Iwagakure no Sato

NPC:
*Sainy šla od pradávna pocházela z iwagakure, ale dřív jí nejvíce bavilo cestování a tak ve svém ranném věku s dovolením kageho vesnice odcestovala aby toho co nejvíce poznala. Po nějaké době přišla znova do své rodné vesnice kde přišla kolem oběda, ukázala u vstupní brány svoji čelenku díky které jí pustili dovnitř do vesnice a tak Sainy šla jako obvykle přes nejlidnatější část města, díky tomu že bylo kolem poledne, tudíž času oběda tak to bylo více prázdné než třeba odpoledne kdy máš každý svůj čas, a tak se loudala ulicemi iwagakure. Sainy takhle šla už asi pět minut když v tom narazila na na jednoho zajímavého chlapce.* "Nemá být náhodou ve škole?" *Zeptala se sama sebe a byla velmi zvědavá co tu dělá. Sainy šla za ním, po chvíli k němu přistoupila blíže.* Ahoj, co to čteš? *Zeptala se sainy zdvořilým hlasem na chlapce.*

Oshikuru:
*Oshikuru nebyl zvyklí že by si ho někdo všímal a byl velmi lekavý, proto když na něj promluvil cizí hlas,tak se lekl, otočil se a směrem odkud slyšel hlas hodil knížku a přitom vyděšeně zařval.* Já se bez boje nevzdám!* Ani nevěděl proč tohle udělal a zařval, nejspíše protože byl tolik pohlcený knížkou, že si v ten okamžik představoval že je na místě, kde se zrovna bojuje. Stejně neměl rád, když ho někdo překvapí, protože nikdy neví co má očekávat. Navíc co když ta osoba je nějaký úchyl, který ho chce unést? Ač ten hlas nezněl na nějakého starého pedofila, ale spíš na ženu.*

Pozn.: Ten předchozí odpis se mi vymazal a tak jsem napsal kratší výjimečně.

NPC:
*Když se chlapec lekl tak pak rychle vykřikl a tak se Sainy lekla ještě víc než chlapec a tak trošku poodstoupila aby se chlapec tolik nebál, nezdálo se že by se bál ale u malých dětí nikdy nevíš co si myslí.* Můžu se teda podívat? *Zeptala se Sainy chlapce a tak se znova zeptala přičemž doufala že mu na tu otázku chlapec přeci jen odpoví.* Můžu se podívat? *Zeptala se a ukázala prstem na knihu.*

Oshikuru:
*Jeho kniha minula, navíc nebyl tak silný aby to odhodil daleko, tudíž kniha spadla nedaleko za dívku. Trochu zrychleně dýchal jak se lekl a pak si prohlížel dívku, která ukazovala na jeho knihu, kterou odhodil a ptala se zda se může podívat. Oshikuru nedůvěřivě se jí podíval do očí, neznal jí očividně jako kohokoliv ve vesnici, nerad chodil mezi lidi a už vůbec se neseznamoval, ani se spolužáky ve třídě. Byl to takový vlk samotář. * Je to o samurajích, nic víc, nic míň, a nevím zda můžeš, ještě by jsi mi ji mohla ukrást.* Vyhrkl ze sebe, z jeho tónu šlo poznat že je pořád trochu vyplašený. Nestává se tak často, aby ho někdo cizí oslovil a přiblížil se k němu tak blízko.*

NPC:
*Když Sainy zpozorovala že se chlapec více dýchá tak se Sainy jen omluvila a usmála se na něj.* Ty se mě bojíš? *Zeptala se Sainy trošku překvapivě, ale nic si z toho nedělala a tak nějak dále pozorovala chlapcovo reakce.* OH? O samurajích? A baví tě to číst? *Zeptala se vlídně chlapce. Ačkoliv byla zvědavá na jeho jméno tak se ho nechtěla teď zeptat, je to přeci ještě malé dítě takže na něj nechtěla dělat takový nátlak.*

Oshikuru:
* Dívka vypadala neškodně a mile, když se ho zeptala zda se ho bojí, pokusil se Oshikuru oklepat. * Bát se tě? Jasně že ne, jen jsi mě překvapila* řekl hrdě, ač se mu nedařilo zakrýt jeho předchozí reakci. Poté se rozhodl odpovědět na její otázku.* Samozřejmě a nejen o nich, mám spousty podobných knih* šel sebrat svou knihu, samozřejmě že byl stále nervózní, několikrát se otočil když dívku obešel aby sebral knihu, aby ho náhodou nenapadla zatímco je nekrytý v zádech. Rychle sebral knihu a poté se zase otočil směrem k dívce.* Správný ninja.....tedy člověk musí nabrat nějaké znalosti* vyhrkl ze sebe, věděl že by neměl jen tak někomu říkat, že je ninja, proto se rychle opravil. Takto akorát o sobě prozradil informaci, která mu dávala nějakou výhodu, ač byl jen student, nikoliv ninja a pořádně nic neuměl.* Co po mě chceš?* Zeptal se nervózně*

NPC:
Vypadáš jako by jsi se mě bál. *Řekla Sainy a úšklebla se na chlapce. Přeci jen vypadal vystrašeně ale nejspíš se to snažil zakrýt.* Nechceš něco k jídlu? Nebo se jen tak projít? *Zeptala se Sainy zdvořile a šla si do batohu, který si nosila u sebe, vyndala si pro sebe Sandwich, poté se podívá na chlapce jak zvedá tu knihu a tak si vyndala další Sandwich a natáhla se a podala mu Sandwich aby si taky dal něco k snědku.* Takže rád čteš že? *Zeptala se Sainy a z batohu vyndala zajímavou tlustou knížku o velikém dobrodružství, myslím si že by tě to bavilo, mě to moc číst nebaví ale našla jsem jí na cestě kde v okruhu 20 kilometrů bylo jenom prázdno, tak jsem si jí vzala pro nějaký speciální případ. *Řekla a pořádně se nadechla, když prvně řekl ninja tak se pak opravil na člověk. Sainy se jen kouká jak se snaží zamaskovat že je ninja. Nevypadal jako kdyby byl plnohodnotný ninja.* Ty chodíš na ninja akademii že? *Zeptala se Sainy a dále mu odpověděla.* Nic po tobě nechci, jsem tu dlouho nebyla a já si ráda povídám, teď tu skoro nikdo není, nechtěl by jsi mi dělat společnost?

Oshikuru
*Dívka se stále chovala mile, možná až moc mile. Nabízela mu jídlo a pak i nějakou knihu, což Oshikuru zaujalo, přeci jen miluje čtení knih, pomalu vyrazil k dívce a stále ji opatrně sledoval.* Proč jsi tak milá a příjemná, neznáš mě, jsem cizí pro tebe, nemáš důvod mi něco nabízet či se chovat mile, svět je plný falešných lidí, co touží po bohatství a moci.* Vyhrkl ze sebe když se zastavil před dívkou a díval se jí upřeně očí, všechny znalosti co má jsou z knihy, ač je pravda že mnohokrát si domýšlí a přehání. Neměl moc lidi v lásce. Vždyť to jsou stejně jen skrytý mizerové, co chtějí něčeho dosáhnout. * Chceš mě otrávit, nebo zmanipulovat či dostat ze mě informace? Nebo snad chceš bojovat?* Vyhrkl zatímco se jí díval do očí, byl nervózní ale potřeboval se zachovat trochu drsně, aby dokázal obstát v pozici silnějšího, tedy aspoň si myslel že je silnější, přeci jen je to student co se učí na ninju, ale ta dívka zřejmě věděla o co se jednalo.*

*Noctis se klidně prochází vesnicí, škola mu dneska skončila o něco dřív a si ještě předtím než vyrazí domů skočí na nedaleké hřiště kde si hraje s dětmi. Oblečený je v (odkaz). Z nějakého důvodu mu vůbec nevadí že to má moc dlouhé rukávy a on je má dost často ukryté pod rukávy a není mu na ruce vidět. Asi po hodině hraní dojde domů kde ho mamka uvítá objetím a takovými sladkými řečmi o tom jak je to její sladké děťátko. * (Noctis): Ale mami! Jsem velký kluk! (Matka): Velký budeš až budeš mít čelenku. *Matka Noctise zpraží pohledem jako kdyby provedl něco špatného ale pak se zase usměje a naloží mu oběd. * (Noctis): Kde je Tara-Nee? *Jeho zvědavá očka se upřou na matku s očekáváním na odpověď. * (Matka): Šla ven s kamarády, přijde až k večeru. *Noctis trochu smutně sklopí pohled k jídlu a pokračuje v jídlu, doufal že by si s ní mohl dneska hrát ale pokud je někde venku tak s tím nic už neudělá. Když dojí své jídlo nechá ho na stole a jen seskočí že židličky, která je ještě stále moc vysoká aby z ní dosáhl na zem. * (Noctis): Mami jdu ven. (Matka): Dobře broučku a do 7mi buď doma. *Noctis na tohle už nic nepoví a poté co si obuje botky tak vyjde ven do ulic vesnice a vydá se na průzkum. Hrát si dneska nechce, místo toho by se rád věnoval tréninku techniky co se dneska učil v Akademii ale nebyl schopen ji zvládnout (v praxi). Vypadá to že teorie mu jde ale jakmile přijde řada na praxi tak to je trochu něco jiného. Nejdřív chce najít nějaké místo kde by mohl v soukromí trénovat ale není to tak lehké, mohl by si sice zvolit Tréninkový vrcholek Pádů ale tam budou lidi a Noctis je moc plachý k tomu aby trénoval někde takto na očích cizích lidí. Jak tak hledá místo přijde mu na mysl jeho otec se kterým by rád trávil čas a třeba se nechal trénovat přímo od něj ale ten bohužel nemá moc času a tak si Noctis musí poradit bez toho ale to nic nemění na tom že by rád s otcem trávil více času. Nakonec najde dobré místo, taková opuštěnější část vesnice kde žijí spíše takový ti méně finančně zaopatření obyvatelé vesnice. Není sice moc dobré že se tu Noctis pohybuje ale pokud tu není po setmění tak by to mnělo být v pořádku (snad). Když se nachází na svém „klidném“ místečku tak koncentruje svou chakru a skládá do toho sérii ručních pečetí. * Bunshin no Jutsu! *Zvolá celkem hlasitě a podívá se vedle sebe aby mohl zkontrolovat svého klona ale jediné co tam nalezne je něco člověku podobného ale klon určitě ne, postrádá to naprosto barvy -> je to celé bílé a prostě to tam jen tak bezvládně leží. Několik vteřin to tam takto leží dokud se to nezmění v dým, který to zahalí a když se rozplyne do okolí už tam nic není. * Nevzdám to! *Vypadá to že Noctis je i přes svou plachost vůči lidem silný charakter, který se odmítá vzdát po prvním neúspěchu. * Stejně za to může táta! Kdyby tu se mnou byl tak by mi to šlo! *Naneštěstí malý Noctis nechápe že jeho otec má prostě mnoho práce a velkou zodpovědnost a proto na něj nemá skoro žádný čas. Jak si tak představuje že na něj jeho otec jen kašle a nechce s ním být jako kdyby to jeho tréninku dalo impulz, Noctis totiž i během těchto myšlenek pokračuje v pokusu o vytvoření aspoň průměrného klona techniky Bunshin no Jutsu a jak pokračuje tak tvoří jednoho hrozného klona za druhým ale čím více jich vytvoří tím jsou méně a méně nepoužitelní. Zabere to tak další hodinu času tvorby klonů dokud nedojde do momentu kdy vytvoří klona, který vypadá i celkem „lidsky.“ Jen se na něj zmateně podívá a i když by člověk na první pohled řekl že ten je špatný tak Noctis je z něj nadšený, kdyby za něj měl dostat známku jako ve škole tak by dostal možná tak horší 4. * Jo! Zvládl jsem to! *Noctis je strašně moc nadšený že to zvládl ale pak z jednoho roku vyjde opilý muž a začne se blížit přímo k Noctisovi a kdyby tohle někdo sledoval asi by dostal výbuch smíchu. Noctis se tak moc vyplaší že během toho jak začne okamžitě zdrhat nejdřív pravým ramenem vrazí do stěny jednoho domu a pak se skoro přerazí o jednu plechovou popelnici, ten opilec za ním něco volá ale on to nehodlá zjišťovat a poslouchat to a tak místo toho rychle uteče domů. Sice nezvládl ještě Bunshin no Jutsu do takové úrovně aby se mohl chlubit tím že tu techniku ovládl ale aspoň nějaký pokrok udělal, navíc cítí že mu během toho klesla hladina chakry na celkem nízkou úroveň a tak je trochu vyčerpaný (má tak 3,4 bodů). Jakmile dorazí domů tak jen kolem matky rychle proklouzne do svého pokoje kde si lehne do postele a po chvilce usne. *

*Tara byla na cestě z akademie. Opět si nesla sebou další průšvih. Poprala se ale ne ze své iniciativi. Rvačku vyprovokoval jeden její spolužák který začal pomlouvat jejího bratra že je neschopný a problémový. Tara se ho musela přece zastat. Svého bratříčka chránila i takto.* "Další pozámka. Ach jo. Jako by jich nebylo dost." *Došla domů a dopis s poznámkou dala otci do pracovny. K tomu připsala vzkaz se svou verzí příběhu. Když se pak odebrala do svého pokoje, převlékla se do něčeho pohlnějšího. Její rudá sukně skvěle seděla s bílou halenkou zahalující její horní část těla. V tomto oblečení se vydala přes celý dům do malé zenové zahrádky kdy ji její otec jako malou (no menší) učil jak meditovat a dojít klidu. Tara se posadila doprostřed místnosti, složila nohy do tureckého sedu a zavřela oči.* "Musím se uklidnit. Musím být úplně klidná." *Toto je mantra kterou si stále v hlavě přřehrávala. Začala lehce pohybovat svou chakrou. Cítila její proudění, jak rychle proudí jejím tělem či jak velmi pomalu se přesouvá do nohou a pak do oblasti hrudi. Tara si takhle s chakrou hrála dost ráda. Dávalo jí to pocit že svou hcakru a celou svou osobnost má kompletně pod kontrolou a nic ji nemůže rozházet. Její dech se zklidňoval a zpomaloval. Po chvíli začala chakru divoce rozvádět po celém svém těle. Najednou se kolém ní začal svedat vítr. Tara měla zavřené oči a tak si samozřejmě ničeho nevšimla. Když najednou začala ale cítit chlad na svém těle a tváři tak se zarazila.* "Co to? Proč je tu najednou taková zima." *Když otevřela oči a její chakra se ukidnila, najednou vítr kompletně utichl. V místnosti ale bylo vše rozházené a přesunuté mimo.* Je tu někdo? "Co se tu stalo? Nikoho jsem neslyšela že by sem vešel." *Po chvíli zkoumání příčiny se na toto vykašlala a opět usedla do tureckého sedu. Zavřela oči a opět začala manipuovat se svou chakrou. Chvíli jí trvalo než ji dostala kompletně pod kontrolu. Když se však tak stalo, opět pocítila ten hřejivý pocit.* "Jsem klidný proud, který splývá s vodou. Jsem ztělesnění klidu." *Dobře věděla že to tak není ale mantra jí pomáhala. Zpomalila tok své chakry a i její myšlenky se lehce uklidnily. Mohla zase zhluboka dýchat a její hlava mohla vše přestat řešit. Jediné co cítila byl klid, jediné co slyšela bylo konejšivé ticho. V tomto stavu setrvala půl hodiny. Když otevřela oči, poklidila ten nepořádek co tu vnikl ale stále ji vrtalo havou jak se tento nepořádek mohl stát. KDyž bylo uklizeno, odebrala se zpět do svého pokoje. Sedla si ke stolu a vytáhla domácí úkol který jim zadal jejich sensei. I když s nechutí tak se do něj pustila. Chtěla to mít co nejrychleji z krku.*

*Noctis se dostal do takové….potyčky tak by se to dalo říct. Vypadá to že to jak se straní a jak je samotářský od ostatních na něj svým způsobem upozornilo. Byl dneska venku dlouho a už se chtěl vrátit domů, protože se začínalo stmívat ale na hřišti skončil obklopen několika kluky, kteří jsou starší jak on (věk 9 až 13 let). * (Noctis): Co chcete? *Kdyby řekl že nemá strach tak by rozhodně lhal ale Noctis věří že i když se člověk bojí tak se tím strachem prostě nesmí nechat ovládnout a hlavně ho nesmí dát najevo, to je známkou slabosti a oponent (nepřítel) to může využít. Bohužel odpovědi na otázku se Noctis nedočká (aspoň ne slovní) a místo toho skončí s pěstí v břiše, která se mu do něj hezky pořádně opře a on skončí téměř okamžitě na kolenou a nejhorší je že ta rána byla tak silná a dobře mířená (přímo na žaludek) že se tam okamžitě pozvracel. * (Kluk): Tys mi pozvracel botu! *Ostatní se začnou smát a Noctis se slzami v očích zvedne zrak aby se vzdorovitě mohl podívat tomu co ho udeřil přímo do tváře ale jen co zvedne pohled tak přijde další rána a to kopanec ale tentokrát od někoho jiného kdo ho kopne z boku dost silně rovnou do žeber až to Noctise dostane na zem úplně. Zabolelo to a to hodně, Noctis si ruku přiloží na ty žebra a pomalu se zvedne ale musí silně zatnout zuby jak ho to bolí. Pak zvedne zrak a už vidí jak k němu prudce přijde další z nich a už se napřahuje jak Noctisovi dá silnou ránu přímo do tváře ale on v posledním okamžiku prudce ucukne do strany a jeho soupeř tak zasáhne jen prázdný prostor a Noctis se dostane k jeho boku kde ho kopne silně do kolena, které mu takto prokopne. Ozve se hlasitý křik jakou bolest mu tím Noctis způsobí ale to už se k němu dostanu další a zatímco ho jeden srazí k zemi ostatní mu začnou kopat do žeber, břicha apod. Noctisovi zbyde jediná možnost a tou je schoulit se do klubíčka a chránit si tvář, nakonec když jsou spokojení tak ho tam takto v té tmě nechají ležet a odtáhnou svého kamaráda, který nakonec ale musí navštívit nemocnici ve které samozřejmě nepoví jak se to skutečně stalo ale nakecají něco o nehodě během tréninku nebo nějakou jinou lež. Noctis si na krátkou chvilku zapláče, strašně ho bolí žebra, břicho a dalo by se říct že skoro celé tělo ho opravdu bolí jak je potlučený ale po 5ti minutách (CCA) se postaví a opráší své špinavé oblečení. Něco se v něm po té nakládačce změnilo, sice ne nic obrovského ale učinil rozhodnutí že už na tréninky, studium a všechno tohle co se točí kolem Ninji přestane kašlat a bude se tomu opravdu aktivně věnovat a bude se snažit zesílit. Důvod má celkem jednoduchý, odmítá být už takto slabý a už nechce aby se tohle znovu opakovalo i když si je vědom toho že se to nejspíš opakovat bude a že bude dostávat (Noctis) do držky znovu dokud dostatečně nezesílí aby je dokázal přesvědčit o tom že se jim jako cíl nevyplatí. Dalších několik dní se musí Noctis dávat dohromady ale nejtěžší je maskovat co se mu stalo. Naštěstí ho nikdo nezasáhl do tváře a tak nemá žádná viditelná zranění a špinavé oblečení u matky vysvětlí tréninkem s nějakými dětmi se kterými se pral na hřišti. Když se po delší době dá dohromady začne cvičit, začne se zaměřovat na zlepšení rychlosti pohybu. Nejdřív začne tím že začne chodit na běžeckou dráhu kde se snaží zlepšit rychlost sprintu při běhu na 100 metrů a tak opakovaně různé dny opakuje tento běh s cílem postupně překonávat svůj čas a zlepšovat tak postupně svůj osobní rekord. Po čase se zase začne věnovat běhu na 1.000 metrů kdy mu už nejde tolik o celkový čas ale o schopnost zrychlení místo toho aby ho zajímala jeho maximální rychlost. Noctis se těmto různým způsobům tréninků věnuje opět delší dobu, dokonce si pak kromě běhu začne procvičovat rychlost svých kopů a úderů pěstmi tím že útočí do pytle, který mají pověšený ve své tělocvičně, která je součástí jejich domu. Během těch úderů se snaží o to aby každý jeho další útok svůj cíl (pytel) zasáhl o něco rychleji než ten předešlý ale není to tak jednoduché jak se zdá. Noctis je nucen takto různě kombinovat různé cviky kdy jeden den ve volnu třeba zkouší trénovat běh na 100 metrů s úmyslem překonávat své rekordy, další den se třeba zase věnuje běhu na 1.000 metrů kdy si hlídá spíše krátkodobé zrychlení než samotný celkový výsledek ale i na tom mu záleží to je pravda a nakonec tu máme trénování rychlosti úderů a kopů jaké provádí u nich doma v tělocvičně když tam zrovna není, sice od toho má pak otlučené ruce a nohy ale vydrží to. Samozřejmě nějak během toho má stále problémy s tou bandou ale prozatím se Noctisovi daří vyhnout se další nakládačce tím že se té bandě snaží vyhýbat. *
Délka Rpg: 844 slov

*Je sobota odpoledne a Noctis si dneska chtěl dát přestávku od každodenního trénování jako jsou jeho různé sprintové běhy na 100 metrů apod. Místo toho si chce užít klidného dne když je venku tak příjemné počasí, slunečno ale není nějaký velký pařák takže se to dá považovat za dokonalé počasí. Nakonec skončí u hřiště kde si hrají děti ale Noctis si moc hrát nechce, nemá zájem o to hrát si s nimi začal se dětem poslední dobu celkem stranit od události co se mu stala (dostal přes držku xD). Najde si nějaké místo kde je stín a posadí se tam a opře se (nějaký velký balvan třeba). * „Dneska se mi nechce nic dělat.“

*Raito seděl na balvanu, ikdyž byl tichý a lehce přehlédnutelný, což nasvědčovalo i to, že si pod jeho kámen sedl nějaký další kluk. No nijak si ho nevšímal, nebyl tu za účelem toho aby se věnoval někomu cizímu. Měl sebou knihu ze studia vyššího ročníku, kterou si chtěl pročíst a něco se naučit. Přeci jen snažil se být i látkou napřed, proto to také dělal. Byl tu spokojený a měl tu klid. Ale jeho rodiče nechtěli aby byl zavřený doma a tak musel ven. Proto také seděl dze na dětském hřišti na kameni a četl ji. Oblečený byl v obyčejných hnědých teplákách a tričku... *

*Opravdu si ze začátku nevšiml že na tom kameni někdo je, toho si všiml až v ten moment kdy si uvědomil že stín toho kamene má na jeho vrcholu takovou divnou podobu, nebo spíše výstupek tvaru lidského těla. Proto od balvanu odstoupí (Noctis) a podívá se na osobu na něm a všimne si chlapce kterého už na první pohled zařadit mezi lidi, které nezná. Pak se podívá z toho úhlu na knížku co čte a trochu ho to zaskočí. * To čteš takto náročné knihy plně normálně?

*Sedí si spokojeně na kameni a v tom ho někdo vyruší, tedy nejdříve si neuvědomil, že je to na něj a tak chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že mluví na něj a také že se na něj dívá.* Um? *Nehcápavě odklonil zrak od knihy a poté se podíval na obal knížky.* Je na tom něco špatně? *Zeptal se nechápavě a nadzvedl jedno obočí.* Hraní si s bábovkami, je pro nuly *Zamrčel a čekal, co mu chlapec řekne, že je špatného na tom, že si čte knížky.*

Neřekl jsem že to je špatné, to říkáš ty. *Noctis si vyskočí na ten balvan kde se posadí po levici Raita. *Spíš tu je málo takových jako jsi ty, to že hraní je pro nuly možná pravda bude ale tak spíše mě jen zajímá jestli tomu všemu v té knize rozumíš. Nikdy jsem tě v akademii neviděl takže ty budeš asi chodit na Akademii pro nadané že?

*Porkčil rameny ohledně jeho první reaskce, když však přešlo na druhou věc pousmál se.* Kdybych tomu nerozumněl, tak to nečtu. Navíc to co nepochopím zkusím přečíst víckrát a nebo popřípadě se zeptám nějakého učitele. Ostatně, to co je v těch učebnicích, je dle mě k ničemu. *Pokrčil rameny.* Myslím si, že se učíme blbosti a věci co nevyužijeme. *dodal ještě, přičemž následně přikývl.* ano asi se tomu dá říci, ale i tak chodím do třídy se samými tupci a nebo násilníky

Ostatně něco na tom bude, z toho co nás na akademii učí využijeme nejspíš opravdu minimum když vynechám kontrolu chakry co nás učí nebo nějaká ta Jutsu ranku E. Každopádně já nejsem z tak prestižní akademie jako ty takže mezi námi bude celkem velký rozdíl. *Noctisovi nevadí že je z Akademie pro ty méně nadaná on by ty zkoušky na tu pro Nadané i zvládl aspoň dle učitelky ale to by se musel trochu více snažit a učit se a to u Noctise nepřipadá v úvahu. *Já jsem Noctis a ty?

*Pokrčí rameny* Ve výsledku je to stejné. zkoušky máme stejné a všichni jsme si rovni. spíše bych řekl, že rozdíly se budou tvořit až po geninské zkoušece na misích a o tom, kdo co ovládne *Poznamená, něco co mu znělo chytře.* No a nemám touhu se povyšovat a nebo něco takového. Takže jestli jsem tě nějak urazil nebo tak takse omlouvám, nemyslel jsem to tak *Pousmál se. Otec mu vysvětloval, že pyšný sice může být, ale ke každému se musí chovat s rozumem. Přeci jen, chtěl aby po něm zdědil jeho klan a vůdcovství.* No já jsem Raito *Představil se mu, načež zavřel knihu a poté si promnul oči.* Ohledně rozdílu netuším, burani a neschopní jsou všude... takže je možné, že nejsem tak dobrý, jen mám konexe, nikdy nevíš

To máš pravdu, pak to bude hlavně o tom kdo zvládne Chuuninskou Zkouškou a kdo ji vůbec přežije, myslím že z celé tvé třídy plné kreténů přežije ani ne půlka dost dlouho aby se dožili dospělosti. *Noctis o tom nikdy dřív takto nepřemýšlel, vždy na budoucnost koukal jako dítě ale Raito ho donutil o tom přemýšlet trochu z jiného úhlu pohledu. *Těší mě Raito, mimochodem nemyslím si že záleží na tom zda je člověk buran nebo ne, záleží ve výsledku jen na tom aby se o sebe dokázal postarat nebo jinak řečeno aby měl sílu a aby ji správně dokázal použít i když znalosti jsou taky důležité. *Noctis se pak na okamžik zastaví, nerad by mluvil až moc pokud to není zrovna nutné. *Vesnice tu nefunguje ani rok, co myslíš jak dlouho Iwagakure a jiné vesnice vydrží než se to vše vrátí do starých kolejích plné válek mezi klany?

*Pokrčil rameny.* ono ti burani většinou právě přemýšlet nemusí. Dostali se tam například kvůli konexím a nebo kvůli tomu, že jsou talentovaní ohledně síly.. Ale k čemu ti je síla když nemáš moze? *Položil spíše řečnickou otázku. Ano sice to byly hluboké myšlenky na šestiletého kluka, ale jeho výchova byla vedená k tomu, aby takto uvažoval a stejně tak aby nebyl dítě, stejně tak k němu bylo i přistupováno.* Ono si myslím, že nepůjde už ani tak o války klanů, jako spíše chtíče vůdců ěch vesnic *Pousmál se* Myslím si, že vesnice byly vytvořeny právě proto, aby se soudržné klany spojili a mohli vést větší války a zabrat tak více území, ale kdo ví, možná se mýlím.

Síla bez mozku se může hodit jako návnada ne? *Noctis musel opravdu přemýšlet než ho napadlo něco k čemu mohou být takzvaní „burani“ užiteční. *Na tom co říkáš asi něco bude, války budou pokračovat ale budou lépe řízené a budou dosahovat daleko většího měřítka ale nakonec máš pravdu, možná to bude jinak. *Noctise pak napadne jedna otázka. *Vypadáš celkem rozdílně oproti jiným skrze vychování, nejsi náhodou potomkem nějaké důležité osoby?

Nebo jako tažná síla *Dodal svou poznámku a názor za to, když poslouchal co říká dále.* Tak nikdy nevíš co se komu zamane a co kdo bude chtít. Předsi jen, vesnice si nerozdělili celou zemi, ale každá má jen určité území a můžou se chtít rozrůstat. *Okořenil jeho slova, kdy následně položil svou otázku. Nějak se netajil svým klanem, nebo postavením, ale zároveň s tím nerad vychluboval a spíše to popíral.* Nejsem, jen jsem slušně vychovaný, myslím si tedy *Odpověděl mu, kdy mu sice zalhal, ale tak troška lži nikomu ještě neuškodila, pokud se teda nejedná o nevěru.*

Tažná síla. *Noctis to tiše zopakuje ale pak se tomu musí zasmát, přijde mu to celkem vtipné a to je asi i důvod proč se tomu i zasmál ale jen krátce (nic velkého). *Zníš jako slušně vychovaný ale přesto z tvého způsobu mluvy, názorech apod. cítím něco víc. Možná se mi to jen zdá, ve výsledku je jedno odkud jsi, protože to neutváří tvou osobnost a to kým jsi. *Noctis upře svůj zrak na hřiště kde si děti hrají, kdyby řekl že si nerad hraje tak by určitě lhal ale to není důležité. *Máš už nějaký vytyčený cíl nebo sen?

*Raito pokrčil rameny.* Jen máš bludy jako stařešinové, že je všude smrtka *Pousmál se, kdy následně se zamyslel.* No osobnost formovat, bych řekl že pomáhá i to odkud ji, protože to ti dost ovlivní tvůj charakter a dle toho se budeš chovat *Pokrí rameny.* Jako napříkla, když dáme přehnaný příklad, tak lidské dítě ve vlčí smečce kdy bude přijato tak se stane členem vlčí smečky a bude ovlivněno zároveň tak, že je původem lidské dítě a zároveń člen smečky

Možná mám bludy a možná ne, to už nezjistíme. *Noctis se tomu vnitřně zasměje. Jakmile mu začne Raito vysvětlovat že i to odkud člověk pochází určuje jeho charakter a když mu k tomu dá i příklad vlčí smečky Noctis u toho souhlasně přikývne. * Aha chápu, v tom máš pravdu. Jinak já jsem z Klanu Hakari a co ty?

*Raito se zašklebí na otázku ohledně jeho klanu, ale očividně bude muset odpovědět aspoň na jméno klanu. No je dobře že se aspoň vyhl tomu, že by řekl čí je syn. Každopádně to ani neměl v plánu nějak zmiňovat.* Jsem z klanu Kashiko-Sa, ale nemyslím si, že na tom nějak extra záleží, všude jsou to lidé a tak podobně. *Moc nechápal jeho zjišťování ohledně klanu, každopádně by to stejně brzy zjistil.*

*Hřiště se už pomalu vyprázdní, Noctis si ani nevšiml jak postupně děti mizí a tak je tam nyní s Raitem sám ale dlouho jim to nevydrží, protože se před ně postaví muž ve věku asi 32ti let a je jasně viditelné že to bude nějaký bezdomovec už dle toho jak má potrhané oblečení a dle toho jak je špinavý a jak páchne. Vytáhne starý a krátký muž a namíří s ním na Noctise a Raita. *Chci peníze! Dejte mi vaše peníze a neříkejte že nic nemáte! Musíte mi něco dát nebo vás bodnu! *Noctise to upřímně trochu vyleká a vlastně ani neví jak pořádně reagovat, rozhlédne se zda někde kolem nebude policista, kteří tu běžně hlídkují nebo i jen obyčejný dospělák ale nikde nikdo a tak se otočí na Raita, Noctis sám nic nevymyslel a ani se nedokázal překecat k tomu aby něco řekl a tak doufá že Raito něco vymyslí. *

*Když se před nimi objevil nějaký týpek a chtěl po nich peníze zamračil se a lehce nazvedl obočí nad jeho požadavky.a trošku nechápal. Bylo mu přece jen šest a vpadal na to!* Vážně jsou tu tak hloupí lidé, že po šesti letých dětech chtějí peníze? To si myslí, že děti mají u sebe peníze? *Nechápavě pronesl, vpodstatě jako kdyby si z muže nic nedělal, ikdyž mu to příjemné nebylo.* Napadlo tě jít do práce, když chceš peníze? *Zeptal se ho a poté se podíval na Noctise (to je tak hloupé jméno na skloňování)* Lidé co se jim nechce pracovat a chtěli by peníze, by měli být věšení

*Noctis se zasměje názoru Raita že ten co nemaká a chce peníze by se měl pověsit ale Noctis k tomu má jiný názor a tak ho chce Raitovi dát najevo. *Zbytečné plýtvání, já bych je nevěsil ale dal jim povinné práce nebo je poslal do Země Dělníků (v té Zemi je legální otroctví). Když to zabiješ nemáš užitek ale takto by se to dalo aspoň nějak využít. *Noctis je už daleko klidnější a to díky Raitovi a jeho klidné reakci, dá se říct že ho to uklidnilo také ale muž ten se naopak naštve. *Nezajímá mě nic z toho co říkáš! Sice jsi dítě ale určitě budeš mít nějaké kapesné nebo cokoliv! Tak dělej naval to! *Nyní už se postaví i tak aby dokázal případně vyrazit a bodnout a už z toho postoje je jasné že to je nejspíš muž co má aspoň základní výcvik, protože jeho postoj napovídá že něco dokáže ale ne moc. *

*Pokrčí rameny.* Jenže co s lidmi co budou práci flákat *Zareagoval na to co říkal Noctis a následně přesunul svůj zájem opětk muži,, chtějící peníze.* No jasmě, mám v kapsi možná knoflík, co se mi utrhl někdy z košila. *Začal šmátrat v kapse.* Tak vydrž chvíli, jen ho najdu a hned ti ho dám. *Pronesl, přičemž ho v kapsi našel a následně ho vyndal ven a cvrnknul ho po muži.* Tady, moje platba *Zamrčel* a měl by ses klidit verbeži, než tě někdo uvidí.. Nevím zda jsi začátečník, ale čím více se při obírání zržuješ, tím větší pravděpodobnist, že to někdo uvidí.. Krádež má být rychlá *poučil ho, přičemž se pousmál..*

*Noctis se zamračí, ne na Raita ale na toho chlapa co je chce okrádat. Noctis pořád má takové ty růžové brýle skrze které se dívá na svět a tak vše vidí ještě dětskýma očima. Nicméně tento zážitek ho pomalu nutí vidět svět trochu jinak, sice určitě ještě nebude moct říct že ví jaký ten svět skutečně je ale i tak. *Jdi pryč, jinak z toho bude problém. *Noctis to myslí na toho zloděje, který začíná být dost naštvaný a možná by i odešel ale Raito ho vyprovokoval a tak prudce vykročí k němu a pokusí s e ho volnou ruko chytit pevně pod krkem a zatáhnout tak aby ho dostal z balvanu a mohl ho takto držet pod krkem ale ve vzduchu. *

*Když se na něj bandita ohal a skočil tak se zaklinil za sebe, naštěstí byl rychlejší než obyčejní lidé a tak, když se zaklonil.. se převážil do zadu a udělal taokový přemet dozadu, ikdyž se rukami odrazil o kámen aby následně dopadl na nohy.* Dovolil jsem ti snad na mne sahat špíno? *Zeptal se ho a lehce zvedl jedno obočí.* A jak jsem říkal, hlupáku měl by jsi utéct, už tě určitě někdo viděl *Dodal ještě ,přičemž se stále an muže zubil. Ano sice se choval aktuálně dost namyšleně a povrchně, ale tak nějak i to byla část jeho charakteru, hlavně v místě kdy měl navrch.*

Noctis i přes to stále sedí na balvanu a vesele pohupuje nohami i když je ten bandita nyní prakticky na dosah ruky (od Noctise). Všiml si způsobu jakým se Raito vyhl pokusu o chycení ze strany zloděje a tak nějak čekal něco podobné, sám neví jestli by se vyhl nějak jinak. * (Zloděj): Počkej tohle ti ještě vrátím! *Jakmile poví tato výhružná slova začne utíkat pryč do nejbližší uličky, spojující tuto část vesnice s jinou ulicí kde pak zahne znovu dokud se nedostane někam kde se moc lidí nenajde. * (Noctis): Tak to by bylo ne? Tak by mě zajímalo jaké by bylo zabít ho, slyšel jsem už pár lidí vyprávět o tom jak někdo někoho zabil ale mě zajímá jak se pak člověk asi cítí.

*Když se týpek vydal na útěk tak Raito jen zvedl ruku a lehce mu zamával na cestu.* A měj se hezky *Pousmál se. To už se ho však vyptával Noctis na to, jaké to může být někoho zabít.* no *Zamyslel se* Tak jestli ho doženeš tak to můžeš zkusit *Pousmál se. Jeho návrh se mu sice moc nelíbil, ale tak pravděpodobně by se stejně nakonec jen stál opodál a koukal. Nějak po tom netoužil stejně jako příliš netoužil po nějakých rvačkách a něčem podobném. * Ale byl to asi hloupý zloděj, řekl bych, že zloději se snaží pracovat rychle a ne se př ikrádeži s někým hodinu vykecávat *zasmál se lehce*

Nechci zabít člověka jen abych zjistil jaké to je, nejsem vrah. *Odpoví Noctis na Raita a jeho návrh aby toho zloděje dohnal a zkusil ho zabít. Možná to je sice pouze vtip ale člověk nikdy neví že? Noctis Raita ještě skoro nezná a tak není schopen určit co je vtip a co myslí vážně ale jedno říct může, vypadá to že Raito je dosti arogantní osoba i když to prve nebylo vidět ale když to vypadalo že má Raito navrch tak se choval trochu jinak ale to se Noctisovi třeba en zdálo. *Takže otázka zní, něco podniknout nebo se už rozejít a každý jít svou cestou?