Goto down
Admin
Admin
Admin
Poèet pøíspìvkù : 488
Join date : 04. 11. 19
https://rpgnaru-weebly.forumotion.eu

Dokusei                             Empty Dokusei

Mon Nov 18, 2019 5:09 pm
Klan, který se ke Konoze připojil jako poslední, jeho pýcha mu to dlouhou dobu nedovolovala, nicméně strategické myšlení vůdců klanu bylo silnější, než hromadná hrdost. V podstatě život v Konoze využívají, spíše než by nějak více přispívali. Nedělá to z nich ale méněcenný klan, naopak. Díky jejich "závislosti", na hradbách vesnice jsou ochotni ji bránit jako každý jiný. Klan Dokusei nepochází ani ze země Ohně, jeho pravý domov znají pouze nejstarší členové klanu a i těch velmi rychle ubývá. Jejich prvním domovem byla neznámá laboratoř, kde vznikl první člen tohoto klanu, jelikož jde o klan, který vznikl křížením lidské a hadí DNA. Ostatní vesničané na ně kvůli jejich odlišnosti hledí skrze prsty, což ještě více utvrzuje členy klanu Dokusei v arogantnosti a uzavřenosti před ostatními, ale zároveň v otevřenosti a vlídnosti k vlastním členům.
Maiy Kaizo
Maiy Kaizo
Poèet pøíspìvkù : 691
Join date : 16. 03. 20
Location : Konohagakure - Kage - Oinin - Jashinista (služebník)

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Tue Mar 17, 2020 12:17 am
*Maiy se vrací z Akademie a kouká se na složku, kterou drží v ruce. Stále nemůže uvěřit tomu, že nadešel ten den. I přesto se ale pořád trochu bojí.* Copak je Maí? Nemáš radost? *zeptá se jí postava, která kráčí vedle ní.* Hmm, hmm. Mám radost, ale taky se bojím, Niisan. Co když mi to nepůjde? *poví Maiy. Akahara se zasměje.* Cože? Má malá sestřička má strach? Že by to má krev nezvládla se nebojím. Pamatuj si Maí, ty jsi z klanu Dokusei a všichni se tě budou bát. *poví její bratr a položí jí ruku na hlavu. Předkloní se, aby jí viděl do obličeje a stále pokračují v chůzy.* Já nechci, aby se mě báli Niisan. Proč by se měli bát, že jsem z klanu Dokusei, Niisan? *zeptá se ho. Vezme ho za ruku a přitiskne se k němu.* Protože jsou hloupí a hlupáci se bojí toho, čemu nerozumí. Znáš naši historii. Víš, jak jsme vznikli. Buď na to hrdá a nikdy nezapomínej na to, že jsme víc. Nejsme jen obyčejní lidé, jako tihle všichni. Pomůžu ti a staneš se lepším stvořením, než by kdy tihle mohli být. *poví její bratr. Maiy se v něm nikdy nedokázala pořádně vyznat, ale cokoliv říkal, mělo nějakou hloubku a zakořeňovalo se to uvnitř ní, aniž byla schopna si to uvědomit. Prohluboval její povahu tak, aby byla obrazem jejich klanu. Jeho myšlenky ale nepochází přímo od něj. Jejich otec v ní spatřil dobro už jako v malé a to  nemohl dovolit. Chtěl to přes Akaharu změnit a měl dobré tušení, že jemu se to povede. Maiy ho považuje za vzor a věří mu. Naslouchá a učí se. Má k ní blíž než sám otec a tak mu dal Maiy většinovou výchovu na starosti. I přesto, že jako Anbu na ní nemá tolik času, může si dovolit ve svém volnu se jí věnovat.* Nezapomenu, Niisan. Jsem hrdá na to, že jsem Dokusei. *poví po chvíli Maiy s veselým tónem už a úsměvem na tváři.* Takhle vypadá moje malá sestřička hezky. Usmívej se. Ať tě trápí cokoliv, ať tě bolí cokoliv, nedávej to najevo a usmívej se. To je tvá silná stránka. *dodá Akaharu a pokračují společně domů, kde si společně sednou a vyplní přihlášku do akademie, se kterou se zítra bude vracet ve svůj první školní den. Jakmile přihlášku vyplní, vydá se do pokoje, kde si připraví oblečení pros svůj první den. Ještě je brzy na to, aby šla spát a tak zkontroluje i vybavení do školy. Tu se v jejím pokoji objeví Akaharu.* Maí, copak děláš? Pojď na zahradu. Trochu pocvičíme. *poví.* Dobře, Niisan. odpoví Maiyu a nechá věci ležet. Převlékne se do modrých kraťasů a vezme si bílé tílko. Pak vyběhne za bratrem na zahradu.* Trochu zlepšíme tvoje schopnosti, ať hned na začátku ukážeš, co jsi zač. poví. Maiy přikývne a připraví se.* Nejdřív mi ukážeš, co v tobě je ať víme, na co se zaměřit. Taijutsu je dobrý základ, tak prostě zaútoč, až budeš chtít. *dodá.* Ano, Niisan. *přikývne Maiy. Ještě chvíli váhá, ale nakonec vyrazí. Už kolikrát sledovala, jak spolu bojují Akaharu s otcem a tak mohla pochytit základy v nějakých hmatech a vyzkoušet si je sama. Hned jak doběhla k bratrovi, odrazila se. Ve vzduchu se otočila kolem svojí osy a z otočky mu zaútočila na hrudník. Jedna rána a pak druhá, načež se zaklonila a útočí kopem na bradu ze salta. Akahara to docela zaskočilo. Kdyby nebyl na úplně jiné úrovni než ona, asi by se nestihl vykrýt. Odrazil tak její útoky a čekal, co udělá dál. Maiyu ale nezastavila a jak dopadla, hned vybíhá vpřed a sérií úderů pěstí mu míří do břicha. Výš ze země nedosáhne. Akaharu blokuje její údery, které jsou až překvapivě přesné. Chybí jim ale ještě rychlost a síla. Po několika minutách jí Akaharu zastaví. Nejenom, že se musel snažit víc, než by čekal, ale i proto, že její výdrž také není nic moc a tak na ní je vidět únava.* To bylo dobré. Hodně dobré. Aby ne od někoho, kdo není obyčejný člověk. Jsi skvělá Maí. *nabudí jí ještě. Maiyu to opravdu potěší.* Děkuji, Niisan. *usmívá se, i když ztěžka oddechuje a pot z ní přímo teče.* Je to jasné, zaměříme se na tvoji rychlost a sílu. V taijutsu jsi skvělá, takže když mu přidáme na rychlosti a síle, bude to jen skvělé. pohladí jí po hlavě a Maiyu se rozzáří oči. Když jí Akahara pochválí, je to pro ni vždy ten nejlepší pocit.* Teď se jdi umýt a připravit na spaní. Zítra máš velký den. *poví Akahara.* Ano. *přikývne a odběhne do domu. Akaharu si promne pravé zápěstí, které ho po tolika přesných ranách předci jen bolí.* Je v ní něco víc, než jen klan. *řekne si a jde tuto zjištěnou situaci probrat s otcem, než se vydá ke svým povinnostem.*

KONEC
Maiy Kaizo
Maiy Kaizo
Poèet pøíspìvkù : 691
Join date : 16. 03. 20
Location : Konohagakure - Kage - Oinin - Jashinista (služebník)

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Tue Mar 17, 2020 11:11 pm
První den na akademii
Představení

*svůj první den na akademii tráví trochu nesvá. Sedí úplně na kraji přibližně v polovině řady. Oblečena do šatů které si zvolila předchozí večer, než šla trénovat s Akaharou. Teď má před sebou sešit a zapisuje si v tichosti vše podstatné, co jim jejich sensei říká. Na pravém předloktí se jí leskne tetování hada, který slouží jako znak jejich rodiny a hlavně toho, že patří do klanu Dokusei. Když se tak občas letmo rozhlédne, nespatří nikoho, kdo by mohl patřit také do jejich klanu. "Asi jsme opravdu výjimeční, jak tvrdí Niisan. "řekne si a vrátí se ke svým poznámkám. Na začátku to jsou spíše informace pro ně, co je čeká, jak se bude všechno odehrávat a jak budou známkovaní. Hlavně na známkách bude záležet, jestli budou smět projít dál nebo ne.* Tak, to je asi z organizačních věcí všechno. Já jsem Tori Saturo a odedneška jsem váš třídní učitel. Teď bych chtěl slyšet něco od vás. Postupně vstanete a představíte se mě a třídě. Takže prosím. *poví učitel a začne postupně vytahovat studenty, aby o sobě něco řekli. Maiyu je moc nevnímá, spíše se snaží vymyslet, co by tak mohla říct. Nakonec na ní přijde řada. Trochu roztřeseně se postaví a otočí ke třídě.* Já... jsem.... jmenuji se Maiy Kaizo, z klanu Dokusei. *začne trochu roztřeseně a není jí moc slyšet. "Nezapomeň Maíí, jsi výjimečná a skvělá bytost. Jsme lepší jak obyčejní lidé." ozve se jí v hlavě hlas jejího bratra.* Jsem z klanu Dokusei a tak jsem lepší než vy. *poví už víc razantněji. Natočí se zpět a zase si sedne. Nevnímá pohledy ostatních, které na ní pohlížejí nepříjemně, ani pohled učitele, kterému se honí hlavou mnoho myšlenek. Zatím to přejde a pokračuje dál. Nakonec se představí i poslední student a zazvoní na přestávku. Učitel odejde ze třídy a kolem Maiy, která si uklidila sešit a vytáhla si v krabičce nakrájené jablko, se sejde několik dětí ze třídy.* Cože? Ty že jsi lepší než mi? No tak vstávej holka. Předvedeš nám to. *poví jeden kluk a vyrazí jí krabici z ruky, která se odkutálí po zemi pryč a všechna jablka se vysypou. Hned na několik z nich ty děti šlápnou. Další kluk jí popadne za ruku a vytáhne jí z lavice, kdy s ní švihne před stůl učitele, kde je nejvíce prostoru ve třídě a postaví se proti ní pět kluků.* Teď máš šanci to dokázat. Tak pojď. Ne? Tak jdeme mi. *poví ten, co ji tam odvedl a dva kluci proti ní vyběhnou s napřaženou pěstí.* Děláte chybu. *poví Maiyu a vyčkává tedy, až k ní doběhnou. Ve chvíli, kdy jí chtějí oba udeřit do obličeje tak se jenom skrčí a rozevřenou dlaní oba udeří do hrudi. Zase se narovná a kouká se na svoje ruce. "Hm, to bylo divný." řekne si, ale to už se na ní blíží další kluk, který se vyhýbá těm dvou a pokračuje na Maiy. Jeho pěst míří tentokrát na hruď. Maiy ji srazí hřbetem ruky do strany a natočí se k němu bokem. Loktem mu zasáhne trojúhelník, pak v lokti otočí ruku vzhůru a udeří ho klouby do obličeje, no a nakonec zakončí kombinaci úderem dlaní druhé ruky na hrudník toho kluka a pošle ho k předchozím dvěma. Její síla není nijak veliká, ale je si jista svojí schopností boje na blízko. Ani Akahara nepřišel nato, proč je jeji Taijutsu silné a tyhle děti už na to tuplem nepřijdou. Proti zbylým dvěma klukům už vyběhne Maiyu. Před nimi se odrazí a narazí do nich kolenem, aby je srazila k zemi a doklekla na ně. Jakmile skončí tak se zvedne, dojde k misce a posbírá jablka, která jsou v pořádku. Umyje je u umyvadla, sedne si s nimi zpět na své místo a v klidu je dojí. Kluci měli mezitím čas se sebrat a vrátit na svá místa.* Tohle ti nevyjde. Vrátí se ti to stonásobně. *poví ten, co dostal nejvíc a z nosu mu teče krev. Maiy tak ale dala všem najevo, že je lepší jak tvrdila a to jí stačí. Když se učitel vrátí na hodinu, je tu výrazně větší ticho než předtím a všichni střídavě po Maiy hází všelijaké pohledy. Ať je to jak chce, jí to nijak netrápí. Dosáhla svého a tak se může v klid věnovat učivu. Dneska mají teoretickou část od základů a tak vstřebává nové informace. Už se nemůže dočkat, až zážitky z prvního dne poví Bratrovi.*


736 slov
prvních sedm dní není možné vkládat odkazy
KONEC
Maiy Kaizo
Maiy Kaizo
Poèet pøíspìvkù : 691
Join date : 16. 03. 20
Location : Konohagakure - Kage - Oinin - Jashinista (služebník)

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Fri Mar 20, 2020 6:06 pm
Trénink rychlost

*dneska si Akakara vytáhl Maiy ven, na jejich zahradu.* Dobrá Maíí, dneska se podíváme na tvoji rychlost. Od posledně vím, že máš trochu nadání na Taijutsu, ale chybí tomu rychlost a síla. Nějak to ale zmákneme a posuneme tě kupředu. *poví Akahara.* Trochu nadání na Taijutsu, Niisan? Dostal jsi skoro na čumák. *směje se Maiy. Její bratr se lehce zamračí.* To že jsi mě zaskočila neznamená, že máš vyhráno. Ještě tě čeká dlouhá cesta. Takže žádný ulejvání. A aby ti spadl ten hřebínek, za trest oběhneš dům desetkrát, ne jen pětkrát. *chtěl jí ho stejně nechat oběhnout desetkrát, ale aspoň něco. Maiy tedy nezbývá nic jiného, než vyrazit. Doběhne na hlavní cestu před dům a pak se vydá na cestu kolem jejich domu. Musí to brát venkem kolem plotu, ale už při třetím kolečku má skoro dost a jazyk táhne na vestě. Niisan mě to ale jen tak nenechá nedoběhnout. pomyslí si a tak musí přemoci únavu, vyčerpání, bolest nohou a svalů, pálení v plicích, štípání očí od potu a taky fakt, že se její tělíčko už sotva vleče. Po deseti kolečkách se vrátí na zahradu a padne na kolena. Sotva popadá dech natož, aby ještě něco říkala, či ho proklela do desátého kolena. Akahara jí dá těch deset minut na to, aby se mohla v klidu vydýchat, zatím co si čte knihu opřený o strom. Že je konec odpočinku pozná podle toho, když zaslechne, jak kniha klapla, když jí zavřel. Maiy se během toho čekání válela na zádech a sledovala oblohu, kde se objevovalo světlo na konci tunelu, za kterým by se ráda vydala. Dost lelkování. Odpočinku bylo až až. Teď se pustíme do tréninku. poví a vytáhne míče. Maiy na něj chvílku kouká a nechápe, k čemu mu budou míče. Stoupne si od ní na druhý konec zahrady a připraví si míče kolem sebe. Když vidí její nechápavý výraz, jeden popadne a vší silou ho po ní hodí. Maiy to měla tak akorát, aby před ním uhnula do strany. Cítila na tváři ten mrazivý poryv větru, když se míč prohnal kolem ní. I když to bylo spíše z toho, jak jí zamrazilo, když si uvědomila, co by s ní přímí zásah udělal. Chceš mě zabít?! zeptá se vyděšeně. Ne, chci zlepšit tvoje reflexy a rychlost. Ovšem pokud se nebudeš snažit, možná umřeš, to je pravda. poví s hadím úsměvem a vrhne po ní další míč. Tenhle letí nízko, takže se mu nemá šanci uhnout skrčením a tak musí své tělo zvednout ze země a přeskočit ho. Když dopadne na zem, řítí se na ní další míč. Udělá úhyb vlevo a míč jí mine, ovšem v jeho zákrytu letěl další a ten jí zasáhl přímo do pravého ramene a hodil kus zpět. A to byla menší rána. Teď si představ, že by tě zasáhl plnou silou. poví, když sleduje, jak si mne rameno. Jasně, menší rána. To určitě. Jelito budu mít ještě týden. mumlá si pro sebe, ale musí s tím přestat, protože se řítí další míče. Dva hodí a do třetího kopne. Maiy bude za chvíli křivá jako paragraf, jak se tu kroutí na všechny strany, aby se mohla míčům vyhnout. Nastřílel po ní dvacet míčů a z toho jí 6x zasáhl. Každé místo na těle kam míč, kterému se nedokázala vyhnout, zasáhl, úplně cítí jak jí pálí kůže. No, nebylo to úplně nejhorší, ale aspoň něco. Věřím, že příště se budeš více snažit že? poví a dívá se na její reakci, kdy přikyvuje. Výborně. Příště je totiž teď. dodá a stáhne si zase všechny míče na svoji stranu. Maiy se docela viděsí, protože to Akahara myslí vážně. Jakmile si shromáždí míče, začíná s tím na novo. Maiy rychle zaujme postavení, ze kterého se může snadněji pohybovat do všech stran. I tak to chvílemi vypadá, že dostane tvrdou ránu. V jednu chvíli se pokusila dokonce jeden z jeho kopnutých míčů kopnout zpět, ale její jí to dodalo na rotaci v opačném směru svého kopu, když jí do nohy zasáhl míč. V té otočce vidí míč, který jí míří na hlavu a tak jen povolí koleno, na které dopadne a poslední míč jí proletí nad hlavou. Dopadne i na druhé koleno a ztěžka oddechuje. No vidíš, teď už to bylo lepší. Jen tak dál Maíí. Jednou z tebe bude super ninja. poví Akahara. Maiy se usměje a pak padne tváří do hlíny. Prostě usnula. Akahara jí tedy odnese do postele a uklidí zase míče, které by se mohli hodit na příště.*

742 slov
KONEC
Maiy Kaizo
Maiy Kaizo
Poèet pøíspìvkù : 691
Join date : 16. 03. 20
Location : Konohagakure - Kage - Oinin - Jashinista (služebník)

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Sat Mar 21, 2020 11:19 pm
Trénink Síla


*Akahara si opět vytáhl Maiy na dvorek za domem. Dneska zlepšíme tvůj úder. Bude silnější a pevnější. poví Akahara. Maiy kouká na svoje pěsti. Ještě může vidět na své světlé kůži, jak se jí tam rýsují jizvy po předchozích trénincích. Bude to trochu jiný trénink. Začneme opačně, než minule. poví a vysype u ní míče. Budeš je házet ty na mě. Házet, kopat, je to na tobě. Musíš ale do toho dát všechnu svoji sílu, jen tak budu vědět, jak na tom jsi a kde to zlepšit. poví a postaví se na druhý konec dvorku. Maiy si tedy vezme do ruky míč a vší silou ho po něm hodí. Ačkoliv k němu doletěl, Akahara mu nastavil ruku a míč mu do ní prostě jenom vklouzl. Pak ho nechá spadnout na zem. Vážně Maíí? To je všechno? zeptá se jí. Trochu jí to vytočí a tak se nakročí a kopne do dalšího míče, který letí proti jeho obličeji. Nastaví mu čelo a prostě ho čelem odrazí. Ani tohle nebylo nic extra. Vážně se snažíš? teď už je opravdu jízlivý. To Maiy vytáčí a tak začne se salvou. Hází, kope, nadhodí si a udeří do něj pěstí. Je jí jedno jak, ale dostane je všechny k němu. Akahara se u toho po celou dobu baví, protože nakonec po těch dvou už nenechal zasáhnout ani jeden a všem se bez problémů vyhnul. Když Maiy dojdou míče, tak prostě za posledním vyrazí k němu. Vyskočí a míří mu pěstí na obličej. Než se tak ovšem stane, Akahara použije Kawarimi a vymění se s kamenem, do kterého Maiy silně udeří. Pak dopadne na kolena a drží se za ruku. Chybí ti síla, jinak bys ten kámen rozbila. poví a pomůže jí vstát. Posbírají zase míče a uklidí je. Pak jí odvede ke kameni, do kterého praštila. Začneš s posilováním. Tu máš. řekne a položí jí kámen na záda. Maiy se pod jeho váhou trochu ohne a přidržuje si ho rukama. Teď obejdeš dům s tím kamenem na zádech. vysvětlí jí, proč to udělal. A jak mi to má pomoct zesílit? zeptá se ho, když se ji trochu roztřásla kolena pod tou váhou. Duševně. Musíš posílit i svého ducha. Vytvořit si k tomu kameni nenávist. Ber ten kámen jako celý svět a nenáviď ho. poví a pošle jí na cestu. Sám si pak sedne do křesla a vytáhne knížku, ve které si čte. Maiy tedy vyráží na cestu. Nebyla ani v půlce prvního kolečka, když zakopla. Váha kamenu jí stáhla k zemi rychleji a ještě jí na záda dopadl ten kámen. V touhle chvíli ho opravdu nenávidí. A jak jí bratr řekl, podvědomě si převádí tu nenávist na celý svět. Nesnáší spolužáky, postupně si představuj každého obličej. Lidi, které vídá ve vesnici, učitele a prostě všechny, s kým se zatím setkala. Když se asi po čtvrt hodině vrátila zpět, Akahara se na ní usmál. Čekal jsem že ti to bude trvat déle. Nevadí. jakmile se Maiy zastavila, prudce se narovnala a hodila kámen ze zad. Klídek, ještě se ho nezbavuj. Ještě jste neskončili. usměje se a naznačí jí, že má jít do kliku. Maiy tedy padne k zemi a začne dělat kliky. Jenže když je u třetího a u země, položí jí Akahara na záda ten kámen. Maiya napnula všechny své síly a drží se nad zemí, ačkoliv je to docela obtížné. Tak zaber, teď to předci nevzdáš. Musíš to zvládnout. Je to jen kámen. poví a povzbuzuje jí. Před chvíli to byl celý svět a teď je to jen kámen. Tak jak to je? beží jí hlavou, protože na mluvení jí nezbývá sil. Její obličej je plný vrásek, potu a bolesti, jak nutí svoje svaly, aby vyprodukovaly více síly a zvedli jí do vzduchu. Pomalu, ale opravdu pomalu se záklonem hlavy se zvedá vzhůru. Vydává zvuky, jako když se člověk snaží vytlačit týdenní zácpu. Nakonec se jí ale povede zvednou a mít narovnané ruce. Převalí se do boku a kámen z ní spadne. Stejně tak i ona se svalí na zem a jen z těžka oddechuje. Niisan, jednou mě zabiješ. poví mezi vzdechy. Kdepak Maíí, jednou mi poděkuješ. odvětí její bratr a nechá jí ležet. Tohle teď potřebuje. Odpočinout si. Dá jí tedy prostor, aby se zotavila. Na její tělo to bylo dneska dostatečný zápřah.*

710 slov
KONEC
Maiy Kaizo
Maiy Kaizo
Poèet pøíspìvkù : 691
Join date : 16. 03. 20
Location : Konohagakure - Kage - Oinin - Jashinista (služebník)

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Sat Mar 21, 2020 11:47 pm
Trénink Chakry (Suimen Hokou no Waza)



*Maiy se vydala k jezírku, Které se nachází na pozemku jejich domu, kde se chce naučit novou techniku a posílit tak svoji chakru. Na sobě má jenom plavky, aby si zbytečně nenamočila oblečení. Dojde k jezírku, kde se začne připravovat. Soustředí svou chakru do chodidel. Představuje si, jak se prochází po hladině, jak se po ní rozběhne na druhou stranu. Jakmile si vytvoří tuhle představu, udělá krok na hladinu. Hned ale zanoří nohu do vody a propadne se. Jak se lekne, tak sebou trhne a padne do vody celá. Vyhrabe se na břeh a odplivne si. Aspoň nebudou modřiny. *řekne si a pokračuje. Opět se postaví ke břehu a soustředí svoji chakru. Krok na hladinu a opět do vody po čumáku. Takhle se jí to opakuje stále dokola. Už ani nespočítá, kolikrát do té vody spadla. Začíná být dost nervní. K čemu jim je, že jsou klan Dokusei a že jsou jiní, když nezvládne něco tak lehkého. Aáááá. *vykřikne vzteky. Jenže něco je jinak. Jak se snaží vylézt, uvědomuje si, že vlastně vylézá na hladinu. Nepřestala koncentrovat chakru, i když se jí rozhodil trochu tok, ale má teď množství, které potřebuje k tomu, aby mohla stát na hladině. Dobře, zachovat si to takhle. Držet krok. Být klidná. říká si, ale když se pokusí o další krok, opět se propadne do vody. Otočí se zpět ke břehu a vyleze na něj. Dalo by se to brát za prvotní úspěch. Teď už se od toho jen nějak odpíchnout. *řekne si a opět se postaví ke břehu. Soustředí svoji chakru na chodidla. Jakmile udělá krok na hladinu, vyšle do ní chakru tak, aby jí podpírala nad vodou. Představuje si dlouhý sloup chakry, který se opírá o dno a tak jí drží nad hladinou. Nejdřív chce zase získat ten pocit a tak svoji chakru soustředí dál. Její zásoby se pomalu snižují. Předci jenom několikrát vzteky vystřelila více chakry a tak se jí více také spotřebovalo. Potřebuje už jen pár pokusů, aby mohla pokračovat dál. Vyčká si na příhodný moment a udělá krok kupředu. Tentokrát se jí noha neproboří a tak k ní přidá i tu druhou. Opět se zastaví a soustředí se.  Dělá malé krůčky kupředu a zjišťuje, že už na to asi přišla. Nakonec se po hladině rozběhne, ale to se jí moc nepovedlo, protože se zase rozhodila a tak se propadla do vody. Vyleze na břeh a celá vzteky jde domu. Zítra bude pokračovat. Doma si vleze do vany plné horké vody a dívá se na hladinu. Přemýšlí, jak zvládnout chůzi po vodě. Napadá jí spoustu variant, jak to udělat trvalé, ale chce to zkoušet podle ní jenom. Zítra má stále ještě volno, tak na tom bude pracovat zítra. Vrátí se k jezírku na jejich dvorku a pokusí se ještě jednou o úspěch její vlastnoručně zadané mise. Soustředí svojí chakru a vstoupí na hladinu. Chvíli se udržuje na jednom místě a získává z toho ten správný pocit. Po chvíli se přesune na jiné místo a opět chvíli stojí. Takto to opakuje několikrat než se nakonec pokusí po hladině opět rozběhout, tak jako včera. Tentokrát ale s jasnějším úspěchem. Zvládne se udržet na hladině tak dobře, že prostě přebíhá z místá na místo a dokonce si troufne i odrazit a skočit snožmo na hladinu. Sice je to trochu Váhavý a ne moc perfektní dopad, přesto zůstane na hladině. Teď už ví jak na to a bude to snadné. Nakonec po několika pokusech se jí povede překakovat po rybníku. Sleze na břeh a trochu se uklidní. Zvládla to a to je halvní. Vydá se do domu, kam si půjde na chvíli odpočinout.*

598 Slov
KONEC
Maiy Kaizo
Maiy Kaizo
Poèet pøíspìvkù : 691
Join date : 16. 03. 20
Location : Konohagakure - Kage - Oinin - Jashinista (služebník)

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Sun Mar 22, 2020 9:43 pm
Trénink Chakry - Kinobori no Waza



*na dvorku, který má rodina Maiy za domem roste vysoký strom. Ideální pro to, aby se na něm mohla zkusit naučit Kinobori no Waza. Zvládá už chodit po vodě, kde využívá chakru na to, aby se udržela na její hladině. Tohle by prý mohlo být lehčí. Stačí jen využít chakru, aby se udržela na stromě. Dojde tedy ke stromu a postaví se před něj. Dívá se po celé jeho délce stromu až ke koruně. No, pokud od tamtud spadnu, rozhodně to bude bolet. řekne si a připraví se na výstup. Soustředí svoji chakru do chodidel a pak se jednou nohou opře o strom. Zkouší, zda tam drží. Jakmile si je jista, zvedne i druhou nohu aby jí dala nad tu první. V té chvíli ale obě nohy povolí a Maiy padá na záda. Nebyla to ještě moc velká výška, tak půl metru, ale stejně to pocítila. Sedne si a mne si zadek. Tak takhle to nepůjde. řekne si a vstane. Dojde pár metrů od stromu a podívá se na něj. Pak si začne hromadit chakru do nohou a rozeběhne se proti stromu. Věří, že když získá trochu rychlosti, dostane se výš a bude se tak moc aspoň odrazit k lepšímu dopadu, než aby jen letěla zase na záda. Jak tak běží k tomu stromu, stále si představuje, jak se k němu přilepí a hlídá si chakru. Jakmile je u něj, začne po něm vybíhat. Dostatečná rychlost jí rozhodně pomohla a dostala se tak do dvou metrů, než se jí jedna noha smýkla. Odrazila se druhou a přemetem se dostala zpět na zem a na nohy. Jo, tak takhle by to šlo. řekne si a zase nabere odstup. Zhluboka se nadechne a vyrazí. Opět se po doběhnutí ke stromu lehce odrazí a došlápne na strom. Noha se jí přichytí a tak běží vzhůru. Tentokrát se dostane o metr výš než předtím. Opět se odrazí a dopadne zpět na zem. I kdyby to mělo být jen po metru, tak se nakonec nahoru dostanu. poví a dívá se. Strom roste do výšky patnácti metrů, tak to nebude žádná sranda. Pokračuje v tom skoro celé dopoledne, než přijde čas oběda. Odebere se domů, aby se opláchla a dorazí do kuchyně k obědu, kde před ní matka položí misku s rýží a pečenou rybu. Ryby přímo nesnáší, ale tak co naplat. Poslouchat máminy kecy se jí teď moc nechce a tak aspoň něco spořádá, než se vydá zase na dvůr. Postaví se na původní startovací místo a vybíhá. S každým pokusem se dostává o kousek výš, i když už to není o celý metr, ale míň. Začíná nad tím moc přemýšlet a postupně se zase její výška, kam doběhne snižuje. Natolik jí to rozhodí, že se přestává soustředit úplně a už se nepřilepí ani při prvním kroku. Sakra, celý je to na houby. stěžuje si a odchází z domu. Potřebuje se uvolnit a tak se rozhodla projít po vesnici. Dneska ale dost pálí sluníčko a nejen, že to vadí její světlé kůži. Má to takhle každý den a tak se rozhodla, že si zajde něco koupit. Vejde do obchodu a zamíří si to rovnou ke stojanu se slunečními brýlemi. Nakonec i našla jedny, které se jí líbili, za celkem přijatelnou cenu. Ačkoliv na ně padlo celé její kapesné za měsíc. Vyjde ven a brýle (stále ještě nemůžu dávat odkazy) si nasadí. Je to hned úplně něco jiného. Tím, že se nemusí tolik nervovat se sluníčkem se i její nálada trochu zlepšila, ačkoliv jí stále deptá ten neúspěch při technice. Prochází vesnicí a rozhlíží se kolem. Tím, že jí oči kryjí brýle a šupiny na obličeji vlasy, nikdo si nepovšiml, že by byla z klanu Dokusei. Uvědomuje si, že je ve vesnici celkem klidná atmosféra. Stánky jsou v obložení lidí, kteří si kupují různé věci od potravin až po hračky. Přehází zrovna můstek přes ulici a tak se opře o zábradlí a dívá se na ruch pod sebou. Rodiny s dětmi se tam prochází, vnoučata přemluvili svoje prarodiče k procházce po vesnici. Sem tam projdou i jednotky od policie, kteří dohlížejí na klid a pořádek. Také se mihne sem tam i nějaký tým ninjů, který i jde pro misi, nebo nahlásit misi. Moc jsem z klanu neodcházela a tomuhle se vyhýbala. Ale není to tu tak špatné. řekne si. Jak se tu nad tím tak pomalu a spokojně uklidňuje, z myšlenek jí vytrhne křik. Několik lidí se na ulici zastavilo a dívají se k jednomu z domů. Tam se na okně promenáduje tak dvouletý kluk. Docela to s ním kymácí ze strany na stranu. Když se tak rozhlédne, nikdo z těch skupin ninjů, co tu předtím byly, tak už tu nejsou. Maiy nad tím ani nepřemýšlí a prostě vyskočí na zábradlí. Na mostě je teď moc lidí a tak by se tím davem neprodrala. Běží po zábradlí a pak se odrazí. Automaticky, aniž by nad tím musela přemýšlet se přilepí na stěnu domu a běží po ní až k tomu oknu. Zbývá jí pět metrů, když chlapec zády vypadne z okna ve druhém patře a míří si to přímo na tvrdou zem. Maiy se odrazí a letí za chlapcem. Asi metr nad zemí ho chytí a dopadne na svoje záda. Ještě pád metrů se klouže, než se zastaví. Chlapec jí sedí na břiše a usmívá se. Vůbec mu nedochází, že skoro zemřel. Aby jo, jsou mu dva roky. Letící Maiy postřehlo pár lidí. Ten zbytek si jich všiml, až když byli na zemi. Z domu vyběhla matka dítěte, obličej v slzách a hned padla na kolena vedle Maiy a začala jí děkovat. Maiy si všimla, že brýle jsou v místě kam dopadla. Nikoho z přítomných ale její oči ani šupinatá kůže netrápí. Jen jí tam vzývají a tleskají, že toho kluka zachránila. Maiy je tak trochu nesvá a je jí to i nepříjemné. Pigment její kůže jí brání zčervenat a tak je alespoň tomuhle ubráněna. Řekne matce, ať to neřeší, že by to v tu chvíli udělal každý. Každý, ale ne já. Tak proč tedy? pomyslí si jde si sebrat brýle. Pak se odrazí a vyskočí zase na dům, po kterém zmizí pryč. Nabita novým dojmem z takového zážitku se vrací domů. Podle bratra je každý v Dokusei ostatními odsuzován a straní se mu. Tohle bylo ale jiné. Ani si nestihla uvědomit si ten pocit, když běžela po té stěně. Vrátí se ke stromu a tak se proti němu rozběhne. Bez přemýšlení a podobně. Sice pustí chakru do nohou, ale tak nějak automaticky a vyběhne až na vrchol stromu. Když se jí to povede i na potřetí v řadě. Je si jista, že techniku zvládne. Ještě si to bude sem tam zkoušet, ale závěrečná zkouška se blíží a je na ní stoprocentně připravena.*

1117 slov

KONEC
Maiy Kaizo
Maiy Kaizo
Poèet pøíspìvkù : 691
Join date : 16. 03. 20
Location : Konohagakure - Kage - Oinin - Jashinista (služebník)

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Fri Mar 27, 2020 10:12 pm
Aktivace Byakuganu
*od doby, co se Maiy naučila bojovému stylu od muže v Doju, uplynula už nějaká doba. Teď sem chodí trénovat pravidelně, aby se jí povedlo  to samé co jemu.  Rozrazit dlaní kmen vejpůl. Ale ať má pocit, že postoupila a zesílila dostatečně, tak se jí stále nedaří ten kmen rozpůlit. Neřekl jí, že použil bránu Hachimonu k tomu, proto je Maiy dost naštvaná na celý svět zase, když se jí to nedaří. Navíc poslední dobou má problémy i s očima. Sluneční brýle nosí teď už neustále, protože jí slunce vadí čím dál víc. Její zrak je ale celkově poslední dobu divný. V jednu chvíli se jí zdálo, jakoby viděla negativně. Když ale zamrkala, její pohled se zase změnil. Bylo to ale v době, když byla dost naštvaná a zase se prala se spolužáky z akademie. Proto se jednomu z nich povedlo jí konečně zasáhnout. Jeho oslava ale nevydržela moc dlouho, protože jakmile vzpamatovala, tak mu zase nandala. Zaujme postavení opět se pustí do kmene a střídá údery. U toho se snaží zrychlovat a zesilovat svoje údery. Jediné, ale čeho dosahuje, je trhání slámy a pár třísek kolem poletuje. Jinak opravdu nic. Začali jí zase bolet oči a mlží se jí pohled. Promne si je a snaží se promrkat. Sundá si brýle a rozhlíží se kolem sebe. Ještě chvíli se jí zrak mlží, než to zase ustane. Vytáhne si láhev a napije se. Pak se sebe a odchází pryč. Nechá spoušť po sobě takovou, jaká tam je. Když vyjde z Doja, musí si opět nasadit brýle. Co to sakra je? Nikdo z klanu takhle netrpí, tak proč jen já? stěžuje si po  cestě. Jak tak prochází vesnicí, zastaví jí nějaká žena. Ještě jednou. poví a dívá se na ní. Tohle je pro tebe. Minule se rychle zmizela tak jsem ti chtěla poděkovat. Maiy se na ní podívá a pak na předmět, který drží. Je to talíř, na kterém je něco upečeného zabalené alobalem. Jsou to citronové koláčky, tak snad ti budou chutnat. poví žena a usmívá se na ní. Maiy si sundá brýle a podívá se pořádně. Tím se jí odkryli i šupiny na jejím obličeji a ukázala tak hadí oči. Proč tohle děláte pro někoho, jako jsem já? zeptá se jí. Třeba se jí dostane nějaké odpovědi, v kterou doufá. Jak jako jsi ty? Jsme z jedné vesnice. Patříš taky k lidem, kteří tu společně žijí. Ať je každý odlišný sebevíc, pořád jsme jedná rodina. Navíc nebýt tebe, přišla bych o syna. Ty jako jediná z toho davu jsi se rozhodla mu pomoci. Není to snad taky jasný důkaz, že to co jsem ti řekla je pravda? usměje se na ní a položí jí ruku na tvář, na její hadí šupiny. Talíř si klidně nech. dodá ještě s úsměvem a pak se otočí a odchází. Maiy tam za ní ještě nějakou chvíli kouká a snaží se to vstřebat. Zjistila, že je poblíž toho místa, kde se to stalo. Žena jí viděla z okna a tak za ní rychle běžela. Kolem prošla ještě nějaká rodina, která se na Maiy koukala. Jo je to ona. Byla jsem tu, když zachránila to dítě. Vidím je. Třeba je první, kdo to bude brát konečně, jak to je. šeptají si sice, ale Maiy je stejně slyší. Nasadí si zase brýle, protože jí bolí oči a vydává se na cestu domů. V ruce drží talíř s koláčky a hlavou se jí honí spoustu myšlenek. Zastaví se v parku a sedne si na lavici. Ví, že by měla jít domů co nejdřív. Akahara tam na ní čeká s tréninkem, ale to jí teď nějak netrápí. Přemýšlí pořád nad tím, co jí o vesničanech říkal bratr. Jak se dívají na jejich klan a odsuzují. Pravdou ale je, že od doby, co chodí po vesnici neslyšela jediné křivé slovo proti ní. Navíc ještě tohle s tím dítětem. Rozbalí alobal a vytáhne jeden koláček. Kousne si do něj a oči se jí zalijí slzami. Nevěděla co čekat, ale tohle je opravdu dobré. Její matka jí nikdy nic takového neudělala. Dostává doma jen to, co nemá ráda. Nikdy nic neupekla. Než se může zastavit. Spořádá celý talíř sama. Alobal vyhodí a vrátí se s talířem k tomu domu. Odloží ho tam na schod a k němu přidá papírek se vzkazem. Děkuji. Pak teprve odchází domů. Už se rozhodla. Dneska ona bude zkoušet bratra ne on jí. Když se tak rozhodne, domů běží tak rychle, jak jen může. Dostaví se na dvorek, kde už Akahara čeká. Kde se sakra couráš? Nemám na tebe celý den. poví a odrazí se ramenem od stromu, o který se doposud opíral. Zdržela jsem se ve vesnici. Bylo tam moc lidí. poví a tváří se schválně trochu napruzeně. Vsadím se, že si na tebe ukazovali prstem, co? Klasika.  Tak začneme. poví a připraví se. Pak na ní vyběhne, aby si vyzkoušel, jak moc se její Taijutsu zlepšilo. Maiy ovšem zaujme jiné postavení, než na jaký je zvyklí. Když k ní dorazí, chce jí udeřit pěstí na obličej, ale ona ho pohybem dlaní do strany přesměruje. Neví, kde to vzala, ale rozhodně si je jistá, že už začíná pociťovat odměnu z dřiny, kterou vynaložila, aby se tohle naučila. Akaharu do docela zaskočí a tak zvedne pravou nohu, aby jí při odklonění do strany, kopl do hrudi. To už ovšem nečekala a tak jí poslal kus zpět. Co to jako bylo? Takhle mě chceš porazit? podívá se na ní naštvaně. Sundej si ty brýle. Chci vidět tvoje oči. poví a jde k ní, aby jí ty brýle sám sundal. To už je zase ale na nohou a má svoje postavení. Když se k ní natáhne, dlaní mu srazí ruku zase na stranu a udělá výpad vpřed, aby ho druhou vzala do hrudi. Dala do toho veškero svoji sílu a i když to nebylo dost na něj, tak to pocítil. Mám je kvůli světlu. Bolí mě z toho oči. Takže si je nechám. A tohle mě naučil muž v Doju, kam chodím teď trénovat. poví prostě. Akahara byl donucen couvnout, když ho zasáhla do hrudi. Opravdu to cítil, ale nic vážného to s ním neudělalo. I kdyby tě to učila sama Hokage, tak mě to nazajímá. Ty brýle si sundáš a budeš bojovat tak, jak jsem tě to učil já. Stejně tak, jako učil táta mě tak učím já tebe. poví a přesune se Shunshinem k ní. Ne plnou silou jí udeří do hrudi a když odlétá sebere jí brýle z očí. Maiy ale brzdila nohama a ačkoliv jí ten jeho úder bolí, to že jí sebral brýle jí štve víc. Zastaví se po třech metrech a vyrazí zase proti němu. Vyskočí a dlaní ho vezme do lokte a druhou ke krku. Pak mu brýle sebere a snožmo se mu od hrudi odrazí zase zpět. Dopadne na zem a nasadí si ty brýle. Takže tohohle hnusnýho hajzla, kterýho ze mě děláš z tebe udělal náš otec? Takže o on má být hnusný hajzl chceš říct? zeptá se ho. V jeho obličeji se objeví vztek. CO si to dovoluješ ty malá kryso? Asi si zasloužíš dostat pořádný výprask. poví po tom, co se mu vrátí zase dech po úderu do krku. Opět proti ní vyrazí, ale tentokrát na ní jde doopravdy. Silně, tvrdě a rychle. Maiy nemá moc šancí se mu bránit. Dostane několik ran a letí zpět, kde se zastaví o dům. Koutky úst má od krve do kterých se jí míchají i slzy, protože si začíná uvědomovat tu pravdu. To jaká jsem, jste ze mě udělali vy dva. Vadí vám, že jsem jiná. Nebo jsem spíš byla. Pamatuji si, jaká jsem byla. Není to tak dávno. Vy jste ze mě ale udělali tohle. skoro na něj křičí, kdyby mohla dostatečně nabrat vzduch. Jsi jen odpad našeho klanu. Jsi co pro tebe udělá vesnice, když na klan zanevřeš. Jsi Dokusei tak by sis to měl... Maiy ho zase začíná vypouštět. Vidí trochu rozmazaně, ale připisovala to slzám. Když si otře obličej zjišťuje, že to zůstává. Kouká se do země, ale v hlavě se jí míhá i pohled na bratra. Co dělá, jak gestikuluje a že mluví. Přitom na něj ale nekouká. Zvedne pohled a skrz brýle doopravdy vidí, že to co viděla dělá. Cítí v očích silnou bolest, která jí táhá i po tváří  a kolem očí. Když zase sklopí pohled, aby se jí zrak srovnal, vidí Akaharu, jak proti ní vybíhá, aby jí popadl za hlavu. Ve chvíli ale, kdy by se jí měl dotknout se překutálí na stranu, protože to vidí. Nedokáže to pochopit. Ani Akahara neví, co se děje, ale nějak to momentálně neřeší, jen se prostě musí otočit a jít po ní dál. Maiy se ale postaví. Mýlíš se. celé její tělíčko jí bolí, oči pálí, ale přesto se postaví a dívá se na něj. Dneska jsem viděla, že nikoho netrápí, co mi koluje v žilách za krev. Jsme jedna vesnice. Jedna rodina. poví a otočí se, aby mohla odejít. Tvá rodina jsme mi ty malá mrcho. vyštěkne na ní. Tentokrát naposledy po ní vyběhne, aby jí mohl popadnout a odvést za otcem, ale Maiy ho stále vidí. Je mimo její zorné pole, ale pořád ho vidí, sice tak nějak divně. Když je skoro u ní, rychle se skrčí. Vystřelí jednu dlaň vzhůru, aby jeho ruku odrazila nahoru, prudce se otočí a druhou dlaní zamíří na hruď. V tomhle úderu ale cítí změnu. Není to jako předtím, kdy ho jen udeřila. Cítí, že kdyby mohla, teď by ten kmen rozpůlila. Její rukou projela chakra, která se při úderu uvolnila a vlétla do jeho těla. To drasticky zvýšilo sílu jejího úderu o 7 bodů (4+7=11). Při té otočce se jí z očí svezly brýle. Akahara se po úderu skrčil a tak mohl vidět z blízka do jejích očí. Co to...? stihl jenom, když ho její úder srazil zpět a on se tam teď válel v bolesti. Maiy nijak ještě tohle neovládá, proto ten úder neměl takový účinek, jako kdyby měla Shötei více natrénovaný. Nejen že sama nechápe, co se stalo, ale přestalo i pálení v očích. Dotkne se tváří a cítí kolem očí podivné hrbolky. Běží rychle k rybníčku, aby se podívala, co to je. Že je něco jinak si uvědomuje už z toho, že je její pohled jiný. Všechno se změnilo na negativ a vidí dokonce i skrz věci i o pár ulic dál. Když se podívá pořádně na Akaharu, vidí i jeho chakrový oběh. Co to je? diví se, když kouká na sebe do jezírka. Sebe také nevidí pořádně a musí se soustředit, aby mohla vidět svůj obličej, kde se jí zvedli žíly kolem očí. Co je pro ní ale největší překvapení, tak jsou její oči. Nemají žádnou stopu po zorničce, ale jsou jednobarevné. Když se trochu uklidní, její pohled se změní zpátky, ovšem oči už nejsou jako dřív jedovatě zelené. Malí na středu nádech bílé. Její oči vypadají jako oči slepce, i když vidí naprosto dokonale. Takže předci jen jsem jiná. Ovšem ne v tom hadím směru našeho klanu. po delší době se na sebe mile usměje. Je spokojená, že se jí povedlo bratra umlčet a dokonce i porazit. Ačkoliv může čekat trest od otce a rozhodně i od Akahary, nenechá si tím teď kazit náladu a vyběhne z domu. Běží zpět do vesnice, aby si mohla užít trochu toho pocitu. Brýle si zase nasadí. Nepotřebuje ukazovat světu tu změnu svých očí.*

1888 slov
KONEC
Maiy Kaizo
Maiy Kaizo
Poèet pøíspìvkù : 691
Join date : 16. 03. 20
Location : Konohagakure - Kage - Oinin - Jashinista (služebník)

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Sun Apr 26, 2020 9:39 am
Trénink zásoby chakry
*Maiy si pozvala na dvůr dítě od sousedů. Je mu nějakých šest let a měl by se brzy chystat na akademii. Maiy ho chce využít k tréninku. Objevila schopnost, kterou jí dávají její oči, ačkoliv stále ještě nedokázala pochopit, co se stalo. Bere to zatím jako velké plus. No chce ho nechat, aby na ní různě útočil pěstmi, zatím co ona ho bude blokovat bez rukou. Chlapec to přijal jako hru a navíc si muže vyzkoušet svoje schopnosti. Maiy se postavila na dvorku, ruce podél těla a aktivovala Byakugan. Díky vlasům v obličeji, nejdou vidět naběhnuté žíly a sluneční brýle zakrývají její oči. Zaměří si všechny body na těle a je připravena. Začni až budeš chtít. Moc to nepřeháněj, zatím se učím. A dělej zatím kratší pauzy, ať se můžu naučit soustředit. poví a chlapec přikývne. Postaví se před ní a zatím zaútočí pěstí na obličej. I kdyby jí zasáhl je v pohodě, nic moc jí udělat zatím nemůže. Jakmile se jeho pěst přiblíží k jejímu obličeji, vypustí trochu chakry z bodů, co má na tváři a jeho úder je tak pohlcen. Vytvořila tak malou tenkou vrstvičku chakry, obyčejným okem sotva viditelnou. Chlapec cítil náraz a tak se zase vzdálil. Ale Maiy zůstává na místě, aniž by se jí něco stalo. Kluk kouká trochu překvapeně. Ale hned vyrazí a pokračuje v útoku, tentokrát na břicho. Maiy si zase vytvoří tenkou vrstvu v oblasti dopadu jeho pěsti a náraz pohltí. Tady to sice trochu cítila, ale nebylo to nic hrozného. CHlapec tak pokračuje v útocích ze všech možných stran na všechna možná místa. Maiy tam vždycky vytvoří vrstvičku, která pohltí jeho útok, ačkoliv to vždycky cítí, dokáže to přežít. Maiy pomalu mizí chakra a začíná být unavená i z používání očí. Ovšem chlapec začíná být vyřízenější víc, než ona. Dáme si pauzu, aby si mi tady neodpadl, co ty na to? zeptá se ho a chlapec s úlevou dopadne na záda a ztěžka oddechuje. Maiy dojde do domu a přinese dvě sklenice s limonádou. Jednu podá chlapci a sama se napije ze své sklenice. Chlapec jí do sebe obrátil na jeden hlt. Koukám, dostal si pořádně zabrat co? poví a usměje se. Chlapec se posadí a podívá se na ní. Samozřejme deaktivovala Byakugan už po tom, co mu řekla, že i dají pauzu. TRochu podezřívavě si jí prohlíží. Nakonec se jí zeptá, jak to, že se nepohla ani při jedné ráně. Ví že není nijak silný, ale i tak to rozhodně nebylo tak slabe, aby nic nedala najevo, zvlášť když to šlo třeba do slabin. No mám takové tajemství. Vytvořím si vrstvičku z chakry v místě, kam chceš udeřit a tak ten náraz pohltím. Cítím to, ale nebolí to tak, abych dala něco najevo. pokrčí rameny a upije zase ze své sklenice. Ale jak to, že mě vidíš i za sebou? zeptá se. Říkám, že mám tajemství. pokrčí rameny a postaví se. Tak pokračujem. poví a odloží sklenici. Zase se postaví s rukama podél těla a aktivuje Byakugan. Chlapec se tedy znova připraví a začne s útoky, které mu Maiy blokuje jako předtím. I když teď buďto ránu cítí, nebo ne. O to víc to ale bolí a tak se musí snažit více, aby nedala nic najevo. Rány do ledvin jsou ale horší. Naštěstí je vždycky za ní a tak jí nevidí do obličeje, jak ho zkřiví bolestí. Nakonec kluk padne vyčerpáním na břicho. Už nevypadá, že by byl dneska něčeho schopný a tak Maiy opět deaktivuje Byakugan a masíruje si bolavé ledviny. Dostala taky pořádně co proto, ale už pochopila pořádně princip těch bodů. Pokud pořádně zasílí, mohla by zastavit i silnější útoky. Ale to je ještě daleko. Zatím musí nejdřív projít zkouškou.*

613 slov
KONEC
Maiy Kaizo
Maiy Kaizo
Poèet pøíspìvkù : 691
Join date : 16. 03. 20
Location : Konohagakure - Kage - Oinin - Jashinista (služebník)

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Mon May 04, 2020 12:16 am
Trénink Chakry
*Maiy má čerstvě po zkouškách. Na nich zjistila, že její zásoba chakry není taková, jak by potřebovala. Bude muset ještě hodně zabrat. Momentálně se v jejich čtvrti vyhrabala na jeden z nejvyšších stromů, které tam mají. Stojí teď tak, aby nespadla a drží se větve. Sundala si brýle a uložila je do brašny. Aktivovala Byakugan a zkoumá okolí, kolem sebe. Chce se ho naučit ovládat mnohem lépe. Zjistit veškeré jeho stránky, které jí ty oči přináší. Taky zvednou dosah svých očí. Bere to postupně a zkoumá chakru každého,  koho má ve svém dosahu. Velikost, sílu, či v jakém stavu je. Poznala dokonce na jedné osobě, že jde o jejich souseda, kterému je kolem 80ti. Jeho Chakra není tak aktivní, jako některý mladších, kteří jsou v nejlepší kondici. To je zajímavé. proletí jí hlavou. Podívala se teď na konec jejího limitu, kam až dohlédne. Dál už je to jen rozmazané a není schopna přesně určit, na co se kouká. To budu muset taky zlepšit. Čím dál dohlédnu, tím to bude lepší. povzbuzuje se. Momentálně se drží na 250 metrech. Tréninkem věří, že se ji to povede zlepšovat. Používá více chakry do svých očí a snaží se zaostřit. Zavře oči, aby se nerozptylovala věcma před sebou. Kouká směrem, kde by měl být jejich dům, ale je odsud vzdálen přes 400 metrů. Udělala krok do strany, aby se natočila přímo tím směrem a nebyla k němu šikmo, když se stalo něco divného. Přímo za ní se objevila na 8O ti metrech další osoba. Cože? Tam nikdo nebyl. Koukala jsem tam. V tom domě byli jen dvě osoby, kde se vzala ta třetí. letí jí hlavou. Jedná se o dalšího ze starších členů jejich komunity a sedí v křesle u krbu. Ten by se tam rozhodně nedokázal jen tak zničeho nic objevit. Natočí hlavu tím směrem a dívá se kolem, aby měla jistotu. Ne, tam prostě nic není. říká si. Třeba jsem ho jen přehlédla. pokrčí rameny a vrátí se ke svému domu. Zůstává v té pozici, ale jen natočí hlavu. Pořád jí to ale nedá. Proto se nakonec vykašle na svůj dům a kouká po okolí. Najde si všechny osoby, které předtím našla, ale.. Kam zmizel Mochi? kluk ze sousedství. Je mu asi 8 a je ještě na akademii. Ten by se jen tak nevytratil. honí se jí hlavou, když se náhle objeví. Skoro se ho lekla. Prohlížela jejich dům, když se jí zničeho nic objevil. Ten dům má za sebou. Otočí se k tomu domu čelem. Jak se tak otáčí zjišťuje, že jí některé osoby za jejími zády mizí a zase se objevují. Slepé místo? napadne jí myšlenka. Asi se není čemu divit. Něco takového by nemohlo být bez chyby. Ještě chvíli to zkoumá a otáčí se na větvi v rámci možností, jak jí to prostředí umožní a potvrzuje si svoji teorii. V jednom bodě za sebou je její slepé místo. Neví přesně v kterém bodě, ale to slepé místo tam je. Takže její pohled v 360° je omezený v jednom bodě. Tak to je fajn vědět. Alespoň jsem na to přišla dřív, než bylo pozdě. usměje se. Udělala pokrok v ovládnutí svých očí. Dává tomu ještě čas na stromě, kdy pokračuje v nahlížení do životů ostatních, ale vlastně se jen pokouší zvýšit hranici svého dohledu. Už jí začali dost bolet oči, když se dostala k hranici kolem 350 metrů. Povedlo se jí pokročit a zvednout vzdálenost o 100 metrů. Když už byla bolest větší, deaktivovala Byakugan a chvilku mžikala očima. Nechtěla si moc zvykat na to světlo a tak si zase nasadila sluneční brýle a slezla ze stromu. Pomalým a zamyšleným krokem se vrací zpět domů. Když došla na místo, kam až se jí povedlo dohlédnout, zapíchla do země ve křoví Kunai, jako takovou značku, aby si byla jistá pro příště, kde skončila. Nemá v plánu s tím přestat a zvyšovat dohled, jak jen to půjde. Napadlo jí, že by se mohla naučit i odezírat ze rtů. To by se jí při misích mohlo hodit. Získat informace na dálku, o čem kdo mluví. Asi je čas začít přemýšlet i nad nějakým povoláním. narovná se, když skončí s kunaiem a přitiskne si prst k bradě. Co by mě tak mohlo bavit? zeptá se sebe sama a s touhle myšlenkou se vydává k domovu a.... k večeři.*
Maiy Kaizo
Maiy Kaizo
Poèet pøíspìvkù : 691
Join date : 16. 03. 20
Location : Konohagakure - Kage - Oinin - Jashinista (služebník)

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Mon May 04, 2020 12:17 am
714 slov
KONEC
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Tue Sep 01, 2020 7:42 am
*Ráno vstal a šel se upravit do koupelny. O chvíli později už seděl u snídaně a dopřával si lahodné a voňavé lívance. Nevěděl proč, ale toho dne měl náladu jít se projít po ulicích a sledovat chod vesnice. Venku nebylo zrovna vlídné počasí a déšť byl na spadnutí, to ho však neodradilo. Po několika desítkách minut spatřil staršího pána, jak nese těžký nákup. Modrovlásek se proto rozhodl přispěchat tomu muži na pomoc.* Dobrý den, nechcete ty tašky kousek poponést, *zeptal se s lehkým úsměvem na tváři. Stařík se chvilku rozmýšlel, ale poté se také usmál a začal podávat mladíkovi tašku.* To by jsi byl hodný. *Když si Itami bral jeho tašku, tak si všiml, že má muž velice podivnou ruku. Byla totiž studená a tvrdá na dotyk. Avšak tuto drobnost chlapec přešel beze slov a po chvilce už následoval onoho může.* Jak se jmenuješ kluku? *zeptal se stařík, aby řeč nestála.* Moje jméno je Itami Espere a jsem genin z klanu Dokusei, *odvětil Itami.* Espere, Espere... *opakoval si potichu muž. *Nekoho s tímto příjmením znám. Je to dívka a má výrazně rudé oči... *V tu chvilku si modrovlásek uvědomil, jakou osobu myslí.* To je moje sestra! *vykřikl nadšeně.* Ach tak. Před dvouma rokama mi tahle mladičká slečna zachránila život. Tak talentovaných ninjů jako je ona jsme za svůj život moc neviděl. Ty budeš určitě také všestranně šikovný. *rozpovidal se o Mayumi.* No vlastně... Nikdy jsem jí nesahal ani po kotníky. Sice jsem byl nejlepší ze třídy v ninjutsu, ale v taijutsu a boji na blízko mě všichni poráželi,* rozesmutnil se při pomyšlení nad svojí nešikovností.* Přípomínáš mi mě, když jsem byl ve tvém věku. Je důležité vypiloval styl boje tak, aby si zamaskoval slabiny a ukázal ty silné stránky, *pousmál se na mladíčka a poklepal mu na rameno. V tu chvíli už stáli před jeho domem.* Víš co? Pokud máš chvilku čas, tak bych ti rád něco ukázal. *Oba tedy vstoupili do staříkova domu. Muž chlapce vedl do své pracovny. Když otevřel dveře, tak chlapec v místnosti spatřil obrovské množství loutek všeho druhu.* Pááni, vy jste sběratel divadelních rekvizit? *zeptal se s údivem.* Ne! Tohle jsou všechno bojové loutky, *mladíkova narážka na divadelní průmysl mu vykouzlila skeptický výraz v tváři. Následně si začal vyhrnovat rukáv.* A je toho mnohem vic... *ukázal svojí mechanickou paži. *To tenkrát, jak mě zachránila tvá sestra. Když by mi neuřízla ruku, tak jsem dávno mrtvej, *vysvětloval zbytek příběhu a natáčel ruku ze všech úhlů. *Takže vy pomocí lanek bojujete s loutkama? *podepřel si bradu ukazováčkem. *To nejsou obyčejný lanka. Vytvářím je pomocí jutsu z vlastní chakry, *hned jak to dořekl, tak mu z prstů zacaly téct pramínky chakry, které se pomalu začaly spojovat s ležící humanoidní loutkou před nimi. Ta pomalu začala hýbat končetinami, jakoby jí někdo právě vdechl život.* To je bomba!! *zíral Itami s otevřenou pusou. Bylo to hustý a divný zároveň, ale rozhodně to vypadalo úžasně. *Možnosti jsou nekonečné. Můžeš vyrábět vše, co si jen usmyslíš, *řekl muž a ukázal na svojí paži. *Můžu začít s tréninkem? *vykřikl nedočkavě modrovlásek. *Nemůžeš začít používat techniku, kterou neumíš a nemůžeš ovládat něco, u čeho nevíš, jak funguje a jak se vyrábí. Tady, vezmi si tento svitek. Jsou tam základy používání ​Kugutsu no Jutsu. Budeš ho používat v kombinaci s tímto dřevěným panáčkem. Má jednu speciální vlastnost a to je ta, že je to zmenšená verze loutky. Každá dřevěná část se dá odklopit a odkryje ti celý mechnismus. Tak poznáš, na jakém principu loutky fungují a propojují se s tvojí chakrou. A v neposlední řadě svitek, ve kterém jsou postupy jak vyrábět loutky. Je to ta nejdůležitější část celého loutkařství, protože loutkař je silný právě tak, jako je jeho loutka, *hustil do mladičkého genina hromadu věcí a pomalu mu plnil náruč tréninkoýma pomůckama.* Tak a teď běž domů a trénuj. Já ještě musím vybalit nákup, uvařit a uklidnit. Až budeš umět tyto základy, tak víš, kde mě najdeš, *usmál se na něho stařík a doprovodil chlapce ke vchodu. Itami ihned s nadšením zamířil domů, vlezl si do pokoje, začal pročítat svitky a zkoumat loutku. Všechno ho tak zaujalo, že si ani nevšiml zacházejícího sluníčka. Na to ho upozornila až mamka. Bylo příjemné usínat s pocitem a motivací, naučit je tuto speciální schopnost. Avšak cesta k jejímu ovládnutí byla ještě velmi dlouhá a trnitá.
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Tue Sep 01, 2020 7:43 am
Konec RP
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Thu Sep 03, 2020 4:24 pm
*Už uběhlo pár dní od setkání se staříkem, který mu ukázal loutkařský styl boje. Za tu dobu Itami hodně trénoval přesně to, co mu muž poradil. Učil se zacházet s nástroji na řezání a tvarování dřeva. Učil se chápat, jak funguje loutka zevnitř tím, že zkoumal všechny vnitřní mechanismy na panáčkovi, kterého dostal. Maličkou dřevěnou loutku se pokoušel ovládat pomocí lanek, které pomocí chakry vytvářel z prstů. Z počátku to nebylo vůbec jednoduché a lanka se velmi často trhala nebo vůbec nepropojovala s loutkou. Když odstranil tento nedostatek, tak se vynořil hned další problém. Tím problémem byly nekordinované pohyby loutky. I když byla maličká, tak obsahovala hned několik vnitřních lanek či táhel a chlapec si postupně zarýval do paměti, jaké způsobuje určitý pohyb. Bylo to podobné jako se učit znova chodit, vyžadovalo to spoustu trpělivosti a času. Ovšem tvrdá práce pomalu přinášela výsledky. Loutka už se začala za pomocí všech deseti prstů pohyboval v celku plynule. Modrovlásek usoudil, že nastal ten správný čas k navštívení staříka a postoupení na další úroveň. Vyrazil proto k jeho domu i s věcmi, které od něho dostal. Po příchodu zaklepal na dveře. Čekal poměrně dlouho, ale za pár minut se konečně dočkal.* Ahoj kluku, *otevřel překvapený stařík. Rozhodně nečekal, že se jeho svěřenec naučí základy tak rychle.* Dobrý den, potřebuju další rady, *uklonil se mladík na znamení pozdravu.* Dobrá, tak pojď dál... *vstoupili dovnitř.* Jaký je tvůj problém? *zeptal se ho muž, když se oba usadili. Itami mezitím položil jeho svitky, které minule dostal na stůl. *Sice už umím ovládat tuhle maličkou loutku, ale musím používat všechny prsty. Větší bych asi nezvládl ani ovládat, *řekl smutně.* Navíc nemám tušení, jak bude obyčejná loutka bojovat.* řekl lehce zmateně.* Ohledně ovládání, to je vše jen a jen o tréninku. Čím lépe budeš jutsu umět, tím větší loutky budeš moct ovládat a podobně to je i s jejich počtem. Co se týče boje, tak musíš do loutky zabudovat různé zbraně a nástrahy. *pomalu se zvedl a šel ke knihovně z které vyndal další svitek.* Tady máš pár nápadů jak zabudovat zbraň do loutky, avšak je to jen hrstka toho, co můžeš vymyslet. Stačí jen dobrá představivost, *podal mu svitek i s těmi, co mu chtěl chlapec vrátit.* Nech si je všechny. Vidím, že jsem si vybral dobrého studenta. Jediné moje přání je, že tohle umění dokážeš ovládnout k dokonalosti a stejně jako já to předáš dál. Teď si běž vyrobit vlastní loutku a spoj vše, co jsi se naučil. Pomohl bych ti, ale není mi moc dobře, *odkašlal si a se sýpavím hlasem doprovodil mladíka ke dveřím. Když Itami dorazil domů, tak si začal vytvářet nákres na jeho novou loutku a zároveň do ní chtěl zakomponovat jednu ze zbraní nakreslených uvnitř svitku. Napadlo ho, že pro začátek bude nejlepší vytvořit takovou loutku, která bude jednoduchá na ovládání. Loutku, kterou bude znát stejně dobře, jako své vlastní tělo.*
Konec RP
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Tue Sep 08, 2020 7:59 pm
*Na dnešní den měl Itami v plánu sestavit svojí první loutku. Plánek už měl hotový, jelikož ho kreslil již před několika dny. Chtělo to velkou představivost a spoustu investovaného času. Výsledek byl však více než uspokojivý. Když by se na plánek koukl někdo neznalý, tak by si nejspíš řekl, že tam je vyobrazený Itamiho nepovedený portrét. Snaha nakreslit sama sebe to skutečně byla, ale to nebylo všechno. Papír neobsahoval jen vzhled loutky, ale také důkladně ukazoval všechny spoje, lanka a táhla, díky kterým by mohl loutce "vdechnout" život. Plánkem však příprava neskončila. Teď musel jít do lesa nasekat nějaké dřevo. Nemohl však opustit vesnici sám a tak ho doplnil jeho otec Itamon, který byl z loutkařského umění doslova nadšený. Po snídani si proto vzali pilu, sekeru a nářadí na odkůrování kmenů. Když dorazili k bráně, tak je tam přivítali dva ninjové v klasických Konožských vestách.*Ahoj Itamone. Dneska spolu s sebou na misi bereš i svého syna? *zeptal se jich ten menší, ale zároveň starší.* Jdeme do lesa pro nějaké dřevo. Malej zkouší truhlařinu, *odvětil z úsměvem a rukou rozcuchal modrovláska.* Ach tak. Dobrá, máte volnou cestu, *ukázal na vychod z venice skryté v listí.* Tady máte potvrzení o opuštění Konohy a dávejte na sebe pozor, *podával Itamonovi dvě propustky, které mají za úkol evidovat odchody či příchody ninjů a ostatních občanů. Les nebyl vůbec daleko a tak byli za pár minut v cíli. Teď bylo důležité, najít správný kus dřeva. Musel být dostatečně tvrdý, rovně rostlý a bez suků. Hledali asi půl hodiny, než našli takový, který by se vybíravému modrovláskovi dostatečně zamlouval. Tento byl naštěstí natolik silný a vysoký, že bez problémů vystačil na výrobu celé loutky. Takže bylo hledání dřeva pro dnešek úspěšně u konce. Pilou strom uřízli, odvětvili, odkůrovali a následně rozřezali na takové kousky, které byly ideální na přepravu a důkladnější zpracování. Připravené dřevo si hodili i s nářadím na ramena a nesli je. Itamon byl vysoký a zdatný muž, proto mu nedělalo problém unést hned několik desítek kilo materiálu. Jeho syn Itami nesl zhruba polovinu a i přes to měl s váhou velké problémy. Vraceli se stejnou cestou, kterou přišli. Jediný rozdíl byl v tom, že jí vyplnili několika přestávkami na odpočinek a svačinku. Když dorazili domů, tak dali všechno dřevo do Itamonové pracovny, kterou si na tento den chlapec od otce zapůjčil. Další zastávkou byl obchod, kde se prodávaly železné spoje, ložiska, táhla, šrouby a lanka, pomocí kterých se loutka měla později pohybovat. V dalším obchodě koupili zbran ​Chakra tekagi​. To se zdálo Itamimu jako ideální zbraň pro loutku humanoidního typu, kterou měl v plánu sestrojit. Jeho poslední zastávka byl obchod s barvou. Všechno podstatné už sice měl, ale vzhled loutky byla také její důležitá součást, kterou nesměl opomenout. Po příchodu domů s rukama plnýma tašek si všechny díly vyndal a rozprostřel na stůl. Poslední část přípravy před sestavováním, bylo obrábění surového dřeva, jenž ráno s otcem přinesl. Na tuto činnost si proto vzal velkou škálu různých nástrojů a pomalu po kouskách tvaroval jednotlivé kusy na končetiny, hlavu a trup, přesně tak, jak tomu bylo v plánku. Byla to opravdu detailní práce, jelikož musel odsekávat dřevo po nejmenších kouskách. Pod jeho nohy se pomalu tvořila maličká hromádka z hoblinek, třísek a pilin. Trvalo to několik hodin, ale k večeru měl úspěšně všechny věci konečně připravené. Šel si dát teplou večeři s rodinou, rychle se najedl a šel si lehnout. Další den vstal stejně jako minulý den velmi brzy a hned jak se oblékl, tak zamířil do dílny. Vše měl už připravené a tak se dal do sestavování. Loutku si rozdělil do tří částí. Začal tím nejjednodušším a to byly končetiny. Nejdřív poskládal články prstů, které do sebe v kloubových spojích dokonale pasovaly. Ty spoje poté zajistil šrouby. Tak pokračoval i u zápěstí nebo kotníku a v části, kde měl být loket či koleno. Tento proces udělal celkem čtyřikrát, a to u každé končetiny zvlášť. Do všech pohyblivých částí navedl lanka tak, aby šla loutka co nejlépe ovládat. Následně se přesunul na trup. Ten byl o dost složitější, jelikož to bylo jedno velké centrum, odkud se loutka ovládala. Byla to taková obdoba lidského mozku. Napojil tam několik desítek lanek a táhel. Po vnitřní straně zepředu ještě natáhl železný plíšek, který měl zvýšit odolnost loutky a zároveň jí moc nezatěžkat. Když měl tuto část úspěšně hotovou, tak na ní napojil končetiny. Následně testoval jedno lanko za druhým, aby se přesvědčil, zda vše funguje přesně tak, jak by mělo. Po pár opravených chybičkách už neshledal žádný nedostatek a tak mohl trup a část končetin zakrýt oblečením. Zvolil si přesně to, které nosil pokaždé, když ho čekal nějaký souboj nebo mise. Chtěl, aby byla loutka dokonalá kopie svého majitele a tak jiná možnost nepřipadala v úvahu. Už zbývala pouze jen hlava. Ta zabrala Itamimu nejvíce času, když opracovával dřevo, jelikož musel dokonale napodobit rysy svého obličeje. Výhodou však bylo to, že byla už od začátku v celku a tak do ní stačilo pouze natáhnout pár lanek, dodělat vlasy a doplnit oči do důlků. Do části, kde byl krk vložil pár ložisek, aby se mohla hlava otáčet o 360°. Už zbývalo jen zasadit hlavu k tělu loutky a barvami dotvořit identický obličej. Ani jedno však nebyl velký problém a tak byla figurína po chvilce hotová. Nadšený Itami chtěl ihned vyzkoušet její ovládání, avšak když spojil chakrová lanka s loutkou, tak jí nebyl schopný ani postavit na nohy. Postava na zemi se jen mrskala, jako když by právě dostala epileptický záchvat.* Jak říkal mistr. Chce to trpělivost a trénink, *uklidňoval se v duchu. Loutka byla bez pochyby dobře sestavená, avšak její majitel byl natolik slabý, že jí nebyl schopný ovládat. Chytil loutku v pase, hodil si jí přes rameno a vyhoupl na stůl. Teď to trochu vypadalo, že modrovlásek přitáhl své dvojče z hospody, ale ve skutečnosti chtěl chlapec doplnit poslední díl do této skládanky. Vzal si Chakra tekagi a přivázal ho loutce na pravou ruku tak, že přes šrouby, které zbraň držely nešla jen tak lehce sundat dolů. Loutka byla úspěšně hotová a funkční. Poslední co zbývalo, bylo naučit se jí perfektně ovládat a zdokonalit tak své schopnosti.*
Konec RP
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Tue Sep 22, 2020 2:31 pm
*Byl hezký teply den a Itami se zrovna prochazel po Konoze. Pomalu šel a sledoval ostatní obyvatele vesnice, jak pracují nebo se jen poflakují stejně jako mladičký genin. V obchůdku Dango si objednal jednu porci slaďoučké pochutiny se třemi knedlíčky na špejli a šel si sednout na nejbližší lavičku. Usadil se, opřel se tak, že si jednu ruku položil na dřevěné opěradlo a v druhé držel mitarashi dango. Pomalu si ukousl první knedlíček a začal ho přežvykovat v puse. Při tom koukal na horu, kde byla vytesaná hlava první hokage. Střídavě sledoval kamenný obličej a ptáky prolétající kolem.* ,,Jak dlouho asi musí člověk trénovat, než se mu dočká takové pocty být tam nahoře? Jak moc musí být talentovaný?" *přemýšlel v duchu. ,,Někdo může dřít celý život a stejně se k takové výsostní pozici ani nepřiblíží..." *Při tom přemýšlení si strčil do pusy druhý dango knedlíček a snažil se, vychutnat si ho stejně jako ten první.* ,,Je ve vesnici vůbec někdo, kdo by se "první" mohl schopnostmi rovnat?" *pokládal si jednu otázku za druhou, jako kdyby mu na ně mohl v mysli někdo odpovědět. V tu chvíli se už pomalu chystal na poslední sousto z jeho pokrmu.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Dokusei                             Empty Yin Kirihara

Thu Sep 24, 2020 6:33 pm
*Yin je doma a přemýšlí, co dneska bude dělat. Na dnešní den neměla žádné plány, tak se rozhodla, že se trochu projde po vesnici. Nakonec se oblékne do černých kraťasů a fialového trička na ramínka. Nakonec si vlasy uváže stuhou do culíku. Kolem krku si dá čelenku Konohy a na pravou nohu si dá pouzdro se zbraněmi. Poté co má vše, tak se pomalu rozejde po schodech dolů, dojde do předsíně, kde si obuje boty a pak vyjde před dům a rozejde se do ulic Konohy. Nějakou chvíli se tam prochází, než se nakonec objeví v ulici, kde prodávají dango. Nějakou chvíli tam jen tak chodí, než si všimne osoby, která tam sedí na lavičce.* 'Itami, jo, *řekne si v duchu Yin a pak dojde k němu.* Ahoj Itami, už je to nějakou dobu co jsme se neviděli, *poví Yin a usměje se na Itamiho.*
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Thu Sep 24, 2020 8:12 pm
*Zrovna rozkousl poslední knedlíček Dango v ústech, když v tom na něho někdo z dáli zavolal.* ,,Počkat, není to Yin?" *přemýšlel, zda si jí s někým nespletl. Po chvilce si už byl naprosto jistý, že to je ona.* Ahoj Yin! Jak se máš? *zakřičel na ní s plnou pusou, že mu bylo začátek věty jen stěží rozumnět.* Koukám, že už máš svojí ninja čelenku! Gratuluju! Jak se to dařilo u zkoušek? *zeptal se jí na průběh geninských zkoušek a získávání ochranné čelenky. Steijně jako Itami jí dívka nosila také na krku. Už to bylo dlouho, co se neviděli a tak Itami přemýšlel, jak moc mohla dívka za tu dobu zesílit.Stejně tak si všiml, že nejspíš i trochu povyrostla.* Jinak ti to opět sluší, stejně jako v té zoo, *zazubil se na ní, tentokrát už s prázdnou pusou.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Dokusei                             Empty Yin Kirihara

Fri Sep 25, 2020 9:40 am
*Yin dojde k Itamimu a usměje se na něj.* Ale jo mám se dobře a co ty, *zeptá se ho Yin.* Jo, konečně jsem genin, sice to ještě není moc dlouho, ale jsem opravdu ráda, že se mi to povedlo, trochu jsem v to nedoufala, jak jsem seděla ve třídě a čekala jsem, až půjdu na řadu, ale nekonec se to povedlo, takže jsem ráda, že to mám za sebou, ale mám takový pocit, že mě čekají ještě horší věci než geninská zkouška, která byla nakonec lehká *poví mu a trochu se pousměje. Po jeho slovech se jen trochu začervená.* Uhm, myslím, že to trochu přeháníš, *poví mu Yin a usměje se na něj.*
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Fri Sep 25, 2020 11:20 am
*Nojo v životě se vždycky objeví nějaké překážky. Těžké mise nebo souboje a ještě těžší rozhodnutí, *pousmál se na ní, aby to nezaznělo tak negativně, jak by se na první pohled mohlo zdát.* To by jsme si mohli dát menší trénink. Co ty na to? *zazubil se na ní. Stále ještě neměl vyléčené zranění v oblasti žeber, ale když konečně Yin potkal, tak by byla škoda toho nevyužít a trochu si "nezablbnout".* Mohli by jsme jít do tréninkové oblasti. Jak tam jsou ty tři dřevěné kmeny v zemi. Určitě jsi tam už byla, *snažil se jí popsat místo které má na mysli. Teď už jen čekal na její rozhodnutí.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Dokusei                             Empty Yin Kirihara

Sat Sep 26, 2020 7:51 pm
*Nad slovy Itamiho jen souhlasně kývne hlavou, protože měl pravdu. Když Itami navrhne trénink, tak na něj Yin trochu zaraženě kouká.* Mno já nevmí jestli je to dobrý nápad, abych řekla pravdu, tak kromě technik z akademie ještě nic jiného neumím, ještě nebyl čas trénovat, ale asi se do toho budu muset pustit, *poví mu Yin.* Ale tak když chceš, tak se tam můžeme vydat, možná bych si mohla trochu potrénovat házení zbraní a ano znám to tam, *poví mu Yin a usměje se na něj, protože tohle je jediné, co by mohla trénovat.* Tak teda vyrazíme, *poví Yin a pak se rozejde do tréninkové oblasti.*
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Sun Sep 27, 2020 12:11 am
*Po návrhu na trénink na něho koukala, jaky kdyby právě někoho zabil.* ,,Sakra, to asi nebyl dobrý nápad," *říkal si v duchu, když mu po čele tančila maličká kapička potu.* No dneska je ideální den na to, aby si to změnila a pustila se do práce, *zazubil se na ní a snažil se jí trochu motivovat. Zřejmě úspěšně, jelikož se dívka nakonec rozhoupala a tak šli směrem k místu určení. *Házení kunaiů? To se mi zrovna hodí, chtěl bych si vyzkoušet jeden trik, který mě doma napadl, *usmál se na ní. *Takže máš ráda kenjutsu jo? Mně boj se zbraněmi na blízko zrovna dvakrát nešel, ale ono ani v taijutsu to na blízko není žádná sláva, *poškrábala se na zadní straně hlavy s lehce skeptickým výrazem v obličeji. Mezitím, co si povídali, tak tam konečně došli. Měli celý tréninkový plácek sami pro sebe, což bylo úplně ideální.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Dokusei                             Empty Yin Kirihara

Sun Sep 27, 2020 11:07 am
*Yin se Itamiho podívá a trochu se pousměje.* Mno když myslíš. I když mám takový pocit, že do chuuninských zkoušek mám ještě daleko, ty co budou teď, tak na ty nepůjdu, stejně bych se nestihla připravit, takže to nechám v klidu na ty další, *poví Yin a pak jde ulicemi Konohy až do tréninkové oblasti. Jo, líbí se mi kenjutsu, *odpoví mu cestou. Když se tam po nějaké chvíli dostanou, tak se trochu pousměje.* Tak jsme tady, jak teda chceš přesně trénovat, *zeptá se celkem zvědavě Yin Itamiho a pak se trochu protáhne.*
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Sun Sep 27, 2020 1:15 pm
*Na ty, které mají být teď se chystám já. Doufám, že uspěju, ale kdyby ne, tak aspoň bude nějaká šance, že se u dalších potkáme, *zazubil se na ní. Když došli na tréninkový plácek, tak se ho dívka zeptala, jak začnou. *No... Nejdříve by bylo asi dobré se protáhnout, *navrhl jí modrovlásek. Yin měla stejný nápad a tak začali dělat různé cviky. Když cítil, že má svaly dostatečně protažené, tak pomocí kunaie vyryl na dva velké stromy terče. Jeden větší a druhý menší. *Tak mužem začít, zkusíme hodit nejdříve pár shurikenů nebo kunaiu na ten větší terč. To by mělo být jednodušší. Pak přejdeme k tomu menšímu, *vysvětloval. Když domluvil tak si vyndal z pouzdra na zadku 5 shurikenů a začal je hazet na strom. První tři byly od středu poměrně daleko. Zbylé dva Itami propojil s chakrovými vlákny a hodil je. Plán vyšel nad očekávání dobře. Oba dopadly podstatně blíže ke středu díky tomu, že je mohl modrovlásek lépe ovládat. Díky tomu Itami lehce zamaskoval jeho nedostatky v Kenjutsu. Stále to však nebylo ideální.* Tak teď je řada na tobě Yin. Doufám, že mě překonáš. Hodně štěstí! *usmál se na ní, ukázal na terče a pokusil se jí co nejvíce motivovat.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Dokusei                             Empty Yin Kirihara

Sun Sep 27, 2020 1:36 pm
Já věřím, že to zvládneš, jsi už silný dost. Akorát já budu muset začít trénovat a učit se jutsu, abych mohla jít na dalších zkoušky, *poví Yin a usměje se na něj. Pak se sama trochu rozcvičí. Trochu se proběhne a pak si udělá nějaké kliky a dřepy. Když má hotovo, tak dojde k Itamimu a dívá se, jak mu to jde. Poté co má jí házet Yin, tak se jen trochu pousměje.* Tak fajn, jdu to zkusit, ale uvidíme, jak mi to půjde, *poví Yin a trochu se pousměje. Pak si vytáhne z pouzdra pět kuaniů a začne je po jedno házet na terč. Poté co dohází, tak se jen trochu pousměje.* Mno já myslím, že to nebylo zase tak špatné, *řekne Yin a dívá se na kunaie, dva jsou trochu dále od středu terče, dva jsou skoro ve středu a ten poslední je přímo ve středu terče.*
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Mon Sep 28, 2020 12:47 pm
*Přijde k ní a položí jí ruku na rameno.* No já bych řekl, že to je hezkej výkon, *usmál se na ní.* Tak teď zkusíme ten menší terč, jo? *sdělil jí svůj nápad a šel vyndat zapíchlé zbraně v terči na stromu. Kunaie podal Yin a shurikeny si dal do pouzdra. Následně začal házet shurikeny na menší terč. Tentokrát už od prvního hodu měl shurikeny napojené na chakrové vlákna, aby si tuto kombinovanou techniku natrénoval co nejvíce. Jeden skončil na okraji, tři pár centimetrů od středu a poslední se štěstím trefil střed.* No... Teď to je trochu těžší, ale ty to určitě zvládneš, *zazubil se na ní.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Dokusei                             Empty Yin Kirihara

Mon Sep 28, 2020 3:14 pm
*Yin se na slovy Itamiho pousměje.* No snažila jsem se, tak jo *poví mu. Poté si od něj vezme kunaie a dívá se na malý terč. Jakmile Itami dohází jeho shurikeny, tak se Yin začne soustředit na a pak začne házet své kunaie. První je dost na okraji terče, druhý už je nedaleko středu, třetí je trochu dále od středu. Poté se Kirihara na chvíli zastaví a dívá se na terč.* 'Hmm, soustřeď se,' *řekne si v duchu. Pak hodí další kunai a ten se jí povede hodit přímo do středu a pak u ten poslední.* Sice jsem si dala trochu na čas, ale myslím, že to dopadlo celkem dobře, *poví Yin a usměje se na Itamiho.*
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Mon Sep 28, 2020 7:43 pm
*No říká se, že by v souboji měl ninja využít každou výhodu, kterou mu sitauce umožní. Tentokrát by tou výhodou čas a ty jsi toho využila velmi dobře. Myslím, že to bylo v pořádku, *usmál se na ní s rukama spojenýma za zády. Následně šel opět vytáhnout zabodlé projektily v kůře stromu. Přišel k Yin a nastavil rozevřenou ruku s pěti kunaii.* Tady je máš. * Následně přemýšlel, co by si mohli zkusit tentokrát. Napadlo ho vrhání zbraní na pohyblivý terč. Problém byl, že žádný neměli a tak si musel chlapec poradit s vlastní kreativitou. Pomocí Chakura Shotto vyskočil Itami na větev zhruba ve výšce 7 metrů. Svá chakrová vlákna opět spojil s shurikeny. Konkrétně byly čtyři. Tyto shurikeny spustil pod sebe tak, aby je měla Yin zhruba ve výšce prsou a poté je švihem ruky rozkýval.* Teď zkus trefit tyto shurikeny. Je to úplně nejtěžší cvik dneška, ale soupeř před tebou v souboji také nebude jen stát, *informoval jí o svém tréninkovém plánu. Mezitím se soustředil, aby chakrová vlákna shurikeny vůbec udržela a nepřetrhla se. Rozhodně to bylo těžší, než si v hlavě modrovlásek plánoval. Na náročnosti tomu neubral ani fakt, že se shurikeny volně kývaly ze strany na stranu.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Dokusei                             Empty Yin Kirihara

Mon Sep 28, 2020 8:55 pm
*Nad jeho slovy se jen trochu začervená, protože se dneska opravdu snažila. Trénink s Itamim jí vždy bavil. Vezme si od něj své kunaie a usměje se na něj. Když řekne, že teď zkusí něco těžšího, tak se na něj trochu překvapeně podívá.* Copak máš v plánu, *zeptá se ho zvědavě a pak už ho jen mlčky sleduje.* Mno když myslíš, ale nerada bych tě trefila, *poví Kami a nějakou chvíli se dívá na houpající se shurikeny. Kunaie schová do pouzdra a pak vytáhne jeden a chvíli se soustředí na jeden shuriken a hodí po něm svůj kunai.*
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Tue Sep 29, 2020 12:10 am
*Hozený projektil od Yin shuriken sotva škrtnul. Houpající hvězdice se jen maličko roztočila. Itami s námahou zvládl udržet chakrové lanko neporušené.* Musíš hodit s větší jistotou. O mě se bát nemusíš... Já jsem schovaný za větví na které stojím. Nezapomeň, že tvůj cíl se sice pohybuje, ale nemění jakkoliv svojí dráhu. Zkus použít trochu předvídavost,* zavolal na dívku z vrcholku stromu na kterém stál. Když to dořekl, tak se jí pokusil dodat úsměvem trochu kuráž. Opět shurikeny lehce rozhoupal. Z toho ovládání už take začínal pociťovat lehkou únavu, ale zároveň Yin věřil, že to tentokrát zvládne.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Dokusei                             Empty Yin Kirihara

Tue Sep 29, 2020 5:14 pm
*Yin se jen trochu smutně podívá, když se jí její útok nepovede.* 'Hmm, tak znovu,' *řekne si v duchu Yin. Poté uslyší slova Itamiho a jen souhlasně kývne hlavou. Pak se začne soustředit na jeden z kunaiů a sleduje, jak se hýbe ze strany na stranu. Pak si vytáhne kunai a pak ho hodí kousek vedle shurikenu, ale v tu chvíli by se měl přesně na onom místě nacházet.* Teď už to musí vyjít, jinak to není možné, protože už opravdu nevím, jak jinak to házet, *poví Yin Itamimu.* Opravdu je to mnohem těžší než to házet na cíl, který se vůbec nehýbe, *poví Yin a usměje se na něj.*
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Tue Sep 29, 2020 9:02 pm
*No to teda je...* řekl jí Itami. V moment, co to dořekl kunai trefil jeden z kývajících se shurikenů přesně ve středu poloměru. Byl to mžik a kunai utrhl shuriken z chakrového lanka a připíchl ho ke vzdálenému stromu.* Wow, *sledoval užasle Itami. Tenhle pokus mu vzal jakákoliv slova z úst. Když se po pár sekundách zírání na zasažený shuriken konečně zase vrátil myšlenkami zpět na zem, tak se otočil na Yin.* Tak to se ti opravdu povedlo, * zaslouženě jí zatleskal.* Myslím, že by jsme měli skončit v tom nejlepším, * usmál se na ní, seskočil z větve, dal si shurikeny do pouzdra a pomalu šel ke kunaii, který se zapíchl do stromu. Následně ho vytáhl, vzal si poslední shuriken a zmiňovaný kunai lehce hodil po Yin tak, aby ho dívka bez problémů chytila. *Tak co? Půjdeme domů nebo máš ještě nějaké přání?*
avatar
Anonymní
Anonymní

Dokusei                             Empty Yin Kirihara

Thu Oct 01, 2020 2:32 pm
*Když se Yin povede trefit shuriken a přišpendlit ho ke stromu, tak se jen trochu pousměje.* Abych řekla pravdu, tak jsem vůbec netušila, že by se mi to mohlo podařit tak brzo, *poví Yin nadšeně a dívá se na Itamiho. Když pak seskočí ze stromu a jde pro zbraně, tak zatím stojí na místě. Ve chvíli, kdy po ní hodí její kunai, tak se jen trochu pousměje a kunai chytne a schová ho do pouzdra.* Díky. Já nevím, abych řekla pravdu, tak se mi moc ještě domů nechce, stejně tam nemá co dělat, ale podle toho, jak chceš ty, jestli už potřebuješ jít, tak tě nebudu zdržovat, *poví Yin Itamimu a čeká, co jí řekne.*
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Thu Oct 01, 2020 8:33 pm
*Svojí vytrvalostí a tréninkovým nasazením Itamiho poměrně překvapila. Modrovlásek měl také celý den čas a tak nebyl důvod nikam spěchat.* No dobrá, já mám také celý den čas, *otočil se opět na Yin a šel pomalu k ní. Sice už byl z vytváření chakrových vláken mírně unavený, avšak před dívkou to nechtěl dát najevo. Když k došel až před ní, tak si sedl do tureckého sedu, přímo na trávu. Ruce nechal volně položené tak, že se lehce dotýkaly zelených trsů.* Copak by jsi si chtěla ještě procvičit? *zeptal se jí a mezitím vytrhával jednotlivé trsy trávy ze země.* Nebo by jsi chtěla něco jiného než trénink? Třeba si zajít na něco dobrého k jídlu?*napadla ho další varianta, u které maličko popozvedl obočí.*
avatar
Anonymní
Anonymní

Dokusei                             Empty Yin Kirihara

Fri Oct 02, 2020 9:25 pm
*Yin stojí a dívá se na Itamiho* Takže bychom mohli něco podniknout, *poví mu a usměje se na něj. Když se Itami posadí zem, tak se na něj chvíli dívá.* Myslím si, že trénink pro dnešek stačil, i když teda mi přijde, že mám v boji se zbraněmi co dohánět, *poví mu a usměje se na něj.* Zajít na jídlo, klidně můžeme, pokud chceš, *poví mu Yin a trochu se protáhne.* Musím říct, že tréninky s tebou mě dost baví, *poví mu Yin a trochu se začervená.*
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Fri Oct 02, 2020 10:22 pm
*Když seděl a koukal se směrem nahoru na Yin, tak si dal ruku nad oči, aby zastínil aspoň trochu sluníčko, které mu svítilo přímo do obličeje.*Tak vždycky je co zlepšovat, ale ten poslední hod se ti vážně povedl, *usmál se na ní. Následně dívka souhlasila s návrhem zajít si na jídlo.* No dobře, tak to by jsme mohli jít třeba na rámen, * zazubil se na ní a začal se zvedat ze země.* Jojo, dneska to bylo super. Stejně jako v té zoo,*koukl se jí upřímně do očí.* Pokud budeš mít čas a chuť, tak to určitě můžeme někdy zopakovat. *Následně se oba pomalu rozešli směrem k obchůdku Ichiraku. Za chůze a u jídla stihli ještě probrat spoustu věcí, včetně nadcházejících chunninských zkoušek.*
Konec RP
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Sun Oct 25, 2020 11:41 am
Itami ráno vstal a přemýšlel, že by se konečně mohl pustit do výroby další loutky, kterou plánoval už nějakou dobu. Přeci jen nebylo od věci mít další "eso v rukávu". Po snídani se proto vydal s nářadím do lesa, pro nějaký ten materiál. Měl namířeno na místo, kam šel před lety s otcem, pro materiál na první loutku. U brány se opět nahlásil, jako to dělal vždy, když opouštěl vesnici. Jelikož byl už na pozici chunin, tak ho jouninové hledající vstup do vesnice bez problémů pustili. Šel asi hodinu, než dorazil na zmiňované místo. Opět našel vhodný druh dřeviny, která by mu zaručila dostatečnou odolnost, ale zároveň i neznamenala velkou zátěž pro samotnou loutku. Když dřevo pokácel a nasekal na menší kusy, tak je svázal železným lankem a následně si celý svazek hodil na rameno. Celková váha mohla být jen o trochu menší, než váha mladičkého modrovláska. Po náročné cestě zpět domů konečně mohl pustit dřevěný svazek na zem. Pro konstrukci opět využil otcovu pracovnu, kterou si náležitě připravil. Ještě než začal, tak si zaběhl do pokoje pro plánek, jenž celý minulý týden pracně kreslil. Stále však neměl vše, co potřeboval. Posledním dílkem do skládanky jménem loutka byly zbraně. Nejdříve si šel Itami koupit jed Machi, jenž měl pomáhat při zpacifikování nepřítele. Poté zamířil do obchodu se zbraněmi, kde si koupil dvě Kuratchi a Kouřové chilli bomby. Zbraně a vybavení už měl a tak zbývalo koupit vhodné oblečení. Hned při vstupu do obchodu s oblečením Itami spatřil krásný asínský obliček bílé barvy. Bylo to přesně to, co hledal a tak ho ihned koupil. Následně s plnou náručí věcí vyrazil domů do dílny. Teď už měl vše, co potřeboval a tak se pustil do výroby. Se všeho nejdřív musel opracovat jednotlivé části dřeva, aby odpovídaly přesně těm na plánku. Nejdřív nařezal vhodnou délku kusů a poté je vytvaroval do potřebného tvaru. Nakonec tyto kusy pilníkem dostatečně uhladil, aby byl jejich povrch rovný. Teď už nezbývalo, než vše poskládat dohromady. Začal tím nejjednodušším a to byly končetiny. Začal spojovat jednotlivé články do sebe pomocí kloubových spojů, které zajišťoval šrouby a nýty, jenž by mohl chakrovými vlákny rozpojit. Po několika hodinách měl konečně jednotlivé končetiny hotové a tak zbývala poslední věc, kterou do nich musel přidat. Byly to ostré skládací hroty schované uvnitř loutky určené pro justu ​KUROHIGI KIKI IPPATSU. Pak začal skládat trup, jenž tentokrát nevystužil železem, jako u své první loutky. Důvod byl jednoduchý... Šlo o co nejmenší zatížení loutky a nárůst rychlosti. Nakonec přišla nejsložitější část a tou byla hlava. Jelikož obleček většinu část obličeje zakrýval, tak Itami vzhled tolik neřešil. Co však musel vymyslet bylo zabudování maličkého dělá na chilli bomby včetně zásobníku, které měla mít loutka v ústech. Nebylo to vůbec snadné, ale po maximálním zužitkování místa to modrovlásek dokázal. Na konec krku (který je zasazený v trupu) také umístil železný hrot, jako tomu bylo u končetin. Když byly jednotlivé části hotové, tak je spojil v jeden celek a vytvořil tak dokonalou lotku. Jako poslední jí přidělal na ruce Kuratchi, které namočil do jedu Machi, aby při zásahu nejen soupeře poranil, ale také ho i paralizoval. Pak už jen dodělal kosmetické úpravy jako oblek a zbylý desing loutky. Když měl i toto hotové, tak loutku poprvé spojil chakrovými vlákny a začal s ní pohybovat, přičemž dolazoval různé nedostatky, které našel. Loutku shledal plně hotovou až v pozdních večerních hodinách a tak ihned z dílny zamířil přímo do postele.
Konec RP
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Sun Oct 25, 2020 8:40 pm
Bylo brzo ráno a slunce pomalu vystupovalo někde v dáli. Itami měl zabořenou hlavu v polštáři, přičemž vydal zvuk podobný zmrzačenému medvědovi, jenž naznačoval, že se mu z vyhřáté postýlky ani trochu nechce. Pokud se chtěl však posouvat jako ninja kupředu, tak se musel přemoci a opustit pohodlí pod dekou. Když se modrovlásek konečně vyhrabal z postele a postavil se na nohy, tak zamířil do koupelny, kde musel upravit svůj děsivě vypadající vzhled. Vlasy zorčesával snad 10minut, jelikož do sebe byly až nepochopitelným způsobem zamotány. Skoro až uvažoval o jejich zkrácení, jenže představa sama sebe s krátkými vlasy ho vyděsila snad ještě víc, než momentální odraz v zrcadle. Ke snídani si dal kuličky Dango a na cestu si zabalil krabičku s rýží a kuřecím masem. Když se oblékl a vzal potřebné vybavení, tak už nezbývalo než vyrazit do tréninkové oblasti. Když tam dorazil, tak si všiml malé tříčlenné skupinky kluků v povzdálí. Netrénovali, ale hráli nějakou míčovou hru, tak jsi jich modrovlásek téměř nevšímal a začal se protahovat. Jako každý z posledních tréninků byl v této činnosti velice důkladný. Moc dobře věděl, že pokud to odflákne, tak se to pak projeví v průběhu tréninku. Když měl rozcvičku hotovou, tak začal se samotným tréninkem. Rozvinul svitek a přivolal svoje dvě loutky. Jedna působila jako jeho kopie. Ta druhá už měla lehce děsivější vzhled a o to nebezpečnější také byla. Při tomto tréninku si chtěl chlapec zdokonalit zásobu chakry a zároveň naučit se jí při ovládání loutek využívat na maximum. Stejně tak měl v plánu naučit se ovládat dvě loutky zároveň. Spojil proto obě loutky chakrovými vlákny (jedna ruka na jednu loutku) a pokusil se je zvednout na nohy. Jeho úsilí bylo bohužel tentokrát neúspěšně a loutky se na zemi jen zatřepaly. Při tomto neúspěšném pokusu si Itami vzpomněl na své začátky ovládání, kdy měl také velké problémy loutku vůbec postavit na nohy. Tentokrát měl však už nějaký systém a zkušenosti, které se pokusil teď zužitkovat. Začal se soustředit jen na jednu loutku a ta za pomocí pěti vláken vstala. Už jen použití menšího počtu prstů na jednu loutku byl složitější úkon, avšak Itami si s tím poradil více než dobře. Teď byl čas zvednou i druhou loutku. Začal proto hýbat s lankama na druhé ruce a zahalená loutka v bílém oděvu začala také úspěšně vstávat. Když byla také na nohou, tak se však ozvala rána. Byl to zvuk pádu první loutky, na kterou se chlapec úplně zapomněl soustředit. Zároveň se začal Itami cítit až neobvykle vyčerpaný.* Sakra, proč mi to nejde! * nadával tiše, aby ho nikdo neslyšel. V ten moment si uvědomil, že vydával až příliš velké množství chakry, než by bylo vhodné. Musel ztracenou chakru proto zpět načerpat. Otevřel si proto krabiču se svačinkou v podobě rýže a kuřecího masa a začal jíst. Když se najedl, tak si krabičku odložil a začal meditovat. Při meditaci nejen že čerpal chakru, ale zároveň také přemýšlel a hledal účinný způsob, jak ovládnout obě loutky naráz. Uvědomil si, že chyba při prvním pokusu byla ta, že loutky bral jako dvě rozdílné věci, jenže při představení vícero loutek se několika stává jedno. Musel proto si v tom proto vytvořit nějaký systém. Když cítil, že má dostatek chakry, tak vstal a opět spojil loutky chakrovými vlákny. Tentokrát je však nezkoušel zvednout zvlášť, ale pokusil se postavit obě najednou, aby fungovaly jako celek. Opravdu to zabralo a s vypětím všech sil se obě loutky začaly pomalu zvedat, až se nakonec úspěšně postavily. Pomalu s nimi začal proto hýbat, jako když by je učil dělat první krůčky. Byly to opatrné pohyby, ale fungovalo to a to bylo nejdůležitější.* ,,To je ono," *opakoval si v hlavě. Itami byl radostí bez sebe, ale stále věděl, že musí dost trénovat, aby ovládání dvou loutek zdokonalil natolik, že by s nimi mohl bojovat. Jelikož opět vydával větší množství chakry, než za normálních okolností, tak začal zase pociťovat únavu. Bylo mu jasné, že dnes už toho více nezvládne a proto rozpojil lanka, uklidil zpět své loutky a pomalou chůzí šel zpět domů.
Konec RP
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Tue Oct 27, 2020 2:21 pm
Dnes Itami vstal opět brzo. Měl totiž hrozně moc věcí na práci. Chtěl si vyrobit další loutky, kterou by mohl ovládat, jen s tím rozdílem, že ho napadla kombinace dvou loutek. Než vyrazil, tak vykonal ranní hygienu a nasnídal se. K snídani měl sladké Dango knedlíčky, aby podpořil cukrem aktivitu mozku. Následně si vzal důležité nářadí, jenž by potřeboval na kácení stromů. Když měl vše, tak vyrazil. Nešel však ihned do lesa, nýbrž za strýčkem, jenž byl farmář.* Ahoj Itami, dlouho jsem tě nevidel, *mával na něho strýček už z dálky, když se modrovlásek blížil k jeho obydlí.* Slyšel jsem, že jsi úspěšně splnil chuninské zkoušky, *hned jak k němu Itami přišel, tak ho začal zpovídat.* Ahoj strýčku... No, je to tak, *začal se na něho Itami culit.* Myslíš, že by jsi se mnou mohl jít dnes do lesa pro nějaké dřevo na loutky? Potřebuju ho opravdu hodně, takže by se mi hodilo, kdyz by jsi vzal svůj vůz s koňmi, *obeznámil ho chlapec se svojí žádostí.* Aha. To by neměl být problém, *usmál se na něho strýček a rozcuchal mu vlasy. Následně oba vyrazili do zmiňovaného lesa. Itami měl jedno oblíbené místečko, kde rostla ideální dřevina, která splňovala všechny požadavky pro vyrobu loutky. Když tam dorazili, tak se ihned pustili do práce. Začali kácet stromy a následně je rozřezávali a opracovávali. Když Itami shledal množství materiálu za dostatečné, tak ho naložili na povoz a vyrazili zpět do vesnice. Na farmě mu strýček dokonce dovolil, že může pro výrobu loutek použít jeho dílnu, z čehož byl Itami velmi nadšený. Po vydatné svačině, kterou mu teta udělala, vyrazil do obchodů pro důležité věci a zbraně. Po výrobě minulé loutky musel být po finanční stránce o dost skromnější. Když dorazil do obchodu se zbraněmi, tak si začal vybírat zbraně. Koupil dvě ​SĀBERU, kovový drát a několik šroubů a nýtů. Následně se vydal do obchodu s oblečením, kde koupil dvě hedvábná kimona. Jedno bylo velké a druhé podstatně menší. K nim vybral ladící oblečky. Poté už jen dokoupil doplňky v podobě sponek či paruk a latexu, jenž by dodal loutkám lidskou podobu. Pri cestě zpět ještě spatřil obchůdek v mystickým vybavením , jenž ho upoutal velkou slatou plackoj s motivem lebky. Uvědomil si, že tohle prostě musí ta loutka mít a tak zašel koupit i tento na první pohled divný kus kovu. Teď už měl opravdu vše a tak vyrazil s plnou náručí zpět na farmu. Vše co koupil položil ke zmiňovanému dřevu. Akorát bylo poledne a čas oběda. Jídlo Itami velice rychle snědl a za chvilku byl opět v dílně. Tentokrát už začal tvarovat jednotlivé části dřeva do finální podoby a připravoval kloubové spoje. Problém byl ten, že mu tato činnost zabrala celý zbytek dne, jelikož měl ohromné množství dřeva, které musel vyřezat. Odskočil si proto na noc domů do své postýlky. Ráno byl však opět na farmě a tentokrát snad ještě dříve, než minulý den. Byl do té výroby tak zaujatý, že ho od ní nemohlo nic odtrhnout. Jelikož už měl tu nejhorší práci za sebou, tak se pustil do samotného sestavování. Končetiny měl opravdu rychle hotové, jelikož v sobě neměly žádné složité mechanismi. Trup menší loutky byl také velmi rychlý, avšak trup té větší byl poměrně velký oříšek. Důvod byl takový, že ho musel udělat rozevírací a dostatečně velký, aby se do něho vešly až dvě osoby. Tato dvojce loutek měla totiž za úkol uvěznit nepřítele uvnitř a následně ho za pomocí techniky ​KAIRAI ENGEKI rychle zabít. Hlavy loutek s Itamiho momentálníma schopnostma také nebyl žádný problém a když je potáhl latexem a dal jim fialovou paruku, tak vytvořily dokonalou lidskou kopii. Následně všechno spojil dohromady a pak loutky oblékl. Teď už před ním stály dvě loutky, které měly podobu dvou žen s tím, že jedna byla opravdu mohutná a druhá naopak velmi drobounká. Ocelovým drátem opět loutky spojil. Na konec si nechal onu pozlacenou plaketu s lebkou, kterou umístil na místo jenž skrývalo onu past uvnitř hrudníku. Už bylo vše hotovo a tak zbývala pouze příjemná odměna v podobě zkoušky tohoto výtvoru. Ta sice ukázala pár chybiček. Ty však Itami ihned bez větších problémů odstranil, čímž zakončil náročný řemeslý proces v podobě výroby těchto dvou loutek.
Konec RP
Espere Itami
Espere Itami
Poèet pøíspìvkù : 826
Join date : 20. 07. 20

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Thu Oct 29, 2020 9:52 am
Ráno se rozhodl, že by dnes mohl absolvovat další trénink. Vylezl proto z postele a šel si do koupelny učesat vlasy a umýt obličej. Když měl ranní hygienu úspěšné za sebou, tak se šel nasnídat. U stolku potkal celou svojí rodinu. Itamon šel zrovna do práce a sestra nejspíš na nějakou misi. Maminka mu namazala marmeládu s toustem, kterou měl tak rád. Když se konečně najedl tak vyrazil na trénink. Když přišel do tréninkové oblasti, tak tam nikdo nebyl, což mu dost nahrávalo do karet, jelikož se chtěl dnes protrénovat rychlost. Nejdříve ze všeho však přišlo na řadu protažení. To udělal opět velmi poctivě, jak bylo jeho dobrým zvykem. Když měl rozcvičku hotovou, tak si začal připravovat dráhu na sprint. Zmiňovaná dráha vedla z jedné stránky tréninkového placu až na druhý, kde se obíhalo kolem dřevěného tréninkového sloupku a pokračovalo zpět na začátek, kam si Itami zapíchl kunai. Když měl vše hotové, tak zaujmul startovní pozici. Chviličku čekal a pak vyběhl. Za pomocí chakry, jenž soustředil do chodidel použil techniku SHUNSHIN NO JUTSU, čímž nabral vysokou rychlost, díky které byl po chvilce u zmiňovaného sloupku. Tam se kolem něho obtočil a opět plnou rychlostí vystřelil po celé délce tréninkového areálu. Po pár sekundách běhu byl na konci a v předklonu vydýchával únavu. Trvalo to pár minutek, než si plně odpočinul a připravil opět na start. Za chvíli už klečel na startu a vybíhal k dalšímu pokusu. Tentokrát však bez použití chakry, jen za pomoci vlastních sil. Trvalo to o poznání déle, avšak díky hadí DNA a předchozím tréninkům si nevedl vůbec špatně. Finální čas dosahoval polovinu druhé minuty, takže byl prostor na zlepšení. Takto opakoval sprint ještě třikrát, než začal opět cítit únavu. Sedl si proto ke stromu, aby si odpočinul mohl následně vyzkoušet jak moc se za dnešek zlepšil. Naposledy se připravil na start, zavřel oči a zhluboka vydechl. Když byl plně připravený, tak začal opět soustředit chakru do chodidel. Vyběhl a za pomocí SHUNSHIN NO JUTSU znovu několikanásobně zrychlil. Při otáčení u dřevěného sloupku ještě využil techniky CHAKURA SHOTTO, aby se rychleji odrazil a opět nabral maximální rychlost. Zastavil až několik metrů za cílem, jelikož do poslední chvíle nezpomaloval, aby byl co nejrychlejší. Citelné zlepšení tam opravdu bylo, ovšem použil maximální zásoby sil a tak byl dost unavený. Když vydýchal únavu, tak vyrazil domů s pocitem, že se opět posunul na své cestě ninji.
Konec RP
Sponsored content

Dokusei                             Empty Re: Dokusei

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru