Kumamuchi

*Toshinori mal pri sebe iba wakizashi a oblečený bol v šedom kimone so striebornými výšivkami. Toshi musel ísť nakúpiť na tržnicu, lebo ho jeho strýko poslal.* "Huh, za čo som si to zaslúžil." *Pomyslel si.* "A čo to vlastne potrebujem kúpiť?......... aha, ryžu a zeleninu." *Povedal si a rýchlo našiel stánky, v ktorých to predávali.* "Huh, docela rýchlo som to našiel." *Povedal si a išiel už domov. Všimol si, ale chlapca v modrej mikine a čiernych teplákoch.* "Že by to bol Seiji?" *Pomyslel si a išiel k nemu.* Čau Yamane, čau Seiji. Čo tu robíte? *Spýtal sa ich Toshi, a naschvál pozdravil prvého Yamaneho.*

*Seiji sa obzrel za seba. Na prvý pohlaď Toshiho nepoznal. Ale Yamaneho otrávené zamrmlanie mu napovedalo.* "Toshi ? Celkom sa zmenil." Ahoj. *Odpovedal neuveriteľne pokojne Seiji.* Už to bude niaky ten rok čo sme sa stretli. *Usmial sa Seiji.* Prečo s ním znovu mrháš časom. *Dodal k situácii Yamane.* "Akým časom posledný mesiac sme sa ani nepohli. Máme všetok čas sveta." (Seiji). Už si chuunin či stále trčíš na geninovy ? *Dodal provokatívne Seiji. A diabolsky sa zasmial.* Len si robím srandu. Nechceš niekam zaisť ? Mám teraz trochu čas. "Trochu mám ho celý mesiac.... Ale znie to lepšie."

Stále som genin, poslednú dobu sa len flákam, takže to možno skúsim nabudúce chuuninské zkoušky. *Povedal mu Toshi.* "Huh, za čo som si to zaslúžil, že si zo mňa robí srandu." *Pomyslel si Toshi.* A či chcem niekam zájsť? Okej, ale musíš povedať kam. *Povedal mu Toshi, nechcelo sa mu rozmýšlať kam by mohli ísť, tak to nechal na Seijiho.*

Hm Genin. "On sa fláka, ako ty." *Zasmial sa Yamane.* "Ty robíš to samé." *Ohradil sa Seiji.* Neviem. Ešte musím zaniesť nákup domov. *Poznamenal Seiji a zodvihol tašku aby si to Toshi všimol.* Plánuješ ešte niekam ísť ? *Popýtal sa hlasnejšie Seiji.* Ak hej tak by si potom mohol doraziť ku mne tam by sme sa aj dohodli kam pôjdeme. "Čo to robíš ?" *Ozval sa znovu Yamane.* "Vieš že nám Strýko povedal, že nemáš nikoho púšťať domov." "Viem ale Strýko je preč a vráti sa za pár dny. Nič nemusí vedieť." (Seiji) Tak ako sme dohodnutý ?

Ano, plánujem ešte niekam ísť. Musím ešte zaniesť nákup domov, ale kludne potom môžem ísť k tebe, ale neviem kde je tvoj dom. *Povedal Toshi a trocha sa zasmial.* Takže by si mi to mohol povedať pred tým než odídem, aby som tvoj dom potom zbytočne nehladal. *Povedal Toshi veľmi inteligentne*

*Seiji sa zamyslel a po chvíľke povedal.* Ta to bude jednoduché riešenie. Vieš kde je klanová budova kumamuchi ? *Opýtal sa Seiji a ešte skôr ako dokázal Toshi odpovedať dodal.* Bývam hneď napravo do budovy. Nechal by som ti otvorené dvere to by si našiel. Počkal by si ma kludne aj vo vnútri. "Strýko ťa zabije." (Yamane) Pokiaľ máš lepší nápad tak sem s ním. *Pousmial sa Seiji a neprestal sa pozerať na Toshiho. Pokial by prišiel Toshi z akýmkoľvek nápadom nevadilo by mu to.*

Ano viem kde je vaša klanová budova. Tak dobre teda, zanesiem nákup a potom pôjdem do domu s otvorenými dverami, ok? *Zeptal se ho Toshinori, který pak odešel domov. Položil nákup na stôl a odišiel. Vydal sa ku klanovej budove Kumamuchi.* "Hmm hneď na pravo do budovy?" *Zamyslel sa, obhliadol sa a po chvíli uvidel na pravo od budovy dom s otvorenými dverami. Keď vošiel, tak sa chvíľu obhliadal po Seijiho dome. Našiel tam, ale rôzne papiere s informáciami o ninjoch. Dokonca našiel aj jeden o sebe.* "Čo to sakra? To budem musieť nahlásiť Raikagemu." *Povedal si Toshi, ale naschvál ešte počkal na Seijiho s papiermi v ruke.*

Tak ako ? *Ozval sa Seiji. Keď vydeľ Toshiho. Keď si všimol papiere v rukách Toshiho, chvíľku sa naňho, len sprosto pozeral ale potom spustil.* Neviem či by si tím mal hýbať. Neviem ako to ma usporiadané. Mohol by sa na mňa potom hnevať. "Zaujímalo ťa niekedy kde pracuje strýko ?" *Oval sa Yamane.* "Nie ani v najmenšom." No ták nechcem ti to brať. *Usmial sa Seiji a neprestával sa pozerať na Toshiho.* Tak ako to bude teda ? *Prestal sa usmievať Seiji. * Strýko mi povedal, že to je tajné namal si to vidieť. V každom prípade si mal po sebe upratovať. *Neprestával ho konfrontovať Seiji.*

hm.. možno ti to vrátim, možno ne *Řekl Toshi a posmešne sa ušklíbl.* Záleží na tom čo mi odpovieš, otázka je tákato. Čo sú to za papiere a na čo ich potrebuješ? *Spýtal sa ho Toshi*

Ako to myslíš, že nie ? *Odpovedal hneď Seiji. A pozrel sa Toshimu nahnevané do očí.* Už som ti povedal, že to nie je moje ale strýkove a netuším čo sú zač alebo načo ich potrebuje. Jediné čo viem je to, že keď to strýko zistí budem mať problém. *Seiji sa smutne pozrel na Toshiho.* Rob si stým čo len chceš ale do zajtra mi to nepoškodené dones. “Nemám náladu z toshim bojovať. Aj keď to není najmúdrejšie riešenie nič iné ma teraz nenapadá.“ *Seiji sa uvoľnil a vytiahol prázdnu ruku z tašky.*

*Toshi natiahol ruku s papiermi k Seijimu.* Na, zober si to a nekukaj tak na mňa, je to stresujúce. Takže čo chceš teraz robiť? *Spýtal sa ho Toshi*

*Seiji zobral papiere od Toshiho. A vrátil ich na miesto. A po prvej Toshiho vete len kývol hlavou na súhlas.* No ja neviem asi nič. Skôr by ma zaujímalo čo chceš robiť ty. *Opýtal sa zvedavo Seiji.* Alebo vieš čo je mi to jedno rob si čo chceš. "Úplne ma prešla chuť niekam chodiť." Toshi odložíme to na inokedy ? Tak či onak už začína byť tma a mne sa moc nechce chodiť po vonku. *Seiji sa snažil vykrútiť zo sľúbeného stretnutia. Yamane z toho mal očividnú radosť ale Seijimu to bolo úplne jedno aj tak nerobil to kvôli nemu.*

Meh, okej. Tak teda už idem, čau. *Povedal Toshi a odišiel.* "Tak a teraz to idem nahlásiť." *Povedal si a išiel na policiu.* Dobrý deň, bol som u kamaráta Seijiho doma a našiel som tam nejaké divné papiere, chcem to nahlásiť. To je všetko, dovi. *Povedal Toshi na polícii a odišiel domov spať*

Tak ahoj. *Seiji sa zamyslel.* "Niečo mi tu nesedí." "Konečne ťa zaujíma čo robí náš strýko ?" (Yamane) Trochu... ale viac mi nesedí Toshi. Možno vie niečo čo ja neviem.

*Bolo asi desať hodín ráno a Ren bol už hodinu hore. Potichu ako myška vykĺzol z izby preč. Ešte ale predtým pohladil po vláskoch svoju mladšiu sestričku Rin. Až potom sa jeho kroky vybrali preč z izby a zamieril do kúpeľne, kde vykonal rannú hygienu a dal si rýchlu studenú sprchu. Mama mala dnes od rána misiu, a tak sa musel postarať jak o domácnosť, tak aj o svoju sestričku. Obliekol sa a vyrazil do obchodu, aby nakúpil nejaké suroviny na dnešný obed a raňajky. Už sa ale nachádzal v kuchyni a pobehoval okolo sporáku a linky,* To cesto je príliš husté, *natiahol ruku po mlieku a dolial trochu do cesta, premiešal a odborným okom posúdil konzistenciu. Keď sa mu to zdalo všetko dokonalé, rozohrial trošičku masla na panvičke a začal smažiť lievance. Medzitým nad parou nechal rozpustiť v hrnčeku trochu čokolády (OP slovosled). Kým sa čokoláda topila a smažil lievanec, začal krájať banán a jahody. Lievanec pretočil a zase sa vrátil ku krájaniu ovocia.*

Rin Kuro : *Rin se zdál krásný sen o tom, jak s bratříčkem běhala bosá po louce a hráli si na honěnou. Když v tom snu z ničeho nic zakopla. Padala směrem k zemi. Nedopadla. Probudila se hezky ve svojí postýlce. Protřela si svoje očka a rozhlédla se po pokoji. Nikde neviděla svého bratříčka. Vstala z postele a obula si svoje zaječí papučky, které měli dokonce i ouška. Došla do koupelny a dala si pěkně horkou sprchu a umyla si i svoje sněhově bíle dlouhé vlásky. Měla je dlouhé až pod zadek. Vylezla ze sprchy a oblékla si na sebe čistě bíle šaty, na kterých byly květy sedmikrásek. Slyšela jak se z kuchyně line krásná vůně. * To je určitě bráška. * Rin se rozběhla směrem do kuchyně. Vešla tam a viděla svého brášku. * Dobré ráno. * rozběhla se k němu a chtěla ho obejmout a dát mu pusinku na tvář*

*Oh, áno. Už počul dupať tie malé rozkošné nožičky, a tak sa sám pre seba usmial a nechal ju dobehnúť až k sebe. Odložil nôž stranou a nechal svoju krásnu malú sestričku, aby ho objala. Trošičku sa sklonil, aby ho mohla políbit na tvár. Bol už predsa trochu vyšší, než bola ona. Sám ju objal a pohladil po jej dlhých bielych vlasoch, ktorých vôňu vdýchol do seba pri objatí,* Krásne dobré ránko, moja snehová vločka.. Spalo sa ti dobre? *zaujímal sa Ren a pomaly ju pustil. Venoval jej dlhý pohľad svojimi bielymi očami bez viditeľných zorničiek, lebo tie boli biele tiež. Natiahol sa rukou po váze, ktorá bola odložená na linke a v nej bolo niekoľko odtrhnutých snežienok..* Cestou z obchodu som narazil na tieto kvietky, nedalo mi a musel som ti ich natrhať.. *vázu s bielymi kvietkami jej dal do ruky,* Oh, o chvíľu budeš mať hotové raňajky. Zatiaľ sa posaď, o všetko sa postarám, dobre? *venoval jej úsmev a obrátil sa naspäť ku sporáku, kde dorobil lievance. Potom ich naskladal na taniere, pokropil čokoládou a na vrch pridal pokrájaný banán, jahody a čučoriedky. Oba taniere vzal a odniesol na stôl, ktorý bol už dávno prestretý a naservíroval to pred svoju malú sestričku, a potom s druhým tanierom sa usadil naproti nej,* Dobrú chuť. Dúfam, že ti bude chutiť..

Ano spinkalo se nám úžasně. * odpověděla a zabořila svůj obličej do brášky. * Snívalo se nám o vás. *dodala ještě a poté ho pustila. Když se na ní díval těmi svými krásnými bílými očkama, tak se začervenala a usmála na něj. Když jí podal vázu s květinami, tak jen s otevřenou pusinkou koukala na ně. * Ty jsou krásné. * pronesla svým tenoučkým zasněním hláskem. * Děkuji, potom si je skočíme dát do pokojíčku. * Vázu si vzala sebou ke stolu a posadila se na svojí židličku kde poslušně čekala na snídani a přitom pozorovala svého brášku jak to dodělává. Nasávala vůni, která se nesla po celé kuchyni. Když jí donesl talíř, tak jen s otevřenou pusou koukala na to, co jí připravil. * To je dokonalé. Děkujeme. Přejeme dobrou chuť. * řekla a hned se pustila do lívanců s ovocem. První si snědla všechno ovoce. * Jak jste se vyspinkaly vy? * Zeptala se u jídla Rin svého brášky.*

*Aj on sa pustil do svojej porcie, a pritom každú chvíľku venoval svoj pohľad svojej sestričke. Musel ju pozorne sledovať, či jej chutí, lebo ak by čo i len malý náznak na jej tvári napovedal, že nie je niečo v poriadku, okamžite by išiel urobiť nové lievance. Jeho sestrička predsa nebude jesť niečo, čo jej nechutí!* U jedla sa nerozpráva, sestrička.. *Ren sa na ňu milo usmial, ale jednoducho nedokázal odolať tej jej rozkošnej tváričke, a tak jej musel odpovedať,* Spalo sa mi dobre, ale bol by som spal pokojnejšie, keby mi mamka včera povedala, kedy ráno odíde.. Mohol som skočiť do obchodu skôr a urobiť jej nejakú svačinu na cestu. *povzdychol si Ren. Bol vždycky veľmi pozorný a starostlivý. Vôbec sa na ninju nehodil, no predsa sa tento rok zapísal do Akadémie. Hoci mal skoro nulový talent na čokoľvek, čo sa týkalo ninja svetu. No chcel byť sestričke oporou a navyše ho matka povzbudila tým, že nie každý shinobi ovláda Ninjutsu. Sú aj takí, ktorým ide Taijutsu a špecializujú sa výlučne naň. A to si vzal do hlavy.* Chceš ešte pridať, sestrička? Alebo ti podám piť? Nie si smädná? *spýtal sa starostlivo, keď dojedol svoju porciu a vstával od stola s tým, že svoj tanier a príbor odnesie do drezu.*

Omlouvám se. * řekla Rin a trošku smutně koukala, ale to se hned změnilo, když její bratříček na ní promluvil. Pozorně poslouchala každé slovo co Ren řekl. * To je pravda, ale myslím si, že mamka bude v pohodě. Je silná. Něco si na cestě uloví když bude mít hlad. * řekla Rin a usmála se směrem k bratříčkovi. * Jsi vždycky, tak hodný a proto tě mám ráda. * Když se jí zeptal jestli nechce ještě přidat, tak trochu popřemýšlela. * Dala bych si ještě ovoce. * řekla a podala prázdný talíř směrem k bratříčkovi. Už všechno snědla, ale měla ještě chuť na sladké. * A ještě vodu. * Rychle dodala. Tenhle rok se zapsala do akademie i ona. Měla o něco větší nadání na ninjutsu, než její bráška, ale ten byl zase silný v Taijutsu. Byla ráda, že tam bude s ní. Aspoň mohli spolu trávit veškerý čas a to jí vyhovovalo. *

*Svoj tanier a príbor odložil do drezu, Rinin tanier položil vedľa drezu a ihneď sa zvrtol pri linke, aby sa načiahol po ovocí. Na jej tanier jej naaranžoval pokrájaný banán na kolieska, jahôdky a čučoriedky. Odbehol kúsok ďalej, aby vytiahol dve malé misky. Do jednej prelial ešte stále roztopenú čokoládu a do druhej nasypal trochu práškového cukru. Všetko si naskladal na ruky ako profi čašník a vybral sa smerom ku sestre, kde jej to poskladal na stôl rovno pred ňu..* Nech sa páči. Trochu sladkého pre moju sestričku, aby bola ešte sladšia, než doteraz.. *zaculil sa Ren milo a pohladil svoju malú sestru po jej bielych vlasoch a dal jej na ne pusu,* Ešte tú vodu, *povedal Ren skôr sám pre seba a trhol sebou, rozišiel sa smerom ku linke, kde nachystal čistý pohár a nalial do nej čistú vodu. Uistil sa, že nie je príliš studená, aby sestričke nepodráždila hrdlo. S pohárom sa vrátil naspäť ku stolu, posadil sa na miesto pri stole, ale už nesedel oproti sestre, ale vedľa nej. Pohár položil bokom, aby nezavadzal, no mala ho k dispozícii. Celý čas na svoju sestru pozeral. Bola tak rozkošná, okamžite by ju spapal..* Ak by bola moc studená, vymením ju. Alebo si chceš dať džúsik?

*Rin jen hezky seděla na židličce a čekala až jí bratříček donese další ovoce. Nemusela ani moc dlouho čekat, protože v cuku letu byl už zpátky a měla před sebou talíř plný ovoce a ještě do toho a ji hezky na aranžovaný. * Děkuji bratříčku. * Uculila se na něj a poté se pustila do té dobroty co byla před ní. Nejdříve si dala pár kousku banánu a poté i jahody. Když si sedl vedle ní, tak nabrala pár kousků ovoce a otočila se směrem k němu. * Otevřít pusu. * řekla a sladce se na něj usmála. Když by otevřel pusu, tak mu tam hned šupne těch pár kousků ovoce. *

Nemáš vôbec za čo. Čokoľvek budeš chcieť, tak stačí povedať.. *podoprel si svoju bradu rukou a pozeral sa na toho malého anjela. Nevedel z nej odtrhnúť svoje oči, musel sa sám pre seba usmievať, jak to tam rozkošne papala. Trochu vykulil oči, keď sa zrazu dostala vidlička s ovocím pred jeho ústa..* Ne. Ja sám.. *chytil zápästie svojej sestre, ale jemne. Posunul tak jej rúčku ešte bližšie k svojim ústam, ale aj sa sám tvárou priblížil bližšie, aby sa moc nenaťahovala. Otvoril ústa a zúbkami vyvliekol z vidličky všetko, čo na nej bolo napichnuté. Kým jedol, pustil jej zápästie a prstíkmi prešiel po chrbte jej dlane, vezmúc vidličku do svojej ruky a napichol na ňu jednu malú jahôdku, ktorú namočil trošku do čokolády a prisunul ju k ústam sestričky,* Haaam *ozval sa, keď zjedol svoje sústo a netrpezlivo vyčkával, kým si sestrička vezme jahôdku. Pritom ju svojimi bielymi očkami sledoval a jeho tvár žiarila šťastím.*

Rin Kuro : *Chytil její ručku a ona se trošku zamračila. * Já chtěla sama. * řekla, ale stejnak ho nechala aby jí chytl packu a snědl to co nabrala. Usmála se. Byla ráda, že jsi vzal soustu „jakoby“ od ní. Hned na to jí vzal vidličku a chtěl jí také nakrmit. Byla trochu zaskočená, ale hned na to se usmála. Otevřela pusinku a vzala si soustu z vidličky. Pomaličku spolkla svoje sousto a znova se usmála na bratříčka.* Ještěěěě. *řekla svým sametovým hláskem a čekala jestli jí bude dál krmit a nebo jí vrátí vidličku. *

*Rinuška pekne papala a ešte si pýtala ďalšie sústo. Nemohol odmietnuť. Tým krásnym rozkošným a milým očiam sa ťažko odolávalo, a tak napichol na vidličku ďalšiu jahôdku a teraz ju ponoril do práškového cukru, aby bola ešte sladšia. Druhú ruku roztvoril v dlaň a podsunul ju pod vidličku s jahodou, aby nepoprášil cukrom stôl. Vonku niečo už chvíľku buchotalo, a tak počkal, kým si od neho sestrička vzala jahôdku a vidličku jej dal znova do ruky,* Teraz musíš na chvíľku sama, dobre?.. *vstal od stola a pohladil ju po vláskoch. Neodchádzal z kuchyne, len prešiel ku linke a vykukol z okna. Ešte ale nebol tak vysoký, aby cez neho videl úplne dobre. Takže sa nakoniec vyškriabal na linku, aby mal lepší rozhľad, ale nevidel zdroj toho buchotania. Akoby niečo bolo v polenách na dvore. Zahmkal a zatiahol záclonku naspäť, potom zoskočil z linky a prešiel naspäť ku Rin,* Skočím sa pozrieť von, čo je to za buchot. Buď tu, dobre? *venoval jej povzbudivý úsmev, a ak ho nechala ísť, tak odišiel z kuchyne smerom von na dvor.*

*Koukala jak její bratříček nabírá další porci. Její oči se rozzářily ještě víc. Poté poslušně otevřela pusinku a snědla to sousto. Bylo to moc dobré a ona se jen rozplývala nad tím jak dobré to uměl Ren připravit. *Dobře teda. * odfrkla Rin, když si musela znova vzít vidličku a jíst sama, ale nechtěla zase zdržovat bratříčka, protože také slyšela, že někdo klepal. Celkem jí zajímalo kdo to je a co tam bude tak brzo chtít. * Kdo to je bratříčku? * Zavolala Rin na Rena z kuchyně. Pomalu pokračovala dál v jídle. *

*Jak vyšiel von na dvor, rozhliadol sa, ale jeho oči sa obrátili na naskladané drevo. Už vedel, kto bol pôvodca toho buchotu, lebo takto vonku počul aj tiché mraučanie. Prešiel teda ku drevu bližšie a podľa sluchu hľadal, kde presne sa zdroj nachádzal. Až po chvíľke uvidel medzi dvomi drevami zašprajchnuté malé mača. Bolo čierne ako noc s veľkými a netypickými žltými očami, lebo sa v nich miesila aj zelená farba. Takže tam chvíľku šaškoval, aby mačiatko vyslobodil, čo sa mu nakoniec podarilo. Muselo byť už poriadne hladné a smädné. A vystrašené takisto. Vzal ho do náruče a pohladil ho prstíkmi po hlavičke a rozišiel sa smerom dovnútra domu. Vnútri si to namieril rovno do kuchyne,* Pozri sa, čo som našiel.. *Ren pokojným krokom došiel až ku Rin a položil jej na stehná malé čierne mačiatko. Uistil sa, že ho pevne drží, aby nespadlo a sám sa od Rin vzdialil, aby mačke vytiahol nejakú malú misku, do ktorej napustil trochu vlažnej vody, aby sa mohlo potom napiť. Došiel až ku Rin a položil na stôl misku,* Našiel som ho v dreve.. *povedal Ren a sledoval svoju sestričku s mačiatkom. Možno tam niekde vonku ho hľadá jeho mamka.*

*Rin nestihla ani vstát a už u ní byl její bratříček s překvapením. Byla to malinká černá kočička. Rin se rozzářily její červená očka, která upřela na kočičku. * Krásná.* pronesla bezduchým hlasem. Když jí byla položená na klín. Tak jí Rin pomaličku pohladila po hlavičce. Kočička mňoukla a poslušně seděla na jejím klíně. Rin jí začala opakovaně hladit po hlavičce, přes hřbet až k ocásku. * Chudinka malá. Sama venku…. * Odmlčela se Rin a poté začala mňauka škrábat pod krčkem. * Můžeme si ho nechat? * Zeptala se Rin a koukla smutnýma očkama na Rena. *

*Ren sa nevedel vynadívať na tú úžasnú scenériu. Pred ním sedela jeho krásna malá bielovlasá sestra a na jej stehnách mala posadené malé čierne mačiatko. Ten kontrast bol famózny a on sa nevedel očami odtrhnúť od tých dvoch bytostí. Niečo mu hovorilo, že by si nemali privlastňovať len tak mačku, čo našiel vonku. Lenže nemohol odolať tomu, ako bola jeho malá sestra Rin šťastná, keď mačiatko uvidela. A teraz ešte tie jej nádherné červené očká, ktoré smutnili..* "Nemali by sme si ju nechávať. Vonku má iste svoju mamu. Tá ho bude hľadať.." *rozumoval si v hlave Ren, ale z jeho úst vyšli úplne iné slová,* Samozrejme. Budeme sa o neho starať spoločne. Vymyslíš mu meno, sestrička?.. Ah, vlastne.. Asi by sme mali najprv zistiť, či je to mačička, alebo kocúrik.. *zahundral Ren a ako pravý gentleman sa podujal na túto úlohu. Nechcel totiž, aby sa musela jeho sestra pozerať na tieto.. 'ohavnosti'. Preto sa rukami natiahol po čierne klbko chlpov a vzal si ho do náručia. Chytil kočku do rúk tak, aby mal dokonalý výhľad na miesto, podľa ktorého určí pohlavie. Hneď však čiernu mačku vrátil sestre na stehná,* Gratulujem sestrička, stala si si práve majiteľkou kocúrika.. *usmial sa na ňu a posadil sa vedľa nej, vezmúc misku do rúk, aby ju podsunul ku kocúrovi, ak by bol smädný,* Už vieš, ako ho budeme volať?

Rin Kuro : *Rin se rozzářila štěstím když slyšela ty slova co řekl bratříček. Otočila se znova na mňauka a pokračovala v jeho hlazení. * To by jsme měli. * řekla Rin a poté podala mňauka Renovi do rukou aby to z jístil. Pomaličku začala přemýšlet nad různými jmény pro kočičku i kocourka. No nemusela ani dlouho přemýšlet na kočičkou, protože to byl malý kocourek. * Co si myslíš o jméně Mňauko? * Zeptala se Rena, ale hlavu se třela o tu kocourka, takže to mohlo vypadat, že se ptá spíš kocourka. Kocourek hezky předl a třel se svojí hlavou o tu Rin. Misky si zatím moc nevšímal, ale nakonec se od ní odlepil a šel se trochu napít. *

*Dokonca aj kocúr sa na prvý pohľad zamiloval do Rin. Bodaj by nie, keď to bolo to najrozkošnejšie stvorenie pod Slnkom a najkrajšie dievča v celom vesmíre! Jak sa tam spolu mazlili, Ren sa pritom usmieval a celý žiaril. Bol rád, keď bola jeho mladšia sestrička šťastná a usmievala sa. Vtedy mal aj on dôvod na úsmev..* Tak sa bude volať Mňauko, *Ren natiahol svoju druhú ruku k pijúcemu kocúrovi, keď ju stiahol, položil misku na stôl a sám sa od stola postavil, aby vzal prázdny tanier,  príbor a misky, čo boli na stole. S nimi prešiel ku drezu a všetko pekne umyl, aby tu bolo čisto a nemala mamka po misii veľa práce s domácnosťou. Keď bolo hotovo, nastavil vodu na vlažnejšiu a naplnil ňou menší džbán a ten odniesol ku stolu. Doplnil sestričke vodu do pohára,* Čo by si dnes chcela robiť, sestrička?.. Som tu pre teba, povedz si hocičo.. *Ren jej venoval povzbudivý úsmev a odložil džbán stranou, kĺzajúc pohľadom po čiernom kocúrovi, ktorému sa na Rin páčilo.*

*Rin pozorovala jak Mňauko bumbá vodičku a hladilo ho po jeho hlavičce. Byla ráda za Mňauka, aspoň když byla sama doma, tak si mohla hrát s ním. Když Mňauko do bumbal, tak se otočil směrem k Rin a pomaličku jakoby šlapal po její hrudi. Natáhl se až k jejímu obličeji a pomaličku jí začal olizovat na tváři. Rin se začala smát. * To lechtá Mňauko. * pověděla a jakoby jí kocourek rozuměl. Přestal jí olizovat a Rin se rovnou opřela čelem o to jeho. V tom se jí bráška zeptal. * No to já nevím. * Trošku zapřemýšlela a koukla na Mňauka. V tom jí to napadlo. * Mohli by jsme se jít podívat ven po Mňaukové rodině. Třeba ho někdo bude hledat. * Rin si totiž uvědomila, že Mňauko někde může mít svojí rodinu, která ho teď hledá. Rin si vzala skleničku s vodou a napila se. Mňauko také poslušně začal bumbat ze svojí misky. *

*Ren natiahol ruku k pijúcemu kocúrovi a ešte raz ho veľmi zľahka a jemne poškriabal na hlavičke. Ruku stiahol a narovnal sa,* Dobre, to znie ako rozumný plán. Vezmi teda Mňauka so sebou, bež sa obuť a ja za tebou hneď prídem a spoločne sa pokúsime nájsť jeho sestry a bratov, alebo maminku.. *povedal s povzbudivým úsmevom na tvári Ren a hneď na to si odlial z džbánu trochu vody, aby sa napil aj on. Rozhodne to bude pátracia akcia, ktorá bude náročná. Kto vie odkiaľ sa ten kocúr zatúlal. Keby aspoň vedel, kde začať. Vlastne to vedel - na ich záhrade. Ale ak tam nič nenájdu, potom kam pokračovať? To boli otázky, ktoré ho začali trápiť, lenže nad nimi nepremýšľal príliš a už vôbec nie do hĺbky. Jednoducho prišli samé, a taktiež tak aj odoznievali.. Ak ho Rin poslúchla a išla sa obuť, tak spratal zo stola všetko, čo tu ostalo a išiel sa taktiež obuť do predsiene, kde by ho mala čakať jeho sestrička.*

Dobžeeee. * řekla Rin a poté vzala svojí skleničku i Mňauka. Skleničku odnesla do dřezu a Mňauka si předělala do obou rukou. Pomalu vyšla směrem do předsíně kde položila Mňauka na zem. Mňauko se tam hezky posadil a čekal na Rin. Začala si obouvat svoje botičky. * Hmm tak co Mňauko, kde máš svojí rodinu? * Zeptala se ho Rin a poté se otočila na něj. Mňauko mňaukl a poté se rozběhl směrem k Renovi. Rin už byla obutá a připravená vyrazit. *

*Došiel teda do predsiene, kde ku nemu dobehol Mňauko. Tak ho pohladil po hlavičke a sám sa potom obul. Nebude po vonku behať bosí, že? Keď bol hotový, tak vzal kocúra opatrne do svojich rúk a prendal si ho len do jednej, ale tak, aby ho udržal a hlavne aby to nebolo koťátku nepríjemné. Voľnou rukou pohladil svoju sestričku po vlasoch a milo sa usmial,* Môžeme vyraziť na pátraciu misiu.. *vtedy sa pohol ku dverám, ktoré otvoril, vyšiel nimi a ešte ich sestre ako veľký gentleman pridržal, až potom ich za nimi zatvoril..* Čo myslíš, sestrička.. Pustím ho a možno nás sám zavedie k svojej rodine, alebo sa o to pokúsime sami? *spýtal sa na názor jeho mladšej sestričky. Nechá si od nej poradiť, lebo ak toho kocúra pustí na zem, je dosť možné, že zdrhne a už ho neuvidia. Preto sa jej pýtal. Ak ho nechcela stratiť, potom ho zo svojich rúk nepustí.*

Rin Kuro :
*Rin pomalu vyšla také ven kolem svého bratříčka. Nadechla se čerstvého vzdoušku. Venku bylo hezké příjemné počasí. Větřík foukal krásný příjemný vítr, takže nebylo ani horko a ani zima. Rin se podívala na brášku co držel Mňauka. * Roztomile….. * byla na ně zadívána, tak že skoro nepostřehla, že se jí na něco ptal. Chvíli přemýšlela. * Hmm, musíme najít Mňaukovu rodinu, ale zase o něj nechci přijít…. *odmlčela se. * Tak dobře, pustíme Mňauka a uvidíme. * Rin přiběhla k bratříčkovi a podívala se Mňaukovi do očí. * Moc daleko neutíkej, abychom mohli jít za tebou. * řekla k němu a otřela si hlavu o jeho. Oba dva zavřeli svoje očka a Mňauko chvíli předl. Poté se vzdálila a čekala kam se Mňauko vydá. *

Keď ho pustíme a ujde nám, možno si ich nájde sám.. *Ren tomu chcel skutočne veriť, ale hovoriť to v podstate kvôli sestričke, aby sa o kocúrika nebála, ak sa skutočne niekde vyparí,* "Dúfam, že neutečieš, inak bude moja sestra smutná.." *telepaticky komunikoval Ren s kocúrom. Samozrejme, že to nešlo, ale snažil sa o to. Nechcel vidieť svoju sestru smutnú. A ešte v podstate to zapríčiní on, lebo kocúra dotiahol domov práve on. Len tak zatúlaného kocúra z vonku, nepremýšľajúc predtým, že by mohol mať niekde mamku a súrodencov, alebo že by niekomu patril. Kocúra pomaly položil na zem, ale až po tom, čo sa s ním Rin domuchlovala. Kocúr sa párkrát otočil okolo Renovej nohy, než pribehol k Rin a jej sa otrel o jej lýtko. Vypadal, že sa mu moc nechce,* No tak, bež, chlapče. Ukáž nám, kde máš rodinu.. *Ren si ku kocúrovi drepol a polechtal ho po hlavičke. Kocúr zamraučal, a potom znova ešte niekoľkokrát. Nič..* Poď, možno pôjde za nami.. *Ren vstal a chytil sestru za pacinku a pohol sa s ňou smerom od kocúra.*

Rin Kuro :
Já vím, ale stejnak musíme najít jeho rodinu. Jinak by byl smutný. *Dodala ještě Rin. Koukala na Mňauka jak se otíral o jejich nožky. Rin se usmála. * No tak Mňauko, utíkej a najdi svojí rodinu, my budeme hned za tebou. * Když jí bráška chytl za ťapku, tak ho chytila taktéž. Když odcházeli, tak se jen otočila na Mňauka. * Pojď Mňauko. * ručkou se mu snažila naznačit ať jde s němi. Mňauko jako kdyby to věděl a rozběhl se za nimi. Postupně se motal Rin pod nožkami a kroužil mezi nimi. Nejspíše si to dost užíval, protože začal příst jak kdyby ho někdo škrabkal. Rin to připadalo vtipné a moc nekoukala na cestu, ale spíš na Mňauka, cestu nechávala na bratříčkovi. *

"Jediné šťastie, že sme stále u nás na dvore a záhrade.. Kým nenájde nejakú dieru v plote, nemôže sa v podstate stratiť.. Nie?.." *tieto svoje slová venoval Ren spíš svojmu alter egu Byakuyovi, než by si ich len tak hovorila pre seba v hlave,* "Ja ti neviem, Ren, je to kocúr, nejak sa sem musel dostať.. Nejak sa dostane von.." *odpovedal mu Byakuya, a týmto skončila ich konverzácia. Ren si len v hlave následne zamručal a kráčal po dvorku. Mňauko behal neustále za nimi a sem-tam zamraučal, akoby sa dožadoval toho, že sa chcel nechať vziať na ruky. No po nejakej chvíli začul Ren ďalšie mňaukanie..* Sestrička, počuješ to?.. *Ren zastavil a nastražil svoje uši, aby sa uistil, že sa nemýlil. Musela to byť ďalšia mačka!.. A podľa spôsobu a tónu mňaukania zrejme ďalší malý prcek..*