Sirotčinec

*Šmejd, * odfouknula si ofinku z obličeje, když se stínový klon rozplynul.* Vypadá to, že je tvůj kamarád v problémech, * odvětí na Ariko otázku, která se pod ní konečně probrala. Sama se z ní zvedne, stoupne si a s nasazenými boxery složí pečeť tygra. Soustředěná pak začne hledat aktivní chakry v okolí.* Myslím, že asi i vím, kde je, * odpoví po chvilce, když dole ve sklepě objeví několik slaboučkých chakrových zdrojů a k tomu i jeden silnější s chakrou se stejnou "barvou" jako měl stínový klon.* Musím najít vstup do sklepa. Je mi jedno, zda tam půjdeš se mnou, ale nesmíš se mi plést pod nohy. Náš napřítel není úplně ořezávátko, * informuje Ariko a začne hledat. Za pár minut našla dveře se schodištěm dolů. Opatrně otevřela dveře a začala pistupovat dolu.*

Mayumi chakra = 101/130
-5 Kensaku Chakura

"Problémech?" *Pomyslí si, jak vstane, ale až potom, co z ní Mayumi sleze. Nevěděla jaksi, co se stalo a byla zmatená a hodně. Proto, když se postavila, tak se ji chvilkami točil svět.* Nebojte se. Já se nebudu plést pod nohy. Je to můj kamarád, tak musím pomoc při hledání. *Odpověděla Mayumi a následně začala hledat vchod do sklepa. No byla celkem pomalá při hledání a navíc ještě stále trochu mimo. Proto ji to jaksi trvalo, než vůbec něco udělala, ale to už Mayumi jaksi našla vchod do sklepa. Když si toho všimla Arika, tak se dostala jenom rychle za Mayumi a šla ihned za ní. No držela si od ní trochu odstup, protože věřila tomu, že ten muž není ořezávátko. Měla i trochu strach, protože nevěděla, co má čekat. Adrenalin jel na plné bomby. Kdyby však dívky vlezly do sklepa, tak by uviděly trochu delší chodbu a na jejím konci pracovní stůl, nástěnky s fotkami a malbami divných kreatur a věcí, které v lidském světě nenajdou. Po stranách chodby jsou klece, kde jsou zavřené děti, ale ty děti jsou schované ještě pod dekou. - Deka schovává to, co je v těch klecích, ale z pohledu se dá poznat, že se jedná o klece nebo bedny. To však nebylo všechno. Děti byly znetvořené. Některým chyběly ústa, ruce a nohy. Některé ani neměly uši, ústa a ani oči, tak nevěděly vůbec o ničem. Ouka tady trochu dělal své vlastní experimenty, kde z dětí chtěl udělat zřejmě něco více. Ouka by je však očekával a jenom čekal, než vlezou dovnitř. Chtěl vědět, jak zareagují na jeho "mistrovské výtvory".*

*Postupovala pomalu po schodech a kolem ní byly vyskládané ony klece skryté pod přikrývkami. Zvědavost jí nedala a ukazováčkem deku odhrnula.* Zajímavé, * zamumlala sama pro sebe, když uvnitř spatřila dlouhovlasého klučíka bez nosu. Bylo videt, že je opravdu hladový, což se také potvrdilo, když se jí pokusil onen prst ukousnout. Rychle cukla a sledovala, jak se dítko napláclo na mřížky, které začalo žužlat.* Potvoro, * řekla směrem k němu i když  chlapec evidentně neuměl mluvit. Následně ho výchovně cvrnknula do čela takovou silou, že prakluk okamžitě orazítkoval zadní stranu klece, která se dokonce lehce ohnula.*Jdem dál, * zavelila, zakryla klec jako kdyby tam nic znepokojiveho vlastně nebylo a pokračovala dolů.* Tady jste! * vykřikla, když ho dole ve sklepě spatřila. Okamžitě složila ruční pečetě a kolem ní začaly ze země vylézat dva kamenné klony. Z úst poté vystřelý dvě kamenné střely o velké rychlosti a ještě vyšší průraznosti.(rychlost -20, síla -35) Hned co klony vylezou, tak se každý rozběhne z jedné strany a pokusí se muže plnou silou udeřit do obličeje.*

Chakra Mayumi = 87/130
-6 2*kamenné střely
-8 2*klon

*Když dorazily do sklepa, tak se Arika jenom rozhlédla kolem sebe. Nebyl to moc pěkný sklep. Sledovala jenom Mayumi, co dělá a byla celkem zvědavá a trochu i vystrašená. Třásla se, ale jenom trochu. Ruce stiskla v pěst, když Mayumi někomu řekla potovoro.* Ano.. *Odpověděla ji jenom na rozkaz, ale nesledovala ji. Místo toho poslouchala ty zvuky, které vydávají ty oné klece, které byly schované. Ignorovala úplně Mayumi a šla rychlejším krokem k té kleci, u které byla Mayumi. Jednoduše sundala přikrývku a viděla chlapce bez nosu. Neznala ho, ale i tak se zděsila. Nemohla tomu uvěřit, co tady dělá.* Tohle ti udělal on?! *Křikla Arika naštvaně, ale dítě ji ignorovalo. Dalo by se říci, že vůbec nevědělo, co Arika říká. Dítě chtělo brečet kvůli bolesti, ale slzy mu netekly. Arika tak začala sundávat ostatní přikrývky, které byly vedle, ale vždy další dítě vypadalo hůře, než to předtím. Nemohla tomu uvěřit. Ovšem žádné z dětí nebyl Kazuki. Mezitím však Ouka stál klidně a čekal na příchod Mayumi. Mezitím už si poskládal pečeť, než Mayumi došla. Jenom se otočil směrem k ní, když dorazila, protože byl otočený zády.* Omlouvám se, ale dneska to nepůjde. *Pronesl Ouka a následně položil ruce na zem, když Mayumi po něm vystřelila kamenné střely a poslala klony. Okamžitě se zem pod ním snížila a začala se snižovat dále. Použil totiž techniku Doton: Chidookaku. Ouka nemohl bojovat, protože věděl, že by prohrál. Navíc tu byl "sám" proti ni a on nebyl ten bojový typ. Proto se snížil s menší platformou kolem sebe 30 metrů dolů, než by se pokusil utéct technikou Doton: Dochu Eigyo no jutsu, která pomáhá cestovat skrz zem. Pak by to měl už jednoduché, protože by se rychle snažil dostat z Konohagure směrem severozápadně. Ovšem nenechal by tam Mayumi jen tak, protože z rohu by na klony vyskočily dva puberťáci a jedno dítě. Každý z těch tří měl pryč část rukou až po loket. Taktéž měli pryč obě nohy až po koleno. Místo toho tam měli čepele, na kterých chodili. Tedy snažili se, i když u toho křičeli bolestí a nic nezmohli. Jeden z puberťáku si však zlomil svou čepel na noze od klona, tak ihned spadl na zem a začal sebou máchat do všech stran. Všichni tři měli v očích vztek a bolest. Neměli uši, nos a ani jazyk. Jediné, čím se orientovali byl zrak. Jediný jejich cíl byl jenom to, aby zabili vše, co se hýbe, protože si mysleli, že Mayumi je ta zlá.*

*Klony začnou bez větších problémů sekat znetvořené děti, čímž je smrtí vysvobodí z jejich trápení. Mezitím se muž dostal ještě hlouběji pod zem, aby se vyhnul letícím projektilům.*,,Takže se mnou chceš hrát na honěnou jo?!" * pomyslela si černovláska naštvaně, jelikož se pomalu dostávala do bodu, kdy překročí hranici chakry, při které se odpečetí pečeť na jejím čele. Z ničeho nic zmizela a objevila se před mužem, který plánoval vlést pod zem. Obelaná ve 3.stupni Raiton no Yoroi, který jí zelektrizoval vlasy tak ze stály, ho chytla za třiko, které se pod náporem její síly (50+ síla) začalo párat. Přesně v ten moment se zarazily oba kameny do zdi, jelikož je Mayumi doslova předběhla.* Ty sráči!!! * zakřičela na celý sklep a dala mu čelíčko přimo do zubů. Následně ho okamžitě vyhodila do vzduchu vší silou do míst, kde byla podlaha v přízemí a následně stěna na ulici. Pokud by se netrefila, tak by se pán asi rozmáčkl o stěnu sklepa, pokud ano, tak dívenka vyskočí těmito dírami na ulici za hadrovým panákem v podobě nepřítele, předběhne ho a napodobeninou Lariatu ho paží nabere na hrudníku a hodí ho zpět skrze zeď do svého domku.*

Mayumi chakra = 81/130
-0 Lariat
-6 3.stupeň Raiton no Yoroki

*Bohužel Oukovi plán zřejmě nevyšel, protože Mayumi ho chytla. Věděl, že je konec. Tu techniku, co použila znal. Neuměl ji, ale znal ji. Samozřejmě měl i plán C, který lehce uskutečnil. Měl umělý zub, kde měl schovanou kapsli v kyanidu. Vždy to měl jako pojistku, ale nikdy nepoužil. Proto si rychle jenom vyndal umělý zub jazykem a kousl do něho. U toho se jenom vesele usmíval, protože vyhrál. Pusou se poradně nadechl, aby ho poradně vstřebal. Když na něho zařvala a dala mu čelo, tak tu kapsli i spolkl, což tomu jaksi nic nevadilo. V kapsli měl dost mg kyanidu, tak se nebál, že by mohl přežít. Byl s tím smíšený. Pomalu se totiž začal dusit a nic nedělal. Nebránil se nic, jen se usmíval vesele na Mayumi. Když ho však vyhodila do vzduchu, tak jenom zavřel naposledy oči. “Kito, promiň.” Jeho poslední myšlenka, než ztratil vědomí celkově. Arika mezitím jenom odkryla všechny klece, kdy když to udělala, tak se vydala dál. Aktivovala jenom první hachimon, aby byla rychlejší. Dostala se do části, kde viděla, jak Ouka dočista odletěl ven ze sklepa. Byla jaksi z toho všeho v šoku. Nejvíc však v šoku byla z toho, když viděla kamenné klony, jak na sebe nechávají útočit zničené děti. Sice ty děti na ně neměly žádný účinek, ale to nevadilo. Ovšem ten nejmladší. Toho Arika poznala.* Kazuki?! Kazuki?!! *Zakřičela z plných plic a rozběhla se za ním, ale ihned se zastavila, protože Kazuki si ji ani nevšiml. Stále se pokoušel čepelemi zničit kamenné klony se svoji partackou a partakem, který ale stále ležel na zemi a hýbal se ze strany na stranu. Arika nevěděla, co má dělat a jak jednat.* Kazuki, Kazuki.. * Opakovala jeho jméno, ale nic se nedělo.*

*Mayumi byla natolik v ráži, že si ani nevšimla, že hraje basebal s mrtvolou. Pomalou chůzí si to dupala k díře v domku, aby tomu šmejdovi dala ještě jednu.* Ale notak. Však je mrtvý, * přiskočil k ní jeden anbu a jeden shinoby od ninja policie. Po hromadném vysklení oken místní stopaři začali cítit stopy po boji a tak to přišli zjistit.* Co tě tak nasralo? * ozval se ještě třetí hlas. Tento byl ze všech úplně nejpovědomější, jelikož patřil jejímu bratrovi. Ten posedával na střeše protilehlé budovy, jelikož tu byl první a čekal na ty dva.* Zaútočil na nás, experimentoval s dětmi, měl blbý kecy a nechtel si nechat rozbít hubu, * odvětila Mayumi nasoptěně, když modrovlásek seskočil a došel až k ní. Mezitím se jí rozplynulo bleskové brnění a stojící vlasy se proměnily na vrabčí hnízdo.* Hmm... fialový ksicht. Udušení. V hubě má na rtech zbytky jedu. Zřejmě Kyanid. Jak "originální"... * podíval se Itami na mrtvolu a celkem jistě identifikoval příčinu smrti.* Jeden tu zůstaňte a zahistěte toho vola. Jedeme prohledat zbytek, * zavelil s klidem a rozešel se k díře. Chtěl nejdříve vidět to místo, kde jsou ty kreatůry. Byl zvědavý, co ten psychopat vykouzlil, když on sám nemohl.
Mezitím ve sklepě stále válčily Mayumi klony. Poté, co zabily ty dvě děcka začala přicházet další a mezi nimi byl právě i Kazuki. Jeden z klonů se v boji rozpadl a druhý nějak přišel o paži. Jelikož se hoch stále zapojoval do souboje, tak měl klon jasný úkol a to zníčit posledního nepřítele. Pohledem najel na Kazukiho a pomalu se začal ploužit k němu, přičemž po cestě odkopl nějaké to bezvládné a znetvořené tělíčko. Ruku s boxerem nastavil před sebe a stále se blížil. Pak se dokonce začal rozpřahovat. Šlo však opravdu o úder, který měl uhasit Kazukiho život?*

*Koukala na ten masakr, když se děti umíraly a klony se pomalu rozpadaly. Některé děti byly mladší jak ona a některé zase ve stejném věku. Ovšem její pohled stál na Kazukim, který bojoval proti klonu. Nevěděla, co se Kazukimu motá hlavou, ale zřejmě něco hrozného, když na něm dělal Ouka své pokusy. Když však viděla, jak se klon snaží ublížit Kazukimu, který se tomu zřejmě neubrání, tak neváhala.* Jsou to jen děti! *Ve vzteku aktivovala čtvrtou bránu Hachimonu a okamžitě se rozběhla. Pravou rukou udeřila kamenného klona do zad, čímž se rozpadl kvůli tomu, jak silná momentálně byla. Bylo ji jedno, že to byl klon Mayumi, ale prostě nechtěla, aby Kazuki umřel. Byl už jediný, který stál na svých "nohou" s čepelí. Zbytek dětí bylo buď mrtvých a nebo v klecích. Kazuki se však překvapil a pár kamenů ho i trefilo, což způsobilo, že se nemohl udržet rovnováhu. Jeho čepele na nohou nebyly kvalitní a celkem i rezavé, tak se ihned rozlomily a on spadl na zadek. Křičel bolestí a švihal rukami čepelemi kolem sebe, ale to je jediné na co se zmohl. Arika jenom stále před ním, kdy deaktivovala hachimon.* Kazuki?! Kazuki?! *Mluvila na něho, ale on ji nevnímal, když se k němu chtěla přiblížit, tak ji málem říznul do ruky, ale ona stihla dát ruku pryč.* Kazuki. Kazuki to jsem já Arika. *Opakovala směrem k němu, ale stále nic. Rychle jenom aktivovala první bránu hachimonu a rychle ho objala, ale dávala pozor ať ji neřízne . Podařilo se ji to. Objala Kazukiho, který ležel na zemi. Díky tomu, že byla teď rychlá, tak se ji to podařilo.* Kazuki. To jsem já.. Prosím. *Opět mu to oznámila, ale on neslyšel. Ovšem viděl její vlasy ve svých očích. Arika se od něho trochu odlepila, ale stále ho držela za jeho tělo. Její oblečení bylo teď špinavé od krve a další špíny, protože Kazuki byl nahý. Všechny děti tady byly nahé a špinavé. Ouka totiž nedbal na nějaké ošacení pro své kreaturky. Když Kazuki spatřil její obličej, tak se neusmíval. Koukal v překvapeném výrazu. Chtěl něco říct, ale nemohl nic. Jenom vydával náhodné zvuky, protože neměl jazyk a taktéž neslyšel nic, co Arika říká.* Prosím.. *Začala dokonce i brečet.* Prosím, sestro, pomoc! *Křikla ze svých plných plic. Křičela tak hlasitě, aby zavolala k sobě Mayumi. Stále totiž nevěděla, jak se žena jmenuje, tak použila slovo "sestra". Mezitím však jenom držela Kazukiho a opět ho objala. Slzy ji tekly po tváři a ona se jenom třepala. Byl to pro ni horror.*

*Seskočili oba dolů dírou, aby videli, jak se Mayumi klon rozpadl na surové kamení, které se rozkutálelo po zemi do všech stran.* Sestro? Zajímavé... * řekl Itami, když uslyšel volání té holky, která se mazlila na zemi se znetvořeným hochem. V klidu prostě prošel kolem, jako kdyby tam nebyli až ke klecím. Ty ho zajímaly teď nejvíc. Chtěl detailně prozkoumat každou z těch zrůdiček. Jak funguje jejich tělo po operacích a nehezkém zacházení.* Počkej! * vyrazila černovláska k holčičce a pokusila se oba odtrhnout od sebe. Jen co by se jí to povedlo, tak by toho klučinu sevřela mezi kamenné stěny, aby se nemohl hýbat a třeba se i poranit. Došla až k němu a začatala skládat ruční pečetě. Chvilku na to se ze stropu začaly prosákávat peříčka, která poletovala všude kolem. Šlo samozřejmě o genjutsu, které mělo zapůsobit na veškeré děti v místnosti.* Kolik z nich by jsi dokázal vrátit do stavu, kdy by mohli i nadále spokojeně žít svůj život Itami-kun? * zeptala by se, když by celý sklep až na ně dva a člena anbu usnul.* Všechny... Jenže není čas, ani prostory... nehledě na jejich mentální zdraví, *odpovědel modrovlásek sledujíce maličkého blondáka s nůžkami místo dlaně a prstů, který sebou buchnul o zem.* Popravdě bych to tu celé rozložil na prach. Jenže s tím by hokage nesouhlasil, * chytl se mřížky, která se ozářila a pak se rozletěla na mikročástnice.* Ani já ne! * skočila mu Mayumi do řeči.* Takže je pošlem všechny do nemocnice, slepíme a pošleme do sirotčince, aby do nich po zbytek života ostatní kopali a považovali je za monstra? Někdy spravné řešení a to humánní není to samé, * došel až k ní, aby jí to mohl říct z blízka do obličeje.* Chci aby jste všechny děti dostali do nemocnice a ošetřili je. A tu holčičku s tímhle klukem jako první! * nenechala se přemluvit, ukázala na zakleslého Kazukiho a její rudá očka tázavě pohledla zpět na Itamiho.* Slyšel jsi... sežeň lidi a dostaňte ta děcka do nemocnice, * řekl směrem k anbu postávajícíhi v pozadí.* Doufej, že to neodnese nějaký poraněný shinoby, protože bude nemocnice přehlcená, * dodal, poklekl si, rozvinul na zemi svitek a zapečetil do něho všechna mrtvá těla dětí, které to schytaly od klonů.( řekněme, že jich je třeba 10) Pak zmizel jako pára nad hrncem. Měl namířeno do nemocnice.* Uf, * oddechla si Mayumi a koukla na spící Ariko.* Ty jsi mi teda dala.*

O pár hodinek později

*Vstávej, *dloubla Ariko do čela. Všechny děti byli po operaci a tak je uvolnila z genjutsu. Teď se jen čekalo, až vstanou. Byli na pokoji v nemocnici a ona seděla na židličce vedle postele Ariko. Té Itami ošetřil jen pár škrábanců od hocha a pohmožděný sval z použití hachimonu. Na druhé posteli ležel Kazuki. Stále spal a přišel o nohy. Ovšem Itami si pohrál i s jeho hlavou, na které srovnal neobvyklé věci a pokusil se mu vrátit mysli dopořádku.* Notak Ségra! Je tu nuda!~*

*Objímala Kazuki do té doby dokud by neslyšela hlas Mayumi. Jen se hlavou otočila k ní, kdy stále brečela, ale usmála se, i když brečela. Byla ráda, že je tady, v pořádku a celá. Když však Mayumi odtrhla Ariku od Kazukiho, tak nechápala. Nevěděla, jak to má chápat a udělala jenom dva kroky zpět.* Kazuki.. On nechtěl nikomu ublížit. *Oznámila směrem k Mayumi, ale to už ze stropu začala padat pírka. "Pírka?" Pomyslela si zmateně, ale hned na to jenom zavřela oči a sednula si. Následně si jenom lehla na zem a usnula, jak kdyby se nic nedělo. Arika spala a měla před sebou temnotu, ale slyšela hlasy, kterým však nerozuměla. Bylo to pro ni strašně zmatené a nic se ji ani nezdálo. Ovšem ucítila, jak se ji někdo dotýkal. Chtěla se pohnout, ale nemohla. Následně však cítila, jak ji někdo dloubl do čela. Oči jenom trochu otevřela a vše bylo rozmazané. Cítila se divně, ale dobře. "Kde to jsem?" Pomyslela si překvapeně a hned si vzpomněla na incident u Ouky doma. Měla pocit, že ji chytil. Proto jenom sebou cuknula, ale stále ležela. Otevřela oči a na tváři měla vystrašený výraz. Tedy do té doby, než už viděla normálně. "Sestra.." Koukala na Mayumi a hned ji vystrašený výraz zmizel na takový nejistý. Lehce polknula, než začala mluvit.* J-jsi.. Jsi v pořádku? Jsou všechny děti v bezpečí? Je Kazuki v bezpečí? *Křikla zvědavě, protože měla spíš větší starost o ostatní, než o ostatní. *

*Je támhle, * zvedla ruku před sebe a ukázala na vedlejší postel, kde spal právě chlapec.* Má za sebou větší operaci a i když není pod vlivem genjutsu, tak musí odpočívat o poznání víc, * začala jí s úsměvem vysvětlovat, protože si byla jistá, že Ariko bude ještě dnes chodit po svých a možná se i dokonce vyspinká doma.* Bohužel přišel o nohy, ale nemusíš se bát. Můj bráška mu prý vyrobí dřevěné aby se opět postavil. Je taaak šikovný,~ * začala se v rozpacích vrtět na zidličce, jak bylo jejím dobrým zvykem. Ač jí Ariko spíše pamatovala poslední chvíle v boji.* Příště musiš být opatrnější a nevěřit cizím lidem. Co kdybych tam nebyla já? Nemuselo to dopadnout dobře, * dala jí malou poučku. Ty byly však do tohoto světa potřeba.*

*Když ji oznámila, kde je Kazuki, tak se tím směrem hned podívala. Oddechla si. “Kazuki..” Následně se jen podívala na Mayumi, když dále začala pokračovat. Arike bylo lito, že Kazuki přišel o nohy, ale zase dostane dřevěné, i když ona sama neví, jak bude Kazuki zvládat takovou zkušenost, když se vzbudí, ale to zřejmě bude na jindy.* D-děkuji. Děkuji, že si šla se mnou. Děkuji, že si mi pomohla. Děkuji, že existuješ. Děkuji, že ses objevila. Děkuji, že tvůj bratr pomůže. *Vydala ze sebe Arika a následně začala plakat. Dala si však dlaně na obličej, aby Mayumi nemohla vidět, že kvůli ni brečí.  Arika taktéž přemýšlela nad tím, co ji Mayumi řekla. Nechápala, proč jsou někteří lidé takhle zlí. Jaký je ten důvod, proč ubližují a ničí životy. Začala nad tím přemýšlet, i když hlavně byla nejvíc rada za to, že je Kazuki i Mayumi v pořádku. Doufala, že i ostatní děti jsou v pořádku, které byly v klecích.* Brečím před tebou a ani nevím, jak se jmenuješ. *Oznámila ji a jen se zasmála, protože ji to přišlo vtipné, i když se to moc nehodilo.* Moje jméno je Arika, ale to už zřejmě znáš. I tak se ti představím, sestro.

*Nemáš za co. Jsme ninjové, aby jsme pomáhali a zároveň i kolegyně, aby spolupracovali. Jsem ráda, že se nám tvého kamaráda povedlo zachránit, * poplácala jí na hlavě ručkou a úsměvem na tváři. Pak se k ní maličko naklonila a začala šeptat.* Doufám, že z toho třeba něco hezkého bude,~ * zaculila se. Ten chlapec byl stále ještě malý a určitě potrvá, než udělá tlustou čáru za tím, co se stalo v tom sklepě, ale přítomnost Ariky mu beze sporu velmi pomůže.* Jmenuji se Mayumi. Jsem z klanu Dokusei, * odvětila slušně na žádost jména. Přeci jen se poznaly dost na to, aby nebyl nějaký pádný důvod na to jí to neříct.* A co plánuješ, až tě pustí? * zeptala se zvědavě a podívala z okna, kde pomaličku zacházelo sluníčko za strechy budov.*

"Ninjové a kolegové? Huh, jak jinak..." *Pomyslela si zklamaně, ale zas tak moc ji to nezklamalo. Čekalo to, i když si to nechtěla přiznat. Když ji však oznámila, že doufá že z toho něco bude, tak to nekomentovala. Už tak byl prostě chlapec dost mladší jak ona a ona se stejně moc neměla do takových záležitostí. I když byla v pubertě, tak prostě ji to ke klukům moc netáhlo. Spíš se chtěla věnovat tomu, aby ostatním pomáhala, než někde naháněla své city.* Mayumi z klanu Dokusei. *Zopakovala její jméno a jenom se nad tím usmála.* Já.. nevím. Zřejmě půjdu domů a dám si palačinky, na které mám už dlouho chuť. *Zasmála se nad tím a podívala se taktéž z okna. Ruce jenom stiskla v pěst, když ji před očima objevil pohled na ty děti v těch klecích a ona by mohla být jedno z nich. Nedokázala si to představit, co by potom dělala. Nechtěla na to myslet, ale prostě ji to nedalo. Ihned se opět rozbrečela z toho, jak je neskutečně šťastná, že je v pořádku. Nedokázala emoce udržet a tak se to prostě na ni podepsalo. Teď už si však tvář nezakrývala. Prostě jen brečela a koukala z okna.*

*Ale notak. Dej tomu pár dní a vše se vrátí zpět do starých kolejí, * pousmála se na ní, když se jí z očí hrnuly krůpeje slzí. Naklonila se proto k ní, aby jí objetím utěšila.* Já už budu muset jít. Ta výprava mě stála trochu více času, než jsem čekala. I tak jsem ale moc ráda, že jsem tě poznala a užij si ty palačinky i za mě, * mrknula na ní s drobnou mírou nadsázky.* Tak ahojky Ariko,~ * pomaličku vstala ze židle, načechrala si krásně černé vlásky a pohladila mladičkou slečnu po vlasech. Následně se poroučela z místnosti směr domov, aby načerpala síly a mohla vyrazit na další misi pro svojí vesnici.*