Ulička Raitoningu

*Druhá ještě jednou pročítá Katsuminu složku a nenachází v ní nic, co by ji nějak zaujalo. Ano, byla z klanu Doku. Ale to v případě Katsumi v očích Druhé bylo tak říkajíc spíš na škodu. Byla podobně fyzicky znevýhodněná jako před zkouškami jiný genin, ale z jejího vlastního klanu, Shimiru Ryogui. Chtěla přijít na to, čím to bylo. Možná tohle bylo to jediné zajímavé na té dívce, jinak by ji měla za někoho, kdo jen se vším štěstím na světě prošel až na hodnost chuunin. Počkala si, až přijde. Vyzvala ji dovnitř a sledovala ji, jak se nad ní uklonila. Měla ve tváři naprosto klidný výraz, nic, co by prozrazovalo její emoce.* Posaď se, Katsumi *vyzvala ji a nechala si ještě chvíli na to, aby ji jen pozorovala* Napadá tě důvod, proč jsi teď tady? *zeptala se ji, přeci jen ji zajímalo, co se ji honilo hlavou*

*Druhá mohla jen přemýšlet o tom, co si může ke Katsumi dovolit. Kdyby byla jen genin nebo snad studnetka Akademie, mohla by si dovolit mnohem více. Nejspíš by se ji povedlo ji zastrašit natolik, že by svou shinobi kariéru vzdala stejně rychle, jako na ní nastoupila. Protože poslat někoho takového na misi se skoro rovnalo poslat ji na smrt. Jenže Katsumi se kdo ví jak stala chuuninem a ona měla poněkud svázané ruce. Katsumi teď viděl celý shinobi svět, takže kdyby najednou zmizela coby kunoichi, vyvolalo by to otázky. A měla by co vysvětlovat Staršímu Doku, s kterým měla kupodivu nejlepší vztah z celé Rady Starších.* Kupodivu je to kvůli oběma věcem, které jsi teď řekla. Předpokládám, že tvé oči jsou doujutsu, vrozená schopnost, že? Ne, že by byly nejspíš zatím nějak extra užitečné... *neodpustila si tuhle poznámku Druhá, ale sledovala Katsumi velmi pozorně* Nebo se snad pletu?

*Druhá si poslechla to, co ji Katsumi říkala a chvíli přemýšlela, než ji napadlo, si přece jenom Katsuminu schopnost trochu vyzkoušet. Přeci jen ji to zajímalo, jak moc to je užitečné. I když si tak nějak nemyslela, že by tohle doujutsu mohlo být něčem užitečné. Ale bylo to dané tím, že Druhá prostě jednala narovinu a taijutsu ji rozhodně nebylo cizí. Ale neměla nic ani proti jiným stylům boje a byla si vědoma všech předností různých stylů boje. Proto nezahazovala ani myšlenku, že by to mohlo být užitečné* Taro? *promluvila po chvíli a ve dveřích se objevil jeden z jejích ANBU* Pojď dovnitř a zavři dveře *vyzvala ho a on ji bez váhání poslechl. Počkala, než se postaví za ní a pak se otočila na Katsumi* Dobře. Takže teď mi řekneš, kolik dalších lidí čeká na jednání se mnou ve vedlejší místnosti. *prostě a jednoduše si ji chtěla vyzkoušet. Sama to nevěděla, věděl to jen její ANBU. Kdy za stolem seděl její Strážce a po pravé straně další dva lidé (shinobi) a po místnosti chodil další*

*Manami byla zvědavá, jak se s tím Katsumi vypořádá. Pro někoho by to bylo jaksi dost potupné, aby je tady zkoušela Druhá z jejich schopnosti, ale byl prostě fakt, že ona o těch očích nevěděla zhola nic zatím. A chtěla vědět, jak fungují. A Katusmi ji mohla říct cokoli, protože nejspíš cítila, že na těch zkouškách toho moc nepředvedla. Byla to pouhá zvědavost někoho na tomto postu* (Manami) Dokážeš mi říct, kde přesně jsou? *zeptala se a něco si zapsala. Při aktivaci těch očí byly červené. Což samo o sobě vypadalo trochu děsivě. Ale k čemu sakra byli? Ano, dokázala prohlédnout skrz zeď. Bylo to něco ve stylu stopařské techniky. Nebyla sice stopař, ale znala je dost dobře. Tara si sem ale zavolala i kvůli jiné věci*

*Druhá byla zvědavá a chtěla prostě o těch očích zjistit co nejvíce. Přeci jen nebylo na denním pořádku, aby shinobi měli nějakou takovou vrozenou schopnost. Proto o to projevovala zájem, ačkoli Katsumi jako osoba ji nezajímala vůbec. Když promluvila a řekla, kde jsou ti čtyři lidi, tak se Druhá otočila na ANBU, který sám věděl pravdu. On jen neznatelně přikývl.* Dobrá... Teď ta druhá schopnost. Mohla bys zamaskovat svou chakru? Chtěla bych vědět, zda bude neviditelná i pro stopaře *promluvila znovu a opět si něco zapsala, začalo ji připadat, že to doujutsu není úplně k ničemu. no, nějaké plusy možná mělo zatím, ale pořád převažovaly ty mínusy*

*Raikage počkala a pak se podívala na svého ANBU, který aktivoval svou stopařskou schopnost. Sám se pod maskou divil, že opravdu Katsuminu chakru necítí. Druhá jen přikývla a na chvilku se zamyslela. Přeci jen to bylo zajímavé, ovšem pořád převažovaly ty nedostatky, alespoň podle Manami* Kdybychom se setkali ještě před chuuninskou zkouškou, přesvědčila bych tě, aby ses své kariéry shinobi vzdala. *řekla bez náznaku emoce chladně* Děti jako jsi ty nejsou na první pohled jako shinobi vhodné. Pokud by tady měla být geninská zkouška ve stylu říše Kou, byla bys už dávno mrtvá. A je možná, že na své první B misi zemřeš... (rpg pár dní po návratu z Iwy, tedy před B misemi) *pozorně ji sledovala a trochu vědomě ji děsila* Proto musíš být silnější v jiných ohledech. Nedovolím, aby jakýkoli chuunin v Kumo byl slabý *pronesla po chvíli zcela vážně a vypadala zamyšleně* Viděla jsem, že umíš ovládat Kumenju... *nadnesla myšlenku a teď bylo jen na Katsumi, jak bude "bojovat" za svou kariéru a za život*

*ze začátku to možná vypadalo, že by se ji nejradši zbavila. Ano, kdyby to bylo před lety, kdy ještě nebyla Raikage, nejspíš by se ji v tichosti zbavila už dřív, aniž by Katsumi a její rodina věděla, kdo za tím je. Ale už taková nebyla. Dávno ne. Nevypadalo to, že by dívka před ní měla nějaké odhodlání bojovat za vlastní život. Smířená s osudfem, tak by ji asi nazvala. Rozhodně ji ale chtěla popostrčit k tomu, aby se třeba víc snažila, aby měla odhodlání, které ji evidentně chybělo* Byly by tu možnosti, jak bys mohla zesílit... *odignorovala všechno to, co řekla Katsumi a přemýšlela dopředu. Měla na mysli několik možností, ale jedna byla nepravděpodobnější než druhá. Ale chtěla ji pobídnout, ať přeci jen bojuje o svou kariéru trochu víc* Nebo je tu i varianta, že budeš vetšinu své kariéry trívit ve vesnici, abys zbytečně nepřišla o život, protože budeš příliš slabá... *bylo to kruté, to si uvědomovala, ale potřebovala z ní dostat víc, než do teď předvedla*

*chtěla z ní dostat aspoň něco, aspoň nějakou jiskru toho, že chce být silná kunoichi. Jinak mohla na místě skončit. Alespoň podle Druhé. Neměla chuť na debatu ohledně toho, jak je důležité dělat svou práci s nějakým elánem. Ale asi se tomuhle tématu nevyhne. Když zmínila možnost zesílit, tak přeci jen vzbudila její zájem. Alespoň něco. Ale kdo znal Druhou, tak věděl, že žádné informace nedá jen tak bez toho, aniž by si to ten dotyčný zasloužil.* Možná bude lepší, když se uvidíme ve chvíli, až budeš na hodnosti jounin. Já uvidím, že to se svou kariérou myslíš opravdu vážně, a dostaneš informace o tom, co tě zajímá. Pokud je už nezískáš z jiných zdrojů. Nejsem člověk, který by hýřil informacemi jen tak. Ale věř mi, že to stojí vážně za to *pousmála se na ní, potřebovala ji nějak motivovat se zlepšovat a postupovat hodnostmi. Znala její rodinu a o to víc ji nepříjemně překvapoval její přístup "mouchy snězte si mě". Chtěla z ní dostat mnohem víc. Jako z každého shinobiho v Kumo* Každopádně přijď sama ve chvíli, kdy budeš jako jounin připravena na velká dobrodružství *ještě lepší nalákání, než ji gestem naznačila, že může odejít*

*ve chvíli, kdy Katsumi za sebou zavřela dveře, se Druhá podívala na svého ANBU, který byl celou dobu přítomný* Myslím, že to s touhle dívkou budeme mít ještě náročné, abychom z ní dostali něco, co by mohlo za to stát. Dohlédněte na ní a když přijde nějaká mise, na které by reálně neměla co dělat. Třeba nějaká mise ranku A o něco složitější než jiné... Máte svolení ji na ní vzít. Chci z ní dostat co nejvíc. To, co tady ukázala kromě toho doujutsu... *nemusela mluvit dál a ANBU jen přikývl. Moc dobře znal názory Druhé a věděl, že se ji tohle nebojovné chování dívky nelíbilo. Přijde čas, kdy z ní dostane maximum, o to už se postará. A Druhá si byla jistá, že ta situace nastane, dřív nebo později*

C mise - 1

*Shin sice měl za sebou už jednu B misi, ale kvůli různým povinnostem se ještě na žádnou C misi nedostal. Teď přišel ten správný čas, kdy si došel rovnou pro čtyři svitky naráz. Měl teď pár dní volna od tréninků a rodinných povinností, takže toho místo lemření hodlal využít na splnění shinobi povinností. Jeho první mise zněla dost podobně jako jeho první B mise. V zemědělské oblasti řádí lupiči. Tentokrát ale nikdo z nich neměl být shinobi. Snad. Každopádně se vydal mimo vesnici zase skrz klanovou čtvrť Taigājointo. Docela dlouho se už neviděl se Shimirem a kamarád mu chyběl. Obzvlášť po jejich společné misi, kdy měl hromadu otázek na jeho oči. Na to, co způsobilo, že si ta jouninka, která jim dělala společnost, Akane myslela, že byl Shimiru mrtvý. Ještě teď, když si na to vzpomněl, mu běhal mráz po zádech. Každopádně prošel kolem toho obchodu s malířskými potřebami a pokračoval dál mimo vesnici. První, co udělal, bylo, že si sundal čelenku. Byl oblečený dost ležérně na to, aby si snad o něm mysleli, že je shinobi. A co se týče zbraní, jedinou a spolehlivou zbraní bylo jeho tělo. Víc vlastně ani nepotřeboval, ale měl u sebe dráty s boxery a jouhyou. Jen pro jistotu. Procházel se kolem polí, jako by se nic nedělo. Dokonce zašel k jednomu farmáři, jestli nehledá někoho na výpomoc. Samozřejmě v soukromí domu mu řekl, že to potřebuje jako krytí a on mu dal za práci vykopávání brambor. I když to bylo jen krytí, tak ať se chlapec snaží. Shinovi to nevadilo. Nikdy mu žádná práce nevadila, dokonce si i říkal, že si splní i nějaké D mise jen tak, aby úplně nezakrněl. Každopádně zatímco Shin poctivě okopával brambory, dostatečně splynul s okolím, aby mohl být nenápadný pozorovatel. Všiml si, že z jednoho směru pár lidí přišlo docela otrhaných a rozrušených. Nejspíš měl směr, kde se ti lupiči vyskytují. Což se mu taky potvrdilo, když slyšel ty lidi mluvit o zlodějích, co je okradli. Nejradši by se vydal hned do těch míst a zlikvidoval je jednou pro vždy, aby dali civilistům pokoj, ale nechtěl si ještě ničit krytí. Musel mít jistotu, že ti lidi s nimi taky nějak nespolupracují. Šli směrem k němu a jak byli zvyklý na venkově, tak se se Shinem dali do řeči. Přeci jen byl někdo nový. Mezi řečí vycítil, že mají strach tamtudy chodit. Nemyslel si, že by to snad nějak hráli, takže jak tam tak stáli asi půl hodiny, tak jim Shin řekl, že se o to postará. Nemohl už dál čekat. Ta skupinka lidí mu pomohla s políčkem brambor, než se Shin vydal do míst, kde měla být ta skupina banditů. Útok byl zničit hrozbu, nebylo řečeno, jestli je má přivést do vesnice. Rozhodl se proto jednat tak nějak podle svého uvážení. Vláčet do vesnice bandu banditů nechtěl, ale třeba jednoho, kdyby se povedlo. Každopádně si skupiny všiml dřív, než oni jeho, což bylo pro Shina plus. Schoval se za stromem a postupně se k nim dostával tak, aby ho neviděli. Vypadalo to, že měli naloupeno dost, aby s tím třeba brzy přestali. Taky něco takového Shin zaslechl. No, nevěděli o něm, což byla zásadní chyba. Když se dostal dostatečně daleko na to, aby mohl použít jouhyou a jednoho z nich šikovným pohybem ruky svázat, zatímco si nejdřív druhý konec provázku namotal na ruku, aby mohl hned začít skládat pečetě a použil na druhého Raiton: Hebi Ikazuchi, čímž ho paralyzoval na chvíli. Mezitím se k němu rozeběhli zbylí dva banditi, přičemž proti tomu, co byl dál vystřelil kůstky ze svých prstů (Tenshin Sendan) a posledního nechal dostatečně se přiblížit, aby ho pomocí ruky obalené Fuutonem poslal jaksi zpátky, odkud přiběhl. To, že ještě smetl i toho druhého, který byl zatím jen trochu mimo z ran, které mu způsobily jeho kosti, byl už jen bonus. Ty dva, kteří se zarazili o strom, už tahat nikam nechtěl. Bez jediného zaváhání oba zabil, stejně jim tím zabitím prokázal službu, už takhle je skoro dostal na pokraj smrti. Pak přešel k tomu, kterého spoutal jouhyou a tomu paralyzovanému. Paralyzovaného svázal drátem a oba se rozhodl dotáhnout do vesnice. Ty mrtvoly tam nechal ležet, přičemž když se dostal na policejní stanici, aby ty dva odevzdal, tak by jim řekl o jejich skrýši a o tom, že se tam válí dvě mrtvá těla*

C mise - 2

*když dotáhl ty dva zločince na policejní stanici, ještě měl čas, aby splnil ještě jednu misi ten den. Nějak se s tím nechtěl štvát. Prostě měl na to čas, tak proč by nesplnil ještě něco dalšího. Únava byla něco, co mu moc neříkalo naštěstí. Druhou misí měl být vandal, který se rozhodl počmárat několik domů v klanové čtvrti Kumamuchi. Vydal se proto tam. Ve svitku bylo i napsáno, že vandal většinou kreslí k večeru, takže Shin měl čas se stavit za svým kamarádem Toshim. Přeci jen trénovali každý zvlášť a bylo by fajn si občas sednout a strávit spolu čas, když doma si přišel prostě osaměle. Midori trávila každou volnou chvíli s nějakým klukem a Satsu byl taky pořád někde pryč. Proto se Shin zaměstnával tréninky a teď misemi, aby nemusel myslet a to, že jeho vlastní dvojče ho úplně ignoruje. Nikdy se necítil tak sám jako teď. Ale snažil se zlepšovat a nemyslet na to. Strávil příjemné odpoledne s Toshim, než se trochu setmělo a Shin se vydal do ulic čtvrti Kumamuchi, ve které se přeci jen orientoval trochu líp než ve čtvrti Taigājointo. Procházel se uličkami, dokud se úplně nesetmělo. V tu chvíli víceméně nespoléhal na zrak, ale po několika minutách si všiml před sebou světla u jedné ze zdí domů. Byl ještě docela daleko, takže vylezl bez problému na střechu a pokud možno pomalu se blížil ke zdroji toho světla. Pod ním se nacházel kluk tak v jeho věku s kyblíčkem barvy a maloval po další zdi. V konečné fázi to nebylo nějak ošklivé nebo tak, ale byl označen za vandala a Shin si s ním musel nějak poradit. Nechtěl ho nějak vylekat, ale možná to udělal, když seskočil ze střechy domů. Kluk se na něj vyděšeně otočil a měl v plánu utéct. V první chvíli, než si Shina pořádně prohlédl. Bylo mu jasné, že mu neuteče.* Víš, že je to docela pěkný? Jen to nepatří na cizí domy *poznamenal trochu mírně Shin, kluk vypadal jako nějaký civil, který prostě roupama neví, co dělat. A tak ničí cizí majetek. No, aspoň v té chvíli tak vypadal, že skoro ani neví, do kolika počítat. Ale ve chvíli druhé vzal kýbl a vychrstl docela řídkou rudou barvu na Shina, než se rozutíkal pryč. Shin byl ale kompletně od červené barvy, když se rozeběhl za tím klukem, takže po sobě nechával červené stopy a fleky, jak kdyby byl vážně zraněný. Protřel si aspoň oči, než se vydal za ním. Jistě, mohl by na něj použít techniky, kterými by ho zastavil. Nebo vytáhnout jouhyou, kterým by ho svázal. Zase tak velký náskok neměl. Ale pravdou bylo, že ho chtěl prostě chytit z principu, že z něj tekla krvavě červená barva. Proběhli takhle pár ulic, kdy se Shin odrazil od země a pomocí Chakura Shotto se dostal před kluka* Vzdej to *pronesl vážně Shin a snažil se zachovat čistou hlavu. Ale byl trochu vytočený přeci jen. Kluk evidentně nebyl moc trénovaný, ale v ruce se mu objevil nůž, kterým chtěl proti Shinovi vyrazit. Tak přeci jen to bude nějaký grázlík. Shin už na nic nečekal a vytáhl jouhyou a šikovným pohybem kluka svázal* Příště si rozmysli, kam maluješ ty svoje obrázky a na koho leješ červenou barvu *ušklíbl se a podle instrukcí ho odvedl na policejní stanici. Tím měl za jediný den splněné dvě mise. Druhý den ráno zašel odevzdat svitky a vyzvednout si odměnu, než se rozhodl pokračovat dál s dalšími misemi*

C mise - 3

*jeho třetí C mise ho dovedla zpátky do restaurace, kterou vedl otec Mizuki. Byla to jeho kamarádka, se kterou se seznámil právě na jedné své D misi. Byla sice civil, ale to ničemu nevadilo, aby s ní trávil dost volného času. Až si z něj začala Midori dělat srandu, že má holku. No, on ji to jen vrátil, že se furt tahá s nějakým klukem a celý zrudl. Nebral Mizuki jako svou holku, byli jen dobří kamarádi a těch nebylo nikdy dost. Ve svitku stálo, že tam někdo okrádá zákazníky. A prý docela ve velkém posledních několik dní. Rozhodl se tam stavit teď v čase obědů a rovnou se tam najíst, aby se nezdržoval tím, že by se na oběd vracel domů, než splní další misi. Takže během čtvrt hodinky už vcházel do restaurace, kde po place šla Mizuki s plnými talíři jídla. Jako vždycky tu měli narváno, ale přeci jen jeden malý stoleček se tu přeci jen našel.* (Mizuki) Oi, Shine-kun *usmála se na něj Mizuki, když se k němu dostala s jídelním lístkem* (Shin) Oi, Mizu-chan. Nechceš pomoct? Máte tu narváno *nabídl se Shin, aniž by zmínil, že sám tu má vlastní misi. Mizuki ho s díky odmítla s tím, ať si radši vybere něco k jídlu. Shin se ani nemusel dívat, co mají, protože ten jídelní lístek znal skoro nazpaměť, takže si vybral ramen s vepřovým masem a matcha čaj. Mezitím co čekal na jídlo a pití, tak se díval kolem. Zatím si nic podezřelého nevšiml, dokud mu Mizuki nedonesla čaj. Samozřejmě jak jinak s úsměvem. Když se vracela do kuchyně, Shin nemohl odolat, aby se za ní zálibně nepodíval. Přeci jen Mizuki se mu líbila a byla první impuls, kdy si všiml, že se pomalu začíná dívat po holkách. Ale zatím to neřešil, jen s ní rád trávil čas a pořád ji měl v hlavě ve škatulce kamarádka. Každopádně když se tak podíval za Mizuki, tak si všiml periferně, jak nenápadně něčí ruka šátrá v kapse někoho jiného. Bylo to evidentní, ale Shin dělal, jako kdyby si toho nevšiml. Ale po chvíli nenápadně otočil hlavu na stranu, aby si všiml muže, který vstával a šel pomalu ven. Ten chlapík se taky díval ostražitě okolo, takže Shin se radši zaměřil radši na čaj, kterého se napil. Už věděl, kdo to je, takže ve chvíli, kdy by se otevřely dveře, tak by vyrazil. Což se nakonec stalo a Shin se otočil a viděl mizet ve dveřích toho zloděje. Mizuki zrovna k němu mířila s ramenem* (Shin) Za chvíli se vrátím, Mizu-chan *houkl na ní, zatímco vybíhal z restaurace na ulici, kde si všiml běžícího zloděje. Rozeběhl se za ním, ale všude bylo hodně lidí, takže radši vylezl na střechu a sledoval zloděje ze střechy. Jak očekával, tak nakonec zlodějíček zaběhl do prázdné uličky. No, tam na něj seskočil Shin, takže oba skončili na zemi. Zloděj byl překvapivě silnější než Shin, takže během chvíle ležel na zádech Shin a zloděj se ho snažil škrtit. Díky čelence, kterou si cestou přivázal na čelo, si byl zloděj jistý, že po něm ten kluk jde. Shin mu nechal chvíli, aby si myslel, že má převahu, než mu zmodraly oči a obalil si dvě ruce Fuutonem, kterými ho vzal za ramena a bez problému ho ze sebe odhodil. Nevyužil plnou sílu té techniky, takže zloděj byl jen trochu omráčený, když k němu Shin přišel a svázal ho drátem, než ho profackoval, aby se probudil. Dovedl ho na policejní stanici, kde získal i podpis na svitek, že splnil misi. Zbývalo mu vrátit se do restaurace a vychutnat si oběd*

C mise - 4

*když Shin otevřel poslední svitek s C misí, jediná informace, která tam byla, aby se ukázal v nemocnici a našel lékaře Mitsuo Yamaguchi, že ten mu řekne více informací. Shin si jen povzdechl, ale řekl si, že toho rovnou využije a zeptá se doktora na to zaučení. Přeci jen o práci lékaře stál o to víc, když viděl, jaká situace byla v nemocnici, když tam byl posledně na D misi. Přišel jako předtím na recepci a zeptal se rovnou na toho lékaře se jménem zmíněném ve svitku. Recepční ho rovnou odnavigovala ke kanceláři pana doktora, který Shina po zaklepání vyzval ke vstupu. Shin se nějak nezdráhal a po pozdravu a představení se vysvětlil, proč přišel. Matsuo samozřejmě věděl, o co v misi jde. Vytáhl druhý svitek, který podal Shinovi, kde byl nákres rostliny, kterou měl Shin přinést do vesnice. Podle svitku se nachází poblíž Horkých pramenů. Shin se seznámil se všemi informacemi, než ho doktor pustil na misi. Každopádně Shin sebral ještě odvahu, aby se ho zeptal na to, jestli by si ho nevzal jako svého studenta., že by se chtěl věnovat medicíně. Doktor mu na to jen odpověděl, ať za ním přijde po té misi. Nebylo to proto, že by ho chtěl odbýt, ale dveře od kanceláře otevřela sestřička, že doktora potřebují. Shin poděkoval a vydal se na cestu do Horkých pramenů. Samozřejmě se vydal nejdřív domů, protože mise se určitě protáhne na pár dní, takže si vzal veškeré vybavení a jídlo k tomu, než se vydal na cestu. Bylo to poprvé, co byl na misi mimo vesnici sám. Ale nějak se nebál, přeci jen Horké prameny nejsou tak daleko. I přesto, že to nebylo daleko, tak cesta mu zabrala skoro celý den, takže nejdřív si našel nějaký nocleh, než se druhý den vydal na místo, kde se měla ta bylinka vyskytovat. Nakonec ji hledal skoro půlku dne, než narazil na louku u jednoho horkého pramen, kde rostla přesně tahle bylina. Shin si oddychl, už přestal doufat, že tu bylinku dneska najde. Klekl si do trávy a začal bylinku podle instrukcí trhat. Byl opatrný, aby nepoškodil potřebné části rostlinky. Když už si myslel, že má dostatečné množství bylinek a určitě tam ještě nějaké nechal, aby je nezlikvidoval všechny, tak vytáhl svitek, do kterého bylinky zabalil a převázal ho do takového sáčku drátem a přivázal si ten raneček k opasku. Když už chtěl odejít, objevilo se kolem něj několik chlapů tak kolem dvaceti* (Bandita) Co tu děláš chlapečku? Dej nám ty bylinky *promluvil ten, který byl k Shinovi čelem* (Shin) Na to zapomeňte, ty nedostanete. *odpověděl trochu varovně, ale to už se na něj jeden z boku rozeběhl. Shin na nic nečekal a využil toho, že proti němu běžel a rychlým kopem zaútočil na jeho hlavu (Konoha Senpu). To už se na něj rozeběhli i ti ostatní. Tím, že už byl ve vzduchu tak toho nejbližšího srazil k zemi pomocí Shishi Rendan. Při obou technikách použil nohu obalenou Fuutonem, takže oboje byla silná rána. Shin odskočil pár metrů a podíval se na zbývající dva bandity, kteří na něj překvapeně koukali chvilku* (Shin) Záleží na vás. Buď skončíte takhle nebo hůř jako vaši společníci nebo vás nechám jít. *dal jim na výběr, ti dva byli v bezvědomí, rozhodně je nezabil. Shin si udržoval modré oči, aby případně je zmlátil do hromádku všechny, ale nebylo to potřeba. Ani jeden z nich nečekal takovou sílu od takového kluka. Radši sebrali své druhy a co nejrychleji zmizeli. Shin si potom schoval do svého vaku ten svitek s bylinkami, než se vydal dál. Přeci jen to bylo krajně nepraktické a mohly by se ty bylinky stejně rozsypat*

*Arita už dlhší čas sledoval nákres vo svitku, ktorý mu dal jeho učiteľ. Sledoval ho tak už zopár dní. Študoval jej, čítal kolom do kola, už dokonca i vyhradil miesto pre onen svitok, mal špeciálnu poličku. Hoc musel uložiť na novo celú izbu, aby tak uvoľnil jedno miesto, ale nakoniec vydalo. Teraz ho však mal otvorený na stole, sledoval očami nákres bábky, jej mechanizmus a s odhadom si zapisoval, čo všetko bude potrebovať. Usúdil, že už bol čas na to ju zostrojiť. Ešte pár dní dozadu cvičil s malým cvičným panáčikom, ktorého tu Itami zabudol, pretože odišiel s predstihom a tak zostal malý drevený panáčik u neho v izbe. Ten skončil tiež u svitku, bola to taká polička, kam bude dávať všetko, čo len bude môcť ohľadom bábok. Možno sa časom rozšíri na viac poličiek. To bude ale najskôr musieť dokúpiť zopár ďalších poličiek.
Len povzdychol a pozrel sa na papier v ktorom mal všetko spísané. Opatrne zroloval svitok a nechal ho na stole. Zobral batoh a puzdro na svitky, najskôr dal svitok do puzdra a nakoniec ho dal do batohu a spolu so zoznamom a batohom sa vydal za otcom do obchodu. Mama bola v práci, otec bol v práci, len Arita bol doma a študoval. Chuuninské skúšky sa blížili a on sa na ne musel pripraviť. Opustil teda dom a vydal sa do obchodu za svojim otčínom.
Cesta mu tam trvala dlhšie než obvykle, bol totiž zamyslený ako to presne urobiť a premýšľal, či i niečo nezabudol. Potreboval drevo, potreboval niečo, čo budú bábkine kĺby a potreboval i farbu, paruku, oblečenie, lanká, bolo toho veľa čo potreboval, ale vedel, že niečo z toho u otca v obchode bude. Ešte teraz si pamätal, ako ho Hajime stoj čo stoj prosil, aby s ním mohol zostrojiť jeho prvú bábku ktorá bude vyzerať presne tak ako jeho syn. Otec ho mal veľmi rád, mal s ním dobrý vzťah, ale nakoniec sa mu ho podarilo odmietnuť, chcel to urobiť sám, aj keď mu nie musel hovoriť pol hodinu v kuse. Nad tým sa len blondiak usmial a konečne dorazil do obchodu. Vošiel vchodom ako normálny zákazník a očami začal hľadať svojho otca. Dnes nemal ani čelenku kumo na svojom rameni, jednoducho si šiel pre veci, ktoré vedel, že tu nájde. Len s drevom bol problém, ale keď si bol pred pár dňami zahrať shogi zo starým mužom, povedal, že mu drevo na bábku zoženie spolu s nástrojmi a požičia mu jeho dielňu. Avšak viac pomôcť nechcel, čo Arita ocenil, pretože to chcel urobiť sám. Už mal predsa len nákres, ktorý mohol využiť a to bolia viac než dostatočná pomoc. Aj keď ho stále mrzelo, že ju nepostaví s Itamim, vždy sa nad tým len usmial. Možno sa raz stretnú a chlapec bude mať viac, než len jednu bábku. Možno by na chuuninské skúšky skúsil postaviť i zložitejšiu, ale to záležalo od neho a jeho dutej hlavy.
Prechádzal pomedzi regálmi a smeroval si to za otčínom do jeho dielne v práci. Ani neklopal, len otvoril dvere.* Oci? Som tu. *Povedal, keď vošiel dnu a dvere za sebou zatvoril. Rozhliadol sa očkami po dielni, nebolo by zlé, ju robiť tu, ale zase by mu do toho určite skákal, preto sa rozhodol ju začať robiť i u starca, predsa len mal istotu, že tam vôbec nepáchne, ak by ju robil doma, určite by prišiel skôr z práce a doliezal by za ním, ako pes, ktorému ste hodili loptu, aby ste sa ho zbavili ale on vám ju donesie naspäť. Vysoký muž so zlatými dlhšími vlasmi sa k nemu otočil a usmial sa.* Arita. Máš ten zoznam? *Spýtal sa ho a prešiel ku svojmu drobcovi, k svojmu synovi, ktorého by najradšej rozmačkal.* Mám. Tu. *Vytiahol jej z vrecka a podal mu ho. Mal tam všetko, čo vyčítal z bábky, taktiež i daný počet a taktiež vecí a dĺžku vlákien, ktoré mali byť v bábke použité.* Niektoré veci tu z toho mám, ale iné si budeš musieť ísť pozrieť na trh... *Preniesol, keď si prečítal obsah a následne mu tie veci i dal. Takže mal už zaplnený jeden batoh a druhý mal v ruke.* Dobre, tak idem ešte na trh pre zvyšné veci a potom začnem. Nebudem ju robiť doma. *Dal mu ešte vedieť, než sa uklonil, rozlúčil a odišiel. Ešte sa nakoniec chvíľu pomotal na trhu, aby dokúpil to čo mu chýba a nakoniec sa už so všetkými vecami vydal domov starému mužovi s ktorým trávil čas a hral Shogi.
Po tom, čo tam dorazil k domu starcovi, s ktorým sa uvítal a bolo mu ukázaná dielňa, kde bude tráviť najbližšie dni zostrojením. Dokonca tam bolo i sľúbené drevo, z čoho mal blondiak veľkú radosť. Zložil teda veci, vytiahol puzdro so svitkom, ktorý potom vytiahol a následne ho rozprestrel, aby videl ako jednotlivé časti tela bábky vyzerajú. Starý muž Ruki ho nakoniec nechal samého v dielni pracovať. Ešte pred odchodom mu ukázal, kde čo je a hneď na to sa chlapec pustil do práce. Vedel, že dnes toho nestihne veľa a tak chcel urobiť aspoň niečo – začať robiť telo bábky. Taktiež vedel, že sa nesmie riadiť priveľmi nákresom, pretože vo veku, kedy Itami robil bábku vyzeral inak, než Arita vyzerá. Premýšľal, či si najskôr neurobí svoj vlastný náčrt, nakoniec sa pre to i rozhodol a roztiahol si teda na stôl prázdny svitok, ktorý tam ležal bokom, vzal štetec a tuš a začal kresliť, podstate obkresloval to čo bolo na svitku od Itamiho, len miesto vzhľadu mladého učiteľa sa tam snažil nakresliť seba. Rozhodol sa pre lepší obraz seba zložiť pečate pre bunshin a vyvolal jedného klona, aby sa na seba vedel lepšie pozrieť. Prezrel si pozorne svoju tvár, pozorne svoje telo a nakoniec sa pustil do kreslenia. Ešte predtým však klona zrušil. Nebol dobrý maliar, dokonca tomu nakoniec venoval aj tri pokusy, než sa konečne uspokojil so svojou prácou. Hlasno povzdychol, bolo to ťažšie než sa zdalo, no na jeho tvári sa nakoniec objavil spokojný úsmev. Nebolo to síce úplne ono, ale vedel, že lepšie to nebude. Na papieri určite nie. Prekreslil nakoniec i obvody na bábke, dal si veľký pozor, aby nič nepokazil. Počet dielov, ktoré použije sedeli s tým, čo si kúpil, avšak dĺžka vlákien bude rozhodne menšia, tak ako bábka, ktorá bude odpovedať jeho výške. Nakoniec Itamiho svitok zroloval a uložil ho do puzdra, aby sa nepoškodil. Nechcel sa doň teraz veľmi dívať, aby sa nepomýlil a dal ho tak, aby bol v bezpečí. Jeho oči spočinuli na svojej kópie svitku, ktorá bola upravená k jeho postave a podľa neho sa rozhodol robiť. Drevo už nemalo kôru, bolo teda pripravené na to, aby jej mladý genin spracoval. Pred tým, než začal, tak si pripravil všetko čo potreboval, než sa vrhol na tvarovanie trupu. Musel byť veľmi opatrný a precízny. Detailná práca, kedy musel sekať opatrne, brať to po menších kúskoch. Bola to veľmi ťažká práca, ktorá mu zabrala zopár hodín. Keď skončil, vonku už bola tma a pod ním bolo veľmi veľa pilín, triesok a iných vecí z dreva. Odložil trup bokom a pustil sa do upratovania. Strávil pri tom viac času než chcel, rozhodne už doma večeru s rodičmi nestíhal. Preto v pokoji všetko upratal, pobral si nákresy, veci, čo si dnes nakúpil uložil bokom a neskôr oznámil Rukimu, že idem domov.
Ráno prišiel za v času. Dokonca stihol urobiť i menší nákup, kedy dokúpil farbu a paruku, nejaké nepotrebné oblečenie si doniesol z domu. Ruki ešte spal, tak vošiel do dielne bez toho aby mu dal vedieť a pustil sa do práce. Ešte si pred seba vzal prvú čas, ktorú dorobil včera a urobil zopár úprav podľa plánku, ktorý si včera zhotovil. Svitok, ktorý mu dal Itami odpočíval doma na poličke v bezpečí pred všetkým a všetkými. Možno by sa ocitol v nebezpečenstve, ak by sa dom rozhodol niekto vykradnúť, ale taký hlúpy tu snáď nikto nebol. Pustil sa teda do vyrezávania končatín, čo si vyžadovalo ešte precíznejšiu prácu, než to, čo robil včera. Spokojne si však pri tom hmkal, vcelku ho to bavilo. Nik ho nerušil, bol tu len on a jeho robota, ktorá si vyžadovala jeho úplnú pozornosť, čo mu vyhovovalo. Možno by mal nechať tak byť ninjou a začať pracovať ako rezbár... ale keď už sa dostal tak ďaleko, tak nemal v pláne prestať. A keď sa mu podarí spraviť chuuninské skúšky, už neprestane.
Po niekoľkých hodinách mal hotovo. Všetky časti tela mal vyrezané z dreva. Rozhodol sa teda upratať a dať si menšiu pauzu v podobe pozdravenia Rukiho a upozornenia, že už je uňho v dielni a pracuje. Najskôr teda upratal, neskôr pozdravil starého muža s ktorým sa dohodli, že až dokončí svoju bábku, tak si dajú kolo shogi a taktiež dostal menšie občerstvenie v podobe ovocia a chlebu. Na obed ho neskôr zavolá, takže sa nemusel báť, že bude celý deň len o občerstvení, čo mu nachystal. Mal toho muža rád. Rád sa s ním rozprával a rád s ním hral shogi. Vždy ho naučil niečo nové a taktiež i jeho príhody zo života boli zaujímavé. Tiež bol shinobim, avšak nepracoval tak veľmi dlho. Sotva čo dosiahol úrovne joinin prestal.
Všetko si rozložil pred seba, články prstov, zápästie bez prsov, a následne predlaktie a časť, ktorá sa spájala s ramenom. To isté urobil i u druhej ruky a nakoniec si rozložil i nohu, kedy rozložil prsty, členok, kosť pred kolenom, stehennú kosť. Ku všetkému si nachystal skrutky, matice a budúce kĺbové spoje. Sadol si ku stolu, vzal si potrebné nástroje a začal vyskladávať najskôr články prstov, ktoré spojil s dlaňou. Musel si dať záležať, aby všetko utiahol tak ako má, aby ich spojil poriadne. Jedna ruka mu zabrala celkom slušný čas. Popri tom si sem tam odhryzol z chlebu, či si vzal ovocie. Najviac mu dali zabrať prsty, keď spájal predlaktie s kĺbom pre ohyb v lakte, trochu sa sekol a na chvíľu to vyzeralo tak, že to dopadne zle, ale zachránil to. Keď dokončil obe ruky bol čas obeda na ktorý bol zavolaný. Vzal teda so sebou prázdny tanier a šiel sa naobedovať. Neskôr sa vrátil i s plným tanierom a pustil sa do nôh, ktoré spravil v približne rovnakom čase, ako ruky. Následne nastal čas, kedy do všetkých častí zaviedol vlákna tak, aby mohol s nimi v pohodlí hýbať. Nastal čas urobiť trup. Hlasno sa nadýchol a vydýchol, potlapkal sa po tvári a vrhol sa na to. Bola to najťažšia časť kvôli tomu, že to bolo ako srdce tak i mozog celej bábky. Ovládala sa odtadiaľ, takže si musel dať záležať. Natiahol niekoľko vlákien, nezabudol na ťahadlá. Z vnútornej strany bábky nezabudol natiahnuť železný pliešok, pre jej odolnosť. Keď to mal za sebou, nastal čas na spojenie končatín k bábke. Musel si dať veľmi záležať na tom, aby tom nepokazil. Keď ich spojil, opatrne vyskúšal, či všetko funguje tak ako má – kĺby fungovali ako mali, prešiel na hlavu s ktorou si musel dať záležať, aby vyjadrovala jeho vzhľad. Ešte pred tým ju ale obliekol do toho, čo nosil obyčajne. Mikina, nohavice, dokonca jej dal i svoje staré topánky. Potom prešiel čas na to urobiť hlavu. S tou si dal mladý genin záležať, aby vyzerala úplne rovnako, ako on. Strávil pri tom dlhé hodiny, aby sa tvár podobala na tu jeho. Nakoniec však stačilo dať do nej zopár vlákien, doplniť oči, upraviť vlasy. Potom dal do oblasti krku zopár ložísk, aby sa hlava mohla otáčať. Trochu si pri tom predstavil sovu, pretože ako malý počul, že svoju hlavu dokáže otočiť viac, než ktokoľvek iný. Nakoniec spojil hlavu so zvyškom bábky a začal maľovať časti, ktoré neboli skryté pod oblečením. Namaľoval niečo málo i pod oblečením a následne čakal, kým farba uschne. Spokojne sa usmial nad svojou prácou, keď mal konečne hotovo. Bolo to, ako by sa pozeral presne na seba v zrkadle. Zhlboka sa nadýchol a bez rozcvičky vytvoril chakrové vlákna, ktoré spojil s bábkou. Chcel sa uistiť, že sa nikde nestala chyba. Keďže to bol ten istý mechanizmus na akom bola postavaná bábka Itamiho, tak s ňou nemal problém a vedel, ktorý prst pohne čím. Keď zistil chybičku, tak si ju zapamätal a nakoniec ich opravil všetky naraz. Ešte sa rozhodol, že dá bábke jednu zbraň s ktorou bude bojovať. Nevedel presne akú jej dať, no nakoniec sa rozhodol pre kunai, ktorý na ňu upevnil tak, aby nešiel tak skoro dole. Buď pri náraze o inú zbraň alebo len tak. Tak či tak ho i tak bude držať v ruke a stisk už bude ovládať mladý genin, avšak istota bola istota. Radostne sa usmieval od ucha k uchu. Chlapec nechal bábku Arity tak a upratal po sebe neporiadok. Všetko uložil tam kde mal a keď doupratoval, tak šiel i s bábkou za Rukim, aby mu ju predviedol.*

2113 slov.
Koniec RPG

*Chlapec ležal rozvalený na zemi vo svojej izbe nevedno čo robiť so svojim životom. Nebola žiadna D misia, trénovať sa mu skutočne nechcelo. Doma nikto nebol, čítať nemal, čo, pred necelou hodinou sa taktiež doučil...* Aaaaaa, čo robiť?! *Vyhŕkol zo seba zúfalý a unudený genin, ktorý ležal na zemi ako rozplacnutá mucha. Pozeral do bieleho stropu, ako by dúfal, že na niečo príde, ale ono nič. Jeho hlava bula dutá tak ako len mohla. Z náhla sa prevalil na bok a oči mu spočinuli na svojej prvej bábke, ktorú urobil. Skutočne vyzerala ako bábka z blízka. Možno by to chcelo napraviť, ale čo robiť? Mal by ísť niečo kúpiť, aby mohol z bábky skutočne urobiť jeho. I keď bábka vyzerala ako Arita, bolo to skutočne len z diaľky. Keď sa na ňu díval z blízka, skutočne videl mnoho rozdielov, zamyslene sa preto na ňu díval a premýšľal čo s tým. Nakoniec sa posadil, prešiel bližšie k nej a zadíval sa do prázdnych očí.* Čo s tebou, čo s tebou... *Brblal si popod nos.* Na blízko vyzeráš moc ako bábka... nie, že by to bolo zlé, ale chápeš to, nie? *Uculil sa chlapec od ucha k uchu a v hlave mu prebehlo, ako veľmi musel klesnúť, že sa začal rozprávať s bábkou... nakoniec sa vyzdvihol na nohy.* Čo tak ťa potiahnuť latexom? Skryjeme drevo a bude to fajn. Myslím, že otec nejaký ešte mal... takže keď si ho čisto teoreticky požičiam s tým,, že už ho nebudem môcť ale vrátiť, malo by to byť v pohode, nie? *S tými slovami odišiel i z jeho izby a vydal sa smer prázdna hosťovská izba, kde v skrini ukladal zbytočné veci, ktoré tak často nepoužíval. Nemali doma časté návštevy, posledná, ktorá tu spala bol Itami. Zaujímalo ho, či sa príde pozrieť na jeho chuuninské skúšky, akú hanbu mu tam urobí...* „Zaujíma ma, či sa príde pozrieť i Tatsuya a Shimiru. Možno by mohla i Katsumi...“ *Prišiel ku skrini s premýšľaním kto všetko by mohol prísť a ako ju otvoril tak i vyhŕkol:* Rovno i celá kumo a ostatní! *Očami začal blúdiť po skrini, zašiel tam, kde boli zrolované kusy látok a iných vecí. Od čierneho latexu až po ten, ktorý sa podobal svetlosti pokožky Arity. Genin sa uculil od ucha k uchu a vybral si zrolovaný kus latexu s ktorým sa vydal i do jeho izby. Otčín ma jednoducho smolu. Mal to dať na vyššiu poličku, aby to Aritovi nespadlo do jeho zlatých očí. Tak či onak, mal teraz nesmiernú moc nad všetkým a hneď ako vošiel do izby, tak latex rozprestrel, ešte sa na chvíľu stratil v dome, aby našiel potreby na šitie, lepidlo a meter pre krajčírov. Jeho otec mal toto všetko, kto tu vlastne bol ženou v domácnosti? Jeho mama, ktorá pomaly ani kávu zaliať nedokázala alebo jeho otec, ktorý v kuchyni často pochodoval s ružovou zásterou? Tak či onak vyzliekol bábku s trochu nervóznym úsmevom, trochu sa i pohryzol do spodnej pery a než sa nazdal, tak zbavil svoju obeť oblečenia a chystal sa...
Chystal sa zmerať jej telo, aby mohol podľa toho pracovať s latexom, samozrejme. Chytil meter a začal objímať drevené telo bábky metrom. Mŕtve oči sa dívali na jeho snahu zmerať telo, keď mal hotovo, tak miery naniesol na látku ceruzkou a približne i bábku rozkreslil. Latex potom opatrne začal po nakreslených čiarať rezať ostrým kunaiom a keď mal hotovo, tak začal opatrne nanášať na telo bábky. V prvej rade začal s hlavou, ktorú obalil opatrne latexom jehož strana, ktorá mala pristať na dreve bola jemne natretá lepidlom, dal pozor, aby nič nepokazil, nakoniec vykrojil latex v oblastiach očí, nosu a ústach. Obalil krk a opatrne i telo, pričom ho zakaždým vykrojil tam, kde bolo potreba. Vždy, keď ho obalil, zašil to pre istotu ešte k sebe. Takto postupoval stále. Na rukách musel byť obzvlášť opatrný kvôli záhybom na prstoch a lakťu, či u ramena. Tak isto musel byť i u nôh. Prsty, členok, koleno, musel dávať skutočne veľký pozor, no nakoniec mal hotovo. Trvalo to dlhšie než si myslel, ale vyzeralo to vskutku vierohodne. Ešte doladil maličkosti pred tým, než lepidlo uschlo úplne. Vytvoril i chakrové vlákna, aby sa uistil, že sa nikde nestala škoda a všetko funguje ako má, ak by totiž niečo pokazil... asi by sa smial. Nakoniec však bábku späť obliekol do oblečenia, keď si bol istý, že všetko uschlo a ešte mu upravil trochu i vlasy, aby vyzeral nejako k svetu. Upravil oči, usadil ho na zem na proti postele tak ako tam bol doteraz a zhlboka vydýchol spokojný sám so sebou. Nakoniec všetko zbalil zvyšky latexu odniesol naspäť, lepidlo meter a veci na šitie odniesol tam, z kade to zobal a teraz ostalo urobiť len jediné. Tváriť sa, že on nič neurobil.*
Koniec.

*Arita mal už dlhšie v hlave ďalšiu bábku, ktorú by mohol zostrojiť. Starca Rukiho poprosil, aby mu opäť zohnal drevo, tento krát však bude potrebovať viac dreva než obvykle. Rozhodol sa zostrojiť bábku ženy. Už mal v hlave pomaly náčrt hotový, teraz ho len musel dostať na papier a postaviť. Zavrel sa teda vo svojej izbe, zamkol, presunul všetko možné čo mohol pred dvere – jeho otec bol marod a sadol si ku stolu, kde roztiahol svitok, pripravil si písacie potreby a pustil sa do maľovania. Najskôr nakreslil telo bábky, potom začal premýšľal ako pôjdu lanká, kde budú spoje, navyše tam chcel skúsiť urobiť i niečo nové. Chcel urobiť nádoby, kde by boli senbony, ktoré by mala bábka vo svojej hlave a podľa potreby by ich vystrelila. Hoc to bolo o niečo ťažšie vymyslieť a napojiť na to lanká, ktoré by mechanizmus spustili. Potreboval ozubené kolečká, v samotnej hlave musel byť dosť veľký priestor na to, určite ich bude musieť uložiť i do krku a časť i do hrude, niečo ako výťah, ktorý by posunul jeden zásobník, zatiaľ čo ten druhý by dal dozadu.* „Možno úplne vylúčiť z tela...“ *Zamyslene sledoval svitok, zatiaľ čo začal točiť so štetcom medzi prstami. I keď mu to priveľmi nešlo a nakoniec mu štetec padol na zem, kde zanechal fľak, ten však uprace potom. Teraz mal pred sebou robotu, ktorej sa musel venovať. Tento nákres mu dal poriadne zabrať. Musel premýšľať niekoľko hodín nad všetkým, ako dať zásobníky, ako pospájať lanká, samo sebou si pomohol i nákresom prvej bábky. Musel pripustiť, že to bolo ťažšie než si myslel, no keď sa blížil k neskorému večeru mal konečne nákres hotový. Zajtra musel na nákup a mohol začať so všetkým. Odpratal veci, čo naukladal pred dvere, aby sa mohol ísť navečerať, osprchovať a spať.
Ráno vstal tak akurát. Najedol sa, zbalil si veci, okradol otčina o ryo, ktorého čakali na stole pripravené na nákup. Vyrazil teda na trhy, kde strávil zopár hodín nakupovaním. Oblečenie, vlákna, veci, ktoré použije neskôr na kĺby, nezabudol ani na malinké ozubené kolesá a reťaz. Dokonca nakúpil i senbony a nezabudol na jed, i keď to chcelo veľa presvedčovania, prečo by mal maloletému predal jed, ale nakoniec obchodníka prehovoril. S domnením, že už má všetko sa vydal na miesto, kde mal požičanú dielňu. Staval tam i svoju prvú bábku... keď po dlhých desiatok minútach dorazil na miesto, vošiel do dielne, všimol si drevo, ktoré už tu naňho čakalo. Preto zhodil tašky s vecami bokom, rozložil svitok a pustil sa do vyrezávania. I tento krát začal s hruďou, ktorá mu zabrala asi najviac času. Piliny a triesky padali k jeho nohám na zem, v čase obeda, už mal pod nohami väčšiu kopu, tak sa rozhodol pre pauzu, kedy upratal a šiel sa najesť za Rukim, naspäť si doniesol menšiu maškrtu ako minule a znovu sa postil do práce. Miesto, kde sa bude nachádzať centrála všetkého odložil konečne hotové nabok Nezabudol však dodať ženské krivky, ako tenšie boky, vypuklú hruď... snáď ho za to Midori nezabije. Pre istotu jej ju ani nikdy neukáže. Znovu po sebe upratal piliny a pustil sa aspoň do jednej ruky, než pôjde domov. Dnes chcel byť doma skôr, aspoň sem mohol prísť robiť skoro za v času, minule sa rodičom veľmi nepáčilo, že prišiel tak neskoro a tak to musel otočiť. To by im snáď vadiť nemalo. Najskôr začal vyrezávať články prsov, potom predlaktie a neskôr časť, ktorá vedie do ramena a s tým na dnes i skončil len po sebe upratal a vytratil sa domov, pretože už v temnom oceáne svietili svetlá pre všetkých, čo sa stratili.
Ráno bol v dielni za v času. Vonku ešte stále vládla tma, to avšak mladému Geninovi pripravujúcemu sa na Chuuninskú skúšku vôbec neprekážalo. Ba naopak mu to vyhovovalo. Znovu sa pustil do práce, pokračoval druhou rukou a neskôr oboma nohami. Kým to mal hotové, vyšlo slnko a blížil sa čas obeda. Možno by to trvalo o niečo menej, ak by nebol toľko opatrný a precízny, ale nemohol pokaziť ani jeden jediný prst. Keď mal končatiny hotové, začal sa venovať vkladaniu kĺbov. Medzi články každého prsta, do zápästia alebo členku, kolena alebo lakťa, potom to odložil bokom k hrudi a prešiel na hlavu, kedy sa spustil na vyrezávanie jej veľkosti a tváre. Taktiež nesmel zabudnúť na to, že sa budú ústa otvárať, aby vypustili von senbony. S tvárou zabil snáď najviac času a keď mal hotovú i tú, tak sa pustil do napájania lanok. Systém bol ten rovnaký, avšak predsa len o čosi zložitejší kvôli tomu, čo mal v pláne. Opatrne napájal každé jedno vlákno, každý eden záhyb, najskôr začal u končatín tak ako pred tým, každý jeden prst, každý jeden článok zvlášť. Dával si záležať, aby to urobil správne. Arita úplne zabudol i na obed, ako sa do svojej práce zabral, spokojne sa pre seba usmieval a pracoval, keď mal hotovo, natiahol lanká do hrude, kde začalo ešte len jedno z tých najdôležitejších. Zapojenie a prepletenie lanok tak, aby mohol bábku ovládať. Skutočne to bolo podobné ako pri jeho prvej bábke, dokonca tam pridal i ten kovový pliešok, aby bola bábka pevnejšia. Potom si dal menšiu prestávku a pustil sa do hlavy. Najskôr spravil ústa tak, aby sa otvárali, keď pohne lankom a znovu sa zatvorili, neskôr sa pustil do menšieho „výťahu“, na ktoré poukladal tri zásobníky spolu senbonmi, tie však predtým otrávil a sám si musel dávať pozor, aby si neublížil s nimi, inak by to dopadlo katastrofálne preňho. Napojil to na určitý pohyb bábky, aby to nebolo toľko komplikované, takže keď pohne rukou určitým smerom, spustia sa i senbony, inak to na teraz nevedel urobiť. Bábku potom zmontoval dokopy, spojil ruky s ramenami, nohy s bedrovými kĺbmi, hlavu s krkom a bábku obliekol do jednoduchého lacnejšieho oblečenia. Ešte si k nej sadol, aby dorobil zvyšok tváre, teda dodal oči, postaral sa, aby mala biele vlasy, ktoré jej i učesal a pustil sa do kontroly. Zhlboka sa nadýchol a vydýchol. Vytvoril chakrové vlákna, ktoré napojil na bábku a začal s ňou hýbať, aby zistil, či všetko zapojil dobre. Ak nie, tak sa k tomu vrátil a opravil to. Senbony radšej pre istotu ani neskúšal, ale veril, že to bude fungovať. Nakoniec, keď mal hotovo sa pozrel von z okna. Slnko zapadalo a jeho brucho sa dosť nahlas ozvalo. Pre seba sa zasmial a šiel za Rukim, či mu nebude vadiť, že ho malý genin okradne o jedlo.*

Koniec.

*Ichirou zrovna dostal úkol od Raikage-sama. Nikdo z jeho rodiny ani okolí nevěděl, že se stal v pouhých devatenácti letech ANBU, a tak to mělo zůstat. Masku nikde nenosil, měl ji vždy bezpečně zapečetěnou v pečeti, kterou měl na předloktí. Nikdo neměl ani páru, vážně. A tak se mohl zatím po vesnici pohybovat takřka neohroženě a myslet si, jaký není superhrdina. Co si budeme říkat, vypadal velmi dobře na superhrdinu nebo superpadoucha. Uhlově černé vlasy a černé oči, prostě kluk, po kterém se holky otáčely. Každopádně zpátky k úkolu. Raikage-sama mu dala úkol zjistit víc o jedné dívce z klanu Doku. Katsumi Hisayo. Neměl problém najít, kde bydlí, horší bylo najít ji samotnou. Přeci jen měla to být náhoda, to jejich setkání. Ideálně*

*Ichirou se procházel uličkami klanové čtvrtě Doku. Měl tu pár známých, které cestou pozdravil, ale stejně hledal Katsumi. Nejen z důvodu mise, ale přeci jen byl to jenom kluk a pokud má zjistit víc informací o nějaké dívce, na které evidentně z nějakého důvodu Raikage-sama záleží, bude ji muset poznat. Dát se s ní do řeči. No a to mu nikdy nedělalo moc problém. Bral to jako práci spojenou se zábavou a to bral všema deseti. Jak se tak procházel, prakticky se s ní minul, aniž by to zaregistroval. Došlo mu to až o chvilku později, když se za ní otočil. Byla to ona? Nebyla? Každopádně věděl, že je něčím speciální, takže bude mezi Doku tak trochu známá. Jen neměl ponětí v jakém směru. Vydal se nenápadně za ní do centra vesnice. Byl už večer a přeci jen už nebylo ani v ulicích Kumo bezpečno pro nevinné dívky. Jasně, byla kunoichi, ale mohl by se zachovat jako gentlman, kdyby to bylo potřeba. Zatím šel jen jejím směrem pár metrů za ní*

*Ichirou si ji tak zezadu prohlížel, ale nakonec trochu zrychlil, což vzhledem k tomu, že Katsumi si vyšla takřka na procházku, nebyl vůbec žádný problém. Přemýšlel, jak by ji oslovil, aby to nebylo úplně vlezlé. A vytasit se se svou ANBU pozicí, to určitě ne. Potřeboval nějakou dobou záminku. Ta se mu naskytla skoro vzápětí, když těsně kolem Katsumi proběhli dva prckové, div ji nesrazili ve víru hry* Hele, dávejte trochu pozor, mrňata *houkl za nimi a udělal pár rychlých kroků ke Katsumi* Jsi v pořádku? *usmál se na ní a prohlédl si ji, jako kdyby čekal, že ji dva prcci ublížili. On svou čelenku měl na paži, ale její neviděl, takže to mohl aspoň zahrát tak, že brání civilistku*

*Ichi dostal dost mizernou příležitost se k ní přiblížit a promluvit na ní. Ale zachránilo ho to, že neměla nikde vidět čelenku. Byl zprvu trochu nervózní, protože si nejspíš myslel, že ho odežene, ale když se na něj tak usmála, tak se na chvíli zasekl* T-to jsem rád *trochu se zakoktal. Nakonec, aby to trochu vylepšil, tak se na ní usmál zpátky a nemohl jinak, než si ji začít prohlížet. Čím to nejspíš zase trochu zvoral, ale on prostě pro všechnu práci a trénincích neměl čas ani náladu seznamovat se s děvčaty. Všiml si, že zaregistrovala jeho čelenku a jen se usmál* Promiň, ani jsem se nepředstavil. Jsem Ichirou Kamei *trochu už zčervenal, ale jen potřásl hlavou, jako kdyby o nic nešlo*

*Dnešní den nebyl ani pro jednoho ten nejlepší. Dante dostal průšvih za to, když Reisu opisoval a pak to svedl na něj a Reisu měl trable z toho, že se s Dantem poprali kvůli jeho lži. Tedy nepoprali, protože je stihl sensei zastavit. Ale i tak na sebe měli nyní mnoho emocí, které v nich bublali. Avšak, když už byli asi polovinu cesty od klanu, se Reisu oddělil od Danteho a odvlekl jej do jedné z postranních uliček. Jejich vzhled byl však prapodivný. Oba sice byli bledí jako stěna, avšak Reisu měl šedé oko a Dante čistě modré. To měli sice i normálně, ale i tak je to vždy překvapilo. Reisu spustil:* "Takže toto je tvůj plán, jo? Podrazit mě byla velká chyba!" *Dante jen klidně odpověděl, i když se ve svém nitru bál:*  "Tak si na mě neměl svádět to opisování. Já také nejsem nadšený, že z toho mám problém. A teď nedělej cavyky a propoj se se mnou."  "Ne, hezky půjdeme rozděleně, jsem na tebe naštvaný." *Oba si v tento moment dali kapuce přes obličej, aby nešlo poznat, že jim polovina tváře chybí.*

*Jak Dante, tak Reisu se otočí se směr hlavní ulička. Povšimnou si tam ženy, která vypadala jako zdejší kunoichi. Oba ze sebe vykoktají, vystrašeně, jelikož to stále může být policista v utajení.*  "Já nic neudělal. Jen jsem se tu procházel." "Zdravím, jen jsem se tu procházel a teď jsem chtěl jít domů." *Přičemž se oba rozejdou měr kunoichi. Srdce jim oběma bije jako o život, jelikož se nechtěli dostat do žádných problémů. A navíc, viděli výraz na tváři jejich spolužáka, když mu policista předával ten svitek a báli se, že by ta pokuta mohla být sakra tučná. Když se k neznámé ženě přiblíží na šest kroků, skloní hlavy a zpomalí, protože jsou připraveni čelit následkům.*

*Její slova protnula to napjaté ticho a oba byli smířeni s tím nejhorším. Už si barvitě představovali, jak jim oběma dá nějaký svitek, který budou muset předat rodičům. Asi pět vteřin jim trvalo, než si uvědomily smysl slov té ženy. Když se tomu ještě zasměje, oba se na sebe podívají s nechápavým, avšak stále vyděšeným, pohledem. Když dodá, že je stopařka a lékařka, podívají se na ní. Opravdu, nevypadala jako policistka, pokud by ovšem nebyla v utajení. Tyto obavy však opadnou, jakmile se jim představí, jelikož by toto policista neudělal. Dante, stále v šoku, ze sebe nevydá ani hlásku, zatímco Reisu ze sebe vykoktá:* "Já... já jsem Reisu. Reisu Kyōki..." *Méně, avšak stále otřeseně, se podívá na Danteho, který je ztuhlí na místě.* "A on je Dante. Dante Kyōki," *říká, zatímco si sundává kapuci, přičemž si může povšimnout šedého oka. Dante po něm opakuje, avšak u něho si může povšimnou oka modrého.*

*Když ta žena vyřkne její domněnku o klanu, oba znovu zbystří. Je totiž celkem dosti možné, že by o svém povolání mohla lhát a jen je donutit je se proříct a tím by získala jejich doznání. To, že z nich vycítila strach je nepřekvapilo a ta její otázka, ještě k tomu z pobaveným podtónem, ještě nasvědčovala tomu, že by měli být obezřetní. Reisu kývl na Danteho a Dante řekl, tentokráte již však klidněji než předtím:* "Ne, samozřejmě bychom nic neprovedli. Jsme velmi vzorní, oba dva. Jen.. řekněme, že jsme již párkrát viděli, co někomu policisté provedli, takže je lepší býti na pozoru." *Reisu se mezi tím snaží nenápadně dostat ze zorného pole té ženy směr hlavní ulice.*