Brána Kumogakure

*Misaki se dívá na ty dva a jen se trochu pousměje, protože byla ráda, že se konečně nehádají, nebo že si prostě nevyměňují názory.* „Tak fajn, můžeme tedy vyrazit, ale musíte mě tam zavést,“ *poví jím, poté co se spolu přestanou bavit.* „Super,“ *poví, když jeden z nich řekne, že můžou vyrazit.* „Mimochodem, vy chodíte na akademii nebo ještě ne,“ *zeptá se jich trochu zvědavě, protože na toto téma ještě nedošlo, takže by ráda věděla, jestli chodí na akademii nebo ne.* 'Hmm doufám, že se nenaštvou, pokud na ní ještě nechodí,' *řekne si v duchu Misaki a celkem zvědavě se na ně dívá, zatímco jde vedle nich.*

*Misaki poslouchá ty dva a jen se trochu pousměje, když řeknou, že už chodí na akademii.* „Tak to je fajn, že vás to tam baví, ale po akademii je to lepší, protože je mnohem více času na tréninky a taky se chodí na zajímavé mise,“ *poví jím Misaki a pak se na nějakou chvíli odmlčí, protože to bylo asi vše, co by jim k tomu ještě mohla říct.* „Tak techniky jsou důležité, bez nich by jste v boji moc neobstáli,“ *poví Misaki. Misaki pak jde za nimi a nějakou chvíli mlčí. Když se jí pak zeptají, co vlastně dělá, že vypadá hodně zkušeně, tak se jen trochu pousměje, protože jí to trochu překvapilo, že se jí na to ptají.* „Mno abych řekla pravdu, tak já jsem lovec odměn, takže chytám nukeniny, kteří se pohybují po světě a ještě jsem lékař,“ *poví jím Misaki a pak se nějakou chvíli odmlčí, aby je to nechala vstřebat a pak se třeba mohli zeptat na něco dalšího, co by je zajímalo.*

*Misaki pomalu pokračuje v cestě vedle nich a přemýšlí nad jejich slova.* „Mno abych řekla pravdu, tak v Suně taky máme zkoušky typu, že jsme museli někoho jiného zabít a ještě při tom přežít několik dnů ve skalnatém údolí,“ *poví jim Misaki, protože to je doba, na kterou moc ráda nevzpomínala, protože to bylo něco, na co by nejraději na vždy zapomněla. Poté se nějakou chvíli dívá mlčky na ty dva a přemýšlí, co by z nich mohlo být, protože jí připadali celkem zajímaví. Jejich další slova jí trochu zarazí.* „Mno abych řekla pravdu, tak si to vůbec nemyslím. Popravdě jsem se stala lovcem nukeninů, protože můžu hodně cestovat mimo vesnici a nemusím tam pořád sedět,“ *poví jím Misaki a pak se opět na nějakou chvíli odmlčí, protože přemýšlí, co by jim měla ještě třeba říct, ale nic moc jí nenapadá, takže je raději potichu, pokud se jí oni nebudou chtít ještě na něco zeptat.*

*Nechá ty dva, aby nad tím nějakou dobu přemýšleli, protože nějak neměla co víc by jim k tomu řekla, protože tohle bylo něco co nikdo z nich aktuálně nemohl změnit, takhle prostě ninjové uvažovali a takto to prostě bude minimálně ještě nějakou dobu pokud ne na vždy, protože Misaki měla tkaový pocit, že to nejspíše nikdo nezmění, to jak doteď žili a skládali zkoušky bylo celkem užitečné, prostě odpadli lidi, kteří byli až moc slabí. Poté co jeden z nich promluví, tak se na ně Misaki podívá a pak se na nějakou chvíli odmlčí, protože přemýšlí, jestli už někdy něco takového viděla.* 'Jako ano jednu takovou věc jsem už viděla, ale nevím, jestli bych jim o tom měla říkat, protože by z toho mohl být ještě problém,' *řekne si v duchu Misaki a pak se na ně nějakou chvíli mlčky dívá a přemýšlí.* „Mno abych řekla pravdu, tak jednu takovou techniku jsem viděla a abych řekla pravdu, tak už nikdy více bych se s ní nechtěla potkat. I když onen uživatel byl zraněný a to celkem vážně, tak pořád žil a tvářil se, jako kdyby mu nic nebylo,“ *poví jim Misaki a pak se opět raději odmlčí, protože si nepamatovala, jak se ta schopnost jmenovala, ale věděla, že by proti někomu takovému už znovu bojovat nechtěla, což měla takový pocit, že někdy ještě bude muset, ale s tím se prostě nedalo nic dělat.* „Co vy už víte, co chcete jednou dělat nebo ještě vůbec ne a necháte si to až na později, až si budete muset jednou něco vybrat,“ *zeptá se jich celkem zvědavě Misaki.*

*Možná to Misaki neměla říkat, protože tohle byly prostě věci, o kterých se moc nemluvilo, ale tak to už bylo jedno, protože tohle prostě jednou potkat můžou a nemusí dopadnout tak dobře, jako Misaki, i když kdyby tam s ní tenkrát nebyl Batsu, tak kdo ví, jak by to dopadlo, ale nad tím už Misaki raději nechtěla přemýšlet, protože už to byla minulost a vylad ráda, že to je za ní, protože by něco takového už nejspíše nechtěla zažít, ale nikdo neví, co bude.* „Lovec nukeninů, jo,“ *poví mu celkem zamyšleně Misaki a pak se na nějakou chvíli odmlčí, protože jí to celkem překvapilo.* „Mno uvidíš, třeba tě do té doby zaujme ještě něco jiného, protože je hodně zajímavých povolání,“ *poví mu Misaki a poté pokračuje v cestě.*

*Misaki pomalu pokračuje v cestě a přemýšlí nad všim možným, protože ti dva se nějak odmlčeli, takže nastalo trapné ticho.* 'Mno mám takový pocit, že kdyby tohle žilo v Suně, tak by se tam třeba i někteří lidé při tom vedru zbláznili,' *proletí Misaki hlavou, protože z toho prostě mě takový pocit, protože Suna už tak byla celkem šílené místo k životu, oproti tomuto místu a mít tam ještě osoby, které jdou po ulici a samy se sebou se hádají by byl prostě masakr. Když se po nějaké chvíli konečně dostanou na místo, kde šli, tak se Misaki jen pousměje, protože byla ráda, že už tam konečně došli, protože už měla celkem hlad.* „Super, jsem ráda, že jsme konečně tady,“ *poví jí Misaki a mile se na ně usměje a následně vejde dovnitř a rozejde se k jednomu volnému stolu nedaleko.*

*Misaki dojde tedy ke stolu a posadí se. Poté sleduje ty dva, protože je na ně celkem zvědavá. Když ti dva dojdou ke stolu, tak se jen pousměje. To, že se rozdělí jí celkem překvapí, ale raději to nenechá na sobě znát, ale raději si vezme jídelní listek a začne si ho prohlížet.* 'Hmm, takže copak tady mají dobrého,' *řekne si v duchu Misaki a nějakou chvíli si prohlíží jídelní lístek. No potěší ji, že tam mají smažené nudle s kuřecím masem, tak jídelní lístek položí na stůl. Když přijde obsluha, tak se podívá na onoho muže.* „Dobrý den, dala bych si prosím ledový čaj a smažené nudle s kuřecím masem,“ *poví obsluze.*

*Misaki poté co obsluha odejde, tak se podívá na Danteho a poslechne si jeho slova a jen se trochu pousměje, když si ještě objedná čaj.* „Mno trochu jsi zaspal to objednání ne,“ *zeptá se ho trochu zvědavě, ale nic vím mu k tomu neřekne, protože do něj nechtěla až tak moc rýpat.* „Abych řekla, tak je to moc je oblébené jídlo, když mám příležitost, tak si ho objednám,“ *poví jím Misaki a trochu se pousměje.* „Mno to se občas stane, že na něco zapomeneš,“ *poví mu Misaki, ale pak už to raději moc neřeší, protože to bylo asi na moc dlouho.* „Jak se těšíte na geninské zkoušky, aby jste konečně byli geninové a mohli začít dělat mise, i když i ty D mise jsou celkem nudné, ale hold se udělat musí, abych človek mohl jít na chuuninské zkoušky,“ *zeptá se jich celkem zvědavě.*

*Misaki položila svou otázku a nějakou chvíli byli ticho, z čehož byla trochu nervózní, ale tak co se dalo dělat, protože si odpověď nejspíše museli rozmyslet a nebylo kam spětchat, takže čekala co jí na to řeknou. Když začne Dante mluvit, tak se na něj podívá a poslouchá jeho slova.* „Tak to jo, ale neboj, to půjde, ještě máte nějaký čas na to trénovat a učit se nějaké nové techniky a dále trénovat a vylepšovat spolupráci, takže bych to ještě nějak moc nehrotila a trénovala a pak uvidíte že to zvládete bez problémů,“ *odpoví mu Misaki, protože měla takový pocit, že to půjde.* „Hmm Doku, to je nějaký super klan nebo tak,“ *zeptá se trochu zvědavě Misaki, protože si nebyla jistá, jestli o něm něco zjistí a pokud se nepletla, tak z toho klanu byl Arita.*

*Misaki poslouchá slova Danteho a na nějakou chvíli se odmlčí, protože potřebovala trochu zpracovat informace, které se teď dozvěděla.* „Aha, abych řekla pravdu, tak jsi mi řekl celkem zajímavé informace, protože něco málo jsem už věděla, protože jsem na chuuninských zkouškách bojovala proti někomu z klanu Doku a abych řekla pravdu, tak pokud bych ho měla za spojence, tak bych byla ráda, ale znovu proti někomu takovému bojovat bych už opravdu nechtěla,“ *poví jim Misaki a pak se na nějakou chvíli odmlčí.* „Nebojte, věřím, že nebudete bojovat proti někomu jinému a určitě vyhrajete,“ *poví jim Misaki, aby jim trochu zvedla náladu.*

*Misaki poslouchá ty dva a jen se trochu pousměje, protože to bylo celkem zajímavé co říkali.* „Mno, ale pokud budete trénovat, tak věřím, že se vám povede vyhrát nad kýmkoliv,“ *poví jím Misaki a mile se na ně usměje.* „Mno abych řekla pravdu, tak znám někoho z Doku a ta osoba je v pohodě,“ *poví jim Misaki, samozdřejmě myslela Aritu.* „Hmm copak teď chcete dělat, co kdybychom se někde prošli, ráda bych se trochu podívala po Kumogakure,“ *poví jím Misaki a dívá se na ně, jak se spojili v jedno osobu.* 'Hmm ti dva jsou fakt zajímaví,' *řekne si v duchu Misaki.*

*Pomalu pokračuje v cestě a přemýšlí nad vím možným. Když jsou ti dva celkem dlouho potichu, tak se na ně podívá, protože z toho byla celkem nervózní a moc nevěděla, co by si o tom měla myslet.* „Mno, tak se můžeme jít asi klidně podívat do tréninkové oblasti, stejně mám takový pocit, že brzo vyrazím na nějaké místo, kde si trochu odpočinu, protože jsem po té cestě celkem unavená,“ *poví jim Misaki a mile se na ně usměje.* 'Hmm, Kumo je celkem zajímavé místo, i když by asi bylo mohem lepší, kdybych tady byla s někým jiným,' *řekne si v duchu Misaki.*

*Misaki se na něj podívá a jen souhlasně kývne hlavou.* „Mno jestli potřebujete jít, tak klidně běžte, se tady nějak zabavím, stejně bych se už pomalu vydat na nějaké místo, kde bych mohla přespat, jsem trochu unavená po té cestě,“ *poví jim Misaki nechtěla, aby měli nějaký problém, takže by je raději nechala jít, než aby z toho něco měli mít.* „Takže, pokud potřebujete, tak klidně běžte domů,“ *poví ji milým hlasem Misaki a dívá se na ně, co jí na to odpoví.* 'Hmm, asi bych si měla najít nějaké místo, kde se ubytuju a zítra možná vyrazím zase někde jinde, to si ještě zítra rozmyslím,' *proletí hlavou Misaki.*

*Misaki poslouchá slova Danteho. Když jí řekne, že se ta tréninkové oblast nachází, tak se na něj mile usměje.* „Dobře, díky za informaci,“ *odpoví mu Misaki a pak se na nějakou chvíli odmlčí, protože nějak neměla co víc by mu řekla. Ve chvíli, kdy řekne, že už budou muset jít, tak se na něj podívá.* „Jo jasně, nebudu tě zdržovat, aby jsi z toho neměl nějaký problém. Možná se ještě někdy potkáme, třeba na nějaké misí, kdo ví. Tak se měj,“ *poví mu Misaki a následně se vydá směr tréninková oblast, aby si to tak trochu prohlédla. Po nějaké době se vydá zpět na místo, kde je ubytovaná.*

*Další den se Misaki probudí celkem pozdě.* 'Hmm, musím říct, že mi není ani nějak moc špatně,' *pomyslí si Misaki. Následně vstane z postele a jde do koupelny, kde si dá sprchu a po chvíli se vrátí zpět do pokoje aby se převlékla. Následně si vezme čelenku Suny, kterou si dá kolem krku, na pravnou nohu si dá pouzdro se zbraněmi, velké pouzdro si dá za opasek, a nakonec si vezme ještě Kusanagi no Tsurugi, kterou si dá také za opasek. Když má vše, tak se vydá někde na snídani. Poté co se nají, tak se vydá do ulic Kumogakure a hledá klanovou čtvrt klanu Kumamuchi, aby se zastavila za Dantem a Reisu, aby se podívala, jak jim je.*

*misaki pomalu pokračuje v cestě a přemýšlí.* 'Hmm, doufám, že ti dva budou v pohodě, protože včera vypadali celkem zničeně. Snad se jim něco nestalo,' *řekne si v duchu Misaki. Po nějaké chvíli se objeví u brány klanu Kumamuchi, což jí celkem překvapilo, protože vůbec nevěděla, kde to je a najednou se tam objevila.* 'Mno to se povedlo, že už jsem tady,' *řekne si v duchu Misaki a pomalu pokračuje v cestě. Najednou uslyší, že k ní někdo běží, takže se zastaví a čeká, kdo to je. Když uvidí Danteho, tak se jen trochu pousměje.* „Ahoj,“ *pozdraví je a pousměje se.*

*Misaki jen souhlasně kývne hlavou a sleduje ty dva. Když pak řekne že to včera bylo fajn, tak se jen trochu pousměje. Ale dost jí překvapí, že jen mluvil o tom, co se dělo u jezera, ale nic dalšího ne.* „Ehm, nic dalšího si nepamatuješ,“ *zeptá se ho trochu překvapeně Misaki, protože doufala, že si pamatuje co se dělo ještě pak.* „Mno dneska mám ještě volno, uvidíme, co budu dělat dále ještě nevím,“ *poví mu Misaki a mile se na něj usměje.* 'Mno nevypadal ještě nějak moc opitě, ale vypadá to, že na tom byl hůř než než se zdálo,' *pomyslí si Misaki.*

*Misaki poslouchá slova Danteho a přemýšlí, co by mu na to měla říct.* „Mno bylo jsme v jednom podkniku, kde chodíš, tam jsme byli nějakou dobu, než jsi se rozhodl, že ti to stačí a pak jsi se vydat se mnou k hotelu a pak jsi se vydal domů a víc už toho o tobě nevím, ani nevím za jak dlouho jste se dostali domů, takže jsem se rozhodla, že vám dneska zajdu skontrolovat, jestli jste se vůbec dostali domů,“ *poví jim Misaki a jen se na ně pousměje. Ve chvíli, kdy jí řekne Dante, že jí dneska zajistí den plný zábavy, tak se na něj trochu zvědavě podívá.* „Mno tak fajn, můžeme něco podniknout, stejně dneska opravdu nemám nic v plánu,“ *poví mu Misaki a mile se na něj pousměje.* „Takže, kde vyrazíme,“ *zeptá se ho trochu zvědavě.*

*Misaki se dívá na ty dva a je celkem zvědavá, co jim šrotuje v hlavě.* 'Hmm, myslím, že jsem ráda, že třeba neumím číst myšlenky, protože občas bych se asi divila,' *pomyslí si Misaki a dívá se na ty dva dost zvědavě. Nějakou chvíli bylo takové trapné ticho, protože Dante mluvil s Reisu a Misaki nějak moc nevěděla, co by jim měla říct a stejně měla takový pocit, že ti dva jí teď budou stejně ignorovat, protože byla zabraní do svého rozhovoru. Ve chvíli, kdy na ní promluví Dante, tak se na něj podívá a na nějakou chvíli se zamyslí.* „Mno abych řekla pravdu, tak už jsem tady byla několikrát, ale pořád mi ještě přijde, že jsem ještě neviděla celou Kumogakure no Sato, takže pokud by to šlo, tak bych se chtěla podívat na místa, kde jsem ještě třeba nebyla nebo spíše, o kterých neví lidé mimo Kumo,“ *poví jim Misaki co by ráda viděla a doufá, že ti dva něco vymyslí, přece jen Misaki prostě nebyla zdejší, tak by se ráda podívala někde, kde by jí to samotnou nenapadlo.* 'Hmm, snad něco vymyslí a nebudu tady za blba,' *pomyslí si Misaki a dívá se na ty dva.*

*Misaki si vyslechne jeho slova a na nějakou chvíli se zamyslí.* 'Abych řekla pravdu, tak mě vůbec nic nenapadá, co bych tady chtěla vidět, není asi nic co bych nějak o Kumogakure věděla, takže asi to budu muset nechat na něm, což jsem stejně měla v plánu,' *pomyslí si Misaki a pak se podívá na Danteho.* „Tak jo, to pojzemí zní dobře,“ *poví mu Misaki a mile se na něj usměje.* „Vzhledem k tomu, že nevím, co by jste tady mohli mít zajímavého, tak to prostě musím nechat na tobě,“ *poví mu a pak se na chvíli odmlčí.* „Neboj po chuuninských zkouškách už budeš moct vyrazit do světa, takže to budeš mít v pohodě a nebudeš se muset nudit jen tady,“ *dodá ještě a pak čeká, až budou moct vyrazit.*