Aburame

Den 1.

*Poté co přišla z města domů, tak se rozhodnula svého brášku potrápit. * Bráško pojď si se mnou hrát *řekne, ale bráška ji jen odbyde, zrovna cvičil a mlátil do panáků a k tomu dělal něco jako,, opičí“ dráhu na posilování. Vyběhl ode dveří, kde kousek skočil a začal ručkovat odtamtud, když přeručkoval. Sednul si na zemi a vzal těžký míč. A bouchal ním že stany na stranu. Poté co jich udělal 20 tak se přetočil na břicho a udělal 15 kliků. Nato se ihned zvednul a běžel a skočil k tyči na které se udržel a udělal několik přítahů. Poté si jen tak šel nahoru a začal se přitahovat.* Já chci taky *řekne a skočí na malou tyč u něj a začne se také přitahovat, stejně jako její bráška. Po několika příahách to vzdala a šla se napít. Pak jen odpočívala protože začalo poprchávat a bracha šel někam s kamarády. Jen jsem se válela a jako osmiletá dívenka přemyšlela proč musím být tak slabá. Začala jsem přemýšlet nad tím víc a víc, než mi ty sžíravý myšlenky nedali klid a já šla cvičit opět. Vzala jsem si na sebe více zahalené oblečení a šla se přitohovat. Pomalu jsem si prošla jeho dráhu a začala se poté přitahovat do doby než mě boleli ruce a já se pustila. Ihned jsem po menším pádu vstala a šl a tu dráhu znovu. Běhala jsem, zvedala tězkou kouli, dělala kliky a poté se přitahovla. S každým kolem mě boleli ruce víc a víc, ale já se snažila, nesmím si nechat ve líbit musím být silnější jak kdokoliv jiný. Byla jsem vyčerpaná a tak jsem usnula venku. Ale brácha mě vzal do náruče a donesl do mé postele.


Den 2.

*Rozhodnula jsem se jít zacvičit ke klanu opět. Začínali mi chybět ti panáčci do kterých si člověk mohl vybít vztek a energii, a tak jsem se rozhodnula, že když už domů tak si rovnou zacvičím. Převlékla jsem se do pohodlného oblečení a poté se svými věcmi jsem odešel z baráku na cvičiště klanové. Po nějaké té cestě jsem tam konečně došla. Potkala jsem tam svého bratra, a tak jsem se ho optala, zda by se mu nechtělo jít cvičit se mnou, když už má volno po dlouhé době. On souhlasil, jelikož říkal už minule že musím zesílit a že mi pomůže, když nemůžou naši rodiče… nechť je jim zem lehká. Tak jsme šli na to. Došli jsme k tréninkový plácek a tam mi sdělil náš tréninkový plán pro dnešní den (možná déle, kdo ví)* Takže Neomi, nejprve začneme tím že si spolu zabojujeme. Půjdu na tebe mírně a potom ti dopravím tvoji nulovou techniku, poté půjdeme k panákům na kterých budeš zkoušet správnou techniku a poté půjdeš trénovat sílu útoku protože ačkoliv bojujeme brouky, je to důležité, rozumíš tomu ne ? *Zeptal se mě a já se na něj podívala a souhlasně poraženecky kývnula. Tak tohle budu cítit minimálně týden. Ještě jsem se šla napít protoženechci v půce umřít na dehydrtaci. Myšleno vtipem samozřejmě (a nebo ne ? :DD). Pak už tedy doopravdy došlo k začátku. Okamžitě jsem se postavila do základní pozice a čekala at mě bráška vyzve k tomu abych zaútočila. Udělal znamení a já ihned vyrazila. Abych si zdržel odstup tak jsem ho praštila Nohou do jeho pokolení zezadu abych mu podrazila nohy, on to asi tušil a tak me hravě odrazil a zaútočil proti me. Nekolikrat me porazil, ale co cekat on je chuunin a ja studentka akademie . Po několika minutách padání, bouchání a slz jsme skončili, ale zdaleka né úplně. Sli jsme k panakovi kde bral moje ruce a pomalu a lehce je prikládal k panákovi abych viděla jak na to. Bušil do mě a řval na mě věci jako kostka, tělo. Jen abych držela rovnováhu dobře. Ale to nejde.* Takhle ne ty magore, jsi blbá, chybí ti mozek… takhle spíše ublížíš sobě než někomu jinému *zařval a vzal mou nohu a ukázal mi s ni pomalu ten pohyb. Doopravdy to dělal skoro pořád. Jediný co mi neopravoval byl můj kop ze strany levou nohou. Když jsme skončili tak jsem se nějak dobelhal pryč, dala si sprchu a šla spát.


Den 3.

*Přišla jsem opět k bráchovi jak jsem mu slíbila, že budu chodit každý den cvičit s ním. Došla jsem k němu a místo pozdravu jsem se ho snažila srazit, ale bohužel se mi to nepovedlo. Ale jakožto on silný bojovník mě okamžitě chytnul za rameno, prohodil obloukem nad ním a řekl.* Taky tě rád vidím *řekl mi, když místo něj jsem na zemi byla já. Zasmála jsem se a šli jsme cvičit. Sam jsem to nějak procvičovala, a tak jsem začala. Kopala jsem a bouchala jsem a snažila se vymyslet nějakou strategii ale nějak mi to nešlo. A tak jsem se snažila ale brácha měl stále o hodně navrch. Co jsem několikrát skončila na zemi brácha se usmál * Az me porazis, budu tě brát za shinobi… teď jsi pro mě jen rybka v moři. *Malinko jsem se naštvala… co máte všichni s těmi rybami… já to nechápu… povzdychnu si Poté jsem se snažila zase na něj útočit, je to marné já vím, ale já se nikdy nevzdám. Proč ? protože musím ukázat že i holky jsou schopné a i když mají své brouky tak jsou silné a mohou udělat velké halo ve společnosti. Kopala utočila a bouchala pote dělala jakoze omylem spadnul. Brácha jako starostlivý sourozenec k ní přispěchal a okamžitě se o mě začal start, ale něco nevěděl. Já to jen hrála…. Vyhoupla jsem se ve vteřině za bráchu a dupla mu jemně na záda.* Vyhrála jsem *řekla jsem pyšně na sebe, ale brácha mě pod sebe povalil a začal mě lechtat. Poté jsme se oba celý špinavý zvedli ze země a šli do baráku. Jako první jsem šla do sprchy já. Myla jsem si hlavu od hlíny a bordelu, když jsem si vzpomněla na nadávku kterou mi říkali na akademii… Tráva… Má brouky a zelený vlasy.. To je jak tráva… Snažila jsem se tu vzpomínku ignorovat a tak jsem se jí donutila zapomenout. Poté co jsem vylezla z vany jsem si šla do pokoje lehnout a přemýšlet. Chvilku jsem přemýšlela nad blbostmi a poté šla spát.*


**Trénink síly, 1037 slov**

**Minulost**

*Neomi šla po vesnici s pláčem. Když v tu nějaká stará paní na ní začala něco řvát proč? protože do ní omylem vrazila... chtěla ji uhodit když v tu chvíli ji za ruku vzal nějaký chlapec a táhl ji za sebou od nich někam pryč. Malá Neomi se nesnažila nějak bránit a nechala se jim někam vláčet, nevěděla kam, kdo to je a proč. Přitom stále plakala. Chlapec s ní šel k nějakým barákům. Jemně jí držel za ruku a hladil jí palcem po ruce. Vstoupil do baráku s ni a poprvé od toho jejich setkání promluvil.*
Mami, Tati ? Mam tu s sebou kamarádku tak prosím nerušte nás.
*zařval na jeho maminku a tatínka kteří byli asi v úplně jiné místnosti než on a Neomi. Odvlekl si ji k sobě do pokoje kde pote následně zavřel dveře. Shýbnul se k malé plačící Neomi a střel jí jeho rukávem slzy které jí stále proudem stékly. Dívka se na nej prekvapene podívala a on se zvednul.*
Už bude dobře. Jinak jsem Amero.... a ty květinko ?
*usměje se na ní. Neomi se na nej podiva a usmeje se*
Já jsem Neomi Aburame.... děkuji moc Amero-kun *vděčně se na nej podiva malá Neomi. Když už se malinko uklidnila tak ji něco napadne*
Néé~ Amemro jdeš taky zítra poprvé do akademie jako jáj a ostatní ? Jen mě tak napadlo.
*lehce nakloní hlavu na stranu a stále kouká na něj. Amerovi zajiskří oči a usměje se*
Ano ano, tak to jsem najednou rád, že tam nebudu sám a znát nikoho, nevím co bych dělal… Nejsem uplne dobrý ohledně navazování vztahů s ostatními lidmi. A… um… nechceš být tedy moje kamarádka prosím?
*optal se ji po chvilce ticha Amero*
Ráda Ame-chan *usmeje se na nej a obejme ho. Po chvíli povídání o jejich sourozencích někdo vstoupí do Amerova pokoje nějaky vysoký klučina, soudím že je toho jeho bratr asi ?*
Ame-chan kdo to je ? *zeptá se ho s pohledem na tu osobu. Amero se jenom trosku zasmeje a než stihne odpovědět odpoví za nej ta osoba*
Jsem Hataro, Amerův starší bratr jak ti určitě už o mě říkal *usmeje se tím jeho zvláštním způsobem. Podá jim jídlo pote co de mu Neomi představí a odejde* Mňam to bylo dobrý *usmeje se na Ameho který na tom byl úplně stejně. Po chvilce povídání usnula malinká Neo na Amerem.*
- co už Neo nevnímá -
Musíme říct jejímu bratrovi ze je jeho dcera tady, aby si ji odnesl protože určitě o ni ma strach když se nevratila domů *rekne matka Amera a pošle Hatara pro jejího brara, nejlepšího kamaráda Hatara protože Amerův otec je na misi. Po asi 5 minutách se Hataro vrátil i s jejím bratrm. Chvilku si popovidal s Kameko - Amerovou matkou a pote si vzal Neomi do náruče a nesl jí domů. Amerovi bylo smutno ze odešla, ale ví ze ji zítra uvidí zase na akademii a ze pro ni půjde*
**den kdy neomi a Amero nastoupili do**
*rano se Neo probudila, a prevlekla se. Hodila do sebe snídani a odešla. Nemohla odejít s bratrem protože jeho čekali jeho vlatsní povinosti jako shinobiho a tak jí řekl at jde sama. Neomi zklamaně vyšla ze dveří a uviděla tu osobu která jí i včera zvedla náladu.*
Amero-chaaaan *objala ho vesele protože ho tady nečekala. Sasuke se zasmál krátce ji obejme zpet a oba povidajic jdou do akademie na zahájení. Když zacal zahajovací ceremoniál její otec tam něco málo řekl a tím oficiálně se z Amera a Neomi stali studenti akademie*

**o týden později na akademii**

Fujj !!!! Ona má brouky…. Fuuuj bleeeee. Držte se od ní dál nebo vám taky nalétají do těla *vykřiknul nějaký hloupý chlapec a Neomi začala popotahovat. Dost jí to mrzelo protože i ona se ohledně svch brouků necítí uplne dobře. Její broučci totiž vylezli z rukávu protože bylo vedro a ona byla navlečená ve velkých hadrech bo se styděla za brouky a svoje tělo prakticky. Amero však k nim přišel a jednu jim těm klukům co se jí smáli natáhnul. Oni začali plakat a šli za učitelem. Dostal vyhubováno, to ale až po tom co dostali oni vyhubovánu za to že se posmívali někomu jinému. Ona byla ráda, že se jí někdo konečně zastal a culila se od ucha k uchu.

**Později téhož dne**


*Amero přišel trochu mimo na schůzku na louku s Neomi.* Co se děje Ame-chan? *zeptala se ho ale on se jen usmál a poškrábal se na zátylku* N-nic jen jsem přemýšlel o dnešku… Jinak něco jsem ti přinesl…. Na *podal jí malinkou krabičku. Neomi se podívala na něj a pak si jí opatrně vzala. Otevřela opatrně mašli a pak krabičku. Vyndala z ní maličk řetízk a jednu naušnici. Sama na naušnice neměla dírky nikdy. Vzala řetízek na kterm byl dřevěný přívěsek měsíce ve kterým byla nakreslená kytička* Děkuji děkuji děkuji srašně moc jsi úžasný *vypískla a objala ho řetízek si dala na krk a pak se podívala na naušnici* CO s ní ? *zeptala se ho a on se jen zachichotal… Měl úplně stejnou ve svým uchu jako dal jí* Abys mě měla navždy s sebou *zachihotal se* No samozřejmě že ti to propíchnu, sám jsem si takhle píchal ucho *mrknul a čekal na její rekaci, ona kývla* ano prosím moc já chci taky. *Naušnice byla takový malý kroužek a slyšela o tomto že jakmile se jednou dá tak se těžce vyndavá a tak na to zajisté kývla. On vzal jehlu a jablko. Jehlu opálil aby byla sterilní. Dal k jejímu ucho jehlu a z druhé strany kousek jablka. Najednou aniž by jí varoval tak jí to píchnul a rychle tam vložil naušnici.* A je to *poté si zbytek dne povídali a poté se rozloučili se slovy* Tak zítra Ame *usmali se na sebe a každý sel domu. Když ale však chtěla videt další dny Ameho tak nemohla… odstěhovali se daleko. Neomi běžela ke skalám. Stoupla si tam a zplých plic si zakřičela:* Ame ty idioteee *a poté padla na kolena a plakala. Od té doby se vzdělávala a učila a stala se klidnou jen aby byl Hokage a Amemu dokázala že není tak slabá na to aby se s ní bavil.*

**1028 slov*

Neomi
Riku
Kage


A konečně to přišlo. Po tom co Neomi tak tvrdě pracovala a snažila se se dostala až na konec nejvyššího ročníku v akademii. Byla na sebe pyšná, ale né moc protože jí stále čekají zkoušky u kterých bude muset prokázat že je hodna se stát genin a potom pokračovat na vyšší hodnosti. Chce se stát geninem aby dosáhla svého snu buď se stát Hokage anebo, velmi dobrým ANBU. Doufám že to dokáže a je pro to ochotná obětovat všechno… Rodinu, čas a klidně aby nikdy neměla vztah… Doufá že to zvládne… Hlavně když ví co bude její geninská zkouška. Ráno se oblékla, upravila a koukla na bráchu. Tak já jdu! A tak odešla. Mávnula bráchovi a utíkala na místo kde mají všichni z jejího ročníku sraz. Jen se tou zasmála, protože jí přišlo trošku absurdní, ta zkouška.. pokud to jeden z nich pokazí, tak ani jeden z nich neudělá zkoušku. Došla tam a zrovna chtěli začít, a tak se zařadila. Přiřadíme vám někoho do dvojice, týmu. Podle vašich schopností a vy s nimi budete za 2 měsíce dělat geninské zkoušky. Všichni jsme to odkývali a přišlo na rozdělování. Docela se bála s kým bude protože jí nikdo kvůli broukům moc nemusí. Neomi Tochiru a… Riku Kaoru… Málem mě kleplo.. Tenhle kluk… Tenhle kluk.. každá holka až na mě samozřejmě ho chtěla, taky že by to bylo divný… eww… Nesnesitelný šampónek… povzdychla jsem si… je pravda že je hodně dobrý a umí dobře bojovat, ale jeho osobnost je nesnesitelná… Šla jsem k němu a podala jsem si s ním ruku. Koukla jsem mu zpříma do očí, aby věděl že nemá nic zkoušet., mě nějak zradit.. Když celý rozřazování skončilo, tak jsme se s Rikem vydali na cestu domů.. Nejhorší na tom je, že Riku je můj bratranec… starší asi o 2 dny, ale dost mi to dával sežrat… Jedna připomínka k Rikovi… Je z míšené rodiny a tak nedostal klanovou schopnost Aburame… ,,Prostě na to nemá…“ Povzdychla jsem si a podívala se na něj. Tak co Riko…. V kolik si dáme sraz abychom šli spolu trénovat ? Zeptala jsem se ho prostě aby se to nějak vyřešilo… On se zamyslel.. V 6 ráno před tým barákem každý den. Podívala jsem se na něj stylem jestli myslí vážně. A on se jen hrdě usmál že ano.. No mě klepne.. Dva měsíce se pořádně nevyspím.. Můj odpor k němu se vůbec nezmenšil.. spíše naopak. Povzdychla jsem si a u svého baráku jsem se s ním rozloučila.. Po večeři jsem lehla do postele a poté usnula. Ráno jsem vstala. Kopla do sebe snídani a celá tréninkovém oděvu se zbraněmi (bez kouřových bomb) jsem došla před barák kde čekal můj bratranec. Čau Neo… Nazdar Riu… Okamžitě jsme se vydali na cestu do tréninkové oblasti abychom tam proti sobě bojovali a zjistili našeho spolubojovníka slabosti a zase silné stránky abychom to mohli využít v souboji. Začali jsme spolubojovat.. Díky mému Jitonovému plášti jsem ale byla pomalejší.. ale na druhou stranu zase všechny jeho fyzické útoky to vychtávalo… Začali jsme bojovat.. Stále nevěděl že mám Eso v rukávu.. Doslova… Jakmile na mě začal útočit kunaiem za účelem mě škrábnout, tak jsme vytáhla své dva zápěstní nože a sekla ho do obličeje.. Tím první zápas tréninkový mezi námi dvěma skončil… Sama se se zápěstními noži učím... Nikdo z akademie neví že je mám protože jsem je dostala pár dní zpět a tak je budeme s Riem brát jako skrytou zbran… Také nas napadlo, ze když budou nejake fyzicke utoky ze je mohu já schytat mezitím co on na něj zaútočí třeba zezadu… Takhle jsme trénovali každý den.. Jednoho dne jsme dokonce zachránili nějaké babičce kabelku a předali kriminálníka poldům. Zasmáli jsme se u toho a postupem času co se nám děli podobné blbosti, se z nás stali moc dobří kamarádi a skvělý tým. Po nějaké době však přišel ten osudný den… Přišel den závěrečných geninských zkoušek.. Byla jsem sice strašně moc nervózní stejně jako Riku, ale veděla jsem že se na něj budu moct při sozuboji spolehnout, stejně jako on na mě. I když jsem byla nervózní, tak jsem se těšila na to, až všem ukážeme že ani jeden z nás není špatný.. Došli jsme do arény abychom mohli čekat na to až na nás přijde řada… Zjistili jsme že jsme taky proti mixlýmu týmu a to s dvěma holkama… Ale dvojčaty… ,,To je blbý“ pomyslela jsem si, ale stále věřím že to zvládneme…. Jedno dvojče je Ami a druhé Emi. Jak ale znám dvojčata.. tak to bude těžký souboj. Konečně na nás přišla řada.. Bojovali jsme jako poslední.. Přišli jsme tam a ještě než to začalo, tak jsem bratrance schovala pod svůj plášť a zašeptala.. Říká se o nich že se nesnáší… zkus je rozhodit a poslat proti té druhé. Byla to sice hnusná taktika ale účinná… Podle mě teda… Začalo to a my se rozhodli že zaútočíme první. Riku začal se dostávat k té mladší.. Emi…Já se zatím starala o Ami a útočila jsem na ni kunaiema… Zasmála jsem se a odrážela její útoky… Holky se hodně starali o spolupráci než aby cvičil rozděleně a to byla podle mého jejich největší chyba. Riku něco Emi pošeptal a ona ztuhla.. Začala ale nazpátek bojovat normálně rukama… Tak jsem to začala vychytávat já aby mohl provést naši strategii. Bylo to že Já je zaměstnám a on že proběhne zezadu na ně… Bohužel si ho v půlce všimli a když jsem se na něj zadívala tak mi jedna pořezala obličej.. To mě naštvalo.. Nechala jsem za sebe vylézt pár brouků aby se toho lekli.. Což tedy udělali a poté jsem jednu z nich bodla do břich zápstním nožem.. ale né moc hluboko abych jí ublížila, ale tak aby nemohla bojovat.. Mezitím co Emi sledovala Ami jak se skácela nazem jí Riku omráčil… A tak jsme vyhráli.. Já a Riku jsme byli hodně pomlácení on měl dokonce modřinu pod okem a já pořazaný ksicht.. Když oznámli že jsem vyhráli a udělali zkoušku, tak jsme si plácli.. Nakonci jsme dostali čelenky a holky nám šli pogratulovat a já se jim omluvila za to bodnutí, oni ale byli rádi že jsme to udělali….



**Geninská zkouška 1021 slov**]