Kumamuchi

*Byl další nudný den v Kumogakure a na dveře domu opět někdo zaklepal. Byl to Zira, opět se svitkem.* Takže, Dante, když jsem tak pozoroval, jak jsi se vyrovnal s tím obchodníkem, napadlo mě, že vás, nebo spíše nyní tebe, vezmu na nějakou více akční misi. Dnes bude mise celkem ojedinělá a vzácná. Objevil se totiž u cesty několikrát větší medvěd. Vlky jsi zvládl, co mi hlásil Arita, avšak medvěd je něco jiného. Je mnohem silnější, avšak i přes jeho vzhled může být hodně rychlý. Je dokonce rychlejší než já, když nevyužívám Hachimon. Proto ti říkám, že dnes jej bude potřeba na sto procent. *Tímto briefing skončil a Dante se šel vyzbrojit. Sebou si vzal termovizi, brašnu s kunai a výbušnými lístky a vydal se se Zirou po stezce. Boxery si nebral už jen ze selského rozumu.* "Budu se k němu přibližovat, jakmile bude zraněný a zpomalený. Kdybych na něj šel hned, mohl by mi tu ruku ukousnout. A uprostřed souboje si vážně boxery dávat nebudu, bylo by to zbytečné zdržení a riziko," *pomyslil si. S Aritou tudy již šli, pamatoval si to moc dobře, avšak zatočili, což se nyní neděje. Zira si vytáhl svitek a pomocí kombinace několika pečetí vypečetil kus masa.* Tohle tu bestii na tuty přiláká. Jen buď připravený, že na nás ta svině může zaútočit a ani nemusí jít dobře slyšet, *poučil jej Zira a vypečetil takto asi osm kusů masa, které takticky rozmístil. Oba dva potom vylezli na strom, aby měli element překvapení.* "Já jsem tak zatraceně rád, že je to už ze Zirou v pohodě. Díky té čtvrté bráně jsem mu ukázal, že na to mám a on dodržel svého slova a odpustil mi vše. Teď je však otázka, zda mi dovolí chodit do Konohagakure. Rád bych Kaede překvapil. Navíc mi svůj klan řekla, takže bych i věděl, kde jí najít. Ne, Dante, zase jí máš plnou hlavu, musíš se soustředit na misi," *pokáral se Dante a všiml si tepelné stopy. Byl to určitě medvěd a jen se šinul jejich směrem.* Tohle zvládnu, sensei. Kdybyste však usoudil, že jsem v nevýhodě, tak se až zapojte vy, *pověděl Dante a Zira jen kývl. I když to nedával najevo, byl na něho neskutečně hrdý. Přeskočil na další větev, aby byl přímo nad medvědem a hodil po něm dva kunaie s výbušnými lístky. Jeden letěl mimo a zabodl se před něj, druhý se však zabodl přímo do tlapy. Dante složil pečeť tygra a spustil výbuch. Ani se medvěd nenadál a bouchl mu lístek u tlamy a v zadní noze. Nohu měl v háji určitě, avšak obličej byl jen popálený. Medvěd začal čenichat a když je zavětřil, začal do toho stromu sekat drápy. Zira odskočil a Dante začal v mysli otevírat brány Hachimonu:* "Tak fajn, jdeme na to. Brána otevření: Kaimon!" *Jeho tělo ovalila síla a energie.* "Brána odpočinku: Kyuumon!" *Dante začal cítit tlak, ve kterém již však byl zvyklý. V tu ránu seskočil za medvěda. Jeho rychlost i síla činila 22, což bylo 3 krát a kousek od normálu a šlo to poznat. Kopl mu do té popálené nohy a medvěd nepříjemně zabručel a ohnal se po něm (rychlost: 14) prudce a rychle. Dante však již uskakoval.* "Pokud je tohle jeho náhlý útok, nechci vidět ty, které budou rychlé," *problesklo mu hlavou a on odskočil na další větev.* "Tohle tak snadno nepůjde. Brána života: Seimon!" *Pomyslně deaktivoval třetí bránu a listy s větvemi na chvíli oslnila slabá zelená záře. Danteho kůže byla celá rudá, avšak věděl, že tohle je konečná. Rozhodně nechtěl znovu skončit v nemocnici. Medvěd se k němu řítil rychle, avšak Dante jej přepadl shůry. Tlak byl ještě mocnější, avšak za tu sílu a rychlost to stálo. Dopadl mu nataženou nohou na záda, čímž jej shodil. Dante to však nechtěl nechat náhodě a tak se mu ještě od zad odrazil a vyskočil do salta, aby jej mohl nakopnout shůry znovu. Chudák medvěd neměl ani šanci se postavit, když mu Dante kopancem rozdrtil hlavu a část odštěpené lebky mu penetrovala mozek. V tom přiběhl Zira s potleskem.* Dante, musím říci, že si nezklamal. Teď to vypni, než si zase něco zpřetrháš, *odvětil Zira a Dante brány deaktivoval. Najednou se cítil velmi slabě, ale dokázal se udržet na nohou. Zira mezi tím zapečetil medvěda a pověděl:* Tím, že takhle budeme ochraňovat bez technik má jednu výhodu. Můžeme jej prodat na maso, kůži a možná i kosti na vývar. I když málo, přesto pomáháme s bojem proti hladomoru. Zeptám se tě nyní, budeš chtít v podobných misích pokračovat i nadále? Jistě sensei, pokud to pomůže lidem, tak proč ne, *odpoví udýchaně a vyčerpaně. Zira už medvěda zapečetil a jelikož chtěl být doma co nejdříve, tak Danteho vzal na ramena a běžel s ním do vesnice. Tam se rozloučili a každý šel svojí cestou. Dante šel zpět do klanu Kumamuchi a Zira do centra vesnice.*
Počet slov: cca 800

*Dante již byl po snídani, Reisu v nemocnici. Zranil se, když zkoušel ve čtvrté bráně zůstat moc dlouho při tréninku. Ticho i nuda jej obíjeli, protože on musel trénovat doma. Kdyby náhodou přišel Zira kvůli misi, chtěl vypadnout co nejdříve. Kliky na jedné ruce mu již šli velice dobře a dokázal na jednu sérii jich udělat klidně i padesát a následně padesát na druhé. Jeho tempo se od poslední doby změnilo a série mu trvala vždy kolem šesti minut. Ke konci desáté série uslyšel Dante zaklepání a hned vyrazil ke dveřím.* "Sensei i se svitkem," *projede Dantemu v hlavě. Měl sto chutí Ziru obejmout, ale věděl, že tam musí být profesionalita. I když se mu zmínil, sic nepřímo, o jeho synovi, nechtěl si s ním budovat nějaké pouto. Pokud by zemřel on, nebo Zira, snášelo by se to o to více blbě. Namísto obejmutí Dante zasalutuje a Zira ho pohladí po vlasech.* Takže Dante, jak jsme se domlouvali minule. Půjdeme ulovit pár zvířat. Samozřejmě nepůjdeme po nějakých králicích a veverkách, to by bylo pro geniny. Raikagemu je vlastně jedno, co ulovíme, hlavně aby to bylo ve stavu, kdy se to dá sníst. Možná bych navrhl nějaké srny, možná i opět medvěda či něco velkého, *rozpovídal se Zira. Dante již byl připraven, jen si ze stolu sebral pouzdra, brýle s termovizí a pásku Kumo, kterou si převázal přes čelo. Společně se vydali mimo Kumogakure, zase. Byl to úžasný pocit, i když chodili stále v jejím poli působnosti.* Sensei-sama, kolik toho máme ulovit? *otázal se Dante zvědavě.* No, to záleží hlavně na tobě, protože je to mise tvá a ne moje. Řekněme, že dokud budeš moci chodit nebo neuznáš, že by jsi to ukončil. Já ty ulovená zvířata stejně budu pečetit, takže se nezkazí. A navíc, teď je teprve odpoledne, tak máme čas do rána. Rád bych se pro jednou vyspal, *odpoví Zira a trochu se zasměje. Od té doby, co Dante trénuje sám, je se Zirou více v přátelské debatě než klasické pouto "velitel-podřízený," což bylo jedině dobře.* Jen Dante, uděláme to tak, že naženu ty srny a ty se postaráš o ty, co se je pokusí ulovit. Nyní jsme v teritoriu vlků, takže bude jasné, že po srnách půjdou, *pak si povzdychne a přidrží Danteho za rameno, přičemž stiskne. Ne tak silně, aby to bolelo, ale aby to šlo cítit.* Dante, tohle bude možná běh na delší trať. Mám u sebe i katany a další vybavení, avšak já budu ze začátku jen plašit, abych je dal do pohybu. Vím, že by i kdyby jsi se vždy držel na kahánku vyčerpání a následně aktivoval až tu další bránu, je dosti velká šance, že budeš nucený využít i čtvrtou bránu. Tím pádem by jsi byl tak na týden neschopný jakékoliv akce. Pokud tím pomůžeme lidem, ať v té nemocnici klidně zůstanu týdny dva, *odvětil odhodlaně Dante, což Ziru naprosto překvapilo. Upřímně spíše očekával, že se bude zdráhat, ale když ne, tak je na něj o to více hrdý. I když, i jeho syn byl takový a na misi ranku A se mu to vymstilo.* Tak fajn, počkej si tady a dej mi tak dvacet minut. Někam se schovej, třeba opět na větve. Jakmile nás uvidíš skrze termovizi, tak se připrav. Zvířata jsou rychlejší než my, takže bude potřeba alespoň druhá brána, *oznámí Zira a pomocí Kage Bunshin no Jutsu vytvořil svoje tři kopie. Všichni se rozeběhli a Dante se schoval do větví. Uběhlo deset minut, dvacet, třicet a stále nic.* "Asi je už tu málo zvěře, proto to tak trvá," *pomyslí si, když v tom se ozve strašný dupot. Otočí se směrem, kam šel Zira a to, co uviděl, snad nikdy neviděl. Bylo tam asi deset tepelných stop a dalších patnáct, co je pronásledovalo.* "Ziro, ty jsi génius," *pomyslil si Dante, avšak ihned poté začal s přípravami.* "Fajn, takže Dante, hlavně se uklidni. Brána probuzení: Kaimon!" *otevřel Dante první bránu a chvíli tu energii nechal proudit, protože měl ještě chvíli k dobru. Nechtěl totiž cítit ten tlak cítit najednou, protože by to zkrátilo jeho dobu ve druhé a třetí bráně. Když již první srny začali být deset metrů od něj, Dante se mentálně koncentruje.* "Tak fajn, zvládnu to. Brána odpočinku: Kyuumon!" *Když se mu energie začala trochu obnovovat a on ucítil další vlnu energie, skočil s otočkou, aby dopadl ve směru běhu zvířat. Dopadl těsně za vlky a až ze země si všiml, že Zira je pohlcen také blesky, jako kdysi Arita.* "Takže jste rychlý i bez umění Hachimohu. Už je mi jasné, že budete poté schopen pečetit," *řekne si Dante a rozeběhne se za vlky. Naštěstí si vybrali cestu k údolí, takže příjemná rovinka s koncem u jezírka. Dante ve své rychlosti s vlky nejen držel krok, dokonce byl rychlejší. Vlci si jej nevšímali, což byla chyba. Když viděl dva vlky u sebe, odrazem skočil dopředu a roztočil se v piruetě, včetně natažené nohy. Z dálky by mohl připomínat lidskou káču, avšak napoprvé to mělo účinek úžasný. Tři vlci do něj narazili, avšak Dante cítil na té noze zranění.* "Sakra, nejspíše mě kousli, nebo měli zrovna otevřené držky. Tohle bude na nic, no," *řekne si Dante v hlavě. Nyní jich zbývá jen třináct.* "Seru na to, nebudu se zdržovat tímto pomalým během. Brána života: Seimon!" *Opět jej zaplavila zelená chakra a obří nálož energie. Vlci sice od něj byli přes padesát metrů, avšak Dante u nich byl za ani ne sedm vteřin, díky své rychlosti (37). Ihned si všiml, že čtyři vlci zranili jednu srnu a teď na ní chtěli skočit.* "Ne, teď je můj čas," *řekne si Dante v mysli a plnou rychlostí se k nim rozeběhne. V moment, kdy všichni čtyři skočili, skočil i Dante s nataženou nohou. Dva srazil s nechutným křupnutím, avšak se od nich odrazil a ve vzduchu si přes křeče skrčil nohy, aby spadl do kotoulu. Ještě však, než dopadl, vrazil pěstí do hlav oběma vlkům a ihned poté je dal před sebe, aby si při dopadnu nezlomil vaz. Povedlo se, vlci i srna mrtví, zbývá zbytek.* "Tak, Dante, zvládáš to. Už zbývá jen devět vlků. Tak se pochlap," *proběhlo mu v hlavě a on se rozeběhnul. Cesta ke zbytku trvala však nyní minutu, protože se tím dopadem nehorázně zdržel. Přesto míjel asi šest mrtvol těch srn, avšak vlci stále štvali dále. Srny byly v loji, protože již dobíhaly ke stěně a neměly kam utéci. V tom se tam objevil Zira, vlastně tři Zirové. Každý z nich začal blokovat údery vlků proti srnám, avšak Dante věděl, že pokud je nepobijí vlci, bude to právě Zira. Avšak Dante již začal být hodně vyčerpaný, nohy měl v křečích a ruce se mu třásly.* "Tak jo, je čas na mé eso. Brána bolesti: Shoumon!" *Vlna energie prosvištěla jeho tělem a znovu tam byl jemný záblesk zelené chakry. Natáhl se k úderu, protože je chtěl nabrat a poté s nimi hodit o zeď. Při pohybu ruky ucítil, jakoby se něco roztrhlo a ještě k tomu bolest. Kousl se do rtu tak silně, že začal krvácet, avšak manévr dokonal. Srazil takhle jednoho, druhého a oběma hodil o zeď. Ani se nedíval na výsledek a kopl vlka, který na něj chtěl skočit. Chudák vlk odletěl asi dvacet metrů daleko, avšak již v letu nedýchal. Tlak v noze byl dobře znám.* "Fajn, už nekopat, pokud nechci mít svaly v hajzlu i s ní," *přikázal si v hlavě a rozeběhl se na skupinu vlků, co si hodovala na zdechlině. K jednomu přiběhl zezadu a druhou nohou jej nakopl do vzduchu. Zmizel v prostoru, nebo se spíše pohyboval tak rychle, a jedním úderem mu zlomil vaz. Nyní jej štvalo, že tu nebyl Reisu a místo toho se flákal v nemocnici se zlomenou rukou. Málem si totiž nevšiml toho, že z jeho slepého bodu na něj někdo chtěl skočit. Byl to právě Zira, co jej zachránil a vlka dodělal.* "Sakra, Reisu, ty jsi strašný. Prvně si necháš ujít misi a pak mě kvůli tobě málem sejmuli," *pomyslil si, když udeřil do krku další dva vlky, kteří odletěli. I tato ruka bolela jako sviň, avšak zatím sval nepraskl.* "Tak to vypadá, že to dnes odnese jen jedna ruka," *pochválil sám sebe Dante, protože byl stále bojeschopný. Zabil ty dva, u kterých ještě byl tím, že je na sebe nechal skočit, avšak na poslední chvíli skočil a rukama jim hlavy hodil o sebe. Ohlédl se a ti dva vlci, jenž byli poslední, zemřeli katanou jejich senseie. Bránu deaktivoval a ihned ucítil prudkou bolest. Bolestí dokonce omdlel, takže ani neviděl, co se děje poté. K jeho překvapení se probudil v nemocnici vedle Reisu. Nakonec oba v nemocnici strávili celý týden.*
Počet slov: cca 1400

*Dante po dlouhé době mohl být se svými myšlenkami. Po těch misích ranku B měl o svých schopnostech velké pochyby.* "No, s Misaki jsem byl na dvou misích a kdyby nebylo jí, tak tam zaklepu bačkorami. No, možná to bylo tím, že jsme šli hlavně po nukeninech, kteří byli mnohem vyššího ranku, než jsem byl já. No nic, měl bych se podívat na nějakou misi. Co ty, Reisu? Už se mnou konečně mluvíš?" "..." "Chápu, stále si uražený. No, tak pokud se budeš chtít někdy v boji rozdělit, tak mi to předem ohlas," *pobídl jej v hlavě Dante a vzal si svůj oblek a brýle s termovizí. Zirovi se ani neobtěžoval nic říci, dokonce ani nevěděl o těch misích ranku B.* "Takže, podíváme se. O ano, další lovení zvířat.. No, takže Zira nakonec potřeba bude," *pomyslí si Dante a vydá se do středu vesnice, kde Zira často trávil volný čas. Našli jej u stánku, kde se servíroval rámen.* Copak, Dante, že jsi mě vyhledal? No, víte, sensei, rozhodl jsem se jít na misi. Jenže bude potřeba Fuinjutsu, kterým zrovna já neoplývám. No jasně, rád pomohu, *přičemž do sebe vyklopí zbytek a otře si ústa.* A to jako jdeš jen tak bez vybavení? No, ehm, rozhodl jsem se pro to, že bych mohl jít čistě taijutsu, jako předtím. No dobrá, jsem rád, že jsi pochopil, že taijutsu je jedno z nejvíce efektivních rozcestí v cestách, po které shinobi může kráčet. Jistě sensei, *poví a společně se vydají za brány Kumogakure no Sato. Nikdo z nich vlastně ani neví, co mají hledat, tak se Dante instinktivně vrátil na místo, kde byl kdysi ten medvěd. Zirovi se to tu nelíbilo moc, avšak Dante byl odhodlaný.* Za chvíli tam budeme, sensei. Jen prosím nezapomínejte, že ta mise slouží i zároveň jako trénink mých bojových dovedností, takže vás musím požádat, abyste se do toho moc nezapojoval. No dobrá, Dante, beru na vědomí. Takže já tu vlastně budu jen pečetit těla, chápu to správně? Naprosto, sensei, *odvětí Dante a nasadí si brýle s termovizí. V dáli zahlédne na louce tepelnou stopu, která se k nim přibližuje.* Jdu na to, držte mi palce, *pověděl, když vylezl na strom a čekal, než se zvíře přiblíží. Byl to větší medvěd, který nevypadal zrovna přátelsky. Z úst mu linuli mohutné tesáky a Dante veděl, že z něj by bylo jídla i na půl roku, kdyby to měli mít Dante i Zira.* "Tohle bude úlovek," *pomyslí si a počká, než se medvěd dostane pod něj.*

atributy medvěda:

"Tak fajn, pokusím se jej vyřídit za pomocí co nejméně bran. Tehdy jsem byl hlupák a neuvědomoval si pořádně ty následky. Brána otevření: Kaimon! Ale tohle by na tebe nestačilo, že ty svině? Brána odpočinku: Kyuumon!" *Otevře brány jen díky síly vůle a cítí tu energii. Tlak už pro něj není tak strašný, protože byl nyní trochu odolnější a navíc již byl z velké části zvyklý na třetí bránu. Skočil přímo na záda medvěda a kopl do něj (síla 22). Medvěd naštvaně zabručel a pokusil se Danteho seknout, avšak ten se od něj odrazil do vzduchu a dopadl asi deset metrů před ním. Medvěd se proti němu rozeběhl a seknul do prázdna, protože Dante, posílený Hachimonem, byl již u něj z boku a udeřil jej do hlavy. Cítil ten náraz a dojde mu, že je ještě slabý na to, aby lámal kosti. Vyskočí do vzduchu a uprostřed letu si pomyslí:* "Brána života: Seimon!" *Opět zrudl a kolem něj poletovala zelená chakra. Nyní již se necítil moc komfortně, protože tlak sice zatím moc cítit nešel, avšak za chvíli cítit bude. Medvěd byl již skoro u něj, avšak ani nestihl zaregistrovat skrze to, jak je Dante rychlý (37), že na něj ze vzduchu letí salva kopů, míříc přímo na páteř. Dante věděl, že tohle není moc fair play, ale jeho smrt zachrání několik hladových krků. Celé tělo jej brní a on zavře všechny brány. Na chvíli se sice opřel, aby to s ním neseklo, ale po dvaceti minutách byl schopen odejít po svých. Ještě si otřel krev, která se mu opět spustila z nosu a Zira začal pečetit medvěda.* Ve vesnici budou určitě nadšení. Vsadím své boty, že ti za tuto výpomoc i zaplatí. Klidně ať platí, avšak peníze pro mě moc důležité nejsou. Jde mi o to, že Kumo nebude tak moc trpět na jídlo, *poví Dante a rozejdou se zpět. Zira někam do neznáma a Dante do svého domu, kde si dá vlažnou sprchu.*
Počet slov: cca 700

Mia Nami
Hosuka Riya

*Dante se opět probouzel do Temnoty, která obklopovala svět. Sice již titul, který mu umožňoval cestovat na dobu neurčitou, avšak neměl tu žádného zástupce, který by zastupoval rod. Reisu byl stále naštvaný, že on nebyl zvolen jako zástupce toho těla a proto ani nemluvil, ani neprokazoval svojí přítomnost v myšlenkách.* "Jsem hodně zvědavý, Reisu, kdy tě to přestane žrát. Tak nejsi holt v radě Kumamuchi, ale stejně tam se můžeme radit," *myslil si, avšak bez odezvy. Jen si povzdychl, ale nechal to být.* "Však ty se jednou umoudříš, brácha," *pověděl mu v myšlenkách a dál to neřešil. Bylo to zbytečné. Na sobě měl kimono a náhrdelník, který měl schovaný pod kimonem. Zrovna smažil volská oka na pánvi, když uslyšel odemykání vchodových dveří.* "Sakra, vhodnější doba by nebyla," *pomyslí si, protože z kuchyně odejít nemohl. Uslyšel jemné kroky, které bloudili po obývacím pokoji, chodbou a jídelnou.* Tady Mio, *zvolal Dante, aby jej nehledala pomalu snad i na toaletě. Mia tam doběhla v naprosto identickém kimonu, jako Dante, akorát neměla na zádech vyšitý květ růže, ale květ leknínu.* Dante, Hosuka zase blbne. Nechtěl by jsi přijít a dát mu do držky? To nyní nepůjde, ale když jsi už tu, posaď se, *pokynul Dante a volská oka dal na dva talíře, přičemž k tomu dal přílohu, aby k tomu nemuseli jíst pečivo. Vzpřímenou chůzí se vydal do jídelny, co byla jen místnost vedle. Položil talíř před Miu a svůj si dal naproti ní. Nechtěl sedět v čele stolu, nebyl jako Hosuka.* Takže, co Hosuki zase vymýšlí, že po mě chceš, abych jej došel zpacifikovat? *Otázal se zaujatě Dante a společně s ní se pustil do jídla.* Hm, dobré jsi to udělal.. No, každopádně, Hosuka zase začal vyšilovat. Pořád nemůže překousnout, že jsme jako trojice v týmu a vlastně nemáme velitele. Dříve či později bude muset jeden z nás tří dělat provizorního velitele. Všichni senseiové z Kumamuchi nás nechtějí, protože se pořád hádáme a ty a Hosuka si jdete po krku, *poví Mia, když zrovna nemá v ústech jídlo. Dante jen přikyvuje, protože mluvila pravdu. On byl považován za mimořádně zdatného, oproti němu. Přežil mimo teploučko Kumogakure nejdéle a on na něj prostě jen žárlil, že si tím udělal jméno u dospěláků.* Dante, moc dobře víš, že máš můj hlas. Od chunninských zkoušek jsi se změnil a to se mi na tobě začíná líbit. Jsi nyní více cílevědomí a Zira, který ani nemá klan, ti nekomanduje život. Jen mi pověz, co tě tak změnilo, *požádala jej Mia, avšak Dante jen polknul sousto.* Víš, změnili mě tam lidé. Dva lidé, kterým jsem věřil a slepě doufal, že jde jen o vzájemný obchod. Potom to vše zkazili a já se rozhodl, že se musím začít chovat více dospěle, *pověděl Dante a znovu si vzal sousto.* To jo.. mě to také změnilo, ale rozhodně ne tak razantně, jako tebe. No, každopádně mě napadlo přemýšlet o naší budoucnosti.. Naší budoucnosti? *podíval se na ní Dante s milým úsměvem.* No.. ano. Víš co, ne? Kumamuchi, rodiny a takové věci. Rodiče mě to nutí řešit od konce zkoušek, *poví Mia a dojí svojí porci, Dante následně také.* No jo, to chápu. Občas je to holt krušné, zvláště v této době, kdy každá cesta ven může být tou poslední. Ale neboj se, spolu to určitě vyřešíme, *mrkl na ní Dante a vzal špinavé talíře, aby je umyl. Mia k němu přišla a trochu mu pomohla se svým talířem.* Víš, rodiče si všímají toho, co se děje. Že spolu my dva trávíme čas. Nia se mnou také nemluví, jako Reisu s tebou. Já se s tebou bavím a ty se bavíš se mnou. Ale Mio, necháme si to na svolání týmu, co myslíš? *Utekl od tématu Dante. Nelíbilo se mu, kam to spělo a rozhodně nechtěl skončit jako s Mai.* Dante, otevři ty podělané dveře! Musíme si promluvit! *křičel naštvaně Hosuka.* Jsou otevřené, ty chytrolíne, *pověděl podrážděně Dante a sledoval, jak se k nim blíží.* Takže vy dva si tu budete koketovat, zatímco dospěláci šílí? Jak jako šílí? Prostě šílí! Chtějí se nějak domluvit s těmi modrookýma bastardama na spojenectví. Oni mají co, Fuuton a co máme my? Dokážeme se klonovat, dokážeme být v boji nepostřehnutelní a oni? Mají jen ninjutsu a vylepšený fuuton, nic víc. *Dante se podívá jeho soka.* V tomto s tebou souhlasím. Ne, že bych proti nim něco měl, ale rozhodně se s nimi nehodlám paktovat, *pověděl Dante. Mia se na něj podívala a jen kývla.* Pokud toto dospěláci trpí, měli bychom my, *ukáže na sebe palcem a posléze na Miu a Danteho,* [color:8618=#006600něco udělat. Jsme přeci z tří hlavních rodin. Až dosáhneme dospělosti a budeme v radě starších, bude již pozdě. Musíme jednat nyní, *dodá rázně. Dante se usměje a řekne:* A já již vím jak. Tady to však probírat nemůžeme a mimo vesnici by nás mohl někdo zaslechnout. Pojďme do sklepa na tajnou poradu, *poví Dante a zvedne se ze židle. Kupodivu všichni jdou za ním bez námitek a když usednou na židle ve sklepě, Dante začne:* Všichni jsme si vědomi historii našeho klanu. Lidé k nám jsou nedůvěřivý a nespolupracují s námi, pokud nejsou v úzkých. Musíme je zlikvidovat, ale ne normálně, to bychom si ještě více podělali. Politicky je musíme buď označit za štváče problémů, nebo udělat jinou protiakci. *Oba dva s ním souhlasí a Mia dokonce pokyvuje hlavou. Hosuka by je nejraději zabil, ale co se dá dělat.* Můj plán je následující. Až budeme chodit na mise ranku B a budeme moci být bez dalšího shinobi z jiné vesnice, půjdeme dvě dvojice a jeden z nás si vybere někoho z toho klanu. Musíme zajistit, aby to ten modrooký idiot nějak podělal. Poté jej já nebo Mia dostaneme za pomocí taijutsu do bezvědomí a ve vesnici se to rozkřikne. *Šeptá Dante, aby to slyšeli jen ti dva.* A já mohu pomoci. Můj otec mluvil o genjutsu, který zabrání vzpomínky, takže pokud se to naučím, tak vás dva mohu takto pojistit a jemu do hlavy dát, že se mnou vlastně nešel a odpojil se k vám. *Poví nadšeně Hosuka.* Dobrá, takže máme plán do budoucna. Super, už se těším, *poví Mia a nakonec všichni vyjdou z toho sklepení. Hosuka na Danteho mrkne a začne křičet:* No jasně, jsi slabý a neschopný. Víš co, pojď se mnou, Mio. Se slabochy se nezahazuj. *Mia jde také pryč a Dante se jen usměje a zakroutí hlavou.* "Tak mám další věc, nad kterou mohu přemýšlet," *pomyslí si Dante a vrátí se zpět do své denní rutiny.*

Počet slov: 1070

Mia Nami
Nia Nami (Alter ego)
Hosuka Riya
Matka z rodu Nami

*Dante měl zrovna padla a tak jen doma relaxoval u knihy a čaje.* "No jo, konečně nějaký klid. Tak, splním ještě jednu, dvě mise a pak odtud vypadnu. Jo, to bude pak život. Nějaké dobrodružství, akce, dost možná i najdu nějaká tajemná místa," *pomyslí si, když si čte nový deník o bylinkách a celkově o přežívání v přírodě. Když dokončil kapitolu, všiml si, že Mia stojí ve dveřích.* Jo, heh, Dante, moc se omlouvám, měla jsem zaklepat. Mio, on je nejspíše důvod, proč jsem ty ty klíče dal, ne? Pravda, pravda. No, každopádně jsem ti chtěla říci o menším problému, *poví Mia trochu nervózně.* Oč se jedná, Mio? No, Hosuka dnes plánuje do toho klanu Kazeshi, sám! *Dante jí věnuje nevěřicný pohled.* Hele, Hosuka je opravdu blbec a nemá toho v hlavě moc použitelného, ale musí si uvědomit, že tohle jej může stát život? No já vím, snažila jsem se jej přemluvit, ať nedělá blbosti, ale myslíš si, že mě poslechnul? Ne, kolem oběda tam přijde, *řekne již se zoufalostí v hlase.* No dobře, budeme tam čekat. Dáš si čaj? *Otáže se jí Dante, jakoby se nechumelilo. Ona jen kývne a Dante do dvou šálků naleje zelený čaj. Sednou si společně ke stolu, avšak Mia si místo toho, aby si sedla naproti, sedla vedle něj.* Takže.. mohli bychom probrat to z minula, ne? Myslím, o té budoucnosti našich rodů.. *řekla nesměle, protože věděla, jak jí minule odpálkoval.* No, záleží co přesně. Já tu jen splním pár misí a vesnici opustím na dobu neurčitou. Chci se podívat do světa s pocitem volnosti a ne protože mě někam táhne mise. Půjdu s tebou, *poví Mia a dá mu ruku na ruku. Dante si jí analyzuje pohledem, hlavně její oči. Měla v nich podivnou jiskru, což Danteho zamrazilo.* Nemůžeš jen tak opustit vesnici, Mio. Šla a půjdu s tebou. U Kageho to rodiče domluví. Řeknou, že se také mohu stát lovcem nukeninů, stejně bych o to zažádala sama. Nemůžeme být od sebe od sebe tak dlouho. Oba to přece víme.. *zašeptá a Danteho tohle gesto paralyzuje.* Copak, Dan-te-kun? Neříkej, že nad tím také nepřemýšlíš.. *řekne již normálně a Dante na ní pohlédne.* Věř mi, nad tímto můžeme uvažovat, až přijde čas. Teď je to jen další zbytečná starost. Tak to vysvětli mým rodičům. Jo, mimochodem, mám tě pozvat na rodinou večeři. Já jsem moc nechtěla, ale Nia si řekla, že je dobrý nápad se ozvat. Takže fajn, píšu si. Jsem pozván na večeři s tvými rodiči. Ty jo, když vlastně s tebou budu večer a odpoledne, tak si začínám připadat, že krom tebe v Kumo nikdo není, *neřekne to nějak laskavě, avšak to nezabrání jejím červeným lícím.* To je to nejhezčí, co jsi mi kdy řekl.. Je to nejhezčí věc, co mi kdy kdo řekl.. *poví Mia celá v rozpacích. Dante se vnitřně prokleje, protože by se měl naučit vůči ní volit správná slova.* Já si také všímám v Kumo jen tebe, *vykřikne a oba spadnou, protože jej Mia shodí ze židle na zem.* Mio.. slez ze mě, prosím.. *poví Dante, protože tato situace vyvolávala vzpomínky na tu situaci v hotelu s Kaede. Mia poslušně slezla a oba se postavili.* Myslím si, že bychom měli dohlédnout na Hosuka, aby neudělal nějakou volovinu, hm? Jo, pravda, *řekne Mia, doprovázeno smíchem. Společně se vydají před klan Kazeshi, oba dva ve svých rodových kimonech. Pohledy na ně byli zvláštní, protože Kumamuchi stojící před cizím klanem bylo podezřelé. Za ani ne deset minut se tam již řítil Hosuka s Wakizashi. Oba se k němu rozešli a chytili jej.* Co blbneš, Hosuki.. Chceš být copak nukeninem? Jsme jen chunninové, všechny je nevybiješ, *zašeptal Dante a chytil jej za ruku.* To, co se stane, pomůže rozdmýchat revoluci. *Sykl Hosuka, avšak to už jej Dante udeřil do boku plnou silou, aby spadl na zem.* Nebudeš tady blbnout. Měl bych tu svědky na to, jaké jsi měl úmysly a věř mi, i když si osina, nechtěl bych tě zabíjet, *řekli již pološeptem, protože hněv začal ovládat jeho mysl.* Promiň, Dante, máš pravdu.. Promiň, brácha měl zase myšlenky.. *pověděl Hosuka a zvedl se.* Musíš jej ovládnout, stejně jako já a Mia. Právě kvůli této nevyrovnanosti jsme v této situaci, *pověděl Dante a sledoval, jak se k nim blíží policista.* Takže co se tu děje, mládeži? *Řekl policista a podíval se na ty dva.* Nic se neděje, jen tady Dante-kun musel našeho kamaráda dostat z genjutsu. On si to neuvědomil a nevyužil Kai, *vtrhla do toho Mia a policisty tím zaskočila. Nebyl Kumamuchi, takže nemohl vědět, že Hosuka je právě v genjutsu nejlepší z trojice. Společně se vydali zpět do klanu Kumamuchi, přičemž oba dva drželi Hosuka pod ramenem, aby jej nenapadla další volovina.* Já ti řeknu, co budeš dělat. Sedneš si se svým bratrem v meditaci a domluvíš mu. Málem jsi se nechal zabít! *Okřikl jej Dante, protože už na to neměl.* Fajn, fajn. Půjdu, *pověděl kajícně Hosuka a odešel do domu rodiny Riya. Dante i Mia sledovali, jak odcházel a vypadal naštvaně sám na sebe. Dovršilo to to, že zabouchl dveře tak silně, že to slyšeli až tam.* Takže.. co teď? *Poví Dante tázavě, avšak na druhou stranu do vzduchu.* No, co takhle jít na odpoledne k tobě? Nebo můžeme rovnou k nám. Dobře, ale chtělo by to vědět, co se po mě vlastně vyžaduje. Jsem tam jako host, to vím, ale proč? *Zdráhal se Dante, protože se mu tato situace přestávala líbit. Jeho rodu si nevšímali a najednou tohle?* No, vlastně nic extra. Jen se tě budou ptát na vlezlé otázky a já se budu muset chovat tak, jak řekla Nai. Budu tě muset objímat, takže se na to připrav. *Prostě mu oznámila, ale on se na ní hned otočil.* Prosím, pustila by jsi na chvíli Nai k vedení? *Poprosil Dante a po chvíli se její řeč těla změnila. Nebyla tak stydlivá, právě naopak. Tohle byla její divoká stránka, která Dantemu trochu připomínala Kaede.* Dan-te-kun, *pověděla Nia a dotkla se špičkou ukazováčku Danteho nosu. Poté jej sevře v objetí a zašeptá do ucha:* Chceš se mnou něco probrat? *Dante jí chytl ruku a obtočil jí do piruety, jako kdyby tančili.* No ano, ale však jsi to slyšela. Chci jen znát odpověď proč? *Řekl Dante naléhavě, avšak Nia se jen zasmála.* No, jsi podle Mii hodně roztomilý, když jsi v rozpacích, tak mě napa.. *nestihla to ani doříci, protože se Mia vrátila ke kontrole těla.* Dále to není důležité, odpověď ti řekla, *poví Mia rozhodně a táhne Danteho k sobě domů, přičemž si Dante všimne rudých lící.* "Tohla skončí tak kurva špatně," *pomyslí si, když si všimne dvou siluet, které je sledují z okna. Než došli ke dveřím, již jim otevřela její matka.* Mio, holčičko moje, už si vedeš Danteho? Určitě jste nedočkaví, ale stejně si s tebou bude chtít promluvit i můj manžel, který přijde až večer, *poví jemným hlasem a naznačí jim, ať vstoupí. Dante byl v údivu, protože tady to bylo nádherné. Místo plné květinek a různých exotických vůní.* Ještě si zformulujeme myšlenky, zatím si jej odveď do pokojíčku, *pobídne Miu matka a ta jen kývne, přičemž Danteho vede stále za ruku, až do vrchního patra a ihned do pokoje. Velké okno, které bylo otevřené, bylo umístěno tak, že šel vidět i dům jeho rodiny.* "Takže takhle věděla, kam často chodím," *uvědomí si a posadí se na postel. Byla měkká, až moc.* Jak jsem říkala, poděkuj Nii. Já vím, že ty tohle moc nemusíš. Hele, nic se neděje, *poví Dante a ohlédne se.* Ale co teď? No, to nevím.. *dodala Mia a asi dvacet minut seděli v trapném tichu.* Takže, už jsme to dohodli. Dante, budeš parťák naší Mii. Víme, že s tebou bude v dobrých rukou. Jen ještě předtím, s nikým v chomoutu nejsi, co? *Vyhrnula na ně matka Mii, když vnikla do pokoje. Dante nevěděl, co je to chomout, tak zavrtěl hlavou na negaci.* Dobře, to nás těší. Bohužel se tu manžel neobjeví, teď mi poslal po podřízeném zprávu. Na večeři tu ale stále buď. Potřebujeme si býti jisté, že vy dva spolu budete tvořit krásný obrázek. Mamii, prostě nás zavolej na večeři jako vždy. Já si tu chci s Dantem hrát.. *Dostane ze sebe Mia, avšak hlas patří Nii. Matka se jen pousměje a odejde. Mia vytáhla karty a začali hrát prší. U toho si povídali na několik témat, aby se zabavili. Čas jim běžel strašně rychle, avšak ještě aby ne, když se smáli na jedno kolo. Ihned po zazvonění zvonku v pokoji se oba rozeběhli ze schodů, jakoby byli stále děti. Večeře probíhala normálně, Mia s její matkou řešily nějaký problém, kterému Dante vůbec nerozuměl. Občas jí ovládla Nia a s Dantem propletla ruce.* "Kdyby mi o tom neřekla předem, tak jí ty prsty zlámu," *pomyslil si pokaždé. Oba vypadali velice šťastně a Mia požádala, zda by mohla někdy u Danteho přespat, což jí povolila. I Dante byl za to rád, protože mohli jejich revoltu probírat i večer a nikomu to nebude divné, kam zmizeli. Nakonec šel tedy Dante domů a ihned zalehl do postele, protože byl po dnešku vyčerpaný.*

Počet slov: 1500

*Pro Kazuyu byl dnešek velmi dlouhý. To samo o sobě by mu nijak nevadilo, kdyby jen ten den nebyl tak příšerně nudný. U látky probírané na akademii by málem usnul, kdyby ho Shiki v myšlenkách nerozptyloval nejrůznějšími uštěpačnými poznámkami. Ale naštěstí i to největší trápení má jednou konec a výuka na akademii není výjimkou. Poté, co sensei uzavřel výuku, vyrazil Kazuya hned domů. Doma rychle pozdravil mámu a optal se, jak se má. Pak už jen rychle vyběhl schody do pokoje, zamkl za sebou a naplácl se na postel. Chvíli si vydechl a poté se posadil, aby se zamyslel nad tím, co by mohl trénovat. Doma přicházel v úvahu asi akorát nějaký trénink zaměřený na sílu, anebo... ninjutsu.* "Jo, to by šlo, budu trénovat ninjutsu," *pomyslel si a seskočil z postele. Ještě než se do toho pustil, se trochu napil vody a zakousl si ovocnou tyčinku, na kterou po čas výuky úplně zapomněl. Jakmile dojedl, postavil se doprostřed pokoje a nejprve se začal soustředit na svoji chakru. Následně složil pečetě pro techniku Bunshin no Jutsu s cílem vytvořit tři perfektní klony sebe samého. Po provedení techniky se vedle něj opravdu vytvořily tři klony, ale k věrnému napodobení jeho osoby by teda moc neposloužily. Jen jeden z nich byl kloudný.* "Eh, tak tohle moc dobře nezačalo. Nic moc, ale nevadí, zkus nejprve dva." *Kazuya pokýval hlavou, brácha měl pravdu. Klon který mu není podobný je k ničemu, takže lepší jich udělat méně, ale pořádné. Nechal tedy klony zmizet a hned na to znovu poskládal pečetě a vytvořil jen dva klony. Jeden velmi vydařený, jen tak nerozeznatelný od originálu a druhý sice pár much měl, ale zas tak špatné to nebylo.* "Myslím, že dva pořádné klony bych dneska mohl zvládnout," *řekl si a zamyšleně se zadíval na svou méně povedenou kopii. Jak si klona tak prohlížel, snažil se zaměřit na to, co je na něm špatně, aby se mohl příště více soustředit na konkrétní nedostatky. Když se ho dostatečně naprohlížel, nechal znovu oba klony zmizel a použil Bunshin no Jutsu znovu. Výsledkem tentokrát byly dva skoro dobré klony.* "No-ták, ještě je trochu zlepši," *říkal si pro sebe. Zkusil to teda ještě jednou, ale jeden z klonů zase nebyl tak dobrý, jak by si představoval. Kazuya to tedy chtěl zkusit ještě jednou, vlastně to chtěl zkoušet tak dlouho, než se mu to povede.* "Co takhle drobná změna? Vždyť se mi ještě nepovedlo... To dotrénuješ potom. Rozdělíme se a zkusíš se přeměnit na mě." *Kazuyu tenhle nápad celkem překvapil, ale uznal, že by to mohlo být celkem zajímavé. Rozdělil se tedy na dva pomocí ​Karada no Bunpu, přičemž oba pocítili úbytek chakry, jak se mezi ně rovnoměrně rozdělila.* Tak pojď na to, ukaž mi, jak dobře mě dokážeš napodobit, *pobídl Kazuyu Shiki a párkrát laškovně povytáhl obočí. Pak se posadil na stůl, založil si ruce na hrudi a čekal, co mu brácha předvede.* Pff... to bude snadný, *domníval se Kazuya. Pes, kanec, beran... složil pečetě a technikou Henge no Jutsu se změnil do podoby svého bratra. Podíval se na sebe do zrcadla a Shiki si pohotově stoupl vedle něho. Chvíli tak koukali na své odrazy, než se Shiki začal hlasitě smát a Kazuya nasadil nespokojený výraz.* To bude snadný, to bude snadný, jasně, *vyprskl Shiki.* Ale musíš uznat, že ti ta moje polovina těla tak trochu nesedí. *pokračoval Shiki už trochu umírněněji.* Když jsme rozdělení, vypadáme dosti jinak, než běžní lidé. Nikdy jsi tuhle podobu nezkoušel, tak se ti zas tak smát nemůžu... Asi bych o moc lepší nebyl... Jen chci říct, že se musíš pořádně zaměřit na detaily. A pokud chceš někoho věrně napodobit, musíš zkoumat i jiné aspekty než jen vzhled. Jak se chová, jak bojuje, jak mluví. Chápeš, ne? Jó, chápu, ale přednášku mi tu dělat nemusíš, těch bylo na akademii až dost. Fajn, fajn, jdeme na to. *Kazuya zrušil přeměnu a raději si pořádně prohlídl svého bráchu. Chvíli se tak okukovali, muselo to vypadat trochu komicky, a nakonec se k sobě otočili zády, oba zároveň složili pečetě a hezky synchronizovaně provedli přeměnu. No a po chvíli už v mizících obláčcích bílého dýmu stáli Kazuya a Shiki, akorát Kazuya byl perfektně přeměněný na Shikiho a opačně. Oběma se krásně povedlo zachytit podobu toho druhého, takže Henge mohli zatím na chvíli odložit.* Tohle nám jde, takže při Bunshin no Jutsu se musíme akorát víc zaměřit na kontrolu chakry, *řekl ještě Shiki, než se opět spojil s Kazuyou. V jednom těle poté společně trénovali vytváření klonů do té doby, než vyčerpali většinu zásob chakry. Výsledkem jejich snažení ale byly dva krásné klony. Kazuya (a Shiki samozřejmě také) byl spokojený, že se mu povedlo se alespoň trochu zlepšit a naplácl se spokojeně na postel. Chvíli jen tak oddechoval, pak se znovu posadil, napil se a vyrazil dolů do kuchyně, aby si schrastil něco k jídlu. Po dobré večeři se vrátil znovu do pokoje, lehl si na postel a začal si číst nějaké knížky, které jim doporučovali na akademii. Nakonec ale po přečtení několika málo stránek usnul. Další den se probudil jako obvykle relativně brzy a plný energie. Byl víkend, takže na akademii dnes nemusel. Dopoledne tedy posnídal a pomohl s něčím doma a odpoledne se dal znovu do tréninku. Začal zase s dvěma klony - povedly se bez větších problémů. Byl tedy čas na to, aby si trochu zvýšil obtížnost, zatím o jednoho klona. Dal si trochu na čas, soustředil se na chakru ve svém těle a nakonec vytvořil bez problémů i tři klony. Když se mu povedli tři, proč nezkusit čtyři. Pustil se tedy do toho, ale ukázalo se, že to bude muset procvičovat ještě trochu víc. Provedení už měl ale celkem zmáknuté, takže už jen postupně přidávat počet. Ono to půjde!*

*Pomalu, ehm, vlastně relativně rychle, se už blížil termín jeho geninské zkoušky. Přemýšlel nad tím, co by tak asi ještě mohl trénovat. Po fyzické stránce si nikdy nepřipadal zas až tak slabý, za to v ninjutsu dosud moc neexceloval. Rozhodl se tedy pro ninjutsu. Henge no Jutsu a Bunshin no Jutsu trénoval naposledy, takže si pro dnešní trénink vybral techniku, kterou zatím ještě moc dobře neovládal, a to Suimen Hokou no Waza. Cíl už tedy pro dnešek měl, jen to chtělo vymyslet nějaké vhodné místo. Naštěstí se nemusel zamýšlet moc dlouho. Prvním místem, které ho napadlo, bylo jezero. Krásná velká vodní plocha, ideální pro trénink chůze po hladině, anebo ne?* "Doufám, že netoužíš po tom nás vykoupat, že ne?" *promluvil na Kazuyu Shiki v myšlenkách.* "No tak to těžko říct," *odpověděl mu nejistě Kazuya, ačkoli mu bylo jasné, že je celkem stoprocentní, že se vykoupe, poněvadž mu dosud žádná technika nešla na první pokus.* "To jsem si mohl myslet... Tak laskavě zapoj trochu kreativity a vymysli způsob, jak trénovat bez toho, aby sis k tréninku ninjutsu přidal lekce plavání," *popíchl bratra Shiki. Kazuya si ze začátku říkal, jaká že to blbost bratra napadla... Trénovat chůzi po vodě a vyhnout se u toho vykoupání? To u něj moc dohromady nejde. A tak přemýšlel a přemýšlel a přemýšlel... a nic.* "Ach jo, ty jsi vážně marnej, brácha... Běž po schodech dolů, pak doleva a ještě doleva a pak se zamysli znova," *poručil Shiki. Kazuya sice nechápal, na co by měl přijít v té malé místnosti, kde byly vesměs jen věci na úklid, ale šel tam. Když tam došel, rozsvítil si a začal se rozhlížet po tom malém prostoru. Přejížděl pohledem místnost zleva doprava a zprava doleva, až ho to nakonec trklo.* Kbelíky! "No konečně." *Plácl se rukou do čela, popadl oba kbelíky a vyběhl s nimi ven, úplně ignorujíc rozzlobeného nevlastního otce a jeho lamentování nad tím, že jeho nepovedený nevlastní synek doma řve. S dvojicí kbelíků doběhl až k jezeru. Za celou dobu se ani jednou nezastavil a úspěšně ignoroval nechápavé pohledy několika lidí, které cestou minul.* "Proč mě to nenapadlo dřív? Ze začátku se budu muset naučit, jak se vůbec na tý hladině udržet a na to ty kýble budou úplně stačit. Namočím si jen nohy a Shiki nebude nadávat, že jsem nás zmáchal," *říkal si Kazuya, když spokojeně zastavoval svůj zběsilý běh u jezera. Rychle nabral vodu do kýblů a chtěl se nadšeně pustit do tréninku. Teorii znal, tak co mu bránilo to zkusit. Jenže pak se zastavil a zamyslel. Usoudil, že bude lepší, když se před tím prvně trochu vydýchá a připraví se. Dal si tedy chvíli pauzičku a pak se jal chvíli procvičovat celkem podobnou techniku, a to Kinobori no Waza. Ta mu šla už celkem dobře, i když to pro něj taková pohoda ještě nebyla. Někdy musel trochu zrychlit, aby se udržel. Každopádně, pro tohle menší opáčko si vybral velké balvany nedaleko. Vyjít nahoru mu nezabralo kdo ví jak dlouho, ale stačilo to. Párkrát si balvany obešel ze všech směrů a asi po šestém obejití si řekl, že tentokrát to dá úplně klidnou chůzí. Začal se tedy soustředit a koncentrovat chakru do svých chodidel. Ani moc, ani málo. Když byl hotov, položil nohu na kámen a současně začal koncentrovat chakru i do druhého chodidla. Kráčel pomalu a dařilo se mu. Obecně, když nespěchal, nevyšiloval a nepodceňoval se, dařilo se mu víc věcí, než si byl ochoten přiznat. Na druhé straně skupinky balvanů přestal soustředit chakru do chodidla, položil ho zpět na zem a obdobně to udělal s druhou nohou. Cítil se klidný, vyrovnaný a spokojený se svým výkonem, takže se přesunul ke kýblům. Dal je vedle sebe tak, aby si na ně mohl pak pohodlně stoupnout s trochu rozkročenýma nohama a dal se do toho. Tedy nejprve si sundal boty a vyhrnul kalhoty. Pak už se jen znovu začal soustředit. Zvedl nohu, vložil do chodidla určité množství chakry a pomalu chodidlo pokládal na hladinu vody. V ten moment se soustředil nejen na tok své chakry, ale také na to, jak se mu vede držet nohu na vodě. Takhle to nebylo zas až tak složité, když stál jednou nohou stále na zemi. Trochu se o nohu na vodě zapřel, nepropadl se. Trochu se podivil, že by mu to šlo už takhle napoprvé, ale nestěžoval si. Chtěl tedy přenést na nohu celou svou váhu a postavit se na ni, ale jakmile se o to pokusil, tak se propadl. V momentě, kdy na nohu stoupal totiž dostatečně nezvýšil objem chakry v chodidle. Věděl co asi bylo špatně, takže to zkusil znovu a tentokrát se mu to povedlo. Stál na vodě na jedné noze. Moc dlouho mu to ale nevydrželo a zase skončil nohou v kýbli. Zjistil totiž, že udržovat správný objem chakry na vodě je složitější než na pevném povrchu a ještě k tomu jednou nohou. Doplnil si tedy do kýblu vodu a řekl si, že to tentokrát zkusí oběma nohama. Do jednoho kýble stoupl levou nohou, do druhého pravou. Chvíli se držel, ale zase to nebylo na moc dlouho.* "Hmm, co vlastně dělám špatně?" *říkal si a zkusil to znovu.* "Nevím, prostě to ještě zkoušej. Asi nejjednodušší bude přidat víc chakry," *zkusil mu poradit Shiki, ale tentokrát ani on nevěděl. Kazuya tedy dal na jeho radu a razantně přidal na použité chakře. Udržel se tak sice dýl, ale na druhou stranu cítil, že svou chakrou plýtvá. Používá jí více, než by bylo nutné, což taky nebylo správně. Povzdechl si chtěl seskočit z vody. To se ukázalo jako špatný nápad a místo odrazu od hladiny se do vody propadl, spadl na zem, natloukl si a všechnu vodu si vylil.* Ach jooo! *rozčílil se nahlas. Velmi rychle se ale uklidnil a podíval se na hodinky. Čas ubíhal rychleji, než by se mu líbilo.* "No co se dá dělat, budu to zkoušet dál a dál." *pomyslel si, znovu si vyčistil hlavu. Zkoušel to znovu a znovu a postupně ubíral množství chakry, než se mu podařilo najít optimum. Se zavřenýma očima stál rozkročený na vodě ve dvou kbelících a snažil se být soustředěný, aby to takhle vydržel co nejdéle a nespadl. Nakonec to vydržel necelé tři minuty a pak opatrně sestoupil z vody zpět na zem. Bylo akorát na čase, už mu začínala být opravdu zima. Posadil se pak na zem a utřel si nohy do menšího ručníčku, který si stačil vzít z domu. Pak si rychle obul boty a šel se trošku proběhnout, aby rozproudil krev a znovu se prohřál. Cítil se ale celkem unavený, tak moc dlouho neběhal. Nějakou dobu pak ještě meditoval, aby si doplnil trochu chakry a poté už se rozhodl přejít k jezeru. Opět si sundal boty a vyhrnul kalhoty a vybral si pro začátek místo, kde byla přibližně stejná hloubka, jako byla hloubka kýblů. Jeho chůze byla pomalá a občas se třeba jednou nohou propadl, ale jakž takž se mu to dařilo. Základ chůze po vodě už měl, teď už to chtělo jen naučit se běhat, jít do větší hloubky a pak třeba vyskočit a znovu se přichytit. Když si to tak říkal, přišlo mu, že je před ním ještě dlouhá cesta, než to všechno zvládne. Rozhodl se tedy, že pro dnešek skončí jen s tím, že se naučil pomaličku chodit po vodě na kraji jezera. Trénoval tedy po zbytek svého pobytu u jezera jen to a když pak vyčerpal skoro všechnu svou chakru, sbalil kýble a středně rychlou chůzí se vydal směrem zpět k domovu.*

*Tak, a bylo to tady. Den, na který se Kazuya nejvíc těšil a kterého se také nejvíc obával - den geninských zkoušek. Kazuya se dnes vzbudil daleko dříve, než bylo nutné, a to jen proto, aby se vyhnul nevlastnímu otci, který by mu určitě ještě jednou zopakoval, že pokud to nezvládne, tak ať ho ani nenapadne se vracet domů. Poslouchat tohle neměl Kazuya vůbec zapotřebí. Rychle a tiše se tedy nasnídal, připevnil si k pasu pouzdro s tantem a pouzdro na kunaie, upravil se a vyrazil ven, směrem k akademii. Rodiče ostatních studentů svým dětem teď určitě přáli, ať se jim zkouška povede, ale od žádnou takovou podporu neměl. Nevlastní otec dělal úplný opak toho, co by milující rodič dělat měl a máma? Té to pro jistotu ani neřekl, protože se strašně obával toho, že selže a bude muset přijít domů a do těch očí plných očekávání říct, že prohrál. Nechtěl jí přidělávat starosti. Kráčel potemnělou vesnicí, která ostatně byla obdobně temná po celé dny a přemýšlel nad tím, kdo asi bude jeho protivník. Určitou představu o schopnostech svých spolužáků měl, takže si je mohl pomyslně rozdělit na skupinky: s těmi bych chtěl bojovat, s těmi ne. Ve výsledku stejně nemohl ovlivnit, s kým bude bojovat, ale tahle kategorizace mu přišla jako vhodný způsob, jak si ukrátit cestu na akademii. Když tam došel, byl na místě úplně první. Před sebou měl tedy ještě pěkně dlouhé čekání. Volný čas se rozhodl využít protahováním, které ukončil při příchodu skupinky tří spolužáků. Když už byli všichni na místě, senseiové oznámili začátek geninské zkoušky a vzali je na samotné místo konání soubojů. Hned poté došlo na vylosování první dvojice, přičemž ke Kazuyově smůle padlo jeho jméno úplně jako první. Co bylo horší, byl fakt, že proti sobě dostal Aotu z klanu Supaidā, kterého předtím zařadil do kategorie 's těmi bych nechtěl bojovat' z jednoho prostého důvodu - nevěděl, co od něj má čekat. Jejich jména už ale byla vylosována, takže se nedalo nic dělat, musel proti němu bojovat. Sensei je oba vyzval, aby předstoupili a postavili se naproti sobě. Když byli oba připraveni, sensei zahájil jejich souboj hned na to odskočil pryč, aby měli studenti dostatek prostoru. Kazuya měl u sebe kunaie a své tanto, nepřítel naproti tomu vypadal zcela beze zbraní. Kazuya tedy rychle popadl své tanto a rozeběhl se k protivníkovi jak nejrychleji mohl s cílem překvapit ho svou rychlostí. Aota se ale rychle odklonil do strany a o fous uhnul čepeli, která na něj mířila. Následně ale velmi rychle přešel do útoku a pokusil se Kazuyovi podkopnout nohu. Kazuya se tomu vyhnul, ale měl celkem co dělat, protivník byl opravdu rychlý. Aota, pozorujíc, že měl Kazuya co dělat, aby včas uskočil, rozhodl se znovu k rychlému útoku. Kazuya neztrácel pozornost a stále se mu dařilo uhýbat úderům a kopům, ale začínalo mu docházet, že se Aotovi po stránce rychlosti jen tak nevyrovná. Rychle tedy sáhl pro dva kunaie, které naráz hodil po Aotovi. Takto získal chvíli čas na to, aby se mohl vzdálit a změnit taktiku boje. Zrovna když se Aota uhýbal kunaiům, vytvořil Kazuya tři klony (Bunshin no Jutsu), které se rozeběhly proti Aotovi. Kazua stál zprvu za jedním z nich, ale ve vhodný okamžik se rozhodl použít klanovou techniku Karada no Bunpu, aby se rozdělil do dvou těl. Poté ještě Shikimu předal jeden kunai a pak už oba rychle vyběhli schovaní za klony. Aota, který se očividně dobře bavil, soudě dle širokého úsměvu, se ve vhodný okamžik ze široka rozmáchl a udeřil krajního klona do krku. Následně chtěl provést rychlou elegantní otočku a zasáhnout zbylé dva klony, ale byl překvapen, že za tím zasaženým klonem byl Kazuya, teda vlastně jeho polovina. Krátkodobě ho to vyvedlo z míry a znejistěl, čehož Kazuya využil a vrhl se na něj s tantem v ruce. Povedlo se mu Aotu povalit, i když při tom přišel o tanto, protože mu ho Aota vyrazil z ruky, aby zabránil zasažení svého krku. Shiki rychle přiskočil k povalenému protivníkovi, myslíc si, že rychle ukončí souboj, ale Aota se ukázal být nejen rychlý, ale i silný. Nepřipraveného Kazuyu chytil za ruku, která svírala jeho krk, zapřel se a spolu s ním se na zemi přetočil tak, že porazil i Shikiho. Všichni tři tedy skončili na zemi a Kazuya zůstal v pozici, kdy na něm Aota klečel a bil ho pěstmi do břicha a rukou, kterými si Kazuya po zásahu pod pravé oko, chránil obličej. Kazuya nebyl schopen se nijak dostat z nepřítelova sevření, prostě na to neměl sílu. Shiki, pozorujíc marné pokusy svého bratra, po Aotovi rychle zkusil seknout Kunaiem, aby tak dal bráchovi prostor na vyproštění se z protivníkova sevření. Povedlo se, Aota skončil s řeznou ránou na ruce a Kazuya se Shikim byli oba volní. Když k nim byl Aota chvíli zády, vytvořili oba klony a využili jich zase jako zástěnu, aby na ně Aota neviděl. Rychle se spojili zpět do jednoho těla a vyrazili za klony proti Aotovi, který začínal být naštvaný, že ještě nezvítězil. Aota už se ale tentokrát nenechal napálit Kazuyovými klony, oběhl je, cestou ze země sebral tanto a hodil ho po klonech tak, že je to oba zasáhlo. Následně vyrazil proti Kazuyovi, vyhýbajíc se dvěma vrženým kunaiům, třetí mu vyrážejíc z ruky. Následoval rychlý taijutsu souboj, ve kterém Kazuya postupně začínal ztrácet, protože začínal být unavený. A potom v jeden moment udělal Kazuya zásadní chybu a svým nedomyšleným útokem se Aotovi krásně vystavil, aby ho mohl zasáhnout silným kopem. Kazuya byl tedy odhozen o kus dál. Při dopadu se ale jeho hlava nešťastně setkala s větším kamenem a ztratil vědomí. Být tohle souboj na život a na smrt, nepřítel už by s ním moc práce neměl. Tohle ale byla geninská zkouška, a tak byl Kazuya 'jen' prohlášen za poraženého. Po nějaké době se pak probral na ošetřovně.* "Kdybych jen býval zapracoval i na síle... Byl bych vyhrál, i když mě překvapil, jak byl rychlý..." *říkal si. Byl z toho strašně zklamaný. Před zkouškou si myslel, že bude mít navrch v rychlosti, které se věnoval ze všeho nejvíce, ale šeredně se spletl. Chvíli si ještě poležel na ošetřovně a nakonec ho jeden z mediků propustil domů. Celý potlučený a zahanbený se vracel směrem k domovu. Upřímně, vůbec se tam vracet nechtěl a když stál přede dveřmi, přemýšlel nad tím, jestli má vůbec vzít za kliku a vejít dovnitř.* "To nevadí, brácha, svět se nebortí, teď do toho dáme všechno," *snažil se ho uchlácholit Shiki, který byl ve skutečnosti naštvaný daleko více než Kazuya, akorát si byl vědom toho, že je teď potřeba začít makat a ne se litovat.* "Jo, jasně..." *odpověděl mu sklesle Kazuya a svěsil ruku, která se právě chystala vzít za kliku. Nechtěl jít domů, chtěl to otočit. Jenže náhle se dveře samy otevřely. Teda ne samy, ale otevřel je Shigeru, Kazuyův nevlastní otec. Přeměřil si 'synka' pohledem a hned mu bylo jasné, co se stalo.* Neříkal jsem ti snad, ať mi nelezeš na oči, jestli tu zkoušku nezvládneš? *procedil skrz zuby rozhněvaně.* Co se děje, drahý? *ozval se náhle z domu slabý hlas Yui, Kazuyovy matky. Ležela sice v posteli, ale musela něco zaslechnout.* Ale nic drahá, vše je v pořádku, *zavolal směrem domů Shigeru. Ta náhlá změna tónu... to bylo něco, co Shikiho nesmírně vytáčelo a Kazuyu vlastně taky.* Jak se opovažuješ... *procedil mezi zuby Shiki, který se zase neudržel a Kazuya mu v tom tentokrát nezabránil. Shiki by dál pokračoval s tím, že jak se opovažuje takhle jednat s ním a s jeho matkou (Shiki moc dobře věděl, že Shigeru ve skutečnosti jejich matku občasně podvádí od doby, co onemocněla), ale byl rázně přerušen.* Dovoluju si co? *procedil mezi zuby šeptem Shigeru a hned na to zavřel dveře. No a pak už se vše událo rychleji, než si vůbec dokázal uvědomit.* To ty si tady dovoluješ moc, chlapečku. A já mám trpět takového nechutného neschopu, jako ty? *pokračoval dál Shigeru, tentokrát ale daleko ostřeji. Kolem nebyly žádné uši, které by mohly poslouchat, tak se hlídat nemusel. Řekl Kazuyovi ještě pár nelichotivých slov a nutil ho couvat kolem domu až do místa, kde je jen tak někdo z ulice vidět nemohl. Tam Shigeru chytl Kazuyu za triko a mikinu a zvedl ho do vzduchu, jako by byl peříčko.* Celý ten váš nechutný klan. Myslel jsem, že to alespoň trochu vykompenzuješ a budeš něčemu, jenže ty ne, ubožáku. *Rozzlobil se a hodil už tak dost pochroumaným Kazuyou oproti zdi domu. Poté jen zhodnotil situaci, že kluka nezabil, i když by si to asi i přál, a vrátil se bez dalších komentářů domů. No a Kazuya? Ten tam pár chvil jen tak ležel a ani se nehýbal. Po dnešku už byl tak dost unavený a další velká rána do hlavy mu také úplně dobře neudělala. Proti svému nevlastnímu otci, který byl na úrovni průměrného či nadprůměrného jounina, nic nezmohl.* "Já ho tak nenávidím," *opakoval si Shiki celou dobu, zatímco Kazuyovy myšlenky mlčely. Když se pak po chvíli Kazuya vzpamatoval a pomalu se postavil na nohy, stále se mu trochu motala hlava. Rozlédl se kolem, stále nikde nikdo. Obešel tedy dům dozadu a z posledních sil se s použitím techniky Kinobori no Waza vyškrábal po zdi nahoru až k oknu svého pokoje. Pak vlezl dovnitř a zamířil přímo k posteli. Ani boty si nesundal a prostě tam jen žuchnul. Měkké polštáře, jak příjemné.* "Zatrénujeme si zítra, Shiki?" *zeptal se Kazuya svého bratra v myšlenkách dosti zvláštním a unaveným tónem. Shiki by s nabídkou tréninku jednoznačně souhlasil, ačkoli byla pravděpodobnost realizovatelnosti celkem nízká, ale usnul ještě před tím, než to stačil udělat.*