Svatyně Blesků

*Neušlo jej ako si ju prezrel od hlavy až po päty, samozrejme vedela, že nepôsobila ako bežná kunoichi - neobliekala sa ako Kamiko a ani ako jej spolužiačky na akadémii. Hoci sa takto Naomi obliekala zámerne, nechcela upozorňovať na to, že si jeho skúmavého a trošku hodnotiaceho pohľadu všimla - stačilo ako to uviedlo do rozpakov ju, nechcela znervózniť aj jeho..... A teda sa len mierne začervenala a s hanblivým úsmevom sklopila oči k zemi. Pohľad ku tmavovlasému chlapcovi zdvihla až keď jej povedal, že vlastne len rád počúva keď niekto na niečom hrá. Prstami zľahka po jeho slovách poklepkala po svojej flaute a roztomilo sa na neho usmiala.* Tak to sa asi dopĺňame, *odvetila skôr než by sa nad svojimi slovami dopredu trošku zamyslela a potom si jednou rukou začala na prste nervózne krútiť pramienok vlasov. Bol to taký jej drobný zlozvyk. Obzerala sa pri tom po okolí a počúvala čo jej hovoril o tomto mieste - o tom, že je tu väčšinou ľudoprázdno a, že sem chodí rád hlavne preto, že tu môže byť sám a premýšľať.* Tak to som ti to asi dnes trošku pokazila, prepáč. *Pozrela sa mu ospravedlňujúco do očí s previnilým polo-úsmevom a mykla pri tom svojimi útlymi plieckami. Dívala sa mu do očí aj keď jej položil tú otázku, čo ju sem priviedlo. Na moment sa síce odmlčala ale potom sa rozhodla ísť s pravdou von.* Nu, viem, že tak asi nevyzerám, ale priviedla ma sem misia.. doručovala som dokumenty na tunajšiu políciu. Som chuunin. *Vysvetlila mu a uhladila si pri tom svoju krátku, ružovú sukničku.* Toto je niečo ako môj .. prevlek. Celkom sa hodí keď ťa nepriatelia na prvý pohľad hneď podceňujú. Čím mladšie a nevinnejšie vyzerajúci je tvoj súper, tým mu dávaš podvedome väčšiu výhodu, lebo nečakáš, že by mohol byť nebezpečný. Už sa mi to pár krát osvedčilo. *Naomi sa skutočne začala takto obliekať až po jej chuuninskych skúškach - paradoxne predtým pôsobila ako shinobi oveľa viac než teraz. Potom zoskočila zo zábradlia, založila si ruky za chrbtom a priateľsky sa uculila.* Uhm.. mimochodom, volám sa Naomi - Naomi Noriaki. *Predstavila sa trošku sa nahla na stranu.* A ty si? *Opýtala sa zvedavo a nespúšťala z neho svoje prenikavo modré oči.*

*Když si po chvíli konečně všiml, že se dívka začala červenat, začal vážně přemýšlet nad tím, jestli po ní nekoukal nějak divně. Snažil se to tedy trochu vylepšit a dívat se na ní víc běžným způsobem, jako by se už znali a jemu na ní nepřišlo nic neobvyklého. Když pak řekla, že se asi doplňují s tím, že ona umí hrát a on rád poslouchá, pokýval hlavou a trochu nejistě zareagoval:* Jo, to asi jo. *Po chvíli se pousmál a zadíval se do dáli.* "Nevadí, nevadí," *pomyslel si celkem spokojeně, když se dívka omlouvala za to, že mu pokazila jeho plány.* Nemusíš se omlouvat. *Stočil pohled zpět k ní.* Rád poznávám nové lidi a nová místa. Člověk tak alespoň přijde na nové věci, nad kterými by se mohl zamyslet. *Jen co to dořekl, vzpomněl si, jak tu byl před rokem s Kamiko a napadla ho tu otázka, jestli opravdu existují nějaká božstva, anebo je to jen výmysl. Už už se jeho myšlenky zase začínaly stáčet k tomu, aby se k oné otázce vrátil, ale pak si řekl, že na to bude mít ještě dostatek času a že raději něco zjistí o neznámé sedící kousek od něj. Když mluvila o tom, že ji sem zavedla mise, jeho pohled na ni se zase změnil v překvapený. Jeho první myšlenka totiž byla, že vypadá dost mladě na to, aby ji poslali na takovou misi. Jak ale vzápětí řekla, byla už chuunin.* "No brácha, vidíš to, jo? Fakt za těma holkama těžce zaostáváš," *neodpustil si Shiki jízlivou poznámku. Kazuya to pro tentokrát nechal být a raději dívku poslouchal dále. Když mluvila o tom, že její aktuální vzhled je pro ni jakýmsi převlekem, začalo mu to dávat smysl. Když se na ni tak díval, opravdu nevypadala, že by měla být silnější jak on. Její převlek tedy skvěle plnil svůj účel.* Takovýhle převlek, to je zajímavý nápad. Myslím, že to funguje dobře, *okomentoval uznale. Když se mu po chvíli představila jako Naomi Noriaki, pohotově se představil i on:* Kazuya Takeuchi, těší mě. *Opětoval jí milý úsměv. Když už tedy věděl, jak ji má oslovovat, hned toho využil.* Jaká je vlastně Iwagakure? *otázal se.* Jednou bych rád cestoval a chtěl bych se dozvědět o nějakých zajímavých místech, která by stála za navštívení. *Dle jeho názoru bylo na každém místě něco zajímavého, ale i tak, nějaký ten detail by se mu hodil.*

*Keď sa usmieval pôsobil tmavovlasý chlapec celkom priateľsky a teda sa pri ňom po chvíľke Naomi uvoľnila. Potešilo ju keď povedal, že mu jej malé vyrušenie nevadí. Nepriznala sa, mu ale, že ona sama veľmi s cudzími ľuďmi nehovorí, naopak, že sa ich skôr stráni. Jej srdcu blízkych by spočítala na prstoch jednej ruky a už to jej prišlo ako veľmi vysoké číslo... Naomi bola vždy samotárka, jej introvertná povaha jej veľmi nedávala na výber - ani na akadémii nemala nijakých priateľov, celkovo nemala žiadnych známych a už tobôž nie kamarátov vo svojom veku. Tento krátky pobyt v Kumo ju však v tomto zhováraní sa s rovesníkmi celom dosť oťukal. Kamiko, Kosuke... a teraz aj Katsuya, všetci sa zdali byť tak milí! Vo svojom vnútri cítila výčitky, že v minulosti prechovávala v srdci takú hlbokú nenávisť ku shinobi z Kumogakure. Našťastie jej návšteva tohto miesta otvorila oči a uvedomila si vďaka nej, že nemôže hádzať všetkých do jedného vreca len kvôli tomu, že majú na čelenkách rovnaký symbol.* Ďakujem. *Usmiala sa keď jej pochválil jej "prevlek" a následne prešla pomalým krokom ku kamennému stĺpu, ktorý držal strechu a dotkla sa ho svojou bledou laňou.* Kumogakure a Iwagakure sú si podobné viac než som čakala. *Začala s trochu zamysleným pohľadom a rozhliadla sa po okolí.* Základným pilierom je kameň.. aj tu aj u nás. No v Kumo viac fúka a ... človek má dojem, že pláva medzi oblakmi. Takto blízko ku mesiacu som ešte nebola. *Priznala a otočila sa na Kazuyu s úsmevom.* Konoha je úplne iná, je plná stromov, obklopujú ju lesy a aj architektúra sa veľmi odlišuje od našich dvoch dedín. *Prezradila mu svoje dojmy.* Rozhodne odporúčam navštíviť toľko miest koľko budeš môcť.. ja sa pokúsim o to isté a keď sa najbližšie stretneme môžeme si naše zážitky a dojmy vymeniť. *Navrhla mu s úsmevom.* Aby som sa nemusela zapodievať rýchlymi návratmi, chcem sa stať lovcom nukeninov.. to povolanie dáva veľkú voľnosť. *Odvrátila od chlapca pohľad a jej oči posmutneli.* Mňa už v Iwe nič viac nedrží. *Zašomrala skôr sama pre seba než pre neho.*

*Postupně za Naomi stáčel pohled, jak přecházela ke kamennému sloupu nedaleko. Její chůze mu přišla ladná a elegantní. Opravdu by ji na kunoichi netypoval. Když se pak zastavila a začala s menším porovnáním vesnic, udělal i on pár kroků dopředu a následně se zády opřel o zábradlí. O Iwě se toho sice moc nového nedozvěděl, ale zaujal ho její pohled na vesnici, ve které se zrovna nacházeli. Kazuya považoval místní povětrnostní podmínky a vůbec všechno za úplně normální a vlastně mu ani nedocházelo, jak odlišný pohled na tohle místo mohou mít ostatní. Jen se nad tím pousmál a nechal ji mluvit dále. Když mluvila o stromech a lesech obklopujících Konohu, představoval si, jaké to asi je být uprostřed takového množství stromů zatímco fouká. Nedovedl si představit, jak asi zní šelest takového množství listů. Její krátké povídání ho donutilo se krátce zamyslet nad tím, že by si ta zajímavá místa po světě, o kterých se dozví, mohl taky někde poznamenat. Nad tímto tématem ale nepřemýšlel moc dlouho, protože ho zaujala jedna věc, kterou Naomi řekla a které se hodlal pohotově chytit.* Beru tě za slovo. Až se někdy příště potkáme, povím ti, kde všude jsem byl, *pronesl zvesela.* "Pokud teda do té doby nebudeš stále studentem akademie," rýpl si do něj Shiki. "Neruš," napomenul ho rychle Kazuya a dále věnoval pozornost Naomi. Chtěla se stát lovkyní nukeninů, což bylo povolání, které Kazuya celkem obdivoval, ale na druhou stranu nedokázal říct, jestli by ho on sám chtěl vykonávat. Pokýval tedy hlavou na souhlas, že to povolání opravdu přináší velkou volnost, ale nijak to nekomentoval. Akorát se jí chtěl zeptat, jestli neví, jaká jsou omezení toho být lovcem nukeninů, jestli je nějaká daň za volnost, ale v ten moment od něj odvrátila zrak. Již na půl pootevřená ústa, chystající se vznést onu otázku, tedy znovu zavřel. Slyšel ji něco říct, ale moc dobře jí nerozuměl. Zaslechl jen: V Iwě nic. Ale nebyl by to Kazuya, kdyby se na to nezeptal.* V Iwě nic..? *Zopakoval opatrně tu část, kterou zaslechl.* Ale… Jestli nechceš, nemusíš mi to říkat, *dodal po chvíli, aby zdůraznil, že ji určitě nechce nutit mluvit o něčem, na co nemá náladu, anebo mu to prostě nechce říct.

*Kazuya sa oprel o zábradlie a zdalo sa, že nad tým čo mu hovorila naozaj premýšľal. Na rozdiel od Kamiko - si v jeho nevšedne sfarbených očiach všimla iskričku záujmu, keď hovorila o miestach, ktoré navštívila a napokon v momente čo súhlasil, že si navzájom pri ďalšom stretnutí vymenia svoje zážitky - mu jeho úsmev vrelo opätovala. Jeho pozornosti však neušlo to čo si Naomi zašomrala a teda sa mu pozrela do očí a pomaly prešla ku nemu. Oprela sa o zábradlie kúsok od miesta kde sa opieral on a pozrela sa na mesiac.* Len.. som povedala, že - že ma v Iwe nič nedrží.. preto chcem cestovať a spoznávať svet. *Nebola pripravená o smrti svojho dvojčaťa ešte takto otvorene s každým na počkanie hovoriť. Bola to pre ňu príliš citlivá a bolestivá téma.* Môj otec je kapitán vojenských jednotiek a okrem toho často chodí na misie, takže sa aj tak veľmi nevídame.. a .. nikoho iného v Iwagakure nemám. *Dodala a pozrela sa opäť na Kazuyu s jemným úsmevom.* Teda ešte tam mám pani Hayu, ktorá mi bude chýbať. Učí ma hrať na hudobné nástroje - no je to úžasná žena. Hm... Keby si mohol slobodne cestovať a odišiel by si z Kumo, čo by ti najviac chýbalo? *Opýtala sa ho so záujmom a nenápadne sa tak pokúsila vymámiť z neho informácie. Chcela vedieť viac o jeho rodine, záľubách a kamarátoch... Celkovo o jeho živote. Začínala zisťovať, že priam zbožňuje zbieranie príbehov shinobi, ktorých za svoj život stretla.*

*Dívala sa na neho keď rozprával a zatvárila sa prekvapene pri tom ako rýchlo mal Kazuya jasné v tom čo, alebo - v tomto prípade kto, by mu z Kumo chýbal najviac. Možno by niekto iný mohol byť uštipačný, možno by sa mu mohol posmievať, no v tvári Naomi nebola po úškľabkoch žiadna stopa.. naopak! Jej výraz zvláštne znežnel keď jej Kazuya rozprával o jeho rodine.. pocítila voči nemu okamžité silné sympatie nakoľko sa ich životné príbehy na seba v niektorých veciach dosť podobali. Ona sama sa po celý život cítila vo svojej vlastnej rodine ako outsider. Brat bol pred ňou uzatvorený, takmer sa nezhovárali aj keď robila všetko pre to aby sa mu zavďačila a aby si získala jeho pozornosť. Väčšinu detstva mala voči nemu nezdravý vzťah kedy dávala Naotove potreby nad svoje vlastné. Okrem neho mala už len otca a hoci ho milovala tak veľmi ako len dcéra môže svojho otca milovať, on jej povedal, že láska je zbytočná. Povedal jej, že ju ani jej brata nikdy ľúbiť nebude a prezradil jej tiež, že vlastne boli s Naotom nehoda a teda, nechýbalo veľa a vyrastali by v sirotinci. Čo sa týkalo nejakých rodinných pút - mala len svojho introvertného brata, ktorý sa väčšinu času tváril, že je jedináčik. Keď Naoto zomrel, zdalo sa, že prišla o všetko ... Nie nadarmo sa však vraví, že všetko zlé je na niečo dobré, Naomi si vďaka tejto tragédii uvedomila, že hoci má jej otec veľký problém s prejavovaním, vnímaním a celkovým cítením emócií, zdalo sa.. že mu na nej svojim spôsobom záleží a teda sa už necítila na svete tak opustene. Dlho však vnímala svoju existenciu tak ako Kazuya... pokladala sa za príťaž a verila, že by nikomu nechýbala. Potichu si povzdychla a položila dlaň na ruku, ktorou sa Kazuya opieral o zábradlie.* Viem ako sa cítiš. *Prehovorila tichším hlasom a vľúdne sa na neho usmiala.* Mamu som nikdy nepoznala, umrela keď som bola malá, vôbec si ju nepamätám.. *Priznala a so smutným úsmevom sklopila oči k zemi.* Dlho som verila, že by sa otcovi uľavilo, keby sme neexistovali.. Hlavne keď nám s bratom podaroval vačky plné semiačok. Aby z nás aspoň niečo bolo keď zomrieme. *Síce nechcela pôvodne o Naotovi vôbec hovoriť, teraz jej to prišlo fér keďže sa jej Kazuya tak otvoril. V tom sa zdvihol vietor a nafúkal jej do tváre jej po pás dlhé, ružové vlasy, pustila teda jeho ruku a pokúsila sa ich trochu skrotiť a ospravedlňujúco sa usmiala.* Povedz mi o nej, aká je? Tvoja mama.. *Opýtala sa ho, chcela ho rozveseliť a dúfala, že keď bude hovoriť o niekom koho má rád - podarí sa jej to.*