Brána Sunagakure

*Kureya právě sedí se svačinou na hradbě, která obklopuje Sunagakure. Zrovna skončil v akademii, tak si šel svačinu sníst sem, na jeho oblíbené místo.Prostě tam jen tak seděl se svačinou, nohy mu visely ve vzduchu, občas si s nima houpnul a pozoroval pomalu zapadající slunce. Zasněně se díval do dáli do pouště, ve které se jeho domov naházel. Rád sem chodil, kdykoliv potřeboval přemýšlet. Miloval to tu.* Ach jo, to je nádhera. *Povzdechl si nahlas nad tou krásou. Stejně sem nikdo nechodil, nebo spíš nevěděl o nikom kdo by sem chodil, tak proč to neříct nahlas. Nabral si z krabičky nudle, které měl k svačině a opět se zadíval do krajiny.*

*Pro Kaie to byl den jako každý jiný. Rychle zmizel z Akademie a mířil si to rovnou domů. Šel rovnou domů, když ho napadlo cosi nevídané.* ,,Co kdybych se šel projít, než půjdu domů?" *Řekl si pro sebe a namířil si to na hradby. Cestu tam znal, jelikož tak šel párkrát v noci a to byl vzkutku nádherný vyhled. Ve dne tam nikdy nebyl. Vyšel na hradby a rozhlédl se.* Je tu pěkný výhled, ale v noci je tu mnohem hezčí. *Řekl nahlas, aniž by se podíval kolem, zda tam někdo byl s ním. Rozhlédl se nyní a uviděl kluka, kterého párkrát zahlédl na škole. Rozešel se k němu a usedl vedle něj.* Čau. *Pozdravil a koukal do dáli. Po chvíli opět spustil.* Celkem hezký výhled, že? *Dodal.*

*Když na něj kdosi promluvil, otočil hlavou směrem k zvuku. Stál tam kluk zhruba jeho věku. Přišel mu povědomý, asi ho párkrát zahlédl na akademii.* Ahoj. *Odpověděl s plnou pusou na pozdrav.* Jo, je to nádhera. Chodíš sem často? *Zeptá se a pokračuje ve svačině. Po chvíli opět spustí.* Přijdeš mi povědomý. Neviděli jsme se na akademii? Hele, já jsem Kureya. *Představí se s úsměvem a natáhne ruku, aby si s ním potřásl.* Jak se jmenuješ ty? *Zeptá se a dál se zadívá do krajiny.*

Chodím sem jen v noci. Je to tu o mnoho hezčí. Jinak sem tu každou druhou noc. *Odpovím a hledím do dálky. Když se chtěl na něco zeptat, onen mladík promluvil dřív. Podal mu ruku.* Já sem Kai. *Představil se.* Je možný že si mě viděl na akademii. Ale kromě moji třídy je mě těžké zahlédnout. Kdyby ti bylo 7 let, mohli jsme být ve stejné třídě. *Dodal Kai. Jak se díval do dále, onen výhled jej ohromil, takže neměl ponětí, co bude dělat zbytek dne.* Co máš v plánu dneska dělat, kromě sezení zde a koukání do dálky? *Zeptal se Kureyi

Hm, v noci to tu musí být parádní. Asi jsem taky někdy zajdu. Třeba se potkáme. *Řekne a poslouchá Kaie.* No jo, trochu jsem to nestihl. *Řekne a zasměje se.* "Takže je starší co?" *Pomyslí si.* Eh, dneska? Dneska už asi nic. Dojím svačinu, posedím tu a pak asi půjdu domů na večeři. Ale... *Řekne a odmlčí se pro dramatický efekt.* Jestli máš ty v plánu něco lepšího, rád se přidám. *Řekne s úsměvem a nabere poslední nudle, krabičku s hůlkami pak uloží do batohu, který má vedle sebe.*

,,Takže je mladší jo? Sakra, nesnáším být starší než kamarádi." *Řekne si pro sebe. Zatímco se dívá do dálky, tak poslouchá i Kureyu.* Já měl dneska v plánu jít domů a pak se jít projít po Kiri. Večer sem chtěl jít sem si sednout a koukat v noci do dálky. To je moje jediná a stálá rutina. *Odpovím mu a dál koukám do dálky.* Tak jestli chceš, můžeme se tu sejít večír. A jestli znáš někoho dalšího, můžeš ho přizvat k nám a můžeme pokecat. *Nadhodil návrch.*

Večerní setkání jo? Koukání na hvězdy, měsíc, kecání a tak. *Řekne a zamyslí se.* To vůbec nezní špatně. Dobrý nápad Kaii. *Řekne a lehce ho kamarádsky pěstí bouchne do ramene.* Pozvu pár dalších lidí, seznámíme se, bude to super. Budeme přece všichni ninjové spolu, tak bysme se měli setkat už brzo. Utužuje to vztahy, to lepší spolupráci a ta lepší výsledky, nemyslíš? *Uvažuje nahlas. Pak se na chvíli odmlčí a zadívá se na západ slunce. Za chvíli se ale zase rozpovídá.* Hele, z jakého ty jsi vlastně klanu? *Zeptá se zvědavě.*

*Kai se usměje, když se Kurayovi libí jeho nápad. Jen se usměje, když dostane přátelskou pěst do ramene a dál sleduje obzor. vyslechne si jeho řeč a usměje se.* To je dobrý nápad. Rád pozná nové lidi z vesnice, když sem tu Akademii tolik zanedbával. *řeknu a sleduji obzor.* Jsem z Mononoke. *odpovím.* A co ty?? *Zeptám se. Po odpovědi se zvednu, vezmu si věci z Akademie a připravím se na odchod.* Tak se měj Kureyo. O půlnoci Tady? *Zeptám se ještě pár kroků od něj.*

Já jsem z klanu Toku. *Odpoví mu hrdě.* Jasně, budu tu, a pozvu všechny co znám. Zatím. *Rozloučí se s ním a za chvíli po něm vyrazí na cestu domů.*

*Kai se těšil na noční piknik na hradbách s novými kamarády. Proto taky nespal a připravoval se. Byl i lehce nervózní z nových kamarádů.* ,,Kureyia mi přijde jako fajn kluk. Doufám že s ním budu kamarád, nerad bych s ním nebyl za dobře." *zamyslel se Kai a přemýšlel, co by si měl vzít sebou. Pak si vzpomněl a doběhl do kuchyně. Čirou náhodou tam byla jeho sestra a tak ji poprosil, jestli by mu neudělala Dango, které by si mohl vzít sebou na půlnoční piknik. Sestra se jen pousmála a souhlasila, načež opět odběhl do pokoje, kde si šel připravit své oblíbené hadry. Hodinu před srazem se Kai oblékl a odešel do Kuchyně, kde si vzal hotové Dango a odešel z domů pryč. Cestou měl dobrou náladu a přemýšlel jak se to vyvine. Věděl i to, že tam bude brzy, ale to byl jeho úmysl. Dorazil tam dvacet minut před srazem. Batoh položil bokem a sám si sedl na hranu a nohy svisel podél hradeb dolů a sledoval obzor. Tento výhled měl moc rád. Byl to takový klid a nikdo ho nerušil. Jak tam seděl, začal po chvíli vyhlížet ostatní.

*Kureya se vzbudil uprostřed noci, jak plánoval. Potichu se oblékl, vzal již předem připravené rýžové knedlíčky a vyplížil se z domu. Zajímalo ho, jestli dojde první, nebo jestli tam už Kai bude. Zval taky Kami, tak ho zajímalo, jestli dorazí.* "Takže, půlnoční piknik na hradbách s kamrádama. To bude tak super!" *Řekl si v duchu. Ovanul ho chladný vítr, tak si nasadil kapucu jeho černé mikiny na hlavu. Když docházel k hradbám, všimnul si v měssíčním světle siluety nahoře.* "Tak co, kdo to bude, Kai, nebo Kami." *Uvažoval a docházel. Když dorazil až na vrchol, spatřil Kaie.* Čau, tak jsem tady. Nesu něco málo k svačince. *Řekl s úšklebkem a ukázal mu krabičku s knedlíčky.* Měl jsi pravdu. Je to tu fakt pěkný. Ale pořád preferuju západ slunce. *Dodá a trochu se ušklíbne.*

*Kami vypne rozespale budík a podívá se kolik je hodin. Byl akorát čas vstát a vydat se za Kaiem a Kureyou na hradby, jak jí Kureya pozval.* 'Jsem ráda, že mě mamka nakonec pustila ven s klukama,' *řekne si dívka. Oblékne si dlouhé kalhoty, černé tričko a na to ještě černou mikinu, aby jí nebyla zima. Poté si vezme tašku a potichu sejde dolů do kuchyně. Z ledničky vezme několik lahví s ledovým čajem a dá si je do tašky. Pak ještě vezme krabičku s koláčky a taky si jí dá to tašky. Poté odejde do chodby, kde si obuje boty a pak už se vydá tichými ulicemi Suny až na místo, kde měli mít sraz. Po nějaké době se dostane k hradbám a tak se začne rozhlížet kolem dokola, jestli je tam už někde kluci jsou. Když je uvidí, tak se za nimi rozejde.* Ahoj kluci, *řekne dívka a usměje se na ně,* Díky za pozvání, *dodá ještě.*

*Kai se pousměje, když uvidí Kureyu a zvedne se na nohy.* Čau Kureyo. Sem rád, že si dorazil. Já vzal nějaké Dango. *pozdravil a ukázal na batoh. Pak se k němu sehnul a vyndal krabičku, plnou dango a položil ji vedle. Zarazil se a začal něco hledat v batohu. PO chvilce vytáhl malou deku a rozložil ji. Položil na ní Dango a na kraj i svůj batoh, aby to trochu zatížil. Přitom všem se ovšem rozhlížel kolem sebe, jestli náhodou někdo ještě nepřijde. V dálce po chvíli uviděl siluetu. Chvíli čekal, aby věděl kdo to je.* Ahoj Kami, sem rád, že si přijala pozvání a přišla si. *Pozdravil, když onu siluetu rozeznal. Stál tam vedle deky, kterou rozložil.* Přinesl sem i deku, aby jsme to jídlo přeci nedávali na zem a mohli si i na něco sednout, kdyby ty hradby byly studené.* řekl Kai.

Dango jo? Tady je někdo na sladký. *Řekne a zasměje se.* Á, deka, dobrý nápad! *Zvolá a rozloží na ni kndelíčky, které přinesl. Po chvilce uvidí ve tmě i dalšího člověka. Když pozná Kami, pozdraví ji.* Ahoj Kami, jsme rádi že jsi přišla. *Sedne si na deku, nehá nohy volně viset z hradeb a zadívá se na měsíc a hvězdyy. Pak se šibalsky podívá na Kami a s úšklebkem se zeptá.* Tak Kami, co za dobroty jsi nám přinesla ty?

*Kami si prohlédne, co vše tam ti dva donesli a trochu se posuměje.* Já jsem donesla ledový čaj a koláčky, *řekne dívka a usměje se.* Musím teda říct, že jsem měla co dělat přemluvit mamku, ale nakonec to prošlo, *řekne a pak začne v hledat v tašce krabičku, kterou položí na deku a taky lahve s čajem.* Hmm, akorát jsem teda zapomněla na nějaký kelímek nebo něco, *poví Kami. Tašku nechá ležet na zemi a podívá se na oblohu. Po chvíli přesune svůj pohled na noční vesnici. Vypadá to úplně jinak než ve dne, *poví zamyšleně Kami.* 'Jsem ráda, že jsem si našla nějaké kamarády a ještě to vypadá, že oba dva budou fajn,' *řekne si v duchu.*

Jo, mám rád sladké. *Odpoví Kai a pousměje se. Sedne si vedle svých nových kamarádů a kouká na oblohu. Jen se otočí na Kami, aby viděl co donesla ona.* Něco k pití jo? To mě nenapadlo. Alespoň tu nebudeme na suchu. A s kelímkami si nedělej starost. Nějak si poradíme. *řekl a dál se díval na oblohu.* ,,Jsou to skvělí kamarádi, snad s nimi bude sranda." pomyslel si. Lehce se pousmál na oblohu, protože byl šťastný. Konečně byl s nim někdo venku.* Abychom se lépe poznali, mohli bychom o sobě něco říct, ne?? *zeptá se a otočí hlavou k nim. Chvíli na ně kouká a pak spustí.* Tak já začnu. Jmenuji se Kai Yoshimitsu a sem z klanu Mononoke. Je mi 7 let. Mám jednu sestru, která je starší. Rodiče nemám. *řekne s skloní hlavu ke kolenům, které si přitáhne k hrudi.* Mým snem je být Kazekage a ochránit moji starší sestřičku. Můj druhý sen je překovat i ostatní kage a stát na vrcholu Shinobi jako nejsilnější. *poví a nohy zase nechá spadnout podél hradeb a nakloní se. To je čeho chci v životě dosáhnout. Ale nechci nikdy zanevřít nad kamarády.* řekne a usměje se na své nová kamarády.* A co ty Kureya? *zeptá se.*

Á, pití, dobrý nápad Kami. *Pochválí ji. Pak na chvíli zmlkne. Podívá se zasněně na oblohu a na svou rodnou vesnici, svůj domov.* "Jsem fakt rád, že mám tak super kamarády a že jsem se tu mohl narodit." *Řekne si v duchu. Když Kai navrhne představování, jenom přitaká hlavou. Poslouchá ho, a když skončí řekne.* Vypadá to že je řada na mně. Moje jméno je Kureya Yakushi. Jsem z toho nejlepšího klanu ve vesnici, Toku, jak jinak. *Podívá se na ně oba a zašklebí se, pak pokračuje.* Žiju se svými rodiči tady v Suně. Sourozence nemám. Mým snem je naučit se všechny techniky co existují, stát se nejsilnějším ninjou planety a použít tuto sílu k šlechetné ochraně zla, k napravení všech křivd a k poražení zla. *Řekne a u toho dělá velká gesta rukama.* A co ty Kami? *Zeptá se a usměje se na ni.*

Hih, tak vypadá to, že jsem jediná, kdo si vzpomněl na něco k pití, jsem ráda, že jsem to vzala víc, *poví Kami a trochu se usměje.* 'Jsem ráda, že jsem si tady našla kamarády, kteří jsou moc fajn,' *pomyslí si dívka. Následně poslouchá slova obou kluků.* Takže, asi bude řada na mě, *řekne dívka a na chvíli se odmlčí.* Já jsem Kami Kamai. Jsem z klanu Sumi. Chci se stát nejsilnější shinobi, ale ne proto, aby ze mě všichni měli strach, ale proto, abych mohla chránit lidi, kteří jsou pro mě důležití a taky vesnici, *poví dívka.*

*Kai poslouchá a snaží se vše zapamatovat. Sem tam se i pousměje, protože mu to dělá radost. Konečně si našel kamarády, kteří s ním chtějí taky kamarádit. Když se oba představí, obrátí hlavou k nim a chvíli a ně kouká.* ,,Takže oba chtějí být ti nejsilnější jo? To zní zajímavě." *pomyslí si a lehce se usměje.* Hihi *zahihňá se a začne se zvedat.* Takže máme všichni skoro stejný cíl, jak tak poslouchám. *poví a stoupne si na nohy. Podívá se na ty dva s úsměvem na tváři.* Dejme si slib. Že se všichni staneme těmi nejsilnějšími. Že se budeme snažit ze všech sil splnit náš cíl. *řekne a natáhne před sebe pěst. Kouká se na své kamarády a čeká co udělají oni. Jestli s ním budou souhlasit, nebo se z toho vykroutí.*

*Kouká na Kaie a poslouchá ho. Pak se zvedne na nohy, da svoji pěst k jeho a řekne.* Jo. Slibme si, že ať se stane cokoliv, nikdy nezapomeneme na svoje přesvědčení, že se ho navzdory všech překážek nevzdáme. Že splníme cíl, který jsme si stanovili a splníme si své sny. Protože to je to, co ninjové dělají. *Řekne vážně a zahledí se na měsíc a noční oblohu, pak se tázavě podívá na Kami, jestli se k nim taky přidá, nebo jestli tam bude jen tak sedět.*

*Kami sedí a poslouchá slova těch dvou. Pak se jen trochu pousměje. Vyskočí na nohy a natáhne svou pěst k nim.* Jasně, že ho, nikdy se nevzdáme svých přesvědčení, *dodá jen Kami, protože vše další bylo řečeno a usměje se na ty dva. Ona byla taková, že když někdy něco řekne, tak to udělá, i kdyby měla překonat sebehorší překážky.* 'Doufám, že se nám to vše povede,' *řekne si dívka v duchu.*

*Kaie potěšilo, že si našel kamarády, kteří mají stejný cíl. Pohlédne na ně a pousměje se. Následně se podívá do dálky, stále s úsměvem na tváři. Dá svoji pravačku na hrudník a pomyslel na svoji sestru.* Tak se pustíme do toho jídla ne?? *poví a ukáže svojí pravačkou na jídlo, které je na dece. Přitom sám tam stojí dále a kouká do dále.* ,Našel sel si dobré kamarády, kteří mají stejný cíl jako já. Snad nám to vydrží a budeme kamarádi dost dlouho.' *řekne si pro sebe a sedne si na deku, vedle svých kamarádů. Následně se pustí do jídla.*

Jo, máš pravdu. Je čas na jídlo. *Přitaká a zase si sedne. Vezme si dango, které přinesl Kai, a s chutí se do něj zakousne.* Mmm, je to fakt dobrý. *Pochvaluje si s plnou pusou a zadívá se na oblohu.* Hele, když o tom tak přemýšlím, všechny ty hvězdy jsou jako lidi ve vesnici ne? Každá je jiná, unikátní, ale všechny mají stejný domov, oblohu. A měsíc, který je hlídá, to je zase náš Kazekage. *Uvažuje nahlas a podívá se na oba své kamarády zvědavě, aby zjistil, jestli s jeho myšlenkou souhlasí.*

*Chvíli se dívá na Kaie a pak se trochu pousměje a podívá se na Kureyu, který se pustil do jídla.* Mno dá se to tak říct. Mám noční oblohu v Suně raději než tu denní, aspoň není takové vedro, *řekne dívka a trochu se usměje.* 'Jsem ráda, že jsem si našla kamarády, kteří jsou v pohodě, snad to dlouho vydrží,' *pomyslí si dívka.* Tak co kluci, už se těšíte na geninské zkoušky, *zeptá se trochu zvědavě Kami, protože jí to opravdu zajímalo. Ona sama z ní měla trochu obavy.* Popravdě já úplně nevím...

*Kai se pousměje na své kamarády.* Tvé poděkování vyřídím své sestře, která je dělala. Určitě bude potěšena. *oznámi a vezme si Koláček, který přinesla Kami. Po prvním kousnutí se mu rozzáří oči.* To je vynikající. Jsou úžasné Kami. *Pochválí ji a vezme si další. Opře se o levou ruku, kterou má položenou o zem za sebou. Dívá se na noční oblohu a znova si připomíná, proč ji tak miluje. Jedním uchem poslouchá Kureyu a tím druhým to ticho, které panuje.* Nad tímto přemýšlím každý den, který zde trávím. Přesně jak si to řekl, kámo. *odpoví mu Kai velice přátelským hlasem. Vezme si další koláček a té chuti se nemůže nabažit. Ovšem jeho užívání si chuti těchto koláčků vyruší Kami s otázkou ohledně chunninských zkoušek.* Neboj se Kami. Ty je určitě dáš. Si silná a ačkoliv to nerad přiznávám, tak si i silnější jak já, možná. Proto se jich neboj, určitě to zvládneš. *Odpoví ji a pohlédne na Kureyu.* Že Kueya. Že tu zkoušku zvládne. My všichni ji zvládneme. *zatne pravou dlaň v pěst a pohlédne na své kamarády.* Máme přeci svůj sen. Chunninská zkouška nás přeci nemůže zastavit. Projdeme ji všichni tři. *zakřičí a zvedne svoji pěst vzhůru, zatímco sleduje ostatní.*

Takže nejsem jedinej! Musí to být pravda, když se na tom dvě hlavy těch největších myslitelů v Suně. *Prohlásí nadšeně a zakousne se do danga.* Jasně, jasně. Žádná zkouška nás nikdy nezastaví! *Vykřikne nadšeně.* Nesmí nás zastavit. Musíme uctít naše předky a jejich odkaz. *Pokračuje vážnějším hlasem a semkne ruce do sebe.* "Žádná zkouška mě nezastaví. Nezastaví. Neboj otče, budeš na mě moc být pyšný. Dosáhnu tvých očekávání, to slibuji." *Řekne si v duchu, ale pak se zase vrátí do dobré nálady.* Pff, nějaká blbá zkouška mě nemůže zastavit. Přeci jen, jsem z nejsilnějšího klanu vesnice. *Řekne pohrdavě a pak se začne smát.* Dělám si legraci. *Dodá a rozhodne se, že vyzkouší i koláčky od Kami, které Kaiovi tak zachutnaly.* Hm, jsou vážně dobré. Kdo by si to pomyslel, že se odpověď na všechny otázky bude nalézat v jednom koláčku. *Řekne zamyšleně. Hned po tom se znovu začne smát.*

*Kai tam stojí a sleduje své druhy, sedící na dece a vychutnavající si jídlo. Když s nikdo nic nenamítá, tak si sedne vedle a vezme si své Dango.* Sestra má fakt cit pro vaření. *Pochválí svoji sestru. Dal tam jen sedí a chválí si to ticho, které tam panuje a užívá si ten nádherný výhled na poušť, která je osvětlená jen měsícem. Dneska v noci si zase připomněl, proč má noční výhled z hradeb nejraději.* Jasně. Příště až se tu zase potkáme, budou z nás Geninove. *Odpoví Kami a usměje se na ně.* Takže příště, až tu budeme zase kempovat, budou z nás Geninove. Těším se na to. *Řekne Kai, zatímco se dívá do dálky.*

*Podívá se na ně dva se zájmem, a pak svým vyhloubačným, namyšleným tónem řekne.* Pff, vy možná budete geninové, já už budu chunin. Nenechám se porazit slabotama jako jste vy. Jsem přece Kureya Yakushi, budoucí nejsilnější ninja světa. Nemůžu se zdržovat na úrovni genina. *Hned se tomu ale začne smát. Vezme si dango a vloží si ho do úst. Rozhlédne se okolo. Otočí se a koukne se pro změnu na vesnici místo hvězd. Tolik světel, domů ulic. Všechno odsud vypadá tak... malé a slabé. Jako kdybych tomu všemu vládnul. *Uvažuje nahlas unešeně. Pak se vrátí ze snění do reality a dodá.* A taky tomu jednou vládnout budu.

*Kai se dívá do dálky a přemýšlí nad budoucností.* 'Chci se stát silným, ale když to přeženu, bude moje sestra smutná. Musím tyto dva pocity dostat do rovnováhy. Musím zesílit, ale způsobem, který mě nezabije.' *Pomyslel si Kai. Jeho obličej vypadal sklesle, přestože měl v ruce Dango, od svoji sestry. Měl v sobě dva pocity, které se navzájem rušili. Dojedl své Dango a otočil se na vesnici. Ačkoli nechtěl ignorovat své dva kamarády, nepomohl si a ignoroval je. Nevěděl proč, ale měl hlavu plnou jiných myšlenek. Ovšem, když na ně koukal, vypadal šťastně, ačkoliv uvnitř se užíral dvěma pocity.*

Hej, Kaii, co je s tebou? *Vytrhne se ze svého snění a se zasmáním lehce udeří Kaie do ramene.* Neboj, nemusíš bejt smutnej z toho, že ti vyfouknu místo Kazekageho. Stejně o něj nestojím. Je to na mě moc nízká pozice víš? *Řekne svým dráždivým tónem a zasměje se.* "Ale je fakt, že noční vesnice je fakt super." *Pomyslí si a vezme si do ruky dango.* No jasně Kami, určitě nám to natřeš. Teda spíš jenom Kaiovi, protože se uprostřed boje zasní jako před chvíli. *Řekne a vybuchne smíchy.*

*Kai je duchem nepřítomen, jelikož přemýšlí nad něčím jiným. Avšak, jkdyz ho Kureya vyruší, koukne na něj a usměje se.* Semnou nic není. *odvětí a následně položí svoji dlaň na Kureyovo rameno.* Já Kazekagem nechci být. Klidně budu jeho věrná stráž. Klidně budu jenom Chunnin, když se tím splní můj sen. Pro mě nějaká hodnost nic neznamená. Pro mě je síla všechno. *Řekne s upřímným úsměvem. Teď na chvíli zapomněl na své problémy. Sundal ruku z jeho ramene a podíval se na Kami.* Jedna rána k mému školení nebude stačit.* Odpověděl a začal se smát.* Budeš potřebovat minimálně tři. *Řekl v pauze mezi smíchem. Tuto chvíli si opravdu užíval. Byl šťastný, že má tak super kamarády. Přestal se smát a otřel si oči. Chvíli byl ticho a pak se opět podíval na Kami.* Jestli budeš Kazekage, udělej mě svým strážcem. *Řekl a lehce sklonil hlavu, aby věděla, že to myslí vážně. Nasadil úsměv na tváři. Tato pozice byla pro něj blíž než jeho sen. Proto ho udělal svým druhým snem.*

*Upřímně poslouchá Kaie a vše co říká. Pak se mu podívá přímo do očí a stejně vážně odpoví.* Slova dle kterých bych žil. A tak bych dle nich i zemřel. *Kývne hlavou, aby Kaiovi ukázal, že to myslí vážně. Zakousne se do danga, zapije to čajem a jen poslouchá a směje se. Když pak Kai požádá Kami o to, aby se mohl stát strážcem, začne se smát a řekne.* Nechte těch slaďáren. Bejt Kazekage je hrozná nuda. Pořád je tvrdne ve vesnici, tváří se důležitě, sem tam vydává rozkazy, ale to je tak všechno. A jeho stráž tu tvrdne s ním. Já bych se radši přidal k Anbu, Ti dělají tu skutečnou práci. Ti plní vůli Kazekageho, a tím i vůli písku. To jsou skuteční ochránci naší vesnice, oni ji chrání ze stínu. Tak to vidím já. *Vysvětluje svým kamarádům a čeká na jejich názor.*

Každý máme jinou cestu k naplění naších snů. Být u ANBU není tak špatné, ale zase jako ochranka Kazekageho se dostaneš do střetu silných nepřátel a můžeš tak zesílit. Můžeš zápasit se všemi silnými shinobi ve vesnici a tak zesílit. Já sem raději pro přímý útok, ty zase třeba pro překvapivý. Každému sedne něco jiného. *odvětí, aby mu vysvětlil proč chce být ochranka Kageho a zakousne se do Danga. Následně vyslechne Kami a pousměje se.* Typoval bych tě na senseie. Přeci jen si milá skoro ke všem a umíš dobře učit ostatní. Kdybych někdy měl děti, chtěl bych aby jsi jim dělala senseie. *poví a ukáže ji palec nahoru.* V tomto ti věřím. *poví s úsměvem. Po chvíli dá palec dolů a napije se čaje. Chvíli sleduje noční oblohu a pak se podívá pod hradby.* Hej, lidi. Nemyslíte, že bychom toto setkání mohli ukončit? Už je docela pozdě a mě začíná být chladno. Takhle pozdě sem tu nikdy neseděl. *řekne a pak jen rychle dodá.* Ne že by tu s vámi nebyla sranda, ale mohli bychom si to nechat až budeme Chunninové. Tehdy se tu můžeme znovu sejít a pokecat. Co vy na to? *poví a položí otázku na konec, čekajíc na odpověď.*

*Vyslechne si Kaie, zavře oči a na chvíli zapřemýšlí. Pak řekne.* Jo, máš pravdu. Každý z nás máme stejný cíl, ale dostaneme se k němu jinou cestou. To se mi líbí. *Řekne a dojí poslední kousky jídla, co zbývají. Když Kai navrhne odchod, řekne.* Jo, taky bych už šel. Začíná mi taky být trochu zima. *Řekne a pomalu začne balit věci. Když jsou s balením hotovi, rozloučí.* Tak čau až budeme všichni Chunninové. *S tím se vydá na cestu domů. Ještě jim oběma z dálky zamává, a pak se jen ztratí ve tmě, na cestě domů. Potichoučku se vplíží do domu a pak do postele. Sundá ze sebe mikinu, ale nic jiného si nepřevléká. Normálně v oblečení skočí do postele. Je moc unavený na to, aby se nějak převlékal. Jak usíná, přemýšlí o svých kamarádech. Je rád, že si je našel. Je rád. Je šťastný. S touhle myšlenkou usíná.*