Akademie

*Eren se dnes probudil a měl vynikající náladu ačkoliv se pořádně nevyspal.* "Super dnes je ten den. Dnes půjdu do Akademie kde splním geninskou zkoušku a stanu se geninem. Stanu se shinobim a můj děda mě konečně nebude mučit tréninkem." *Pomyslel si vstal z postele a šel k židli která stála u stolu, jenž byl před oknem. Když přišel k židli tak se vysvlékl z pyžama a oblékl se do věcí jenž byly na stole. Oblékl se do bílé košile, zelené mikiny, béžového kabátu. Taktéž měl černé kalhoty kolem kterých měl černý pásek na kterém měl dvě pouzdra. V jednom pouzdru měl deset shurikenu a v druhém pouzdře měl pět kouřových bomb, na oblast ledvin si připevnil svou Tanto a poté se otočil a vydal se ke dveřím, u kterých měl svou pánev, kterou vzal a připevnil si ji na záda. Poté otevřel dveře a vydal se do kuchyně kde byl jeho děda, který připravoval jídlo. Eren se posadil a pochvíli mu děda začal nandávat jídlo a dával jej na stůl, přičemž Eren začal jíst.* "Výborně. Uvařil mi výborné, které sním a poté půjdu složit zkoušky. Poté se vrátím a dokonce života budu sedět a jíst všechno jídlo které mi někdo uvaří." *Pomyslel si a když se najedl tak vstal od stolu, poděkoval za jídlo, šel se umýt a poté se vydal do předsíně kde se obul a namířil si to k Akademii.* "No třeba kdybych na tu zkoušku nešel a místo toho šel do restaurace, kde bych se najedl a poté šel zpět domů a dědovi řekl že jsem zkoušku splnil. No možná by mě nechal bejt. Ne to je hloupost bude chtít nějaký důkaz. Bude chtít vidět mojí čelenku." *Pomyslel si když vtom došel do Akademie a namířil si to do své třídy, kde se posadil do své lavice.* "Tak jo už jsem teda tady a nevím co mě bude čekat." *Pomyslel si rozhlédl se po třídě a všiml si že nějací spolužáci chybí. Po několika minutách přišly i zbylý spolužáci, kteří se taktéž posadili a po nějakém čase přišel sensei a řekl.* (Sensei) Dobrý den žáci. Dnes vás čekají geninské zkoušky. Budete chodit do těchto dveří a předvedete tři techniky. Jednou z technikou bude Bunshin no jutsu. Druhé jutsu bude Henge no jutsu. Třetí techniku si vyberete sami. *Jen co to sensei dořekl tak ukázal na dveře u tabule a řekl jméno prvního žáka se kterým vešel do dveří.* "Dobrá takže bunshin, henge no a to třetí bych mohl udělat co?" *Pomyslel si když vtom se otevřeli dveře ze kterých vyběhl Erenův spolužák, který brečel a běžel pryč ze třídy. Sensei vyšel ze dveří a řekl další jméno. Další žák si stoupl a šel za senseiem.* "Sakra tak to asi nebude taková sranda jak jsem si myslel." *Znovu se otevřeli dveře a znich vyšel usměvavý žák s čelenkou Konohagakure na čele. Poté vylezl sensei a znovu řekl jméno dalšího žáka. Takhle to pokračovalo nějakou dobu. Žáci se střídali a většina odcházela s pláčem, díky čemu se Eren začal bátže ty zkoušky nezvládne. Nebál se kvůli tomu že se nestane geninem ale kvůli tomu že znal svého dědu a věděl že pokud to nedá tak na něj děda bude o dost přísnější. Najednou uslyšel své jméno, stoupl si a vydal se do dveří. Když vešel do druhé místnosti tak se za ním zavřeli dveře a jeho sensei si šel sednout k řediteli Akademie a k lady Hokage.* "Sakra čekal jsem že tu bude nějaká komise ale nečekal jsem že tu bude ředitel a navíc tu je i samotná Hokage-sama." *Pomyslel si, poté ho sensei vyzval k předvedení jutsu.* Dobrý den. Jmenu ji se Eren Maruboshi a jsem z klanu Akimichi. *Věděl že nejdůležitější je představení a poté složil pečetě. V tu chvíli se vedle Erena objevilo pět klonů, kteří vypadaly na chlup stejně jako originál. Eren napřáhl svou pravou pěst a udeřil do prázdna, přičemž jeho klony opakovali jeho pohyby. (Bunshin no Jutsu) Poté složil pečeť a klony se rozplynuli. Poté Eren složil pečeť a pomocí henge no jutsu se proměnil na svého učitele. Po několika vteřinách složil pečeť a proměnil se na ředitele Akademie.* "Myslím si že to zatím probíhá dobře." *Pomyslel si, znovu složil pečeť a proměnil se na samotnou Hokage. Poté se uklonil a zrušil své henge no jutsu.* Jutsu které jsem si vybral se nazývá Kinobori no Waza *Jen co to dořekl tak se otočil ke zdi jenž měl přímo za sebou. Poté složil pečeť a poslal svou chakru do nohou, poté začal lézt po zdi až na strop. Ze stropu se díval na porotu a snažil se rozpoznat jestli už jim to stačí jako ukázka jeho dovedností. Po nějaké době slezl ze stropu a čekal co se bude dít. Jeho sensei si stoupl a pokynul svou pravou rukou k Erenovi. Ten pochopil a přišel k senseiovi, který mu podal čelenku Konohagakure. Eren se usmál, poděkoval a poté běžel za svým dědou. Když přiběhl domů tak chtěl ukázat svému dědovi čelenku avšak nemohl dědu v celém domě najít. Rychle si našel něco k jídlu. Najedl se a šel si lehnout do postele, přičemž si prohlížel svou čelenku.* "Super tak snad mě děda už nechá na pokoji."

Sasumi se ráno probudila brzo. *Půl sedmé* zamumlala, když se podívala na hodiny... Normálně by ještě do sedmi ležela, ale dnes byla každá minuta navíc dobrá. Zvedla se a přešla k oknu, aby odhrnula záclony. Pokoj se prozářil ranním sluncem. "Dneska je pěkně." usmála se, "určitě to bude super den." Chvíli koukala na okolní domy, venku byl nějaký tým, který se nejspíš chystal na misi někam daleko, a z vesnice musel vyrazit už ráno, aby do tmy došel do cíle. Přešla k šatní skříni. Řekla si, že pro dnešek odloží kimono, a vezme si něco praktičtějšího. Chvíli jen tak koukala do skříně, a pak vytáhla pár kusů oblečení a položila je na postel. Pak ze skříně vzala další věci a položila je vedle těch prvních. Po pár minutách už měla na posteli půlku skříně, a pořád nevěděla co na sebe. "Dobře, takhle to nepůjde." Dívka vzala celou hromadu do náruče, a všechno to narvala zase zpátky. Pak si vyndala jen šedý kabát bez rukávů, černé triko a kalhoty. Oblékla se, a ještě si holeně obmotala bílými obinadly. Učesala se, připnula si na nohu pouzdro s kunaii, a vyrazila do kuchyně. Tam už jí čekala matka se snídaní. *Dobré ráno* pozdravila ji *Na stole máš vajíčka, pořádně se najez, ať nemáš pak hlad* ukázala na připravený talíř. Sasumi poděkovala, sedla si a pustila se do jídla. Její výřečná matka ji ovšem nenechala dlouho v klidu *Co myslíš, koho ti přidělí?* Sedla si na židlli naproti dívce a podepřela si bradu o dlaň. *A co když na tebe vyjde nějaký blbec, můžeš požádat o někoho jiného?* Neskrývala zvědavost *Nevím, jsme první ročník, kde se to tak dělá. Pořádně nám o tom nikdo nic neřekl.* Odpověděla Sasumi mezi žvýkáním. Matka přikývla. Když dojedla, poděkovala za jídlo a rozloučila se. Pak si nazula boty a vyšla ven. Bylo opravdu krásné počasí, a tak si dívka vesele kráčela k akademii, a hlavou se jí honily myšlenky, koho jí asi přidělí.
U akademie zjistila, že před vchodem stojí spoustu jejích spolužáků. Udiveně přišla k jedné skupince, a zeptala se, proč stojí venku.
*Dovnitř se nesmí, prý tam losujou, kdo s kým půjde do dvojice. Až to budou mít hotové, budou nás vyvolávat spolu, aby seděli vždycky ty lidi z té dvojce u sebe.* Odpověděl ji hnědovlasý chlapec, a pak se potměšile zazubil *Teď někdo ale říkal, že to nelosujou, ale schválně vybírají dvojice tak, aby tam byli vždy lidi s úplně odlišnou povahou, abychom se naučili spolupracovat i s lidma který nemůžeme vystát. Takže se vsadím, že ty budeš s Asami.* Pronesl rozhodně. Hnědovláska se zamračila. Její nepřátelství s touto dívkou bylo veřejně známé. Asami byla ze stejného klanu a podědila po něm aroganci a velké sebevědomí, takže bylo už od začátku jasné, že se ty dvě budou nesnášet. *Jen to ne.* Pronesla Sasumi prosebně. Skupinka se zasmála. *Neboj, zas tak zákeřní být nemůžou, to by ty zkoušky nikdo neudělal.* Snažil se ji podpořit další kluk, a pak se strhla živá debata o tom, kdo je koho nemá rád, a s kým kdo nejspíš bude.
Ta trvala až do doby, kdy z brány akademie vyšel sensei. Schválně za sebou bránu hlasitě zabouchl, aby si získal pozornost bavících se studentů. *Příprava na genninské zkoušky se tímto zahajuje.* Promluvil zvučným hlasem *Budeme vás vyvolávat po dvojicích, pořadí se odvíjí od čísla, které bylo dvojici dáno při losu, vyvolává se nejdříve klan, pak jméno, a klan a jméno druhého z páru.*
*Takže dvojice se nelosují, jen čísla.* Řekla potichu blonďatá dívka vedle Sasumi. *To se máme na co těšit.*
Sensei vyvolal první dvojici, a ta se ztratila v útrobách akademie. Všichni byli potichu, protože nikdo nevěděl, co bude následovat. Po třech minutách byl zavolán další pár. Skupinky studentů se začali potichu bavit, vzrůstala v nich netrpělivost a obavy, s kým do té dvojice tedy půjdou. Sensei vyvolal další dvě osoby, a hnědovlasý chlapec, co si se Sasumi povídal, sebou trhnul. *Tak jsem přesně s tím, s kým jsem čekal že budu.* Usmál se na dívku, v jeho tváři se zračilo zklamání. *To zvládneš..*snažila se ho podpořit Sasumi, *hodně štěstí s tréninkem.* doplnila ještě, když odcházel. Rozhlédla se okolo, aby zjistila, kdo ještě zbyl. Asami stála o kus dál v jiném hloučku spolužáků, a nevraživě si Sasumi měřila. I jí bylo jasné, že nejspíše skončí spolu. Jiná možnost snad ani nebyla… Jejich nenávistné pohledy přerušil sensei s dalším vyvoláním. * Dvojice číslo 8, Dokusei, Asami Ome,..* odmlčel se, a Sasumi se nadechla. *Dokusei,..* Dívku zamrazilo. Udělala krok směrem k akademii, s pocitem, že tento měsíc bude naprosto příšerný *Takagaki Kaho* dořekl sensei, a Sasumi se zastavila uprostřed pohybu. Pochybovačně se podívala, jestli se náhodou nepřeřekl. Když už ale Takagaki došel před bránu, a byl společně s Asami puštěný dovnitř, bylo jasné, že je to správně. Asumi se na poslední chvíli otočila na Sasumi, a vítězoslavně se usmála. Sasumi ji úsměv oplatila. *Hlavně že tě mám z krku.* Řekla potichu. Dívka vedle ní se pobaveně uchichtla. *Vy dvě se nemáte rády co?* pronesla pobaveně, s očima stále přilepenýma na bráně akademie. *S kýmkoli na světě bych byla radši, než s ní.* rozesmála se Sasumi. *Já jsem Matsuda Izumi* představila se blondýnka.  *Sasumi Kanejo* usmála se na ni hnědovláska. *Ráda tě poznávám, - * * Dvojice číslo 9, Dokusei, Sasumi Kanejo,..*vyrušil je sensei z hovoru. Sasumi se rozloučila, a vyrazila směrem k bráně.  Dorazila tam, a sensei se podíval do seznamu, aby vyvolal druhé jméno. Sasumi už teď bylo jedno, koho jí přidělí, a tak jen zvědavě koukala, kdo to bude. Sensei se nadechl tak, že Sasumi připadalo, že ji ze vzduchu sebral všechen kyslík. *Nara, Akamatsu Shiro.* Hnědovláska se na učitele tázavě podívala. To jméno ji nic neříkalo. Z jednoho hloučku dětí se oddělil bělovlasý kluk. Rozvážně kráčel směrem k bráně. Pokýval hlavou na senseie, a usmál se na dívku vedle. Ta mu úsměv oplatila. Vypadal docela zajímavě, bílé vlasy z blízka nebyli úplně bílé, ale takové maličko našedlé. Sasumi se nedokázala nepousmát, když ji napadlo, že jeho vlasy jdou skvěle k jejímu kabátu. Sensei jim otevřel bránu, a podržel ji, aby mohli projít. Sasumi se uvnitř zastavila a chvíli uvažovala, kam dál. Z myšlenek ji vyrušil bělovlasý kluk *Nejspíš do naší učebny, ne?* ukázal směrem ke třídě. Sasumi pokývala hlavou. *Mimochodem, my se neznáme, jsem Sasumi.* Usmála se na něj dívka, aby navázala nějakou konverzaci. *Já vím,* Pronesl pomalu Akamatsu, a pak bylo chvíli ticho. *Slyšel jsem to, když tě hlásili.* uzavřel, a nic víc už neřekl. Sasumi zmlkla "Tak to jsem zvědavá jak nám to bude klapat." Zahlásila pochybovačně, ale o to víc v ní narostla zvědavost a zájem o bělovlasého cizince. Když došli k učebně a vešli dovnitř, oba se zastavili, a rozhlédli po třídě. Byli tam různě posazené dvojice, některé se spolu bavili, některé mlčky koukali do prázdna a jiní z nudy rýpali kunaii do lavic.
*Támhle je volné místo.* Ukázala Sasumi směrem k lavici přímo uprostřed učebny. Akamatsu se tím směrem podíval a pokýval hlavou *To půjde.* Řekl, a rozešel se k lavici. Sasumi se zakřenila, a vydala se za ním. Cestou si všimla Asami, jak si prohlíží dívčina partnera. Vypadala naštvaně, nejspíš ji přála někoho nepříjemného. Hnědovláska se podívala na toho, kdo byl přiřazen její sokyni. Byl to Takagaki takový nevýrazný a tichý kluk, se kterým se občas bavila. Všiml si ji, a tak na něj Sasumi zamávala a usmála se, a on ji to oplatil. "Jsem zvědavá jak jim to půjde, Asami je hodně průbojná, všude chce být první a nejlepší, a její partner je takový salámista." Přemýšlela Sasumi, a sedla si na své vyhlédnuté místo, ke kterému mezitím došla. Akamatsu už seděl, s lokty na stole, a z prstů si složil stříšku. Zamyšleně koukal dopředu, a Sasumi ho zatím nenápadně pozorovala, a přemýšlela, jak se asi bude chovat. *Ahoj!*  uslyšela za sebou známý hlas. Otočila se za ním, a uviděla blondýnku *Ahoj Matsudo* usmála se na ni, a zvědavě se podívala na jejího partnera. Matsuda měla štěstí, dostala do dvojice Sasumiina kamaráda, který byl zábavný, a zároveň hodně silný. Chvíli si povídali, než se usadili i zbývající studenti. Nakonec přišel i sensei, a začalo obsáhlé vysvětlování, jak vše bude probíhat. Sasumi se tak dozvěděla, že teď mají měsíc na to, aby se sjednotili, a dokázali společnými silami obstát proti další dvojici. Po pár minutách učitel domluvil, a všichni se začali zvedat, a odcházet pryč. Akamatsu se na Sasumi otočil *Nechceš plán na následující dny probrat u ramenu? Mám docela hlad, od rána jsem nic nejedl.* Rozpačitě se usmál, když viděl Sasumiin udivený výraz. Ta ale byla udivená proto, že tohle byla zatím nejdelší věta, kterou chlapec řekl. *Jasně, půjdu ráda.* přijala po chvíli pozvání. Akamatsu se zvedl, popošel k průchodu mezi lavicemi, a počkal až ho Sasumi dojde. Pak se společně vydali směrem k Ichiraku ramenu. Za celou cestu neřekli ani slovo, chlapec sám od sebe žádnou konverzaci nezačal, a dívce se vlastně šlo lépe potichu. Aspoň mohla přemýšlet. Když došli na místo, vyskočila na stoličku, a objednala si misku. Akamatsu udělal to samé, jen byl dost velký na to, aby si na stoličku mohl normálně sednout, a nemusel mít nohy ve vzduchu. Sasumi spokojeně jedla nudle, když uslyšela jak albín děkuje za ramen, a že to bylo dobré. Nevěřícně se na něj otočila, protože jídlo jim přinesli oběma ve stejnou dobu, a mezitím, co to chlapec už dojedl, tak Sasumi měla asi páté sousto. *Říkal jsem, že mám hlad* pokrčil rameny. *No, ale, abychom se někam dostali,* začal, a zcela odignoroval fakt, že Sasumi ještě jedla. *udělal bych to tak, že se prostě každý den v osm sejdeme někde, kde se dá trénovat a budeme se snažit se sjednotit a vzájemně se naučit komunikovat.* Nevrhl, a čekal na dívčinu reakci. Ta dokousala nudle  *To je dobrý nápad, udělat to místo školy, aspoň pak budeme mít odpoledne volno* *Samozřejmě že to JE dobrý nápad.* Řekl Akamatsu tónem, který nepřipouštěl žádné pochybnosti. *No ale já myslím, že by předtím bylo dobré se pobavit o tom, jaké techniky kdo preferuje a jaký styl boje a uvažování má.* Akamatsu chvíli mlčky uvažoval *To je dobrá připomínka. Zítra si nejdříve sedneme, a probereme to, o čem jsi mluvila. Můžeme taky někdy k řece Naka, potřebuju si procvičit i chození po vodě, řeka je pro to ideální.* Sasumi pokývala hlavou. *Dobře, nebráním se.* Usmála se a posunula misku s dojedeným jídlem dál od sebe a vyskládala na pult mince. *Asi už půjdu domů, jsem nějaká unavená.* Seskočila ze stoličky. Akamatsu si chtěl ještě něco zařídit, tak se rozloučili, a Sasumi se vydala domů. Domluvili se, že druhý den ráno v osm se sejdou před bránou do Konohy, aby šli společně k řece Naka. Původně Sasumi napadla tréninková oblast, ale pak dala za pravdu Akamatsuimu, že tam teď bude hodně studentů, kteří taky potřebují trénovat, a že bude lepší jít na méně frekventované místo. Zatímco šla dívka domů, přemýšlela o dnešních zážitcích. Akamatsu byl poměrně chytrý, a Sasumi to imponovalo. Měla okolo sebe ráda lidi, kteří měli dobré nápady. Navíc vypadal i mile, "Snad to nebude nějaký studený psí čumák." zadoufala.
Nazítří ráno Sasumi přesně v osm procházela bránou ven z Konohy. Bylo jí jasné, že už k řece přijde pozdě, a tak si připravovala nějakou výmluvu, která by zněla dostatečně uvěřitelně,a zároveň málo frekventovaně, aby ji nepoužíval každý. Když došla na břeh, Akamatsu už zkoušel Suimen hokou no waza. Byl zhruba 20 metrů od Sasumi na vodní hladině, a soustředěně našlapoval, trochu jako kachna. Dívka se zastavila, a se zaujetím ho pozorovala. Ona chození po vodě neuměla, z Ečkových jutsu se stihla kvůli své prokrastinaci plně naučit jen tři, což ji stačilo k projití geninskými zkouškami, ovšem, kdyby se nový Hokage těsně před zkouškami nerozhodl změnit pravidla. Teď své lenosti litovala, protože čím více jutsu by uměla, tím by to bylo lepší. Z úvah ji vytrhl chlapec, který na Sasumi zavolal na pozdrav, a vydal se zpět na břeh. *Jdeš pozdě.* Napomenul ji, ale vůbec nečekal na nějaké vyjádření, proč se opozdila. *Nevadí, aspoň jsem si to zopakoval. Takže…* sedl si na zem přímo před Sasumi, zkřížil nohy do tureckého sedu a zaklonil hlavu, aby se dokázal dívce podívat do očí. *Proberme, co umíme, ať společně vymyslíme nějakou taktiku.* Sasumi si sedla taky, protože nic jiného ji ani nezbývalo. *No, a co umíš? Chození po vodě jsem viděla, a co dál?* usmála se na něj, a snažila se nějak vzbudit přátelskou atmosféru. *Dál třeba Nawanuke no jutsu, Kawarimi no jutsu nebo Kakuremi no jutsu. Méně už ovládám i Gake nobori no gyō, nebo Oiroke no jutsu, to poslední jsem se teda učil jen z legrace, ale na někoho to zabírá.* "Aha, takže umíš vlastně skoro všechno," pomyslela si trochu otráveně Sasumi, a o to víc ji přišlo trapné říkat, že ona se naučila jen tři. Akamatsu se na ni tázavě podíval, protože čekal, co odpoví. *No,* začala rozpačitě dívka *Já se učila Henge no jutsu, Kawarimi no jutsu, Kinobi no waza, ty jsem se snažila vypilovat co nejvíc, pak jsem ještě zkoušela jiné, ale na ty jsem neměla vůbec čas, a nedotáhla jsem je do konce, takže je nebudu zmiňovat. Jinak ale, abych nevypadala zase tak slabě, dodávám, že, alespoň co říkal sensei, umím lépe s kunaii a hvězdicemi než většina ostatních v mém věku.*
Akamatsu se zatvářil pochybovačně. *Vážně!* snažila se ho Sasumi přesvědčit. *Tak ukaž. * vyzval ji. Dívka vytáhla z pouzdra kunai, a cvičně ho protočila mezi prsty. Když se jí vrátil zpět mezi palec a ukazováček, sevřela ho v dlani, a pořád v sedě se bleskurychle otočila vrchní polovinou těla, napřaženou paží opsala půlkruh a mrštila kunaiem do vzdáleného stromu, který stál přibližně deset metrů za nimi. Akamatsu se otočil, a podíval se po kunaii. Pak pokýval hlavou *Dobře, věřím ti, tohle by se dalo dobře použít.* Pokýval hlavou. Sasumi se zakřenila. "No proto"* pomyslela si. *Navíc, ovládáš i Kinobi no waza, to se taky hodí, to já neumím.* Zvedl se, a napřáhl k Sasumi ruku, aby ji pomohl vstát. Ta ji přijala a zvedla se. *Takže co teď?* *No, půjdeme trénovat. Zkusíme se nějak srovnat. Máme pokrytou většinu základních technik, což je dobré, protože nemáme moc slabin které by se dali využít. Teď je tedy hlavní sladit se navzájem, ale neměl by to být nějaký problém, myslím že jsi šikovná.* Konstatoval. Sasumi to potěšilo, *Děkuju.* zasmála se *Taky si myslím, že nám to půjde. Počítám, že budeš chtít převzat veškeré velení, co?* *A chytrá.* Zasmál se Akamatsu. *Čeká nás těžká práce, ale startujeme z dobré pozice, myslím že spousta párů se hodně zdrží na učení se jutsu, to my nemusíme. Tedy, nemáme klony, ale to není zas tak důležité, stejně se hned při doteku rozplynou.* Sasumi pokývala hlavou. Měl to v hlavě srovnané, jako ostatně skoro každý Nara. Předat mu většinu velení bylo podle Sasumi dobrý nápad, a lepšího partnera si snad ani nemohla přát. Zapřemýšlela, jak se asi vede Asami, s jejím stejně egoistickým ale zároveň velice líným partnerem. Na pár vteřin ho politovala, ale pak se pousmála nad představou, jak ji bude všechno bojkotovat, až se bude Asami snažit něco prosadit.

Za necelý měsíc se Sasumi s Akamatsuim hodně posunuli. Zatímco na začátku se sice nějak dokázali vzájemně dohodnout, co mají v určitou chvíli použít, ale jen pomocí příkazů, které jeden na druhého volal, a často se stávalo, že se nepochopili a jeden druhému skočil do cesty, nebo mu nějakým jiným způsobem sebral jeho možnost zásahu, nyní už dokázali odhadnout chování toho druhého, a také to, jaká situace komu více vyhovuje. Akamatsu tedy zastával vše s vodou, svazováním, a hrubou silou, na Sasumi bylo bojování se zbraněmi, chození po horizontálních věcech, přeměňování se a působení roztomile a zranitelně.  Kawarimi no jutsu měli společné, což byla výhoda, protože to byla poměrně důležitá technika pro každého ninju.
Kvůli rozložení svých sil se také mírně změnilo jejich oblečení.  Akamatsu teď nosil tmavě modré triko s dlouhým rukávem a kalhoty stejné barvy. Ze všech malých zbraní, které u sebe předtím měl, mu zůstalo jen pouzdro na stehnu. Sasumi přestala nosit šedý kabát, a její portfolio se rozšířilo ještě o pouzdro s hvězdicemi u pasu a pouzdro s třemi kunaii na levé paži. Obinadlem si začala obvazovat i pravou dlaň, protože po minulé příhodě se zabodnutým shurikenem v ruce, už nechtěla nic riskovat.
Také se o chlapci dozvěděla poměrně zajímavé věci. Byl z bohaté rodiny, kde byli spíše filosofové než ninjové, ale i přesto jeho otec byl jeden z předních ve vesnici, a už od mala ho učil všemu, co měl vědět. Akamatsu uměl hodně technik, a spoustu z nich Sasumi v průběhu té doby i ukázal, ale nemohl je použít u zkoušek, protože bylo pravidlo, že se smí bojovat jen s technikami třídy E. Byl hodně zábavný, jen se se Sasumi musel trochu více poznat, než začal vtipkovat. Nikdy ale nedělal nějaké blbosti, byl velice rozvážný a klidný, skoro to vypadalo, jako by tenhle typ zábavy byl pod jeho úroveň.

Ráno v den zkoušek se Sasumi probudila právě včas, aby se stihla pohodlně obléct, najíst, a dojít k akademii. Na židli už měla připravené oblečení na sebe, a tak se jen oblékla, a sešla dolů do kuchyně. *Tak co, jak se cítíš před takovou událostí?* zazubila se na ní matka. *Nervózně.* Postěžovala si dívka, a pustila se do snídaně. Potom se bleskurychle obula a vyrazila na cestu. V hlavě měla spoustu myšlenek, a tak si ani nevšimla, že u cesty stál Akamatsu. *Šel jsem ti naproti, abych tam na tebe zase nečekal.* V jeho hlase bylo poznat mírná narážka. Ale dívka ji odignorovala. *Jsem zvědavý, koho nám přidělí, snad to nebudou nějací tragédi, musíme si tu zkoušku něčím zasloužit.* *Abychom ti tragédi nebyli my.* Odpověděla uštěpačně. Akamatsu se zasmál. Chvíli se ještě pošťuchovali, a pak už dorazili k akademii, kde bylo, stejně jako minule, spousta dalších studentů.
Naštěstí v okamžik, kdy tam dvojice došla, se právě otevřela brána, a vpustila studenty dovnitř. Všichni se nahrnuli do obrovské místnosti, která byla uzpůsobená na trénink základních technik. Část, která byla vyhrazená na bojování, byla obklopena menšími tribunami. Někdo ze senseiů vytvořil v jedné části umělou vodní hladinu a stěnu na lezení, aby zde bylo místo i pro Gake nobori no gyō a Suimen hokou no waza. "Takže všichni budou přihlížet, jak se bude bojovat, to bude zajímavé." Pomyslela si Sasumi.
Sensei vyhlásil, že se budou losovat čísla, a podle toho půjdou dvojice. *Nevadí, pokud prohrajete.*Připomenul ještě *Hlavní je ukázat, že techniky opravdu ovládáte.*
*Tímto považuji geninské zkoušky za zahájené.* Prohlásil, a vyvolal první dvojici.
Atmosféra v místnosti byla úžasná, studenti povzbuzovali své přátele, kteří zrovna bojovali, a křičeli a upozorňovali na možné nepřítelovi slabiny. Paradoxně ale, protože druhá dvojice měla také pokřikující přívržence, vytvořila se pro bojující páry atmosféra, kdy pořádně nedokázali slyšet ani vlastní myšlenku. Musel to zarazit až sensei, který poukázal na to, že kdo bude rušit bojující, bude vykázán z budovy a zkoušku nesloží. Ale ani tato výhružka nedokázala zabránit občasnému zajásání, když se nějakému bojujícímu povedl nějaký pěkný kousek, nebo když jedna strana vyhrála.
Sasumi se chvílemi bavila s přáteli, a chvílemi se soustředila na probíhající bitvy, to zrovna v těch chvílích, kdy bojovali její přátelé, nebo někdo, na koho byla zvědavá. Například Asami. Její bojové schopnosti byli dobré, ale přístup k partnerovi otřesný. Bylo to přesně, jak Sasumi čekala. Nedokázala uznat Takagakiho názor úplně na cokoli, takže se snažila vše vést ona, a ačkoli měla na to, porazit oba protivníky sama, v týmové práci absolutně pohořela. Takagaki se očividně snažil, ale nedokázal toho moc udělat, občas jen vykryl Asumiino slabé místo, ale dostal za to na oplátku jen její nevraživý pohled.
Souboj nakonec vyhráli, ale podle naštvaného a odmítavého výrazu senseie a dalších výše postavených bylo vidět, že s výsledkem nejsou spokojeni.
Sasumiina nová kamarádka Matsuda si se svým partnerem vedli o dost lépe. Vypadalo to, že si skutečně rozumí, a předvídají pohyby a myšlenky jeden druhého. Nakonec ale o fous prohráli. Sasumi si ale byla jistá, že se geniny stanou, protože jejich protivník byl hodně silný, a navíc, bojovali opravdu pěkně.
Pak přišla řada na tým číslo 9. Sasumi a Akamatsu přišli dolů, kde se bojovalo. Jejich protivníci už tam stáli. Byl to také kluk a holka, ale Sasumi si vůbec nedokázala vybavit jejich jména.
Sensei zahájil boj hlasitým tlesknutím. Černovláska z protějšího týmu se okamžitě vzdálila několik metrů od týmu 9, a zůstala stát. Sasumi to poměrně udivilo, ale neměla moc čas to řešit, protože černovlásčin partner použil Bunshin no jutsu, a společně s  klony se rozeběhl proti Sasumi a Akamatsuovi. Sasumi nestihla vytáhnout kunaie, aby je zkusila po klonech hodit a zjistit který je pravý, a tak jen vykopla a celým tělem se otočila o 360°, takže nohou udělala oblouk, který zasáhl dva klony. Oba se rozplynuli. Originál měl celou dobu spadeno na albína. Nejdříve na něj zaútočil kunaiem, ale Akamatsu se stačil vykrýt, a zasadit mu ránu při výkopu nohou do břicha. Klukovi proběhl tváří bolestivý výraz, a trochu couvl. Ovšem jen aby se připravil s dalším útokem. Sasumi se na Akamatsua podívala. Okamžitě poznala, na co myslí. Ten pár měl styl boje takový, že kluk pořád útočil, aby protivník nemohl odejít z obranné pozice, a poté, v nějakou příhodnou chvíli, by nejspíše zaútočila daná dívka, která se zatím tvářila, že je slabší článek, ale vlastně jen čekala, až se naskytne dobrá chvíle. Sasumi se otočila na dívku, aby si zkontrolovala, že je stále na stejné pozici. Chvíli přemýšlela, zda by nebylo nejlepší jít bojovat s tou holkou, a Akamatsu by vyřídil kluka. Ale to by nebyl asi nejlepší postup, když to měla být týmová práce. Vytáhla tedy z pouzdra na boku shuriken, a ještě si po očku zkontrolovala dívku, že pořád stojí na místě, s rukami složenými do klína, a nevinným pohledem. Kluk zatím vytáhl další kunai, protože první se Akamatsuovi povedlo vytrhnout, a znovu na něj zamířil. Sasumi využila toho, že si ji nikdo nevšímal a hodila shuriken přímo mezi něj a Akamatsuu. Zdánlivě naprosto nelogický hod měl úspěch. Kluk se otočil na Sasumi jako pes za hozeným míčkem, a Akamatsu dostal prostor k pohybu. Vyrval klukovi z ruky kunai, a rozběhl se k vodě. Albín jen tak z boje neutíkal, takže Sasumi bylo jasné, že to dělá jen proto, aby také ukázal něco jiného než jen taijutsu.  Vběhl na hladinu, a tam se zastavil a otočil, jestli ho kluk pronásleduje. Ten ale zůstal na břehu. Očividně on chodit po vodě neuměl. Sasumi přiběhla za ním, a vytáhla z pouzdra na levé paži kunai. Kluk slyšel že za ním je, a tak se otočil, a vykryl její útok. Sasumi vykopla nohou, a kopla ho do paže, kterou držel její ruku s kunaiem. Sevření povolilo a Sasumi se mu vyškubla a poodskočila o kus dál. To bylo naprosto teatrální gesto, protože oba věděli, že by ho nedokázala porazit. Tah Sasumi byl ale trochu jiný, potřebovala totiž odvrátit klukovu pozornost od Akamatsua. Ten mezitím z vody přeběhl na kus skály, který byl nad hladinou, a vyšplhal po ní do místa, odkud bylo možné kluka srazit. V tu chvíli by měli z poloviny vyhráno. Dívka v pozadí ale neotálela. *Tari, 5!* vykřikla, Akamatsu skočil dolů, ale na zemi už na něj čekal jen kus dřeva. "Kawarimi no jutsu… působivé. Ta pětka musela znamenat na pěti hodinách." Zaujalo Sasumi. Náhle za sebou uslyšela šramot, ale než se vůbec stihla otočit, objevil se za ní Akamatsu, a odhodil Tariho stranou. V tu chvíli se dívka vzadu pohnula, a vyrazila směrem k bojující trojici. Sasumi ji spatřila dříve, než albín, který měl plné ruce práce s klukem, takže se rozhodla jít proti ní sama. Použila Kinobi no waza, a rozběhla se na dívku vzhůru nohama. Ta neotálela, a vzala do ruky tři shurikeny. Sasumi se zamračila a vytáhla kunai. Vyhnula se hozeným shurikenům, proběhla nad dívkou a seskočila dolů. Byla k ní otočená zády, takže dívce trvalo pár desetin vteřiny, než to zaregistrovala a otočila se s dalšími shurikeny, kdežto Sasumi mohla zaútočit hned. Hod vzad si trénovala z nudy nesčetněkrát, a teď se ji vyplatil. Kunai, který držela v pravé ruce, otočila hrotem dolů, otočila se s napřaženou rukou a mrštila kunaiem po dívce. Ta předvedla to samé, jako před chvílí její spolubojovník. Ještě než dopadlo dřevo na zem, Sasumi se už otočila na kluky, aby zkontrolovala, jak na tom jsou. Tari vypadal už dost vyčerpaně, hlavně kvůli tomu, že veškerou svou energii dal ze začátku do útoků. Akamatsu se držel o něco lépe, ale zatím to pořád nevypadalo na nějaký výsledek. Sasumi se sehnula, aby ze země sebrala kunai. Když se znovu narovnala, byli už Akamatsuové dva. Tari přestal bojovat, a stoupl si do obrané pozice. Sasumi se zamračila. "Možná chce ta holka dát čas partnerovi, aby se nějak zmátořil… Ale to je pak jasné, že ji rozeznám, protože na něj nebude útočit... Nebo na něj naopak zaútočí, aby nebyla hned rozeznatelná? Ale sakra, proč nebojuje ani jeden Akamatsu??"  Oba bělovlasí mladíci stáli udýchaně vedle sebe. Sasumi v hlavě hučelo snad milion teorií. Najednou se jeden albín rozběhl proti Sasumi, a vytáhl z pouzdra kunai. Zatím co se k ní přibližoval, Sasumi urputně přemýšlela, co teď bude dělat. Náhle ji něco blesklo hlavou. Podívala se Akamatsuovi do očí, a pak přiložila ruce k sobě.
Když se albín ohnal kunaiem, bodl už akorát prázdný vzduch. K jeho nohám spadl špalek. Narovnal se, stále zády k nepřátelům a pomalu si uložil kunai zpátky do pouzdra. Na tváři se mu mihl slabý šibalský úsměv. Rozvážně se otočil, a vložil ruce do kapes. Druhý Akamatsu stál stále u Tariho, a nechápavě koukal co se to děje. Oba kluci byli otočení směrem na albína vpředu, který útočil na Sasumi, když náhle z opačné strany vystřelil kunai. Ani jeden z těch dvou, kteří k němu byli zády, si ho nevšiml, a Sasumi náhle přeběhl mráz po zádech. "Přece si ho musí všimnout a uhnout, ne?! Nebo že bych to nepochopila správně??" Těsně předtím, než zbraň bodla svou oběť, se přímo mezi kunaiem a albínem objevil sensei, a zbraň spadla bezvládně na zem, jakoby zbavena veškeré kinetické energie. *Konec boje!* Prohlásil hlasitě. *Vraťte se na tribunu, pokračuje tým 12 a tým 5!* Vyvolal další čtveřici.
Akamatsu, na kterého byl mířený poslední hozený kunai, se změnil zpět na dívku z druhého týmu. Společně s Tarim se na sebe podívali, a za rozhoru odcházeli zpět na tribuny. Sasumi počkala, až k ní reálný Akamatsu dojde. *Fakt jsem se v jednu chvíli bála, že jsem si tě spletla.* *Já si byl alel jistý, že to pochopíš správně.* Pokýval hlavou, *Ona byla opravdu dobrá, od pohledu jste byli k nerozeznání, ale tvoje myšlení zkopírovat nedokázala.* Pokrčila Sasumi rameny, a společně se vydali zpět na tribunu. Sasumi došla na své místo, a unaveně si sedla. Akamatsu se před židlí zastavil, a pořádně se protáhl. *Myslím, že jsme to zvládli dobře, jen se bojím, jestli jsme něco neporušili, když nám tam sensei tak vstoupil.* Zapochybovala Sasumi. *Neboj, oni to občas dělají, když je někdo v přímém ohrožení života, anebo když je ten člověk z nějaké vážené rodiny. A myslím, že ta holčina zrovna byla z hlavní linie klanu Yamanaka, takže to asi udělal proto aby ji nebylo ublíženo. Což tedy vysvětluje to její skvělé Henge no jutsu, tento klan je pověstný ovládáním genjutsu.* Sasumi pokývala hlavou, a zakoukala se do dalšího boje, který byl v aréně.
Už byl ale skoro konec, takže po chvíli bylo vyhlášení. Sensei vždy vyvolal číslo dvojice, a řekl, zda prošla, či ne. Ten, kdo prošel, si směl dojít k učitelovu stolu pro čelenku. Matsuda se svým partnerem prošla, dokonce je pochválili za hezké provedení technik. Bohužel, ten hnědovlasý kluk, se kterým se bavila na začátku zkoušek je nesložil, a společně se svým partnerem si museli zopakovat ročník. Asuma taky prošla, ale sensei ji napomenul, že je to jen proto, že ví, že je excelentní v technikách, ale že kdyby měl přihlížet i k týmové práci, nejraději by ji za to převelel do jiné vesnice. Sasumi s Akamatsuem nakonec také prošli. Když si šli pro čelenky, sensei jim u stolu ještě něco málo řekl. *Věděl jsem, že z Akamatsua bude dobrý taktik, ale nečekal jsem, že se to ukáže už takhle brzo. Bylo to pěkné se na to koukat. Chytrý tah, který samozřejmě potřeboval i chytrého spolubojovníka. Chválím tedy vaši dobrou sehranost.* Sasumi s Akamatsuem se hrdě usmáli. *Ale,* začal vážněji sensei * A to platí na vás oba, teď tedy více na Sasumi.* Podíval se jí do očí, a ztišil hlas *Doporučuji zjistit si, s kým bojujete, nejenom co se týče technik, ale taky celkově daného člověka, než mu mrsknete kunai do zad. Kdybych nestačil zasáhnout, dostalo by tě to do opravdu vážných potíží. Zranit při zkouškách potomka hlavní linie bys tvrdě odnesla, i když bys tím neporušila žádná pravidla.* Pak jim už jen s přáním všeho nejlepšího do dalších let podal dvě čelenky.

Yuu
Arika
Kluk 1
Kluk 2

*Dva měsíce před zkouškami dostala Arika spolužáka, se kterým měla dělat zkoušku. Spolužák však nebyl s Ariky nadšený, protože byla zamlklá, ale hlavním důvodem, proč s ní nebyl nadšený bylo to, že byla na vozíku a jaksi fyzicky oslabena. Učitelé však doufali, že to spolu snad zvládnou, i když Arika neměla moc velkou šanci. Její spolužák Yuu byl fyzicky nadaný, ale i tak by nedokázal porazit dva protivníky zároveň, i když záleželo proti komu budou. Každý druhý den chodil Yuu k Arike na zahradu, kde “trénovali” a dělali plány, které by jim mohli pomoc vyhrát. Netrvalo to ani dlouho a dva měsíce uběhli jako voda, kdy tu byl čas na zkoušky. Arika opět na svém vozíku a Yuu, který ji vezl. Dorazili do budovy, kde se měla zkouška odehrávat s ostatními studenty, kde už všichni čekali. Většina jim dávala takový ne moc nadějný výraz, ale někteří jim popřáli ať ze sebe dají to nejlepší. Arika si všechny prohlížela a zkoumala, kdo s kým je v týmu. Přemýšlela i proti komu zřejmě bude a jak využít informací, co nasbírá jenom pohledem. Netrvalo dlouho a dorazil i Hokage. Taktéž dorazili i rodiče. Dorazila od Ariky mamka, otec a dokonce její sestra, kteří ji i Yuuovi popřáli štěstí. Následně se jenom vylosovalo, kdo proti komu bude a začalo to. První byl tým dvou holek proti dvou holkám. Další byl kluk a holka proti jenom holkám a tak dále dokud na řadu nepřišla Arika a Yuu, kteří dostali dva chlapce. Okamžitě, jak se zmínila jména těch dvou chlapců, tak se Arika usmála ve svém vědomí. Věděla přesně, kdo jsou. Koki Ramidara a Saro Kuro. Jeden z nich byl takový menší šikanátor a druhý arogantní kokot. Už jenom pohled na oba dva spolu ji dával dobrý pocit, protože už jen z pohledu šlo poznat, že se moc nemusí ani po těch dvou měsících. Navíc poznámky, které si ti dva vyměňovali stáli za to. Arika jenom oznámila Yuuovi, že se musí držet a že musí zůstat v klidu, protože jinak to projedou. Po pár minutách se dostali do arény, která trochu větší, ale byly tady bedny, které mohli využívat ke schovávání či k útokům a nebo dalším k věcem, které by je napadli. Koki i Saro se jenom předháněli, který z nich zapůsobí nejvíc, protože oba chtěli zazářit. Což byla i jejich slabina. Každá z dvojic se dostala na jinou stranu arény a z vrchu je začali sledovat ostatní, kteří byli porota, Hokage, rodiče a další. Po pár sekundách zazněl bong a souboj začal.* Oba budou útočit a předhánět se. Nejlepší bude, když se schováme a vyčkáme. Ovšem mohli bychom je i rozptýlit.. *Začala přemýšlet Arika a Yuu jenom přikyvoval. Yuu byl svaly a Arika mozek. Yuu ihned popadl vozík s Arikou a zajel si to za nějaké bedny, které byly tak nějak všude. Některé byly velké a některé malé. Po pár sekundách šli slyšet hlasy těch dvou kluků, kteří se předháněli.* Já budu ten, co je sejme! Ne, nebudeš, protože to budu já. To určitě! *Pokračovali ve svých řečích, když hledali Ariku a Yuua, kteří už byli jaksi schovaní.* Máš kouřové kuličky? - Ano, mám. - Výborně. Použijeme je až zjistíme, že budou blízko. Pak se musíš dostat k jednomu a rozptýlíš ho. - Co ale ten druhý? - Toho nech na mě, musíš mi věřit. Když přijde signál, tak se schovej. *Yuu jenom kývl a oba dva vyčkávali. Nadávky však padaly proudem, protože ti dva začínali být jaksi naštvaní, že je ještě nemůžou najít. * Je to tvoje chyba debile. 0000FF] Ne není, kokote. Kdybys nebyl takový debil, tak je už máme. Drž hubu. *Pokračovali nadávky, které šli slyšet arénou. Dokud však jejich hlasy nebyly blízko, tak nic nedělali. Po chvíli však hlasy byly blízko a Yuu jenom zareagoval. Skočil na jednu bednu a vytáhl si z kapsy dvě dýmové kuličky, které hodil přímo na ně, protože se nacházeli pod ním.* Čum, vole! To je jeden z nich. *Pronesl jeden z chlapců, ale to už kuličky dopadly na zem a vypustily. Yuu ihned skočil k jednomu z chlapců, na kterého se vhrnul. Arika však měla jiný plán. Během toho, co to vše Yuu dělal, tak koukala z jiného úhlu. Když však dým začal působit a Yuu skočil k jednomu z chlapců, tak se Arika dala do práce. Rychle se pomocí vozíku přesunula kousek dále a postavila se z něj. Následně použila pečetě a pomocí nich použila Henge no Jutsu. Změnila se do podoby hocha, se kterým bojoval teď Yuu. Pak udělala jenom dva kroky dále, než uviděla toho druhého hocha, který byl v bojovém postoji.* Můžeš mi říct, co kurva děláš? Nevidíš, že jsme v dýmu, tak jenom nestůj a ně--- *Nestihl to ani do říct a Arika mu ukázala dva prostředníčky z obou svých rukou. Na tváři měla takový znechucený až vysmívající se výraz, kdy se ho snažila vyprovokovat. Podařilo se to. Chlapec rudl vzteky.* Porazím tebe i ty dva hajzle! Budu sólista! *Křikl chlapec a vyrazil na Ariku, která byla v podobě. Arika se nehýbala, ale jenom ukazovala dále prostředníčky, když se k ní chlapec blížil. Když se ji však pokusil zasáhnout, tak udělala jenom rychle pečeť pro Kawarimi. Následně se vyměnila s měnší krabicí, která byla kousek od ní. Byl tam ještě dým, tak jí kluk nemohl najít a její podoba se vrátila zpátky na její. Lehce se zakutálela jenom kousek k jedné bedně, za kterou se schovala. Nastalo ticho, než se ozval řev.* Vyléééééz, ty hajzleee! *Zakřičel hoch, se kterým měla Arika potěšení a jenom se zazubila. ”Jak podle plánů..” Když to uslyšel Yuu, tak to bral jako znamení a proto, když se pral s tím druhým, tak ho od sebe jenom odkopl a zmizel v dýmů, ze kterého se pak taktéž schoval za bednu. Dým následně zmizel a oba chlapci byli naproti sobě. Jeden koukal zmateně a druhý byl vzteky bez sebe. Netrvalo dlouho a ten vzteky bez sebe se vyhrl na svého kolegu, který nic nechápal. Kolega se snažil bránit, ale prostě ten druhý byl trochu silnější.* Takhle se ke mně nebudeš chovat. Nebudeš. Chápeš?! Nebudeš?! *Křičel po něm, ale ten druhý vůbec nevěděl, o co se jedná, ale i tak se snažil bránit, ale dostával trochu na hubu. Mezitím se Yuu dostal k místu, kde se domlouval s Arikou a našel jenom její vozík a kousek od toho ležet Ariku na zemi. Ariku jenom zvedl ze země a chtěl ji položit na vozík, ale ona ho zastavila.* Dostaň mě nahoru na ty bedny a pak mě co největší silou hoď po nich. Pokud mineš, tak nevím, co bude dále. - Nevím zda to výjde, Ari. - Výjde. Musíš si věřit, protože já v tobě věřím, Yuu. Si můj.. Kamarád a věřím, že to zvládneš. *Yuu se jenom začervenal, protože nikdy by si nemyslel, že Arika by se s ním chtěla kamarádit. Sice se mu vzhledově nelíbila, ale kamarádka by to byla fajn dle něho. Následně se Yuu pokusil dostat Ariku jenom nad bedny, kdy i ona se trochu snažila, ale šlo to ztěžka. Ovšem zvládli to! Byli nahoře na bednách a jenom koukali směrem dolů na ně.* Co teď? - Počkáme až se dostanou trochu blíže a pak mě hodíš na ně. Rozumíš? *Yuu jenom přikývl a oba jenom opět koukali. Kluci se blížili k nim a jeden z nich spíše utíkal od toho druhé. Když však byli dostatečně blízko, tak Yuu jenom koukl na Ariku, který kývnula. Yuu následně chytl Ariku a roztočil se s ní. Následně ji jenom pustil a ona letěla směrem dolů na chlapce. Měla štěstí, protože jeden z chlapců chytil toho druhé za krk a byli přesně u sebe. Ani jeden z nich však nečekal, co se chystá stát. Spadla na ně. Arika na ně spadla celou svou váhou, že se chlapci podlomili v nohách a prostě skončili na zemi. Bylo to pro ně rychlé a bolestivé, ale to stejné pro Ariku, která ani nevěděla, která teď bije. Yuu toho využil a skočil dolů. Skočil směrem na Ariku, ale nohami se ji vyhnul, tak měl každou nohu u jednoho z jejich boků a pánví stál nad ní. Oba chlapce chytil za vlasy a lehce je zatáhl za ně tak, aby se každému trochu zvedla hlava.* Vzdáváte se? - Nikdy. - Nikdyyy! *Křičeli chlapci, ale Yuu jenom protočil očima a silněji jim zatáhl za vlasy, kdy chlapci trochu už kňučeli bolestí, jak psi.* Prosííím už ne. - Já se vzdávám! Vzdávám se! *Jeden z nich se vzdal, ale ten druhý se ještě držel, tak Yuu přidal. Zatahl toho druhého ještě více z vlasy, ale to už povolil taktéž. Vzdal to tím, že třiktát bouchnul do země. Následně se k nim přesunuli jenom Jouninové, kteří zkontrolovali všem zranění a všechno, aby zjistili zda jsou v pořádku. Arika se vzpamatovala během toho, kdy ji bylo oznámeno, že vyhráli. Nemohla tomu uvěřit, že se jim to povedlo. Když jim však rodina a spolužáci tleskali, tak Yuu jenom zvedl vítězně ruku, ale pak zvedl ruku i Arike, aby ukázal, že v tom byli spolu. Samozřejmě to na ní udělalo dojem, protože nečekala něco takového. Nakonec se usadili k ostatním a čekali až skončí všechny boje. Po bojich je totiž čekalo to, že jim byla uznánaná zkouška a že prošli úspěšně. Tímhle se z Yuuho i Ariky stali geninové a jejich dobrodružství mohlo začít!*

KONEC

*Bylo brzo ráno a Kiasagi už nespala a jen myslela na to že jí dneska čeká geninská zkouška.Sedět na lužku a přemýšlet jak ta zkouška asi proběhne koho proti sobě bude mít. *“Nepřemýšlej moc nad tím.“*Pomyslela si a vstála z postele oblekla si na sebe své Každodenní  oblečení.Do pouzdra co měla na zadku si dala bleskové kunaie a do pouzdra na noze si dala kouřové granáty. Pak šla do kuchyně kde se nasnídala  vločkami s mlékem .Poté se vydala na chodbu kde si obula sandále .Pak pomalu se vydala směrem k akademii ,jenže bylo brzo a tak šla pomalu a přemýšlela nad strategii a jaká by byla nejlepší i dokonce na obraně aby byly úspěšní.Když došla k akademii sedla si přední na lavičku a čekala až se akademie otevře.Když se akademie otevřela čekala přední až to vše začne chtěla to mít vše za sebou .*“Snad budeme mít lehké soupeře nerada bych aby ten boj mně stal všechnu mojí chakru a neúspěchem udělám vše proto abychom to zvládli. Když jsem u toho kde je Haruki?“*Zeptala se samá sebe a jen se rozhlížela kde je aby našla a mohla se sním vidět a pobavit se a když tak mu zvednout sebevědomí .*

*Ráno sa zobudil a keď sa pozrel do kalendára tak si všimol že dnešok nieje len tak obyčajný.* No tak to už bude,dnes je deň D. Tak dnes sa teda uvidí či sa stanem geninom dnes alebo si ešte budem musieť počkáť,no hádam už dnes. *Povie napije sa čaju a dá si svoje raňajky. Keď je zje,tak sa ide obliecť. Dá si na seba to čo väčšinou, čiernu košeľu, šedý kabát a čierne nohavice. Moc farebných vecí teda nemal. Upravil si v kúpeľni vlasy aby tam neprišiel neupravený,aj keď predpokladal že po skúškach a boji aj tak moc upravený nezostane,a nakoniec si prichystá svoje vybavenie. Kunaie, výbušné bomby, výbušné lístky do kapies na svojom opasku,a nakoniec jeho dve katany ktoré si založí do svojich prekrížených puzdier na chrbte. Obuje sa a mieri rovno do akadémie. Keď tam príde,tak uvidí že už he otvorená.* Hádam nejdem neskoro. * Povie si a rozhliada sa či už tam náhodou neuvidí Kias. Nakoniec ju uvidí a ide smerom k nej.* Ahoj Kias, hádam nejdem neskoro. *Povie.* Tak čo si pripravená na skúšky? *Opýta sa jej a usmeje sa,keby mu náhodou povedala že nie tak aby ju mohol motivovať.*

*Hledala ho a pak jej uslyšela .Otočila se po jeho hlasu a šla mu naproti.*Ahoj ne jdeš na čas. *Pak se odmlčela a jen se na něj usmívala.*Ano jsem připravená ,ale měli bychom jít do zkouškové arény . Pokud přijdeme pozdě tak se účastnit nebudeme moct a věřím v nás obou dneska uspějeme.*Řekla mu pozbudívá a když byla u něj tak ho kamarádský objala a pak ho pustila.*Takže jdeme?*Jen se ho zeptala a počkala na jeho odpověď a pak by se vedle něj vydala směrem ke zkouškové aréně a byla připravena se utkat s kým koliv aby uspěla a mohla pokračovat ve své cestě za snem. Chtěla pokračovat a postupovat trochu svižněji aby mohla chodit mimo vesnici a byla připravená krýt zadá Harukimu  a aby uspěli muselo vše klapat  a nechtěla aby se stála nějaká chyba. Její nadšení skrývala a byla nažhavená boj a adrenalin v ní pracoval. Až nakonec došli do zkouškové arény kde bylo dost studentu jako byly oni .*

*Keď k nej došiel tak odpovedal a vydýchol si.* Fúu našťastie. Hej poďme,nechceme to pokaziť takto hlúpo. Aj ja v to verím a pevne dúfam. *Povie, tiež ju priateľský objíme a potok ju pustí.* Hej ideme.*Povie,poudmeje sa a mieri vedľa nej smerom k aréne. Tešil sa keď uvidí konečne svojich súperov a otestuje si svoje schopnosti jemu rovnému. Celé tie dni, týždne tvrdo trénoval,a čakal na trnto deň viec ako na žiaden iný. Chce ho s úspechom splniť a aj pomôcť Kias aby to splnila tiež. Ale stále mal v sebe taký divný pocit. Nechcel tie skúšky pokaziť,aj keď si bol sebou dosť istý tak tento pocit v sebe stale mal.Nechcel aby ho na ňom boli nejak poznať, a snažil sa ho zo seba čo najskôr vytesniť,aby ho nerozptiloval. Potom keď konečne prišly do arény tak sa rozhliadal okolo seba.* No koho to tu máme. *Povie.*

Suki, Kai (NPC)
*Suki a Kai spolu už měsíc trénovali, vlastně od doby co byly zpárováni jako partneři pro zkoušky i když někteří říkaly že jsou dokonalý pár. Suki byla dívka z klanu Nara a Kai klučina z klanu Dokusei a konečně se i jim poštěstilo a dostali se ke zkouškám. Procházeli chodbou do arény.* (Suki) Kaii. Nezapomeň jak jsme trénovali. Po téhle malé formalitě budeme konečně geninové. (Kai) Neboj se Suki. Tohle zvládneme. Jsme přece sehraní jak nikdo. *Suki se u boku houpalo wakizashi a na levé ruce zápěstní nůž oproti tomu Kai neměl moc žádné vybavení až na dvojici boxerů strčených za páskem. Oba měli samozřejmě i pouzdra s různým vybavením. Když konečně prošli až do arény tak si prohlédly své oponenty. Suki se usmála a nahla se ke Kaiovi.* (Suki) Takže je to jasné. Jeden z nich je z klanu Aburame takže ten je tvůj. S tvým bojovým stylem máš proti němu výhodu. Já si vezmu tu holčinu. (Kai) Rozumím. Tohle půjde. *Stejně jako na Harukim tak na Kaiovi šlo jednoduše poznat ke kterém klanu vlastně patří. Suki vzala do ruky wakizashi a postavila se s Kaiem na startovní pozice.*

*Kým čaká na súpera tak uvidel že prišla nejaká dvojca.* Hmm, takže asi títo. *Keď sa pozrel na tabuľu tak sa jeho tvrdenie potvrdilo.* Takze hej.* Povedal a odpovedal Kias.* Áno som, hádam že aj ty.*Povie,a zo svojho puzdra na chrbte si zatiaľ vytiahne len jednu katanu.* Hádam mi bude stačiť len jedna.Ok ja si beriem toho chalana.*Odpovie,a ide s ňou na štartovnú pozíciu.Dá sa do bojovej pozície a len čaká na pokyn.*Aj ja,dnes sa im nepošťastilo že dostali nás ako súpera.*Povie a pousmeje sa.* Máš ešte nejakú stratégiu?*Kým majú ešte čas tak sa jej narýchlo opýta,ak by ešte dodala niečo do stratégie a mohol sa tak zariadiť.*"Bráško ach,ty dnes dostaneš biedu."*Ešte si v hlave rýchlo povie aby sa motivoval a nemal v nej moc stresu.*

Suki, Kai
Netrvalo dlouho a souboj odstartoval. Suki šla pomalu směrem ke Kias ale Kai vystartoval v plné rychlosti. Dobře věděli proč se rozhodly aby proti chlapci šel Kai protože měl velkou výhodu v rychlosti. V běhu vytáhl oba boxery a nasadil si je na ruce. Byl si vědom že má ale i nevýhod v síle takže on bude muset ho prostě utahat. Kai kolem Harukiho stále obíhal a ani chvíli nesetrval na jedné pozici a do toho mu dával co se do ně jen vešlo. Kdyby náhodou měl dostat zásah tak to vyblokuje boxery. Co se Suki týče tak ta v klidu šla a podél těla držela katanu. Na rozdíl od Kaie ona byla spíš stratég takže čekala na první útok od Kias ale byla hned připravena jej odvést z jeho osy pomocí wakizashi.* "(Suki) Tak mi ukažte co ve vás je."

*Když souboj odstartoval jen stála na místě a pozorně sledovala oba dva  a jen se snažila vymyslet plán . Viděla jak se ta holka k ní přibližuje.*“ Zkusím získat čas.“*Pomyslela si a jeden kunai si dala do pusy a šáhla do kapsy  a vytáhla kouřový granát a odjistila ho a hodila ho před sebe aby nešla vidět. *Milé rada .*Řekla než hodila granát.Pak se rozeběhla k harukimu a nešla vidět přes dým který suki vadil ve výhledu a pak jen vyčkávala za běhu kdy nebude haruki utočit a kai bude trochu dal od harukiho a skočila by před něj a zablokovala by útok boxery jen kdyby to vyšlo. Hned nato by mu dala kopačku do boku a snažila by se sním přetlačovat.*Hauruki máš šanci .*Jen mu řekla a uskočila na levou stranu a přitom hodila jeden bleskovy kunai směrem kde se měla nacházet suki. Přitom nespouštěla oči z kaie a byla pokračovat dal v pomáhaní bránění harukiho.*

*Súboj sa začal a on si začal všímať Kaia ktorý sa rozbehol oproti nemu.Videl že v rýchlosti bude mať navrch ale keď si uvedomil že má vlastne boxery tak bude útočiť skôr nablizko. V tom mal výhodu pretože ho mohol s jeho katanou pretlačiť a keby sa mu to nedarilo tak by vytiahol aj druhú. Keď si všimol že sa Kias pretláčala s Kaiom,tak sa snažil využiť okamžiku,a rozbehol sa oproti Kaiovi.* Idem na to.* Povedal a keď Kias uskočila,tak sa caz uvoľnený priestor šmikol po zemi a sekol mu do nohy s katanou. Otočil sa a hodil pod seba jednu dymovú bombu,a hodil jeden kunai smerom na Suki,aby nevidela smer odkiaľ ten kunai letí.* Hádam to zaberie. *Povie a ďalej sleduje kroky súperov.*

Suki, Kai
*Kaie docela překvapilo když se do jeho boje připojila Kias ale moc dobře věděl že proti přesile nemá šanci. Jakmile se setkala katana s jeho boxery tak Kai doslova otočil směr a začal utíkat od nich.* (Kai) Suki tady jsem. *Suki zatím byla lehce vyvedená z míry tím blbým dýmem ale rychle se k sobě s Kaiem dostaly.* (Suki) Chcou jít 2 na 1 ale to jim nedovolím. Trochu jim zavaříme ne? Nasaď si masku. *Kai a Suki si nasadily plynové masky a oba vzaly 5 chilli bomb a rozhodili je doslova po celé aréně zatímco se kryly navzájem k sobě přitisklý zády. Ten dým byl otravný ale teď byla řada na jejich manévrech. Suki si přivázala na prsteníček světelnou bombu tak že vypadala spíš jako prsten. Kai ten začal pomalu se hýbat přes kouř.* (Kai) Drž se blízko. Když nějakého najdeme tak jdeme po něm. *Pronesl skoro šeptem aby je ti dva slyšet nemohli.*

*Viděla jak od nich utíká zpět k ní.*“Sakra co mají v planu?“*Pomyslela si a sívala se co přijde. Když viděla že po nich hodili nějaké kuličky pak ucítila štiplavý pach hned si zakryla nos i ústa a štípalo jí to i v očích.*Haruki poslouchej použijeme přeměnou techniku a proměníme se na své zbraně tak si nás nevšimnou a pak zaútočíme z překvapením.*Schovala si kunai zpět do pouzdra a poskládala pečetě“ Henge no Jutsu.“proměnila se na přesnou kopii svého kunaie,který ležel na zemi jako by ho tam nechala, byla to jediná věc která je mohla dostat do výhody.*“Snad nám to vyjde ,pak za utočíme na ně jakmile úpadné ten dým.“*Pomyslela si a snažila se udržet v té přeměně tak aby vypadala jako přesná kopie.*

*Uvidel že uteká z boja k Suki.* Ale choď do kelu.*Potom sledoval čo bude ich ďalší krok.Hodili po nich dymové bomby a to nieken po nich,ale všade po aréne.Vôbec nič nevidel a mával rukou aby trošku prevíril prach.* Ja debil som si mal zaobstarať tú plynovú masku.* Povie a snaží sa nájsť Kias.Potom ju zrazu započuje ako mu hovorí plán a súhlasí.*Dobrý nápad.HENGE NO JUTSU.*Premení sa na jeden z jeho výbušných lístkov ktorý predtým vyhodil.V tej rýchlostí ho nenapadlo na čo iné by sa premenil tak sa premenil na toto. Snažil sa zostať pevne na mieste,a vôbec sa nehýbať. "Dúfam že to zaberie a nikto si nás nevšimne." Povie si v hlave sa ďalej sa snaží udržať pozíciu.*

Suki, Kai
*Postupovali dýmem k místu kde by měli být jejich protivníci. Stále přilepení k sobě zády.* (Kai) Vypadá to že to fungovalo. Máme výhodu tak si jdeme pro ně. Pomalu nesmíse to uspěchat. *Suki jen kývla a pokracovali. I když se dostali už celkem daleko neholi je najít.* (Suki) Kde sakra jsou? Nemohly se jen tak vypařit. *V tu chvíli už štiplavý dým pomalo opadával ale ani tak je nikde neviděli.* (Kai) Co se to děje?

Haruki,Kiasagi
*Len čakali na mieste kým ten dym neprestane a bolo by viec vidno.Nepohli so sebou ani trochu aby sa vo svojej premene neprezradili.Zrazu začuli nejaké zvuky a rozhovor.Boli to Suki a Kai ktorý ich hľadali.Takže ten plán im teda vychádzal.Medzičasom sa dym pomalu ale iste vyparoval.*"Ešte chvíľku, stále neviem ich polohu,treba počkať na vhodnejší okamžik."*Povedal si v hlave Haruki a ďalej čakal kým ich nebude viac vidieť.*"Hmm, stále ich není moc vidieť,aj keď sa ten dym skoro vyparil.Musíme pre istotu ešte vyčkať."*Povie si v hlave Kias a ďalej čakajú na lepší čas k útoku.*

Suki, Kai
(Kai) Kde jste zmetci. Ukažte se ať to máme za sebou. Stejně nevyhrajete. (Suki) Přesně. Jen prodlužujete nevyhnutelné. *Tím že teď už viděli že tu nejsou tak se mohly v klidu rozdělit a tak se od sebe odělili a každý se vidal směrem k jednomu konci arény aby je konečně našli ale stále dosti neúspěšně.*

Haruki,Kiasagi
*Dym už úplne zmizol a videli kde sú.Rozbehli sa k opačným koncom arény.*"Sú stále dosť ďaleko,s mojou rýchlosťou by dom sa len zbytočne prezradil a doplatil by som na to.Neviem čo teraz robiť,ale len tak sa prezradiť nieje dobrý nápad. Ak by som ešte počkať kým urobia svoj prvý krok oni a mohol som sa k niekomu z nich dostať dosť blízko,aby som mohol zaútočiť, bezhlavo hádzať kunaimi je v tejto chvíli zbytočne.Keby som mal aspoň tie bleskové ako Kias.Najlepšie vybavenie čo mám sú len tie dve katany preto musím útočiť skôr nablizko.Aj keď, teoreticky by som mohol použiť ešte nejaké iné jutsu.Teraz ale radšej ešte počkám čo urobia oni.Prečo nemôžem byť radšej napríklad z klanu Dokusei,ach."*V hlave premýšľa Haruki nad svojimi ďalšími krokmi v boji.Je to trošku komplikované keď má človek výhodu len na blízko.*"Hmm, na čo ešte čaká, už sne mohli zaútočiť.Sama na nich ale nepôjdem,tak blbá niesom, dúfam ake že už čoskoro zaútočime."*Nervózne premýšľa Kias,ale nechce ísť na nich sama tak čaká čo urobia súperi.*

Suki, Kai
*Už to je na ně dost dlouho a začínají být nervní. Pořád postupují po aréně až se opět setkají u dvou zbraná na zemi které nejspíš byly ještě z jejich boje předtím. Prostě zmizeli. Oba se otočili směrem ke zkoušejícím.* (Kai) Jsou pryč. Takže jsme vyhráli no ne? Zmizeli a nechtějí se ukázat. Vzdaly to dřív než vůbec začali. *Zakřičel Kai který už toho měl opravdu plné zuby. Takhle tu jen ztrácel čas když už vítězeství bylo jejich.*

*Keď už konečne prišli do stredu blízko k nim tak už mal Haruki konečne radosť.*"No to trvalo je čas na útok".* Povedal si v hlave.* "No tak teraz už čakať nemôžeme, už musíme útočiť".* Pomyslela si zas Kias,a potom konečne začali útok.*Teraz!*Zakričala Kias.Vyskočili,odkryli svoju premenu a dopadli rovno za nich,Haruki za pozor nedávajúceho Kaia,a Kias za Suki.Potom ich chytili zozadu za krk a snažili sa ich trochu priškrtiť aby sa vzdali.*Kto sa tu bude vzdávať teraz.Toto si nečakal že?*Povedal Haruki a stále ho držal tak aby sa nemohol Kai dostať z jeho úchopu von.*

Suki, Kai
*Stalo se něco s čím ani jeden z nich nepočítal. Najednou zezadu je chytili za krk.* (Suki) Co to sakra? *Suki se snažila vymanit pár dobrými chvaty a jelikož jí v jednom kuse napadali opilci včetně jejího otce tak neměla problém se z tohoto sevření dostat. Kai na tom byl hůř jelikož Haruki disponoval větší silou takže se prostě nemohl z jeho sevření dostat.* (Kai) Pusť mě ty zmetku. *Netrvalo to dlouho než Kai ztratil vědomí a teď to bylo celé na Suki. Nastražila před sebe katanu.* Mě tak lehce nedostanete. Tak si pro mě pojďte. *Začala se kolem sebe ohánět onou katanou.*

Haruki,Kiasagi
*Obaja sa snažili udržať ich v chvate ale každý mal iné šťastie.Kias sa to nepodarilo pretože bola Suki skúsená v dostávaní sa von.Ale aspoň Haruki dokázal nachvilku umlčať Kaia.*Drž už hubu.*Potom Kai spadne na zem do bezvedomia.*No konečne.Už len jedna.*Povie Haruki a otočí sa smerom k Kias.* Zvládneš to, pomôcť ti môžem,ale musím ho udržať v bezvedomí aby sa neprebral.*Povie a dáva stale na Kaia pozor.Potom mu Kias odpovie.*Dobre, zvládnem to.*Ešte jej dá Haruki jeden výbušný lístok.*Hádam vieš čo s tým robiť.Spolieham na teba.*Kias mu len prikývne a hodí ho po Suki.Neskôr po nej hodí aj pár bleskových kunaiov.*Skús uhnúť tomuto.*Povie Kias smerom k Suki.*

Suki, Kai
*Suki už byla poslední. Viděla jak po ní letí kunai s výbušným lístkem. Díky tvaru bleskového kunaie, lehce zahálka špičku o záhyb a kunai odrazila do vzduchu než se k ní dostal. Následně vyběhla přikrčená po Kias a sáhla do pouzdra pro světelnou bombu kterou schovala v ruce. Když se dostala dostatečně blízko tak rozevřela dlaň a bombu odpálila. Samozřejmě odvrátila tvář aby to neschytala i ona. Jakmile přestane efekt sekně zespoda po Kias.

Haruki, Kiasagi
*Kias videla ako Suki odrazila jej kunai.Keď sa k nej rozbehla tak vytiahla dva kunaie, každý do jednej ruky aby sa dokázala ubrániť Sukinej katane.To ale nevedela čo má Suki v pláne.Zrazu Suki roztvorila svoju dlaň a v nej vybuchla svetelná bomba.*Ach, nič nevidím.*Chytí si rukou tvár a snaží sa znova niečo uvidieť.*Nič nevidím.*Toho si všimne Haruki a keď vidí ako ide seknúť Kias tak tam rychlo hodí jeden bleskový kunai ktorý ležal na zemi,aby zblikoval to Sukine seknutie.*Pozor Kias!*Zakričí na ňu Haruki aby sa vyhnula aspoň s pomocou hlasu.* Dobre.*Odpovie Kias a rozbehne sa niekde ale nevie kde,no hlavne preč od Suki, kým nebude vidieť trochu viac.*

Suki, Kai
*Dost ji naštvalo když ji Haruki takhle zablokoval její útok ale co. Suki tedy změnila svůj cíl a místo aby šla po Kias šla po Harukim. Dobře věděla že není tak rychlý jako ona a tak bude mít proti němu výhodu. Máchala před sebou katanou. Pokusila se získat čas aby se Kai kdyžtak mohl probrat a oni zase měli zpět svou výhodu.*

Haruki, Kiasagi
*Haruki uvidí že sa po ňom rozbehne Suki.*Do čerta.*Rýchlo ešte silno kopne do Kaia.A vytiahne svoje dve katany,aby mal väčšiu šancu blokovať jej útoky.Medzičasom sa aspoň trochu preberie Kias,a diví sa že nejde Suki po nej ale po Harukim,tak tak skúsi hodiť dva kunaie.Jeden síce mieri na Suki,ale druhý už ten rovnaký smer nemá.Ten mieri kdesi na kraj arény,a netrafí vôbec nikoho.Haruki len uskočí a hodí tam jeden výbušný lístok aby trafil Suki,ale aj ležiaceho Kaia.*

Suki, Kai
*Arénou se rozeznělo dopadutí oceli na ocel jak se setkali jejich katany. V tom chvíli ale Suki ucítila v těle kunai a jen vyhekla bolestí a padla na kolena. Když se před ní ukázal výbušný lístek tak bylo jasné že je konec. Během chvíle jedn zkoušející je dostal z dosahu expolze.* (Porotce) Zápas je u konce. Vítězí Haruki a Kias.

Haruki,Kiasagi
*Vidia ako padá Suki na zem kôli kunaiu.*Výborne Kias,teraz dorážka.*Povie Haruki,a lístok ktorý po nich hodí následne vybuchne.*Nádhera,je to tam.*Dodá a po chvíľke sa porotcovia ozvú.*Výborne, máme to, konečne sme genini.*Povie Haruki.*Ano, konečne dali sme to,som na nás hrdá.*Povie Kias.*A dali sme to spolu, týmtová práca víťazí.*Dodá Haruki a priateľsky sa obíjmu.Potom už len prišiel sensei z akadémie.(Sensei)Gratulujem,Haruki Deichi,Kiasagi Miotori,dnes vás oficiálne menujem geninmi skrytej listovej dediny,gratulujem a veľa šťastia na misiách.*Pogratuluje im sensei, predá im čelenky,tí si je nasadia,a spolu odídu z arény kde sa následne vydaju obaja smerom domov.*

*Kaede si akorát balila poslední věci z lavice. Tužky, papíry, malou učebnici a knížku s kaligrafií. Do penálku si naskládala úhledně tužky, což byl jasný projev její posedlosti organizací svých věcí. Vše si postupně úhledně naskládala do malé plátěné tašky přes rameno. Zvedla se z lavice a jako poslední měla opustit svou třídu. I přes to, že dnes měl službu na mytí tabule někdo jiný, tak to jako vždy nechali na Kaede, která pokaždé odcházela poslední. S povzdychem si tedy po cestě z učebny dala zastávku u tabule a smyla ji mokrou houbou. Naposledy se dnes otočila do učebny, aby se podívala na prach poletující v odpoledním slunci a zabouchla za sebou posuvné dveře. Akademie zde nebyla žádná převratně velká, ani chodbami složitá budova, takže dostat se z její učebny ven, trvalo asi jeden a půl minuty. Zastavila se jen na zlomek vteřiny u třídy s otevřenými dveřmi, ve které seděli záškoláci. S lehkým úsměvem pokračovala ven, jelikož mezi záškoláky byl i její třídní nepřítel. Poslední práh budovy a Kaede se nadechla čerstvého vzduchu. Ani se nezastavovala a rovnou vyrazila mimo pozemky akademie.*

*Shigeki, nijak příliš zaujat školní výukou a celkově nijak extra zapálen pro školu, čekal již od první minuty co uplynula od začátku vyučování na to, aby byl její konec. Nebavilo ho to zde, nebylo zde... no nedá se říci, že zde nebylo něco k naučení, leč pro malého kluka byly nějaké propočty a podobné nemyslsy, jak má letět kunai absolutně nudné a nesmyslné. Více ho bavilo praktikování oněch hodů konaiů. No to nebývalo zase až tak časté a upřímně to nebylo ani příliš dlouho a stále převládala teoretická učba. Proto jako téměř vždy, byl po ukončení vyučování v mžiku sbalen a na cestě co nejdříve z tohoto ústavu. Nebylo těžké odtud zmizet, upřímně by nejradši vyskočil z okna aby se dostal pryč ještě rychleji. To však bylo už několikrát důvodem jeho návštěv po školy, kde mu bylo vysvětlováno, že normální lidé dveřmi nechodí..... Jeho námitky, byli téměř vždy velice rychle smeteny ze stolu. Ono jako důvod "nechci paní uklízečce zašpinit umytou podlahu" totiž nejsou moc branné na vědomí.. Možná i kvůli tomu, že paní uklízecí chodila až po vyučování. Toť však těžko říci, zda to bylo opravdu kvůli tomu. Shigeki se tak dostal velmi brzy na dvůr před akademii, kde se ve svém úprku zastavil. "Kam vlastně spěchám??" Zamyslel se a zastavil se krásně dva metry před dveřmi, kdy za ním stále vycházeli děti... Krásně zavazejíc. "Chmmmm co jsem to sakra chtěl dneska dělat???" Zamyslel se s prstem poklepávájícím si na spodní ret. Jeho oči se od zamyšlení přimhouřili a koukali nepřítomně před sebe.*

*Ackoliv Kaede vyrazila z akademie o pár minut později, než ostatní spolužáci, tak i jí nakonec Shigeki překážel v průchodu. A to dokonce tak moc, že díky svému nevnímání okolí (jelikož doopravdy bývá poslední a nikdy nemusi vnímat své okolí při ochodu z akademie), do Shigekiho narazila. Sice se nezřítila k zemi, nebyla zas tak nemožná. Ale jeji úhledně poskládaniu tašku k zemi pustila a pár věcí jí z ní vypadly. Okamžitě se pro ně sehnula a začala je sbírat.* Bylo by fajn, kdybys stál o dva kroky vlevo..nebo vpravo….nebo prostě ne tady. *mrmlala u toho.*

*Shigeki, který si spokojeně přemýšlel krásně uprostřed byl najednou vyveden z rovnováhy.. Jeho knihy, které držel ve své pravé ruce naštěstí stihl silněji sevřít aby mu nevypadly na zem. Když získal zpátky rovnováhu, uvědomil si, že jeho posun mělo nejspíše něco na svědomí. Ono sám o sobě by se přece nepohnul, nebo snad ano? Asi jedině v případě, že by byl čarovný. Ale kdyby byl, mohl by aspoň tvrdit u snídani... Som čarovný... LEč tady tohle, nejspíše nebyla pravda. Podívla se tedy za sebe, kdy zjistil, že do něj strčila, nějaká holka, které však věci vypadli. Zběžně ji prohlédl svými oky, které měli velkou podobu k těm hadím a přikrčil se do podřepu, kdy dívce začal pomáhat sbírat knížky.* Stojím uprostřed právě proto, abych nezavazel. Polovina vybíhá doleva na hřiště a druhá polovina doprava, povětšinou domů. * Vysvětlil dívce, která tu brblala nesmyslnosti a áj bych do píči rád kdyby tento vyjebaný ntb neměl hvězdičku vedle vypnutí ntb!!!*

*Kaede jen zvedla pohled. Uviděla mladíka světlé pleti s bílýma vlasama a hadíma očima. Překvapilo ji, že ji začal pomáhat. Lehce se pousmála a stáhla si vlasy na jedné straně tváře za ucho, když se zvedala.* Díky za pomoc. *Jeho vysvětlení stání přesně uprostřed, jí na jednu stranu přišlo naprosto geniální a na druhou absolutně nesmyslný. Jen na to ale pokrčila rameny.* No když myslíš, že je to tak správně...pak nebudu tvoje tvrzení vyvracet. *Pořádně si natáhla tašku na rameno.* Mimochodem, já jsem Kaede Hisa. Ty musíš být z klanu Dokusei, že? *Při představení se jemně poklonila a pak při vyslovení názvu jeho klanu, ukázala na své oči jedním prstem, aby, zatím neznámý chlapec, pochopil, jak to mohla tipnout.*

*Jakmile se dívka zvedla, zvedl se též a poslouchal co říká. No k vyvracení tvrzení se již radši nevyjadřoval a přiývl.* Ano jsem z klanu Dokusei *Potvrdil a z lehka se zašklebil.* No je to velmi prozrazující že? *Usmál se, když si též ukázal na oči.* JSem Shigeki Fushi *Představil se taktéž a srovnal si knížky pod svou paží, které držel. Bylo jich pár a nebyly zrovna v dobrém stavu. Proč také, když se k nim nechoval zrovna hezky.* Proč ty neběžíš jak ostatní domů, nebo na hřiště si hrát? *Otázal se následně dívky, nebo tedy Kaede, jelikož už znal jméno, které dívka nosila.* Ty jsi z jakého klanu?

*Jemně se usmála. Měl pravdu, ty oči je bohužel všechny hned prozradily. Alespoň v rámci vesnice, kde každý znal své sousedy.* Těší mě Shigeki. *Pomalu ho obešla, aby se dostala tedy ven z akademie.* No...jo, prostě se nezapřete. *Pokrčila rameny a rozhlédla se okolo. Právě první záškolák vyšel z akademie a vyrazil na hřiště. Zvuk hrajících si dětí se rozléhal po okolí. Kaede lehce našpulila rty na stranu.* Se mnou se ve třídě nikdo moc nebaví. Takže nějaké hraní si s ostatními, jde úplně mimo mě. A doma se budu muset učit. *Chytila pevněji poutka své tašky.* Proč ty tu postáváš? *Na otázku z jakého je klanu hrdě zvedla bradu.* Nara. *Řekla s důrazem na N, jakoby to bylo nějaké ocenění. Její otec jí vštěpoval, že má být vděčná za to, že je členem tak úžasného klanu.Kaede tedy převzala pár jeho zlozvyků a název klanu Nara vždy říkala, jakoby byla její otec.* Nechceš se jít projít po vesnici? *Optala se již s mnohem větší pokorou ve hlase. Moc se jí domů nechtělo a toulat se po vesnici sama bylo jaksi nepřípustné.*