Aburame

*Skončil další den na akademii. Svým vlastním stylem si přitančila domů a hodila hned aktovku na stůl. Začala tahat svitky, ve kterých mají domácí úkoly. Historie světa, známe osobnosti, gramatika i matika a na závěr také něco ohledně fungování chakry. Sklepe stranou pár brouků, které se jí zamotalo do svitků a chvilku si s nimi hraje. Nakonec zase vše potřebné uloží a vezme si s sebou svitek, ze kterého se chce učit praktickou část. Během procházení domem pozdraví pár služebných, které potká. Prohodí s nimi pár slov a pokračuje ven. Jakožto dcera hlavy klanu tak jsou na tom trochu lépe, ale nikdy je nebrala jako služky, že by jim házela oblečení, věci a starej se. Spíše jim občas pomáhala a hlavně si s nimi hrála, když měli teda čas. Nyní se se svitkem vydá na dvorek, kde mají poměrně vysoký strom. Rozloží svitek a přečte si fungování techniky Kinobori no Waza. Hm, jasně. Vrstva chakry jako lepidlo. Ne moc, ne málo. Buďto rozdrtím strom, nebo se nepřichytím. mumlá si u toho. Už jen zjistit, jaké množství je akorát a co už je moc. poví a nechá svitek v trávě. Dojde si ke stromu a podívá se vzhůru. Dobře. Začnu jen v nižší výšce a pak uvidím. řekne si, jakoby to měla už zmáknuté. Chytne pečeť a začne soustředit chakru do nohou. Chvíli si pohrává s pocitem, než ji tam ustálí. S rukama stále v pečeti položí jednu nohu na strom a zhluboka se nadechne. Pak zvedne druhou, aby ji vložila k ní a co se nestane. Skončí na zádech jak dlouhý tak široký. Lehce se zakucká a dívá vzhůru na strom. Dobře, takhle snadno to nepůjde. řekne si hlubším hlasem, když popadne zase dech. Vstane, oklepe si šaty a jde do toho znova. Se stejným výsledkem. Opět skončí na zádech. A takhle se to ještě párkrát opakuje. Znova se stejně postaví a přejde ke svitku, aby si ho přečetla znova a pořádně. Aha. Zkus to příště číst celé. zanadává si a odstoupí kousek od stromu. Zapomněla na pár řádků které ve zkratce zněli Pro začátek je lepší nabrat rychlost, než to zkoušet pomalu. Znova soustředí chakru a pak se rozběhne. Došlápne na krok a běží dál. Jeden, dva, tři, čtyři kroky a pátý už nedošlápne. Přidala více chakry a při čtvrtém kroku se jí noha trochu zabořila a ztratila balanc. Tím šla znova na zadek. Zakončila to ale kotoulem vzad, takže to nebylo tak bolestivé. Dobře, základ je. Teď už to jenom udržet. postaví se a opět ustoupí od stromu, aby nabrala rychlost. Spousta pádů jí ten den ještě čeká, než se jí podaří dostat aspoň do pěti metrů. Výš už to ale nezkouší, to by se dost narazila. Už takhle to bylo kolikrát bolestivé a modřiny na zadku bude řešit ještě hodně dlouho. Ale plán do budoucna má. Vystlat si zadek nějakým polštářem, nebo si dát pod strom silnější deku. Do které by mohla padat. Zabalí si zase svitek, svůj bolavý zadek a jde domů na večeři. Po ní si jde přeprat oblečení, než ho vloží ke špinavému prádlu, aby odstranila čerstvé skvrny o trávy a nezůstali na nich. Umýt se a šup do postele, aby byla čerstvá a připravená na další školní den.*
535 slov

*probuzení neměla ráno Inari zrovna příjemné. Jen co otevřela oči, ozvalo se hned několik bolestí ze včerejšího dne, kdy se porvala v tréninkové oblasti. Když došla jen v košilce do koupelny tak při převlékání objevila i modřinu na žebrech, kam jí jeden z kluků nakopnul. Rychle se oblékne, aby to zakryla. Kdyby náhodou někdo přišel, tak ať to nevidí. Chtěla pak sejít dolu na snídani, ale ozval se zvonek. Zůstala nahoře a poslouchala. Moc toho teda neslyšela, ale někdo přišel a mluvil s otcem. Padla nějaká jména a mezi nimi padlo i její jméno. Rvačka a tréninková oblast. Dokonce tam snad zazněla i nemocnice. Inari se po těch slovech přesunula do svého pokoje, padla na postel a vzala si do ruky knihu. Chvíli předstírala, že čte, ale nakonec se do ní opravdu začetla. Asi po hodině se otevřeli dveře a v nich stála matka. Zlato, mohla bys jít prosím do kuchyně. nebyla to otázka, to hned poznala. Proč? zeptá se Inari. Položí knihu a shodí nohy z postele. Já si nezačala. dodá. Bylo jí jasné, o co šlo. To probereme dole. odpoví jí matka a odejde. Inari se párkrát zhluboka nadechne a vydá se do kuchyně. Schází po schodech a už si všímá, že je v kuchyni nějak plno. Bylo tam docela dost nejspíš rodičů. Když se jim dostala do zorného pole, vrhlo se na ní několik nepříjemných pohledů. Sama upírala pohled na svoji matku, která tam zřejmě chystala čaj nebo něco podobného. Pravděpodobně z nějakého pocitu viny, nebo ze slušnosti. Po celou dobu co přicházela mluvil otec zrovna s někým z rodičů. Nevěnovala jim pozornost. Přešla rovnou k matce a položila jí ruku na její. Nemusíš se před nimi plazit. poví tak, aby ji slyšela jen matka, ale pokud by to někdo slyšel, tak je jí to jedno. Otočí se pak zády k matce ale tak, aby stála za ní a trochu jí brání v tom, aby se dál ztrapňovala. Její nástup byl dost okázalý, takže se všechny pohledy stočili na ní a v kuchyni to utichlo. Stejně tak i jejího otce, u kterého na krátký okamžik snad zahlédla, jak se uchechtl po tom, co udělala, ale zase to skryl. No, Inari. Hádám, že asi tušíš, proč jsi tady a proč jsou všichni tady tihle lidé? Chtěl bych slyšet tvou verzi. Zatím sem doposud slyšel sedm různých tak bych chtěl ještě tu tvojí. promluví k ní otec.Co prosím? ozve se jeden rodič a podívá se na jejího otce. My chceme, abyste... otec udeří rukou do stolu. Upřímně je mi jedno, co chcete. podívá se na toho chlapa se zlostí. Všichni jste se nacpali do MÉHO domu a obvinili MOJI dceru z napadení vašich synů. Uvědomujete si, jak absurdně to zní? Takže vám doporučuji zavřít hubu. Jinak se můžete rovnou sebrat a odejít. vysupí otec na toho chlapa. Ten si lehce odfrkne a podívá se tázavě na matku. Ta se chtěla pohnout, ale Inari jí nastavila loket do cesty a zarazila jí v chůzi. Tak, teď chci tvoji verzi. poví znova otec k Inari už klidněji. Víš, že už od jara pozoruji (název nějakého brouka. Nejsem hmyzolog tak netuším) ve spadlém stromě v tréninkové oblasti. Nastal čas jejich zazimování, tak jsem je vyrazila pozorovat. Když jsem tam přišla, na cvičišti byli nějací kluci, tak jsem se jim potají vyhnula, aby nebyl nějaký problém. Kluci rádi šlapou na brouky a podobně. někteří rodiče chtěli něco říct, ale z otce se zvedl oblak brouků a výhružně zakroužil u stropu, než se zase snesl zpět k němu a zmizeli v jeho oblečení. Na ty lidi se její otec vůbec ne podíval. Jen jí pokynu, ať pokračuje. No, našla jsem strom a věnovala jsem se broukům. Důkaz se mi ještě nahoře suší na topení. Deník se mi poničil. Jak příhodné. pronese zase ten chlap, ale rychle sklapne, když se na něj otec otočil. Vrátil se pohledem k ní a nechal jí pokračovat. Po nějaké době, mě ale našli. Dva z nich jsem hned poznala. Prohráli proti mě při Geninské zkoušce a pravděpodobně to jejich silné ego neuneslo. pokračuje dál Inari. Dívá se při tom na otce, ale jakmile mluvila o těch dvou, otočila svůj pohled. Na první dobrou poznala jejich rodiče a zadívala se na ně. Jeden z nich je právě ten, co má stále rejpavé otázky a shodou okolností je to i rodič toho, co ho tak zmalovala. Vrátí pohled pak zase na otce. Prohrát s holkou je muselo opravdu zasáhnout. Proto si přišli v sedmi pro kompenzaci. Oni měli slovní narážky, já jak si mě vždy učil jsem si to nenechala líbit a slovně jsem jim to vracela. V tu chvílí právě Váš syn zaútočil jako první. konec zaměří zase pohled na určitého muže. Hned na to vyběhli další dva. pohledem a vysvětlením určí kteří dva to byli, a kteří rodiče jsou jejich. TO se to rychle přesouvalo k těm broukům, což jsem nechtěla, aby se ji m něco stalo, tak jsem vypustila svoje brouky, abych je odlákala stranou a na sebe jinam. Ale v tu chvíli opět váš syn vypustil Katon a spálil většinu mých brouků. v tuhle chvíli se tvář jejiho otce opět zkřivila a dost ve vzteku. Ale nic neříkal. Já použila Doton a svoje pěsti, abych ty brouky ochránila, než mě vaši dva... popíše další kluky a přiřadí jim rodiče. Chytili a zatlačili k zemi, aby mohl tenhle svoje dokončit. Spálil mi zbytek brouků a poměrně dost i těch brouků, co s tím neměli co společného. Tehdy jsem bouchla a ve vzteku jsem začala kolem sebe kopat a mlátit. Možná mi uletěl i nějaký ten senbon a cokoliv co jsem měla zrovna po ruce. cíleně a rychle do vyprávění nacpala lež a zaměnila svoje kosti za senbony. Ale bylo jich hodně, takže jsem neměla jinou možnost. Musel jsem se z toho nějak dostat. odmlčí se na chvíli Inari a toho se chopí zase ten chlápek. Proč je tedy můj syn na tom nejhůř a jejich dva mají díry v nohách?! rozčiluje se, ale otec ho zase menší ranou do stolu uklidňuje. Protože ti dva mě drželi, tak to schytali, abych se dostala ven a Váš, protože je to spratek, který potřeboval srazit hřebínek. Udeřil první. S doprovodem. Spálil moje brouky. Spálil ty vzácné brouky. A posmíval se, za to dostal asi nejvíc no. poví Inari s klidem. Možná si trochu víc dovoluje, ale už si uvědomila, že je otec na její straně. Ten jí nechává dost volnou ruku v tuhle chvíli a ještě usměrňuje nezvané hosty. Myslím si, že tohle je vhodné na řešení s Hokage budu tam vyžadovat nějaký postih... tentokrát udeří otec o stolu oběma rukama. Ze všech tří, z něj, Inari i z matky se zvednou do vzduchu brouci. Inari jich má o poznání méně, protože jich v sobě nemá v tuhle chvíli zrovna moc. Tak si tedy něco ujasněme. Vašich sedm synů napadlo moji dceru. Použili cíleně chakru, aby jí poškodili, bojím se možná říci i něco více. Bezdůvodně a pravděpodobně ve skryté zášti z toho, že je už jednou ve férovém souboji porazila. A to do toho nepočítám usmrcení několika tisíc našich klanových brouků. poví přísně a narovná se. Vy tomuhle vážně věříte? Vyprovokovala je cíleně. To je jasné. Můj syn není lhář. Otcovi brouci se snesou, ale zvedne se okolo něj dost děsivá aura. Takže tvrdíte, že je lhář má dcera? Uvědomujete si, co právě děláte? Jestli k tomu chcete pozvat Hokage, dobrá. Já to v tom případě začnu brát jako cílený a plánovaný atentát na dceru hlavy klanu Aburame. Budu požadovat přísné souzení, prověření vzpomínek všech zúčastněných lidmi z klanu Yamanaka pod přímím vedením Hokage. Pakliže se ukáže pravda, budu chtít postih pro vaše děti, jejich rodiny a následně i klan. Nenechám to být, dokud každý, kdo je s vámi nějak spřízněn nebude vykázán z vesnice. Vaše děti se ani na hony nedostanou k chuninské zkoušce a na budoucnost ninji mohou úplně zapomenout. Rozhodně ne tady ve vesnici. Myslím si, že po tomhle poskvrnění se od vás obrátí i vaše klany. V tuhle chvíli se ho bojí i Inari. Pomalu se víc přitiskne zády k matce, která jí položí ruku ochranářsky na hrudník. Ve všech přítomných zracích je vidět strach z toho, co v tuhle chvíli její otec je. Takhle ho ještě nikdy neviděla. Uvědomila si, že bude muset být před ním mírnější, protože ho už takhle nikdy vidět nechce. Jediný, u koho pociťuje sílu, je teď její matka. Zvedne hlavu a zadívá se jí do obličeje. Všimne si s jakou láskou se její matka dívá na svého muže. Vážně? Kvůli tomuhle? proletí Inari hlavou a snaží se v otci najít to, co v něm teď vidí její matka. Takže poslední výzva k vaší volbě. Máte dvě možnosti. odmlčí se a přejde pohledem po všech nezvaných hostech. Buďto tenhle rozhovor přesuneme do kanceláře Hokage, nebo se teď okamžitě omluvíte mé dceři a rodině za nepříjemnosti, které jste tu způsobili. dokončí. Založí si ruce na prsou a ohromnou mocí, kterou nejspíš asi nemá, ale vrhá jí na okolí ta jeho děsivá aura, se dívá postupně na každého z těch rodičů. Dlouho se nic neděje, než se začnou postupně zvedat, nebo přecházet po kuchyni, pokud celou dobu stáli. První jdou ti, jejichž děti toho moc neudělali. Byl tam jeden, co neudělal vůbec nic a dva, nebo tři, co jí jen praštili. Tihle rodiče přijdou jako první, podají Inari ruku a omluví se jí. Pak podají ruku i její matce a nakonec otci, kterému mají problém pohlednou do očí. Pak jdou ti co Inari drželi. Trochu se zdráhají. Jejich děti teď nějakou dobu nebudou chodit, než se jim pořádně zhojí ty rány, které jim způsobila. Stejně tak se postupně omluví a také odejdou. Žena toho posledního ho musí skoro vytrhnout ze židle, jak se zřejmě snaží, aby neudělal další scénu. U Inari a její matky prohodí sotva slyšitelnou omluvu, ale ani jedna o ní moc nestojí. U otce se ale zastaví, protože mu zastoupil cestu a vyčkává. Dost neochotně zvedne tedy ruku a podá jí otci s krátkou a nijak zvlášť upřímnou omluvou. Pak se mu zkřiví tvář bolestí a podívá se otci do očí. Váš syn, až bude zase schopný, ať se mé dceři vyhýbá obloukem. pustí mu ruku, aby mohl odejít. Nebo co? zaskřípe chlápek. Nebo příště nepřestanu. odpoví za něj Inari. Jeho pohled se stočí na ní. Něco chtěl říct ještě, ale žena ho chytila za ruku a táhne ho z domu. Může tak za Inari vrhat jen příjemné pohledy. Otec pak jde za nimi, aby zkontroloval, že opravdu odešli a zavře dveře. Vrátí se do kuchyně a přesune se k oknu, které otevře a natáhne z něj ruku. Vypustí oblak svých brouků, kteří se rozletí do širého okolí klanu Aburame. Co zamýšlí, Inari netuší. Ale může jen hádat, že nejspíš burcuje nějaké lidi z klanu a možná nechává brouky tu skupinu sledovat, jestli opravdu odejdou. Vrátí se zpět ke stolu a sedne si. Matka mu přinese něco silnějšího k pití, aby se uklidnil. Sedne si vedle něj a dá mu ruku na rameno. Opře si tam i hlavu a něco mu povídá. Inari dokončí to, co předtím dělala máma a udělá jim všem čaj. Přinese to ke stolu a sedne si taky. Proč si mě zastavila při tom vaření? Požádali o nápoj. Měli se napít doma, nebo se nevydávat na takovou cestu, když nevydrží chvíli bez pití. S touhle drzostí si nějaký nápoj nezaslouží a už vůbec ne, aby ses před nimi ponižovala. Souhlasím s Inari. Pobavilo mě to, když tě zastavila. Snad si toho nevšimli.Ne, byli dost zahledění do toho, co se stalo. Myslím, že jsem byla jediná. poví Inari a trochu se pousměje. I otci se zvednou koutky trochu. Matka zase na druhou stranu kouká zmateně, ale nechá to být. Když si spala, nechal jsem tě prohlédnout klanovým lékařem. Říkal, že máš jen pár modřin jinak jsi v pořádku. Pak jsem zjistil stav tvých brouků. Nějaké jsem ti předal, aby se tvoji rychleji zase vrátili do svých hodnot. Nechala si je zemřít? dívá se na ní. Cíleně až druhou vlnu, abych ochránila tamty brouky. Neposlal jsem všechny a bylo mi to strašně líto. Cítila jsem hroznou bolest. poví Inari trochu více zoufale. Opět se jí zalesknout oči, když se tam přesune pár slz. To se stává. Obzvlášť, když je to poprvé. Víš, že brouky máme v jisté úctě a žijeme s nimi, ale tohle je jejich přirozenost. Neboj se je využívat pro ochranu sebe, nebo tvých blízkých. Brouci tím splácí to, že je ochraňujeme v našich tělech. vysvětlí jí matka. Opomenula si ale ještě jeden detail. Kdo byl ten kluk? zeptá se otec. Inari se na něj podívá nechápavě, ale pak jí dojde, že asi ty děcka zmínili i toho, kdo jí zastavil. To byl Murasai. Nechtěla jsem mu přidávat taky nějaké problémy, kdybych ho zmínila. poví jenom a doufá, že to stačí, ale nejspíš ne. Murasai a dál? Kdo to je a co je zač? pokračuje otec. Inari jen pokrčí rameny. Když jsem ho viděla poprvé, představil se jen jako Murasai. Bude minimálně nejspíš chunnin z Konohy. Povídal, že chodí na mise ven. Tenkrát mi pomohl s technikou Suimen Hokou no Waza. Včera mi zabránil, abych toho kluka neumlátila k smrti. A taky zachránil zbytek brouků, když spustil déšť a uhasil ten oheň. Ale jinak nevím. Doprovodil mě domů a pak odešel. poví Inari a zamyslí se. Možná je z klanu Yamanaka. Má blond vlasy, ale nejsem si jistá, jestli to tak je. V tuhle chvíli si ale myslím, že je to jeden z mála lidí, které mohu považovat za opravdové přátele. poví Inari a z nějakého důvodu se jí do tváří vlije teplo. Otci to ale buďto stačí, nebo ho právě vyrušili jeho brouci, kteří se vrací. Na stole se začnou formovat do několika slov postupně a předávat otci zprávu. Brouky pak nechá zmizet ve svém rukávu a vstane. Dobře. Teď musím jít. Vrátím se asi až zítra. poví matce a políbí jí. Ta jen přikývne a pohladí ho po tváři. Pak se otec přesune k Inari a skloní se, aby jí dal pusu na temeno hlavy. Šikovná. Jsem na tebe pyšný. pošeptá ještě a pak odejde. Tentokrát se Inari po tváře snese slza. Není to tak často, aby ji tohle otec řekl, o to spíš jsou ta slova cílená a zasáhnout přesně tam kde mají. Inari ví, že jsou pak upřímná. Když zůstanou v kuchyni samy, sednou si ke stolu a matka se podívá na Inari. Pohladí jí po tváři a usmívá se na ní. Máš toho Murasaie ráda? zeptá se jí. To Inari rychle vytrhne. Doposud si užívala ta otcova slova. Musela si všimnout, jak jí předtím do tváří natekla krev. Teď se jí ta nařinulo ještě mnohem více. Mami! Co to povídáš? Jak bych mohla.. vždyť ho ani neznám. poví Inari a zadívá se do stolu. Matka si přisedne k ní a obejme ji. A to vadí? Už dvakrát ti předci pomohl. Nemyslím si, že v tom bude nějaký komplex "zachráněné panny". poví rychle Inari. Přečetla jsem mnoho knížek příběhu s podobným koncem. "Dívka v nesnázích zamilovaná do svého hrdiny a zachránce." pronese vypravěčským tónem. Je mi 11 a fakt nevím o těhle věcech zrovna hodně. On je navíc o dost starší. Možná 14 už. Nevím. Když to otec zmínil, tak jsem se vlastně nikdy ani na nic pořádně nezeptala a jen jsme mluvili furt o mně. Třeba si ho už tehdy nějak zaujala. S chlapci to bývá složité. Stejně to bylo i s tvým otcem. Jo, ale ty jsi Máma a on je Táta. Tam to složitě nevypadá. poví a teď vypadá zamyšleně. Nevidí, v čem je problém s otcem. Oni jsou spolu, ale Murasai je úplně cizí kluk. Když se na to ale zaměří tak o něm opravdu nic neví. Matka se zasměje. Já jsem tvého otce taky pořádně neznala. Pár let to trvalo, než jsme se dali dohromady. Dvořit se tedy moc neuměl, ale byl roztomilej, když se snažil. Tak jsem mu dala šanci a udělal jsem dobře. Díky tomu tady jsi teď ty. poví a pohladí Inari po vlasech. Tomu nerozumím. Všimla jsem si toho, když byl táta opravdu zlý. Tvůj pohled byl, takovej, no.. nevím jak to popsat. Rychle si vybaví několik textů z knížek, které četla a odrecituje je. "Z té osoby šel strach, ale ona se nebála. Všechny kolem zaplnil pohled na jeho temnou auru strachem, ale jí nikoliv. Láskyplným pohledem sledovala každý jeho pohyb, každé jeho slovo. Věděla, že se ho nemusí bát zrovna ona. Nevyvolával strach vůči ní, ale vypustil do okolí svůj strach o ní. Každého se pokusil zastrašit jen proto, aby ji ochránil. Tohle věděla a tak mohla bezpečně sledovat a prohlubovat svoji lásku k němu." odrecituje z jedné knížky. Pak jí svitne. To kvůli tomu? Věděla si to, že mi se ho bát nemusíme? Že se nás snaží ochránit? Nepamatuju si, že by byl někde takovej. zamýšlí se nahlas Inari. Matka se jen usměje a obejme ji. Skoro si to trefila. Nesnažil se ochránit nás, ale tebe. Přesně takhle jsem to už párkrát zažila já na naší společné misi, ale tenhle hněv byl jen pro tebe. To tebe ohrožovali a snažil se tě chránit. Proto ten pohled. Vzpomněla jsem si na ty okamžiky na misích. usměje se v očích se jí zaleskne nostalgie. Možná se i na pár vteřin ztratí ve svých vzpomínkách. Nedává to tak často najevo, no spíš to ani dobře neumí. Dělá to svým vlastním stylem, ale velmi tě miluje ačkoliv ti to tak často neříká, je na tebe hrdý. poví a objímá ji stále. Já vím. To už mi došlo. Neříká to tak často jen proto, aby to bylo upřímnější a ví, že to bude mít větší efekt, než kdyby mi to říkal každý den. usměje se teď Inari a taky jí obejme. Po tomhle vyprávění ji ale na mysli zase skočí Murasai. Neví toho o něm moc, než jen jeho jméno a že chodí na mise. On za to na druhou stranu ví o jejím nejspíš Kekkei Genkai. A ona toho o něm potřebuje vědět zase víc. A komu jinému by měla věřit nejvíc, než své matce. Je nějakou chvíli potichu, než se podívá na svoji matku s tázavýma očima. Pokud to víš, mohla bys mi prosím říct, co přesně je Kekkei genkai? zeptá se a vyčkává. Matku ta otázka zarazí. Kekkei Genkai? zopakuje. Všimla sis u něj něčeho zvláštního? zeptá se. Ne, to ne. Jen mě to zajímá. pokračuje Inari zvídavě a snaží se nijak nezavést řeč na sebe. No. Kekkei Genkai jsou vrozené schopnosti. Je to něco co máš už od narození. Jako my máme svoje těla uzpůsobena pro brouky, z Nara zase ovládají stíny, Akimichi jsou silnější, tak Kekkei Genkai je něco podobného. Jen to bývá o dost silnější. Víš že máme pět elementů. Spojením dvou různých vznikne nov druh elementu. Tomu se říká Kekkei Genkai. Někdo se proto narodí a už od malička zvládne ovládat hned dva živly. Pak jsou tady ještě jiné výjimky, které se nemusí stahovat na elementy. Změny v očích třeba. Tomu se říká Doujutsu. Veškerá síla toho Kekkei Genkai spočívá v používání očí a technik s tím spojených. Neviděla jsem nikdy ale nikoho takového. Říká se že Rikudou Seninn ovládal nějaké Doujutsu. povídá a zamýšlí se u toho. Když vezmeš v potaz, kolik se dá udělat různých dvojic z pěti elementů, co známe, tak může být opravdu mnoho Kekkei genkai. I tak mohou být právě další doujutsu a Kekkei Genkai, která nepracují s žádným elementem. dokončí své povídání a vrátí se k ní pohledem. Ale je to jen to, co jsem se o tom dozvěděla já. Víc toho netuším. pokrčí rameny. Zvedne se a přenese hrnky do dřezu, aby je umyla. A je to hodně vzácné? Byl někdo takový u nás? pokračuje svým zvídavým tónem, který používala, když byla menší a chtěla na všechno odpovědi. Myslím že tvůj pra, pra, praděda z tátovi strany něco měl. Ale už nebyl naživu, když jsem se dala s tvým otcem dohromady, takže netuším, jestli něco nebo co přesně to měl. poví s úsměvem, který je možná až trochu falešný. (Něco jako Sakura na Saie) Inari se párkrát nadechne, než položí tu zásadní otázku, na kterou asi obě čekají. Neuměl něco se svými kostmi? zeptá se Inari jakoby nic a dál utírá hrnky, které máma umyla. V tu chvíli se ozval zvuk tříštěného porcelánu. Matka upustila hrnek, otočila se stranou a udělal pár kroků zpět od Inari. Zděšeně se na ní dívá. Tuhle reakci Inari rozhodně nečekala. Položila hrnek a ustoupila o krok zpět. Co se děje? zeptá se Inari. Tys zdědila Shikotsumyaku. poví spíš než že by položila otázku. Inari neví, co si myslet. Teď to vypadá, jakoby to bylo něco špatného. Navíc to má očividně jméno a to víc je to děsivé. Začne se toho poprvé bát. Doposud to nijak neřešila, ale z matky reakce z toho má teď opravdu strach. Dokonce se jí ten strach projeví i na obličeji a začnou jí téct slzy. Omlouvám se. pronese do vzlyků. Matka se rychle vzpamatuje a přiskočí k ní, aby ji mohla obejmout. Ale no tak. Neblázni. Proč by ses omlouvala? Za to předci nemůžeš. Omlouvám se za svoji reakci. Zaskočilo mě to. Úplně jsem na to zapomněla a vypustila jsem, že to tam je. Doposud to prý bylo pouze v mužské části rodiny, proto nás nikdy s otcem nenapadlo, že bys to mohla zdědit. povídá a objímá jí u toho. Vůbec se neomlouvej. Přijmi to od svých předků. Sice to není zrovna to nejpříjemnější na pohled Kekkei Genkai, ale máš ho pro ochranu sebe a tvých blízkých. To si pamatuj a využij to. Je to síla, kterou ti nikdo nevezme a bude vždy při tobě. Společně s tím i tvoji předci, kteří na tebe takhle dohlíží. snaží se ji uklidnit. Trochu to zabere, ale má z toho strach. Jak si na to vlastně přišla? Včera? zeptá se matka a odtáhne se, aby se jí mohla podívat do obličeje. Inari přikývne. Tělo jsem měla jako v ohni a divně mě svrběla kůže. Pak už jen ti kluci co mě drželi skončili s dírami v nohách. Po ostatních jsem kosti střílela z prstů. poví a zvedne ruce. Že mám ale jinou kostru už vím od zkoušek. Když mi ten kluk nebyl schopný kunaiem projít skrz žebra, tak jsem to začala zkoumat. poví a vypráví jí, jak trávila spoustu času v knihovně, kde si dávala dohromady informace o lidské kostře, jak si sama otevřela holeň a snažila se kunaiem pořezat či probodnout kost a že to na ní nenechalo vůbec žádný šrám. Že jí tolik nebolí když dostala od těch kluků pěstí nebo kopanec a taky že toho vydrží mnohem víc, než by si sama o sobě myslela. Přišlo mi to divné, ale zase ne natolik, abych se do toho dostávala víc. Až včera, když Murasai viděl kolem ty moje kosti, které jsem střílela. Řekla jsem mu, ať je zkusí rozbít, ale rozbil jen kameny, kterými do nich bouchal. Tak přišla řeč na Kekkei Genkai, ale on toho o tom sám moc neví. V podstatě jen část toho, cos mi řekla ty. vysvětlí Inari. Společně se přesunuly zase ke stolu a dlouhou dobu si o tom dál povídali. Povíš to nějak opatrně otci? Já nevím, jak bych mu to řekla. zeptá se Inari. Dobře. Zkusím ho na to trochu připravit, ale tohle bys mu měla říct ty. poví matka. Inari seskočí ze židle. Zkusím to, ale pořád se toho bojím. Buď silná, zlatíčko. Věřím ti, že to zvládneš. Předci jen jsi naše dcera a neměla by ses bát říct nám cokoliv. Vždy tu pro tebe budeme. poví a políbí jí na čelo. Inari jí obejme a rozloučí se s ní. Vrátí se zpět do svého pokoje, kde dopadne na postel. Tam chvíli zírá do stropu, než se převlékne, vezme si nějakou výbavu a vyrazí ven. Zkusí najít Murasaie a něco si o něm taky zjistit. Případně zkusit více poznat Shikotsumyaku, které podědila po svých předcích.*
3982 slov