Ulička Hokori

*Jak se dívala do výloh, ne o moc mladšího chlapce zaregistrovala jen koutkem oka. Hluk uvnitř už však postřehla pořádně a tak viděla i to, jak chlapec po prodejci hodil vajíčka a chystal se vypařit. To se mu moc nepovedlo, protože narazil do Inari, která pořád stála před výlohou.* "Co to..." *Ani se moc nevzpamatovala z toho, jak ji kluk srazil a najednou ji chytil za ruku a začal ji táhnout. Kvůli tomu a i slovům chlapce teď určitě vypadala jako komplic, a tak se rozhodla, že poběží s chlapcem. Odmítala dostat se do problémů za něco, s čím nemohla cokoliv společného. Začala tedy utíkat s chlapcem, kterého i předběhla a táhla ho za sebou spíše Inari, než že by on táhl ji. Po chvíli běhu rychle a prudce zatočila do postranní uličky a zatáhla tam i chlapce. Přilepila se ke stěně domu a čekala. Kvůli svému bráškovi a sestřence se do takových situací dostávala častěji, než by do ni někdo řekl, i když ve většině byla jen spolujezdec, stejně jako teď.* Asi jsme v suchu... *Oddechne si Inari nahlas a přestane se na zeď tak lepit. Zvedne jednu nohu a podepře se s ní o stěnu, aby se o ní jenom lehce opírala.* Co jsi vůbec dělal? A když už jsi to dělal, proč jsi mě do toho zatáhl? *Zeptá se, ne z toho, že by byla nějak naštvaná, ale spíš ze zmatení a trochu i ze zvědavosti.*

*Hoshi byl v záchvatu boje docela překvapený, když ho ta holka najednou začala předbíhat. Běžel z plných sil ale i tak byla o kousek rychlejší. Zahnuli za roh a zastavili se. Vykouknul taky, zda je ještě sleduje, ale kromě zmatených lidí se nic jiného nedělo. Hoshi si pak holku prohlédl. Jo, asi jo. usměje se na ní. No, trochu mi to nevyšlo. Nějak jsem nepočítal s někým v únikové cestě. poví a pokrčí rameny. Zabíjí kytky, když je takhle řeže. Lidi je pak nosí na hroby. Co to je za úctu položit mrtvolu na kompost jiné mrtvoly? poví a pokrčí u toho jemně rameny. Chtěl jsem mu dát nějak za vyučenou no a ty ses tam náhodou připletla. Nechtělo se mi tě tam nechávat po té srážce. Jinak, není ti nic? zeptá se ještě, když se na ní podívá. Jeho ještě pořád bolí čelo, jak do ní narazil. Hoshi. poví a natáhne jejím směrem ruku.*

Úniková cesta je to nejdůležitější, co si musíš hlídat. A naplánovat si ji před tím, než něco vyvedeš. Kdyby to byl někdo dospělý už jsi v maléru... *Odpoví.* Ty kytky neumřou, když je dá do vázy. Je to spíš chyba těch lidí, co si je kupují a dají je na hroby jen tak. Já bych je dala do vázy. Ale je to zvláštní projev úcty a tolik lidí to dělá to je pravda... Ale abys to změnil budeš asi potřebovat víc než jen dvě vajíčka. * Zamyslí se nahlas. Nad svou poslední větou se lehce zasměje. Aspoň měl kluk pro svoje činy dobrý důvod. To se jen tak nevidí.* Nic mi není, děkuju za optání. *Odpoví a usměje se na něj. Začínala si kluka docela rychle oblibovat. Byl jiný než kluci v jeho věku, dospělejší, stejně jako Inari.* Já jsem Inari, těší mě. *Představí se a přijme jeho podání ruky.* Chtěla jsem omrknout pár dalších obchodů v ulici, ale asi bude lepší se tam chvíli nevracet. Co jsi měl po útěku v plánu ty? Možná bych se mohla přidat...

*Hoshi zavrtí hlavou. Nene, umřou i tak. Vydrží sice o pár dní déle, ale pořád už v tu chvíli umírají. Jakoby je drželi při životě, jako lidi v nemocnici. poví Hoshi. Sáhne do kapsy a vytáhne papír. Ještě by tu mělo být někde jedno květinářství. poví a podívá se na ní se šibalským úsměvem. Pak papír uklidí do kapsy. Místo toho, aby řezali živé rostliny, proč tam radši nezasadí na ten hrob nové, které vyrostou. Vypadá to líp a hlavně nemusí nikdo umírat. Teda až na ty lidi, ale lidstvo je stejně jenom kompost přírody. pokrčí rameny. Taky mě těší, Inari. poví. Tak jestli chceš, můžeme se zajít podívat do obchodů jinde. Seženeme další vejce a pak můžeme zajít i do toho druhého květinářství na druhé straně vesnice. Aby si nepřipadali ošizení. dodá nabídku nějaké aktivity. Musí jí to nějak vynahradit, když už jí takhle překazil plány.*

Nevím proč to dělají, já na hřbitov nechodím. U nás ve vesnici nikdo z mojí rodiny pohřbený není. *Odpoví mu. Když se nad tím Inari zamyslí tak vlastně nikdy nebyla přímo na hřbitově. Věděla jak to tam vypadá, chodila okolo, ale nikdy nešla přímo dovnitř.* Další květinářství hm? Táta by z toho neměl radost a máma jakbysmet, ale když opravdu trápí a zabíjí květiny... půjdu tam s tebou. *Odpověděla nakonec. Měla k tomu přece dobrý důvod, viděla to tak, že dělá správnou věc. To by máma s tátou snad chápali.* A tentokrát budeš mít s sebou aspoň druhý pár očí, který ti pohlídá únikovou cestu. *Mírně si ho dobere načež se začne smát.* Tak nás veď, já bych akorát zabloudila, je to o tolik větší než moje vesnice. *Řekne a mírně se odrazí nohou od stěny, takže teď stojí rovně a je připravena vyrazit.*

*Hoshi se usměje. Jo, pokud nás chytí, táta asi taky nebude nadšený. Jasně mi říkal, ať nedělám hlouposti. Já to ale za hloupost nepovažuji, takže by to nemuselo být tak zlé. pokrčí rameny, vykoukne do ulice, zda je stále čistý vzduch a pomalu vyjde. Taky nejsem odsud. Přišli jsme se podívat s tátou na turnaj, protože je v něm náš šampión. Už jednou to vyhrál a prý to bylo hodně zajímavé, tak jsem to chtěl vidět. Jsem zvědavý na finále hlavně. Věřím, že se tam Generál Clive dostane. Nevím moc o té, co porazila tu ze Suny, ta maskovaná, ale byl to krátky boj, takže kdo ví, co umí. vypráví. Tohle bylo první, co ho po dlouhé době nadchlo, mimo přírody. Sice si pořád stojí za svojí teorii lidstva jako kompostu, ale sledovat boj takových kapacit.. To se nevidí tak často. Ano, tahle operace se musí důkladněji naplánovat. dodá také s úsměvem. Je rád že našel někoho, kdo s ním bude jeho akci sdílet. Když na to byl sám, tak to nebylo ono.*

Generál Clive... *Projde ji hlavou. Bylo zvláštní slyšet někoho mluvit o jejím tátovi tak... vznešeně. Pro ní to byl prostě její táta. Byl by to pro ní hrdina ať by byl ve světě jakkoliv důležitý. Většině lidem ze začátku kvůli tomu ani neříkala kdo její táta je. Nechtěla, aby se s ní někdo bavil jen kvůli otci. Ale Hoshi vypadá rozumněji, a přeci jenom už se s ním seznámila.* Určitě to vyhraje znovu. Je to jeden z nejsilnějších ninjů na světě, silnější i než někteří kagové.A pokud je můj táta šampion vaší vesnice tak to musí znamenat že jsi z Iwagakure. *Dostane se takovým oslím můstkem až k tomu, co chtěla říct. Že je dcera Noctise Clive.* Souhlasím, naplánujeme to do nejmenšího detailu. Když už máme udělat nějakou lumpárnu a riskujeme malér, tak ať to aspoň stojí za to. Větší protestní akci Kirigakure určitě jen tak neuvidí! *Souhlasí s úsměvem. I když to není zrovna její šálek kávy, i ona se dokáže nadchnout pro trochu zlobení. Pořád byla dítě. A navíc tohle bylo pro dobrou věc.* Co takhle zkusit na obchod vyvěsit nějaký transparent. Kromě toho házení vajíček. Třeba by to rozeslalo zprávu dál, a lidi by se více zamysleli nad tím, jak moc vlastně škodí přírodě. Co si o tom myslíš Hoshi? *Navrhne po chvíli přemýšlení.*

*Hoshi jen přikývne a chytí rohy svojí čelenky u pasu. Jistě, že jsem z Iwagakure. Předci tu mám... pak se zarazí, protože mu pomalu dojde, co vlastně ta holka právě řekla. Počkej, co? General Clive je tvůj táta? zeptá se a prohlíží si jí, aby se podíval po čelence. Nebyl si schopný teď vybavit, jestli někdy slyšel o Noctisově rodině. Tak to je vážně zajímavý. Nevypadáš jako někdo, kdo by byl jeho dcerou. Myslím tím, že mi přijdeš taková normální. Čekal bych, že někdo s takovým tátou toho bude chtít využít. poví se zamyšlením v obličeji. Jeho pohled ale pomalu přechází do ještě víc raubířského, než doposud. Tak to bychom to měli ale opravdu dobře naplánovat. Už vidím ty noviny "Dcera šampióna dělá protestní akce v Kirigakure. Kdo je její tajemný společník?" poví s vážností v hlase a přitom ruko přejíždí nad jejich hlavami, jako by jel po tom nápise. Nakonec se ale zasměje. Ani nebudou vědět, kdo to provedl, až to naplánujeme. Nás jen tak nechytí, když už jsme na to dva. poví a zkoumá kapsy, co všechno má u sebe a kolik má třeba peněz. No, tak na pár věcí bych měl, zbytek se už nějak domyslí. poví a zase věci uklidí zpět do kapes.*

Jo, mohla bych toho využívat, ale nechci. Víš kolikrát se se mnou chtěl někdo bavit jen proto, kdo je můj táta? Vážím si sebe i jeho, proto toho nevyužívám. *Odpoví. Nikdy nad využíváním toho čí je dcerou neuvažovala, vždycky měla stejný pohled jako teď, nelíbilo se jí to.* Přesně proto nás nikdo nesmí chytit. Na druhou stranu žiju na druhým konci světa a ani nemám jeho jméno. Lidi sotva ví, že má nějakou rodinu, natož aby věděli kdo přesně to je. Ale možná přece jen budeme v novinách... *Jeho nadšení pro to ji rozesměje a musí říct, že myšlenka být v novinách ji připadá zábavná a zajímavá, pořád se ale rozhodne držet ho lehce při zemi.* Přesně tak, budeme jako správní ninjové. Ani nebudou vědět, že tam někdo byl, a až najdou naši práci, budeme dávno pryč. *Souhlasí a tentokrát se nadchne a nechá unést ona.* Taky mám s sebou nějaké peníze, dohromady nám to určitě bude stačit. *Sama měla v plánu si něco koupit, takže si peníze vzala.* Navrhuju, abychom nejdřív koupili nějaké to plátno a barvy, někde v klidu plakát popsali a pomalovali a pak naplánujeme naši akci a plakát vyvěsíme nad květinářství.

Výborně. Tak to se pustíme hned do práce. Musíme jen zjistit, kde prodávají plátna a barvy. poví a vyložíme znova do ulice. Pozdvižení, které udělali se už uklidnilo. Asi můžeme jít. řekne a vydá se do ruchu ulice. Počítá s tím, že Inari jde hned za ním. Vydají se hledat ten správný obchod, dokud ho nenajdou. Mám nápad, aby to nevypadalo divně. Sundej si čelenku a schovej ji. (Pokud ji má, nepamatuji si) sám si podle svých slov sundá čelenku, kterou uklidí. Výborně. Zvládli jsme i maskování. poví s úsměvem. Pak vejde do obchodu. Obchodník se po zaznění zvonku otočí a chce vítat s úsměvem. Když ale zahlédne kdo vejde, úsměv mu zmizí. Co tu chcete? zeptá se trochu nevrle. Hoshi dojde k pultu a položí tam většinu svých peněz, asi 15 ryo, které postupně nasbíral za vrácené láhve. Nechal si pár ryo v kapse na pozdější výdaje. Pokyne i k Inari, aby tam dala to své. Dobrý den. protáhne trochu. Potřebovali bychom co největší plátno a barvy, co za tohle můžeme mít na školní projekt o přírodě. poví a posune k němu jejich peníze. Je mezi nimi hodně drobných, což naznačuje, že nejspíš rozbili svá prasátka, aby si to mohli koupit svépomocí.*

*Dva dni sa zotavovala z tréningu na výdrž, kedy jej nohy dostali poriadne zabrať. Hneď na druhý deň mala takú svalovicu, že skoro celý deň preležala v posteli v prenajatej izbe, kde teraz počas skúšok chuuninov prebývala. Našťastie sa konala druhá skúška a teda nič, čo by sa dalo sledovať, lebo šlo o prežitie, ktoré trvalo 4 dni. Stihla sa za ten čas zotaviť a ešte jej ostal priestor na ďalší tréning..* "Mám ešte priestor na nejaký tréning.. kým sa skončí druhá skúška. Potom budú mať pár dní voľno, a až potom príde to, kvôli čomu som tu. Tretia skúška." *Vyškriabala sa z pohodlia perín, vykonala ranné hygienické rituály a odišla dole do hospody, kde sa pokojne najedla. Nohy ju ešte boleli, no bola to len príjemná bolesť, už nie ťažká svalovica. I tak však bez okolkov vyšla von z hospody. Všetko potrebné mala so sebou. Nechala sa viesť svojimi nožkami a snáď sa jej podarí nájsť nejaké vhodné miesto. Možno nakoniec zablúdi aj na cvičisko, ale dnes nemala priveľmi chuť baviť sa s ľuďmi. Po krátkej chôdzi narazila na celkom zaujímavé miesto za Akadémiou.. Tam sa rozložila na zem - poukladala všetko, čo potrebovala a v rukách jej ostalo len oceľové lanko, ktoré si navíjala na prsty a prezerala si ho.* "To mi je ale podceňovaná vecička." *Uvedomila si, keď si lanko namotávala na prsty a nechtiac sa o jeho hranu porezala. Trochu zasyčala, povolila a nechala lanko len v jednej dlani, pričom si poranený prst vložila do úst a trošku krvi ocucala. Zavrtela nad sebou hlavou.. Ak by dnes chcela potrénovať silu, mala hneď niekoľko možností. S otcom už skúsila veľa rôznych tréningov na silu. Dnes ich ale nemala v pláne praktikovať. Nasadila si na svoje jemné ručičky rukavice - ak nechcela po dnešnom tréningu skončiť s dorezanými rukami. Vzala lanko a jeden jeho koniec hodila za stĺp kúsok od budovy, od ktorej stála len pár metrov. Zdalo sa, že stĺp je z pevného materiálu, nejaké železo, alebo iný pevný kov, inak by si nikdy netrúfla robiť niečo takéto, čo mala v pláne. Oba konce lanka momentálne držala v rukách, zatiaľ čo stred lanka bol ohnutý okolo toho stĺpu. Zaprela sa pravým chodidlom o stĺp a nedôverčivo naň civela. Mala v pláne vyšplhať sa hore bez použitia chakry, len za použitia svojej hrubej sily vo svojich nohách a rukách. Pevne preto uchopila oba konce lanka a pritiahla ich čo najviac k sebe, aby tak získala lepšiu stabilitu - v tú chvíľu sa zaprela oboma chodidlami o stĺp. Zatiaľ čo mala nohy 'prilepené' na klzkom povrchu stĺpa, posunula svoje ruky o niečo vyššie, aby sa aj lanko dostalo vyššie. V tejto pozícii však nemohla ostať dlho, pretože by čo chvíľa skončila na zemi, preto opäť chodidlá posunula o čosi vyššie. Zaberala hneď niekoľkými časťami svojho tela, a aby povedala pravdu, takýto tréning bol podstatne ťažší, než obyčajné posilňovanie. Čím bližšie mala chodidlá pri rukách a čím viac mala lanka pritiahnuté k sebe, tým lepšie sa jej po povrchu stĺpa šplhalo, práve preto najťažšia časť tohto tréningu bol vždy okamžik, kedy musela svoje ruky posunúť vyššie spoločne s lankom - tento momente jej vždy dal zabrať a bolo potrebné vyvinúť veľké množstvo sily. Nachádzala sa ešte len v polovici stĺpu, keď už cítila, ako jej strašne pulzovali bicepsy a tricepsy. A to nie len oni. I svalstvo na stehnách a lýtkach. Vzhľadom k tomu, že čím viac bola vyčerpaná, tým pomalšie šplhala, sily jej dochádzali o to rýchlejšie. Bolo potrebné po posunutí lanka o niečo vyššie čo najrýchlejšie presunúť vyššie aj chodidla, aby lanko neskĺzlo po hladkom kovovom povrchu zase dole. Z tváre jej stekal pot a lanko nepríjemne škriabalo o povrch stĺpu. Najradšej by stĺp objala a na chvíľu sa naň nalepila, aby si trochu oddýchla, ale vedela, že niečo takého nie je takticky správne. Musí prekročiť prah bolesti a pokračovať v tréningu. A to bolo teraz jej úlohou. Možno, kedy dva dni dozadu nemala nohy úplne v prdeli, bolelo by to dnes menej - to jej ako prvé prišlo na myseľ. Ale uvedomila si, že všetko je to tá príjemné bolesť po dobre vykonanom tréningu. Preto sa do tréningu znova oprela, keď však započula zdola nejaký hlas. To už bola cez tri metre vysoko.* Slečna, čo to tam robíte?! *Kaori sa pozrela dole a matne rozoznala nejakú osobu. Jediné, čoho si z tej výšky všimla bola čelenka Kirigakure. Kaori sa musela zazubiť, pritiahla sa ešte raz, ale potom nejak zoslabla. Kto vie, či to bolo vyčerpaním, alebo tým, že tu nemala možnosť moc piť - možno kombináciou oboch. Miesto lanka sa chytila stĺpu oboma rukami a pomaly sa začala súkať dole. Posledný kus však skočila a onomu shinobimu, ktorý na ňu pred chvíľou zdola húkal, sa div nepriťažilo, keď slečinku videl padať. Inštinktívne natiahol ruky pred seba a zachytil ju.* Čo blbneš?! *Vyjekl, keď Kaori držal v náručí. Tá sa vyšmykla z jeho náruče a vzdorovito sa na neho pozrela. Všetko jeho vykanie a ďalšia slušnosť bola ta tam.* Nebojte sa, zvládla by som to. *Povedala jeho smerom a hneď si z pečate vytiahla fľašu s vodou, aby sa mohla napiť..*

*Batsu měl dnes další den kdy dostal docela malý trénink od své matky a tak mohl jít ven mezi lidi. Cesta ho zavedla až do této uličky. Na sobě měl černé tričko, černé kalhoty a přes sebe černý kabát s výšivkou znaku klanu Kansetsu. Rukavice na rukou zakrývaly jeho Meiton značky tak jak to vždy jeho matka chtěla. Tvář mi pak zakrývala černá látková rouška s výšivkou stejnou jako kabát.* "Ty tréninky už mě nebaví. Chci taky prožít nějak pěkně své mládí a ne furt jen trénovat aby že mě jedno ubyl vůdce klanu." *Povzdechl si Batsu v duchu a pokračoval v cestě. Několik lidí se mu i uklonilo jelikož byly ze stejného klanu jako on. Batsu to akceptoval ale nebylo mu to moc příjemné. Došel k malému stánku prodávající dango a koktejly. Batsu měl sladké zakázané ale měl už své peníze z misí. Koupil si tedy jedno dango a bananovočokoládový koktejl. Posadil se na okraj fontány co byla uprostřed vesnice. A sundal si roušku aby mohl vychutnat vše co si koupil. Zastavil se u něj malý klučina z jeho klanu.* (Kluk) Pane Batsu. Přeji krásný den. (Batsu) Děkuji ti. A teď si utíkej hrát. Je pěkný den tak si ho užij. *To byla celá konverzace která mezi těmito dvěma proběhla.*

*Nezuko vztala konečně z postele, podivala se z okna.(Nezuko) Dneska je krásně, kéž bych se konečně s někým seznamila, ale bojim se někoho oslovit.* *Oblekla se do sveho oblibeneho stylu, zahrnoval Černý top ktery ji obepinal okolo hrudniku, kratkou černou sukni s řetězy, síťované nadkolenky a vysoke boty. *Povzdechla si Nezuko, a vydala se ven. Jak tak prochazela stále si opakovala slova otce v hlavě * (Otec) Musíš se zlepšovat, musíš být pořád ostražitá ale nikdy se nenech rozptylovat. *Povzdechla si a šla dal. *Prošla okolo stanku s občerstvením a udivilo ji že malý kluk se poklonil před jakým si můžem, kterého nezná. *Koukala na něj, nemohla přestat. Rychle se odvratila a utekla ke kašně,kde si sedla na lavičku a a rozymala nad tim co bude když nesplni to o co ji otec žádá. * (Nezuko) Proč sakra ja mam takovou smulu. Musim mu ukazat že jsem lepsi než on,ale potřebuji pomoct. * Řekla si nachlas. * Zvedla hlavu a zadivala se na nebe.

*Batsu si vychutnával svoje pochutiny když si v dálce všiml dívky která po něm pokukovala. Než však stihl nějak zareagovat tak dívka najednou začala utíkat. Batsu se jen pousmál.* "Někdo ze mě má strach? Nebo se stydí? No asi bych měl tyhle domněnky o mě rozptýlit." *Batsu použil Suime no Waza a pomalu přišel po vodě za dívkou. Čupnul si za ní a s úsměvem k ní natáhl Dango.* Nevím proč jsi předemnou utekla ale mě se bát nemusíš. Já ti neublížím. Dáš si? *Batsu ji nechtěl nijak vyděsit ani nic takového. Jen nevěděl co si o něm ona dívka myslí a tak se to rozhodl zjistit.*

*Zadivala jsem se do oblohy že jsem nevnimala okoli, nachvily zavřela oči a užívala si aspoň na chvily tu volnost. *On se zamnou zjevil. * Lekla jsem se ho. *Omlouvam se, nechtěla jsem působit jako že se vás bojim. Ne nedam si.Nechci byt nijak na obtíž. Promiňte ale už musim jít. *Opravdu jsem nechtěla odejit, ale citila jsem v sobě něco co jsem neznala. *Otočila jsem se abych se ujistila že mě nesleduje. Rozrušením a zčervenala v obličeji jsem se odhodlala přijít nakonec zpět a sednout si zpět na lavičku. Pane nechci se vas nějak dotknout ale proč jste šel zamnou? A nabizite mi Dango? *Trošku jsem byla nervózní z toho co bude nasledovat.

*Batsu byl trochu překvapený když od něj dívka odcházela.* "Urazil jsem ji? Asi jsem měl přijít normálně." *Batsu si jen v duchu povzdechl s už se pomalu chystal odejít. V tu chvíli se ale dívka vrátila zpět na lavičku. Batsu slezl z vody a sedl si vedle.* Neoslovuj mě pane. Myslím že jsme skoro stejně starý jako ty. Já jsem Batsu Kansetsu. A proč jsem šel za tebou? *Batsu zvedl hlavu a chvíli se díval jen tak do nebe.* Všiml jsem si jak jsi se na mě dívala. Když jsi viděla že já jsem tě taky zaznamenal tak jsi najednou utekla. Nevim proč. Strach že mě mít nemusíš jestli je to toto. Jsem stejný jako ostatní. *Batsu se na ni pořád usmíval. Chtěl udělat dobrý dojem.* Proč nabízím dango? Inu. Nějak jsem konverzaci začít musel a co je lepší než k tomu přidat nějakou sladkou pochutinu no ne? *A opět natáhl dango k dívce s tím že ji stále nabízel ať si dá.*

Jsem v rozpacích, z toho jak se na mě dívá.Jsem z toho nesva. Dobře Batsu , ja se jmenuji Nezuko Yoshiba. Ráda tě poznávám.Ty... Ty sis mě všimnul? *Dala jsem si ruce přes oči a lokty položila na kolena, styděla jsem se. Musela jsem vypadat jako blazen. * Přikývla jsem na prosby abych si vzala Dango a dal pokračovala v konverzaci *Kolik ti vůbec je když myslíš že jsme stejně staří? A proč ten kluk se před tebou uklonil? Nutně jsem potrebovala znat odpověď.Koukala jsem na jeho reakci, sledovala každý jeho pohyb. Je na něm něco co mě fascinuje. S červenými tvářemi se zadivam na oblohu a čekám na odpověď na cokoliv.

Ano všiml jsem si tě. Všímám si lidi okolo a ještě s tvým stylem oblékání, který mimochodem je dost dobrý, tě nešlo přehlédnout. *Objasnil ji realitu že přišel za ní. Všiml si jak se začala stydět. Batsu se pořád jen usmíval.* Nemusíš se přede mnou vůbec stydět Nezuko. Proč se přede mnou ten klučina uklonil? Inu jsem synem hlavy klanu takže někteří to berou tak vážně jako bych byl šlechta. Někdy je to fajn ale většinou dost otravné. *Nechal ji si vzít dango a sám si taky jedno dal.* Je mi 15. Nejsem tak starý aby se mi říkalo pane. *Pronesl se smíchem. Přišlo mi roztomile jak se stále koukala do nebe. Došlo mu že ona bude ta stydlivá dívka. Musel na ni víc opatrně.* Chodíš na akademii? *S těmi slovy ukázal svou čelenku Kirigakure uvázanou kolem pasu.* Já tam chodíval a teď je že mě shinobi naší vesnice.

Usmala jsem se. * Děkuji za pochvalu.Ja se nestydim jen... To je jedno. To chapu ze to může být otravné. Můj otec chce abych dosahovala nejlepších výsledků, a mýt ze mě někoho kým nejsem. Je to strašné * Udiveně jsem se zadivala na Batsua když mi pověděl kolik mu je. *Citla jsem se teď velmi trapně. Poslis ty máš vlastně zkušenosti a mohl by jsi mi pomoct. Potřebuji učitele. A nevim proč ale myslim si a mam dojem že by jsi mi mohl pomoci. A dam ti za to co budes chtít. Potřebuji tzn. Doučování. * Byla jsem ruda, a stydela jsem se za vyzvu o pomoc. Zahledela jsem se do jeho oči. Očaroval mě.*

Nemáš vůbec za co. Máš dobrý styl a nebojíš se ho ukázat. *Pochválil ji ještě jednou Batsu. Batsu si velmi dobře všímal jak má Nezuko stále rudé tváře. Byl z toho trochu v rozpacích. V jeho blízkosti se žádná dívka nečervenala.* Kolikrát po nás chtějí rodiče i to co my sami nechceme. Mám to stejně. *Ukázal pár modřín na svých rukách z tréninků se svou matkou. Když přišla žádost o pomoc trochu se zarazil.* Já a doučovat? Nevim jestli tě něco extra naučím ale klidně bych mohl něco zkusit. Nic za to nechci. Stačí že naše vesnice bude mít další kunoichi která ji může bránit. *Nechápal proč v jeho blízkosti je stále tak rudá ale bylo to roztomilé. Nijak to neměl v plánu komentovat ale líbilo se mu to.* S čím by jsi teda řada začala?

* Děkuji za pochvalu , nemusíš mi chvalit můj styl oblekani jen si obleknu to v čem se citim sama sebou. Prvni věc je ta že nechci citit bolest když me nekdo zasáhne. A budu rada i za jutsu kdyby jsi mi stim pomohl. *Sledovala jsem jeho začervenání, tohle se mi nikdy nepovedlo u nikoho. Zpět do reality musim se soustředit abych aspoň porazila otce. Abych od něj měla už pokoj. *Ty modřiny byly hrozné bylo mi ho lito ale ja na tom nebyla o dost lepe, byly jsme na tom úplně stejně. Kdoby to byl řekl že potkam někoho kdo mi bude rozumět. *Zadivala jsem se do jeho oči, a projel mnou mráz, oklepala jsem se .* Promiň teď jsem si uvědomila že nevíš kolik je mě... Je mi 14 let. Ja vim na svoji výšku docela malá. Nechtěl by jsi večer jít semnou pozorovat na střechy noční oblohu? Co jsem to řekla, určitě řekne že ne. Bylo by sice pěkné být s někým. *znovu jsem se na něj zadivala jak stale kouka po mém pasu. Znejistila jsem.

Hlavní je aby jsi se v tom cítila. Taky jsem oproti jiným oblečený jinak ale u mě to lidi berou zase jinak. Můžeme zkusit něco. Tak pojď. *Batsu se postavil a a pokynul Nezuko ať jde za ním. Měl v úmyslu se přesunout do trénikové oblasti kde ji naučí techniku se kterou jí před chvíli překvapil.* Naučím tě tu techniku kterou jsem k tobě přišel. Suimen no Waza. Já ti říkal že jsme podobně staří. *Zasmál se a šel dál. Stále sledoval Nezuko jestli jde skutečně za ním nebo klidně i vedle něho.* Pozorovat hvězdy? Proč ne. Nemám nic proti Nezuko. *Po dlouhé době měl Batsu den kdy se opravdu usmíval. Bylo zvláštní že se kvůli tomu cítil slabší. Netušil že za to může jeho kekkei genkai meiton který pohlcuje negativní emoce. Dorazili až do tréninkové oblasti a Batsu se postavil u jednoho malého jezírka.* Tady začneme náš trénik.

* Někdy člověk musi vyčnívat z davu, nemůžeme být všichni stejni. *Na jeho pokyn jsem se zvedla, a šla za nim do tréningové oblasti. Mám z toho obavy a ne zrovna malé *ruce se mi přesunuli přes pas kde jsem měla čelenku.Rozbolelo mě břicho ale šla jsem dal a nedla nic na sobě znát. * Vážně mě naučíš tuhle techniku? Paní. Mám štěstí že sem tebe potkala. * Usmala jsem se na Batsua. A nevím proč ale pořád jsem se nemohla zbavit toho pocitu co jsem teď v sobě měla. Je to zvláštní *Nasledovala jsem Batsua až na misto.Celou cestu se choval mile a kontroloval zda jdu pořád za nim, vždy kdyz se otocil usmala jsem se. *Tady začneme? Dobrá co mám dělat? *Podivala jsem se na Batsua s vážným výrazem a soustředila se na každý jeho pohyb. *Jsem připravena Batsu.*

V tom máš pravdu. Není to nic těžkého a je dobré to umět do budoucna. *Když došly do tréninkové oblasti tak Batsu nahromadil chakru do svých nohou a došel doprostřed jezírka.* Je to jednoduché. Soustřeď svou chakru do chodidel a pokus se ke mě dojít. Nepočítej s tím že ti to vyjde hned napoprvé. Je možné že se i nepěkně namočíš. Neskončíme ale dokud se ke mě nedostaneš. Soustřeď se na chakru jak proudí tvým tělem a do tvých chodidel. Pak vkroč na hladinu a udržuj chakru. *Batsu byl ten poslední kdo by měl být učitelem. Nebylo to něco co by sedělo k jeho charakteru ale když ho o to požádala tak neměl moc na výběr. Byl hodná duše.* Tak ukaž jak to zvládneš Nezuko. Čekám na tebe tady. *Vzdálenost mezi břehem a Batsuem byla dobrých 10 metrů takže Nezuko čeká nelehký úkol.*

*Sledovala jsem Batsua , jak úplně nic chodi po vodě,uchvatilo mě to. *Nasbirala jsem veškerou odvahu, soustředila se, nádech a výdech, klidnou mysl. Dobře Batsu souhlasím, dokud k tobě nedojdu neskončime trening. *To bych nebal ja kdybych hned při prvním kroku na vodu zahučela do vody, takhle to bylo ještě tak parkrat sem tam jsem udělala aspoň 2 kroky. *Achjo otec ma pravdu, nedokážu se víc soustředit.*Citim se docela potupně jak jsem mokra a Batsu mě pozoruje. *Znejistila jsem, a spadla do vody. *Nenavidim se že už i po několikátém pokusu to nejde. Začíná mě pomalu ale jistě prolévat zlost. *Musim se už sebrat, zavřela jsem oči a začala se soustředit.

*Batsu sledoval jak se Nezuko snaží. Několikrát spadla do vody a Batsu sám viděl že její vůle se láme.* Nenech se rozptylovat řečmi ostatních. Tady jde o tebe ne o ostatní jasný? Soustřeď se. Trochu ti pomůžu aby jsi už nezahučela do vody. *Batsuovi zpod rukávů vyletěly obvazy které se na lehko omotaly kolem pasu Nezuko.* Když by jsi měla padat tak tě chytnu ale vždy budeš muset jít od začátku. Takhle si namočíš maximálně nohy. *Batsu byl teď sám ve střehu. Vždy jak uvidí že by měla Nezuko spadnout do vody tak napne obvazy a vrátí ji zpět na břeh. Takhle to bude praktikovat dokud se Nezuko nezlepší. Jeho zásoby chakry jsou dost vysoké na to aby tohle vydržel klidně celý den. Tahle technika nestála moc chakry.* Tak pojď Nezuko. Ty to zvládneš. *Usmál se její směrem a v očích měl podporující výraz.*

*Dobře, musim se více soustředit. Děkuji za pomoc.*Usmala jsem se na Batsua,v zápětí mě obmota obvazy co se objevily z pod jeho rukávů. Začervenala jsem se a začala se více soustředit. *pomalu a opatrně se skoro zavřenýma očima vztoupim na hladinu vody. Pootevřela jsem oči. Já pořád stojim na hladině vody, udělám pomalinku další kroky a stále jsem nad hladinou vody.Citila jsem se volně, bohužel vše ma sve konce kousek od Batsua začnu padat. *Dopadla jsem na Batsua. V tu chvily jsem citila jak ve mě hřeje krev a jak jsem určitě rudá.*

*Batsu byl v pohotovosti a sledoval jak se Nezuko daří. Viděl jak tápe a pomalu se k němu dostává. Několikrát ji však pomocí svých obvazů chytl pevněji aby nespadla ale ona i tak šla pomalu přímo k němu. Batsu byl kompletně v klidu. Už byla jen kousek od něj když šlo vidět že ztrácí rovnováhu a spadla na něj. Batsu instinktivně ji chytl do objetí a ještě zpevnil obvazy aby ji udržel nad hladinou.* Vidíš že jsi to zvládla Nezuko. *Všiml si jak je rudá. Nemohl nic říkat i jeho tvář se červenala. Takhle dívku ještě nikdy nedržel a Nezuko nevypadala že by chtěla z jeho objetí pryč. Držel ji dal jak rukama tak obvazy a pomalu je oba přesunul mimo vodní hladinu.* Už se můžeš pustit. Už jsme na břehu.

*Podivala jsem se na Batsua jak mě chytil.Byla jsem v úžasu, podivala jsem se mu do tváře a taky se červenal. * Pomalu nás přesunul na břeh vody.Mluvil na mě ale ja se nechtěla pustit.Citila jsem se vic v bezpečí u něj než u někoho jineho nebo někde kde jsem travila své dny.*Co mám teď dělat? Citila jsem jak začínám panikařit, že vůbec jsem v jeho objeti.*Batsu ja se omlouvam za to jak sem na tebe spadla.Nechtela jsem aby.... Abych tě dostala do rozpaků. Omlouvam se ti. *Odtahla jsem se od jeho náruče a otočila se k němu zády. Co to semnou je? Musim potlačit povity a dělat že jsem v pohodě. Nechci aby si myslel o mě cokoliv.*Batsu děkuji je pozdě měla bych už pomalu jit, otec bude naštvaný a zřejmě to schytam. Nezlob se kde si dáme večer sraz?*Usmala jsem se na Batsua tim nejvíc upřímným úsměvem, protože jsem byla v tento moment šťastná ale zároveň smutna z toho co doma nastane. *Pomalu jsem odchazela od Batsua, necitila jsem se z toho moc dobře. Za itila jsem stisk na me pravé ruce.*

Nic se neděje. Hlavní je že jsi to zvládla Nezuko. Dostala jsi se až ke mě což byl tvůj úkol. *Položil jí na zem a jeho obvazy zalezly zpět pod jeho oblečení.* Gratuluji. Zvládla jsi tuhle techniku. Teď jen cvičení a trénování aby jsi to dovedla k dokonalosti. *Batsu se trochu protáhl a upravil se.* Jednou se z jeho vlivu dostaneš. Vydrž to Nezuko. Posílí tě to. Až z tebe bude kunoychi tak bude vše jinak. *Batsu začal přemýšlet kdy vlastně si dají onen sraz.* Inu. Dojdi na území klanu Kansetsu. Hledej ten největší dům a zaťukej na dveře. To je můj domov. Máme velkou zahradu a můžeme tak v klidu pozorovat oblohu. *Batsu se taky pomalu chystal jít ale když procházela kolem něj tak j i ještě chytl za ruku.* Budu na tebe čekat Nezuko-chan. *Pohladil ji po tváři. Nevěděl co ho to chytlo, prostě se v něm nahrnuli emoce.*

D... Dobře.Uvidime se večer Batsu, těším se. *Smíšené pocity, co to semnou sakra je. Pocit radosti? Nebo je to jinej pocit? Nevim.*No nic Rozhodla sem se jít už domů bylo pozdě a otec chtěl mě zase trenovat. Jak ja nenavidim jeho treningy, bolest, modraky.*Došla jsem domu, slušně pozdravila otce.Nebyl doma? Uf... Ulevilo se mi. Doběhla jsem k sobě do pokoje, zamířila jsem hned do skříně s oblečením. Něco jsem vybrala. Černé kalhoty, bílý triko s dlouhym rukávem. Klasika pasky a řetězy. Dokonce jsem se trosku i upravila a svázala si vlasy do culíku. Už jsem jen čekala,kdy budu moc vyrazit. Poprve jsem se těšila. *Zalil mě zvláštní pocit už jen při pomyšlení na Batsua.*Choval se zvláštně, až moc mile moc mi to k němu nesedí už jen jak se chova, mluví. Ale byla jsem šťastná, takže to asi nebudu řešit a nijak přemýšlet. Konečně už můžu vyrazit. Začala jsem odcházet od domu. Uslyšela jsem otce a rychle jsem utíkala pryč. Kde to je? Říkal velký dům, jenže tady jich je tolik. Jsem zmatena a zmatene jsem pobýhala po ulici sem a tam. *Co když mi neřekl schválně správný dům? Nejsem si už jistá a jsem zoufalá. Strnula jsem hruzou. *Otec mě sledoval, takže si mě všimnul. *Otče proč si mě sledoval? *Bez jakeho koliv pohledu na mě se odvratil. Se slovy "dělej co máš ale od něj se drž dál."*Proč? Otče on mě naučil techniku Suimen no Waza! Tvoje treningy nejsou moc pro mě přívětivé. *Náhle jsem ho spatřila, otec prohodil par poznamek na Batsua,ale než odešel udělal něco co mě rozplakalo. Vážně mě praštil? Otec? Jen tak? Před Batsuem?.Citila jsem hněv vůči Otci, poníženost, bezmocnost. *Rozbrečela jsem se bolesti a sesunula jsem se na zem. A jen sledovala jak otec odchazi.*

*Batsu přišel domů a jako vždy ho čekal otec který si opět četl naučnou literaturu o lékařství.* (Batsu) Budeme mít návštěvu. Jedna dívka přijde. (Otec) Takže holka? Tak mladý a už běháš za ženskýma? (Batsu) Tati nech toho. Poznali jsme se na náměstí. Požádala mě o pozorování noční oblohy a hvězd. Víš přece že vybavení na toto máme lepší než dobré. (Otec) Dobře. Tak se šupej upravit. Matka je na Misi takže budete mít klid. *Jak otec řekl, Batsu učinil. Zmizel ve svém pokoji. Podíval se na sebe do zrcadla a trochu se upravil. Neměl moc v plánu měnit svou vizáž. Jediné co tak ze sebe konečně mohl zhodit kabát a tak zůstal jen v kalhotech a krátkém tričko kdy mu na rukou šly vidět obvazy. I roušku si sundal ale rukavice nechal na místě. Už bylo pozdě a Nezuko nikde. Batsu si říkal že zabloudila tak vyšel před dům. Akorát na to aby viděl celý incident s jejím otcem. Když odcházel tak jeho obvazy se omotaly kolem ruky otce Nezuko.* Kam ten spěch pane. Vidím že se mnou máte nějaký problém. A takhle mlátit malou holku? Že se nestydíte. Pokud vám vadím tak by jste taky nejdřív měl vědět kdo jsem. Jsem Batsu Kansetsu. Syn hlavy našeho klanu. Než někoho začněte očerňovat tak si zjistite informace. *S těmi slovy se jeho obvazy namotaly zpět na ruku a on už podával pomocnou ruku Nezuko.* Nech to být Nezuko. I tvůj otec jednou zmoudří. Tak pojď, hvězdy čekají. *Pronesl uklidňujícím hlasem a úsměvem. Kdyby náhodou chtěl otec něco zkusit tak nemá problém se s ním pustit do křížku.*

*Batsu nech to být. On je uz prostě takový od doby co matka už tu neni s námi. *Na jeho pomocnou ruku,jsem mu podala svoji abych se zvedla ze země a oprášila se.*Szly v očích, neudržela jsem je. Už vážně ne. *Obejmula jsem Batsua. Poděkovala za zastání. Jdeme tedy sledovat hvězdy. Procházeli jsme zahradou a potkali jeho otce ktereho jsem slušně pozdravila a uklonila se. V tu chvili se mi objevila modřina když se mi trochu potahlo tiko přes břicho nahoru. Rychle jsem ale natáhla triko zpět a dělala jakoby nic. Nechci aby se o mě někdo strachoval nebo dělal starosti to ne.Nasledovala jsem Batsua a pořád jsem nemohla z něj spustit oči. Je hodně hezkej, milej a zastal se mě. *Tohle, tyhle city vim co to je. Už to vim. *Nasledovala jsem až do jeho pokoje a přemýšlela proč tohle udělal. Nachvily jsem opustila uplne realitu a zapřemýšlela.*Batsu ja....*

Dobře. Pro tentokrát to nechám být. *Batsu ji zvedl ze země a zamířili dovnitř. Otec jen okem pohlédl na jeho návštěvu a na pozdrav se milé usmál. Batsu jen přitočil očima, znal svého otce takže mu bylo jasné co se mu honí hlavou.* "Fakt tati. To by sis mohl odpustit." *Batsu vedl však Nezuko ne do svého pokoje ale na zahradu kde už byla nachystaná deka s občerstvením a dosti výkonný teleskop. Batsu pokynul Nezuko aby se posadila, když v tu chvíli se pokusila něco říct ale zasekla se.* Co se děje Nezuko?

*Ach proč... Proč se dívá na mě takhle? Sem z toho zmatena. *Dale se dívám na Batsua ale nic neříkám. *Pomálu ale jistě se zase červenám a snažím se co nejrychleji říct. * Děkuji. Že ses mě zastal. Bylo to moc hezké ale tohle je pořád a ještě bude dohra doma.... Víš co jsi vždy představuji?... *Podivala sem se na Batsua se slzami v očích a s úsměvem na tváři. Že jsem někde hodně daleko od otce... Neřešila kdo jsem a koho chce že mě mít. Chci byt vic sama sebou. Ale.....*Asi sem neměla nic říkat. Nedivala sem se už na Batsua ale na oblouhu, po tváři mi tekla slza. Nevim jestli štěstím nebo smutkem... Těžko říct.Byla jsem zmatena... Musim se už uklidnit.... Nemůžu ... Nemůžu mu jen tak říct co a jak..... Už by se semnou nebavil.... Kolikrat sem ho zahledla a nic... Nikdy nic neřekla... Nepřisla k němu nic.... *Batsu víš je hodně věcí co bych chtěla říct ale.... Bojim se.... Bojim se že když vše řeknu už se spolu nebudeme bavit..... Ja....* *Podivala sem se mu do očí a chystala sem mu něco říct ale sledovala sem jeho reakci.....*

*Batsu není idiot. Pozná když je někdo rozrušený a tak mu bylo jasné že se neco děje. Batsu se lehce začervenal a poslouchal co mu chce Nezuko říct.* Nemusíš mi děkovat že jsem se tě zastal. To by měl udělat každý. Kdyby se něco dělo doma tak to klidně můžu řešit dál. *Batsu to myslel vážně. Neměl problém kdyžtak nakráčet k Nezuko domů a prostě jejího otce přivést k rozumu. Batsu poslouchal sny Nezuko. Nevěděl co si doma prožívá jelikož on měl dobrou rodinu ve které se cítil dobře i když tvrdé tréninkové techniky jeho matky byly někdy trochu příliš.* Tak buď sama sebou. Tvůj táta tu není a mému je jedno co dělám. *Pronesl s úsměvem jelikož chtěl trochu uvolnit atmosféru která zde panovala. Když pak přišla na řadu její další zasekana odpověď tak se jen usmál.* Nemusíš se bát že by jsme se spolu pak nebavili. Jen mi řekni co mi chceš říct. *Batsu se stále usmíval přímo na Nezuko.*

*Stale jsem se divala na Batsua. S úžasem ale zároveň sem vážně měla strach.Necitim se nejlepe. Musim mu to říct. *Podivala jse se na oblohu abych nabrala silu a odvahu.Podivala jsem se pak na Batsua, on se lehce červenal. To je tak sladky a nevidany u něj.**Batsu... Mám tě ráda. A vážně neřeš mého otce.... A nikdo se mě nezastal vsichni jen sklopí oči a nic neřeší. Chci jen říct že tě mam rada a moc. *V tuhle chvily sem byla víc červená. A byla sem sama ze sebe v šoku a v rozpacich. * Dala jsme sledovala Batsua a zakryla si dlaněmi oči.*

*Batsu čekal co za slova vyjdou od Nezuko. Měl malé podezření co to bude ale nevěřil tomu že by se někdo do něj tak rychle zakoukal. Batsu čekal a lehce znervózněl. Když už jeho uši zaslechly onu informaci kterou mu Nezuko sdělila tak se mu potvrdilo jeho tušení. Batsuovi tvář se lehce začervenala ale nic závratného. Nebyl nikdy moc emoční typ takže u něj emoce nešly pořádně poznat ale i tak ho tyto slova docela vykolejila z jeho klidu.* Nezuko. Ne každý v téhle vesnici sklopí oči. Já je nesklopil a zastal jsem se tě a to je to na čem teď záleží. Taky tě mám rád to nemůžu popřít. Cítím se s tebou jinak než normálně, moc neumím projevit emoce ale to co jsi mi řekla mě lehce překvapilo. *Batsu viděl jak Nezuko schovala tvář do dlaní. Obtočil ruce kolem ní a objal ji.* Já oči nezavřu Nezuko. Neboj se.