Park Senju

*Když Hana Imiko odpověděla že budou trénovat u velkého stromu, akorát se nesmí podle ní používat techniky které by mohli strom pocuchat.* Bordel já mám maximálně výbušný lístky ale ty používat nebudu jinak co mám techniky tak jsou spíše podpůrného typu nebo spíše ty co moc nenadělají bordel. *Řekne Nami s klidem i když v hlavě už, už se jí líhnul plán jak na Hanu vyzrát.* Hm jak jak na ní zkusím si držet odstup a zkusím jak si poradí proti senbonům, to by zabrat mělo jinak budu využívat techniky, no uvidíme jak se situace vyvrbí.* rozmíšlejíc jde pomaleji na místo k tomu velkému stromu kde se potom postaví a čeká jak zareaguje Hanaa dodá.* Tak ok jdeme na to zkusíme co v nás obou je ale slibme si že boj bude rozumný nemohu říci čestný. Pamatuješ si totiž co nám učitel říkal v akademii bojuj tak aby si měla výhodu, i kdyby to znamenalo znevýhodnit oponenta. *S těmito slovi je Imiko připravená na Hanu a její boj.*

*Když dojdou až k tomu stromu, Hana si připraví levačku na rukojeť Nozomi.* Pokud něco zkusí vrhnout a nestihnu se vyhnout, budeš moje jediná šance, Nozomi. *Pomyslí si Hana, když v tom Izumi začne mluvit o tom, co říkala sensei v akademii. V myšlenkách jí projede:* Takže takto ty na mě jo. Využívat ten lstivý způsob boje, aby jsi mě dostala na lopatky za jakoukoliv cenu.. No tak dobře no, budeme hrát tvojí hru, viď Nozomi. *Po chvíli se jí do levačky nahrne chlad* Boj... Trénink... Lstivost... Boj! *Odpoví jí chladně Nozomi. Hana se jen trochu usměje a poví:* Fajn, takže boj nebude čestný, ale půjde hlavně o to, složit oponentku na lopatky. Chápu a tento způsob boje budu respektovat vzhledem k tomu, že to řekla naše sensei. Jen pamatuj na má slova. Jeden výbušný lístek a nebudu se krotit. *Při poslední větě se jí úsměv rozšíří a Hana si stoupne tak deset metrů od Inami, aby simulovala reálnost tohoto duelu. Když Hana vydechne, aby tím uklidnila své srdce a vyčistila mysl, projela jí tělem vlna chladu. Hana posléze řekne, ve stavu transu:* Dobrá Inami... První útok je tvůj... *Pokud po ní však něco vrhne, ihned je připravená uskočit a při nejhorším využít Nozomi, aby projektily odrazila.*

Tak jo jdeme na to. *Řekne Inami rázně a v tom vyskočí a s pouzdra na noze vyndá dva senbony které vrhá rychlostí po Haně (Rychlost 3) a při dopadu vytasí kunai aby se případně mohla bránit a čeká jak toto dopadne. Přitom v myšlenkách.* Ať to vyjde, tref se tref se. *Netrpělivě sleduje jak si s tímto Hana poradí.*

*Po slovech Inami se do těla Hany rozleje naprostý chlad. Je nyní soustředěná, jako nikdy předtím nebyla. Pomyslí si:* Tak jo, Nozomi, je čas ukázat, co spolu dovedeme. *Když Inami vyskočí a hodí po ní pár senbonů, Hana obratně uskočí, Nozomi stále za pasem. Když dopadne a má vytažený kunai, Hana provokativně řekne:* Takže... *na chvíli se odmlčí a pak dodá:* kdy začneme? *Po celou dobu drží ruku na Nozomi, aby se při nejhorším ubránila ní.*

*Sora sedel v parku na strome a hladil Neko - kuchiyose, ktoré si privolal, zatiaľ čo jej dával maškrty pre mačky. Len tak.* Ďalší temný deň. *Povedal, ak by nemal byakugan, nevidel by ani na svoj vlastný nos. Našťastie si ho vedel kedykoľvek aktivovať a i samotná Neko videla dobre po tme, bolo tu čisto a ticho, pokoj, ktorý chuunin vyhľadal. Chcel sa zašiť, trochu pomíňať chakru, tým, že pri sebe bude držať kuchiyose, ktoré sa pchalo dobrotami, čo jej vždy doniesol.* Snáď to čoskoro skončí. *Odvetila Neko a olízla si okolo perí ružovým jazykom. Chcel si jej trochu minúť a možno sa neskôr pustiť do tréningu. Neko si občas privolal i z toho dôvodu, aby mal koho objať, trochu sa porozprávať, stále bol sem tam vystrašený a občas jej zobudili zlé sny, ale držal sa rady Akane a snažil sa byť silný a aj sa mu to darilo, teraz bol však uvoľnený a spokojný sám so sebou, dosť od vtedy cvičil a urobil veľa vecí, musel byť silný ako fyzicky tak i psychicky.* Premýšľam ako to bude s C misiami. *Zamyslel sa.* Skús, možno bude nejaká zver, ktorej sa bude treba zbaviť, alebo niečo také, či by ti to nedali ako C misiu. *Podala návrh. Sora jej dal ďalšiu maškrtu.* Nie zlý nápad. *Začal ju hladiť a ona potom pradieť.*

*Mise ranku B? To mě sem táhnete kvůli misi RANKU B?! * Opakoval po sekretářce pana Hokageho, když mu zadala misi.* A proč tam mam spolu sebou tahnout nějakého Chuunina? * koukl nechápavě na svitek se zadáním a pak zpět na ženy tvář.* Je to kluk, co se teprve zaučuje ohledně této náročnosti. Navíc po té situaci která nastala máme nedostatek shinoby a neexistuje, abychom vyhlásili neschopnost plnit mise. Takže tato mise je svým způsobem zakázka a zároveň i zaučovací procedura pro malého Soru, * vysvětlila veškeré důvody.* Rozumím. Je Vám doufám jasný, že se s ním nebudu srát? * dodal varovně. Žena pouze kývnula. V reakci na to odpečetil svá loutková křídla a zapojil je do modulů na zádech. Záhy vzletěl a zmizel někde na obloze. Měl fotku toho kluka a stejně tak i místo kde bydlí. Zapl termovizi a projel všechny obyvatelé v jeho věku, kteří se nacházeli venku. Poměrně nepřekvapivě se mu do nějaké domacnosti lést nechtělo.* Tamhle je, * řekl si sám pro sebe, když uviděl modrovlasou hlavičku. To, že v Konoze moc modrovlasých lidí není věděl moc dobře a tak byl rád, že ho má takto na podnose. Střemhlavým pádem se spustil dolů. Za hlasité rány dopadl přímo na nohy před chlapce. Kolem sebe měl obmotaná křídla, aby ho nezaprášil mohutný oblak prachu, který při nárazu zvedl.* Sora? Máme spolu nějakou misi, * řekl chladně, když prach usedl na zem. Mezitím se mu křídla s železnými pírkami složila podel celé délky zad.* Rychle si to přečti a půjdeme. Nemáme čas ztrácet čas, * hodil po něm svitek se zadáním a založil si ruce na prsou. Ten kluk byl nějak povědomý, ale neplánoval se nad tím déle pozastavovat.*

*Po hodine rozhovoru zrušil kuchiyose a šiel sa niekde von zašiť, nechcelo sa mu domov a ani trénovať, a tak sa zašil niekde, aby si doplnil chakru a len sa prechádzal vonku, než jej niečo prepadlo, možno i niekto. Na očiach mal slnečné okuliare, takže jeho biele oči boli zakryté. Zdvihol k nemu hlavu. Mladý chlapec sa na neho pozrel, tak chladno, ako sa na neho pozeral i on.* Fajn. *Odsekol a chytil zvitok, čo mu hodil, aby si prečítal informácie. Otvoril zvitok a začal jej čítať, postarať sa o dvoch nukeinov, nič čo by nerobil už predtým... zroloval ho a hodil mu ho tak isto, ako mu to hodil shinobi s ktorým mal ísť na misiu.* Ja mám času dosť, za to, že ty ho nemáš, to už môj problém nie je. *Povedal mu, potom čo mu hodil zvitok, drzím a chladným tónom, takým istým, aký použil on. Sora nebol niekto, kto by neopätoval tón hlasu len preto, lebo sa jedná o staršieho človeka. Geny rodičov a klanu dokusei robili svoje, pokiaľ sa jednalo o cudzích ľudí, ktorí mu mohli byť jedno.*

*,,Neeee, další egoistický exot," * pomyslel si pro sebe, když mu kluk tak nevraživě odsekl. Neprozřeně se opět objevil v roli vychovatelky, aniž by si to on sám přál. Naštěstí měl po té době už své ortodoxní metody.* Tak zaprvé si nevzpomínám, že bych ti dovolil mi tykat, takže pozor na jazyk. Nebo budeš muset rodičum vysvětlovat, proč jsi domu přišel potlučený. Ano? Pro teď ti tu nezdvořilost prominu. Ale ať už se to neopakuje, * chytil hozený svitek a strčil si ho da pouzdra na zadku. Ze zad si zapečetil křidla a udělal s nimi to samé. Následně poklekl a vyvolal obří vránu.* Poletíme na místo takto. Bude to rychlejší a efektivnější. Vyskoč jí na hřbet, * počkal, až se modrovlásek vyhoupne nahoru a pak si sedl za něho. Ani ho nechytal. Kdyby spadl a rozmáčkl se o zem, tak by mu to nevadilo.* Drž se, trochu to hodí, * informoval a poplácal vránu po dlouhém černém peří na bohu. Opeřenec se v tu ránu vznes a vyrazil na místo určení, oteré bylo ve svitku popsané. Jelikož šlo o místo v zemi Ohně, měla by to vrána zmáknout na jeden zátah. Co se týče transportu.*

Za prvé si ja nepamätám, že by som ti niečo urobil. *Odsekol mu naspäť a viac menej ho zarazil, keď spomenul rodičov. Nemal to ako vedieť, ale aj tak, nemal to téma rád. Otec niekoľko rokov na misii - už si myslel dokonca, že tam i zomrel a Mayi bola jeho učiteľka...* Jo, tak to chcem vidieť akým, keď žiadnych nemám. *Pretočil očami pod slnečnými okuliarmi, nedal na sebe však poznať, že by sa ho to nejako dotklo. Riadil sa tým, čo mu kedysi poradila Akane... nedá to na sebe poznať, tak tomu malo byť.* Takže nevidím dôvod začať sa správať slušne k niekomu, kto má so mnou problém hneď od začiatku. *Dodal a sledoval ho, keď vyvolal vranu, na jeho tvári sa objavil menší úsmev.* Gingashira, už je to nejaká doba. *Prehovoril k vrane, ktorá mu v ten deň priniesla zvitok, aby jej podpísal a prevzal tak línii vrán kuchiyose.* To veru je, Sora. *Pokývol hlavou, ak by mohol, tak by sa aj usmial, ale mal zobák, takže to veľmi nešlo. Sora naňho vyliezol bez problémov.* Viem, už som na Gingashirovi sedel. *Povedal shinobimu. Operenec sa vzniesol do vzduchu a Sora sa trochu pousmial.* Je to úžasný pocit, na tebe znovu letieť. *Povedal vrane, ktorá sa zasmiala.* Tiež to už chvíľa bude. Darí sa ti dobre, Sora? *Sora ignoroval shinobiho, predsa len, Gingashira bol pre neho viac známejší ako on.* Aj hej, ďalšia B misia. *Oznámil mu Sora, rozhodne už mal aspoň jednu v tom čase za sebou.*

*Tak nemluv vůbec a bude to vyřešený. To že vyrůstáš bez rodičů je sice smolné, ale bez pokory ti někdo dřív nebo pozdeji rozbije nos, * odpověděl poučně a sám také utichl. Když ten kluk začal mluvit s vránou jako kdyby byli nejlepší kamarádí tak se musel pousmát. Sám jí znal nejspíše déle, než byl ten otravny kluk na světě. No nevyjadřoval se. Aspoň nějaké kamarády si udělal. Nebylo až tak podstatné, že to nejsou lidi. Za doprovodu ticha dorazili na místo, kde měli nukeninové podle všeho tábor.* Přistaň s ním. Já půjdu po svých, ať máme alespoň moment překvapení. Takto budou vědět jen o jednom z nás, * přikázal vráně a sám setrvačností sjel do strany. Pomalu přešel do volného pádu, až zmizel někde mezi stromy hustého lesa.

Fajn. *Odsekol, keď chcel, aby naňho nerozprával, tak naňho rozprávať nebude a tak ignoroval zvyšok jeho slov. Mal v sebe pokoru, ale nie každý si ju zaslúžil a tento shinobi? Bol na neho pasívne agresívny hneď čo za ním prišiel! Nezaslúžil si teda Sorovú pokoru. Leteli a leteli až doleteli.* Dobre Itami. *Povedala vrana a hodlal urobiť tak, ako mu skúsenejší shinobi povedal. Sora to sledoval a keď Itami - ako jej nazvala vrana zmizol, začal pristávať a Sora aktivoval byakugan, ktorý sa ukrýval pod slnečnými okuliarmi.* Už teraz ho nemám rád. *Povedal Sora tesne predtým než pristáli, videl oných nukeinov, dokonca našiel i Itamiho, jeho telo ho zarazilo, súčiastky... čo v ňom boli, nebol to človek. Aspoň už teraz nie.* Nie je to zlý človek, Sora. *Povedala mu vrana a Sora zliezol dolu.* Aj tak ho nemám rád. *Povedal predtým, než zmizol v obláčiku dymu a Sora sa jemne rozcvičil, než sa rozbehol smer nukeini, sám sledoval i Itamiho, kde je. Miloval tieto oči... videl toľko vecí.*

NPC nukein Aki

*Aki ovládala temnú lekársku chakru, sedela na strome a dávala pozor a robila ako takú návnadu, ak by sa niečo objavilo, zatiaľ čo jej partner, Ritsu bol ukrytý v korune stromov, ovládal jubaku jutsu a tak bol pripravený zaútočiť na niekoho, či niečo, čo by sa k nim priblížilo. Mala privreté oči, pohmkávala si melódiu, ktorú jej partner miloval, mala pekný hlas a takto spolu si bezstarostne dlho. Už od mala. Spolu opustili konohu a spolu sa stali nukeinmi. Ona bola Yamanaka a on Dokusei. Tvorili spoločne nádherný pár...*

*Spadl na zem a odpečetil Karasu, Sanshou, Sasori, Hiruko a Haha to Chichi. Společně takto společně šli v jedné skupince naprosto totožnou chůzí. Sasori byla uprostřed, Itami vepředu a po jeho bocích Hiruko a Sanshou. Zbytek šel vzadu. Ihned jak vyrazili, zapl Itami termovizi. Projel pohledem okolí a opatrně postupoval, dokud nespatřil dva rudé fleky.* Zdravím, * řekl diky genjutsu projekci blízko nukenínů, aniž by otevřel ústa.* Buď vás zabijeme nebo zajmeme. Pokud mě ale znáte, tak pro vás bude asi rozumější to zajmutí a nechání se uvěznit. Ono v tom žaláři tak hnusne ve finále není, * dodal svůj navrh na pomyslný stůl. Vážně se mu nechtělo bojovat a tak vyčkával v poměrně solidní vzdálenosti zhruba sto metrů.*

*Sora si všimol, ako Itami vyťahoval ďalšie, bábky.* Divný ossan. *Pretočil očami a zastal v bezpečnej vzdialenosti, kúsok od Itamiho, natiahol si na ruky ešte bojové rukavice, párkrát ruky v päsť, aby si rozcvičil prsty a čakal. Žena sedela na strome, muža videl predtým s byakuganom v korune stromov ukrytého. Očakával, že keď nebude Itami človek... bude mať tiež nejakú vychytávku, cez ktorú ich uvidí.*

Aki
Espere Itami... *Povedala, spoznávala ten hlas, ako malá jej častokrát počula rovnako ako videla naživo, ale už to pár rokov bolo, čo sa naposledy hoc cez náhodu v Konohe stretli. Prestala sa opierať o strom a pousmiala sa.* Radšej umrieť, než byť od Ritsua! *Zasmiala sa. Nevidela ho... čo ju štvalo, pretože on bojoval na diaľku, zatiaľ, čo ona nie.*

Ritsu
*Mlčal, nechal hovoriť svoju partnerku, ktorá hovorila zaňho. Na tvári mal termovíziu, takže mohol vidieť malú šmuhu, ktorá ich sledovala od z iného rožku lesa. Nakreslil teda do vzduchu znak Katsu, ktorý tam poslal, aby sa o to postaral. Bola to malá šmuha... takže aj keď nemôžu vyhrať proti Itamimu, zabijú aspoň to malé, čo si sem priniesol. Nechcel od Aki, väzenie by bolo ich odlúčenie... ale smrť, boli by spolu i po smrti.*

*Těší mě, že víte, * poděkoval za tuto mírnou lichotku.* Možná bych vám sehnal cely vedle sebe. Když budete sekat latinu, tak vás za pár let třeba i pustí. Nemáte zrovna vysokou úroveň nebezpečí, aby jste dostali doživotí. Pokud umřete, tak to bude rozhodně na delší dobu, * pomalu se k ním přibližuje a stále se snaží kráčet diplomatickou cestou. Znak Katsu mu samozřejmě neunikne. Neví,  co to bylo za techniku na takovou dálku, no s nastavenýma dlaněma před sebou vyčkává. Teď už by jakoukoliv známku odporu potrestal technikou. (Jinton: Genkai Hakuri Hashira) Kdy by podle termovize vystřelil proti nukenínce paprsek Jintonu.

*Sora pomocou byakuganu videl ako ten človek niečo robí, kreslil do vzduchu znak, ktorý jemu samému nič nehovoril, ale manipuloval s chakrou, čo sa samo o sebe nepáčilo a tak radšej zmenil hneď pozíciu, ako to dopísal a neskôr si uvedomil, že urobil dobre, keďze strom za ktorým bol sa rozdelil na polovičku. Musel jej teda i onen nukein v korune stromu vidieť. Bomby s dymom budú teda úplne jedno, keď jej mohol vidieť. Sora sa teda rozhodol zložiť pečate a privolal tak väčšiu skupinu vrán, nie však aby zakryli jeho, ale strom (Sanzengarasu no Jutsu) a znepríjemnili im život, zatiaľ čo Sora sa rozhodol ísť po žene. Vyliezol teda z úkrytu, ktorý mu bol k ničomu pomocou shinsin prišiel k stromu, vyskočil pomocou techniky a ženu zo stromu skopol pomocou Konoha Daisenpū. Sora letel hneď za ňou a keď dopadla na zem a on tesne u nej, tak popri páde použil Oukashou (30 sila, + sila 8- s rukavicami dokooy teda 38) a dal jej ranu do hrude, čím jej polámal rebrá a niektoré z nich sa zabodli i do pľúc. A tým ich prepichli a ona bola mŕtva. Poď ňou sa objavila celkom slušne rozbitá zem, od techniky. Chceli umrieť... nechceli žiť, inak by sa vzdali. Sora svoj zrak presunul na toho na strome, ktorý bol skamenený...* Zíď dolú, nech nemusím ísť pre teba hore! *Ukázal naňho Sora prstom. Kŕdel vrán odletel preč. Sora si lepšie upravil bojové rukavice na rukách.* Pošlem ťa za tvojou milou. *Zaujal bojový postoj, ktorý častokrát používala jeho mama pri boji s nim a jehi bratom a vyčkával na jeho kroky.*

Aki
*Svojim spôsobom... urobili všetkončo chceli, obaja sa stali nukeinmi ako malý, keď zabili jrj rodičov a ušli z dediny.* Keď nás chytia, prídu na ďalšie veci, takže si nemyslím, že by nás pustili. *Poskladala pečate, venovala sa jemu, zatiaľ čo parter sa venoval tomu druhému. Vytvorila niekoľko hadov z temnej lekárskej chakry a poslala ich smer Itami, no skôr než tam vôbec prišli.. prišli vrany, ktoré jej zablokovali videnie, lietali okolo nej a ona sa ich nemohla zbaviť... a zrazu skončila vo vzduchu, a potom na zemi mŕtva...*

Ritsu
*Keď to uvidel... Keď videl ako ten malý zmrd zabil jeho artnerku a ešte jej vyzval k súboju... Začal úplne ignorovať Itamiho. Aktivoval Raiton no Yori prvý stupeň a rozbehol sa na toho sráča malého.*

*Díky termovizi si všiml, že ten kluk zautočil dost neohroženě na nukenínku. Rychle ztrhnul svůj paprsek do strany na toho může. Jelikož byli v lese, tak Jinton bezmezně začal krájet veškeré porosty stromů, které se mu připletly do cesty, stejně jako by měl rozpůlit tohp týpka. Sora tak mohl v klídku vymlátit tamto babu jako bylo v odpise nahoře. Naopak nukenín o Itamim vedet nemohl, protože není na termovizi vidět a tak i samotný útok musel být naprostým překvapením.*

*Sora sa mohol teda v pokoji postarať o nukeinku, no skôr než stihol nukeina nejako extrémne vyprovokovať a dostať ho zo stromu, strom sa nejako rozpolil. Zameral sa teda na Itamiho skôr bez toho, aby sa na neho pozrel. Nukein sa strepal spolu zo stromu na polovičku a bolo po nich. Sora sa teda otočil priamo jeho smerom, zadíval sa ním, ale ako sa otáčal, deaktivoval si byakugan.* Čo to bolo ossan? *Spýtal sa ho, zaujímalo ho, čo použil... samozrejme sa tým smerom nepozeral dlho a zohol sa k nukeinke a začal ju oberať o, čo pri sebe mala a o to, čo prežilo... jednoducho ju obral, mŕtvej jej to bolo aj tak na dve veci a potom sa rozišiel k nemu, pokiaľ sa za tú dobu nepohol od tade.*

*Když bylo hotovo, zapečetil své loutky zpět. Nečekal by, že by ti dva byli až tak ubozí. No zároveň překvapil ten kluk ohledně toho, jak si s jedním z nich poradil. Pomalu šel až k němu a stále ostražitě sledoval okolí s jedním termovizním okem.* Co to bylo? Málem tvoje smrt. * Počkal, až se chlapec z okrádání zvedl a pak mu jednu napálil pěstí přímo do obličeje. Byl mnohem rychlejší a jeho reakce byly jakožto loutky srovnatelné s Kg, takže Sora neměl úplně možnost na vyhnutí se. Nedal mu až takovou ránu, aby ho zrakvil a zlomil mu třeba nos. Na brýle to však muselo bohatě stačit.* Měl by jsi si pro příště zapamatovat, že je potřeba dávat pozor a nejít do všeho po hlavě. Zvlášť při vstupu k nepříteli mimo zorné pole spojence, * začal ho okamžitě poučovat. Věděl, že je ten kluk mladé "ucho" a tak potřeboval dostat lekci. Být s ním někdo, kdo neměl v očích aktivní termovizi, byly by dva kousky i z něho.* Možná že by pomohlo nemít na ksichtě frajerské černé brýle a zbytečně si neomezovat zrak. Myslím, že není potřeba schovávat takové hezké oči i když věru... nejsou úplně obvyklé, * pokračoval by pokud by brýle Sorovi skutečně sletěli, jakože nejspíše ano. Modré vlasy a dokonale bílé oči? Do toho je Dokusei. Tady už mu to smrdělo hodně. Nic ale neříkal i když tušil.*

*Sledoval ako sa jeho okuliare skácali k zemi, zostal ohromene stáť, za to, že si dovolil mu fakt jednu vraziť. Ani si nerobil nič z toho, že ho bolel ksich, skôr ho srali jeho okuliare. Náhrad abola teraz fuč a týmto pádom... musel vytiahnuť náhradu náhrady. Pravda, veľmi si ho nevšímal aj cez aktiváciu byakuganu... ale to neznamená, že mu mohol vraziť, to mohla len jeho mama. Nič však nevravel a na moment možno i vyzeral, že jeho slová prijal, keď však prišla reč k okuliarom... Keďže mal dostatok chakry, ani neváhal, vôbec sa naňho nepozrel a nečakane sa roztočil a tak použil Kaisen, Itami, nečakane a čo najrýchlejšie a keď sa podarilo, tak Itamiho odhodil... a použil shunshin priamo k nemu. Do ruky nahromadil chakru Oukashou a udrel jej do hrude svojou plnou silou priamo k nemu.* Tvoje slova chápem, bola to moja blbosť, ale fyzickú silu si nechaj pre seba. *Pozeral sa na neho tak, ako sa občaz zvykla na neho pozerať nahnevaná Mayi, úplne rovnaný výraz. Potom svoje oči deaktivoval a aj nahnevaný výraz bol preč. Nedalo sa zaprieť, že to bol jej syn, tak ako jeho. Šiel si pre svoje okuliare, ktoré ležali na tráve rozbité, zohol sa a zdvihol ich zo zeme.* Už mám len jedny...

*Jen co mladík použil rotaci tak si potvrdil i to, že jde o ty známé oči, které tolikrát viděl. Chakra ho vyhodila do vzduchu. Snad by se i zasmál, kdyby mohl. Místo toho se v letu přetočil a dopadl bezpečně na nohy. V tom se u něho kluk objevil a pokusil se mu dát ránu pěstí. I na to měl lehkou odpověď a prostě se rozložil na molekuly. Pokud má aktivní Byakugan uvidi to nejspíše jako obláček chakry kterým promáchl a prošel. Itami se okamžitě zformoval v kleče za ním a jak už bylo zmíňeno, tak tady měl navrch fyzicky v každém ohledu. Složil pečeť tygra a provedl techniku přezdívanou jako Tisíce let bolesti.(Sennen Goroshi), kterou kluka odhodil.* Vážně? * zarazil se, když si opět stoupl. Zvedl paži a podíval se na ní.* Za nás se tomu říkal výchovný plácanec, myslím. A nebo už nemám odhad na svojí sílu, * začal překvapeně uvažovat. Kdo by čekal, že rána dřevem bude bolet :'D * Ale viděl jsem tam nějaký potenciál kluku! Jen tu horkou hlavu zchladit a bude to ideální, * počkal až se mladík zvedne, aby mohli pokračovat konečně i v klidu.* No tak to půjdeme odškrtnout do vesnice. Mám pocit, že pro nás bude mít Hokage ještě nějaké mise. Nakonec nejsme placený od toho, aby jsme tu probírali lekce výchovy.*

*Vnútorne nebol ani sklamaný a ani prekvapený, že si vyplytval svoju chakru podstate pre nič za nič, pretože jeho kaiten ustál a ešte dostal na tlamu. Bolelo to snáď viac, než keď s ním o zem hodila Mayi. Dokonca sa tentokrát do toho ešte preletel aj on, rovnako ako Itami predtým. Čo to bolo za techniku netušil a ani priveľmi nestihol reagovať, nemal sa teda ako brániť a preto skončil na zemi, zopár metrov od neho.* Hmpf. *Vydal zo seba len a po chvíli sa zdvihol zo zeme, opäť na nohy, nebol to človek, kus dreva a michanizmu, čo dokázalo používať chakru. Divné čosi, čo rozprávalo ľudskou rečou, vyzeralo to ako človek a tvárilo sa to ako človek, no nebolo to človek. Pozdvihol k nemu však biele oči, keď povedal, že to čosi do seba malo. Bola to očividná pochvala a rada k tomu.* Popracujem na tom. *Zamumlal, uznal totiž svoju porážku a pomaly šiel k nemu. Dokonca deaktivoval aj svoje oči a len pokývol hlavou, s tým, že by sa mali vydať naspäť do konohy. Mohlo by tam na nich čakať niekoľko ďalších misii. K tomu sa nevyjadroval, len prikývol a vyrazili.*

*Zamířili spolu směrem ke Konoze. Tentokrát bez zytečných slov a rozepří. Vesta k překvapení trvala v neutrálním duchu. Hlavně proto, že oba mlčeli. Itami měl však touhu něco říct. Když už věděl, kým kluk je, chtěl ho také více poznat. Chtěl věděl, jak se jeho krev má a jak se mu daří v životě. Lidi rád neměl to ano, ovšem uvědomoval si, že to ten kluk bez skutečné rodiny nemá až tak snadné.* Jak se ti daří doma? Máš nějaké sourozence? * začal naprosto nenápadně, aby přerušil trapné ticho. S poučkama se rozhodl skončit. Svoje už řekl a bylo jen na tom mládenci, aby si to nějak přebral.* Neznáš náhodou Maiy Kaizo? Slečna s černýma vlasama. Určitě moc milá paní... * zohlednil to, jak viděl černovlásku chovat se ke svým dětem. Ta ženská milou povahu ukázala jen málo, ovšem k těm prckům jinak přistupovat zřejmě ani neuměla.*

*Cesta pokračovala v tichosti, ani jeden nemal čo povedať. Aj keď mal Sora veľa otázok, ako napríklad, prečo má telo také aké má. Kus dreva, s ľudským rozumom. Určite nemal emócie, a na rešpektu si potrpel asi len tak z pravidla.* "Ako dlho môže byť takýto." *Samosebou, keď sa zamyslel, tak Itami Espere bolo v konohe známejšie, rovnako ako meno jeho mamy, takže sám začal uvažovať, že by mu aj sám prejavil trochu... čo to trepal, tento človek aj tak po ňom hneď od začiatku vystrelil ako by sa nechumelilo. Pozrel sa na neho, keď sa spýtal, či má súrodenca.* Mám o niečo málo staršieho brata. *Odpovedal mu na otázku, ktorú sa spýtal a pokračoval v ceste. Nemal problém mu na nich odpovedať, vlastne bolo konečne po tom tichu.* Poznám. Je veľmi milá. *Pokývol hlavou. Mayi k nim vždy bola milá, ale keď spolu cvičili, bola ako vymenená, ale vždy bola na nich inak milá. Viac to však rozoberať nemohol, nesmel o nej rozprávať.*

*,,Tak to musí být on,"* potvrdil si, když uslyšel zmínku o bratrovi toho kluka. Maiy říkala, že tu jsou dva. Tím třetím byla Chika.* Myslel jsem si to, * pokýval krátce hlavou. Modrovlasý klučík nebyl rozhodně sdílný nebo alespoň nechtěl být, což Itami chápal. Přeci jen s ním měl před několika minutama konflikt. Tedy Itami to za konflikt úplně tak nepovažoval, jelikož skoro nepohl zadkem a spíše mu jen vyčetl začátečnické chyby. To ale nebylo důležité.* Pokud jí potkáváš často, mohl by jsi jí ode mě něco dát? * zeptal se a začal hrabat v pouzdru na zadku, z kterého vytáhl svitek s inkoustovým perem. Předtím, než ho chlapci podal, tak ho rozvinul a cosi do něho začal psát.* Ne, že do něho budeš koukat těma tvýma očima, * nadrzvedl pohled nad pergamen a varovně koukl na malého Soru. Svitek pak zpět zabalil, zapečetil, poklekl a natáhl ruku před sebe. Věděl, že Maiy jeho krev stále má. Aniž by se zeptal, tak napojil chakrová vlákna na Soru, který by ho s jeho momentální fyzickou silou nikdy v životě nemohl přetlačit a tím ho začal ovládat jako loutku. Pomalu ho donutil udělat kroky až k němu. Když byl pak dostatečně blízko tak zatáhl, aby mu kluk spadl do náruče. Jeho dřevěné paže se omotaly kolem něho a pevně mladého shinobyho objaly. I když toho kluka necítil, tak věděl, jak příjemné je obejmout někoho z vlastní rodiny. Nedržel ho vůbec krátce. Pak když ho pouštěl, vložil mu do ruky onen svitek.* Tak já mizím. Mám ještě spoustu práce, * zalhal a rozcuchal chlapci vlasy. Ihned po tom ho odpoutal od chakrových vláken. Jeho ruka zajela zpět do pouzdra a vytáhla další svitek. Rozvinul ho a objevil se kouř. Všechno proběhlo tak rychle, že než se bílý oblak rozplynul, měl na zádech opět křídla. Ta se roztáhla do stran po celé své délce, až rozvýřila okolní prach. Červené slitinové pláty začaly s odrazem sluníčka karmínově zářit. V tu chvíli s nimi prudce mávl, až vytvořil lehkou tlakovou vlnu, při které rychle vzletěl do nebe.*

Znění dopisu:
"Ahoj Maiy,
Oko jsem Nyoko předal a transplantoval přesně tak, jak jsi si přála. Při svém pobytu v pevnosti jsem si však uvědomil, že jsi měla pravdu. Už nejsem člověk a stejně jako ty, tak i mala Chika by jste se mnou nebyly šťastné. Jsi skvělá matka, která by kvůli dětem zůstala i se stromem a to na tobě obdivuju i když budu rodinu vždy považovat za největší lidskou slabinu. Omlouvám se, že ti posílám takto dopis, jenže jsi jediný člověk, který by mě přiměl změnit mé rozhodnutí. Vracím se zpět do země Železa na dobu neurčitou a to, co se mnou bude nevím ani já sám.
PS: Sora má úžasný výraz po tobě a je stejný paličák jako já. Zkus to z něho trochu vymlátit při tréninku."

*Pokývol hlavou, vydal i uhm súhlasne. Mohol by jej niečo predať, nerobilo mu to problém. Určite sa s ňou čoskoro stretne, takže chvíľu sledoval, stál na mieste a nechal jej písať odkaz pre Mayi.* Nebudem. *Dovolil si mierne nafúknuť tváre. Dodržiaval súkromie a to, čo nepatrilo jeho očiam sa nesnažil zbadať. Pozeral sa aj bokom, na okolie, preč. Len nie smer zvitok. Dokonca ani byakugan nemal aktivovaný, aby sa mu nestalo, že doňho omylom nahliadne.* Hej! *Vydal zo seba, keď sa jeho telo začalo samé od seba hýbať k Itamimu, priamo do objatia. Nechápal prečo jej objal. Nechal sa objímať, nemal ani veľmi na výber, ale z nejakého dôvodu... aj keď ho Itami nedržal krátko, jemu to tak prišlo, znovu boli od seba, Sora naňho uprel svoje veľké biele oči po Mayi, zadíval sa na neho. Trochu hlavu sklonil, keď sa Itamiho ruka dotkla jeho modrých vlasov, rozcuchlala ich. Pokývol hlavou.* Dobre. *Zamrmlal len. V ruke držal zvitok pre Mayi, no zvyšok sa stal tak rýchlo, že to takmer nestihol ani postrehnúť. Tlaková vlna sa pohrala s jeho vlasmi, oblečením. Sora sa zadíval na zvitok. Uchopil jej ešte pevnejšie a potom sa vydal domov.*

Koniec.