Ulička Hokori

*Je to tady. Kazukiho prnví mise coby Genin. I když se mu do toho vlastně ani trochu nechce. Něco málo už o Geninských misích zaslechl, takže ví, že to není žádná sranda. Vlastně je to dost nuda. Chápe ale, že bez těch to nepůjde.* "Že na mě vyšla ale zrovna takováhle mise? Tak to jsem nečekal." *Povídal si pro sebe, zatím co si balil všechno své vybavení. Tedy né tak uplně. Všechno své vybavení nahradil dřevěnými replikami. Moc dobře věděl proč. Jeho misí totiž byla hlídání dětí. Věděl že malý děti jsou spratci a tak nahradil své vybavení za dřevěné, aby se popřípadě nemohlo nikomu nic stát.* Je to jednoduché. Tohle je moje mise, nejsem z ní nijak odvařený, ale je to mise, kterou musím splnit ať se děje co se děje, takže se snaž mě moc nenaštvat. *Pronese směrem ke klukovi, kterého má dnes hlídat, když jeho rodiče odejdou. Jsou to obchodníci, takže museli na jakousi obchodní cestu, ale do večera by se měli vrátit. Malý Oito, kterýho Kazuki dneska hlídá a kterému je 7 se na něj obrátil a praví.* Určitě nejsi o moc starší, než jsem já, takže mě tady nebudeš rozkazovat. Dokážu se o sebe postarat sám. To jen moji hloupý rodiče si myslí že ne a shánějí mi chůvu, která není o moc starší než já. Jednou ze mě bude ninja, a pak se mi všichni omluví za to, jak se ke mně chovali. *Zakřičel naštvaně a utekl na druhý konec baráku. Kazuki ho moc neposlouchal, upřímně mu byl dost ukradený, ale viděl v něm menší jiskru, která značila, že by se z něj jednou mohl stát ninja.* "Uvidíme, dám mu šanci" *Pomyslí si a pomalými kroky ho sleduje. Jakmile vejde do místnosti, do které zaběhl Oito, nohou zavadí o drátek, který byl natažený k vystřelovacímu mechanismu, který po něm ze všech koutů mistnosti vystřelil dohromady 5 kunaiů. 5 opravdových kunaiů.* "Že já blbec měnil vybavení a dřevěný." *Pomyslel si Kazuki a skrčením se, se vyhnul třem z nich. Poslední dva odrazil svou maketou katany, kterou dokázal bleskově vytasit.* Tak jo to by stačilo. Nech toho, nebo někdo přijde k úrazu. *Poví a pomalu se staví zpět na nohy. Ovšem katanu má stále v ruce.* Jasně a budeš to ty! *Ozve se z poza něj a Oito po něm švihá svou katanou. Kazuki se rychle otočil a jen tak tak stihl nastavit dřevěnou katanu do rány tak, aby ho útok jen trochu odhodil a nic se mu nestalo.* To nebylo vůbec špatný. Pojď po mě, pokračuj. *Pobídne ho a všem jeho útokům se snaží vyhnout. Přece jen, kdyby se bránil dřevěnou katanou opravdické kataně, nemuselo by to dobře dopadnou. Svou katanu použil Kazuki jen ve chvíli, kdy viděl v Oitově útoku skulinu a jen ho katanou lehce plácl. Ještě chvíli si takhle hráli a poté Kazuki během několika málo vteřin, dokázal svými rychlými pohyby Oita odzbrojit a položit ho na lopatky.* ještě chvíli trénuj, třeba se ti povede mě jednou porazit. *Poví Kazuki a zbytek dne tráví tréninkem. Kazuki učí Oita rychlosti a celý den jim tak rychle uteče.*

---KONEC---

Rias Gremory: *Poslední dobou má opravdu drsný režim, Venelana (matka Rias) ji dává zabrat ode dne kdy přišla domů s dopisem podle kterého ji nepustí k závěrečné zkoušce, protože fyzicky není dostatečně připravená. Venelana ji proto dává pekelný režim během kterého se stará o to aby Rias fyzicky dala zabrat ze všech směrů a pomohla ji trochu se zlepšit a byla na tom dostatečně dobře aby ji třídní učitel, kterého má s novou třídou pustil k závěrečné zkoušce, která se bud konat asi za dva měsíce. Její spolužáci se kterými byla už jsou buď Geniny nebo po smrti ale to Rias netuší, nezná podstatu závěrečné zkoušky v Kirigakure. Stejně mezi spolužáky neměla žádného kamaráda a navíc teď na to rozhodně nemá pomyšlení, buď doma studuje ale to je zcela jednoduché díky její eidetické/fotografické paměti. Díky tomu je schopna si zcela zapamatovat i po krátké expozici předmětů nebo jevů prakticky cokoliv ve všech podrobnostech, detailech a konturách. Dokáže si tak dokonale vybavit jakýkoliv pocit, který kdy prožila jako kdyby ho právě prožívala nebo si může s naprostou přesností vzpomenout na text jedné knihy, kterou před lety četla a dokázala by ji z hlavy celou přepsat v přesném znění. Zrovna teď ale nemá čas na nějaké studium, když její studium se skládá jen z toho že si přečte jednu knihu a prostě si ji pak pamatuje a může si ji přečíst ze svých vzpomínek ale to je teď nepodstatné. Venelana si pro Rias vymyslela další drsný trénink během kterého se pokusí zlepšit její fyzickou výdrž a ten trénink se skládá z toho že ji dá do rukou těžkou desku, kterou musí držet a celou dobu u toho stát na nohou. Aby to pro Rias udělala trochu těžší tak ji sleduje a pohrozila ji tím že pokud se posadí nebo upustí svou desku tak ji potrestá a nebude s ní nijak párat. Rias je jasné že tím trestem je myšlen fyzický trest, nejhorší na těch trestech je to že Venelana je opatrná a vždy když Rias zbije nebo ji třeba řízne kunaiem a způsobí ji jakékoliv zranění tak ji následně zranění zacelí pomocí Shousen no Jutsu aby ji ze zranění nevznikla žádná jizva a podobně. Dělá to z důvodu že si dává záležet na vzhledu a nerada vidí na dívkách ošklivé jizvy a podobně, dalo by se říct že to je taková její úchylka nebo tak podobně. Rias stojí v dešti venku na zahradě zatímco Venelana si sedí pod střechou terasu a sleduje jak Rias drží tu desku a nenutě tam stojí. Rias se dívá přímo před sebe, směrem k Venelaně ale nedívá se na ní, má takový nepřítomný výraz a to z důvodu že se uchýlila ke svým myšlenkám a vzpomínkám s otcem místo toho aby vnímala tu únavu svalů a únavu. Nechce se tomu věnovat ale chci být prostě mimo, vzdát se těchto myšlenek a podobně a držet se tam kde byla ještě šťastná ale čím déle tam stojí tím jsou její ruce unavenější a tím ji více bolí bicepsy a dokonce se ji začínají i klepat nohy, hold drží velkou zátěž a už docela dlouho (asi dvě hodiny) a tak i na nohy už to doléhá. Nakonec už desku neudrží a upadne ji na zem, Venelana se ihned zvedne a jak dojde k Rias tak ji zpráská jako psa se slovy že ji řekla aby to držela a ne aby to pustila a flákala se tam jako lenoch. Že se postará o to aby se ke zkouškám dostala a to i kdyby ji měla dostat k hranici mezi životem a smrtí. Nevynechá ani narážky na to že i když je to její dcera tak k ní nemá žádné citové vazby a takového slabocha by nikdy jako své dítě uznat nemohla a že je slabá stejně jako její otec a to byl ten impulz aby se Rias své matce vzepřela ale bylo ji to k ničemu, její matku to nasralo ještě víc a dala ji o to větší výprask. Pak ji prohlédne zda ji někde nezpůsobila nějakou vážnou ránu ze které by mohla být jizva a když nic tak ji donutí se obléknout do Maid uniformy a aby ji tam uklidila celý dům. Tohle je pro Rias skutečně ponižující ale věří že tohle zvládne, musí přežít dost dlouho aby si na misích ranku D mohla vydělat na své vlastní bydlení a pak ji stačí si najít normální práci a bude živit sama sebe, v ten moment by mohla skončit jako Ninja a žít jako obyčejný člověk. Rias stále nestojí o to stát se Kunoichi ale to nikoho nezajímá, každý chce aby Rias zemřela na závěrečné zkoušce. Další den má Rias sice klid ale den další už opět musí stát na zahradě a držet tu desku ale tentokrát je nucena tam stát ve spodním prádle a to i během prudkého deště, venku je velká zima a Rias kromě toho že trpí na únavu svalů tak ještě mrzne. Venelana věří že takto rychle zvýší její fyzickou výdrž vůči různým vlivům a má pravdu i když to si neuvědomuje ani samotná Rias ale po nějaké době během dalšího běhu na 1.000 metrů zjistí že už běhá o něco rychleji a hlavně že zvládne bez zadýchání uběhnout značně větší část dráhy a zvládá to daleko lépe a tak je jasné že matky způsob funguje ale to neznamená že ji Rias odpustí to co ji provádí. *

Délka Rpg: 889 Slov

* Mineto se ráno probral se strašným hladem. Úplně mu kručelo v břichu.* Ježiši mám strašný hlad. Musím si rychle něco dát.* Mineto vstal z postele a vydal se rovnou do kuchyně. Otevřel komoru a díval se co sí dá nebo spíš snažil se, protože ve skříni jediné co bylo. Bylo jablko. Mineto ho okamžitě vzal a snědl. Jenže hlad měl pořád veliký. Nevěděl jaktože není jídlo koupené a tak šel za otcem se zeptat proč nebyl na nákup.* Tati tys nebyl v obchodě? Vždyť nemáme nic na jídlo.* Otec se jen na něj otočil přikývl rameny jakože vůbec nezájem a otočil se zpátky s flaškou saké k hořícímu krbu.*" No nic co si člověk neudělá sám tak to asi nedostane."* Pomyslel si Mineto. šel si pro nové oblečení, aby nešel jako prase do města nakoupit a také si šel vyčistit zuby, páč věděl, že kdyby na někoho jen promluvil tak by omdlel dotyčný. Po ranní hygieně si vzal pěkně otcovu peněženku, napil se vody a šel na nákup. Zavřel dveře od domu a vydal se do sámošky paní Kunoichi. Po cestě zkoušel nemyslet na ten šílený hlad, který ho zužoval. Ani ne tak sto metrů co ušel potkal starou paní, která Mineta strašně prosila ať dojde za ní.* Copak se děje paní?.* Zeptal se Mineto.* Mladíku ty vypadáš jako skvělý atletik. Prosím tě mám nahoře na střeše kotě. Mohl bys mi ho sundat? Je strašně vyděšené.* Mineto slečně kývnul hlavou a vyskočil na střechu tím způsobem, že si nahromadil chakru do nohou a vyskočil až na samý okraj střechy, kde se musel pořádně přitáhnout aby se dostal nahoru. Viděl zde vyděšené kotě jak se bojí a tak ho popadl.* Neboj maličký. Vrátím tě majitelce.* Mineto ho vzal do náruče a jako se dostal na okraj střechy a skočil dolů, tak se kotě leklo a začalo škrábat svými drápy všude okolo. Ruce, břicho, prsa a i ústa. Tady všude byl Mineto poškrábaný ale co by pro stařenku neudělal. Když dopadl na zem tak se kotě uklidnilo a Mineto jej mohl předat stařence.* Děkuji ti nespočetněkrát mladíku. Tady máš za odměnu tři ryo a kup si něco dobrého.* Mineto byl poctěn a tak vyměnil kotě za tři ryo a už věděl co si za ně koupí. No přece svou oblíbenou sladkost. Rozloučil se se stařenkou a pokračoval ve své cestě do sámošky. Dnešní den mu ale nějak nechtěl dopřát nasycení a po cestě potkal malou holčičku , která plakala jako nejvíce to šlo.* Copak se děje holčičko?* zeptal se jí Mineto.* Muj...muj....muj... muj méďáá. zasekl se mi na stromě.* Dívenka jen tak tak kvůli pláči dořekla tuhle větu a Mineto věděl co dělat. Vylezl na strom do kořenů a udiveně jak se tam dostal ho vzal. Z ničeho nic se ale Minetovi udělalo špatně od žaludku a neudržel balanc. Spadl na zem, kde se šíleně natloukl do hlavy. Dívka ho jen obejmula vzala plyšáka a utekla pryč.* Au strašně mě vše bolí. To je dnes špatný nápad jít asi na nákup. Spíše sebevražda.* Řekl si Mineto a pokračoval v cestě. Šel pomalu páč byl úplně vyřízený. Když došel k obchodu už byl tak velice natěšen, že co si koupí to hned snad i po zaplacení sní. Vletěl do sámošky pozdravil paní Kunoichi a šel nakoupit. Vzal si své oblíbené sladkosti, chléb, rýži, jablka, pomeranče a hrušky a vyrazil platit. Po zaplacení si pěkně vzal bonbón a snědl ho. Šel si ven sednout na lavičku a vytahoval jablko, které následně chtěl sníst ale v ten okamžik po těm začal křičet pan Kunoichi.* Mineto hej! Mohl bys mi jít prosím tě pomoct?* Mineto smutný a stále hladový se vydal na pomoci panu Kunoichi.* Prosím tě tady ty těžké desky potřebuji dostat do regálu a pak se sem prosím tě vrať.* Mineto tedy přišel k deskám a i bez energie a dnes zcela vyřízen byl odhodlán úkol splnit. Zapřel se pořádně nohami vzal desky a nahodil si je na hrudník. Desky byly ale těžké a každý krok do sámošky byl pro něj jako smrtící. Cítil tu bolest v rukou, jakoby mu chtěl upadnout bicepsní sval. Nohy už se mu pomalu rozpadaly a myslel, že o ně i přijde, ale nejhorší bylo břicho. Mineto nezažil nic horšího než dnešní bolest i kunai v zádech na geninských zkouškách byl oproti tomuhle pocitu jen jako pohlazení pírkem. Když dal desky kam měl vrátil se už bez energie k panu Kunoichi.* Děkuji ti Mineto, ale potřebuji jestli tuhle krabici semnou nenahodíš ještě na můj přívoz.* Mineto už vyčerpán ale souhlasil a tak pak Kunoichi šel na přívoz a Mineto na zemi se podepřel o spodek těžké krabice.* Na tři. Raz, dva, TŘI.* Zakřičel pan Kunoichi a Mineto se zapřel vší silou nohama do země a tlačil krabici nahoru. Cítil jak mu nohy hoří. Záda jak ho bolí a krev se mu valí do hlavy. Pořád tlačil a tlačil, nechtěl povolit ani na sekundu. A tak díky jeho snaze se dostala krabice nahoru na přívoz. Pan Kunoichi poděkoval Minetovi, jenže ten to nevnímal, protože se mu tak zamotala hlava až omdlel. Fyzické vyčerpání a žádný pořádný přísun potravy to byl ten důvod. Mineto se probral u pana Kunoichiho doma ten mu okamžitě nabídl jídlo. Mineto se do něj pustil jak jen mohl. Od sushi až po rámen. Mineto myslel, že je na nějaké hostině.* Přece tě nenechám umřít hlady a odvedl si dobrý kus prace.* Mineto se po jídle rozloučil poděkoval, vzal tašku s nákupem a vyrazil domu. Mineto po téhle sebevražedné misi už vyčerpán jen došel, lehnul a usnul jak kdyby byl mrtvý.*

*Další Chuuninské zkoušky začínají a tentokrát jsou v Kirigakure, Natsu už tu jednou byl. Kontrola tady minulé byla velká, ale nyní je tu o něco mírnější, pouštějí více lidí, kvůli Chuuninským zkouškám, kdyby nebylo jich tak se sem Natsu tentokrát nedostane. Natsu doufá že tady potká další nové talenty, které stojí za to aby se Natsu na to koukl. Když projde bránou tak ani vlastně nekontrolovali, aspoň ne tak důkladně. Když se vydal ve vesnici uličkami tak přemýšlel co bxohl dělat dřív než začne třetí část, která je jako jediná dostupná divákům. Natsu sem dorazil s předstihem aby se stihl ještě levně ubytovat, ale vypadá to že to nenapadlo jenom jeho, naneštěstí si stihl zařídit velkém levné ubytování, nebylo to sice jak by si někdo přál, ale bohatě to na těch pár dní stačilo.* "Kde že tady byla ta horká čokoláda?" *Natsu se vydal na místo kde si naposledy kupoval horkou čokoládu. Když dorazil k místu tak tam byla celkem dlouhá fronta, ale Natsu si jí odstál a nakonec se i dočkal horké čokolády. Když jí dostal tak zaplatil a šel ven si sednout na lavičku, která byla poblíž.*

*Kirigakure no Sato. Dedina tak vlhká, až Tsuki z toho nebolo dobre.. No bola tu kvôli skúškam chuuninov, ktoré by mali začať už o pár dní. Bolo treba vyriešiť zápis, ubytovanie a došli skôr, aby sa vyhli úplnému návalu, ktorý nastane tesne pred skúškami. Ubytovaní boli v tom najdrahšom hoteli Kirigakure. A nie len jedna izba pre jej otca, ďalšia izba pre ňu a pár pre sluhov, ktorí prišli s nimi - respektíve s jej otcom a kvôli jej otcovi. Jej otec rezervoval rovno celé vrchné podlažie hotelu výhradne pre neho a jeho 'káder'. Tsuki sa vydala von, nebavilo ju sedieť v izbe a otec niekde zdúchol. Bola konečne mimo dediny, niekde inde, než v Zemi Zeme, inde, než bola Iwagakure a jej blízke okolie, kam ju vzal Noctis. Bola neďaleko miesta, kde sa zhodou okolností nachádzal aj Natsu - o ktorom, samozrejme, netušila, že tu bude. Cestu jej zatarasili dvaja chlapci s čelenkami Kirigakure,* Tu si.. *ozval sa jeden z nich. Tsuki sa zastavila a premerala si najskôr toho, ktorý prehovoril. Až potom toho druhého,* No. Tu som.. A? *podvihla obočie,* Nemysli si, že keď si tvoj otec prenajal celé poschodie hotelu, tak si niečo viac, než my ostatní. Ideme ti po krku. Všetci. Dávaj si bacha na každého z Kirigakure. Nemala by si ani vyliezať.. *Tsuki neveriacky zamrkala očami a chcela tých dvoch obísť,* "Siahne na mňa čo i len jeden...." *a áno. Siahol na ňu jeden z nich. Popadla jeho ruku, zvrtla sa čelom k chlapcovi a kolenom ho udrela do brucha. Ako sa prehol, dostal hák voľnou rukou. Spadol na zadok. Druhý sa k nej vrhol,* Ty jedna malá!.. *ako bola obrátená chrbtom a počula jeho hlas, prikrčila sa a z otočky mu podkopla jeho nohy. Skončil na zadku. Prvý sa už zdvíhal, ale kým sa stihol zdvihnúť, dostal päsťou na oko a znova ho uzemnila. Druhého pre istotu nohou pridržala na zemi..* Dúfam, že nebudete tak hlúpi, že proti mne použijete svoje Ninjutsu.. Necháme si to na skúšky, nie?.. *venovala jednému z nich svoj pohľad, a keď sa skrčila, jej vlasy mu pohladili jeho tvár,* Hádam, že vám stačilo. Odvetu neprijímam.. *neublížila im, ani zďaleka, ale dúfala, že malá ukážka im bude stačiť. Pomaly vstala a chcela odísť.*

*Natsu stále seděl na lavičce poblíž obchodu, ve kterém si koupil tu jeho čokoládu, usrkl si a najednou si všiml jednoho incidentu, během toho co si pil svou lahodnou horkou čokoládu. Když se vydal trošku prozkoumat situaci tak se zvedl z lavičky, na které si už udělal pohodlí a šel směrem k místu kde se ten incident stal. Viděl jednu dívku a další dva kluky, u dívky nevěděl že to je Tsuki, ale když pak přijde blíž tak slyší dívku jak něco říká tak si vzpomene.* "Tsuki?!!" *Natsu jí tady nečekal i když by mohl, jelikož jsou tu zkoušky. Natsu s ní nechce mluvit. Hlavně kvůli tomu co se stalo minule, Natsuovi je i jasné že by s ním nechtěla vést nějaký dlouhý rozhovor. Natsu se tedy otočil a když se otočil tak na něj koukali 4 chlapci, kteří byli sice menší, ale bylo jich víc (od Tsuki byl cca 15 metrů).* Koukám Kumogakure. Těš se na zkoušky, dostaneš přes prdel od nás. *Natsu se na ně jen usmál a přivřel si oči, nechce způsobit nějaké zbytečné potíže.* Radši se jděte připravovat na první část zkoušek děti. *Natsu si do nich trošku rýpnul, chvíli na to jeden z nich na Natsua zaútočil, chtěl mu dát pěstí do obličeje. Natsu využil příležitosti, kdy se vzájemně koukali do očí a paralyzoval ho pouhým pohledem. (Kanishibari no justu)* Měli by jste ještě dost cvičit. *Další z nich se nejspíš neudržel a šel taktéž proti Natsuovi.* Ty hajzle! *Vykřikl, Natsu hned šel proti němu a silnou ránou ho bouchl do břicha. Rána to byla celkem dobrá, protože se za břicho chytnul a chvíli se za něho držel.* Radši běžte, nemáte proti mě šanci. *Natsu si povzdechl a strčil si ruce do kapsy, samozřejmě že pokud budou chtít něco zkoušet tak je Natsu připravený vyndat ruce a bleskově reagovat. Natsu si Tsuki během souboje nevšímal a sám se rozhodl jít pryč směrem od Tsuki.*

*Dvaja týpkovia sa rozhodli, že Tsuki nechajú. A to len kvôli tomu, aby zabránili ešte väčšej hanbe. V okolí totiž bolo niekoľko ľudí, ktorí to celé videli. Nezasahovali, však prečo by aj zasahovali?.. BOLA TO KIRIGAKURE BIATCHES. Keď sa spakovali, neuniklo jej pozornosti, že sa neďaleko od nej schyľovalo zrejme ku ďalšej bitke,* "Kiri je fakticky otravná..." *povzdychla si Tsuki a ani by príliš nevenovala svoju pozornosť ďalšej bitke. Lenže keď už kráčala dostatočne blízko, uvedomila si, kto bol obeťou 'šikany'..* Natsu? *naklonila hlavu do boku a chvíľu ich pozorovala. Natsu alebo ten druhý Michi?.. Jeden z chlapcov bol paralyzovaný, druhý tam div nevyvrátil obed a ďalší dvaja už boli nachystaní na útok. Tsuki použila Shunshin, aby sa dostala čo najrýchlejšie k tomu jednému, ktorý jej bol chrbtom. Chytila ho za tričko celou svojou silou, pootočila sa, prehodila si ho cez rameno a šmarila ním o stenu, a tak ho prakticky vypla, pretože na genina mala na to dostatočnú silu..* Kumogakure je moja. Máme nevybavené účty.. *zavrčala Tsuki.*

*Natsu šel směrem od centra událostí když v tom slyšel slova Tsuki, neslyšel všechno, jen něco s Kumogakure a něco s účty. Natsu jen pootočil hlavou směrem k Tsuki, viděl tam jak tam švihla a jedním z těch dvou týpků.* Tss!! *Natsu na ní dále koukal, v jeho obličeji se teď nešlo vyznat, uvnitř byl klidný, celý uvolněný.* Bych se s nimi vypořádal, nepleť se do toho. *Může to znít jako když jí opovrhuje, ono to tak z části i bylo, ale lepší důvod pro to byl ten že se ona s ním nechce bavit, což ho přivádí k další otázce, kterou ale neřekne nahlas.* "Říkala jsi že se se mnou nechceš bavit." *Natsu neví co to do ní vjelo, ale celkem ho to ani nezajímá. Natsu jí zatím ani nepopřeje hodně štěstí do třetí části, měl spíš důvod k tomu aby jí to neřekl ačkoliv se na její zápas podívá.*

*Tsuki sa otočila tvárou k Natsuovi,* Nepletiem sa do toho, aby som ťa ochránila.. Alebo ponížila.. Musím s tebou hovoriť.. Natsu.. *v tom momente periférne videla, ako štvrtý odvážil zaútočiť. Naklonila sa dozadu, čím sa vyhla jeho útoku päsťou,* Hej! *zavrčala Tsuki na štvrtého chlapca a hodila na neho nepríjemný pohľad. Momentálne ju prešla všetka chuť k tomu, aby z nich urobila rešeto. Namierila na chlapca prstom a za pomoci techniky KATON: HOUKASHUSHA​ na neho vystrelila pár katonových projektilov, ktorými mu zapálila jak tričko, tak aj jeho vlasy. Tsuki pozrela na Natsua a chcela ho popadnúť za ruku a odtiahnuť ho preč od tých kreténov. Potrebovala sa s ním porozprávať. Osamote. A aby ju hlavne nevidel ani jej kreténsky tatko..*

Se mnou mluvit? Není o čem když se nechceš bavit. *Řekl jí Natsu nazpět, v tu chvíli viděl jak tam dodělává svou práci, kterou dodělává za Natsua. Aspoň to tak vypadalo z pohledu třetí osoby. Když ho pak chytila za ruku a odvedla na místo, kde nejsou lidi tak se Natsu k ní otočil zády.* Neměla by jsi tu dělat zbytečný problém, nebo tě od zkoušek vyloučí. *Natsuovi je jasné že je tady kvůli zkouškám protože jinak by tady nejspíš ani nebyla.* Jinak o čem jsi chtěla mluvit? *Řekne Natsu a další ruce přes kříž.*

*Nič za neho nedodělávala. Ten šmejd na ňu zaútočil, tak sa len bránila. Nemala záujem sa s nimi biť. Ale toho jedného vypla úplne, z toho by problém byť mohol, trochu si z toho robila hlavu, to áno. Ale teraz pred ňou stál ešte väčší problém.. Nezamlouvalo sa jej, že sa Natsu choval ako urazená holka. Ale akceptovala to. No čo ju štvalo viac, tak bol jeho postoj - stál k nej otočený chrbtom, akoby bola ten najposlednejší človek na svete. Takže takto nejak reagovali ľudia, keď im niekto zranil city,* Rada ti to poviem z očí do očí. Tak čo keby si sa mi otočil tvárou?.. Nebudem sa zhovárať s tvojím chrbtom.. *povedala Tsuki. A bola to jej podmienka. Mala na srdci toho toľko, ale keď sa bude Natsu správať tak, ako sa správa, tak sa na to vykašle. Potrebovala od Natsua len náznak, že mu nie je situácia, ktorá medzi nimi nastala od tej príhody v Iwagakure, ľahostajná.*

*Natsu čekal až co Tsuki řekne. Když pak něco řekla tak tím v podstatě vyzvala Natsua ať se k ní otočil čelem. Natsu si povzdechl.* "To mi to nemůže říct takhle?" *Natsu se po chvíli na ní otočil čelem a koukal se jí do jejích očí. Nic neříkal, jen stál a čekal co Tsuki řekne, je i zvědavý co mu chce říct, že mu to chce říct z očí do očí.*

*Počkala, kým sa uráčil otočiť. Pozrela sa mu do tváre a nemohla sa toho pohľadu nabažiť. Pootvorila ústa a nadýchla sa. Ale až po krátkej dobe začala rozprávať,* Neviem, kde by som mala začať. Nenachystala som si žiadnu srdceryvnú reč.. Tak.. By som asi začala tým, že sa chcem ospravedlniť za naše posledné stretnutie. To, čo sa stalo.. Vlastne.. To, čo som povedala.. Musela som to povedať. Mám doma zložitú situáciu, Natsu-chan.. Nemôžem si dovoliť, aby mal otec zámienku ublížiť niekomu.. S kým sa stretávam, aby tak mohol ublížiť mne.. *vydýchla a uhla pohľadom. Tieto veci dokonca nevedel ani Noctis, ktorého považovala za najlepšieho kamaráta. Rozprávalo sa jej o tom ťažko,* Ja.. Som len nechcela.. Aby si sa dostal kvôli mne do problémov.. *vysvetľovala Tsuki. Bola to pravda. Nemohla sa kamarátiť a baviť naozaj s nikým. Pre jej otca boli priateľstvá prejavom slabosti. A slabosť sa trestala..* Ak ťa to ranilo a už nemáš záujem sa so mnou baviť, potom to budem musieť prijal. Len som chcela, aby si vedel pravdu.. A to.. Že som ťa od toho dňa mala neustále v hlave.. *Tsuki mu už pri týchto slovách pozerala priamo do očí. Ale hrozne ťažko sa jej to hovorilo. Stále mala blok kvôli otcovi. Prejav akýchkoľvek citov bola tiež slabosť..*

*Natsu si vyslechl všechno co měla na srdci, Natsu nevěděl co se u nich doma děje, ale byl celkem i překvapený, netušil co by se tam mohlo dít, raději to ani vědět nechtěl, nebo možná chtěl?* Neboj se, mě neublíží. Já si nenechám ublížit. *Natsu se snažil zatvářit hrdinsky, ale ve skutečnosti žádným hrdinou nebyl. Natsu začal pomaličku chápat co tím chtěla říct, to co se stalo posledně.* Když jsem odcházel, měl jsem v sobě hněv, vstek, od té doby jsem odmítl jednu dobře placenou zakázku, byl to další doprovod do Iwagakure. *Natsu to řekl takovým tišším hlasem. Je pravda že Natsu jí opravdu odmítl, avšak stále měl dost zakázek, které přijal, jedna zakázka mu nic neudělala. Natsu sklonil hlavu a začal přemýšlet, přemýšlel nad mnoha věcmi, přemýšlel i nad Tsuki, zda jí to prominout či nikoliv, zase na druhou stranu Natsu chápal proč to udělala. Nemá to zřejmě doma jednoduché. Když pak pokračovala dalšími slovy tak Natsu nad nima chvíli přemýšlel od toho co je dotekla, nevěděl co na to říct.* Víš, taky jsem.. uhmm.. přemýšlel, myslíš že by jsme se mohli zase bavit? *Natsu spíš něco ze sebe vyhrknul, protože tam bylo ticho a nechtěl aby Tsuki odešla a tak se snažil vymyslet něco smysluplného a ano, Natsu jí to odpustil. Natsu by jí teď nejspíš za normálních okolností a bez toho co se mezi nimi stalo obejmul, ale teď si nebyl sám sebou jistý zda má nebo ne, nebo jestli to Tsuki sama chce. Natsu se opřel o zeď a pomalu po ní sklouzával směrem k zemi, přemýšlel nad tím co mu Tsuki řekla, nevěděl co mu ani odpoví, ale teď nešlo dělat nic jiného než chvíli čekat.*

Nepoznáš ho, nevieš, čoho všetkého je schopný. Je to generál vojenských zložiek v našej dedine, Natsu-chan. Ten by väčšinu našej dediny porazil bez mihnutia oka.. *vysvetlila Tsuki. Bože, nikdy svojho otca nevidela bojovať, ale keby na to prišlo.. Ani si nedokázala predstaviť, čoho všetkého by bol schopný. Daamn..* To ma mrzí, že si kvôli mne došiel o zákazku.. *Tsuki na neho neustále pozerala, priamo do jeho očí a sondovala po celej jeho tvári..* Ja si to nemyslím, Natsu-chan.. Ja sa o to snažím už od prvej sekundy, čo som ťa zatiahla sem. Dúfam, že mi to vyšlo.. *vyčkala po svojich slovách pár sekúnd, a potom sa pousmiala. Pristúpila ku Natsuovi bližšie, rozprestrela svoje ruky a objala ho. Tak silno, že to mohol cítiť. Mohlo sa mu ťažšie dýchať, ale bola rada. Skutočne ňou teraz prúdili skôr pozitívne pocity, než negatívne, alebo neutrálne. Ak jej to dovolil, tak si oprela hlavu o jeho rameno,* Mám ťa rada, Natsu-chan.. Mám ťa moc rada.. *až sa jej v hlave rozozvučil varovný signál. Podvedome vedela, že je to zlé.. Že nemôže prejavovať žiadne city, ale aj napriek snahe otca.. nebola úplne bezcitná.. Ešte nie..*

*Natsu nad jejími slovy jen povzdechl, neměl další argumenty, které by mohl použít. Sklonil hlavu a chvíli se tak koukal do země. Když pak znova začala mluvit tak se na ní zpět pootočil.* Říkal jsem že mi to nevadí. *Natsu byl skutečně rád že jí zase viděl a že mu to vysvětlila. Natsu stál proti ní o malinký kousek vyšší a též se jí koukal do očí, chtěli se mu spustit slzy štěstí, ale nepovedlo se to.* To si piš že ti to vyšlo. *Natsu to nevydržel a konečně se na ní zase usmál, už dlouhou dobu se na ní neusmál, dlouhou dobu jí taky neviděl. Když ho pak následně objala tak to nebylo tak pevný aby nemohl dýchat, spíš jen zůstával stát a sám jí taky nakonec objal. Nic neříkal slov nebylo třeba teď. Když si pak opřela hlavu o jeho rameno tak jí Natsu nepřestávál objímat, spíš naopak, objal jí ještě víc.* Já tebe taky, ale ještě víc. *Řekl Natsu milým hláskem. Natsu pak natočil hlavu tak aby se jí koukal na její hlavu,neví proč se kouká na její hlavu, ale je mu to příjemné, nic příjemnějšího dlouhou dobu nezažil.*

*Bol to tak zvláštne príjemný a upokojujúci pocit, keď ju objal tiež. Navyše to, že sa medzi nimi tvoril výškový rozdiel, bolo rozkošné. Naďalej nechala ležať svoju hlavu na jeho rameni. Privrela svoje oči a vytesnila z hlavy úplne všetky myšlienky. Akoby sa ponorila do meditácie, ale tentokrát sa nepohrávala s modrým plameňom jej chakry.. Ale vnímala tú energiu, ktorá prúdila medzi ňou a Natsuom. Vnímala jeho vôňu a nechávala sa ňou unášať. Po dlhšej dobe sa od neho odtiahla, ale ostávala pri ňom na dosah, len ho už neobjímala. Miesto toho svoje ruky presunula na jeho hruď, kde ich len tak položila a očkami sa mu dívala do jeho tváre takmer zamilovaným pohľadom,* Chýbala som ti? *spýtala sa ho Tsuki hravým úsmevom. Chcela mu túto otázku vrátiť, rovnako ako keď sa ju on opýtal jej v Iwagakure pri ich poslednom stretnutí. Nezabúdala. Bola pri ňom tak blízko.. Ale tentokrát to neboli žiadne hry, žiaľ.*

*Natsu si nechával Tsuki v objetí, to objetí mu bylo opravdu příjemné, ještě když se drželi v objetí delší dobu. Natsu si během toho uvolnil svou mysl, na nic teď nemyslel. Byl to hřejivý pocit, objetí je teď pro něj nejlepší věc co teď mohl mít. Když se od něj malinko odtrhla tak se Natsu na ní stále díval, nešlo od ní odtrhnout pohled. Natsu jí položil obě ruce na obě ramena, ale položil ne tam pomalu.* Ani nevíš jak moc. *Natsu se poté pomalu přiblížil obličejem blíž k obličeji Tsuki, svůj obličej, s upřeným pohledem do jejích očí, zastavil těsně před její hlavou.* Tebe se asi nemusím ani ptát zda jsem ti chyběl když jsi mě sem odtáhla. *Natsu se na ní stále díval s úsměvem v obličeji, Natsu se k koukal do jejího obličeje, byla to něco jako závislost, ale ta zdravá. Natsu svýma rukama sklouzl z ramenou po jejich rukou až k dlaním, které se pokusil chytit, pokud se Tsuki ale nechá a neodtrhne své ruce od jeho.*

Hádam, že si to viem predstaviť.. *ďalší úsmev smerom k Natsuovi. To dievča normálne žiarilo, hoci jej vlasy a oblečenie boli ako rúcho smrti, či tmavá nočná obloha a oči ako dva krvavé Mesiace na nebi.. Tsuki sa rozosmiala. Tá jeho posledná veta ju k tomu donútila,* Ja som ťa sem neodtiahla iba kvôli tomu.. Hlavne som sa chcela ospravedlniť.. A áno, chýbal si mi tiež. Inak by som sa neospravedlňovala.. *jej zrak pomaly skĺzol z jeho tváre a kopíroval dráhu jeho rúk. Takpovediac jej pohladil celé jej ruky, až sa pritom skoro striasla, tak príjemné to bolo, hoci miestami mierne bolestivé kvôli rankám. Ale na to si zvykala. Pohľad jej pristál na jej dlaniach. Nechala Natsua, aby jej ich uchopil, nebránila sa, práve naopak. Zovrela jeho ruky aj ona sama, a potom hneď zrak zdvihla zase k jeho tvári,* Natsu-chan.. Máš ma rád ako kamarátku?

*Když svýma rukama slézal dolů po jejích rukách tak když chytil do svých rukou její ruce tak i ona chytla jeho ruce. Je příjemné jak se drží za ruce a na její další slova nereagoval. Nebylo třeba slov, dokud nepadla dál její otázka. Natsu si opřel svoje čelo o její čelo a chvíli takhle zůstal dokud jí neodpověděl.* Kamaráda bych si k tělu tak blízko nepustil jak tebe. Ty jsi nejlepší holka, kterou znám. *Natsu se snažil jí zalichotit, přičemž stále se drželi za ruce.* A teď ty. Jak moc mě máš ráda? *Natsu tu otázku položil trošku jinak než Tsuki, ale takhle to bylo záměrné. Natsuovu pozornost si přivlastnila Tsuki, nebo aspoň to tak Natsu chápal, ale nevadilo mu to, naopak byl rád. Byl rád že to že tady teď má Tsuki a že se spolu zase baví. Až Tsuki odpoví tak se Natsu pokusí i nosem přiblížit blíže k jejímu obličeji až by se jejich nosy dotýkali navzájem. Pokud Tsuki neuhne tak se Natsu pokusí jí dát pusu na její pusu, ale ovšem pokud uhne pak svým obličejem tak toho nechá. Všechno dělá pomalu aby měla Tsuki čas reagovat.*

*Pomaly, pokojne vydýchla, ako si oprel čelo o to jej čelíčko. Tento akt sa jej tak veľmi páčil. Mohla by sa takto opierať celú večnosť, ak by to išlo. A potom vyslovil tie slová, ktoré ju donútili, aby jemne ucukla kútikom pier smerom dohora. Ale ihneď ho stiahla naspäť. Áno, potešilo ju to, ale nechcela to dávať príliš najavo. Lenže akonáhle sa Natsu spýtal tú svoju otázku, začalo ju to zvádzať k niečomu ešte väčšiemu než len prejavenie nejakej radosti. Premýšľala totiž, že by mu dala pusu. Takže medzi nimi zavládlo na nejaký čas naprosté ticho. Rozhodla sa teda neodpovedať slovne, ale miesto toho ona ako prvá pootvorila svoje ústa a priblížila sa k Natsuovej tvári. Pritom silnejšie stiskla jeho ruky a pritisla svoje pery k tým jeho. A keďže to chcel urobiť aj on, tak nemal nárok na uhnutie! Privrela svoje očká, ale nezatvárala ich. Len nimi párkrát zamrkala a pomaly sa odtiahla,* Asi takto moc.. *šeptla Tsuki a s pootvorenou pusou na Natsua zízala. Cítila sa ako retardovaná, že sa nechávala takto ovplyvňovať emóciami. Sakra..*

*Mezi nimi bylo ticho, ticho ve kterém bylo cítit napětí co se stane dál, Natsu byl uvolněný i když očekával co Tsuki udělá. Když ticho dále pokračovalo tak Tsuki se začala přibližovat s pootevřenou pusou. Natsu se rozhodl jí to vrátit a též pootevřel pusu a přiblížil se k jejím rtům. Tsuki pevněji stiskla jeho ruce. Natsu ruce spíše povolil ačkoliv je stále držel, chtěl se hluboce ponořit do pocitu, který právě přichází. Když se jejich rty setkali navzájem tak Natsu ucítil její sladké rty, skoro až neodolatelné. Natsu během toho měl zavřené oči, ponořil se do toho pocitu až po hlavu, nechtěl z toho pocitu uniknout, to by bylo poslední co by chtěl. Když se pomalu odtáhla tak Natsuova hlava taktéž pomalu couvla a ještě chvíli mu jeho rty zůstávali pootevřené než je pomaličku zavřel a oči zas pomalu otevřel. Viděl pohled Tsuki jak směřuje směrem na Natsua, měl pocit jako kdyby ona patřila jen jemu. Příjemný pocit.* Jaké to bylo? *Zeptal se Natsu tiše Tsuki a následně jí odpověděl na její otázku.* Tak to bych musel několikrát zopakovat abych ti ukázal jak moc tě mám rád já. *Natsu se začal dost červenat a jeho srdce začalo více a více hřát. Dokonce i zapomněl na chvíli na svou pomstu, kterou musí vykonat. Natsu jí stále držel za ruku a nehodlal jí jen tak pustit, dál to i najevo, jeho stisk byl o něco málo pevnější.*

*Ešte dobre, že stále pomimo ruchu ulice. Keby ich tak videli. Čo by si ľudia pomysleli, že sa tu cicmajú ani nie desať ročné deti. Ale čo - bola to len malá, rýchla pusa. Úplne nevinná, ale Tsuki si uvedomovala, že toto robili dospelí, keď prejavovali.. hm.. Lásku? Každopádne zase bozkávaniu neprikláňala veľkú váhu. Lebo však pusu dostala aj od Noctisa a pritom nič neznamenala. Jak pre ňu, tak aj pre Noctisa. Boli len kamaráti. A Noctisa brala ako brata spíš. Ta však neznamenalo, že by pre neho nevraždila..* Mhmmm.. Neviem.. *trochu naklonila hlavu do strany. Nenachádzala na to tie správne slová. Príjemné to bolo, to áno, ale ako viac to opísať?..* ..príjemné *Tsuki sa pustila jeho rúk a obtočila tie svoje okolo jeho krku, aby sa mu naň takýmto spôsobom zahákla. Natiahla k jeho tváři svoju tvár a dala mu ešte pusu na líčko. Ruky stiahla dole, rovnako tak si od neho odstúpila ešte aj ona,* Jak sa ti vôbec páči v Kirigakure?.. Už si mal tú česť spoznať niekoho, kto by ťa zaujal? *vyzvedala Tsuki. Oprela sa chrbtom o stenu budovy a pozerala ku chlapcovi.*

*Natsu chvíli čekal co udělá Tsuki, spíš než mu odpoví. Když pak Tsuki odpověděla trošku jinými slovy než by se dalo čekat tak Natsu dál čekal, zdálo se že ještě něco řekne ačkoliv to nebylo na 100% jisté.* "To je dobře." *Pomyslel si Natsu když Tsuki reklamě to bylo příjemné. Natsu byl ještě chvíli potopený ve svých pocitech, teď navíc pustila jeho ruce a tak Natsu pustil i ty její, i když je pustit nechtěl, no co už. Tsuki si vzala jeho krk, objala jeho krk svými rukami a dunutila Natsua tak se malinko naklonit dolů. Poté se k jeho tváři přiblížila tvář Tsuki a Natsu se jemně začervenal, teď ale nemá šanci to Tsuki zjistit, to až se zase od něho trošičku odtrhne. Když se pak od něho odtrhne tak Natsu zůstává stát na místě.* Někdo kdo by mě zaujal? Hmm… Ještě jsem tu nikoho takového neviděl. Co u tebe?

*Pokrútila nesúhlasne hlavou a očami prešla ku konci uličky, sledujúc chodiacich ľudí,* Ne, ne.. My sme tak dve hodiny dozadu prišli.. Nemala som čas nikoho spoznať, až na pár kreténov, ktorí sa ma snažili vyprovokovať. Nafúkanci z Kirigakure. Dúfam, že jedného z nich dostanem proti sebe v tretej časti skúšok.. Alebo hocikoho z Kirigakure.. *Tsuki mrkla na Natsua a pohla sa dopredu, smerom ku začiatku uličky. Kývla pritom hlavou na Natsua, aby ju nasledoval,* Vlastne som mala v pláne takú malú obhliadku Kirigakure. Je to vôbec prvýkrát, čo som preč z Iwagakure a celkovo zo Zeme Zeme.. Tak by som si to chcela porovnať.. *Tsuki preniesla pohľad na chlapca a v brašni zalovila rukou. Vytiahla jedno jahodové lízatko,* Neobjavil si tu niečo, čo by stálo za prezretie?.. Alebo aspoň za zmienku? *Tsuki celý ten čas na Natsua pozerala. Oboma rukami rozbalila lízatko a strčila si ho do úst.*

Aha. *Natsu si jí vyslechl, vyslechl si co mu Tsuki řekla, ale dál na to už ani neodpovídal.* Takže taková obhlídka Kirigakure znamená že se to tady strhne v bitvu? *Natsu se tomu Jeník trošičku zasmál. Natsu šel celou dobu za ní než z ní vypadlo zda je tu něco za co stojí se na to podívat. Natsu chvilku přemýšlel, pak si ale vzpomněl co mu Rias ukazovala a říkala.* No, můžu tě zavést na místo kde mají vystavené repliky zbraní, ale nejsou to jen tak obyčejné zbraně, mají jména. *Je pravda že tyto zbraně nejsou normální, jsou svým způsobem už jen na oko výjimečné a to ještě Natsu nezná jejich schopnosti. Natsu si přisvojil vedení a šel před Tsuki. Dál pokračoval v cestě s tím že ho Tsuki následuje, aspoň v to doufá.* "To lízátko bych si mohl zase vzít." *Natsu se nad tím jen malinko zasmál, otočil se na Tsuki.* Víš že ti to lízátko sluší? *Natsu si ani neodpustil takovou to poznámku.*

Očividne sú obyvatelia Kirigakure dosť trúfalí na to, aby pokúšali svoje šťastie.. Alebo sú len hlúpi.. *pokrčila nad tým Tsuki ramenami a ďalej sa tým už nezaoberala, majúc však k tejto téme ešte pár vecí v hlave. No to už neriešila a nehovorila nahlas. Bolo to zbytočné a ani o tom už nechcela hovoriť. Natsuov nápad neznel špatne, ale nemala zrovna príliš v láske zbrane, takže...* Zbrane ma nezaujímajú.. Možno si ich prezriem neskôr, ale teraz by som chcela zmapovať skôr okolie.. *vysvetlila Tsuki Natsuovi. Keď prevzal vedenie, nasledovala ho, nech už ju vedie kamkoľvek. Dávala si však pozor na svoje okolie. Všetko sledovala, analyzovala a hlavne dávala pozor, ak by sa pokúsil zase nejaký bastard zaútočiť..* A sluší mi len to lízatko? *opýtala sa Tsuki, keď ho vytiahla z ústa. Zatočila ním medzi prstami, a potom si ho vložila zase do úst. Ani nech ho nenapadne jej ho brať. BOLO JAHODOVÉ!*

"To by museli mít obrovské štěstí." *Natsu nad tím jen povzdechl a šel stále první, když pak říkala že jí zbraně moc netáhnou tak se malinko pousmál.* Hm.. okolí Kirigakure se nejlépe pozoruje s horkou čokoládou. *to je ta horká čokoláda, která se tu dobře pila, navíc v tomhle počasí by přišla celkem vhod. Pokud bude Tsuki souhlasit se změnou cesty tak Natsu zamíří směrem kde si jí kupoval.* Uhmm.. jinak sluší ti ještě oblečení. *Natsu se na ní zadíval a přitom se snažil uhýbat pohledem ačkoliv to moc nešlo.* Ještě účes.. *Natsu nevěděl co říct a tak na chvíli zastavil.* Co by jsi vůbec řada dělala? Jinak, můžu lízátko? *Řekl Natsu a při žádosti o lízátko malinko na ní vyplázl jazyk a přivřel očko, bylo to něco jako provokativní gesto.*

*Tsuki znova vytiahla lízatko z úst, aby mohla zrozumiteľne rozprávať. Naklonila pritom hlavu do strany a pozerala smerom na Natsu, pretože bol kúsok pred ňou..* Čokoládu neodmietnem, keď už ma na ňu teda pozývaš.. *zazubila sa Tsuki a narovnala svoju hlavu. Zmenila smer podľa Natsua a neprestala sa sem-tam obzerať. Robila si v hlave takú mapu. Jej orientačný zmysel bol celkom dobrý, ale ešte stále nebol dokonalý. To sa snáď rokmi zlepší..* Mne príde, že občas vypadám ako prízrak. Alebo ako smrť.. *zazubila sa Tsuki znova. Ona oblečenie príliš neriešila a nehrotila to, ako vypadala. Mala veľmi rozkošný ksichtík a bola si toho vedomá..* Hmmm.. Účes.. To mi ešte nikto nepochválil.. *zasmiala sa tsuki a nevedela prečo, ale keď uchopila do voľnej ruky svoj hodně dlhý culík čiernych vlasov, predstavila si, ako ním niekoho uškrtila..* Ani neviem, len som si chcela prejsť dedinu, či tu narazím na niečo, čo by stálo za moju pozornosť.. No zatiaľ si to len ty.. *kútiky úst sa jej podvihli do úsmevu,* Ale inak sa čoskoro vrátim na hotel. Cesta bola dlhá a únavná.. *Natsu na ňu vyplazil svoj jazyk,* Nie. To je moje lízatko... *odpovedala rázne Tsuki a ani náhodou nepremýšľala nad tým, že by mu ponúkla svoje lízatko. Môže zabudnúť.*

*Natsu to měl namířené do obchodu, kde mají čokoládu, přitom už Tsuki řekla že to neodmítne když jí na to zve.* "Já jsem tě ale nezval." *Natsu si povzdechne, nechá to plavat.* Fajn, ale mám to u tebe. *Natsu se dozádu neotáčel, jemu bohatě stačilo že na něj mluví, je to více než dobrá známka toho že šla za ním. Natsu se na chvíli zastaví, zastavil se před odbočkou do ulice, ve které byl ten fajn obchůdek.* Ty že vypadáš jako přízrak? *Natsu se celkem nad tímto pobavil.* V tom případě se přízraky umí dobře oblékat a jsou krásné. *Zalichotit jí Natsu, když ho došla tak se k ní otočil.* Jinak úsměv ti nechybí. "Mě ale ano." *Natsu se rozejde do ulice směrem přímo do obchodu, jde celkem pomalým tempem aby neutekl Tsuki.* Aha.. *Natsu už stojí před obchodem a přes okna vidí že tam je celkem i prázdno.* Máme to ale štěstí. "Nejspíš si většina lidí vybaluje věci a připravují se na zkoušky." *Natsu otevřel dveře a pustil Tsuki před sebe s tím že do obchodu vejde jako první.* To lízátko si klidně nech, já budu mít čokoládu. *Natsu se na ní koukl s jedním okem přivřeným a s vyplázlým jazykem. Samozřejmě že má v plánu koupit i Tsuki, ale nejdříve jí trošku poškládí.*

Hm? Čože? Čo máš u mňa?.. *zamrkala Tsuki očami a pritom celú svoju tvár natočila ku Natsuovi..* Nie, vieš čo?.. Ja ťa pozývam na tú čokoládu.. *venovala mu dosti ironický úsmev. Natsu bol pako. Nehorázne pako. Sama seba nechápala. S povzdychom vo svojej hlave ho ďalej nasledovala, ignorujúc jeho poznámky k jej vzhľadu. Jasné, každá lichôtka ju potešila, bola predsa 'žena', ale nebrala to nijak vážne, lebo ju tieto veci príliš nezaujímali, respektíve neboli pre ňu dôležité, i keď na prvý pohľad tak mohla pôsobiť. Niekedy. Konečne sa dostali do obchodu, či čo to bolo. Celou cestou sem sa pohrávala s lízatkom. Občas ho vytiahla, ocucala, olízala, inokedy ho v ústach točila a hryzala. Pousmiala sa na Natsua v momente, keď jej otvoril dvere a ona prešla dovnútra obchodu. Ako víchor si to napochodovala ku pultu, kde bol predavač,* Prosím jedenásťkrát horkú čokoládu. A na desať z nich extra porciu šľahačky.. *Tsuki objednala jednu čokoládu bez šľahačky, pretože ona šľahačku nemala rada. Predavač na ňu neisto pozrel, ale keď vytiahla z bašne papierové peniaze - a že ich nebolo vôbec málo - tak bez zbytočných rečí začal pripravovať jedenásť horkých čokolád. Tsuki chytila Natsua za ruku a potiahla ho k jednému z prázdnych stolov, kam sa posadila a vyčkávala na ich objednávku.*

No tak to teda ne. *Natsu to nemyslel vážně že by mu měla něco být dlužná, stačí to že je s ním tady a teď což je dost velká odměna pro něho. Když jí Natsu otevřel dveře tak se nestačil ani divit jak rychle a přímím krokem šla k pultu.* "Tak to teda ne." *Natsu rychle šel k ní když vydávala peníze.* Nech si je, já to zaplatím. *Natsu v tu chvíli začal platit.* Prosím kolik že to dělá. *Zeptal se prodavače, když se dozvěděl kolik to celkově stojí tak peníze vyndal na stůl, ale svoje peníze.* Ty si svoje peníze šetři. *Natsu šel směrem ke stolu s Tsuki hned co zaplatil a už čekali na to až jím to přinese, Natsu zatím neví co Tsuki objednala protože jí neslyšel. Když jím pak servírka přinesla tu objednávku tak Natsu nestačil divit. Servírka položila tác s celkem jedenácti kelímky horké čokolády, kdy jeden byl bez ní.* "Ta chce být tlustá." To jako všechno vyliješ? *Natsu neví že těch 10 objednala pro Natsua.*

*Nakoniec aj tak všetko zaplatil Natsu. Bolo jej to jedno, peniaze na to mala aj ona - hlavne z misií, keďže otec jej nedával ani floka.. Nad tým šetrením si v hlave len pokrčila ramenami. Načo šetriť, keď peniaze boli k tomu, aby sa za ne kupovali veci ?.. Ďalej to neriešila, len sa teda šla posadiť ku stolu, kde vyčkávali na objednávku,* Hm? Čože?.. *Tsuki zamrkala na Natsua svojimi řasami, keď po prinesení objednávky na ňu spustil svoju otázku,* Vieš, milý Natsu-chan.. *začala Tsuki a pomaly sa natiahla po horkej čokoláde, ktorá na svojom vrchu nemala žiadnu šľahačku. Vzala si ju z tácky a opatrne ju držala za uško, aby si nepopálila svoje prsty,* ..toto všetko je tvoje.. *zazubila sa Tsuki a položila si čokoládu v hrnku pred seba. Bude musieť počkať, kým aspoň trochu vychladne, aby si nespálila svoj jazyk..* "Nechcem mať spálený jazyk.." *zamrmlala si v hlave a lízatko si vložila do úst, aby ho mohla rozhryzať a zjesť. Paličku potom hodila na tácku, kde boli Ďalšie hrnčeky s čokoládou.*

*Natsu to zaplatil hlavně proto aby to nevypadalo jako že chlapskou roli má žena a naopak. Natsu seděl u stolu společně s Tsuki a když jím doneali objednávku tak se Natsu udivil když si vzala tu bez šlehačky a řekla mu že ostatní jsou jeho. Vypadá to jako že se dneska Natsu přepije a ještě nebude mít dost, bylo to horké, to Natsu věděl už z minule. Vzal si jeden z deseti hrnečků a začal pomalu usrkávat, malinko se při tom ušklíbl, zapomněl že to je horké a tak si málem tímto spálil pusu.* Upss.. *Natsu při dalším loku už foukal, jeden hrneček měl za chvíli v sobě.* Ta šlehačka není špatná. *Natsu si vzal do ruky druhý hrneček.* Jinak poslyš, ty se ze mě snažíš udělat tlustýho že? *Natsu se tvářil vážně, po chvíli ale povolil a malinko se tomu zasmál.*

Bože, ty si hrozné pako, dávaj pozor, lebo si spáliš ten jazyk úplne.. *prevrátila nad tým Tsuki očami, keď ho videla, ako si usrkol horúcej čokolády bez toho, aby ju najprv ochladil.. Vzala si z tácky lyžičku a čokoládu si zamiešala. Na lyžičke vytiahla trochu čokolády a tú schladila fúkaním. Konečne si dala prvé sústo...* Mhmm.. Nie je to zlé, ale mohlo to byť aj lepšie.. *povedala docela hlasito. Predavač sa pritom zamračil, ale nijak inak nereagoval. No čo. Zaplatili za to, snáď to môže okomentovať, nie?* Keď budeš poctivo cvičiť a trénovať, nebudeš vôbec tlstý.. *pousmiala sa Tsuki. Hoci bola maličká a bola dievča, tak na nej bolo vidieť, že mala kde-tu vypracované svaly. Ešte aby nie, keď na geninovi mala v sile až štyri body atribútov..* Mohli by sme si spolu zacvičiť, Natsu-chan. Čo ty na to, hm? *venovala mu jeden zo svojich vyzývavých pohľadov a oči z neho nespúšťala ani keď si na lyžičku nabrala ďalšie sústo čokolády.*

*Natsu se nad její poznámkou zamračil, pako to nebyl, jen byl trošičku víc neopatrný oproti ostatním lidem. O nic ale nešlo, maximálně by jsi spálil pusu nebo jazyk.* V tomhle počasí lepší jak drátem do oka ne? *Odvětvil Natsu. Pak na další poznámkou zase malinko zamračil, ale né už tak moc.* "Ta si dneska koleduje." *Natsu na to zase nereagoval a jakmile dopil druhý hrníček tak si podal třetí a taky vypil až osmý hrníček. Natsu je celkem rychlý pokud jde o něco co mu chutná nebo je mu to lhostejné. Natsu se k ní přes stůl natáhl k Tsuki.* Zase chceš chytnout pod krkem a nebo znehybnit? *Zašeptal jí Natsu. Konečně si Natsu vypil i osmý hrneček a vzal si devátý.* Za chvilku budu mít dopito, pak budeme moct jít. *Pousmál se Natsu na Tsuki.*

Keď vieš ako na to, tak potom nemusí byť drátom do oka tak bolestivé a ani nebezpečné. Nanajvýš trochu nepríjemné.. *poznamenala Tsuki s lišiackym úsmevom. Akoby to chcela na Natsuovi vyskúšať, ak nesklapne. Ale to by mu neurobila.. Ak by to nebolo bezprostredne nutné.. O čom dosti pochybovala. Ale to chlapec vedieť nemusí, že?.. Sledovala ho, ako do seba všetky tie čokolády lial,* "Asi mu musí fakt chutiť.." *Tsuki si to zapísala do hlavy. Poznatok, ktorý sa bude hodiť.. Ona ešte stále nedopila ani ten svoj prvý hrnček, neponáhľala sa..* Chceš vyskúšať, či to ešte dokážeš??.. *oponovala mu Tsuki. Žiaden strach nemala. Aj keby to urobil znova.* A si si istý, že sa budeš môcť hýbať po tých desiatich čokoládach, alebo ťa budem musieť odgúľať, hmm?

Já ti nevím, nechci to raději ani zkoušet. *Natsu by nerad dostal drátem do oka, dokázal si to naživo představit a nabíhala mu z toho husí kůže. Fuj. Natsu si upil devátý hrneček tak že tam zbylo skoro na dně.* Pokud se nebojíš že zase prohraješ tak klidně. *Natsu si je zcela jistý že vyhraje a možná kvůli tomu tak zní.* Takže tím chceš říct že tě nedokážu porazit když jsem po čokoládě? *Něco na tom bude. Přesto ho nenapadne že prohraje, takovou představu rovnou vymítal z hlavy. Natsu dopil ten devátý hrneček a podal si ten desátý když se zarazil v době kdy se pro něj natahoval.* Nechtěla by jsis dát ještě tenhle? Já jich měl dost. Řekl Natsu a stáhl ruku, kterou sahal pro hrneček.*