Yumi

*Ak by ho vyhodila von, v momente by sa roztopil, až by z neho ani kosti nezostali... teda, kosti nemal, ale určite by po ňom ani tie nezostali. Preto si však mohol dovoliť preháňať, vedel, že mu to Misaki neurobí, možno tak v jej predstavách. Teda, dúfal, že by ju to nenapadlo ani tam, predsa len bol jej priateľ... nie? A bol jej prvý, takže určite... by to neurobila... možno ak by sa s ňou rozišiel, tak by ho dovliekla sem a tu ho zabila i teplom, ako pomstu za to, že jej zlomil srdce, ale... to nemal v pláne, takže to isto nerobí ani v jej predstavách.
Skutočne jej prekvapila, no mohol jej to odpustiť a len sa zasmial.* Takto ma zachytávať nepripraveného. *Pokrútil krátko hlavou. Díval sa na jej úsmev, ktorý miloval, miloval jej úsmev aj jej smiech a hodlal pre to urobiť prvé i posledné, aby sa usmievala, smiala a bola šťastná.* Nevidím v tom problém. *Odpovedal jej a zapojil sa tiež, zatiaľ čo ju pustil a prechytil si ju tak, že ju chytil pod zadkom, aby si ju mohol dať tak, aby mohla okolo neho obmotať nohy a potom sa vydal s ňou do izby, kde s ňou rovno opatrne ľahol do postele. Na chvíľu sa potom znovu odtiahli, aby sa obaja nadýchli a skôr, než stihla niečo povedať, ju tentokrát pobozkal on, a tak ona v predchádzajúcich dvoch, tak i on teraz zapojil jazyk.*

Chceš náš spoločný čas v posteli využiť takto? *Opýtal sa jej, keď sa odtiahli od seba. Nerobilo mu to problém ba čo bol za to rád, navyše, Arita už bol bez trička, takže stačilo poriadne vyzliecť len Misaki a skôr, než by chvíľu nad tým premýšľal, začal ju vyzliekať. Snažil sa jej dať dolu tričko, ktoré mala na sebe, pričom sa usmieval, jeho tvár nabrala i červenú farbu, ale to by nebol on, ak by ich nemal červené. Jednoducho to bol on, a vždy taký bude, nech sa deje čo sa deje. Vyzliekol jej teda tričko a ležala pred ním len v kraťasiach a bez trička, len s podprsenkou. Na chvíľu sa odtiahol ďalej, aby si užil ten pohľad... robil to vždy, pretože mohol, pretože to len mohol vidieť Misaki nahú, takú...* Si nádherná.

Komu by to vadilo? *Pousmial sa. Ktorému chlapovi by toto vadilo? Deň, strávený v posteli, sexom s jeho milou, to bol ako sen. Dal jej dolu tričko, Ari bol už dávno bez neho a tak mali o problém menej z jeho strany. Teraz sa však kochal pohľadom a o to viac sa začal kochať, keď si dala dolu podprsenku, miloval ten pohľad, na jej telo...* Ja teba viac, Misaki. *Usmial sa a nastavil jej krk, zatiaľ čo si ju pritiahol k sebe bližšie, aby jej mohol dať dolu šortky aj s nohavičkami. Jednou rukou ju teda držal, a druhou to z nej vyzliekol, tak, ako im to ich doterajšia poloha dovolila. Potom ju však chytil za tvár a pobozkal ju, zapojil aj jazyk. Snažil sa byť vášnivý, avšak cez to nežný, Misaki bola jeho pokladom, ktorému nechcel ublížiť. Ako sa bozkávali, tak znovu svoju partnerku položil na posteľ a dal jej dole šortky s nohavičkami už úplne, pričom sa stále venoval jej perám.*

*Tešil sa. Pomaly prepadal vzrušeniu už len z toho, ako videl Misaki. Nahú, celú v jej kráse. Bol to náddherný pohľad na ktorý sa nemohol vynadívať. Miloval tento pohľad na ňu, ako pred ním ležala v celej svojej kráse, s príveskom ktorý jej dal okolo krku. Bola to nádhera, ktorá stála za všetky veci na svete.* Mne sa páči pohľad na teba. *Usmial sa na ňu.* Hneď to napravím. *Povedal jej a začal si rozopínať nohavice, ktoré si potom vyzliekol hneď aj so spodným.. Respektíve povedané, oboje padli na zem takmer hneď k zemi aj bez jeho pomoci. Skôr než do nej však vnikol, pozrel sa do jej zlatých očí.* Misaki, založme si rodinu. *Pozrel sa prosebne do jej očí.*

Ďakujem Misaki, ďakujem. *Povedal jej, keď povedala, že je správny čas. Chcel rodinu a veľmi, jej dieťa. Ich dieťa. Dieťa čo nieslo ich krv, bola to nádherná predstava a ešte radšej by bol, aby to bola skutočnosť. Či už by to bol chlapec alebo dievča. Miloval by to malé, nemotorné. Učil by to ninjutsu, učil by to mnoho vecí. Čítať, písať... počítať. Vedel by vymenovať mnoho ďalších vecí, čo by dietko naučil. Bozky jej oplácal, zostal chvíľu nech si obaja zvyknúť a keď sa začala sama hýbať, tak sa s ňou pretočil a vedenie prevzal on. Mali normálny vanila sex, no tentokrát miesto toho, aby vytiahol vtedy, keď chcel vyvrcholiť, urobil sa do nej, Potom sa pozrel na Misaki, či je v poriadku. On si to užil, po jeho tvári stekalo trochu potu.* V poriadku? *Spýtal sa jej.*

*On vydychoval slasť. Po tvári mu stekal pot, celú dobu sa díval na Misaki, semtam ju poláskal, no nakoniec obaja skončili spokojní s partnerom. Čakal na odpoveď na svoju otázku, dlho ho ignorovala, ako by ho prepočula, no nakoniec prišla odpoveď. Pousmial sa. Bolo dobre, že je v poriadku.* Tak je potom dobre. *Nahol sa a pohladil ju po tvári, potom ju pobozkal. Bolo mu teplo, ani klimatizácia v dome nestačila na to, aby schladila jeho telo.* Niekedy nabudúce Misaki. Je mi až moc veľké teplo na ďalšie kolo. *Povedal jej. Jeho tvár bola červená, teplom, nie studom, ale času mali dosť, predsa len, teraz spolu spali druhýkrát, postupom času si určite užijú viac kôl, no na inom mieste. Kde nebude teplo a viac vyhovujúce podmienky.*

Koniec rpg

*Toru dneska dostal svoji první misi. Měl se postarat o nějaké dítě z klanu Yumi. Okolo desáté hodiny se dostavil do čtvrti klanu Yumi, kde na něj čekala mile vyhlížející dáma s dítětem v náruči.* Ahoj, ty určitě musíš být Toru. Já jsem Wabiho máma, jsem moc ráda, že mi ho dneska do večera pohlídáš. Musím jít na důležitou obchodní schůzku a nemohla jsem nikoho sehnat. *Spolu vejdou do jejich baráku. Ona mu ukáže, co kde je. A položí dítě na herní koberec, co má ve svém dětském pokoji. Toru si sedne k Wabimu na koberec.* Takže ty jsi ten dvouleťák, co ho mám hlídat. Haf, haf, *ozve se Wabi a ukazuje svoji ručičkou na jednu krabici. Toru vstane, dojde ke krabici a uvidí dřevěného pejska a další figurky a kostičky ze dřeva. Donese celou těžkou krabici k Wabimu. Vytáhne pejska a Wabi se rozzáří a začne říkat:* Haaf, haf. Ano správně, takhle dělá pejsek. *Pochválí ho Toru. Společně začnou stavět baráčky z kostiček a hrát si s dalšími postavičkami. Vytvořili si spolu vlastní malou vesničku. Jenže Wabiho to přestáválo bavit, rozmáchl se rukou a zničil celou vesničku.* „Achjo, musím ho nějak zabavit, ale nejdřív si dáme oběd.“ *Povzdechl si Toru. Vzal Wabiho, který byl znuděný a do židličky se mu nechtělo, přesto se Toruovi podle ho tam nějak usadit. Wabi se zklidnil, když dostal lžičku a svoje jídlo. Společně se jim povedlo se najíst. Potom vzal Wabiho do postýlky a přečetl mu z knížky, kterou mu ukázala jeho máma. Wabi usnul, takže Toru měl chvíli volného času.*
*Zhruba po necelých dvou hodinách se Wabi probudil. Toru se o něj postaral a zeptal se ho, jestli chce jít na pískoviště na hřiště.* Joo. *Odpověděl mu Wabi. Vyrazili spolu a Wabi šel po svých za ruku, přestože pískoviště nebylo daleko, tak jim jejich tempem cesta trvala dlouho. Když došli na hřiště, tak Wabi poznal nějaké svoje kamarády na pískovišti a běžel za nimi. Toru se jen usmál a posadil se na blízkou lavičku. Pozoroval Wabiho, jak si hraje, spolu s ostatními dětmi stavěli kopečky jako hrady a díry jako tunely v písku. Na chvíli se Toru podíval na oblohu a zadíval se jasně modré bezoblačné nebe. Když se podíval zpátky na pískoviště, tak tam Wabi nebyl.* Do háje. *Začal panikařit Toru a rozhlížet se po okolí. Nikde ho neviděl. Začal prozkoumávat, kde by mohl být. Začal ho hledat všude po hřišti, už uběhlo pět minut a pořád ho neviděl, nakonec ho přeci jen našel. Velmi si oddechl, když ho objevil pod prolézačkou, kde si hrál se svým kamarádem. Poté, když odpoledne pokročilo, přesvědčil Wabiho, že je potřeba se vrátit domů. Pomalu se vraceli k němu domů a cestou Wabi ukazoval na věci a říkal jejich barvy.* Ano, správně, je to zelený. *Odpověděl mu už po několikáté Toru. Když dorazili domů, tak Toru umyl Wabiho a převlékl ho do čistého.* No vidíš, najednou nemáš tak zaprášený obličej. *Poté si chvíli hráli v obýváku a poté přišla zpátky domů Wabiho máma. Toru vzal Wabiho do rukou a pověděl jeho mámě, jak probíhal jejich den, jen vynechal tu část, kde se mu na chvíli ztratil.* Moc ti děkuju, že jsi mi toho malého nezbedu pohlídal. Nechceš něco k jídlu na cestu domů? Ne, děkuju moc, *řekl Toru a zamířil zpátky do svého domova.*

NPC Hei Yukimura
*Dnes seděl v klanové čtvrti u menší restaurace u stolu se svým kamarádem a hrály karty. Na sobě měl černé kimono a na čele čelenku Sunagakure. Nebyl nijak ozbrojen přeci jen byl ve své domovské vesnici a ve své klanové čtvrti kde by ho nikdo neměl napadnout a i kdyby tak Hei Yukimura byl na hodnosti Kage a byl velmi schopný v Ninjutsu, Taijutsu, Fuinjutsu. Ve všech třech dovednostech byl neobvykle zdatný. (Ninjutsu na 80 ti bodech, Taijutsu na 80 ti bodech, Fuinjutsu na 100 bodech) Karetní hra kterou hrály nazývali cvik.* "Hm na stole je červená sedma, trumf je srdcová karta a já u sebe mám jen jednu." *Pousmál se položil srdcové eso na srdcovou sedmu. Jeho přítel se zamračil prudkým švihem pravé ruky shodil karty ze stolu a začal na Heie řvát že je podvodník. Hei se jen usmál, rozhlédl se a všiml si velice krásné dívky.* "Hm pokud se nepletu tak tahle nehraje karty." *Jeho kamarád na něj stále řval což Heie začalo štvát. Nepotřeboval pozornost které se mu začalo dostávat. Hei velmi rychle složil několik málo pečetí a rozpadl se na malé papírky, poté se velmi rychle dostal za svého kamaráda a složil se zpět do své normální podoby. (Shikigami no Mai) Poté na svého přítele za pomocí dotyku umístil pečeť Shīru o Yokusei, kterou ihned aktivoval.* Seš moc uřvanej. Když neumíš prohrávat tak nehraj navíc ne o peníze. *Jeho kamarád byl díky Heiově pečeti znehybněný a nemohl ani promluvit. Samotný Hei se poté vydal k dívce kterou ještě před chvílí potichu obdivoval.* "Sakra bylo by pro mě mnohem snašší kdyby na mě ten magor neupozornil." *Jen co k ní přišel tak se usmál a řekl.* Hei Yukimura jméno mé a ty jsi?

NPC Hei Yukimura
*Její úsměv byl pro něj velmi hřejivý, zadíval se jí do jejich krásných očí.* Co máš dnes v plánu? Já jen jestli bych se k tobě mohl přidat. *Doufal že mu odpoví kladně ale i kdyby se tak nestalo tak by se šel vrátit ke svým oblíbeným kartám.* Nijak zvlášť jsem tě zde nevídal. Spíše bych řekl že bych spočítal na prstech jedné ruky kolikrát jsem tě zde potkal. Jestli se mohu zeptat čím se vlastně živíš? *Nikdy nebyl moc dobrý v nezávazné konverzaci. Nejlepší a nejistější si byl když někoho vyslýchal. Přece jen byl primárním povoláním mučitel, sekundárním povoláním byl lékař a speciálním povoláním byl policista.*

*Pozorně si ji vyslechl a hlasitě se zasmál.* Hm lovec nukeninů zní zajimavě ale pro mě by to nebylo. Já jsem spíše usedlý člověk. Navíc celý život jsem v této vesnici takže bych nevím jestli bych si zvyknul na jiné počasí než je zde. Nejhorší byla ta věčná tma. *Při slovech věčná tma udělal prsty uvozovky.* "No proč je vlastně v Suně?" Už nemáš koho lovit a nebo jsi se jen rozhodla odpočinout si? Co si takhle někam sednout? *Poté se podíval k restauraci kde před chvílí hrál s kamarádem karty.* "No tam radši ne." Pojďme se projít a třeba najdeme nějaký útulný podnik. *Usmíval se a nabídl ji rámě. Pokud jej vzala rámě tak se sní rozešel.* "Snad ten blb nebude dělat žádné problémy. Bylo by to dost blbé. Určitě bych ho zase dostal ale jednak se mi nechce bojovat a jednak se mi nechce vysvětlovat proč se ten blb chová jako blb. Nejspíše si toho jeho řvu před tím nevšimla, takže mám zatím čistý štít před ní. Tedy alespoň doufám." *Nervózně se podrbal na hlavě.*

Npc Hei Yukimura
"Hm takže se vrátila jen kvůli stesku." *Pocítil úlevu když přijala jeho rámě. Naštěstí odešli dříve než se jeho pečeť zrušila takže jeho kamarád je bude muset nejspíše najít, což jej vůbec netrápilo páč věděl že jeho přítel je neskutečně líný a proto je stále jen chuuninem.* No já jsem se jen párkrát dostal mimo vesnici. Po prvé když jsem plnil chuuninské zkoušky v Konohagakure, no a poté v zemi řek a deště. No ale toto mé cestování bylo jen velmi krátké. Nejvíce jsem plnil mise v naší Zemi Větru. "Měl bych použít nějaké své výslechové metody?" *Pousmál se když si představil jak je Misaki připoutaná ke křeslu a on ji mučil. Určitě by se o ní dozvěděl mnohé ale nijak by se k ní nepřiblížil, spíše naopak. a On si toho byl dobře vědom.*

NPC Hei Yukimura
Mě spíš přijde zvláštní že se ti líbí tam kde je sníh. No moje povolání mi moc nedovoluje cestovat mimo vesnici. "Hm zvládnu pochopit proč by někdo odnás chtěl žít v mírném podnebném páse ale proč by se někomu líbilo ve sněhové zemi?" *Pokračovali v cestě když v tom si Hei všimnul jedné zapadlé hospůdky.* Co kdybychom šli támhle? *Při těchto slovech ukázal směrem k hostinci.* Jaká máš ráda vlastně jídla? *Zeptal se páč nevěděl na co se ji ptát. Pokud souhlasila že půjdou do hospůdky tak se tam sní vydal, otevřel dveře vešel první tak jak to říká etika, podržel dveře a počkal až vejde Misaki. Poté se rozhlédl našel volný stůl a šel k němu. Odšoupnul židli od stolu a jen co si Misaki sedla tak ji přišoupl ke stolu. Poté se usadil on naproti ní.*

NPC Hei Yukimura
"Cože? Ona jde takhle nalehko když je venku zima? To není možné musí se vytahovat. Divím se že to má ve svém věku zapotřebí. Přeci jen by měla být zvyklá na horko takže i kdyby se stala lovcem ve velmi mladém věku tak by její organismus neměl být schopen vydržet v tomto oblečení velkou zimu." Já holduji převážně nudlým Sobu a grilovanému masu. *Jen co se posadily a ona se ho zeptala co ho váže k vesnici tak se zasmál, zavřel oči a podrbal se na hlavě.* "Přece ji neřeknu že se rád oddávám kartám ve čtvrti Naho." No práce je pro mě velmi důležitá ale zde mě drží převážně má rodina. No a láska ke vsi. *Poté už přišla číšnice s jídelním lístkem. Otevřel jej a začal si vybírat z několika jídel.*

NPC Hei Yukimura
*Když mluvila o svých rodičích tak se usmál. On sám už měl rodiče dávno po smrti. Když poté začala mluvit o tom že kdysi měla důvod chodit i do Kumogakure tak se přestal smát. Došlo mu že v té vesnici měla svého milého, který znejvětší pravděpodobností zemřel. Minimálně pro ní. Jen co se ho zeptala zda on má někoho kdo by na něj čekal doma tak si vzpomněl na svou dávno mrtvou ženu a dítě.* Víš u mě je to dost složité. V současné době jsem sám ale míval jsem lidi na kterých mi záleželo. *Více jí říct nechtěl. I když byl povoláním Mučitel tak toto téma bylo pro něj velmi bolestivé.* "No tak úplně jsem jí stou rodinou neřekl pravdu ale to nevadí. Tedy aspoň mě to nevadí." *Poté také položil jídelní lístek a jen co přišla číšnice tak nechal Misaki aby si objědnala a poté si on objědnal Nudle Sobu a sklenku vody.* Na jak dlouho jsi vlastně v Sunagakure?

NPC Hei Yukimura
*Pozorně poslouchal co říkala.* "No rozpovídala se sama a celkem rychle. Zajímavé. Chodí tam kde není moc lidí? Takže i do čtvrti Naho? Ne tam asi ne, bývá tam rušno." *Jen co přišla do číšnice tak mu přinesla vodu a řekla že jídlo bude zachvíli.* Takže sem si se vrátila páč už si nechtěla být sama a chodíš tam kde je málo lidí? *Toto její tvrzení bylo velmi zajímavé ale za dobu co vyslýchal ž slyšel různé prapodivné věci.* No já jsem buď v práci a nebo v nějaké dobré ale menší restauraci. "No nejčastěji ve čtvrti Naho hraju karty." *Po chvíli uslyšel známí smích, otočil se směrem odkud hlas šel a všiml si jednoho shinobiho kterého nedávno obral v kartách. Tehdá hrály oko a Heiovi šla dobrá karta. Otočil se zpět na Misaki.* Je tvůj čaj dobrý?

NPC Hei Yukimura
No a na kterých lidech ti záleží kromě rodičů? Máš vůbec někoho takového? Já jen že když jsi furt mimo vesnici tak sis zde nemohla najít jiné lidi na kterých by ti mohlo záležet? Jestli se pletu tak se samozřejmě omlouvám. *Po chvíli se protáhnul. Dal svou pravou ruku do kapsy ze které vytáhl balíček karet. (balíček karet na prší) Dal balíček nad stůl a začal míchat karty. Toto dělal když byl nervózní, když chtěl s někým hrát nebo když vyslýchal. Teď byl ovšem nervózní jelikož mluvit s děvčaty mu nikdy moc nešlo. Svou mrtvou ženu vlastně ani nesbalil on ale ona sbalila jeho. Navíc se od Misaki dozvěděl spoustu věcí a chtěl se toho o ní a hlavně od ní dozvědět co nejvíce takže si i trochu připadal jako v práci když vyslýchal.* No je pěkné že sis splnila sen s dětství ikdyž je to nebezpečnější než sis v dětství myslela. Jsem rád že ti zdejší čaj chutná. *Po chvíli přišla číšnice i s jídlem. Hei si vzal hůlky a než se pustil do jídla tak Misaki popřál dobrou chuť.*

NPC Hei Yukimura
Ano výslechy jsou kolikrát dlouhé a zkušení shinobi se jen tak nedají takže je i občas potřebné použít rochu drsnějších metod. Nejhorší je vyslýchat jiného mučitele. No potřebné jsou obě dvě práce. Když lovec nukeninů přivede nějakého nukenina tak z něj mučitel dostane informace pro koho dělal, s kým dělala a tak podobně ale hodně se stává že lovec nukenina při souboji spíše zabije takže jsem se dal radši k policii abych mohl co nejvíce zločinců chytnout zde, než se dostanou mimo vesnici. *Než se pustil do jídla tak samozřejmě odložil balíček karet na stůl. Když snědl první sousto a vyslechl si co mu říkala tak se pousmál.* Někdy by bylo lepší cestovat s někým že? Jak ti vlastně chutná? *Hei vlastně používal výslechovou metodu, která mu kolikrát pomohla při výslechu civilistů. Zdánlivě obyčejný rozhovor o ní a o něm, přičemž o ní se dozvídal informace a osobě toho zase tolik neřekl. No ono toho ani nebylo tolik co říct. Od smrti své ženy a děcka se věnoval jen práci, kartám a občasně i alkoholu.*

NPC Hei Yukimura
*Byl rád že jí chutnalo. Pousmál se když se ho zeptala co dělá když není v práci nebo nehraje karty.* To je jednoduché buď trénuji nebo jsem u rodiny. "Asi se mě na to zeptá. Přece jen by ji mělo přijít divné že jsem u rodiny. Přece jen jsem ji řekl že moji rodiče jsou mrtví a že teď s nikým nejsem. Zeptá se mě na to nebo ne?" Mě to taky chutná. Je to nečekaně dobré. Jsem zde poprvé a jsem rád že jsem zde s tebou. Je mi s tebou dobře. "Mám se jí zeptat jestli si nedá něco ostřejšího? Sakra tohle je trapný."

NPC Hei Yukimura
*Zasmál se když domluvila.* No rozvázat mi jazyk není jednoduché. Narovinu se zeptaj na to co tě zajímá a já ti rád odpovím. Narovinu sem se svojí rodinou na hřbitově. Mohli by jsme se něčeho dobrého napít. Co by sis dala? Saké? Nebo něco slabšího? *Poté počkal až odpoví Misaki, mezi tím však jedl. Když mu Misaki řekla co by si dala k pití tak zvedl ruku a po chvíli k nim přišla servírka. Pro sebe Hei objědnal saké a pro Misaki objědnal to co chtěla. Jen co se servírka vrátila s pitím tak si Hei nalil saké pozvedl šálek, ťukl si s Misaki a poté se napil.* Jaké máš vlastně zájmy?

NPC Hei Yukimura
"No mohl bych si sní trochu pohrát a nic moc jí neříct. Ne kašlu na to." *Poté však začala mluvit o svých zájmech a on se zájmem poslouchal. Znovu si nalil a napil se.* No tak cestování může být zajímavé. Co tě baví za knihy? No já čtu jen spisy zločinců. Když ne spisy tak nečtu nic moc. Co se týče cestování tak necestuju vůbec ale to už víš. No jak myslíš to že máš ráda další věci kromě cestování a čtení knih a nic dalšího tě nenapadá? "Chjo nesnáším když někdo přede mnou něco tají."