Hospoda U Škrta

Kai Yoshimitsu
*Nad jeho slovy se pousměje. Měl pravdu. Byl tu cizí a Bůh ví, jestli by ho náhodou nevyhodili. Proto tam čekali společně a Kaiovi to vůbec neutíkalo. Nakonec vyšla sestřička a zavolali si ho. Nic jim neříkal, protože vše vysvětlil Noctis. Lehnul si na lůžko a nechal je dělat svoji práci. Ležel tam skoro dvacet minut, než ho pustili pryč. Nad slovy, jak dlouho si ji má nechat se jen zakřenil. Nelíbilo se mu, že si ji musí nechat čtvrt roku. Ale nemohl nic dělat. Takže nakonec vyšli ven a Kai skála o dvou berlích, které dostal. Nyní mohl už sám chodit a nepotřeboval podporu.* (Kai) Jasně, můžeme. Tak mě věd. *řekne a vydá se za ním.*

Noctis Clive: *Dovede Kaie do jedné takové hospody kde mají ale možnost sednout si na terasu a tak si sednou tam, protože dneska je celkem pěkné počasí a tak proč chodit dovnitř ne? Noctis se posadí na své místo a naznačí Kaiovi ať se posadí naproti němu ke stejnému stolu. Samozřejmě mají nad sebou i nějaký slunečník, takže sluníčko tu sice je ale jsou ve stínu. * Takže odnesl sis něco užitečného z toho boje? Kromě zlámané hnáty?

Kai Yoshimitsu
*Kai jde za Noctisem a je zvědavý kam ho vede. Po nějaké době skončí v jedné hospodě, která se mu celkem líbí. Nikdy tu nebyl, ještě aby jo, když je poprvé v této vesnici že. Nechtěl chodit s tmi berlemi dovnitř a to asi pochopil i Noctis, když se usadil k jednomu stolu, který byl venku, Usadil se naproti němu a berle opřel o stůl vedle sebe. Během toho, co na něj mluvil, si přivolal servírku, aby si mohli objednat něco k pití. Pak se otočil na něj.* (Kai) Jen to, že se mám co učit. Nejsem ani zdaleka tak silný jako sem si myslel. Když bojuju proti někomu, s kým sem nebojoval, tak si musím držet odstup. *řekne mu a pak si objedná něco tvrdého pro oba.* (Kai) A ty sis něco odnesl z toho našeho souboje? *zeptá se ho na tu samou otázku, ačkoliv ví že úplně zbytečně.*

Noctis Clive: Odnesl jsem si z toho akorát informace o tvé výbušné technice ale to je asi tak vše. *Pak se natáhne po skleničce, kterou tam servírka přinesla a zvedne ji do vzduchu. * Tak ať ti slouží zdraví a rychle se vyléčíš. *Poví a případně si s Kaiem přiťukne a pak do vypije celé až do dna na ex. Nechce se sice ožrat ale když toho pár exne nic špatného se nestane ne? * Tohle bylo docela dobré, mimochodem jak se ti tady líbí? Hádám že to je rozdíl oproti Sunagakure.

Kai Yoshimitsu
(Kai) 'Takže jen informace o mé speciální schopnosti jo? Dobře.' *Pomyslí si a zvedne skleničku.* (Kai) Ať slouží. *řekne a ťukne si do ním. Hodí to do sebe na ex. Už pár takových panáků měl, takže to s ním nic neudělá. Položí prázdný panák zpět na stůl a koukne na kamaráda.* (Kai) Je to dobré, ale domácí je domácí. *poví a opře se o opěradlo.* (Kai) Není to tu špatné, je to prostě změna. Z vedra do chladu je až moc velká změna. Chvílemi je mi tu zima. Ale s tím se nedá nic dělat. Ale jinak, máte to tu hezké, to se musí nechat. *odpoví na otázku, zatímco se dívá do vzduchu. Zase ale byla pravda, že je tu příjemnější vzduch než je v Sunagakure. Jemu osobně se tu líbilo víc. Jakmile přišla servírka, obejdou další kolo a pro něj asi i poslední. Nechtěl se tu ožrat, ale dva zvládne, aby došel domu sám.*

Noctis Clive: *Svou prázdnou skleničku opět položí na stůl a pohled upře na Kaie. Vyslechne si jeho názor ohledně Iwagakure a jako ano sice tu není teplo jako v Sunagakure ale dalo by se říct že tu je po Sunagakure nejtepleji ze všech pěti Velkých Vesnic ale tak pro někoho kdo je zvyklej na podnebí Země Větru tu zima asi je. *Mám nápad, co takhle udělat dohodu. Povíš mi jak funguje tvá technika tvorby a odpalování výbušných kokotin co jsi na mě používal a já ti povím jednu z mojich schopností, buď jednu z útočných nebo jak bych dokázal přežít ten tvůj výbuch co ty na to? *Noctis Kaiovi sice nic říkat nechce ale pokud z něj něco chce dostat bude mu muset něco nabídnout na oplátku. * Třeba ti povím jak jsem rozsekl toho tvého draka na dva kusy, co ty na to? *Když přijde servírka tak Noctis si taky dá druhého panáka ale k tomu požádá i o dvě vychlazená piva (malá). * Jedno pivko by sis dát měl, myslím že tu podle mě mají docela dobré.

Kai Yoshimitsu
*Vyslechne si jeho navrch, ale momentálně nemá náladu mu cokoliv říkat a i kdyby mu chtěl něco říct, tak už má jednu informaci, která je užitečná.* (Kai) Myslím, že už sem ti jednu informací dal. Ohledně toho draka, která se vztahuje na všechny kóje výtvory. Takže jestli chceš další informace, zkus něco malého říct ty. Třeba co je to za schopnost s tím pískem. *zkusí na něj, jestli mu něco řekne. Pravda byla, že mu dal už jednu informaci, která já užitečná.Proto by si taky zasloužil nějakou informaci o jeho technikách. Ale nejvíc ho zajímal zrovna ten písek.* (Kai) Jasně, pivko si dám. Díky. *poděkoval a čekal, jak se sám rozhodne.*

Noctis Clive: *Vezme si dalšího panáka co přinesla obsluha a v klidu do to sebe celé kopne. * Ten písek? Jedná se o moje Kekkei Genkai, dokáži libovolně svou vlastní myslí manipulovat a ovládat písek, využití je pouze na mě. Mohu ho použít jak k obraně tak i k útoku. *Odpoví mu a pak se trochu napije svého piva. Chce aby mu Kai důvěřoval a tak proč by mu neřekl něco málo z toho co ovládá, samozřejmě jen okrajově aby mu neprozradil zase až moc ze svých schopností. * Jak se dá zabránit vybuchnutí těch blbostí? *Zeptá se a zajímá se zda mu na to Kai odpoví nebo ne. *

Kai Yoshimitsu
*Získala trochu těch informací o tom písku. Bylo to jak si myslel. Trochu ho to strašilo, ale přišlo mu to jako dobrá vlastnost. Nejvíc, kdyby ji měl on sám nebo někdo ze Suny, určitě by byl neporazitelný. Přeci jen v poušti mít schopnost manipulace s pískem jen hodně dobrá. Kai lehce i záviděl. Ale nemohl s ním nic dělá.* (Kai) Jediný způsob je vysát chakru z těch stvoření. I když to rozsekáš, tak výbuchu nezabráníš. Přesně jak si dnes viděl. *dá jednu informací ohledně jeho výbuchů. Víc nechtěl prozrazovat, protože sám chtěl mít ESO v rukávu i proti němu.* (Kai) Víc ti zatím neprozradím. Přeci jen si chci uchovat nějaké tajemství a ty to určitě chápeš.

Noctis Clive: Rozumím tomu, tak asi nezbývá nic jiného než popíjet co. *Noctis a Kai si takto popíjejí asi ještě hodinku kdy Noctis donutí Kaie vypít ještě tak 2 malá pivka a sám jich stihne vypít o něco víc (tak 4). Kai to nakonec jak slíbil celé zatáhne (zaplatí) a může vyrazit domů kdy Noctis ho doprovodí a sám se pak vydá k sobě domů. Dneska to byl celkem dobrý den a do tréninku se mu už moc nechce, takže zbytek dne nějak profláká. *

Zadání: Hospoda u Škrta pořádá velkolepou akci jak pro chuté tak bohaté. V každém patře si každé najde to své a potřebují někoho kdo by nalákal lidi z vesnice.



*Sora pomalu kráčela k budově, kde jí čekala další mise. Zkoumavě si prohlížela Hospodu u Škrta. Byla tam jen jednou. Nepřišlo jí to, jaké špatné místo, ale přeci je něco jiného je být host a něco jiného pro ně pracovat. Pomalu přešla ke vchodu, opatrně otevřela a na kráčela dovnitř.* (Obsluha) Hej! No ty! Jo tebe myslím. Co si myslíš, že tady ještě děláš? Máme zavřeno. Nemůžeš se tu jen tak poflakovat! *Okřikne jí vysoká statná žena v zástěře. Sora překvapeně zamrká a chvíli ženu sleduje trošku vyplašená jejím chováním. Pak se ale probere a rychle přijde k sobě.* (Sora) Omlouvám se Kifujin. *Omluvně se ukloní.* (Sora) Nechtěla jsem sem takhle vpadnout, ale mám tady dnes misi. *Snaží se vysvětlit a žena si jí zkoumavě prohlíží.* (Obsluha) Misi jo? *Pozvedne obočí a dá ruce v bok.* (Sora) Hai. Mám roznášet letáky nebo tak něco. Kvůli nějaké akci. *Snaží se rychle vysvětlit a žena se na ní dívá než se dá do hlasitého smíchu.* (Obsluha) Voni říkali, že seženou někoho kdo jim pomůže tu akci roznést mezi lidi, ale že si najdou prcka ninju to mě nenapadlo. Tak tu počkej. *řekne a zmizí. Po chvíli se vrátí a předá Sore obrovskou hromadu letáků.* (Obsluha) A ať se dostanou všude! *Varuje jí a Sora přikývne, letáky si převezme a zamíří pryč. Jak vyjde na ulici rozhlédne se kolem a zamyslí se. Přeci jen tady asi nemělo letáky cenu dávat. Okolní lidé mají Škrta hned u nosu, a tak budou vědět co se tu plánuje. Rozejde se ulicí pryč a jak tak jde tu a tam někomu leták nabídne, ale nemá to moc velký smysl. Když se dostane už kus od Škrta začne lidem letáky suverénně vnucovat, ale i tak jí odmítají anebo jí ne vracejí. Jen tu a tam někdo si leták vezme a zvědavě si prohlíží o co jde. Sora se ale nenechá něčím takovým zahanbit a začne vykřikovat na celé kolo.* (Sora) Slyšte pozorně dobří lidé. Blíží se akce dosud neviděná, něco, co jste ještě neviděli. Hospoda u Škrta chystá nezapomenutelnou věc. Na chuť si přijde každý! Malý i velký, tlustý i tenký. Podávat se budou ty nejlepší speciality z celého světa! *Vykřikuje a spokojeně sleduje jak se lidé shlukují, aby si vyslechli co to tam huláká a vzali si od ní leták. Sice si nebyla úplně jistá o co u Škrta vlastně půjde, ale to nevadilo. Hlavně, že se zbaví letáků a lidi přijdou. Tuhle scénku zopakovala po vesnici ještě několikrát a přidávala čím dál větší kravinu do svého lákání jen aby přilákala další.* (ANBU) Ještě chvilku pokračuj a nalákáš i lidi z jiných vesnic. *Prohlásil někdo za jejími zády a ona se překvapeně otočila. Vyvalila oči, když viděla muže v masce. Ten si od ní bez okolků vzal leták a prohlížel si ho.* (ANBU) Kde přesně se tu píše o té tanečnici? O křivkách, které nikdo nespatřil a s tím půvabem jenž posílá může do kolen? *Několikrát otočí leták v ruce, ale nic takového tam nevidí. Sora zrudne a rozpačitě se dívá stranou.* (Sora) Asi se to zapomnělo dát do tisku? *Vyblekotá a muž v masce se dá do smíchu.* (ANBU) Tak v tom případě to pak chápu. *S kroucením hlavy zmizí trošku zklamaný, že neuvidí tu krásku, o které tak moc Sora vykřikovala. Jak je pryč Sora si hodně oddechne. Raději nechá svého vymýšlení, poslední zbytek letáků umístí na tabule na to určené, aby neměla problémy za vandalismus a nepovolenou reklamu a vydá se pro vyzvednutí potvrzení mise.* (Obsluha) Takže rozdáno? *Zeptala se žena a Sora rychle přikývne.* (Sora) Ano je to hotové. Šlo to vlastně docela dobře. *Zazubí se a žena jí s úsměvem předá potvrzení o splnění mise, a ještě přidá láhev domácí limonády. Sora spokojeně vyrazí pryč, aby oznámila splnění mise.*


Počet slov: 606

Akio Noriaki
*Akio seděl doma ve svém pokoji. Nedostal na dnešek žádnou misi, trénovat se mu nechtělo, a tak jen tak seděl doma a nudil se. Naprosto všechno ho neudilo a nic ho nebavilo. V 17 je jedním z nejstarších geninů ve vesnici, ne-li ten nejstarší. To ho přirozeně frustruje, ačkoliv si za tento svůj status může sám.* "Genin ti bude stačit. Nic víc k žití nepotřebuješ. Peníze za to jsou a nenasazuješ krk. Pěkný kecy. Co jsem si myslel? Je to taková nuda. Musím s tím něco udělat." *Přemyšlí. Dospěje k rozhodnutí, že doma se nijak nerozhodne. Rozhodne se tedy navštívit místo, kde se přemýšlí ze všeho nejlépe. Hospodu. Oblékne si kalhoty, tričko i mikinu, všechno černé. Kolem krku si zaváže svou ninja čelenku a na ruce si přidělá zápěstní nože, kdyby náhodou. Seběhne dolů. Nikdo není doma, a tak nechá na papíře vzkaz, že šel ven. Ten položí na stůl, obuje se a vyrazí do hospody.* "Jak se to stalo? Byl jsem tak rozhodnutý. Věděl jsem rizika. No, po geninský se všechno změnilo. Asi to byla taková facka do reality. Vážně bych s tím mělo něco udělat. Posunout se dál." *Přemýšlí po cestě. Nakonec dorazí k hospodě. Otevře dveře, rozhlédne se kolem sebe a nasaje vzduch. Jo, tohle patro fakt ne. Jde tedy o jedno výše. To už je lepší. Není to sice žádný luxus, ale v té špíně i mezi ní sedět nehodlá. Navíc je to tu levnější než luxusní vrchní patra. Sedne si k malému stolku do kouta. Objedná si jedno pivko. Vytáhne z kapsy krabičku cigaret, jednu z ní vytáhne a zapálí si. Čeká na pivo a očima skenuje místnost.*

*Toshi zase jednou zdrhnul z domu, jakmile otec za sebou zavřel domovní dveře. Už ho ten domácí teror, jak si to nazval sám pro sebe, pěkně štval. Hiro, jeho dvojče, už byl tak před ním, že už ani nedoufal, že ho někdy dožene. Přišel na tajemství jejich klanu, kdežto on měl svojí makovici stejně prázdnou jako na začátku zkouání všech těch výjevů tvorů, které byly něco mezi člověkem a zvířetem. Měl prostě chuť udělat zase nějakou lumpárnu, aby si ho otec byl nucený všimnout. Protože teď ho už pár týdnů prostě ignoroval. Vyrazil do ulic v prosté černé košili a kalhotech, ale bylo při pohledu na něj jasné, že je z lepší rodiny. To, že jeho rodina byla až nechutně bohatá, se prostě nedalo jen tak zamaskovat. Holky v jeho věku se snažily upoutat jeho pozornost, ale tentokrát se jim nedostalo takového štěstí. Ani nevěděl, jak se tam dostal, a zastavil se před hospodou. Věděl, že tady rozhodně neměl co dělat. Pokud by ho tady načapal jeho otec, tak by doma dostal pořádný výprask. Ale možná proto ho lákalo se tam podívat. Nikým nepozorován vešel do spodního patra a musel nakrčit nos. Do nosu ho praštil smrad pajzlu a lidi, kteří tam seděli, se mu vůbec nelíbili. Měl sto chutí odsud utéct, ale pak za ním vešla nejspíš manželská dvojice, která ihned z tohoto prostředí, se vydala po schodech nahoru. Toshi byl příliš zvědavý na to, aby prostě utekl, tak je následoval. O patro výš to už vypadalo docela snesitelně, tak se tam rozhodl trochu porozhlédnout. Rozhodně pokud se nepočítaly děti u jednoho stolu, které tam byly s rodiči, tak tam byl nejmladší návštěvník. Koukal se vyjukaně kolem sebe a najednou nevěděl, co se sebou. Byl prostě jen třináctileté pako, které nedávno nastoupilo na Akademii*

*Když Akio dostal svoje pivo, napil se a se slastným vydechnutím položil pulitr na stůl. Chystal se potáhnout z cigarety, když vtom do místnosti tak jako zabloudil nějaký kluk.* "He? Je tu sám? No, očividně je z bohatý rodiny. To znamená, že rodiče by tady rozhodně nehledal. A i když mě teď zmátnul, ten kluk vypadá pořád zmatenějc než já." *Vydedukuje ze situace.* Tohle není místo pro kluka, navíc jak tam tak stojí tak akorát připoutává pozornost. A to i normálně dost bije do očí. Za chvíli se ho někdo pokusí okrást, nedej bože hůř. Ach jo, a jsem zase tu, zachraňuju duši v problému. Tak pojď Akio." *Odloží cigaretu na popelník, vstane a rozejde se ke klukovi.* Hele, takhle jsi tu akorát všem na očích. Pojď si sednout ke mě. Tam nebudeš tolik na očích, a když se něco bude dít, budeš mít ninju na své straně. Tak pojď. *Řekne klukovi polohlasně a kývne hlavou směrem ke svému stolu.*

*Toshi se vyjukaně a s velkou nervozitou díval kolem sebe a nechápal žádný smysl v tom, že tu někdo hodlá trávit svůj volný čas. Když při velmi vyjímečných příležitostech s rodiči šli do restaurace, tak tam to rozhodně nevypadalo takhle. Byl možná příliš zažitý ve svém luxusu, než aby uznal, že jsou lidi, kteří se dokážou bavit na takových místech. Sledoval, jak si ho všichni prohlíželi, dokonce na něj jedna žena dosti nechutným způsobem mrkla a prohlížela si ho od hlavy k patě. V tu chvíli se chtěl otočit a utéct, ale to už k němu přišel kluk o pár let starších než on s čelenkou kolem krku.* Páni, to tady tráví čas i shinobi? *pomyslel si a musel se ušklíbnout, když si tu představil svého otce. Chvíli Akia sledoval, aniž by nějak reagoval, ale nakonec potřásl hlavou* Díky za nabídku. *vymáčknul ze sebe a mířil si to s tím cizím klukem k jeho stolku, kde si všimnul piva a cigaret. Na oboje se díval dost zvědavě, jeho otec sice míval ve zvyku čas od času, když měli návštěvu, kouřit, ale jeho cigarety či doutníky vypadaly přeci poněkud jinak*

*Akio se posadí na místo, kde seděl před tím a rukou pokyne klukovi, aby si sednul před něj. Rozhlédne se na lidi v hospodě. Pár lidí zvědavě kouká, ale většina se vrátila k tomu co dělali před tím. Zatím to nevypadá že by mohli být nějaké potíže. I přes to si Akio srovná a upevní zápěstní nože, které jsou schované pod rukávy mikiny. Pak si zase vezme svou cigaretu a podívá se na kluka.* Fajn, mohli bychom začít tím, že se představíme. Já jsem Akio. Akio Noriaki. Těší mě. Jak se jmenuješ ty? *Představí se klukovi a zeptá se na jeho jméno. Trochu si kluka přeměřuje pohledem. Vypadá mladě, ale ne tolik. Tipoval by ho tak na třináct, čtrnáct. Akio se napije a čeká na klukovu odpověď.*

*vděčně přijal židli proti jeho dnešnímu zachránci a byl rád, že se dál nemusel dívat na ty podivné lidi. Samozřjemě nebyli tak divní a odporní jako ve spodním patře, ale taky v něm nevzbuzovali dvakrát příjemné pocity. Pozorně sleduje, jak si kluk před ním něco rovná pod rukávy mikiny, ale nebyl si jistý, jestli by nebylo příliš troufalé se ptát. Když se mu představí a zeptá se ho na jméno, tak se trochu plaše usměje* Já jsem Toshikatsu Adachi. Těší mě, že tě poznávám, Akio. *promluví a očima se zaměří na jeho ochrannou čelenku. doufal, že brzy bude nosit taky takovou* Takže ty jsi shinobi? *zeptá se, aby tam neseděl v trapném tichu* Já jsem zatím ještě na Akademii, ale snad brzy doženu bráchu a budeme mít geninskou zkoušku ve stejný den. *zazubí se, nemůže se vzdát představy, že všechno se svým dvojčetem dělají spolu. Prostě to bylo přirozené*

Jo, jsem shinobi. Teprve genin, ale shinobi jsem. *Odpoví klukovi na otázku stručně.* Jo, určitě ho doženeš, jen se musíš snažit. Když se budeš pořádně snažit, překonáš i ty nejnadanější nesnaživce. Hlavně nepodceň přípravu na zkoušku. Pořádně trénuj. A ne jen fyzicky. I psychicky. Teorii. Čti příručky. I ten nejsilnější člověk se dá porazit, jen nad tím musíš přemýšlet. *Dá Toshikatsumimu pár rad.* "Bože, jen doufám že ty kluky nepřinutí bojovat proti sobě. Je to těžká zkouška sama o sobě. Snad jim to nebudou stěžovat." *Tuhle myšlenku Akio rychle vyžene z hlavy. Nechce být zbytečně pesimistickej. A jeho vlastní vzpomínky na Geninskou nejsou taky moc dobrý.* Promiň, ani jsem se tě nezeptal jestli si něco dáš. Platím. *Nabídne klukovi s úšklebkem.*

Páni *hvízdnul uznale, bylo mu jedno, že Akio byl jen genin, prostě to byl první shinobi zhruba jeho věku, kterého poznal* Jaká vůbec je geninská zkouška? Jaké to je, když musíš... *začal na něj chrlit otázky, ale přestal, jakmile Akio začne zase mluvit. Toshi byl prostě hrozně zvědavý na průběh geninské zkoušky. Jasně, věděl, že je to zkouška na život a na smrt, kdo z Iwy to neví už od prvního dne na Akademii. Nebo možná ještě dřív od svých rodičů. Pozorně ho poslouchal a napadlo ho, že ani náhodou nechce, aby proti němu musel bojovat vlastní bratr* Co by se stalo, kdybych odmítl bojovat na zkouškách? Nechali by mě prostě odejít s tím, že bych se vrátil na Akademii nebo že bych už nemohl být shinobi? *pokračoval v přívalu otázek, protože si byl jistý, že pokud by s bratrem jako dvojčata měli bojovat proti sobě, prostě by se oba vzdali. I kdyby ta cena byla vysoká.* Hm, asi si nic nedám. Vlastně ani nevím, co bych si měl dát, aby nebylo tak očividný, víš co, že jsem moc mladý na to, abych tu byl. *Toshi vrátil Akiovi úšklebek, ale pak se jen usmál*

*Akio se nad údivem chlapce trochu pousměje. Pamatuje si, když byl v jeho věku a jak byl taky nadšený když potkal prvního mladého ninju.* Zabít? *Doplní Toshiho otázku.* Na první zabití nikdy nezapomeneš. Něco to v tobě změní. Ale časem si zvykneš. Můj otec mi s tím hodně pomohl. Vždycky říkával, že není větší čest než porazit protivníka, jež je ti hoden. Taky vždycky říkával: "Vybral sis tenhle život, stejně jako si ho vybral ten druhý." Tenhle pohled mi pomohl si na to zvyknout a vyrovnat se s tím. Dává to smysl. My ninjové všichni víme do čeho jdeme. Ale na to máš ještě čas, tak na to moc nemysli. *Vysvětlí mi ve snaze mu to trochu ulehčit.* Pokud řekneš, že na zkoušku nejsi připraven, nechají tě rok na akademii a pak se tě znovu zeptají. Jakmile ale řekneš, že do toho jdeš, není cesty zpět. Buď zabiješ toho druhého, nebo budeš zabit. Tak jako tak, ze zkoušky vyjde ven jenom jeden. *Řekne vážným hlasem.* Ale neboj, určitě vás proti sobě nepošlou. *Ujistí Toshiho, i když si sám není jistý.*

*Toshi pozorně sledoval Akia a taky ho tak pozorně poslouchal* Hm, to dává smysl. Upřímně si nedokážu představit, až to nastane. Ale asi mě to donutí, když budu vědět, že buď zemřu já nebo můj soupeř. Když to nebude můj brácha, tak to asi nebude tak... *odmlčel se a musel se sám zhrozit vlastních myšlenek. Představa, že někoho bude muset zabít, bylo hrozné tak jako tak. Jen si říkal, že pokud proti němu bude stát někdo, koho třeba nebude vůbec znát nebo jen trochu, že to nebude tak příšerné. Uvědomil si, že bude muset zabít dvakrát. Nejdřív svého spolužáka z Akademie a pak ještě vězně. To zas tak "fajn" představa nebyla.* Je šlený přemýšlet nad tím, že smrt někoho cizího nebo ne tak blízkého nemůže být tak hrozná... *řekl nakonec nahlas, ale snaží se nad tím moc nepřemýšlet* Co vůbec děláš tady? Upřímně bych tu žádného shinobiho nehledal. *snažil se změnit téma, přeci jen vražda na geninské zkoušce nebylo něco, nad čím by se dobře přemýšlelo*

Upřímně, ani v tu chvíli na to moc nemyslíš. Jsi tolik napumpovanej adrenalinem, že ti to ani vlastně nedojde. To přijde až po souboji. Dost možná se pobliješ. A budeš mít štěstí když nebudeš mít hadry celý od krve. Máma mě tenkrát chtěla zabít když to musela čistit. I když záleží jak to uděláš. *Vzpomene si a trochu se nad tím pousměje.* Promiň, změňme téma. *Dojde mu, že tohle klukovi asi moc nepomůže.* No, chtěl jsem jít někam, kde se dobře přemýšlí ale zároveň abych byl mezi lidma. Tohle je ideální místo. Navíc ti pohled na ty chudáky dole ukáže, že může být vždycky hůř. Spíš bych se měl ptát já tebe? Co ty tady děláš? *Zeptá se Toshiho se zasmáním.*

*tak moc hltal každé jeho slovo, ale nakonec se musel prostě ušklíbnout. Akio zašel až do přílišných detailů, na které nebyl Toshi zrovna připravený. Už jenom představa, že po geninské zkoušce skončí s oblečením od krve byla prostě nechutná. Ale v tu chvíli asi bude rád, že žije, a nic okolo ho nebude zajímat. Aspoň to si Toshi myslel. Nemohl zabránit tomu, aby se trochu zachvěl a byl dost vděčný Akiovi, že se chystal změnit téma. Musel se pousmát, když zmínil to spodní patro* Hm, pravda. Představa, že bych skončil jako někdo tam dole... Není to lákavá nabídka. *odvětí, než se ho stihl zeptat, co tu dělal on. To, že podle Toshiho měřítek tohle místo není taky žádná sláva, to si radši nechával pro sebe. Chvilku se zamyslel nad jeho otázkou, než odpověděl* Vlastně ani nevím. Asi jsem jen chtěl upoutat pozornost otce nějakou lumpárnou. *přiznal se s nepatrným úsměvem, přeci jen řeci o geninské zkoušce se na jeho dušičce podepsaly*

Aha, lovec pozornosti. *Řekne Akio a zasměje se. On osobně nikdy moc blbosti nedělal, a když už, tak ne kvůli tomu, aby si ho rodiče všímali. Vždycky mu byli pozorní. Souvisí to asi s tím, že Akio byl jedináček.* A proč vlastně chceš upoutat pozornost? Jsi prostě takový, jsi rád když se o tobě mluví. Nebo si tě rodiče nevšímají a štve tě to. Nebo chceš trénovat s otcem, ale on to nevidí? Nebo si třeba všímají více tvého dvojčete než tebe? Hmm, neříkej mi to, nech mě hádat. *Řekne klukovi a zamyslí se.* "Na to že by to dělal jenom kvůli pozornosti nevypadá. Že by si ho rodiče vůbec nevšímali jen tak, to se mi taky nezdá. Vypadá, že je z dobré rodiny. Takže rodiče buď mají hodně práce, a nebo to jsou ty sourozenecký problémy." *Uvažuje v duchu Akio.* Dobře, uhmm, můj typ je, že si rodiče všímají více tvého dvojčete než tebe a ty chceš upoutat jejich pozornost. Uhodl jsem to? *Zeptá se a docela nadšeně čeká na odpověď. Zajímá ho, jestli to správně vydedukoval nebo ne.*

*Trochu se nervózně usmál, když ho Akio nazval lovcem pozornosti. On si tak nepřipadal. On se uzavřel do sebe přede všemi, uzavřel se ve vlastním pokoji, aby mohl co nejdříve přijít na záhadu jejich klanu. Ale nedařilo se mu, rozhodně se mu nedařilo tak jako jeho dvojčeti. Přál Hirovi úspěch, jasně, kdo by své druhé lepší půlce nepřál úspěch, ale zároveň nezabránil tomu, aby nežárlil na pozornost, která se dostávala Hirovi a jemu ne. S trochou pobavení poslouchal Akia při přemýšlení, proč chce upoutat pozornost. Musel se od srdce zasmát, když Akio tipnul správně ten důvod* Jo, máš pravdu. Ale k tomu bych měl asi sakra rychle zjistit, v čem je můj klan tak divnej, že mi to nikdo nechce říct narovinu. *odpověděl s úsměvem a podíval se na svoje ruce. Měl pocit, že to měl přímo před nosem, ale prostě na to nemohl pořád přijít*

*Akio se usměje, když zjistí, že měl pravdu. Dál pak poslouchá Toshiho.* Hm, při hledání sebe sama člověk najde všechno, jen ne sebe sama. *Akio se snaží znít vážně, ale vůbec neví o čem mluví.* Ehm, no, je dobře že jsem ninja a ne filozof. *Řekne a zasměje se.* Rád bych ti pomohl, ale o klanech toho vím prd, s vyjímkou svého samozřejmě. *Řekne trochu lítostně. Fakt by mu rád nějak pomohl, vypadá jako fajn klučina, ale bohužel neví.* Jo, dospělí většinou nemluví na rovinu. Většinou si myslí, že děti to nechápou nebo tomu nerozumí, i když to většinou není pravda. *Snaží se mu aspoň nějak poradit.* Hele, vím že je to klišé a slyšíš to určitě od každýho, ale třeba je důvod, proč ti nechtějí nic říct. Třeba tě od něčeho chrání. Ale věřím, že až budeš připraven, tak ti vše řeknou, určitě. *Řekne Akio aby ho aspoň trochu povzbudil. Napije se svého piva a potáhne z cigarety.* Z jakého klanu vůbec jsi? *Zeptá se, když už se o tom baví.*

*když Akio promluvil, je jasné, že mu Toshi vůbec nerozuměl, takže se jen usmál, když se Akio zasmál. Přesto si ty slova hodlal zapamatovat, znělo to docela zajímavě. Když mu řekl, že o klanech nic moc neví kromě svého, tak se Toshi neudržel a zeptal se* A z jakého klanu jsi ty? *vypadlo to z něj v odmlce, než Akio začal zase mluvit. On vlastně měl nějaké ponětí o ostatních klanech, přeci jen v rámci domácí výuky s otcem hodně četl o Iwě a jejích shinobi, ale o jejich klanu moc netušil, což bylo docela smutné. Když ho Akio povzbudil, tak se Toshi usmál* Hm, možné to je. Všude po domě máme různé obrazy podivných stvoření mezi člověkem a zvířetem, řekl bych, že to má s naším klanem souvislost, ale vůbec netuším, jak s tím mám naložit. *pousmál se a když se ho Akio zeptal na klan, tak mu nic nebránilo mu odpovědět* Jsem z klanu Dengen O

Jsem z klanu Haya. Naše jutsu jsou spojena s telepatickým ovládáním včel a taky s medem. *Odpoví Toshimu a stručně mu vysvětlí jeho klanové schopnosti.* Rád bych ti to ukázal, ale žádnou klanovou techniku ještě neumím. Vidíš, třeba je můj klan taky divnej. *Řekne, aby ho ještě nějak povzbudil, a zasměje se.* Člověk a zvíře hm? Možná, nějaká transformace, nebo tak něco? Fakt vůbec nevím, promiň. *Ještě jednou se mu omluví, opravdu rád by mu pomohl, ale prostě neví jak.* Dengen O?Bohužel, žádný jutsu, nebo tajemství neznám. *Dodá k jeho odpovědi. Název klanu si ale poznamená v hlavě. Akio dokončí svoje pivo i cigaretu. Podívá se na Toshiho a na chvíli se zamyslí.* Tak pojď, doprovodím tě domů. Můžu říct otci, že jsem tě tady našel, aby se na tebe teda zlobil, jestli chceš. Můžu s ním zkusit promluvit i o tom, co jsme tu řešili. Zase, jenom jestli chceš, do ničeho tě nenutím. *Navrhne mu.* Tak jako tak tě doprovodím domů, tak pojďme. *Řekne rozhodně, vstane ze židle, zaplatí a vydá se ven.*

Hm, tak včely, jo? Aspoň až bude mamka nebo Jusuke shánět med, tak budu vědět, za kým mám jít. *zazubil se na něj, chtěl to prostě celé převést do srandy* Ale ovládat včely zní taky dobře *zamyslel se po chvíli, přišlo mu to šílené moct ovládat něco tak malého a svým způsobem nebezpečného jako byly včely* to nevadí, já na to určitě přijdu a třeba až se uvidíme příště, tak ti řeknu, že jsme klan totálních cvoků *tiše se zasmál a přemýšlel, jak by mohli členové klanu Haya používat med při útoku. Tak ono by třeba stačilo medem přilepit soupeře k zemi. Pobaveně se culil, zatímco nad tím přemýšlel, a každopádně mu bylo ve společnosti Akia mnohem lépe, než když se sem dostal. Když mu Akio nabídne, že ho doprovodí, tak se jen pousmál* Myslím, že bude bohatě stačit, když přijdu domů s tebou. *odvětil, moc dobře si vybavoval, jak mu otec dal do těla, když bez dovolení v jejich sklepě trénoval, vydal se za Akiem ven*

*Zasměje se jeho vtipu.* Jo, a nebo jste úplně normální a všechno bylo jedno velký nedorozumění. *Odvětí na to.* Dobře, jak chceš. *Odpoví mu. Nechce ho do ničeho nutit, a tak jen udělá, co je po něm žádáno.* Uhm, nevím kde bydlíš, takže nás budeš muset vést. *Řekne, když jsou oba venku. Nechá se tedy vést Toshim k jeho domu. Po cestě potkávají dost lidí.* Hele, tvoje rodina, jsou vůdci vašeho klanu? Jenom že vypadáš, no, jak to říct, jako že jsi z lepší rodiny. *Zeptá se co nejslušněji umí. Už zapomněl Toshiho příjmení, a Toshi opravdu vypadal jako někdo, kdo by klidně mohl pocházet z rodiny vůdců klanu.*

Ale to by byla trochu nuda, nemyslíš? Jsem spíš pro to, že jsme klan plný šílenců *zazubil se na něj a vyšel s ním z toho docela šíleného komplexu, do kterého, jak si sám sobě slíbil, už asi v životě nevkročí. Po Akaiových slovech ho zavedl do čtvrti klanu Dengen O a mířil docela přímou cestou k jejich domu, který vypadal docela honosně. Cestou se ho zeptal Akio, jestli jejich rodina jsou vůdci klanu, tak jen pobaveně zavrtěl hlavou* Ne, rodina Adachi mají do vůdců klanu dost daleko. Otec se živí jako žoldák, tak možná prostě měl párkrát štěstí na pořádné zakázky *řekl trochu zamyšleně, sám nad tím také dost přemýšlel, jak se vlastně jeho rodina dostala k takovému bohatství. Měli honosný dům, sluhu, jeho otec se choval jako opravdový pán domu. Ale Toshi byl na tohle zvyklý, tak mu to nepřišlo jako nic divného a do teď neměl skoro žádné kamarády, takže nebyl moc konfrontován s životem ostatních lidí, takže se trochu stydlivě usmál* Ale nemyslím si, že jsem kvůli tomu, v čem žiju, nějak namyšlený nebo tak. Hm, možná co se týče holek, tak jo *zazubil se zvesela, bylo to právě ve chvíli, kdy z dálky viděl jejich dům*

Jak myslíš. *Odpoví s lehkým úšklebkem.* "Žoldák hm? No, tam se asi dají vydělat pořádný peníze. Ochrana obchodníků, menších feudálů, úkladné vraždy." *Řekne si v duchu.* To je dobře. Peníze ti totiž tam venku nepomůžou. A ani z tebe neudělají lepšího člověka. *Řekne trochu výchovně, ačkoliv Toshi nevypadá, že by to potřeboval. Většina dětí z bohatších rodin byla často nafoukaná a pak z toho vyrostli, takže to, že Toshi ve svém věku přemýšlí takhle je dobrá známka.* Už se blížíme? *Zeptá se Akio a uvnitř se začne připravovat na rozhovor s Toshiho otcem.*

*když akio promluvil o tom, že peníze člověku tam venku nepomůžou, tak se trochu ušklíbl. Měl na to trochu jiný názor, přeci jenom viděl, jak se většina ostatních shinobi z jeho klanu ve věku jeho rodičů chovají k jeho otci. Peníze znamenaly moc, alespoň vevnitř komunity, ve které Toshi a jeho bratr Hiro vyrůstali. Ale taky způsobily, že se jich ostatní stranili, normální děti či puberťáci mají plno kamarádů, ale Toshi s Hirem byli prostě jen spolu a jiní děti z Dengen se s nimi nekamarádili. Jak tak přemýšlel, tak jen na Akiova slova kývl. Mělo to své pro i proti. Ale co bude ve světě mimo Iwu, to si nedokázal Toshi ještě představit. Bylo to tak vzdálené, že si o tom nechával možná tak zdát. Mezitím došli až skoro k domu, tak Toshi ukázal na jeden z větších a honosnějších domů. Rozhodně vypadal skoro jak zámek, kde někdo schovává princeznu. Alespoň oproti jiným domům v jejich ulici* Tak jsme tady *poznamenal skoro zbytečně Toshi, pouze v jednom okně v prvním patře se svítilo. Toshi tiše zaklel, bylo to okno v otcově pracovně*

*Při pohledu na dům Toshiho rodiny Akio jenom uznale pískne. Ne, že by si žil nějak špatně, to ne, ale na takovýhle luxus teda taky nebyl zvyklý.* No, tak jdeme na to. *Prohlásí Akio, zhluboka se nadechne a přistoupí ke vchodovým dveřím. Je u nich malý zvoneček. Zacinká na něj a čeká, až někdo přijde ke dveřím. Mezitím si v hlavě připravuje, co bude říkat. Nesmí zapomenout na zdvořilý pozdrav, možná zdvořilejší než obvykle, když je to taková vážená rodina. Nechce vypadat jak nezdvořák. No, co potom? No, prostě asi jen řekne, kde našel Toshiho. Žádný důvod nad tím nějak moc přemýšlet. Akio takto dál přemýšlí, dokud někdo neotevře dveře.*

Jusuke - sluha
Shigesato - otec

*Toshi doufal, že když Akio zazvonil, tak přijde otevřít Jusuke a jemu všechno projde. Jako ostatně všechny tyhle výlety, které se nikdy neměly uskutečnit. Sice jako vždycky dveře otevřel Jusuke, postarší muž, který se zvědavě podíval na Akia, než si všiml Toshiho* Přivedl jste si kamaráda tak pozdě, mladý pane? *zeptal se, než se ozvaly rychlé kroky po schodech dolů a ostrý hlas o něco mladšího muže* Já to vyřídím, Jusuke. *Jusuke se hned klidil z cesty a ve dveřích se objevil vysoký svalnatý muž, který rozhodně nevypadal, že by zanevřel na shinobi výcvik jen kvůli blahobytu* Toshikatsu?! *přísně si změřil syna pohledem, Toshi pod jeho pohledem sklopil oči, stačil jediný pohled na otce, aby věděl, že je zle. Nebo že v blízké době bude zle. Potom se Shigesato teprve otočil na Akia* A ty jsi? *prohlédl si ho, neuniklo mu, že mladík před ním je už shinobi, ale nic z toho neusuzoval*

"Hm, takže i sluha jo?" *Projde Akiovi hlavou, když muž ve dveřích osloví Toshiho "mladý pane". Když ovšem spatří Toshiho otce, všechny tyhle myšlenky jdou pryč. Rozhodně vypadal dobře na svůj věk. Vypadal, no, jako shinobi.* Promiňte, že ruším, Adachi-sama. Našel jsem vašeho syna v jednom z nižších pater hospody U Škrta, místo, jak jistě sám uznáte, rozhodně ne pro mladého hocha. Vzal jsem tedy vašeho syna k sobě a odvedl ho domů pane. *Vysvětlí Akio. V jeho představení samozřejmě nechybí hluboká a dlouhá poklona. Akio možná není z tak bohaté rodiny, ale dobré vychování má. Je celkem nervózní, ale choval se jak nejzdvořileji uměl, tak to snad půjde hladce. Nervózně vyčkával na reakci Toshiho otce.*

Shigesato Adachi

*Shigesato si vyslechl Akia a jen vážně kývl hlavou, než si založil ruce na hrudi a podíval se spatra na svého syna* Ihned se sebereš a počkáš na mě ve sklepení *promluvil přísně, Toshi se na něj značně vyděšeně podíval. Když ho dotáhl otec na trénink do sklepení naposledy, zůstal ležet na zemi neschopný pohybu.* Ale otče... *začal Toshi a chtěl namítnout, že je pozdě na nějaký trénink, ale Shigesato ho rázně umlčel dalším z přísných pohledů* Řekl jsem ihned! Pokud jsi měl čas courat se po hospodách ve svém věku, tak si najdeš čas na svůj trest! *zvýšil trochu hlas Shigesato, což se stávalo velmi zřídka. Tehdy Toshi trochu zalitoval, že souhlasil s nabídkou Akia, že ho nabonzuje. Ale nic na to neřekl, jen pokorně přikývl a vydal se dovnitř místem, které mu otec udělal* Rád jsem tě poznal, Akio *letmo se na něj podíval a nepatrně se za zády otce usmál, než se vydal tam, kam měl. Shigesato si chvíli ještě Akia prohlížel* Ne, že by shinobi jako ty by tam měl co dělat. *promluvil po chvíli, než se na Akia nepatrně usmál* Ale děkuju, že jsi Toshiho dovedl domů. Pokud bys přišel k normální čas, jsi tu vítán *promluvil Shigesato a poté, co Akio jistě něco odpověděl, tak zavřel dveře a šel za Toshim do sklepení*

Já tebe taky Toshi. Zatím. *Rozloučil se s Toshim a věnoval mu provinilý úsměv. Cítil se za něj trochu špatně, no na druhou stranu teď má veškerou pozornost svého otce. Navíc si je jistý, že tvrdý přístup z něj udělá skvělého ninju. Když si ho měřil pohledem, neuhýbal, stál vzpřímeně a díval se mu do očí. K jeho poznámce, že tam neměl co dělat jen provinile kývne hlavou.* Děkuji za pozvání, vážím si toho. Máte milého syna. Toshi je skvělý kluk, určitě z něj vyroste vzorný shinobi. Nashledanou, Adachi-sama. *Řekne na rozloučenou, ještě jednou se hluboce ukloní, opětuje muži nepatrný úsměv a pomalým krokem se vydá domů.*