Toku

+3
Arisu Sasaki
Akio Noriaki
Admin
7 posters
Goto down
Admin
Admin
Admin
Poèet pøíspìvkù : 488
Join date : 04. 11. 19
https://rpgnaru-weebly.forumotion.eu

Toku        Empty Toku

Sun Nov 10, 2019 5:09 pm
Klan Toku se k Sunagakure přidal chvíli po jejím založení. Pomáhali vybudovat všechny studny a přívody vody. Již od prvních dní ve vesnici si o sobě vytvořili mínění, že jsou velmi důležití, až nepostradatelní. Jejich vlastní arogance je dostala velmi vysoko a zajistila jim poměrně dobré postavení. O ostatních klanech si myslí, že jsou horší a podřadnější, respektují pouze klan Yumi, který jim silou dokázal svou nadřazenost a "nedotknutelnost".
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Sun Feb 02, 2020 6:02 pm
*Kureya právě meditoval u sebe v pokoji, když v tom ho vyrušilo volání jeho mamky.* /NPC: *Kureyo, pojď k večeři!*/ Už běžím! *Zavolal a seběhl ze schodů. Když přišel do jídelny, zjistil, že otec už přišel domů.* Ach, vítej doma otče. *Pozdravil ho pokorným hlasem jako vždy.* /NPC: Ahoj synu. *Odpoví mu otec.*/ *Kureya si sedne a čeká až dostane jídlo.* Dobrou chuť. *Řeknou si všichni navzájem. Během jídla panuje ticho, které pak přeruší Kureyův otec.* /NPC: Takže, Kureyo, jak ti to jde na Akademii? *Zeptá se Kureyi.*/ No, jde to dobře. Učitelé si na mě nestěžují,spíš naopak. Jsem jeden z nejlepších žáků *Odpoví Kureya otci a trochu se ušklíbne.* /NPC: To je dobře. Moc dobře víš, že jsi můj jediný nástupce. Musíš se pilně učit, aby z tebe byl skvělý ninja. *Pochválí ho otec a pak se znovu zeptá.* No , a je něco, s čím máš potíže?/ Potíže? No, moje házení shurikenů by mohlo být přesnější, ale mamka slíbila, že mi s tím pomůže. Ještě mám trochu problém s pěstním soubojem, na tom bych mohl trochu zapracovat. *Řekne s přikývnutím.* /NPC: Tak souboj, jo? Co bys řekl na to, kdybychom si po večeři zatrénovali společně v našem doju? *Zeptá se ho.*/ To by bylo skvělé otče! *Odpoví Kureya nadšeně.* "Táta se mnou ještě netrénoval. Většinou má tolik práce. Vlastně jsem ho nikdy neviděl v boji, tréninkovým či opravdovým. To bude super." *Řekne si v duchu. Když dojí večeři, převlékne se do tréninkového oblečení a setká se s otcem v jejich malém rodinném doju.* Tak jsem tu otče, můžeme začít. *Řekne rozhodně.* /NPC: Dobře, tak nejdřív se rozehřejeme, pojď ke mně. *Řekne a rukou pokyne, aby šel blíž*/ *Kureya přejde blíž k otci. Ten dá ruce před sebe a otevře dlaně. Kureya se na něj jenom nechápavě podívá. Otec mu to vysvětlí.* /NPC: V tomhle cvičení jde o to, že já ti budu říkat, kterou rukou máš udeřit, nebo jestli se skrčit, a ty musíš poslouchat mé pokyny a řídit se jimi. Je to perfektní na rozehřátí. *Vysvětlí mu otec. Když Kureya přikývne, že chápe, a připraví se, otec mu začne dávat pokyny. Nejdříve pomalu, pak začne zrychlovat. Když Kureya vypadá, že je dost zahřátý, otec ho zastaví.* Moc dobrá práce synu. A teď můžeme přejít na skutečný trénink. Přesněji, tréninkový souboj se mnou. Neboj, půjdu na tebe zlehka. *Řekne otec a ušklíbne se.*/ "Cože, táta chce, abych s ním měl souboj? Hustý." *Řekne si Kureya v duchu.* Dobrá otče, jsem připraven. *Řekne Kureya a připraví se do bojového postoje. Jeho otec udělá to samé. Chvíli kolem sebe pomalu krouží, jako dva supi, co se slétají nad mršinou. Pak se Kureya přiblíží. Zkouší otce udeřit rychlými, jednoduchými údery, ale otec vždy uhne. Kureya mu zkusí podrazit nohy, otec vyskočí.* "Sakra, je moc rychlej. Co budu dělat?" *Přemýšlí a vzdálí se. Pak se zase přiblíží, tentokrát zaútočí kopem mířeným na hlavu. Tohle otec už musí zablokovat, a Kureya tak využije toho, že má nekryté břicho a rychlým úderem pěstí ho tam zasáhne.* /NPC: Moc dobré Kureyo! *Pochválí ho otec.* Ale teď už začnu útočit i já. *Řekne s úšklebkem.*/ *Kureyovu radost z úspěchu rychle vystřídá strach.* "No jo, otec do téhle doby ještě nezaútočil." *Kureya se připraví. Teď se pro změnu přiblíží otec k němu. Zkusí Kureyovi podrazit nohy, ten se vyhne skokem. Otec navazuje rychlou kombinací úderů. Kureya uhýbá a brání se co to jde. Jeden úder do hrudi však nezvládne zablokovat a ten ho odstrčí kousek dál. Otec se k němu znovu přibližuje a zaútočí na něj kopem mířeným na břicho. Kureya jeho nohu ale chytne a pevně ji drží v rukou. Využije chvat, kdy použije váhu otce proti němu, a hodí ho přes záda na zem. Kureya rychle skočí na zem za otcem, ováže si nohy kolem jeho pasu a chytne ho do kravaty. Otec ale použije svou skutečnou sílu, chytne ho a tentokrát hodí přes záda na zem jeho. Kureya s žuchnutím dopadne na podlahu doja, a když otevře oči, vidí před sebou otcovu pěst.* Vypadá to, že jsi vyhrál, otče. *Přizná svou porážku. Otec se zasměje, nabídne mu ruku a pomůže mu na nohy.* Díky , že jsi se mnou trénoval. Myslím že to pomohlo. *Poděkuje. Otec se jen zasměje, pocuchá mu vlasy na hlavě a pošle ho do sprchy. Kureya se osprchuje a pak zamíří hned do postele.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Sat Feb 08, 2020 8:09 pm
Konec rpg
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Mon Mar 09, 2020 6:33 pm
*V Suně byla hluboká noc. Kureya ale ještě stále nespal. Nemohl usnout. Jak by taky mohl usnout. Tento večer se dozvěděl, že jeho milovaní rodiče zemřeli na následky zranění co utrpěli během mise. Prostě tam jen ležel, koukal do stropu a přemýšlel. SLzy ho už opustili, spíš už neměl žádné další co by mohl ronit.* "Má ještě vůbec cenu stát se ninjou? Chci se vůbec ještě stát ninjou? Nevím, nevím co chci v životě dělat. Je to jako kdyby celý můj život ztratil smysl. Celý život jsem se snažil uspokojit otce, ale ten je teď mrtvý. Tak pro co mám teď žít? Proč bych se měl snažit? Má to vůbec nějaký smysl?" *Tyhle myšlenky se mu honili hlavou, zatímco se snažil usnout. Po chvíli si řekl, že když neusne, nic nevyřeší, a tak se na to snažil nemyslet, otočil se na bok očima směrem ke stěně a znovu se pokoušel spát.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Mon Mar 09, 2020 6:59 pm
NPC Root velitel Gashi:

*Byla hluboká noc, a jako vždy Gashi vyslal své jednotky Root pro nové dítě, které se stalo sirotkem ale mělo potenciál stát se novou loutkou a strojem Rootu. Jednalo se o klučinu jménem Kureya Yakushi, kterému dnes zemřeli rodiče, konečně nová zbraň pro Root. Dvě jednotky Rootu sledovali okno, a čekali na to až Kureya usne, ale to nějakou chvíli trvalo. Potřebovali ho okamžitě dostat do tajného úkrytu Rootu za velitelem Gashi. Po chvilce čekání se nenápadně vloupali do domu, díky svému výcviku se dokázali vloupat bez sebemenšího zvuku, a poté potichu odkráčet až k místnosti, kde byl pokoj Kureya, kde následně otevřeli dveře a pomalu se plížili k jeho posteli. Díky tmě a jejich tmavému oblečení nebyli skoro vidět,takže bylo jedno zda se chlapec otočil jejich směrem nebo ne. Když konečně byli u něj, tak jeden z členů Root štípl chlapce na jistý bod v krku,který ho měl okamžitě uspat, když se tak stalo, vzali chlapce a utíkali s ním celou cestu až k úkrytu Rootu, díky jejich dovednostem, a také černé tmě, neměli problém bezpečně chlapce převézt, aniž by si jich někdo všiml. Po několika minutách dorazili do skrýše, kde chlapce odvedli do prázdné místnosti, kde byla jen jedna židle, nic víc se v místnosti nenacházelo, navíc byla chladná a malá. Nad chlapcem svítila žárovka, která osvětlovala malou místnost, železné dveře které byli jediná cesta ven,byli zamčené, teď se čekalo jen na to až se chlapec probudí, mezitím se Gashi připravil na to, až chlapec přijde k životu, určitě bude vyvádět, a to dá Gashimu znamení,že může pomalu vyrazit do místnosti,kde se chlapec nacházel.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Mon Mar 09, 2020 7:17 pm
*Jak Kureya usíná, ucítí na krku štípnutí a pak tma. Když se probouzel, pocítil, že jeho tělo není tak, jak ho nechal před usnutím. Otevřel oči. Uviděl před sebou malou, chladnou místnost s železnými dveřmi. Jeho prvotní pocit byla panika. Reflexivně se zalekl změny prostředí, krátce vykřikl a spadl ze židle. Po pádu na zem se v rámci možností uklidnil. Pořád měl trochu strach, ale už nepanikařil. Narovnal židli a posadil se na ni, aby dal tělu čas se pořádně probudit. Mezitím si detailněji prohlédl místnost ve které se nacházel. Koukal na dveře.* "Zamčené, stoprocentně." *Probleskla mu hlavou myšlenka. Pak se rozhodl, že zkusí zavolat své únosce.* Hej, nevím proč mě unášíte, ale moc dobrého vám to nepřinese. Moji rodiče jsou mrtví, takže žádné výkupné vám to nepřinese. A jestli mě chcete zabít, takl klidně, stejně už nemám co víc ztratit. *Vykřikl v momentu bezmyšlenkovitě. Zpětně to možná nebylo jeho nejchytřejší rozhodnutí. Když má trochu strach jen z této místnosti, tak jaký pak bude jeho únosce? Vyčkával na židli, zrak upřený na železné dveře.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Mon Mar 09, 2020 9:22 pm
NPC Root velitel Gashi:

Gashi dostal od jednoho ze svých posluhovačů informaci, že se chlapec probral.[url=https://i2.wp.com/lacomikeria.com/wp-content/uploads/2020/01/mortal-kombat-scorpion-revenge-comikeria.png?resize=600%2C400&ssl=1 ]odkaz jak Gashi vypadá. [/url] Gashi vyrazil směrem k železným dveřím, odkud se ozýval hlas chlapce, stráž mu dveře odemkla a otevřela mu dveře, mezitím si Gashi prohlídl chlapce a svými chladnými oči ho sledoval, ve tváři měl úšklebek, ale to chlapec přes jeho kovovou masku na ústech nemohl vidět. *Kdybych tě chtěl mrtvého, netáhl bych tě až sem, a že nemáš víc co ztratit? Hahaha.* Gashi se začal svým hlubokým hlasem děsivě smát, mohlo to chlapce vyděsit,a o to mu vlastně i šlo, chtěl si u něj okamžitě získat respekt.* Kureyo Yakushi, vím moc dobře o tvých rodičích, proto jsem si tě nechal vzít sem. Byl jsi určen jako další voják mé tajné jednotky root, udělám z tebe stroj na zabíjení, nejsilnějšího z nejsilnějších. Přidej se k nám a dokážeš veliké věci.* Gashi nechodil okolo horké kaše, hned na rovinu řeklo oč jde a proč tu chlapec je.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Mon Mar 09, 2020 9:25 pm
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Mon Mar 09, 2020 10:46 pm
*Když se konečně otevřely ty velké železné dveře, Kureya spatřil muže, jehož ústa byla zakryta maskou a přes hlavu měl kápi. Ačkoliv byly vidět pouze oči, byly mrazivě chladné a jejich pohled doslova bodal Kureyu. Muž měl velmi silnou přítomnost, která v Kureyovi vzbouzela strach a respekt. Kureya musel uznat, že měl pravdu. Kdyby ho chtěl zabít, nemusel by ho unášet. Jeho děsivý smích vyvolal v Kureyovi hrozivé pocity. Kureya nahlas polkl a seděl na židli jakoby k ní byl přibitý, ani se nehnul. Jen poslouchal dál svého únosce. Byl překvapen, když muž znal jeho jméno a věděl o jeho rodičích.* "Jak je to možné? Co je to za člověka?" *Tyto myšlenky mu právě létaly hlavou.* Nejsilnějšího z nejsilnějších? Velké věci? Nebudu lhát, o takových věcech jsem vždy snil. A vždy jsem taky věřil, že každý správný ninja musí umět zabíjet. Slyšel jsem, jak probíhá Genninská zkouška v moji vesnici, a ačkoliv se mi to nezamlouvá, chápu její důležitost. Myslel jsem vážně, když jsem říkal, že nemám moc co ztratit. Ale před tím, než kývnu, rád bych věděl dvě věci: Jaké je Vaše jméno? A budu ty "velké věci" dělat pro ochranu a slávu Sunagakure, nebo pro "členy třetí strany"? *Řekl svému únosci jak nejuctivěji uměl. A taky mluvil naprosto upřímně. Opravdu mu záleželo na ochraně vesnice. Byla to poslední věc co mu zbyla. Díval se muži do očí a vyčkával jeho odpověď.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Mon Mar 09, 2020 11:06 pm
NPC Root velitel Gashi:

*Sledoval chlapce a dělalo mu radost, když viděl v jeho očích strach a respekt, dělal to co Gashi chtěl. * Nezamlouvá? Ta zkouška je jen ubohý odvar toho, co by se měl ninja v životě naučit, u nás z tebe uděláme skutečného ninju, projdeš si takovým tréninkem, že z tebe bude to co má správný ninja být, stroj na zabíjení, bez emocí, bez svědomí, bez výčitek. To vše znamená býti ninjou. Mé jméno je Gashi, víc nepotřebuješ vědět a kývnout? Ty nemáš na výběr chlapče, byl jsi vybrán a tak se stane ať se ti to líbí nebo ne, to pod koho spadá naše organizace Root ti může být jedno, jediné co tě může zajímat je to, že když nebudeš poslouchat, umřeš. Za každé odmítání tréninku, nedostaneš najíst. Pokud budeš plnit mé rozkazy, tak se ti bude tady žít daleko lépe, a staneš se skvělým ninjou.
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Tue Mar 10, 2020 7:11 pm
*Poslouchá vše, co mu muž říká. Během toho se dívá do jeho ledově mrazivých očí. Zvažuje všechny alternativy. Buď může dělat potíže, a v tom případě zemřít. Nebo může poslouchat rozkazy, v tom případě se mu, pokud to co mu říká Gashi je pravda, dostane výcviku, dokáže velké věci, bude nejsilnější z nejsilnějších, ale hlavně přežije.* "Stejně už nemám žádnej smysl k životu. Tohle by mi mohlo dát nový smysl. Jasně, budu muset zabíjet, ale to dělají všichni ninjové. Nebudu dělat potíže a přidám se k tomu Rootu, nebo jak že se to jmenuje." *Rozhodne se v hlavě. Sesedne ze židle a poklekne před Gashim.* Nebudu dělat potíže. Budu plnit každý Váš rozkaz. To přísahám. Na oplátku ze mě prosím udělejte silného ninju. Přijměte prosím mou oddanou službu, můj pane. *Pronese jak nejuctivěji dokáže.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Wed Mar 11, 2020 3:22 pm
NPC Root velitel Gashi:

*Když před ním chlapec poklekne, tak mohl být Gashi víc než spokojen. Klučina pochopil že nemá cenu odporovat, navíc ještě před ním poklekl a slíbil mu svou oddanost.* Povstaň, teď když jsi jedním z nás, tě podrobně seznámím s naším denním rozvrhem. Vstává se brzy ráno, dostaneš jednoduchou ale vzato energetickou stravu, a podstoupíš trénink. Budeš podstupovat jak fyzické tak psychické tréninky, správný ninja necítí nic a plní rozkazy bez odmlouvání. Teď mě následuj a ukážu ti tvůj pokoj, budeš bydlet s jedním spolubydlícím, doufám že si budete rozumět.* Gashi se otočí k chlapci zády a vyrazí z místnosti pryč,načež dá chlapci gesto,aby ho následoval.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Wed Mar 11, 2020 4:21 pm
*Povstane dle rozkazu a poslouchá svého nového velitele. Jak se dozvídá z výkladu, bude tvrdě trénovat, od rána do večera. To není na škodu, aspoň hodně zesílí.* Rozumím pane. Budu se s ním snažit vycházet. *Odpoví Gashimu a následuje ho ze dveří.* "Spolubydlící? Třeba to nakonec nebude tak hrozný. Budu mít aspoň nějaké kamarády, když už tu budu zavřenej." *Uvažuje. Jak následuje Gashiho, prohlíží si chodby. Mají pevné železné stěny, všechno obecně vypadá tak kovově a industriálně. No, bude si muset zvyknout.* Mám otázku pane, jestli mohu. Jak budu plnit Genninské a Chunninské zkoušky, teď, když jsem zde? *Zeptá se uctivě Gashiho a následuje ho chodbami.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Fri Mar 13, 2020 7:31 pm
NPC Root velitel Gashi:

*Vedl chlapce dlouhými chodbami, až k místnosti, kde byli opět železné dveře, Gashi otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Uvnitř se nacházela téměř prázdná místnost, byli v ní jen dvě postele, a pak dva stoly se židlemi, nic víc, nic míň. Na jedné posteli seděla dívenka, která měla zelenou barvu vlasů, a růžové oči. Na sobě měla tmavé tričko a kalhoty, pro Root na sukně místo nebylo.* Tohle je tvoje spolubydlící, jmenuje se Aimi, jinak Aimi tohle je Kureya, ode dneška budete bydlet a trénovat spolu, doufám že společně budete vycházet a předvedete to nejlepší co umíte.* Gashi čekal až Kureya vejde do místnosti a pozná svou novou spolubydlící se kterou teď bude trávit hromady času.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Fri Mar 13, 2020 10:56 pm
*Tiše a trpělivě následuje Gashiho chodbami. Nakonec se zastaví před železnými dveřmi. Když je Gashi otevře, Kureya nakoukne dovnitř. Je zvědavý, kdo je jeho spolubydlící. Na posteli sedí dívka s dlouhými zelenými vlasy. Podívá se ji přímo do očí a vejde dovnitř. Když ho Gashi představí, Kureya se poté představí ještě jednou sám.* Ahoj, jmenuji se Kureya. Těší mně. Od teď spolu budeme trávit asi hodně času. *Řekne a usměje se na ni. Pak se otočí na Gashiho, ukloní se a řekne.* Nezklamu vás pane! *Stále si ještě zvyká na poslouchání rozkazů, ale je to nutné pro jeho přežití a zesílení. Nebude to trvat dlouho nebude mu to proti srsti. Je přizpůsobivý.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 5:06 pm
NPC Root velitel Gashi:

*Poté co Kureya vstoupí do místnosti a představí se své nové spolubydlící, se Gashi ušklíbne ač to vidět opět nejde přes tu jeho masku.* Doufám že mě oba nezklamete, váš trénink začne zítra ráno, z pokoje nesmíte chodit ven, jídlo vám budou nosit třikrát denně, na záchod budete mít také určený čas, správný ninja musí umět vydržet cokoliv. Teď vás nechám ať se poznáte, doufám že budete na zítra připravený.* Jen co Gashi domluvil, tak se otočil a nechal za sebou zavřít dveře a následně je zamknout, spokojeně se vracel do svého pokoje, získal další loutku do své organizace, a tahle loutka vypadá že bude věrná a poslušná.*

NPC Aimi:

*Aimi seděla na posteli a dívala se do zdi, vůbec nijak nereagovala na to, že do místnosti přišel Gashi a s ním nějaký nový kluk, bylo jí to celkem jedno. Stejně jako Kureya se sem i ona dostala nedobrovolně, a začala to tu nenávidět. Přišlo jí že tu nemá co dělat. *''Jako by nebylo hrozné, že umřeli rodiče, teď musím být tady....chci zpátky domů....chci svou rodinu.....''* Aimi sklonila hlavu směrem dolů a z očí ji začali téct slzy, které dopadali na zem, nelíbilo se jí tu, bylo toho na ní moc a už to nezvládala.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 5:19 pm
*Kureya se posadil na svou postel, která byla u zdi. Seděl naproti Aimi.* "Takže s ní teď budu trávit všechen čas jo? Třeba to s ní nebude tak hrozný." *Pomyslí si. Dívka se rozhodla ho zatím ignorovat. Kureya to chápe, a nebude ji nijak nutit. Taky se sem asi dostala jako on. Což znamená že za prvé nemá rodiče, a za druhé je nucena být na tomto děsivém místě, kde si z ní vytvoří stroj na zabíjení. Když ale dívka začne brečet, Kureya nevydrží to ignorovat. Přejde k ní, obejme ji a začne ji utěšovat.* Tiše, tiše. To bude v pořádku. Taky už nemám rodiče, a taky jsem tu s donucení. Společně to nějak zvládneme.
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 5:52 pm
NPC Aimi:

*Jakmile se k ní přiblížil klučina, ihned zareagovala.* Nesahej na mě!* Pokusila se ho nohama odkopnout od sebe, Aimi nebyla zvyklá na cizí lidi, nesnášela když na ní někdo koho neznala sahal, kord když se nacházela ještě v místě jako je toto. * Nestojím o tebe ani o tohle příšerné místo! Dejte mi všichni pokoj, nebo vás zabiju!* Podívá se vražedně na kluka, byla psychicky dost na dně, a z toho důvodu byla i agresivní. Odmítala kohokoliv v této místnosti, místo toho aby se vesnice o ní postarala po ztrátě rodičů, tak jí udělají tohle.* Nesnáším tuhle vesnici!
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 6:17 pm
*Když kolem sebe začne kopat, Kureya se zastaví a couvne. Vyslechne si její urážky. Rozzlobí ho, že je dívka tak vzteklá, přitom se snaží jenom pomoct.* A ty si myslíš, že já o to stál?! Že jsem tu dobrovolně?! Nejsem! Nevybral jsem si, aby mi umřeli rodiče! Nevybral jsem si, aby mě unesli a vytvořili ze mě stroj na zabíjení! Kolik tak myslíš, že tu bude asi dětí?! Vypadá to na dost velkou základnu. A kolik z nich si tohle vybralo? Nikdo! Tak si přestaň hrát na jedinečnou a stěžovat si na to, jak máš těžkej život! *Řekne ji zvýšeným hlasem. Hrozně ho naštvala, ačkoliv ji chápe. Když se uklidní, dodá.* Hele, jestli to tu chceme ve zdraví přežít, a nějak to snést, tak spolu musíme vycházet. Nejen to, musíme držet spolu. A taky budeme muset poslouchat rozkazy, dělat všechno co nám řeknou. Jenom tak se odsud dostaneme. *Opře si polštář o stěnu, shodí boty, lehne si na postel tak, aby měl hrudník a hlavu vzpřímenou a čeká, jestli mu dívka odpoví.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 7:18 pm
NPC Aimi:

Mě jsou ostatní ukradení! Je mi ukradená tahle vesnice!* Ano Aimi byla naprostý sobec, nezajímal jí nikdo jiný, jen ona. Popravdě měla i dost spolubydlících, kteří museli být přeřazeni někam jinam, jelikož Aimi s nikým nevycházela a to se Gashimu nehodilo, hodněkrát i uvažoval nad tím že by nechal Aimi popravit, jelikož začala být pro něj zbytečná, hysterická a agresivní, měla ty emoce které se v Rootu netrpěli.* Zabij mě...* dodala slabě ale dostatečně nahlas směrem k chlapci,aby to slyšel.* Chci za rodiči, zabij mě prosím.* opět sklonila hlavu k zemi, už to těžko snášela, nechtěla tu být, je tu několikátý den a hladověla,jelikož neplnila rozkazy.* Stejně umřu hlady,ukonči můj život teď......
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 7:44 pm
*Vyslechne si její nadávky a urážky. Vezme je v klidu, jen si nad nimi povzdechne. Pak ale dívka řekne něco, co nečekal. Hned se narovná a podívá se jí přímo do očí.* Co jsi to říkala? *Zeptá se tichým hlasem, ale tak, aby to slyšela. Ptá se snad asi jen proto, aby sám sebe přesvědčil, že to není pravda, a že se o to na něj nezeptala. Když mu to ale řekne podruhé, už není pochyb. Přemýšlí, co ji má říct. I nad tím, zda ji má opravdu zabít. Jestli opravdu neplní rozkazy, tak kdyby ji zabil, tak by to snad Gashimu nevadilo. A bylo by to zabití z milosti. Ale co když je hladovění jedna z technik, jak ji zlomí a donutí ke spolupráci? To by mohl mít u svého vůdce problémy. A těm se chce Kureya za každou cenu vyhnout. Navíc, dokázal by to vůbec? Zabít nevinnou dívku, která přišla o všechno, holýma rukama? Jasně, osvobodil by ji z tohohle vězení, ale stejně.* Já...nedokážu to. Jsem slabý, nedokážu zabít člověka. Nikdy jsem to nedělal. Ani zlého člověka bych zabít nedokázal, natož tebe, nevinnou dívku. Jsem slaboch, promiň. *Omluví se ji a skloní hlavu. Rozhodne se, že zkusí utěšování podruhé, a tak se pomalu zvedne, opatrně natáhne ruku a nechá ji ve vzduchu, kousek nad její hlavou, jako kdyby se ptal o povolení ji pohladit.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 10:09 pm
NPC Aimi:

Copak jsi neslyšel co ti řekl? Chce z tebe udělat stroj na zabíjení, z nás všech! Jako správný stroj by jsi mi měl vzít život, bez výčitku svědomí, nebo taky nedostaneš najíst jako já několik dní!* Aimi se nevzdávala, chtěla aby byl její život ukončen. Tentokrát když klučina měl zdvihnutou ruku nad její hlavou, tak se nebránila pohlazení, bylo to pro ní těžké a už byla hodně zoufalá. Věděla že nedokáže splnit požadavky muže, a tak si radši přála zemřít, než takto pomalu umírat a hladovět.* Navíc, ušetřil by jsi mě utrpení, to chceš nechat nevinnou holku trpět?* Podívala se svými smutnými oči na chlapce, přímo do jeho očí, šlo poznat že se Aimi velmi trápí.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 10:14 pm
*Když ho nechala tak ji Kureya pohladil po vlasech. Na své prosbě ale trvala. Kureya byl rozerván uvnitř. Věděl, že by ji ušetřil, ale nikdy nikomu život nevzal. Nevěděl co má dělat. Poprvé v životě byl skutečně bezradný. Když se mu podívala přímo do očí, její pohled ho probodával. Viděl v jejích očích smutek a utrpení. Stále ji hladil po hlavě.* Máš u sebe nějakou zbraň, kunai, nebo něco? *Řekl nakonec tiše, velmi tiše. V jeho hlase byl slyšet strach a úděs z toho, co se chystá udělat. Smutně se podíval dívce do očí a vyčkával její odpověď.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 10:20 pm
Mám pod polštářem schovaný jen nůž z oběda, jinak všechno vybavení mi vzali.* Aimi strčila pod polštář nůž a vytáhla z něho menší příboroví nůž. Mohla si život vzít sama, ale neměla na to odvahu, proto byla ráda že jí chlapec chce pomoci, rozzářili se jí její očka, nůž mu ihned podala do ruky.* Děkuji ti, jsem šťastná že je tu někdo, kdo mi chce pomoci. Jsi opravdu šlechetný ninja.* Dodala radostně a poté se mírně usmála a zavřela oči, čekala až přijde ta smrt, po které toužila. Chtěla to mít už za sebou a být volná, setkat se s jejími rodiči a být zase šťastná.*'' Mami....Tati..... jdu za vámi, prosím počkejte na mě....těším se až vás budu moci zase obejmout...''* Řekla si spokojeně v hlavě.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 10:33 pm
*Vidí, jakou radost ji to udělalo. Trochu mu to zvedne náladu, ta jde s myšlenkou na to, co se právě chystá udělat dolů.* Klekni si na zem přede mě. Budu to tak mít lehčí. *Řekne ji.* "Takže tohle je můj osud jo? Moje cesta? Vezmu všechnu nenávist světa na sebe, aby všichni mohli být šťastni? Budu chránit svět ze stínů? Ne, to asi těžko. Prostě budu vrahem." *Honí se mu hlavou. Vezme do ruky nůž a prohlédne si ho. Je to zvláštní výběr vražedného nástroje, ale zabíjet se s ním dá. Mezitím co se dívka připravovala, Kureya se taktéž připravoval. Zhluboka dýchal. Sám nemohl uvěřit, že něco takového udělá. Ruce se mu začaly klepat. Postavil se za dívku, připravil nůž, zavřel oči a obrnil se. Otevřel oči, jednou rukou ji podržel hlavu a druhou ji podříznul hrdlo. Zemřela okamžitě, sotva cítila bolest. Pustil její hlavu a její tělo se převrátilo jak pytel smetí a spadlo na zem. Hodil nůž na zem vedle ní a ihned začal bušit na dveře, aby sem někoho dostal.* Hej, kde jste kdo! Potřebuju sem někoho! *Volal. Bylo mu hrozně špatně, žaludek měl naruby. Ruce se mu klepaly a dalo mu dost práce udržet večeři v žaludku. Slzy také držel zaražené v očích. Tenhle moment, přesně tenhle moment, mu změnil celý život. Ví to. Říká se, že poprvé to člověk nikdy nezapomene. S prvním zabitím to platí dvojnásob. To si teď v praxi ověřil. Pokračuje v bušení na železné dveře a čeká, až někdo přijde.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 11:10 pm
NPC Root velitel Gashi:

*Ucítil že jedna chakra velmi zeslábla, až nakonec zmizela, rychle vstal ze židle a běžel směrem k místnosti, odkud chakra zmizela, následovala ho jeho stráž, netrvalo jim dlouho a uslyšeli bouchání na dveře, když doběhl ke dveřím, tak je odemkli a otevřeli, na zemi ležela mrtvá Aimi, s podříznutým hrdlem, jeden ze strážců přiběhl k dívce, aby jí prohlédl a bohužel už nešlo nic dělat, byla mrtvá. Gashi se naštvaně podíval na chlapce.* Co se tady sakra stalo?! Proč leží Aimi na zemi mrtvá?!* Vůbec se mu tohle nelíbilo, to co udělal Kureya bylo nepřípustné. Ano s Aimi se dříve nebo později měl utkat na život a na smrt,ale když neměli žádný vztah k sobě, tak nemohl z něj udělat skutečný stroj na zabíjení, i když zdá se že chlapec problém se zabíjením neměl.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Sat Mar 14, 2020 11:17 pm
*Přemýšlí, co má říct veliteli. Může lhát, a říct, že se zabila sama, ale to není dobrý nápad. Rozhodne se, že řekne napůl pravdu.* Pane, během jídla si schovala nůž. Chtěla se s ním pokusit o útěk. Varoval jsem ji a rozmlouval ji to. Když neuposlechla, zkusil jsem ji zastavit silou. Napadla mě tím nožem, tak jsem se bránil. Nakonec to dopadlo takhle. *Řekne chladným hlasem, ze kterého nevychází žádné známky emocí, jenom úcta ke Gashimu a ukáže směrem k dívce.* Jsem připraven za své činy převezmout plnou zodpovědnost a přijmout jakýkoliv trest pane. *Řekne uctivě a s úklonou a vyčkává na odpověď.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Sun Mar 15, 2020 8:00 pm
NPC Root velitel Gashi:

Chm, stejně by umřela ale trest tě nemine, budeš trávit tři dny na samotce, aby ses naučil kázni! Trénovat budeš chodit ráno, ale sám a jídlo dostaneš jen dvakrát denně! A teď odchod!* Gashi se otočil zády ke klukovi a dal svým poskokům znamení, aby Kureyu odvedli do místnosti, podobné té kde se nacházel během příchodu, malá místnost s malou postelí, která neměla ani matraci jen kovová část s pérkama a pak také miska jako záchod,smrad z vykonané potřeby mu určitě také dá dostatečnou lekci, že už se do toho místa nebude chtít vráti. Dál už se nehodlal chlapcem zabývat, mrtvolu dívky samozřejmě nechá spálit, už mu k ničemu neposlouží. Kureyu bude čekat následující den tvrdý trénink.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Sun Mar 15, 2020 8:08 pm
Ano pane! Už se to nebude opakovat! *Řekne Gashimu a odejde s ostatními členy Rootu. Když vejde do místnosti, která se má následující tři dny stát jeho domovem, je znechucen.* "No, myslím že budu spát na zemi. A tohle má být jako záchod?! Ach jo, že já se vůbec snažím být dobrej. No, ale tý holce jsem asi opravdu zachránil život. Gashi ji chtěl zabít, ale bůh ví jak by to udělal on." *I přes to, že svůj čin takto ospravedlňuje se cítí hrozně. Je znechucen sám sebou ještě víc, než je znechucen svým "pokojem". Jelikož je ale velmi unavený, lehne si na zem a s myšlenkou na to, jak jeho život zde bude probíhat usíná.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Sun Mar 15, 2020 8:13 pm
RPG UKONČENO
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Wed Mar 25, 2020 2:28 pm
(Odehrává se v tajné základně Rootu)
*Byla hluboká noc a Kureya právě spal ve své posteli. Na základně Rootu už žije několik týdnů. Již si zvykl na svůj denní režim, který se skládá povětšinou jen z tréninku všeho druhu. Dostal svou masku, černý plášť a přezdívku. Nikdo ho teď neoslovil jinak než Yami. Po opuštění samotky byl přidělen k novému spolubydlícímu. Jeho jméno bylo Sekki. Rozuměli si a tak se brzo spřátelili. Nyní spolu tráví opravdu spoustu času. V podstatě jsou neustále spolu. Je to jako kdyby byli bratři. Najednou se železné dveře do pokoje otevřou a světlo pronikne dovnitř. Kureya se probudí, narovná se a promne si oči. Ve dveřích stojí velitel Rootu Gashi a jeho dva strážci.*
Velitel Rootu Gashi (NPC)
*Gashi si přišel vyzvednout Kureyu, nebo nyní už Yamiho, protože byl čas na jeho vymývání mozku. Tohle byl jeden ze způsobů, kterým byli člennům Rootu vymazány emoce.* Ťuky ťuky, vstáváme. Pojď Yami, je čas na tvé… „sezení“. *Pronesl Gashi svým ledově chladným hlasem a čekal na chlapce, až vstane a půjde ke dveřím.*
Kureya Yakushi
*Ačkoliv si Kureya na Gashiho mrazivý hlas už zvyknul, pořád mu trochu naháněl strach. Vstal z postele, obul se a šel ke Gashimu.* Ano pane, jsem připraven, můžeme jít. *Řekl Gashimu a vyrazil s ním pryč. Kureya šel Gashimu po boku a strážci šli za nimi. Snažil se co nejvíce obrnit, psychicky i fyzicky. Tohle „sezení“ jak tomu Gashi rád říkal, bylo jedno z nejhorších věcí, které Kureya za svůj život zažil. Každé sezení je různé, ale vždy jde o nějakou formu mučení, ať už fyzického, či psychického, anebo o nějakou formu vymývání mozků. Gashi má zkrátka své způsoby, kterým z lidí vymaže emoce. Kureya ale nechtěl žádné problémy, a tak vždy plnil jeho rozkazy. Nakonec došli k oné místnosti. Gashi otevřel dveře a pokynul Kureyovi, aby vešel. Ten ho uposlechl. Vstoupil do místnosti, která byla velmi podobná té, ve které se porpvé objevil, když byl unesen. Byla to malá chladná místnost s jedním, občas blikajícím světlem na zdi. Nacházela se v ní jedna židle, speciálně uzpůsobena ke svému účelu. Kureya se tiše posadil a počkal, až ho strážci připoutají. Gashi mezitím zavřel dveře.*
Velitel Rootu Gashi (NPC)
Takže Yami, jak se ti u nás líbí? *Pronesl spíše řečnickou otázku. Vždy začínal a končil takovým malým rozhovorem, aby své budoucí vojáky zklidnil, Vše bylo součástí vymazávání emocí samozřejmě.* Už si dostal svou masku a vybral sis přezdívku že? Dobře. Se Sekkim vám to taky vychází dobře. To jsem rád, byl bych nerad, aby se opakoval incident z tvého prvního dne. *Když to Gashi řekl, učinil svůj hlas ještě chladnějším než normálně.*
Kureya Yakushi
*Kureya jen tiše seděl a čekal, až se Gashi vykecá. Tohle dělal vždy, nemělo smysl mu na nic odpovídat. Jeho poslední věta ale přišla nečekaně. Začínal se v myšlenkách vracet do onoho dne.* „Ne, nesmím na to myslet!“ *Přemlouval sám sebe. Lehce zakroutil hlavou, aby zahnal zlé myšlenky pryč. Kupodivu to fungovalo, a Kureyův psychický stav se pomalu vracel do normálu. Tedy do normálu když se vás někdo právě chystá mučit.* Já bych to taky nerad opakoval pane. *Odpověděl Gashimu uctivě a s pokorou jako vždy.*
Velitel Rootu Gashi (NPC)
„Ts, zlepšuje se. To je dobře, začíná sám od sebe potlačovat vlastní emoce. No tak zkusíme něco jiného.“ *Řekne si Gashi pro sebe. Podívá se chlapcovi do jeho červených očí. Jako kdyby se ho snažil zhypnotizovat. No, v jistém smyslu se o to snažil, akorát trochu jinak. Přišel čas pohrát si s chlapcovou psychikou.* Tvoje jméno je Kureya Yakushi. A víš co to jméno znamená? Vůbec nic. Tvoje jméno není nic. Kureya Yakushi je slaboch. Fňukal doma, když jeho slabý pitomý rodiče zemřeli. Byl to slaboch, kterej v životě neměl žádnej smysl. Nikdy by se nestal ninjou. Jestli by vůbec sebral koule na to jít ke Genninský zkoušce, tak by během ní chcípnul. Ale stejně jsem si ho vzal pod svoje křídlo a víš proč? Protože tenhle Kureya, může někoho vytvořit. Ten někdo, to je Yami. Yami není slaboch. Yami je silný, mocný, bez emocí a poslouchá rozkazy. On je všechno, o čem by Kureya jen snil. Díky mé malé pomoci se z něj stane skutečný ninja. Ty teď musíš zabít Kureyu Yakushiho, a nechat Yamiho se zrodit. Musíš zabít chlapce, aby se zrodil muž. A už jsi vykročil správnou nohou. Zabít tu děvku, co chtěla ke svejm rodičům, to by slaboch nedokázal. Pamatuješ si ten den. Vzal si do ruky nůž, a podříznul si tý nevinný, čistý holčičce hrdlo. Bylo tam tolik krve. Člověk by ani neřekl, že tak malá holka dokáže tak krvácet. Můžeš si nalhávat, že jsi ji ulehčil život, že u nás by trpěla a že bychom ji stejně zabili. Ale hádej co?! Kdybys tohle udělal ve vesnici, všem by bylo u prdele proč jsi to udělal! Zabil jsi nevinnou, k tomu ještě malou holku! Už to chápeš?! My jsme to jediný co máš. My chápeme, proč co děláš a podpoříme tě v tom. My z tebe uděláme muže, co dosáhne velkých činů. Nejdřív ale musíš zabít toho slabocha, co je v tobě. Chápeš to? *Gashi byl na sebe za tuhle přednášku zatraceně pyšnej. Upřímně, chlapec mu dost nahrál hned svůj první den, a Gashi byl ochotnej toho využít.*
Kureya Yakushi
*Když Gashi začal mluvit, bylo to jakoby se čas zpomalil. Kureya byl jako zmražený, nemohl se ani pohnout. Nejradši by si ucpal uši, ale nešlo to. Jak mluvil o jeho rodičích, začaly se v něm bouřit emoce. Nebyl to hněv, jak by si někdo mohl myslet, ale byl to strach. Strach, protože vše co říkal, byla vlastně pravda. Tak moc chtěl být Gashim znechucen, ale nakonec byl znechucen jenom sám sebou. Svou vlastní slabotou. A pak spustil o jeho první vraždě. A jestli na tom Kureya už před tím nebyl úplně nejlíp, tak tě spadnul až na úplný dno. Teď se čas nezpomalil, teď se úplně zastavil. Vzpomínkami se vracel do toho dnu, a teď už to nedokázal zastavit. Viděl ji tam na zemi, jak z ní krev jenom teče. Kouknul se na své ruce, a viděl na nich její krev. Začaly se mu klepat ruce. Ačkoliv by si moc přál, aby tohle byl jenom nějakej zlej sen, tohle byla skutečnost. Kureya zabil nevinnou dívku. V tom se ho ujmul strach. Tentokrát to nebyl strach z pravdy, byl to strach sám ze sebe.* „Já jsem zvíře. Jsem monstrum. Zabil jsem nevinnou. Její krev je na mých rukách. Zabil jsem ji. Já! Já to byl! Jsem vinen! Vinen!“ *Honilo se mu hlavou. A pak to přišlo. Ucítil prudký nápor v očích. Začaly ho strašně pálit. Bylo to jako kdyby mu hořely oči. Bolest byla tak silná, že ho vytrhla z jeho psychického zhroucení zpět do reality. Bolestí zavřel oči. Pálení pomalu odcházelo. Znovu otevřel oči. Ke svému překvapení viděl rozmazaně a s lehkým nádechem červené. Párkrát mrknul, aby oči srovnal do normálu. Ale oči se nevrátili do normálu. Naopak, věci přibývali. Teď ještě kolem Gashiho a jeho lidí viděl jakousi modrou auru. Rozmazání pomalu mizelo, až zmizelo úplně. Kureya již viděl ostře, ale modrá aura kolem těch tří zůstala. Začal se rozhlížet po místnosti svýma novýma očima a snažil se přijít na to, co se s nimi sakra stalo. Doufal, že mu to vysvětlí Gashi.*
Velitel Rootu Gashi (NPC)
*Byl spokojen s výsledkem svého psychického týrání. Přesně takhle ve svých podřízených vzbuzoval loajalitu. Vzbudil v nich pocit beznaděje a pak jim nabídl smysl v práci pro něj. Tentokrát se ale stalo něco jiného. Chlapcovi oči se začaly měnit. Nejdřív si myslel, že se mu to jen zdá, tak se mu do nich pořádně podíval. Ale skutečně se změnily. Nejdříve nabraly sytě červenou barvu, jinou než měl chlapec normálně. Ani neměly panenky. Ty se tam pak objevily, ve formě černé tečky přímo uprostřed oka. A nakonec se vedle tečky objevil zvláštní znak. Vypadalo to, jako kdyby ten znak obíhal černou tečku uprostřed. Gashi nikdy nic takového neviděl. Bylo to poprvé za dlouhou dobu co ho něco skutečně překvapilo. Ba, možná i vylekalo.* Chlapče, to… to jsi udělal ty? Vidíš něco? Musíš mi popsat všechno, co teď vidíš, něco je s tvýma očima. *Řekne klukovi.*
Kureya Yakushi
*Kureya sledoval ústa svého velitele. Bylo to, jako kdyby je viděl se pohnout o moment dřív než vůbec něco řekl.* No, vidím normálně, akorát o trochu rychleji. A taky kolem vás všech vidím modrou auru. Myslíte, že bych mohl vidět chakru? *Snažil se své pocity co nejlépe popsat Gashimu.*
Velitel Rootu Gashi (NPC)
Co? Vidět chakru? Neslýchané. To přeci nejde. Sakra! Co já vím?! Třeba to s těma tvýma divnýma očima jde! *Jeho vlastní nevědomost ho frustrovala. Na chvíli se zamyslel. Tohle ho opravdu dostalo.* Myslíš, že by mohlo jít o Ninjutsu? *Zeptal se nakonec hocha.*
Kureya Yakushi
No, myslím že ano. Cítím, jak na něčem spotřebovávám chakru. Musí to být ono. *Odpověděl Gashimu nejistě. Taky nevěděl o co jde, a to že o tom nic neví člověk, o kterém si myslel že ví vše ho znepokojovalo.*
Velitel Rootu Gashi (NPC)
Hmm, pak není pochyb. Gratuluju chlapče, právě si byl u objevu nové techniky. Tohle musíme okamžitě přivést do záznamů. Odpoutejte ho a odveďte do pokoje. Já to jdu sepsat. *Rozkáže svým strážcům a sám odejde.*
Kureya Yakushi
*Je odpoután a odveden do pokoje. V odrazu světla od železné zdi spatří své oči. Opravdu vypadají jinak. Líbí se mu. Vtom ucítí opět nápor v očích a zakryje si je dlaněmi. Pálení se vrátilo. Když přestane a znovu se na sebe podívá. Oči se mu vrátili do normálu. Je odveden do pokoje. Tam si jen lehne do postele a s myšlenkou na svou vlastní novou techniku usíná.*
Akio Noriaki
Akio Noriaki
Poèet pøíspìvkù : 313
Join date : 04. 01. 20
Location : Iwagakure (Chunnin)

Toku        Empty Re: Toku

Wed Mar 25, 2020 2:28 pm
Rpg ukončeno
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Tue Jun 02, 2020 6:02 pm
Legenda k přímé řeči:
NPC: Sensei z akademie
NPC: Bratr Mizuki
Mizuki Aozora
*Když se Mizuki dnes vracela domů z druhé lekce v akademii, měla poněkud smíšené pocity. Sice se jí podařilo přemluvit učitele, který se věnoval jejich skupině na akademii, aby jí dnes pomohl s tréninkem, ale osobně si sebou nebyla vůbec jistá. Půjde jí to? Zatím nijak nevyčnívala, alespoň ne v teoretické rovině, které se prozatím v akademii věnovali vyučující nejvíce. Na jednu stranu chápala, že je třeba si tu teorii nějakým způsobem osvojit, na tu druhou by toto nepraktické stádium nejradši přeskočila a rovnou se dostala k samotným technikám a tréninku jako takovému. Možná proto se dnes rozhodla vykouzlit na jejich senseie psí očka a vyžádat si soukromé lekce, sama by totiž svůj první trénink jistě nezvládla*
Ach, Mizuki, ukliď to nádobí, ať už to nezavazí,
*bratr, asi tak sedm let starší než Mizuki, se šoural po bytě, zatímco si v ruce pohrával jedním ze svých kunaiů. Jakmile Mizuki dorazila domů, pohodila věcmi (tedy taškou, se kterou šla na akademii a s mikinou) k věšáku a capkala uklidit nádobí, jak bratr přikázal. Nedovolila by si protestovat, přeci jen bratr pro ni byl skoro jako otec, alespoň od té doby, kdy jejich rodiče zemřeli. Otce zabil nějaký neznámý ninja a matka tak Mizuki prakticky od narození přesvědčovala, aby se nestala shinobi, a to jednoduše ze strachu, aby ji nepotkal stejný osud* „Co oči nevidí, srdce nebolí,“ *pomyslela si Mizuki, ale nemohla si také odpustit myšlenku, že kdyby její matka věděla, že nastoupila na akademii, dělala by v hrobě pěkné kotrmelce, přesto se však chtěla Mizuki natolik vyrovnat svému bratrovi (jehož ninja kariéra započala ještě dříve, než otec zemřel, a tudíž nemusel snášet ono přesvědčení o zvolení jiného životního zaměření), že se nakonec rozhodla podle svého. Neměla v úmyslu jakkoliv zneuctít matčinu památku, ale jednoduše si také neuměla představit žít svůj život jako květinářka či jen tak nějaká holka od vedle. Nehledě na to, že bratr byl poměrně výrazným ninjou a zdálo se, že by si z ní později utahoval. Zároveň Mizuki měla pocit, že na ní měl poměrně vysoké nároky, i když to skrze svou tlustou skořápku, za kterou skrýval svou pravou tvář, nerad dával najevo*
Bráško, kdy mě budeš trénovat?
*ozvala se Mizuki zpoza kuchyně a jen zahlédla bratrův obličej-jakoby-bez-zájmu. V tu chvíli věděla, jaká slova budou následovat*
Promiň, někdy příště, ještě se musím připravit na jednu misi…
*bratr po tomto zalezl k sobě do pokoje a kunai, se kterým si ještě chvíli pohrával mezi prsty, zabodl do dveří s nápisem: 邪魔をするな – neruš* Samozřejmě, jako vždycky… *zabručela krapet nespokojeně, ale v té chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Vyběhla k nim, otevřela a uculila se na právě příchozího senseie* Takahiro-sensei!
*následovala ho kousek za dům, v podstatě se tam nacházela pouhá poušť a sem tam nějaká malá oáza, ale šlo o volné prostranství, o kterém doteď nevěděla, přestože se nacházela kousek za jejich vlastním domem. Zmateně se rozhlédla okolo, než se zadívala „s otazníkem“ v očích na svého učitele* Proč jsme tady? *Takahiro se však jen pousmál a s vážným výrazem se rozhlédl okolo.*
Při cvičeních jsem si nemohl nevšimnout, že postrádáš sílu. Jsi ještě mladá slečna, a proto se dá menší síla předpokládat, přesto však tento svět vůči tvému věku ani pohlaví nebude mírný, a tak je třeba tvou sílu zvýšit, *odmlčel se a z vaku, který měl přivázaný u boku, vytáhl divnou, rukavici podobnou věc, kterou si následně nasadil. Pokryla mu celé předloktí, zápěstí i dlaň. Mizuki však nepoznala z jakého je materiálu, ani neměla tušení, k čemu tak může být dobrá, a proto očekávala dodatečné vysvětlení, o co tedy v tomto tréninku půjde* Sem, *ukázal si na předloktí* Se mě budeš snažit co největší silou praštit, to je vše, co po tobě dnes budu chtít. *Mizuki jen zmateně pohlédla na onen návlek na ruku a upřímně, trochu z tohoto tréninku měla strach. Co když učiteli ublíží? Z toho by dokonce mohla mít nějaké potíže, ne? Přesto však přikývla, zatnula pravou ruku v pěst a praštila do onoho chrániče. Z pohledu senseie však usoudila, že onen náraz ani nepocítil, jelikož ani nehnul brvou. Sice bylo v povaze dobrého ninji nedat najevo bolest před nepřítelem, a tak se dalo předpokládat, že ve skutečnosti možná i něco cítil, pravděpodobnější však bylo, že její rána byla opravdu slabá. Takovéto zjištění by jí mohlo jednoduše snížit sebevědomí. Podívala se do země, ale následně od svého učitele zaslechla povzbudivá slova, která ji podpořila v dalším snažení.
Nemusíš se bát, díky té věci, kterou jsem si navlékl na ruku sice ucítím, jakou sílu do svého úderu dáváš, ale nijak moc mi neublížíš, a proto nemusíš mít strach do rány dát vše, co máš, *povzbudil ji Takahiro-sensei a kývl na ni, jako by jí dával povolení k velkému útoku. To, co řekl byla pravda, alespoň částečně. Za prvé věděl, že slečna ještě nemá takovou sílu, aby ublížila ninjovi na jeho úrovni, navíc do té „rukavice“ vložil část své chakry, která jeho ruku od předloktí až po konečky prstů chránila. Vyrušit se však dala jen jinou chakrou, kterou ale Mizuki ještě nedokázala používat, tudíž byl kompletně chráněný a Mizuki mu nemohla ani chloupek zkřivit.
Mizuki se tedy tentokrát nedržela tolik zpět a nebála se pořádně udeřit, Takahiro-sensei se však nadále tvářil jako by nic i po této větší ráně, a proto sevřela Mizuki i druhou ruku v pěst a několikrát do ochranné rukavice udeřila oběma pěstmi, jako by snad trénovala box. Kolem pofukoval lehký vánek, ale to možná bylo tím, že ho nemělo v okolí co rozrazit – žádný strom, žádná skála, nic. Sama si však uvědomila, že v množství úderů není onen klíč, jelikož na ni její učitel nadále shlížel, ale opět se rozhodl, že jí dopomůže k větší síle malou nápovědou.*
Zkus to takhle, *dlaní, tlakem na její vlastní pěst jí ruku posunul o něco dál, takže se jí loket ocitl až daleko za osou těla a pěst tak byla s tělem v rovině* Pokud mě udeříš takto s nápřahem, tvůj útok rázem nabere na síle, zkus to, *poradil a Mizuki, která nadšeně přikývla. Připravila si tedy pravou ruku podle návodu, sevřela ji v pěst a s tímto nápřahem plnou silou udeřila svého učitele do chrániče. Jeho ruka se pod tlakem pěsti Mizuki pohnula lehce k jeho tělu a on se ušklíbl a přikývl, což mělo značit, že takto má pokračovat, a proto udeřila ještě třikrát stejnou pěstí přibližně do stejného místa na rukavici. Potom se na ruku podívala a se zděšením zjistila, že má klouby trochu sedřené. Přiložila si proto pěstičku ke rtům, kterými se rudých míst dotkla. Sensei se na ni však povzbudivě usmál. Bolí to, já vím, začátky vždycky bolí, ale uvidíš, že si zvykneš. *Ani se ji nesnažil přesvědčit, že ta bolest jednou ustane – stát se shinobi holt obnášelo různá příkoří a nekončící bolest byla jedním z nich, bez pochyby*
Hai! *přikývla Mizuki, uvolnila pěst pravé ruky a jelikož vytušila, že v soubojích možná bude nutné být schopná bojovat i druhou rukou, kdyby z nějakého důvodu svou pravačku nebyla schopná použít, tentokrát v pěst sevřela levou ruku a několikrát udeřila do chrániče. Tohle však byl její limit, vyčerpaně se složila podél nohy svého učitele a ztěžka oddechovala. Na druhou stranu jí její dnešní výkon udělal radost – přestože vyčerpala spoustu přebytečné energii, cítila příliv něčeho nového, a možná proto se i přes všechno vyčerpání blaženě usmívala…
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Tue Jun 02, 2020 6:03 pm
*KONEC RPG*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Wed Jun 03, 2020 4:41 pm
Legenda k přímé řeči:
NPC: Sensei z akademie
Mizuki Aozora

*Posledně se z tréninku vrátila značně vysílená. Ještě aby ne, šlo prakticky o její první praktický trénink, pokud nepočítala ono věčné „hraní“ na akademii, její cíle však byly mnohem vyšší a zatím se jí vždy podařilo se s jejími učiteli domluvit na soukromých lekcích, které jí pomohly se posunout o něco dál než její spolužáky. Vlastně to bylo trochu nefér, ale díky tomu se Mizuki dokázala přiblížit svému snu. Po posledním tréninku sice vysílením propsala přes 12 hodin, ale to ji ještě více přesvědčilo, že by měla trénovat častěji a více, přeci jen žádný učený z nebe nespadl a ona výdrž na cvičišti se také neobjeví jen tak z čista jasna. Proto, jakmile se probrala, zamířila za bratrem k pokoji, všimla si ale, že kunai, který tam nedávno zabodl, je stále ve dveřích, ale vzkaz s nápisem: „jama suru na – nerušit“ zmizel. Proto opatrně zaklepala na dveře a nakoukla do pokoje klíčovou dírkou, ale když se odvážila dovnitř, bratra tam nespatřila.* „Kde se zase courá?“ *pomyslela si, zavřela za sebou dveře a vyšla z pokojíčku. Napadlo ji, že může být na té své misi, na kterou se potřeboval připravit, a tak si jen připravila něco k zakousnutí, podívala se ven a podle slunce usoudila, že už bude něco kolem poledne. Proto do sebe jídlo naházela jako by nebylo zítra a rychle vyrazila na místo určení, nezapomněla si však s sebou vzít kunai, který tam její bratr nechal. Vlastní totiž zatím neměla a co kdyby nějaký potřebovala?
Bylo to ono prostranství, kde s Takahiro-senseiem trénovali posledně, takové to, kde prakticky nic nebylo, pouhý písek. Posledně se divila, proč trénují na takovém místě, tentokrát už ale věděla o něco víc. V takovéhle situaci se může ocitnout kdykoliv, i na misi – v situaci, kde nebude jediné místo, kde by se mohla schovat, nebo odkud svůj útok zakrýt. Proto mi bylo jasné, proč mě sensei vodí právě sem. Tentokrát měl ale zjevně zpoždění. Byli domluvení, že se tu sejdou přesně v poledne, ale slunce značilo, že už bude nějakou tu dobu po poledni, proto se Mizuki jen zakřenila a sedla si do tureckého dřepu na příjemně hřejivý písek. Zavřela oči a soustředila se pouze na proudící vzduch okolo a chakru ve svém těle, přesně tohle dělala vždycky, když se chtěla soustředit, a tak si i více uvědomovat chakru proudící jejím tělem. Zároveň však ji to svým způsobem odtrhlo od okolí, což mnohdy způsobilo, že si nevšimla, že někdo přichází, stejně tak jako teď.*
Aaaa! *vykřikla a okamžitě vyskočila na nohy, když ucítila, jak se něco dotklo její hlavy. Ruce i nohy měla v bojové pozici, okamžitě však zjistila, že to „něco“, co ji chňaplo po hlavě byl její sensei, Takahiro, který se jen culil a dlaň měl zvednutou v pozdravném gestu.*
Baf!
*Trošku nespokojeně jsem se zamračila a povzdechla si* Sensei, jdete pozdě… *poznamenala a rádoby si položila ruce v bok a nafoukla tváře, jako by chtěla trucovat. V kombinaci s jejím mladičkým vzhledem a výškou, která dosahovala tak polovinu výšky Takahira, takový výhružný postoj vypadal spíš komicky, možná proto Takahirovi pouze cukaly koutky, než nahodil opět ten správný, vážný „senseiovský“ výraz*
Víš, ještě jsem potřeboval něco vyřešit v akademii, měli jsme tam důležité… Jednání, ale teď už se ti můžu věnovat! *pokýval hlavou a Mizuki si ho nedůvěřivě prohlížela. Jeho odůvodnění jednoduše nebylo natolik přesvědčivé, aby se rozhodla svému učiteli jen tak věřit. Tohle její přesvědčení navíc podpořil fakt, že s všimla červených flíčků, zřejmě od rtěnky, které mu uvízly na krku přímo nad lemem košile.* V akademii… Jednání… *zopakovala po něm Mizuki. Jakmile si její sensei všiml, kam svýma očima směřuje, trochu se začervenal a hřbetem ruky si otřel onu šmouhu. Poté se odkašlal a zavrtěl hlavou. Jako by jí chtěl vrátit, že si tohohle nešťastného flíčku všimla, zakřenil se, jako by kul nějaké pikle, plán, který by jí mohl minimálně trochu znepříjemnit den.*
Myslel jsem, že jsi přišla trénovat, že? *pobaveně si ji prohlédl a rukou chňapl po kunaii, který měla přivázaný u pasu, jednoduše ji tak o její jedinou zbraň připravil. Uculil se.* Náplní dnešního tréninku bude rychlost. Přesněji bystrost. A vlastně také postřeh, říkej si tomu jak chceš, ale vše souvisí se vším. *zatočil si kunaiem na ukazováčku, přičemž se stále díval na malou Mizuki* Tvým úkolem bude se vyhýbat mým útokům, jakkoliv, bez blokování útoku, je to jasné? *Něco takového znělo poměrně zajímavě, ale zároveň děsivě. Mizuki pohledem zavadila o kunai, který momentálně sensei držel, než se podívala jemu do tváře.*
Sensei, budete na mě útočit… Tímhle? *A trochu nejistě ukázala na kunai. Přeci jen něco takového by mohlo být nebezpečné, kdyby se nestihla útokům vyhýbat, mohla by skončit s poměrně nepříjemnými zraněními. Z něčeho takového přirozeně měla strach, protože za svůj život si ještě tolika zraněními neprošla, maximálně si tak narazila ruku či se pořezala nožem při krájení brambor.*
Samozřejmě, čemu by ses pak vyhýbala? *odmlčel se Takahiro a své rty roztáhl ještě do většího úsměvu, když si všiml nejistého výrazu Mizuki. Jeho otec prý býval mučitelem, zdá se, že tyhle sado-masochistické vlohy zdědil částečně po něm.* Přesněji řečeno, budu útočit tímhle. *otočil si v dlani kunai, takže momentálně mohl útočit jeho neostrou částí. Bylo znát, jak si Mizuki oddechla, ale mohla tušit, že ani tou tupou částí nepůjde o úplně bezbolestný zásah. I kdyby Takahiro-sensei nepoužil do útoku plnou sílu, přiznejme si, že když dostaneme ne-úplně měkkým předmětem ránu do hlavy či do břicha, není to moc příjemného. Možná proto se Mizuki rozhodla brát tento trénink vážně, a proto rozkročila nohy od sebe do bojového postoje, aby se jí lépe vyhýbalo a obecně manipulovalo s tělem. Takahiro se usmál, protože usoudil, že je připravená a s rozmachem zaútočil na její levé rameno. Takový útok se dal předpokládat, a tak se mu Mizuki bez problémů vyhnula tím, že si dřepla. Vtom však zaslechla šustění listí za sebou a okamžitě si chtěla zkontrolovat, co se za ní děje, a proto se otočila.*
Nikdy se neotáčej ke svému protivníkovi zády! *upozornil Takahiro Mizuki, ale než ta se stihla zorientovat, schytala přímý zásah do levého ramene. Za rameno se chytila a od senseie kousek odskočila, aby si tím získala prostor pro další manévry. Sensei už se však připravoval na další útok a Mizuki bylo jasné, že útěkem a úskoky nic nevyřeší, přeci jen Takahiro byl o něco rychlejší než ona a když bude chtít, prostě ji dožene, to, že jí dával chvilku prostor na vzpamatování bylo jen z jeho dobré vůle.* „Vzpamatuj se, v reálném souboji také nebudeš mít mnoho času na zotavení“ *uvědomila si a okamžitě se zaměřila na další útok, kterému se v poslední vteřině stihla vyhnout. Tento byl totiž mířený na obě nohy, což však sensei do poslední chvíle úspěšně zakamufloval. Nakonec se jí však podařilo senseie přeskočit, ale byla to past. Za ním se už proti ní natahoval jeho klon, který tupou stranou kunaie mířil přímo na její hrudník. Mizuki nestihla zareagovat už nijak jinak, kromě toho, že paže překřížila na své hrudi tak, aby nedostala přímý zásah do hrudníku. Kunai tak zasáhl jen její ruce a síla, kterou do útoku sensei vložil ji donutila se opět stáhnout a odskočit. Zhluboka se nadechla a vydechla. Takový trénink byl vlastně poměrně vyčerpávající, musela být neustále ve střehu, navíc útok mohl přijít odkudkoliv.*
Tohle je vlastně dobrá poslední záchrana proti útokům, které by pro orgány na tvé hrudi mohly být smrtelné, ale teď po tobě chci, aby ses některým útokům i vyhnula *zhodnotil Takahiro, ale Mizuki to v podstatě brala jako pochvalu. Ve chvíli, kdy už se nestihla vyhnout, pravděpodobně zareagovala správně, anebo nejlépe, jak se v té situaci dalo, při nejmenším. Postavila se proto pevně na nohy a kývla na senseie, jako by mu dala pokyn k dalšímu útoku. Čekala, že tentokrát to nebude tak jednoduché jako posledně, protože přední vlastností ninji je být nepředvídatelný. Ninja na úrovni jejího senseie si to jistě uvědomoval, proto jistě nezkusí stejný trik znovu. Všimla si, že skládá nějaké pečetě a najednou proti ní běželi 3 naráz, a to ze třech různých stran. Očima si vyměřovala vzdálenosti jednotlivých ninjů, aby dokázala odhadnout, kterému se vyhnout nejdřív, nakonec si všimla, že jeden z nich útočí na nohy, další dva někam na vrchní část těla, rozhodla se proto dostat výš tím, že vyskočí a mine tak útok ninji, který útočil na nohy. Po tomto dopadne na ruku, kterou ninja útočil a skrčením se vyhne dalšímu útoku a kotoulem vpřed se ujistí, že jí netrefí ani útok třetí. Mizuki po tomto vyhýbání skončila na koleni a s dlaní zapřenou o koleno ztěžka oddechovala. Opět se však zvedla na nohy a trochu zavrávorala.* „Pro příště bych asi měla dělat něco se svou fyzičkou“ *uvědomila si a od senseie očekávala další útok, ten k ní však jen s úsměvem přišel a poplácal ji po hlavě* Pro dnešek dobrá práce, vidím zlepšení a také vidím, že jsi dokázala dobře zhodnotit, kterému útoku se vyhnout nejlépe a jak spojit blokaci útoků s vyhýbáním. Pro příště sice máme co trénovat, ale je třeba také odpočívat, a proto pro dnešek stačí. *usoudil, když si všiml, že tohle je přibližně její limit. Mizuki jen vyčerpaně přikývla a za doprovodu Takahira se vydala zpět domů.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Wed Jun 03, 2020 4:42 pm
*KONEC RPG*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Fri Jun 12, 2020 9:36 pm
Legenda k přímé řeči:
Mizuki Aozora
NPC: Rival z akademie - Shin

*Dnes se Mizuki probrala už v 7 ráno a chvíli pouze tupě zírala do stropu. Pohnula prsty na rukou jako by chtěla něco sevřít a trochu se u toho zamračila. Její bratr se po misi nedávno zotavil, ale prohlásil, že se jí začne věnovat až ve chvíli, kdy se stane geninem. To pro ni bylo jistou motivací, protože věřila, že když bude trénovat s Kaiem i bratrem, dosáhne opravdu dobrých výsledků i v následujících úkolech, které ji jako ninju jistě čekají. Také zmínil, že si musí v souvislosti s jejím talentem cosi ověřit a že ji zaučí i v technikách jejich klanu. Vše tohle Mizuki neuvěřitelně lákalo a nemohla se dočkat, až všechny tyhle možnosti bude mít nadosah, ale stále se necítila na to, aby šla na geninské zkoušky, ne po předchozím tréninku v akademii, kdy ji skoro převálcoval ten chlapec, Shin, kterému doteď prakticky nevěnovala pozornost.* Už dnes…*zašeptala a dlaň sevřela v pěst, kterou ukázala směrem ke stropu. Tvářila se teď naprosto odhodlaně a doufala, že dnešek přinese spoustu zkušeností a další pohled na věc. Chtěla vědět, jak moc je ve skutečnosti připravena na to být ninjou.
Ozvalo se zaklepání a Mizuki vystřelila z postele jako namydlený blesk. Trochu bázlivě se na dveře podívala, ale pak se k nim odšourala a nahlédla za dveře. Stál tam Shin, ještě aby ne, to ona ho pozvala.* „Přítele si drž blízko, nepřítele ještě blíž, huh?“ *pomyslela si a s úsměvem pohlédla na příchozího. On se usmíval stejně tak jako ona, ale pravděpodobně oba byli značně nervózní, to by poznal každý mučitel či i obyčejný všímavější člověk. Obecně ho Mizuki vlastně za nepřítele nepovažovala, naopak, možná se s ním chtěla dokonce sblížit. Bylo tu něco, co ji však nenechávalo chladnou, to byla jeho zkušenost a schopnosti, ve kterých se jí vyrovnával, a to i přes všechen její tvrdý trénink. Dokonce se zdálo, že v některých aspektech ji i převyšoval. Jenže ona se jím nechtěla, nemohla nechat zahanbit.* Tak co, jdeme na to? *podíval se na Mizuki tázavě. Oba vyrazili na předem určené místo, nedaleký řídký lesík, který sloužil k tréninkům poměrně často, což se odrazilo na stavu stromů v něm, stejně tak jako nepřívětivé podnebí této vesnice. Některé byly pokácené, jiné jinak poškozené, například poškrábané kunaii. Mizuki se rozhlédla* „To už nevadí, když je ještě trochu zmrzačíme, stejně jsou už prakticky mrtvé…“ *pohladila jeden ze stromů po oschlé kůře, pravděpodobně v něm už život doopravdy neproudil. Poté se ohlédla na Shina, který na ni zíral se založenýma rukama. Mizuki přemýšlela, jestli je Shin spíše ninja-génius, nebo prostě dříč, který celé dny trénuje.*
Na tomhle stromě jsem posledně visel vzhůru nohama hodinu. Otec se mě snažil shodit ze stromu kunaiem a abych se vyhnul, vždy jsem se vyhoupl nahoru na větev a opět jsem se chytil chakrou zespodu. *zazubil se a Mizuki jen překvapeně vydechla.* „Hodinu? Na větvi? Takže dříč…“ *odpověděla si sama na svou předchozí úvahu a upřeně se na něj podívala.* Je tu něco, na co bych se chtěla zeptat… *začala a on na ni kývl* Jak? Jak po tak dlouhou dobu? *byla poměrně cílevědomá a také soutěživá, ale nikdy jí nebylo zatěžko se na něco zeptat, ani jejího rivala. Věděla totiž, že pokud bude mít stejné znalosti jako on, bude jednodušší ho překonat, takže hodlala využít každé takové příležitosti.* Jednoduše, takhle si s tátou hrajeme často. Vždy jsem po takovém tréninku tak nějak vyčerpaný, přestože to není nijak fyzicky náročné, ale všiml jsem si, že se zlepšuju a postupně vydržím čím dál tím víc. *pokrčil rameny a Mizuki náhle zablesklo v hlavě, kdyby se jí nad hlavou mohla zhmotnit žárovička, zhmotnila by se. Vzpomněla si, jak jim posledně, i když je to už pár týdnů zpět, sensei říkal, že musí chakru prakticky vyčerpat a tyto limity natahovat. Takže jamile Shin použil svou chakru v takovém množství tak často, zřejmě jí posledně mohl využít o něco více. Takahiro-sensei jim tenkrát povídal i o tom, jak si musí spotřebu úměrně své zásobě chakry rozložit tak, aby byli schopni vydržet v boji, nevyplýtvat chakru hned naráz. Něco takového se však týkalo například něčeho takového jako byla soutěž lezení po stromech, Mizuki se však pro tentokrát rozhodla zvolit něco jiného jako vhodný způsob tréninku. Nadějeplně pohlédla na Shina a jedním dechem vydechla svou žádost.* Pojďme si dát souboj.
*Mizuki si uvědomovala, co řekla. Oba byli pouhými studenty akademie a teoreticky by měli něco takového dělat pro jistotu jen a pouze pod dohledech jejich senseie, ale dalo by se říct, že Mizuki vždy byla tak trochu pro každou špatnost a něco jako souboj v ústraní ji nijak nepohoršovalo. Navíc, pokud měli oba projít geninskou zkouškou, žádný trénink v tuhle chvíli určitě nebyl od věci. Podle úsměvu Shina poznala, že i on smýšlí podobně. Nebylo třeba, aby jí odpovídal, a tak jen kývla.* Dejme ale souboj beze zbraní, pouze s technikami, které již umíme. *Mizuki si uvědomovala, že je to trochu zvláštní přání, ale bylo tu více důvodů, proč chtěla zvolit právě takový trénink. Za prvé, neměla s sebou jedinou zbraň, zatím si žádnou nepořídila. No a bratr… Bratr je měl schované, aby si o ně Mizuki náhodou neublížila. Dalším důvodem je, že by si oba měli procvičit svá jutsu právě před geninskou zkouškou, posledním důvodem je to, že si tímto způsobem mohou jednoduše uvědomit, jak velké jsou zásoby jejich chakry a následně ji také rozšířit.*
To zní dobře. *kývl a odhodil pár kunaiů, které měl s sebou jako výbavu. Také neměl moc zbraní, obecně studenti akademie jich mívali málo a většinou jim je půjčovali právě v akademii, jen a pouze pro trénink se senseiem. Jednoduše si na své malé studenty dávali pozor. To, že polovinu z nich pak někdo zabil během geninské zkoušky, to už je jiná věc. Mizuki se naučila pár technik mimo akademii, ale měla takové tušení, že i Shin byl v podobné situaci a uměl třeba například něco jiného než ona sama, i na to se bylo potřeba připravit.
Oba se připravili do střehu a Mizuki se rozhodla, že nezaútočí jako první, ale počká, co udělá její soupeř. Jen se proti Mizuki rozeběhl a zkusil ji trefit kopem do obličeje, tomu se Mizuki pouze uhnula, věřila si, že co se týká rychlosti, tak ji chlapec nepřekoná, ale slyšela, že je poměrně silný, a tak by jakákoliv rána od něj mohla být opravdu nebezpečná. Pokračoval dalšími ranami a kopy, kterým se Mizuki uhýbala a uskakovala jim. To bylo něco, v čem byla dobrá a měla tak jeho útoky pod kontrolou, do protiútoku se ale neodvážila, tím by svou obranu odkryla a oslabila by sis tak svou koncentraci. Nakonec však když věděla, že jiným způsobem se útoku nevyhne, vyskočila vysoko nahoru do kotoulu a přichytila se chodidly tak, že visela hlavou dolů z větve (Kinobori no waza). Zazubila se na Shina.* Copak copak, nahoru to už nezvládneš? *Pokusila se Shina vyprovokovat a on se jí na návnadu chytil jako rybka na prut. Rychle se rozeběhl po stromu nahoru, aby ji mohl udeřit, ale Mizuki seskočila dolů a cestou ho sejmula ze stromu. Po chvilce se zvedl, přeci jen její kop nebyl tak silný, ale svůj účel splnil, protože v tuto chvíli měla dokonalou příležitost pro použití další techniky, která mohla Shina pěkně zmást. Stihla se totiž během jeho sbírání ze země schovat za plášť v barvě stromu, vedle kterého stála. Byla tak prakticky docela dobře skrytá a mohla ho nenápadně pozorovat až do té doby, než se k ní přiblíží a ona bude mít šanci zaútočit. Opravdu se Shin začal zmateně rozhlížet a později se přiblížil i ke stromu, u kterého stála. Pokusila se ho tedy trefit pěstí, ale on zareagoval pohotově a okamžitě uskočil na hladinu rybníka, který zde byl schovaný mezi stromy (Suimen hokou no waza). Mizuki musela uznale přikývnout, tohle byla technika kterou se učila poměrně dlouho. Skočila k němu na hladinu a opět oba čelili pěstem a kopům toho druhého, tento souboj však byl poměrně vyrovnaný, a tak oba odskočili pár metrů od sebe a zdálo se, jako by přemýšleli, jak pokračovat s útokem.*
Bunshin no jutsu! *najednou před Mizuki stáli Shinové čtyři a ona se jen rozhlížela, jaký by mohl být ten pravý, nebylo však možné to zjistit, všichni se pohybovali stejně, zareagovala proto úplně stejně a také vyvolala pár svých klonů. To způsobilo to, že se klony Shina vyrušily současně s klony Mizuki. Shin se tajemně usmál a přikývl.“ Tomuhle už tak jednoduše neunikneš. *rozeběhl se proti ní a za běhu udělal pečeť tygra. Mizuki se zarazila a poprvé za souboj si vůbec nebyla jistá.* „Co je to za jutsu? Pečetě?! To musí být... Oheň?“ otočila se na chvilku za sebe, jestli nepřichází zrádný útok zezadu, ale vtom ji zezadu zasáhl útok (sennen goroshi).* „Auu…“ *začervenala se, zatímco skončila na zádech opřená o strom, stejně se však zvedla. Cítila se však opravdu trapně, tohle byl zrádný útok a kdyby se neotočila, možná by… Možná by ji nezasáhl. Otřepala se a vzdorně pohlédla na svého protivníka, který ji rozhodně jako slečnu nešetřil a s rozeběhem se jí chystal uštědřit poslední ránu. Jakmile to však udělal, uvědomil si, že místo Mizuki zasáhl pouhou větev (kawarimi).* To by pro dnešek stačilo. *prohlásil a Mizuki se nejdříve chystala vzdorovat, že rozhodně ještě není souboj u konce, ale nakonec se zarazila, protože si uvědomila, že vyčerpala nějaké to množství chakry a i fyzicky byla docela vyčerpaná. Sotva oddechovala, stejně tak jako Shin. Stejně tak jako Shin, ten také nevypadal, že by byl ještě schopen efektivně bojovat. Oba k sobě přišli a podali si ruce, byl to fér souboj, ale Mizuki stejně stále doufala, že příště ho porazí. I on byl ale silný, snad se brzy setkají a budou moct změřit síly i ve chvíli, kdy budou mít již čelenky na čele. Rozloučili se a oba se rozešli svým směrem, směrem domů.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Fri Jun 12, 2020 9:37 pm
*KONEC RPG*
Arisu Sasaki
Arisu Sasaki
Poèet pøíspìvkù : 982
Join date : 16. 06. 20
Location : Sunagakure no Sato

Toku        Empty Arisu Sasaki

Sat Jun 20, 2020 4:58 pm
*ráno se probudila po pár hodinách spánku, matka zase půlku noci nespala. Vstala, potichu se oblékla a podívala se na kunai, kterou už před víc než rokem vzala otci z výbavy. Smutně se usmála, oblékla se a potichu vyrazila ven z domu, aby se nepotkala s matkou. Tak pěkný den včera a ona ji ho dokázala zkazit během večera* Třeba dnešek bude lepší *řekla si, když vyšla z domu, ale po pár krocích narazila na partičku asi pětiletých dětí, těch samých, co na ní pokřikují pořád* NPC: Tak co, už ti hráblo jako tvojí matce? Tvůj táta není skoro doma, aby s ní nemusel být! Divím, že se tu chodíš, jako by zase nevyváděla půlku noci! *ozývalo se od nich, normálně je ignorovala, ale tentokrát se na ně podívala znechuceně* A co vy jste udělali pro Sunu, vy malý spratci?! Moje máma aspoň byla chuunin a něco dokázala! Vy neprojdete ani Akademií! *rozkřikla se na ně, ty se na ní jen dívaly nechápavě a radši odběhly pryč, Arisu se jen posadila na nejbližší lavičku a objala si kolena* "Kéž bych se narodila v jiné rodině" *proběhlo ji hlavou, když se snažila potlačit slzy*
avatar
Anonymní
Anonymní

Toku        Empty Re: Toku

Sat Jun 20, 2020 5:20 pm
*Dnešek byl jako každý jiný - probrala se, oblékla se, zjistila, že bratr zase zmizel bůhví kam. S jedinou změnou, tentokrát Mizuki ani nezanechal vzkaz. V podstatě tímto svou malou sestřičku chtě nechtě vychovával k samostatnosti. Mizuki zatím zabrousila do kuchyně a z ledničky vytáhla pochybně vypadající zbytek rýže. Z šuplíku vzala hůlky a pustila se do jídla. Spokojeně přežvykovala a koukala z okna, dokud teda nezaslechla otravné hlásky malých děcek, které se zjevně někomu posmívaly. Položila misku na stůl a vyhlédla z okna, pak jí však zvědavost nedala a vyrazila z baráku. Zahlédla známou tvář, sedící na lavičce. Pravděpodobně si jí sestřenka ani nevšimla, jelikož měla hlavu skloněnou k zemi, jak se snažila potlačit slzy. Mizuki střelila pohledem po těch spratcích, kteří už utíkali pryč, ale odpustit si tento pohled jednoduše nemohla. Mizuki zatím došla k děvčátku a položila jí dlaň na hlavu.* Arisu? Slzy ti nesluší... *Zašeptala povzbudivým tónem a dřepla si k ní. Pár slov zaslechla, a proto jí bylo jasné, o co jde. Takhle to vypadalo prakticky od doby, kdy se její sestřenka narodila. Měla to těžké. Sice na rozdíl od Mizuki nějaké rodiče měla, ale žádná sláva. Navíc byla ještě malá, a tak takovéhle ostré poznámky svých vrstevníků snášela, zdá se, pořád dost špatně.*
Sponsored content

Toku        Empty Re: Toku

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru