rozblemcá od jogurtu. Natáhla se a odendala pokličku z talíře. Deku měl zamotanou u nohou, kde teda překážela i Kaede.*

Ayato: *Spal jak zabitý. Jako princezna bez hrášku. Byl v těžce hlubokém koma, takže i kdyby s tím talířem Kaede zacházela trochu hlasitěji, asi by ho to neprobudilo. I když ve stavu, v jakém byl a s jeho citlivostí na zvuky by ho to asi vystřelilo z kůže, ale to bylo vedlejší. Nechrápal, ale kvůli jeho poloze měl pootevřená ústa, ale naštěstí měl tak sucho v ústech, že slintání nebylo slučitelné s životem. Když z něj začala Kaede tahat deku, nezaregistroval to. Označení Šípkové Růženky bylo to, co ho probralo. Pomalu otevřel oční víčka a zpracovával fakt, že mu Kaede sedí u nohou, tak je pokrčil, aby měla dost místa. Byl nucen polknout, ale měl tak sucho v ústech, že to byl souboj na život a na smrt, tak to podpořil lokem ze sklenice vody. Pomalu ale jistě se vravel do reality. Do bolestivé reality, ale tak nějak to zvládne. Pak si všimnul těch palačinek na stole, tak se posadil a koukal na ně.* Vypadá to skvěle. *Jeho bystrým očím neuniklo, že z nich trochu i trčelo to ovoce a jogurt, které byly uvnitř. Konečně se mu v ústech začaly tvořit nějaké sliny. Uchopil příbor, odkrojil si kousek z té čistě jahodové a vložil ho do úst. Pomalu Přežvykoval a jen se rozplýval nad tím, jak to bylo dobré. Měl hlad jako vlk a sladké, to on mohl.* Páni... *Řekl s napůl plnými ústy, dokud nepolknul, aby měl ústa prázdná.* Jsou výtečné, Kaede. *Připomnělo mu to jeho dětství, protože naposledy je měl jako kluk v Kirigakure. Kdyby to nebyl drsňák, tak se tady rozbrečí, ale jeho tělo nemělo dosr tekutin na produkci slz.* Kde jsi se naučila takhle super palačinky? *Pak se podíval kolem sebe.* Ty už jsi jedla? To jsi mě měla vzbudit. *Mohli se najíst společně, ale tak už to bylo jedno.*

*Koukala, jak se pomalu probouzel z kóma. Přišlo jí to vtipné, ale jen měla koutky úst trochu zvednuté. Čekala, než si dal první sousto a pak se konečně uvolnila a vydechla si.* Tak to jsem ráda, že chutnají! *Odpověděla hrdě. Nechala ho pokračovat v jídle. Musela se nad další otázkou zamyslet.* No…doma od mámy a vlastně i od tebe. My jsme nikdy nedělali doma tyhle náplně. Ale je to moc dobrý. *Usmála se. Přikývla.* Když ty jsi spal. Nechtěla jsem tě budit, kdybych nevěděla, že se za chvíli rozblemvají, nechám tě spát celý den klidně. *Zvedla se a odnesla svůj talíř. Donesla džbánek s vodou a svojí skleničku. Dolila Ayatovi vodu. Sama pila ze své sklenky. Byla tady až moc spokojená. Trochu jí to děsilo, že se jí na jednu stranu ani nechtělo odcházet. Na něm byla ještě kupa věcí k vyzvídání. Povzdychla si. Nálada šla okamžitě od desíti k pěti.* Už budu muset jít pryč…. *Sklopila pohled do skleničky.* ale nebudu lhát…moc se mi nechce. *Zasmála se tomu sama.*

Ayato: *Ládoval to do sebe. Ne moc rychle, ale úplně pomalu to taky nebylo. Moc mu to chutnalo a v kombinaci s jeho obrovským hladem se nic jiného čekat snad ani nedalo.* No vidíš...co se člověk nenaučí. *Když se nad tím zamyslel, tak pokud někdy bude vyprávět svojí mámě, jak se k tomuhle receptu vůbec dostala, tak jí to snad neuvěří.* To jsi moc hodná, ale normálně jsi mě měla vzbudit. Alespoň bys nejedla sama. Na tohohle starého páprdu příště nemusíš brát ohledy. *Trochu se zasmál, ale opravdu jen trochu a krátce, protože třeštění hlavy dělalo své. Nakonec se napil a nechal si od ní dolít další sklenici.* Moc díky. *Tu rovnou vypil také celou. Potřeboval prostě doplnit tekutiny. Nakonec tedy byla odvážná a otevřela to téma o odchodu.* Mě to také mrzí. Sedla jsi mi mnohem víc, než jsem čékal. Popravdě jsem nejprve ani nečekal, že bychom prohodili víc než 2 věty, natož prokecat celý večer. *Odložil příbor na talíř, protože už měl dojedeno. Dle pravidel etikety jej umístil tak, aby dal najevo, že byl opravdu moc spokojený.* Ale tak co, nebudeme brečet... *Zahrál, že si utíral slzičku u oka, ale pak se na chvilku zasmál.* Věřím tomu, že to není naposledy, co se vidíme. *Mile se pousmál. Určitě zase někdy rád ocení její společnost.*

*Zakroutila hlavou.* Nene, každá minuta spánku dobrá a navíc jsi spal docela vtipně, alespoň jsem se pobavila. *Pousmála se. Donesla vodu a hned se napil, odchod byl pro ní těžší, než si myslela. Přišlo jí tu to tak přirozené a milé…takové bezpečné místo v nebezpečném městě.* Brečet nebudu, to se neboj. *Zasmála se.* Ale do zpěvu mi z toho upřímně taky není. Tady je to takové…bezpečné místo bez předsudků. Tedy myslím jako…u tebe doma. *Jasně, Sora Ku byla sebevražda pro lovce odměn. Ale Kaede už vymýšlela v hloubi mysli plán, jak zajistit, aby zde mohla být častěji.* Můžu kdykoliv na návštěvu. Škoda, že ty ne k nám. Určitě by se ti náš dům líbil. Ale tak…vrátím ti pohostinnost jinak. *Pokrčila rameny. Doopravdy by bylo nevhodné, aby se Nukenin objevil u nich doma. * Příště ti ukážu, jak dělám ty palačinky, nebo uvařím rámen nebo tak….jo mimochodem. *Zvedla se z křesla a došlo jí…* V lednici máš ještě pár palačinek a všechny ty věci do nich. Tak si to sněz brzo, nebo to bude hnusný. *Vzala mu talíř a odnesla ho do dřezu. Ještě začala umývat tu pohromu, co tam nechala. Přece neodejde a nenechá mu tam takový bordel.*

Ayato: Jo tak to jsem rád, že umím bavit, i když spím. Možná jsem se měl vydat na dráhu komika. *Trochu se tomu zasmál. Nukeninský stand-up komik. Chodil by po světě a dělal by si srandu z ninjů. Jo, to by byl život. Ale na něco takového už bylo trochu pozdě.* U mě doma je snad nejbezpečněji z celého Sora-Ku. Pro tebe jakože. Pro mě taky, ale tak to už víme. *Být sama v Sora-Ku by bylo hodně nebezpečné a pak si ještě třeba pronajmout nějakou místnost někde, no to si říká o znásilnění, pokud člověk není dost opatrný.* To bych si musel udělat s tvým Kagem hodně dobré vztahy, aby mě tam pustil. A ani tak by se to asi nestalo. *Trochu se tomu zasmál. Jelikož byl už dlouhá léta na té druhé straně zákona, tak moc dobře věděl, že hodně zakázek pro žoldáky chodí právě od lidí, kteří to sami nemohou udělat. Právě od lidí zpoza hradeb vesnic. Takže udělat pár špinavých prací pro někoho důležitého by mohlo mít nějaké plusové body, ale ani tak by to asi nedocílilo k tomu, že se bude moct volně pohybovat po vesnici, nebo už jen v jejím blízkém okolí.* Tvé pohostinnosti se bránit samozřejmě nebudu. Občas je fajn být hostem. *Sice hostem nikdy nebyl od doby, co opustil Kirigakure, ale pár návštěv si pamatuje. A vzhledem k jeho původu ve "vyšší" vrstvě společnosti to vždy bylo hodně na úrovni a to se mu líbilo.* Hmm, rámen...to zní doopravdy lákavě. *Tajemství palačinek se samozřejmě mile rád přiučí taktéž.* Moc díky. Mám chvíli alespoň co jíst. *Pár kilo navíc ještě nikoho nezabilo. Asi. Následoval jí do kuchyně, kde už začala uklízet. Přiložil ruku k dílu a začal otírat a uklízet nádobí, které umyla.* Ukaž, pomůžu ti. *Čím víc jí pomůže, tím dřív odejde, takže to bylo trochu kontraproduktivní, ale tak nemohl jí to nechat dělat samotnou.* Budeš chtít nějak vyprovodit ze Sora-Ku a nebo si poradíš sama?

Komik…no to bys asi nikde moc nepochodil, mně rozesměje cokoliv, ale ve světě jsou mnohem náročnější diváci. *Trochu si rýpla, ale takovým hravým tónem. Reálně i kdyby zakopl na cestě, přišlo by jí to vtipné, někdo by si ale spíš klepal na čelo. Měl ale pravdu, do vesnic ho nikdy nepustí, minimálně do těch velkých, a s tím, jaká je na něj odměna, bude rozhodně zajímavým soupeřem pro shinobi v jejich blízkém okolí.* Jednou budeš mým hostem ve tvém vlastním domě. *Usmála se, vracet jeho pohostinnost nebylo nic těžkého, ještě s tak vděčným člověkem za to, že mu někdo udělal hloupou palačinku. Kaede si říkala, jak snadné tyto obchody mezi nimi budou. On poskytne střechu nad hlavou a Kaede jako protislužbu poskytne jídlo. Pomáhal jí s nádobím. Což bylo na jednu stranu fajn, na druhou to ale zkracovalo dobu, která jí tady zbývala. Sice o minuty, ale klidně by s ním tiše seděla a jen koukal z okna těch ušetřených pár minut. Ale furt musela myslet na to, že dala Dantemu slib v dopise a prostě už musí přijít. Podala Ayatovi poslední talíř, po chvíli i poslední kousek příboru a jen opláchla ruce a utřela si je to utěrky. Na otázku zakroutila hlavou.* Cestu si tak nějak pamatuju. Neboj. Koneckonců je to kousek k hranici města. A ty potřebuješ pořádný spánek v posteli a ne v křesle nebo na gauči. *Ještě mu stihla dát céres za jeho spací režim. Který nebyl teda úplně nejlepší z toho, co tady viděla. Ale tak…on není malé děcko. Kaede došla pro své věci, nabalila se svým vybavením a vytáhla tu špinavou mikinu. Ayatova vesta byla přehozená přes čelo postele.* Dávej na sebe pozor prosím…. *Zamručela, když si nazouvala boty v předsíni.* A líp se o sebe starej. Vajíčka každý den taky nejsou nejzdravější. *Jak kdyby jeho babička odcházela po víkendu s vnukem, tak si najednou připadala.*

Ayato: I to beru jako úspěch. *Ať už se Kaede rozesměje nad čímkoliv a nebo ne, to bylo jedno. Rozesmál ji a to se počítá. Stačilo by mu, aby se vždy zasmál jen jeden člověk v jeho publiku. Ale fantazie stranou.* Když se nad tím člověk zamyslí, tak ta věta zní strašně komplikovaně. Musel jsem se nad ní trochu pozastavit. *Trochu se zasmál. Možná to bylo i tím, že ho bolelo přemýšlení jako takové. Asi doopravdy potřeboval ještě nějakou tu hodinku spánku. No, už to nebyl nejmladší kus. Pít alkohol a být vzhůru skoro celou noc, pak si na chvilku lehnout a být na nohou...to se zdálo být Ayatovým velkým nepřítelem.* Dobrá, budu věřit, že se beze mě neztratíš. *Což mohlo být trochu vtipné, protože to on by se včera bez ní asi ztratil. Ale dokázala ho přesvědčit, že její orientační smysl byl na vyšším levelu, než ten jeho, takže byl klidný. Nakonec tedy umyli nádobí a Kaede si pak zabalila své věci a potkali se v předsíni, kde si začala obouvat boty.* To samé platí i pro tebe... *Odpověděl jí s klidem, ale myslel to vážně. Věděl, že jí také nemůže být ještě úplně dobře a než vypadne ze Sora-Ku, může narazit na kohokoliv. Ale tak musí mít nějakou důvěru.* Teď už tady mám i palačinky...a hromadu pomerančů...myslím, že zdravá strava je na místě. *Trochu se tomu zasmál. Taky se mu ve špajzu válelo několik kilo pomerančů, které koupil ráno u toho stánku, který Kaede zbořila. Když už byla připravená odejít, tak jí jen otevřel dveře a pustil jí ven.* Tak se opatruj. A budu se těšit, až mi zase někdy něco uvaříš. *Usmál se na ní. Už teď se moc těšil, až se znova potkají. Neměl teda žádnou jistotu toho, že se to doopravdy stane, ale věřil, že by se na něj mohla zase usmát štěstěna. Opět díky ní nakoukl do světa, kde není samotář a musel uznat, že se mu to docela dost líbilo.*

*Stála v předsíni a jemně se usmála. Jedním tahem vytáhla brýle a udělala si jimi “čelenku”.* Tak zase někdy. *Usmála se a vyrazila na cestu do Kumogakure. Když tam došla a zjistila, co zjistila, rozhodla se jen bezesně existovat.*

konec RPG

Noctis Clive: *Už jsou to roky (okolo 5ti let) co Noctis prošel věží, kde ztratil Tsuki, která zmizela. Dlouhé roky ji hledal nebo třeba čekal že se někde zjeví Kyuubi, kdyby zemřela tak by se to dalo řešit.. čehož se děsil asi nejvíce ale nestalo se tak. Ani po tak dlouhé době se nikde neobjevila Kyuubiho Chakra a to znamená že je stále v jejím těle, někde mimo tento svět.. musí být v jiné dimenzi, protože ani Shukaku se s Kyuubim nedokáže spojit a to za normálních okolností není možné. Nejdřív hledal nějaké informace nebo cokoliv.. nějaké informace o těch věžích nebo o tom jak se dostat do dimenze těch věží ale nikdo nic neví a tak to musel postupem času vzdát ale nikdy se nevzdal toho že Tsuki oěpt uvidí. Noctis věří že jakmile budou všechny věže dobyty tak se něco určitě stane, možná získá i příležitost najít Tsuki.. dostat se k ní a tak nezbývá nic jiného než čekat ale i tak.. tohle období je pro Noctise velice těžké. Aktuálně v novém těle, které získal skrze Fushi Tensei sedí v nějakém baru v Sora-Ku. Vzhled má ale stejný, protože použil ​Kage Kagami Shinten no Hō. Zrovna do sebe kope asi svého třetího panáka čisté silné vodky. Dneska je jeden z těch lepších dnů, nicméně určitě není šťastný.. štěstí ho opustilo se zmizením Tsuki a od té doby nepocítil ani náznak štěstí. Oblečený je v (odkaz) a má u sebe jak své písečné nádoby, tak svou dýku (​Moeru Kōtei) tak i zbraň, kteoru získal ve věži -> Twinblade.

Middonaito Yagami (NPC)

*Podobne ako Noctis, tak ani Middonaito sa celý čas, odkedy sa dozvedel, že matka zmizla, nezastavil. Hľadal ju na vlastnú päsť všade, kde sa dalo, kam sa dostal. A ak sa nedostal, tak sa tam aj tak dostal. Silou. Posledné roky mal často na mále, boli by ho ešte vyhlásili za nukenina kvôli jeho.. incidentom. Párkrát mu prebehla myšlienka hlavou - čo ak matka už naozaj nežije?.. Bohovia vedia, čo tí, ktorí to majú na svedomí, ovládajú. Mohli dokonca zničiť aj Kyuubiho, a preto sa ešte nikde na zemi neobjavil. Týmto myšlienkam ale neholdoval dlho. Tak, ako Noctis, tak aj Tsuki ho vychovali, že sa nemá nikdy vzdávať. Vždy je cesta, nech je akákoľvek tŕnitá a zložitá. Cesta je vždycky. Stál pred budovou s cigaretou medzi prstami. Nedopalok odpinkol niekde do prdele sveta a vyrazil dvere takou silou, že odtrhol rovno pánty od steny a ťažké drevené dvere zavalili nejakého starého blázna. Rozpleskol sa na stole akoby nič. Middov výraz tváre už od pohľadu naznačoval, že sa s ním nechceš zapliesť. Ale jemný úškrnok zľahka provokoval. Sekundu stál na mieste, aby mohol skočiť po prvom debilovi, ktorý by si na neho trúfol. Nikto nič..* Tak sa mi to páči, psi. *Nie. Nepáčilo. Vlastne len sčasti. Ale to bolo jedno. Stál tam ako boh v tých dverách, a keď vykročil konečne vpred, už očami pátral po Noctisovi. A toho po pár krokoch skutočne aj uvidel pri bare. Teraz, keď mal Noctis tie dlhé čierne vlasy, podobali sa na seba oveľa viac. Obaja božsky stavaní, s modrými očami a dlhými čiernymi vlasmi.. Ak mal priestor, posadil sa rovno vedľa Noctisa. Ak nie, potom si ten priestor urobil sám. Ktokoľvek sedel v blízkosti jeho otca, tak ho jednoducho s ľahkosťou chytil za temeno hlavy a proste ho ako igelitku prehodil na druhú stranu miestnosti.. A čo sa dialo potom, ho nezaujímalo. Prisadol si k otcovi a pozrel mu rovno do očí.* Už si to vzdal, alebo to je len bežné chlapské pitie?

Noctis Clive: *Když cítí chakru svého syna, předpokládá že tohle nebude náhoda a tak rovnou objendá další skleničku, která bude pro něj (něco co má rád). Když se rozrazí dveře ani se neotočí, není potřeba.. kdo jiný by mohl přijít tak hlasitým vstupem než jeho syn. Naštěstí pro někoho kdo by mohlo sedět vedle Noctise, tak tam neseděl nikdo a tak neměl Middonaito koho odhodit.. ono sedat si vedle Noctise je nebezpečné i pro Nukeniny v Sora-Ku.. obzlášť poslední roky, kdy jen kvůli tomu aby upustil páru někomu klidně rozdrtil lebku jako skořápku do vajíčka jen aby si trochu ulevil. Když Middonaito skončí vedle něj, posune se židlí tak aby byl bokem ke stolu a čelem k Middonaitovi a pozorně.. nekompromisně se mu podívá přímo do očí a pak jedním pohybem přesune jednu skleničku přímo před něj.* Až to vzdám.. poznáš to.. pozná to každý. Pouze jsem změnil strategii a teď.. pomáhá to na nervy a potlačit mou touhu vymalovat to tu na rudo. *Pak se usměje.. je jasné že ten drsnej pohled byl jen hra aby svého syna jen provokoval.* Radši mlč a dej si se mnou.. pokud by sis radši nedal nějaké dámské pitíčko. *Zasměje se a případně si s ním přiťukne a rovnou se pořádně napije.*

Middonaito Yagami (NPC)

*Pohľady dvoch alfa samcov. Noctisovi drzo oplácal pohľad z očí do očí a neuhol ním. No veeeľmi skúsené očko si mohlo všimnúť, že sa v Middových očiach zrkadlila špetka niečoho submisívneho. Bodajby nie.. Noctis bol jeho otcom a hlavne.. Middonaito si ho vážil, ako žiadneho iného chlapa. Prstami objal pohárik whisky, ktorú mal rád vďaka Noctisovi. Bol mu v tom vzorom už od samého malička.* Mamka by v tom s tebou nesúhlasila. Živo počujem, ako hovorí, že alkohol z nás robí blbov, zabíja nám to mozgové bunky a... *Zdvihne pohár pred seba, aby tak dal najavo svojmu otcovi, že o žiadne ženské pitie nemá ani za mák záujem. Ťukne si s ním a dopovie svoju myšlienku.* ..podnecuje agresivitu. *Bez okolkov do seba kopol celý pohár whisky ako riadny profík. Prázdny pohár letel po pulte až ku barmanke/barmanovi. Middo gestom naznačil, že si dá znova. A nie len on, ale aj jeho parťák na pitie.* K Shizuke sa dostala informácia, že skupina ninjov zo Zeme Blesku mala krvavú potyčku s niekým, kto vypadal ako.. mama. Je to len ihla v kope sena, ale preveruje to. Tá ženská je ako šváb. Chvíľu si nedáš pozor a je všade. *Zahundral Middonaito a pozdvihol ďalší plný pohár, ktorý do seba rovno kopol. Udržiaval si triezvu hlavu už celkom dlhú dobu..*

Noctis Clive: *JAko kdyby před sebou viděl Tsuki, dokáže si ji reálně vybavit svou lásku jak tahle slvoa říká přímo jemu.* V tom nemohu nesouhlasit. *Zasměje se tomu a pak se s Middonaitem napije.* Podněcuje agresivitu? Na tom je něco špatného? *Znovu se zasměje, ono co jiného mu zbývá.. snaží se smát pokud k tomu má možnosti aby vypadal aspoň trochu normálně (po psychické stránce). Už tolikrát slyšet tu blbou otázku zda je v pořádku i když není ale tak.. Middonaito je jeho syn a nemusí se před ním přetvařovat, oba dva tíží stejný problém ale jsou to muži a nemohou.. se sesypat. Samozřejmě že taktéž po baru poslal svůj pohár aby dostal další ale ta informace, kterou Shizuka prověřuje.. vůbec to s ním nehne.* Kdyby tu byla.. myslím že by jako první šla za svou rodinou a já bych to poznal.. nicméně někde tam je.. to je jisté. *Pár vteřin ticha.* Shizuka do švába nemá daleko.. vleze kamkoliv a nekontrovaně se množí. *Když si vzpomene na Shizuku, na okamžik se musí usmát i tak.. nikdy nezapomene na.. jeho první zkušenost s touhle ženou.* Co ty Middonaito? Něco jsem o tobě zaslechl.. je to pravda nebo je to ještě horší? *Samozřejmě myslí to jeho drsné jednání během jeho hledání Tsuki.*

Middonaito Yagami (NPC)

*Zoširoka sa usmial, až sa zazubil.* Nikdy som nič takého nepovedal. Len ty sa tú túžbu po.. rudej farbe.. snažíš potlačiť. *Zubí sa stále. Ukazovákom krúžil po jemnej línii hrany skla poháru, v ktorom bola už ďalšia dávka whisky. Obsluha veľmi rýchlo pochopila podstatnú vec - títo dvaja budú mať veľkú spotrebu. Pekná mladá barmanka uvidela prázdne poháre a rovno im naliala ďalšiu rundu. Middo je prhký sám o sebe, a keď si vypije, tak je to o to horšie.. Očkom si všimol, že niekto konečne zdvihol odtrhnuté dvere a uložil ich ku zárubniam aspoň tak, aby prekrývali vchod dovnútra.* Ja viem, otče. Ale tá mrcha.. *Objal pohár s whisky celou dlaňou trochu silnejšie, než by chcel. Jemné sklo sa pod jeho stiskom rozsypalo ako pieskový koláč. Hrubý drevený pult začal okamžite vsakovať Middovu krv do seba..* Kurva! *Zavrčal pomedzi zuby. Nie od bolesti.. Škoda toho alkoholu. Jediným pohybom ruky by bol odhodil z pultu všetky čriepky skla, ale mal odpor ku Jashinistom. Na pamäti mal, že by nikde nemal nechávať ani kvapôčku svojej krvi..* Mohol by si?.. *Zatočí prstom okolo črepov. Noctisovi stačilo trochu chakry, aby to rozložil aj s Middovou krvou, zatiaľ čo Middo tam na kôpku hodil ešte zo dva-tri menšie čriepky, ktoré si vytiahol zo zakrvácanej dlane. Obklopila ju zelená chakra a uzatvorila rezné rany.. Barmanka to chcela upratať, ale Middo jej druhou rukou naznačil, že je to v poriadku.* ..No.. Kde som to skončil.. Ah.. Tá mrcha mi nasadila do hlavy chrobáka. Teraz sa podrž - povedala, že môže byť možnosť, že sa mamka nevráti taká, aká bola. Spletala niečo o spomienkach, strate pamäti. O zmene osobnosti.. *Až mu navrela na spánku žila. Pred ním skončil ďalší pohár s whisky.* Opováž sa mi rozbiť ďalší pohár. *Zakotkodákala barmanka všímajúc si jeho navretú žilu. Tá mala odvahu do neho rýpať v tomto stave.. Zakrvácaná ruka mu vzplanula ohňom, až sa žena preľakla.* Beriem na vedomie, zlato. *Pozrel sa na ňu a nemohol si pomôcť.. Nebesky modré oči mu skĺzli k tým.. jej.. väčším.. OČIAM. Jeho výraz trochu znežnel a poľavil. Oheň zmizol a spolu s ním sa vyparila preč aj všetka krv, ktorú mal na ruke.. Barmanka sa na neho usmiala. Obsluhovať nukeninov, a sama bola nukeninkou, ju stužilo a z nádherných mužov si nič-moc nerobila..* No to vieš, že berieš na vedomie. A ten predtým si zaplatíš. Ako povieš, pusa.. *A tam ich konverzácia skončila. Plne sa mohol venovať naspäť svojmu otcovi.* Tí parchanti.. *Zazubí sa znova. Ktorý chlap by nebol pyšný na to, že sa o jeho 'činoch' rozpráva?..* Ide o mamku, tak nemusíš ani hádať, či je to pravda, alebo horšie. Idem do toho naplno. Tak, ako ste ma vychovali.

Noctis Clive: *Na tom že se tu touhu snaží potlačit bude něco pravdy i když ta touha nepramení z Noctise ale z vlivu jeho Bijuu na jeho psychiku, stačilo aby ztratil vědomí na krátký okamžik když byl ještě puberťák a Shukaku tehdy ihned přebral kontrolu a dost Noctisovi.. potemnil (pozměnil, zničil) osobnost. Kdo ví jakým by dnes byl, kdyby v tom stavu vydržel o něco déle a Shukaku mu mohl osobnost pozměnit ještě více. To je ovšem minulost, která není důležitá.. to na čem sejde je přítomnost a budoucnost -> kolik toho za ten večer vychlastají a zda vůbec budou ochotní něco zaplatit. Když Middonaito nezvládne své emoce a zanechá tam tu spoušť krve, nic neříká.. není nic co by se dalo říct a tak místo toho.. veškerou krev rozloží.* Jistě může mít pravdu, stejnou měrou může být i úplně mimo. Nikdo neví v jakém stavu je Tsuki vězněná a i kdyby došlo na změnu vzpomínek a osobnosti.. sice tu píču nesnáším ale.. ona by ji v tomto dokázala pomoct.. znovu ji vzpomínky navrátit a stejně tak osobnost. *Samozřejmě že mluví o Rias, kterou odmítá o cokoliv požádat ale kdyby šlo o toto.. ani tehdy by ji nežádal a jednoduše ji to nakázal. Snaží se takto svého syna uklidnit že i kdyby měla Shizuka pravdu tak.. to nic nezmění. Do koncezrace Middonaita s tou babou nezasahuje, pouze ji sjede pohledem a uzná že ta ženská je fakt kus baby ale tím jeho zájem o ní končí. Jako naskočí mu na mysl nemravné myšlenky ale tak u tak frustorvaného chlapa jako je Noctis, kterej nejebal více jak 4 roky se to nedá zazlívat a tak se oěpt věnuje Middonaitovi.* Jsem rád že to je pravda.. aspoň na tebe mohu být pyšnej.. teď z trochu jiného soudku Middo.. nepřemýšlel jsi už o tom že.. by sis našel něco stálejšího? Myslím vztah.. možná i rodina? Časem.. až najdeme mamku.

Middonaito Yagami (NPC)

Áno, iste sa Shizuka mýli. Len som ako na ihlách pri každom drbe, ktorý sa ku mne dostane. Mohla by byť už naspäť, hocikde tu na svete a my by sme o tom nevedeli. Je to frustrujúce. Zabijem ju..Znova. *Zavčí Middonaito, ale tentokrát nemal svoju dlaň oblepenú okolo pohára. Samozrejme hovoril stále o Shizuke. Tá mu nasadila do hlavy toľko rôznych teórií, možností a chrobákov, nad ktorými by neuvažoval. A vlastne si ich nepripúšťa ani teraz. Len.. ako topiaci sa proste chytá každého stebla trávy, ktoré pláva na hladine, v nádeji, že sa neutopí. A k tomu zabíjaniu.. Keď mu Shizuka pobalamutila hlavu týmito sračkami, neudržal sa a toho jej stupídneho klona rozjebal na cucky..* Hah.. *Ďalší z jeho úsmevov. Pritiahol si pohár k sebe a zodvihol ho pred seba.* Náhodou som premýšľal. Lenže sa nenašiel ešte nikto, kto by za to stál. Každá jedna žena sa mi časom zunovala.. Skôr, či neskôr. Tebe sa to nestávalo?.. *Kopol do seba celý obsah ďalšieho pohára whisky a buchol ním o drevený pultík. Nicméně ho nerozbil, len ho poposunul za seba, aby ho obsluha doplnila.* Obyčajné ženy ma neberú. *Chrbtom dlane si utrie svoje ústa a pozrie sa na Noctisa.* Po fyzickej stránke stačí, aby bola pekná, keď si chcem len užiť. Ale na niečo viac.. musí byť špeciálna, rozumieš mi? *Potom sa mu na tvári objaví ďalší široký úsmev. Vlastne to nikdy nepovedal ani Noctisovi, hoci to bol jeho otec. A dôvodom bola práve mamka.* Vlastne jedna taká by sa našla..

Noctis Clive: *Chápe jak se Middonaito cítí, moc dobře to ví. Je to jeho matka, matka kterou miluje a tak je jasné že má o svou matku strach, stejně tak jako Noctis.* Musím se ale přiznat že bych rád viděl.. jak jsi zabil Shizuku.. i kdyby jen klona.. ten její blbej ksicht.. jak se musela tvářit, určitě to od tebe nečekala. *Téhle představě se musí zasmát a rovnou se na to i napije a najednou bum, další pohár pryč a tak to rovnou po baru pošle dál a očekává kdy se mu vrátí ale opět plný.* Mě se to nestávalo, než jsem s Tsuki skončil v trvalém vztahu tak jsem.. tak jsem se dostal do kalhotek každý pěkný baby co jsem potkal a pak.. o ní ztratil zájem.. jednou a dost, nic víc a nic míň. *Bylo to tam maličko složitější pokud jde o počátky vztahu mezi Noctisem a Tsuki ale tím nebude Middonaitovi plést hlavu, hlavně to jsou vzpomínky, které jsou pouze pro Noctise a Tsuki a ani Middonaito je nemusí znát úplně všechny a jako jejich syn.. je určitě všechny znát nechce.* Najít tu speciální je obtížné.. já měl to štěstí že jsem našel matku a ty.. *Chtěl pokračovat ale Middonaito zmíní že by se tu jedna nakonec přecijen našla a tak se mu ihned rozšíří zorničky.* Vážně? Povídej.. kdo je to?

Middonaito Yagami (NPC)

*Middonaito sa rozosmeje. Ani jeden nemali Shizuku radi. Bola proste ako pavúk, ktorý rozhodí svoje pavúčie siete všade, kde sa len dalo a chytala do nich čokoľvek sa naskytlo. A zároveň bola ako šváb, ktorého sa nedalo zbaviť. Množila sa ako krysy a bohvie, kde všade sa nachádzala..* S radosťou by som to urobil znova. Nesympatickejšiu ženu som snáď ešte nevidel. Radšej by som preblafol stovku tlsťošiek, než byť s ňou v jednej miestnosti viac, než je to nutné.. *Pritiahne si svoj pohár k sebe. Obsluha mala čo robiť, aby mali neustále poháre plné..* No to ma poser.. *Zanadával Middonaito a vypadal akoby videl smrtku.* ..čo keď som tú sviňu už ohol a ani som o tom nevedel?.. *Naráža na tie jej všivavé klony, čo si po svete behali v rôznych podobách.. To by bola od nej kurva trúfalosť.* ..Asi som na takéto úvahy ešte stále triezvy. *Bum. Ďalší panák skĺzaval jeho hrtanom priamo dolu do žalúdka..* Je to dáma, ktorá ma zaujala ako veľmi mladého. Moja taká prvá láska, ak to tak môžem nazývať.. *Zasmeje sa, ale potom zvážnie..* Kazekage..

Noctis Clive: Když je řeč o Shizuce.. tak ti povím něco vtipného.. víš jak mě Shizuka svým způsobem nemůže vystát? Tak poslouchej pozorně.. má to svůj podstatný důvod. *Pokud to Middonaita zaujme tak mu odvypráví příběh o tom jak se jednou Shizuka vydávala za Tsuki a zkoušela to na Noctise zda na to naletí a on.. tak úlpně nenaletěl a dal ji to pak pořádně sežrat (moc dobře víš co se stale, ale to právě Middonaitovi odvypráví) a že se u toho vyprávění řádně zasměje. Pak do sebe kopne celý obsah svého poháru s whisky, z toho vyprávění mu vyschlo v ústech a tak rovnou prázdný někam odloží a očekává rychou výměnu za plný.. další.* Nemyslím si ale že by se tebou nechala jen tak ohnout takovými.. zákeřnými plány jako je vydávat se za někoho jiného.. když to naposledy zkusila na posledního draka.. tak už víš co se ji stalo. *Leda by na to zapomněla a potřebovala by menší osvěžení paměti od mladší generace (Kekw). Když pak Middonaito zmíní že ta ženská je současná Kazekage, Hana Mai​ Murasaki tak zrovna pije a ihned se zakucká a úplně přitom zbledne.* Tak tohle.. mámě vážně nikdy ale musím ti zdůraznit.. NIKDY neříkej.

Middonaito Yagami (NPC)

*Kývne hlavou.* Jo, vždy záhadne zmizne, keď sa objavíš.. Alebo také niečo. Až doteraz som tomu neprikladal nijakú váhu. Tak počúvam.. *Chystal sa kopnúť do seba zase celý obsah pohára, lenže hneď, ako Noctis začal rozprávať svoj životný príbeh so Shizukou, zoširoka roztvoril svoje modré oči a skoro až bez dychu počúval ďalšie a ďalšie slová. Odpil si iba trochu, lebo čoskoro sa začal smiať rovnako ako Noctis. On sám sa ku ženám nesprával nikdy nijak zle. Bolo to väčšinou s nehou. Lenže Shizuka bola úplne iný odvar. Objal svojho otca ako najlepšieho kamaráta a trochu sa k nemu nahol. Už cítil, že mal trochu vypité. Bodajby aj nie, keď to do seba liali bez miery a ako na bežiacom páse. V takomto otcovsko-bratsko-kamarátskom objatí cez Noctisové ramená chytil svoj pohár a našiel Noctisov pohár, do ktorého priťukol. Rovno to kopol do seba.* Otče, obdivujem ťa od samého začiatku. Ale teraz si sa pred svojim synom vyznamenal. *Povedal Middonaito pyšne. Byť na Noctisovom mieste, urobil by asi to isté. Len možno s horším koncom.. pre Shizuku. Keby ich tu tak videla Tsuki.. Asi by ich pretiahla oboch podrážkou cez ksicht. Nie, robím si prdel..* Tss.. Tak to som jej akože málo dobrý drak?.. *Pustí Noctisa a žďuchne do svojho prázdneho pohára.* Hej, kočka!.. Trochu sa mi tu loudáš. Ja.. ani tu môj.. parťák.. nemáme čo piť. Švihni tou prdelkou a rozlej to tu. *Obráti sa znova na Noctisa.* Beriem to od nej ako výzvu.. *Začne si mydliť ruky.* Shizuka, Shizuka. Ani netušíš, akého prehrešku si sa dopustila. *Barmanka im už trošku namosúrene rozliala ďalšiu rundu.* Viem. Dala mi patrične a elegantne najavo, že ktokoľvek zo Sunagakure je pod úroveň našej rodiny.. A ja som vtedy nemal moc odvahy jej v tom odporovať a pýtať sa na detaily. Pri Kumogakure mi to bolo jasné od začiatku.. Ale čo je s tou Sunagakure..? *Ba konca teraz aj Noctis vypadal, jak keby videl ducha. Tak to Middonaita zaujímalo ešte viac.*

Noctis Clive: *Přiťukne si s Middem a pak se napije, udělá mu velkou radost když Middonaito zmíní že Noctise vždy obdivoval, ono vědět to je jedna věc ale když to od něj může slyšet ještě když je už v takto pokročilém věku (myšleno že je dospělej a ne dítě) tak to má úplně jinou váhu a Noctis.. se upřímně usměje. Po hodně dlouhé době se upřímně bez známky přetvářky usměje.* Spíš bych řekl že kvli mě.. má strach to riskovat znovu ale kdo ví, do halvy ji nevidím. *To by mohla vědět možná tak Rias ve své dimenzi, nebo Tsuki, která Shizuku zná dost dobře.. lépe jak Noctis a Middonaito odhromady. Když pak Middonaito začne pokřikovat na tu jednu že nemají pití, všimne si že ho nenazývá jako svého fotra ale jako parťáka.* „Je pravda že vypadáme spíš jako bratři než jak otec a syn ale zase.. každý kdo ví kdo jsem, asi ví že jsem starší než vypadám.“ *Z těchto myšlenek ho rychle vytrhne jeho syn, když prohlásí že to bere jako výzvu.* Pokud jde o Sunagakure.. ale co už.. povím ti to.. stejně bys to zjistil a asi bys měl vědět že chybuju. „Teda ne že bych se takové chyby dopustil pouze já.“ *Ponechá to pouze v myšlenkách a tentokrát Middonaitovi odvypráví svůj zážitek s Hanou, místy mu ten příběh krásně vyloží aby si to uměl živě předdstavit ale nevynechá ani to.. že se to pak Tsuki dozvěděla a jak na to reagovala.* Takže tak.. nebylo to zrovna.. příjemné období.

Middonaito Yagami (NPC)

*Rád by sa napil ďalšieho pohárika whisky, ale keď Noctis začal, nechal pohár ležať na drevenom pulte. Mal taký zvláštny pocit, že toto bude zase ďalšie zaujímavé rozprávanie. Už len z tých prvých Noctisových slov..* "Môj otec chybuje.. Tak to som zvedavý, čo za chybu to má byť.. A prečo je s tým spojená Sunagakure.. a matka.." *Oprie si lakeť o hranu pultu a položí si na dlaň svoju hlavu. Urobí si.. ako sa povie.. pohodlie na ďalšie rozprávanie. Alkohol mu už stúpol do hlavy. Nebol opitý tak, aby nevedel o svete a o tom, čo robí. Len mal otupený mozog, vytratili sa niektoré emócie a naopak - zosilneli zase iné. Teraz bol bledý Middonaito.. Povolil hlavu a ruka mu spadla na pult, ktorý chytil za hranu a svojou silou bez námahy rozlámal. Triesky vyleteli do vzduchu a barmanke na čele navrela žila.* Robíš si zo mňa piču?! *Zahulákala na neho. To Midda trochu prebralo. Sedel tam oproti svojmu vlastnému otcovi, ktorému povedal teraz pred chvíľou, že Hana by mohla byť ženou, s ktorou by sa vedel usadiť. A Noctis.. mu do ksichtu doslova vpáli, že s ňou podviedol mamku. Ktorého syna by to nenaštvalo?.. Bola to dvojitá dávka podpásovky.. Rukou zhodil z pultu poháre s alkoholom, prudko sa postavil, až zhodil spod seba barovú stoličku a došiel až ku dverám, ktoré boli opreté o zárubne.. A urobil to, čo Noctis potláčal.. Jeho vzhľad nabral sčasti dračiu podobu. Narástli mu blanité krídla, dračí chvost, na nohách a rukách mal do určitej výšky dračie šupiny a miesto nechtov zdobili jeho ruky i nohy ostré drápy... A vymaľoval to tu načerveno. Nenechal nažive nikoho, len Noctisa. Spod krvou zmáčaných viečok mu svietili modré oči..* To je tak frustrujúce! *Zahučal a zboril kus steny svojou silou.* ..ani jeden nedokázal držať krok! *Uvoľnil trochu páru a hneď bol pokojnejší. Strčil, teraz už normálnu, ruku do kapsy a vytiahol si z nej cigaretu, ktorú zapálil a ihneď si potiahol. Tak mu v tej hlave došlo, že žiadna žena nestojí za dojebaný vzťah s vlastným otcom. Chlapi budú stáť pri sebe vždy..* Tak sa zdá, že dnes pijeme zadarmo..

Noctis Clive: *Když tam Middonaito rozbije další část baru jen se zasměje nad reakcí barmanky, které mu už začíná být líto jak zde Middonaito postupně nádobí a teď i další části baru. Když mu pak dovypráví celý příběh, kromě toho že teda ta nevěra tam byla i od Tsuki o které mu nehodlá říkat.. nechce mluvit o jeho matce ve špatném světle.. když to dokončí (vyprávění), očekává co na to Middonaito poví. Tak nějak čekal že Noctisovi jednu třeba i přijebe.. nebo se o to pokusí ale on to tu místo toho začne předělávat do lepších barev a tak mezitím co se Middonaito uklidňuje, Noctis přejde za bar a začne na bar pokládat různé láhve alkoholu až nakonec najde to nejsilnější.. absint. Naleje tam dvě panákové skleničky a ty položí na bar, za který se dle očekávání Middonaito posadí když je hotovo, zatímco Noctis stojí za barem jak barman a vezme si jednu tu panákovou skleničku.* Dej si tohle. *Poví a pak si s ním přiťukne a kopne to do sebe.* Mám nápad. *Vytáhne další panákovou skleničku a složí ho ze tří různých tekutin.. na dno dá nějaký kávový likér na který přidá irským krémem a zakončí to třetí vrstvou -> pomerančový likér a nakonec.. pak aby to mohl zapálit tam nahoru ještě přidá nějaký vysokoproicentní alkohol jako je nějaká vodka, nebo třeba dříve zmíněný absint. Vypadá to nějak takto (odkaz) a tohle přisune Middonaitovi.* Zkus to.

Middonaito Yagami (NPC)

*Spokojne dym vydýchne. Toto bolo ono.. Alkohol, cigarety, trochu adrenalínu. Ešte by to chcelo nejakú peknú kočku, s ktorou by si užil a uvoľnil sa ešte viac. Tá barmanka by stála za hriech, ale čo.. už aj tak na neho mala nervy a asi by sa tak ľahko nenechala. Mal síce rád výzvy, ale dnes sa necítil na to, aby sa prosíkal nejakej ženskej. Stál opretý o zárubne dverí, celý od krvi a poťahoval dym z cigarety do pľúc.. Po chvíľke pokoja mu neuniklo, že na stole sa objavili rôzne druhy fliaš. S alkoholom, to si bol istý.. Humanoidná dračia forma pominula už dávno, a tak vykročil ako obyčajný človek smerom k pultu. Nebolo potrebné hovoriť nič k tomu, čo sa tu udialo. Boli chlapi. Rozumeli si bez slov.. Ale hej.. Keby to nebol jeho otec, dostal by nakladačku..* "Hádam, že ma celá Kazekage prešla.." *Vôôôbec nemal teraz najmenšiu chuť čokoľvek s Hanou robiť. Prišlo mu ujeté mať niečo so ženou, s ktorou mal predtým niečo jeho vlastný otec. Leda by o tom nevedel. No a Shizuka?.. To bol iný prípad. Pre Midda to bol kus podradnej ženy a celkovo človeka. To bral inak - akoby s Noctisom pil alkohol z jedného pohára.. Posadil sa na jednu z mála barových stoličiek, ktoré zostali v celku. Dotiahol ju na miesto oproti otca. Absinth poznal, aj ho skúšal..* Toto mi zresetuje hlavu. *Uchopil panáka medzi prsty a zdvihol ho do vzduchu, ťuknúc si s Noctisom. A hneď to do seba kopol. Okamžite ho začalo páliť v krku. Jemu ako drakovi to bolo príjemné.* Keď už si sa mi priznal s neverou voči matke.. *Alkohol dodával odvahu a rozväzoval jazyk, tak nemal Middonaito najmenší problém pýtať sa Noctisa ďalej na jeho sexuálny život..* Ako to zvládaš teraz bez nej?.. *Úsmev na Middovej tvári musel Noctisovi jasne naznačiť, čo tým myslel.* Dávno by som bol obesený.. *Sledoval, ako otec čosi mixoval v pohári..* Čo to je? Ty si nám celý život tajil, že si miešač nápojov..? *Zdvihol pohár a začal ho skúmať zblízka. Aj si k nemu pričuchol - až teda po tom, čo sfúkol oheň. NO A KOPOL TO DO SEBA.*

Noctis Clive: *Společně s Middonaitem si dá ten absint, na ten reset hlavy to stačí.* Nevěra.. no bylo to jednou.. taky naposledy a pokud jde o to na co se ptáš.. těžce ale zvládám to. Věřím že kdyby tu byla Tsuki, kopla by mě z otočky do držky se slovy.. nikdo tě o to nežádá.. dělej si v mé nepřítomnosti co chceš. Určitě něco takového.. podobného. *Umí si to nějak takto podobně živě předdstavit ale on si prostě vzal do hlavy že se s žádnou ženou nevyspí dokud se jeho Tsuki nevrátí.. ona je ta jeho žena a taky se odhodlal k něčemu jinému a tyhle myšlenky mu běhají hlavou během přípravy toho drinku.* Nikdy jsem nic takového nedělal ale.. jednou jsem měl někoho zabít.. zakázka. Chtěl si zachránit život a tak mě seznámil s tímhle zabijákem.. dokonce jsem ho za to nechal žít. *Přizná se když to dokončuje a vzápětí mu ten drink zapálí.* Když ho do sebe Middonaito kopne, Noctis se jen usměje a je připraven použít písek aby případně Middonaita chytal.. aby nepadal na tvrdou podlahu nebo se neudežil o stůl.. už toho vypil dost a zajímá ho.. jak si s tím jeho tělo poradí.* Tak co? Jaké to je? Jak se cítíš?