Brána Kumogakure

*Když se konečně rozejdou, Misaki se Dantemu přizná, že se již tady s někým porvala a Dante si spíše pro sebe poví:* No jo, podělaní krtci. Na povrch vylezou jen proto, aby dělali problémy a když se tu někdo náhodou nachomýtne, tak s ním mají problém, jakoby oni byli ti ublížení. *Tuto část Kumogakure ze srdce nenáviděl a kdyby bylo na něm, vyvolal by nějaké zemětřesení a podzemní část Kumo srovnal se zemí, včetně zdejších. Nyní k tomu měl další důvod, takže jich měl již celkem pět. Když mu Misaki začne povídat o Sunagakure, Dante se na ní jen usměje a poví jí:* Hele, neboj se. Zkoušky jsou blízko a ta Temnota nevypadá, že by se jí zrovna chtělo loučit. Ale díky za radu, určitě jí využiji a podívám se do Sunagakure no Sato v tomto období. A co víš, třeba se tam střetneme a tentokrát mi budeš ukazovat nějaké zajímavě věci Ty.

*Misaki jim poví, že v Sunagakure no Sato vychází všechny klany spolu v pohodě, což jej trochu zarazilo.* "No tak to je tedy super, pokud je Sunagakure no Sato tak klidná, možná bych tam mohl často setrvávat. Ale proč v Kumogakure no Sato to není také takové? Proč tu musí být rivalita mezi klany a proč hlavní agresoři jsou právě z klanu Doku?" *Danteho myšlenky byly zmatené, ale on klan Doku znal jen z vyprávění a také, když plnil mise a hlídal klučinu. Ani na jméno si již nevzpomínal, jak dávno to bylo. Její další slova a básnění o Suně, i když s notnou dávkou sarkasmu a ironie, Danteho zaujala.* No, musím říci, že by to byla pořádná výzva. Ale pokud bych měl sebou láhev vody a nebyli bychom nějak extra daleko, tak by to mohla být i taková zábavná hra. *I Dante si všiml, že Reisu nemluví, ale po tom všem, co jim provedl, se tomu nediví. Mlel včera voloviny a dostal na budku, nejspíš tedy nechtěl, aby se to opakovalo.*

*Když Dante prolomí ticho, Misaki se toho ihned chytla. Její povídání spíše znělo, jakoby jej odrazovala od Sunagakure.* "Tak to doopravdy nechápu. Jednou je to její domovina, tak jsem na ní alespoň trochu hrdý. Zajímalo by mě, zda takto budu mluvit v budoucnu já o Kumogakure, pokud bych byl nějak cestovatelský typ." *Moc se nad tím neohlížel a spíše jí proti argumentoval:* Víš Misaki, někomu by se v Sunagakure mohlo líbit více, než v jiných vesnicích. Vždyť, i písek, kaktusy a další věci jsou tak moc zajímavé. A navíc, to že je tam teplo znamená, že se tolik nemusíte starat o teplé obleky. A navíc, strašně moc mě fascinují ty zvířata... Štíři? Ty potvory, co mají ocas s jedem a čím menší je, tím více je jed prudký.

*Misaki i nadále dává řádné argumenty, proč je pro ní Sunagakure vlastně peklo.* "Chápu, že její ovládání ledu je zrovna v Sunagakure k ničemu, ale i přesto takto hanit svojí domovinu? Kdyby mě slyšel Zira takto mluvit, tak bych se i vsadil, že mě z tohoto místa odhodí až zpět domů a bude mě nutit trénovat, dokud nepadnu," *zamyslí se Dante a dále jí poslouchá. Nakonec jí odpoví:* No, i když je nehostinná, tak si představ, jak by to vypadalo, kdyby jsi žila třeba tady? Výchova tady v Kumo a Suně jsou určitě jiné a také, hlavně prostředí a lidé tvoří charakter. *Když začne mluvit o nedostatku jídla, Dante jen tak zmíní:* No, voda je na nic, když není. Nám tu asi za chvíli začne hladovka, pokud nebude více lovců, co by lovili zvířata.

*Když Dante vidí, že jeho slova donutila Misaki k přemýšlení, jen si vnitřně povzdychne.* "Snad jsem neřekl nic špatného. Možná je to jen můj názor a já jsem to nyní nehorázně přepískl. Co mě to vůbec napadlo? Říci tohle nahlas? Dante, ty jsi občas strašný idiot," *pokárá sám sebe, ale reakce Misaki je přesně opačná, než čekal. Usměje se a poslouchá její další slova, která jej upřímně mrzí.* "Sakra, to jsem nevěděl. Kdybych to jen věděl, neřekl bych takové voloviny.." *pomyslí si Dante a jen jí smutně poví:* To Tě potom již chápu.. Musí to být strašně úžasný pocit, když cestuješ sama a staráš se sama o jídlo. A moc mě to mrzí, že je na tom Suna tak špatně. Kdybych mohl, tak vám nějak pomohu.

*Když Misaki poví, že je netřeba se omlouvat a začala házet vinu na předky, Dante se zamyslí:* "No jo, zajímalo by mě, koho napadlo postavit obří vesnici ve skalách a ještě udělat vlastní podzemní část? Bylo to vůbec chytré? No ano, z defenzivního hlediska ano, ale zase při ústupu by to bylo bez technik pěkně na pytel se vracet nahoru." *Na její slova však odpoví:* No, ale přestěhovat se můžeš, ne? *Když chvilku mlčí a najednou promluví, Dante se zamyslí nad dalším tématem. Po chvíli odpoví:* No, tak třeba, co si myslíš o ostatních vesnicích? Jsou více v pohodě než Kumo a Suna?

*To, že patřila pod Sunu a nejspíše by jí to nevyšlo jej hodně mrzelo.* "Kéž by to nějak šlo udělat nebo zajistit. Ale tak, je snad lovkyní nukeninů, ne? Může bydlet déle v nějakém hotelu a pak si zajistit bydlení. Může třeba říci, že má podezření a tohle je kamufláž.. Ne, tohle je asi hloupost, co by se mohla povést maximálně v knihách," *zesmutní v myšlenkách Dante a poslouchá její další slova.* No jasně, ale neboj se. Až budu prozkoumávat svět, tak se ti pokusím nějaké hezké místo najít. A k tomu i důvod, aby jsi tam mohla žít bez problémů, *řekl Dante odhodlaně. Pak si však uvědomil, že začíná být celkem pozdě.* Misaki, nevadilo by ti, kdybychom se sešli někdy jindy? Ještě dnes mě čeká trénink... Promiň.. *Pokud by Misaki pověděla, že s ním chce ještě být, ještě chvíli by zůstal. V opačném případě by se rozloučil a odešel.*

*Kazuya se zrovna vracel z akademie, kde ho zase obohatili o určitou sadu znalostí a dovedností.* "Myslíš, že jednou budeme tak dobří jako máma?" *Zeptal se Kazuya v mysli svého bratra Shikiho, načež se mu okamžitě dostalo odpovědi:* "To nevím, prý bývala hodně dobrá. Kdyby se jí nestalo to, co se stalo, určitě by byla ještě lepší... a určitě by taky opustila toho hajzla, který nám teď má dělat otce," *odpověděl mu rázně Shiki. Jelikož byl Kazuya vždy ten klidnější, tak ostrá slova svého bratra nekomentoval, i když s ním podvědomě asi i souhlasil. Každopádně pomyšlení na jejich nevlastního otce mu úplně zkazilo náladu, zatímco Shiki se spíš naštval. Být situace ve světě normální, tak by se tenhle mladý černovlasý kluk s výstřední zlatooranžovou barvou očí pravděpodobně bezmyšlenkovitě poflakoval po vesnici v rukama v kapsách a okolí by mu bylo úplně ukradené. Jenže teď to bylo tak trochu jiné, takže raději zůstával vždy alespoň trochu ve střehu. Když pak procházel kolem světlovlasé dívky, zastavil se kousek poté, co ji minul a otočil se za ní. Spíš než žena jako taková ho upoutala její čelenka - nebyla totiž místní.* Vy jste ze Skryté Písečné, že? *oslovil ji Kazu zvědavě. Ninju z jiné vesnice totiž v životě snad nikdy nepotkal. Ano, jeho otec nebyl místní, ale Kazuyu ani Shikiho nikdy zrovna jeho minulost nezajímala.*

*Neodbyla ho hned, což bylo dobré znamení. Když ale mělo přijít na jeho odpověď na otázku, proč se vlastně ptá, napoprvé ze sebe dostal jen rozpačité:* No... "No výborně, ty jsi tomu zase dal," *pogratuloval mu v mysli Shiki ironicky. Kazuya si jen povzdechl v reakci na jeho komentář a začal honem rychle přemýšlet nad nějakou normální odpovědí.* No... Já byl jen trochu zvědavý, jaké to v Suně je. A taky... jaké to je takhle cestovat mezi vesnicemi? *Kazuya teď vypadal trochu jako zasněné dítě, které by velmi rádo slyšelo nějaký zajímavý příběh. Inu, v některých věcech byl stále poněkud dětinský. Shiki se za něj v ten moment musel trošku zastydět a nejraději by protočil očima, kdyby to v téhle situaci nevypadalo divně.* "Já vím, jak moc rád bys viděl i něco jiného než jen tuhle vesnici, ale mluvení nech prosím tě příště na mně," *pověděl mu Shiki.*

*Kazuya zvědavě očekával nějakou zajímavou odpověď a doufal, že se dozví, jak úžasný a skvělý je to domov, ale to se k jeho smůle nestalo. Takové to původní nadšení ho v tento moment z velké části opustilo. Být to jen na Kazuyovi, tak asi jen pokýve hlavou, prohodí něco ve smyslu, že děkuje za informaci a odejde. Se Shikim ale jistou zvědavost přeci jen sdíleli a on na rozdíl od Kazuyi chtěl zjistit nějaké objektivní informace a ne jen něco, co si jeho brácha vysnil. A ač to normálně ve zvyku neměl, vložil se do konverzace namísto Kazuyi:* Ale i na takovém místě může někdo určitě najít mnoho zajímavého. *Tahle věta byla směřovaná vlastně spíš na Kazuyu. Chtěl mu naznačit, že by se neměl hned nechat odradit od toho chtít se tam podívat, ale že by neměl mít moc fantastická očekávání. Druhá věta ale už byla plně směřovaná na slečnu ze Suny:* Přesně proto bych chtěl jednou cestovat. Právě to poznávání nových míst mě na tom moc láká. *Na chvíli se odmlčel.* Nevím ale, co musím udělat proto, abych mohl volně cestovat po světě, jít kam se mi zachce a být tam jak dlouho budu chtít. Jasně, zesílit, ale to asi nebude všechno, ne? Myslíte, že to v tomhle mají velké vesnice nějak podobné? *Všechno, co Shiki řekl, se neslo v daleko rozhodnějším a dospělejším tónu.*

*Kazuya celkem rychle pochopil smysl bratrových slov a tak se přestal tak kabonit. A vůbec, nějaký pořádný pouštní kaktus taky ještě neviděl, takže i kdyby na Suně a okolí byly opravdu zajímavé jen ty kaktusy, tak se vyplatí se tam jednou vypravit.* "Takový kaktus, nějaký menší, by mámě mohl udělat radost," *pomyslel si a rázem měl alespoň jeden maličký důvod, proč ve své mysli zařadit Sunu do kategorie alespoň trochu zajímavé. Od písku a kaktusů nakonec přešly jeho myšlenky k tomu důležitějšímu - ke způsobu, jak se někam vůbec moct vypravit. Jak se i sám domníval, bylo to komplikované. Inu, alespoň o důvod víc, proč se snažit ze sebe něco pořádného udělat.* Povolení od Kageho, jo? No tak to se asi kromě misí hned tak nikam nepodívám. *Shiki si trochu povzdechl a mluvil dál:* Ale na druhou stranu je dobře, že je to takhle... Do té doby, než se zlepším a naučím se pořádně bojovat, bude lepší zůstávat ve vesnici, *zapojil trochu objektivní sebekritiky. Poté se na chvíli zamyslel a pohledem si přeměřil dívku před sebou.* Vy určitě budete hodně zkušená... Jakou máte vlastně hodnost?

*Zatímco poslouchal, vedl se svým bratrem v myšlenkách krátký rozhovor. Nedával ale přitom nijak najevo, že se soustředí i na něco jiného, než na poslouchání Misaki.* "(Kazuya) Pronásledovat nukeniny? Eh, to není nic pro nás, ne? (Shiki) Ale proč ne, když by nám to dalo možnost? (Kazuya) No... já ti nevím..." *Když Misaki domluvila na téma připravenosti na nebezpečí venku, Kazuya souhlasně pokýval hlavou. Jakmile mu ale Misaki odpověděla na otázku ohledně své hodnosti, vyvalil na ni oči a zadíval se na ni jako na nějaké zjevení.* "No teda, ta musí být ale silná. Ani máma neměla takovou hodnost," *proběhlo Kazuyovi hlavou. Shikiho myšlenky byly poněkud odlišného ražení a Kazuya je odmítl Misaki prezentovat. Co by si o něm jen pomyslela, kdyby na ni najednou vychrlil, jestli by se nějak nedokázala zbavit jeho nevlastního otce. A tak ze sebe po chvíli zaraženého civění dostal jen krátké:* Páni. *Hned na to trochu pozměnil svůj výraz ve tváři, aby nevypadal zas až tak překvapeně a utrousil:* To vás tady určitě od něčeho zdržuju... Nějaká mise, nebo tak? Anebo... Co Vás sem vlastně přivádí?

*Na jednu stranu ho překvapilo, že zrovna nemá nějaký úkol, misi nebo tak něco, ale na druhou stranu... proč by silní ninjové museli stále plnit nějaké mise, taky chtějí mít někdy trochu volno.* Aha, rozumím. *Pousmál se. Už už se chystal říct, že ji nechce dále zdržovat od zařizování, které tu má, ale bratr ho zarazil s tím, že by ho zajímala katana, kterou má Misaki za opaskem. Zbraně Kazuyu sice doteď zas až tak nezajímaly v tom smyslu, že by je chtěl používat jako hlavní nástroje k boji, ale chtěl udělat bráchovi radost. Kazuya se tedy letmo podíval směrem ke kataně a musel uznat, že na ní přeci jen něco jiného bude. O tom, že se jedná o legendární zbraň ale samozřejmě neměl ani tušení. Vědět to, tak by asi ani nezkusil říct to, k čemu se právě chystal.* Mohl bych se ještě podívat na vaši katanu, prosím? *otázal se trochu nejistě. Přeci jen to mohl být trochu troufalý dotaz vzhledem k tomu, že na Misaki poprvé natrefil zrovna před chvílí a v podstatě se neznají. Ale co, kdo nic nezkusí, nic nezíská.*Přijde mi trochu jiná než ty, které tu někteří ninjové mívají. Máte ji ze Suny? *Doplnil ještě Shiki. Každopádně, vzhledem k tomu, že ani jeden z bratrů neočekával, že by měla být zas až tak speciální, mohla jim Misaki říct úplně cokoli a pokládali by to za pravdu.*

*Když Misaki zmínila, že mu stejně neuteče, nasadil takový záškodnický pohled a podíval se ze strany na stranu, což mělo vypadat, jako že hledá, kudy by mohl utéct. Po chvíli se ale podíval zpět na Misaki a zasmál se.* To máte pravdu, *přiznal. Rozdíl mezi jejich schopnostmi byl obrovský, nebylo tedy pochyb o tom, že by ho chytila, kdyby utíkal a našla, kdyby se mu nějak zázrakem podařilo jí zmiznout z dohledu.* "Nechceš to zkusit? Byla by sranda," *popích Kazuyu Shiki.* "Jo jasně," *odpověděl mu v mysli krátce Kazuya a raději se věnoval kataně, kterou mu Misaki podávala. Uchopil ji oběma rukama a nejprve si ji prohlížel v pouzdru, zatímco poslouchal Misaki. Po chvíli ji z pouzdra vytáhl a vzal ji pravačkou, zatímco pouzdro mu zůstalo v levé ruce. Začal si ji trochu poměřovat a přemýšlel nad tím, zda by mu sedla. Líbila se mu, o tom žádná, ale trochu pochyboval nad tím, zda zrovna katana by byla vhodnou partnerkou do boje.* Páni, zdála se mi trochu jiná, ale že až takhle, to jsem netušil, *řekl uznale. Zajímalo ho, jak člověk k takové výjimečné zbrani přijde, ale přišlo mu, že by to byla hloupá otázka. Někde se pěkně za draho koupí, když má člověk štěstí, anebo zná ty správné lidi.* Legendární, to je něco... *zamumlal si tak trochu pro sebe. Pak zkusil ještě zkusil pár výpadů, samozřejmě ne proti Misaki. Připadal si u toho trochu neohrabaně, až si říkal, že to může být i vtipné na pohled.* "Cvičení se zbraněmi raději nechám na jindy," *pomyslel si a přestal. Ještě jednou se zadíval na čepel zbraně a zkusil palcem jen opravdu lehoučce přejet po jejím ostří. Řízl se, ale s tím samozřejmě počítal. Legendární zbraň a tupá, to asi těžko.* S takovou zbraní se určitě musí dobře bojovat, nechtěl bych být vaším protivníkem. *Pousmál se vrátil katanu zpět do pouzdra a podal ji Misaki. Drobnou ranku na palci si mezitím přimáčkl ukazováčkem.* A děkuji, že jsem se mohl podívat, *dodal. Přeci nebude zapomínat na dobré mravy.*

To by bylo skvělé. *Pousmál se, i když s nejistým zamyšlením v obličeji. Vlastnit legendární zbraň určitě musí být legendární pocit, ale najít takovou, která by mu sedla? Nad tím už visí pěkně velký otazník.* To věřím, musí být daleko mocnější, než běžné zbraně. *Ještě jednou se zadíval směrem ke kataně v pouzdře. Vypadala takhle sice trochu neobvykle, ale její výjimečnost mu teď byla skryta. Tyto myšlenky ho dovedly až k uvědomění další výhody, kterou taková zbraň může mít.* Tipl bych si, že to musí být pro vaše nepřátele celkem překvapení, když ve vašem pouzdře čekají něco... více běžného. *Nadhodil a celkem živě si nějakou takovou situaci představil, načež se jen škodolibě pousmál nad možnými překvapenými výrazy oponentů Misaki. Ještě chviličku takhle na její zbraň civěl, ale pak jen zavrtěl hlavou a nasadil zpět svůj původní výraz, dělajíc přitom jako že nic.* Je to tak? *Dodal ještě explicitně. Taky by ho zajímalo, jaké má zkušenosti z bitev, jaké nepřátele potkala a jak s nimi skoncovala, ale přeci to na ni teď všechno nevychrlí. A navíc... určitě tohle všechno nebude povídat nějakému náhodnému studentovi akademie, který je ještě k tomu z cizí vesnice.*

*Pozorně ji poslouchal a musel jí dát za pravdu. Protivník jí asi nebude vyjadřovat poklonu nad její skvělou zbraní, zatímco bude mít co dělat, aby se udržel na živu.* Pravda... *Pokýval tedy hlavou na souhlas. Když pak zmínila, že má ještě čas na rozhodování, jakým směrem se vydá, na jednu stranu s ní souhlasil, protože byl stále ještě celkem mladý, ale na tu druhou si říkal, že už by nějakou představu mít mohl.* Když já ale vůbec nevím, co bych chtěl v budoucnu dělat, ani jaký styl boje by mi vyhovoval. *Pokrčil rameny.* Zatím si připadám, že nejsem dobrý v ničem, *řekl trochu sklesle.* "Jó, tak tímhle se vážně všude chlub, bráško," *ozval se Shiki v jeho hlavě, tak trochu kritizujíc Kazuyovu vlastnost kolikrát všechno přiznat a vykecat.* Měla jste někdy taky takový pocit? *zeptal se jí. Možná to byla zvláštní otázka, ale popravdě by mu celkem pomohlo vědět, že i třeba silní ninjové měli dříve nějaké problémy. Nepřipadal by si pak tolik jako beznadějný případ.*

*Vyposlechl si vše, co mu chtěla říct a trochu ho to rozveselilo, anebo by možná bylo lepší říct, že mu to pomohlo nastartovat trochu méně sebekritické myšlení o sobě samém.* Tak to jsem rád, že nejsem jediný, kdo v mém věku neměl moc představ o své budoucnosti. *Pousmál se. Byl vlastně ještě dítě a nemusel by chtít mít nějaké velké představy o budoucnosti, ale tím, jak o sobě neměl příliš valné mínění, mu vždycky přišlo, že by ty představy mít měl.* Jasně, nebudu vás zdržovat. Jestli se někdy znovu uvidíme, budu určitě silnější. *Naposled se na ni usmál a rozloučil se. Ještě pár chvil se za ní díval a poté se i on otočil, aby vykročil směrem k domovu.*

*je rád že konečně skončila nudná část dne akademie .. má na sobě svůj normální oblek . černé tričko, černou mikinu a černé kalhoty . rozhodne se trochu počkat než odejdou lidi kteří běží ven jak magoři . po chvíli čekání uvidí osobu jak pomalu vychází ven z učebny na chodbu .. Kimura se vyjde ven z učebny. až vyjde z učebny a pomalu vychází z akademie a pomyslí si* " doufám že budu mít čas na nějaký tréning. možná bych se mohl začít socializovat" *poté myšlence se rozhodne jít se socializovat s osobou kterou vidí vycházet z akademie a dojte k ní a řekne* ahoj já jsem Kimura. jak se jmenuješ ty? doufal sem že bychom se mohly skamarádit protože sem dlouho nebyl sociální.

*si vyslechne slova jeho nové kamarádky po chvíli si pomyslí* "super každý noví přítel se hodí" *po té myšlence se pousměje. a zeptá se* nechceš někdy něco podniknout? *po té otázce se zamyslí co by mohli podniknout* "možná tréning nebo něco jiného .. možná jen odpočinek u jezera.." *poté myšlence řekne* co takhle tréning nebo jen odpočinek u jezera třeba si budeme moct i zaplavat * poté ho doslova zaplaví myšlenky plné plavání .. poté na něj zaútočí myšlenky tréningu .. a na konec ho uklidní myšlenky plné relaxace*