Ulička Hokori

Adventní RPG - Obr
Tatsumi
Obři
Dítě
Generál voják

*Tatsumi jednoho dne z nějakého neznámého důvodu byl vyšší než obvykle, nebo aspoň všechno kolem bylo menší jako jsou stromy, kameny atd.. Tatsumi byl stejně vysoký jako strom, ale měl i nějak velké pařáty, které už od pohledu byli ošklivé a zašpiněné jako kdyby si je nikdo nemyl a při tom se rok hrabal v zemi. V tu chvíli co za Tatsumim přišli další tak ho pozdravily. Tatsumi jim jenom mávl rukou na pozdrav a nic víc.* (Tatsumi) Proč tu vůbec jste? *Slušně se jich optal. Nechtěl mít zbytečné nepřátele jenom kvůli nějaké potyčce.* (Obři) Přinesli jsme dárek a jídlo na oběd. *Vskutku. V jedné jeden držel 2 kozy, které svými velkými dlaněmi samozřejmě unesl jakoby to bylo nic. V té druhé měl další 2 kozy. Ten druhý měl v ruce zbraně a zbraně a zbroj lidí.* (Obři) Začínají tu čím dál více čmuchat lidé, měli bychom zmizet než se staneme lovnou zvěří my. *Měl pravdu. Tento týden to byl už několikátý člověk, který vstoupil na jejich území.* (Tatsumi) Dobře, zítra zmizíme. *Jak Tatsumi, tak i Obři se snaží udržet si jakousi neutralitu, i když to kolikrát není možné a jsou i případy kdy pár lidí si udělalo k obědu obra, který ale nebyl nikterak chytrý, ale stále to byl jejich druh. Když rozdělal táborák tak se venku začalo ochlazovat. Takový nepříjemný pocit z toho byl. Nejspíš tomu pomohlo i bezvětří a pomalu se dokonce i stmívalo. Zvláštní atmosféra toto, ale stále to neměnilo nic na tom, že měl hlad a před ním už byl rozdělaný táborák. Po tom, co se kozy jednoduše stáhli z kůže se dali nad oheň kde se následně udělali tyto kozy. Jako večeře to nebyla špatná a po jídle je vždy čas odpočívat, takže si lehl mezi několik stromů jako jeho dva další ze stejného druhu. Nebe bylo čisté a bez mraků, tudíž bylo i dobře vidět na hvězdy, které sledoval a snažil se najít nějaké to souhvězdí. Nepoštěstilo se mu a brzo na to usnul. Když se vzbudil tak zapomněl uhasit oheň, který se následně nějakým způsobem dostal až na strom a všechno kolem něho bylo vypálené. U na něm byli spadlé popálené stromy, které leželi na jeho břiše. Naneštěstí nic necítil, a tak ho to ani nevzbudilo. Zvedl se a takřka ihned se porozhlédl kolem sebe. Neviděl však v to, co doufal a místo toho viděl jak spálenou pustinu, která se celkem táhla. Nikde ovšem neviděl své dva obří společníky, a tak zas zbyl sám. Rozhodl se držet původního plánu, a tak se rozhodl přesunout svojí pozici. Naneštěstí jeho aktuální pozice byla celkem nevýhodná z důvodu toho že tu byl dost na očích. Rychlým tempem se dostal po několika delších chvílích mezi stromy, a když si byl jistý že není na očích tak se posadil a přemýšlel kam to dva zmizeli. I přesto že byl obr, tak byl chytřejší než jeho druhové. Po takových pěti minutách se rozhodl jít dál lesem, nejspíš k hranicím. Po chvíli cesty najednou uslyšel křik nějakého dítěte, takže se rozhodl jít napomoct. Jelikož byl Tatsumi i dobrosrdečný tak nezaváhal a hned jak dorazil na místo a zjistil co se děje, tak se zastal nějakého, dítěte, které s velikou pravděpodobností křičelo.  Útočil na něj vlk, který vypadal, že si chce se svojí kořistí nejdříve pohrát, než jí zabije. Bylo to štěstí pro kluka v neštěstí. Tatsumi byl větší jak vlk, takže na něj vrhal svůj stín, který by měl zastrašit vlka. Vlk vrčel a cenil zuby. Rozhodně nechtěl dát najevo, že se ho bojí. Poté co Tatsumi udělal jeden krok vpřed tak vlk udělal krok vzad, aby si udržel odstup od Tatsumiho v těle obra. S každým dalším krokem vlk vrčel ještě víc a víc až najednou přestal tolik vrčet a pomalu ubíral. Tatsumi si toho všiml. a tak v jeden moment s sebou prudce trhl směrem k vlkovi, který se následně lekl a vzal nohy na ramena. Tatsumi se chtěl otočit a optat se kluka, zda je v pořádku, ale když viděl ten jeho ustrašený výraz, tak se ani nezaptal. Aspoň ne na to, zda je v pořádku. Klekl si k němu, aby nebyl tak vysoký, pousmál se na něj. Kluk znova vykřikl.* (Dítě) O-o-obluda!!! Zachraňte mě někdo! *Když toto Tatsumi od dítěte uslyšel, chtěl mu říct, aby se ho nebál, tak dítě už utíkal pryč. Nějak asi zapomněl, že si ho ten vlk může znova najít a dát si ho k obědu. Bál se natolik toho, kdo ho zachránil, že zapomněl na skutečné nebezpečí.* (Tatsumi) Achjo, proč se mě každý bojí a utíkají předemnou? *Zastekl si a sedl na bobek načež začal přemýšlet. Přemýšlel nad tím, proč všichni utíkají a nikdo ho nemá rád. Každopdně byl si i vědom toho, že tu nic nevymyslí a měl by pokračovat v cestě, kterou šel, dokud se nestal tento incident. Šel takhle už docela dlouhou dobu, protože začala na něj padat únava. Navíc se začalo stmívat a nemohl teda nic moc co dělat dál. V noci se mu cestovat nechtělo z důvodu toho, že neviděl na cestu a mohl lehce zakopnout. Nicméně když se druhý den ráno vzbudil, tak se nestalo nic zajímavého, co by ho nějak zdržovalo. Vydal se tudíž skoro okamžitě cestou ke hranicím. Nikam nespěchal, protože věděl, že je už dost daleko od toho místa kde to bylo vypálené. Když chvíli šel mezi stromy, u kterých se kvůli své výšce držel tak uslyšel podivné zvuky. Pak mu to došlo. Jsou to koně s kopyty. Teď je nahraný, protože jdou nejspíš po něm. Taky že ano, po chvíli byli už u něj i přesto, že Tatsumi přidal do kroku, tak byl stále unavený a navíc koně taky byli celkem rychlý.* (Generál vojáků) To bude určitě ten co chtěl sníst to malé dítě! Rychle srazte ho na zem! *Než to Tatsumi stačil nějak vysvětlit, tak byl obklíčen a vojáci ho zkoušeli různě skolit na zem. Nakonec když to nepomohlo tak si vzali na pomoct lana, kterými Tatsumiho na zem dostali.* (Generál vojáků) To by byl třetí obr za tento týden, skoncujte to s ním. Musíme ještě dopravit maso, musíme udělat zásoby než začne válka. *V tu chvíli na něj jeden mířil kopím, kterým se napřáhl a v momentě kdy chtěl bodnout, tak se Tatsumi z tohoto divokého snu probudil. Celý zpocený vylezl z postele. Namířil si to ke kuchyni kde se najedl. Vzbudil se totiž uprostřed noci, a tak šel po jídle znova spát.*

1. Mizukage: Akai Hayashida (Npc): *Chudáka kluka nechal ve stavu umělého spánku něco přes měsíc, chtěl být u toho až se bude probouzet ale byla tu Amaya a pak měl hodně práce a tak nebyl čas na to ho probudit, vůbec ho nezajímá že má nějakou rodinu co by o něj mohla mít strach. Nicméně aktuálně už čas má a tak zrovna stojí u jeho postele v moment kdy by se Yin měl začít postupně probouzet. *

*Yin byl opravdu dlouhou dobu v umělém spánku a najednou z něj byl probuzen. Ležel ve své posteli a pomalu se začínal probouzet. Jeho oční víčka se od sebe pomalu ale jistě začínala odlepovat a světlo zase jednou vniklo do jeho očí. Musel několikrát zamrkat očima. Jak je měl dlouho zavřené, tak mu denní světlo přišlo poměrně silné. Když pořádně zaostřil a podíval se po okolí, zjistil, že je v nemocnici. Problém byl ale takvý, že vůbec netušil proč. Z výrazu jeho tváře bylo dost jasně vidět, že je zmatený. Nejprve si dokonce ani nevšiml Mizukageho, který vedle něj stál. Po chvilce si ho však ale všimnul, ale nijak extra nereagoval.* Mizukage-sama? Jste to vy? Co-proč jsem v nemocnici? *Zeptal se Yin Mizukageho. Yin na něj trochu natočil svoji hlavu, ale hýbat se pro něj byl teď trochu problém, přeci jen své svaly nepoužíval měsíc, to ale Yin nevěděl a tak začal přemýšlet, co se vlastně stalo.*

1. Mizukage: Akai Hayashida (Npc): Proč tu jsi, ti povím až později. *Sáhne někam do svých věcí a hodí po Yinovi nějaký svitek. * Tohle si přečti, přijdu za tebou za hodinu. *Akai následně odejde a nechá tam Yina s tím svitkem, který obsahuje podrobné informace o Bijuu (obecně) a ne jen o Gobi. Jde o to aby si Yin byl vědom toho co Bijuu je a co znamená být Jinchuriki nebo Pseudo Jinchuriki. Akai se následně vrátí (po té hodině). * Přečetl sis to už? Vše jsem napsal já. Povím ti to rovnou, jsi Jinchuriki Gobi.

*Yin jen přikývl. Znal, jaký je Mizukage z vyprávění a tak ho ani nepřekvapovala jeho přímočarost. Když po něm hodil ten svitek, tak se Yin vší silou pokusil se posadit se, nebo se alespoň zvýšit do takového polosedu. Nakonec se mu to povedlo.* Ano, Mizukage-sama. *Jakmile Mizukage odešel z místnosti, tak jin začal číst ten svitek. Docela se divil, proč mu Mizukage dal svitek, kde je opravdu hodně informací o Bijuu a pak o Jinchuuriki a tak podobně. Yin nebyl úplně blbej a tak mu nějak docházelo, že s tím má něco společného. Po hodině, kdy už přišel Mizukage zpátky, tak už to měl Yin přečtené a tak jen přikývl, když padla otázka, jestli má už přečteno.* Jinchuuriki? Já? *Yin, díky tomu, že si přečetl ten svitek, moc dobře věděl, co znamená slovo Jinchuuriki, ale i tak byl překvapený. Kdo by nebyl. Vždyť se právě dozvěděl, že má v sobě zapečetěného ocasého démona a i když bylo trochu popsané, co ho čeká, pořád si to nedokázal úplně představit. Samozřejmě, že se toho Yin trochu bál, ale nakonec to vnímal jako jakousi čest, ba dokonce i povinnost ninji z Kirigakure tenhle fakt co nejrychleji přijmout. Nic jiného mu vlastně ani nezbývalo.* D-Dobře, ale co to teď pro mě znamená?

1. Mizukage: Akai Hayashida (Npc): Znamená to pro tebe že jsi nyní pro Kirigakure velmi důležitý Ninja. Je z tebe velice mocná zbraň téhle vesnice a tak je jasné že tvá bezpečnost je prioritou a budu od tebe mít velká očekávání. Dále by sis měl zvolit už své zaměření (povolání) a budeš to držet v přísné tajnosti, nesmíš nic říct ani ve své rodině. Každý kdo se to dozví by se mohl ocitnout ve velkém nebezpečí. Nebudu ti lhát a povím ti že já jsem Pseudo Jinchuriki, odebral jsem ti tu Bijuu chakru… myslím že bych ti to měl říct ale můžeš se setkat s Jinchuriki Iwagakure, také jednoho mají a díky němu máme tolik informací. Mohl by ti pomoct a připravit tě na to co tě čeká.

*Yin tam seděl a poslouchal vše, co Mizukage říkal. Spojoval si fakta ze svitku s tím, co říkal o sobě a tím, že je Pseudo Jinchuuriki. Dalo by se říct, že to tak nějak chápal, ale určitě měl v plánu si ten svitek přečíst ještě jednou, pokud mu ho tam Mizukage nechá.* No a co mám říct rodině a ostatním? Jak dlouho jsem vlastně byl pryč? Ptali se vedení vesnice vůbec, co se stalo? Nemají mě za Nukenina, že ne? *Yin začal trochu zmatkovat. Rodina bylo to jediné, co vlastně měl. O otce se tolik nezajímal, ale Renji s mámou...jestli si o něm myslí něco špatného, nebo můžou být v nebezpečí kůvli němu...nevěděl teď popravdě, co má dělat.* Jestli by to bylo možné, rád bych se s tím druhým z Iwagakure setkal. Určitě to pro mě bude plus, poznat se s někým, kdo je na tom stejně... *Pak měl trochu odmlku, kde přemýšlel, ale vlastně ani nevěděl nad čím. V hlavě se mu točilo tolik informací, že ani nevěděl, u které se zastavit a trochu si ji projít. Tak nějak tušil, že ho čeká dlouhá cesta ale.* Kdy mě pustí?

1. Mizukage: Akai Hayashida (Npc): *Neřekneš jim nic, povíš jim že nejsi schopen nic říct, protože ti umístím pečeť abys fakt nic neřekl. Člověk nikdy neví, mohl by tě zajmout nepřítel a chtít z tebe dostat informace a tak tomu radši předejme že? Byl jsi pryč měsíc a ano byla tu otázka co s tebou je ale bylo jim řečeno že jim do toho nic není, pouze že jsi pryč v zájmu této vesnice a tak jim řekneš že jim to prostě říct nemůžeš. Vyzrazení takového tajemství je branné jako zločin zrady vesnice. *Pak se k Yinovi otočí zády a odstoupí od něj. * Pustí tě za dva dny. *Odpoví mu a prostě odsud odejde. *

*Yin byl trochu překvapený, že nedostal žádnou předem vymyšlenou výmluvu, ale prostě má rovnou říct, že to nemůže říct. Nakonec to bylo ale i lepší, alespoň nemusel lhát rodině do očí. To s tou pečetí ho ale trochu zarazilo. Člověk by řekl, že Kage bude věřit svým poddaným, ale koneckonců tady nejde jen tak o něco. Jinchuuriki je opravdu silná zbraň a kdyby ji dostala do rukou jiná vesnice, to by nikdo nechtěl. Yin tady do toho moc kecat nemohl a tak na všechno jen přikyvoval hlavou. Byl to jen 13 letý chuunin, takže teď musel jen držet hubu a krok a dělat co mu bylo nakázáno. Hlavně to byl přímý rozkaz od Mizukageho, takže to platilo 2x.* Dobře teda. *Teď už musel jen čekat dva dny, než konečně uvidí svoji rodinu. Jenže s těmi informacemi, které teď musí vstřebat...to budou ještě dlouhé dva dny.*

1. Mizukage: Akai Hayashida (Npc): *Akai se následujícího dne zase vrátí, někdy kolem poledne a vstoupí do pokoje Yina. * S tou pečetí jsem si to rozmyslel, zkusím ti prozatím důvěřovat ale něco dalšího ti povím. Odstěhuješ se do Iwagakure na 5 a možná i více let, Bijuu uvnitř tebe může kdykoliv prolomit pečeť nebo bys mohl jinak ohrozit vesnici či svou rodinu a tak bude nejlepší když budeš žít na blízku Jinchurikiho, který své Bijuu ovládl.

*Yin měl po měsíci konečně noc se spánkem, který si sám vybral. Jestli se dá neustále povalování a přemýšlení a občasné usnutí považovat za spánek. Chvilku poté, co se YIn probudí do jeho pokoje vstoupí zase Mizukage. Yin se posune nahoru, aby byl zase v takovém polosedu.* Dobré ráno, Mizukage-sama. *Když zmínil to, že si s tou pečetí rozmyslel, tak se jen pousmál. Dělalo mu radost, že mu Mizukage chce důvěřovat. No jakmile ale zmínil to stěhování, tak mu úsměv klesl zase zpátky. Věděl, že nesmí odporovat, jelikož rozhodnutí už padlo a tak mu na bedra jen přiletěla další informace, se kterou se prostě musel smířit.* D-Dobře...a budu moct za tu dobu se sem někdy alespoň podívat a trávit čas s rodinou? Třeba na narozeniny nebo tak? *Yin opravdu doufal, že Mizukage svolí. Rodina byla to jediné, co na tomhle světě měl a když si představil, že 5 let bude úplně sám v sice spojenecké, ale i tak cizí vesnici. Jediný fakt, který ho uklidňoval byl ten, že bude na blízku osobě, která si prošla tím stejným, co teď čeká Yina. Yin tak doufal, že ten druhý Jinchuuriki bude alespoň někdo normální.*

1. Mizukage: Akai Hayashida (Npc): Jistě, můžeš sem občas přijít za rodinou. Nicméně budeš žít tam a jako Ninja z Kirigakure no Sato budeš své povinnosti plnit tam a budeš dočasně přidělen do řad Ninjů Iwagakure ale budeš působit pod čelenkou Kirigakure. Neříkám že vyrážíme okamžitě ale jednoho dne bez varování si tě prostě vyzvednu a půjdeme, tak to nezapomeň říct svým rodičům ale neříkej jim proč. Řekni jim že to je v rámci spojeneckých vesnic, že tě tam posílám k utužení vztahů s Iwagakure.

*Yinovi se upřímně ulevilo, když slyšel, že bude moct navštěvovat svoji rodinu. Nakonec ho to tak netrápilo, když věděl, že s nimi bude pořád v kontaktu. Popravdě se docela i těšil. V cizí vesnici byl jen jednou a to v Kumogakure na Chuuninských zkouškách a život tam byl docela jiný a tak ho zajímalo, jaké to je v Iwě.* Rozumím. Nikomu neřeknu ani slovo a zařídím se tak, že vždy budu připraven z minuty na minutu odejít. *Na tváři Yina bylo vidět odhodlání. Byl to jen 13 letý Chuunin, ale na jeho bedrech už viselo mnoho zodpovědnosti a postupně si to začínal uvědomovat.*

1. Mizukage: Akai Hayashida (Npc): Nemusíš být zase tak hodně ve stresu, počítej že si tě vyzvednu až po skončení Chuuninské Zkoušky v Sunagakure. *Poté vyjde ke dveřím z tohoto pokoje a mezi nimi se na Yina otočí. * Přeju ti hodně štěstí a chci ti říct, dávám v tebe velké naděje. Dokaž mi že budoucí generace ponese hrdě to co jsem vybudoval. *To jsou poslední slova, která Yinovi věnuje a poté odejde. *

*Yin tam seděl a pokoušel to znova všechno vstřebat. Bylo vidět, že je trochu napjatý, no všechno to zmizelo v v moment, kdy se Mizukage zastavil ve dveřích. V ten moment bylo vidět rozjasnění v Yinových očích. Něco takového nikdy neslyšel. Snad jen od své mámy, ale nikdy on někoho cizího. A fakt, že to vyšlo z úst Mizukageho a bylo to mířeno přímo na něj pro Yina teď znamenalo celý svět.* Můžete se spolehnout... *Tu větu ze sebe Yin vytlačí a pak si zase lehne, když Mizukage odejde. Další den je Yin puštěn z nemocnice a když dorazí domů, tak jako kdyby se zastavil svět. Všichni jsou zaražení, protože se tam Yin vlastně objevil doma po měsíi, kdy o něm nikdo nic neslyšel. Okamžitě byl obejmut mamkou. Ani nejrychlejší ninja na světě by nepřekonal rychlost, kterou se Yinova mamka vrhla na Yina. Když se všichni trochu uklidnili, tak jim Yin vysvětlil, že jim vlastně nic vysvětlit nemůže a že ať se nebojí, je to pro dobro vesnice a všech. Také jim řekl, že v blízké době se bude stěhovat do Iwy na pár let z důvodu utužení vztahů vesnic, ale že se budou moct stýkat a navštěvovat se navzájem. Po několika hodinách, kdy Yinovi mamka povyprávěla, co se za ten měsíc stalo si Yin konečně pokecal i s Renjim a byl rád, že už je zase doma. Snažil se, aby ten čas, který jim zbýval, než odejde do Iwy stál opravdu za to.*

Npc (Akari): *Akari je mladý student Akademie ve věku takových 11ti let, což je průměrný věk studentů akademie posledního ročníku. Sice tu je Teiry, která má už 14 let a stále studuje ale ona k tomu má nějaké opodstatnění, nikdo z dětí neví proč tomu tak je. Každopádně děti posledního ročníku jsou nastoupené na pozemku akademie (venkovní prostory).* Takže děti, jako Ninjové budete nuceni bojovat s jinými Ninji a dnes si předvedeme přátelský zápas dvou Ninjů a tak vždy vyvolám dvě jména a předvede nám klasický přátelský souboj 1 na 1 za využití svých rukou, takovému zápasu se říká Taijutsu. *Třídní učitel samozřejmě ví že tahle děcka čekají souboje 1 na 1 během Geninské zkoušky kde to bude až na smrt ale nikdo z těch studentů to neví, utajení tohoto faktu je prvořadý.* Akari a Teiry! Nástup! *Zvolá učitel a tak se Akari postaví na své místo a čeká až se Teiry postaví naproti němu a natáhne se k ní s rukou ve znamení podání ruky. Poté od ní zacouvá a zaujme pozici tak aby zacouval o 5 metrů a od Teiry se čeká to stejné. Akari a Teiry by od sebe měly být vzdáleni přesně 10 metrů a tak jen vyčkávají na to až to třídní učitel odstartuje.*

*Teriy dnes došla do školy s dobrou náladou. Oblečená byla v kraťasech které krásně objímaly její stehna a kolem pasu měla něco co vypadalo jako šaty a tak skrývaly její nohy až na jeden rozparek vepředu. Měla krátké tričko které odhalovalo její bříško. Ramena měla zakrytá jelikož mělo tričko dlouhý rukáv ale i tak nehřálo tolik. Došla do školy kde se seřadily do řady s tím že budou bojovat 1 v 1. Teiry se usmála. Sice moc nebyla zběhlá v boji v taiutsu ale její reakce byly dosti rychlé. Když její jméno bylo vyvoláno tak vystoupila a stoupla si naproti Akarimu. Podala mu ruku a usmála se na něj. Následně taky odcouvala o 5 metrů dozadu a připravila se. Vytasila pěsti před sebe a jakmile zápas byl odstartován tak vystartovala přímo proti Akirovi a sledovala jak bude reagovat. Kdyby zůstal na místě tak 1,5 m před ním se pokusí o skluz směrem na Akirovi nohy.*

Akari (Npc): *Akari pouze stojí, nechá první krok na Teiry a nakonec udělá dobře. Podle toho jak se pohybuje odhaduje že jejich rychlost bude stejná (2 body). Když se Teiry pokusí o ten skluz, jehož cílem je Akarimu podrazit nohy tak on vykročí vpřed proti Teiry a pak na poslední okamžik vyskočí a přeskočí Teiry, která tak podklouzne pod ním. Když Akari dopadne na zem prudce se otočí aby byl čelem k Teiry, která by se asi taky měla ve stejný okamžik zrovna zvedat. Akari bude nucen využívat to že je menší a bude tak těžší ho zasáhnout ale také je o něco mrštnější vzhledem k menšímu vzrůstu než je Teiry a toho Akari hodlá využít, ovšem prozatím na Teiry neútočí a udržuje si od ní vzdálenost 5ti metrů.*

*Po skluzu co nejrychleji vyskočila zpět na nohy. Směrem k Akurovi se jen usmála.* "Mohla jsem to čekat. Bylo to ode mě dost okaté." *Teiry si prohlížela Akiru a promýšlela co by teď měla udělat.* "Má obdobně silné reakce jako ja. To není dobré. S tím budu muset něco udělat. Teiry navázala s Akirou oční kontakt.* Budeš tam jen stát nebi taky něco uděláš. *Teiry vsadila na hecování. Pokoušela se Akiru lehce donutit k nějaké akci. Sama se už v hlavě připravovala na obranu a protiútok.*

Akari (Npc): Nejsem hloupej.. já na rozdíl od tebe vymyslel taktiku. *Nehodlá na to jít tak jednoduše, začne proto kolem Teiry kroužit klidnými kroky. Udržuje si od ní vzdálenost minimálně 5 metrů a blíže se nepřibližuje ale pak proti ní v jeden moment vystartuje a během toho se sehne a nabere do ruky do hlíny, kterou jedním švihem ruky hodí Teiry do očí s cílem podrazit ji nohy a dostat ji na zem, což pokud by se povedlo ihned by ji zasedl na pasu (obkročmo) a zkusil ji opakovaně udeřit do tváře.*

*Teiry se jeho odpovědi pousmála. Když kolem ní začal kroužit tak čekala že má něco nepěkného za lubem. Přece jen její otec byl kapitán a tak od malá ji učil jak bojovat jak čistě tak nečistě. Věděla na co si dávat pozor. Díky tomu uze mezi nimi byla i dost velká vzdálenost stihla si včas všimnout že si Akira nabral do ruky hlínu.* "Takže jdeme na nečistý boj? Jak chceš." *Teiry počkala až bude Akira na dosah s když viděla jak se napřahuje s rukou tak se rychle ohnula a vystartoval proti němu taky. Dávala si pozor aby se vyhla trajektorii hlíny a proto zamířila přímo na jeho ruku kterou chytne v oblasti zápěstí a přehodí ho přes sebe. Následně ihned jestli se to povede po něm vystartuje, otočí ho na břicho a stočí mu ruku za záda do nepříjemné polohy a bude tlačit dokud se nevzdá. Pokud to nevyšlo tak odskočí co nejdál od něj aby si udělal další prostor.*

Akari (Npc): *Teiry se podaří vyhnout hlíně hozené do očí a vzápětí ho přehodí přes rameno. Když Akari dopadne na zem ihned se několikrát přetočí do strany a pak se vyhodí na nohy. Následně provede i několik přemetů zpět aby narostla vzdálenost mezi ním a Teiry. Zatímco ona aktuálně neútočí na něj tak on neútočí na ní, místo toho přemýšlí jakej podnikne krok nyní. Prozatím různě couvá a krouží kolem Teiry v očekávání jaký udělá krok a aby odhalil sebemenší mezeru v jejích pohybech.*

*Teiry udržuje stěnou vzdálenost a tak se hýbe tak aby byly furt naproti sobě ale ve stejné vzdálenosti.* "Bojuje nečistě ale i přes to se dokážu dostat." *Teiry v jednu chvíli vyrazila proti Akarimu plnou rychlostí avšak jakmile se dostala na vzdálenost 2 metrů od něj prudce zastavila na místě skoro jako by si ten útok rozmyslela. Cílem je zmást nepřítele tímto nečekaným jednáním. Po asi 5 vteřinách co stojí na místě velmi prudce vyrazí na Akariho s začne na něj útočit pěstmi a vyhledávat mezeru v následné obraně.*

Akari (Npc): *Jakmile proti němu Teiry vyrazí ale pak se zastaví, Akari se rychle několika krátkými skoky vzad vzdálí opět na těch 5 metrů ale ona po něm pak vyrazí a začne na něj útočit a hledat mezeru. Inu on se jejím úderům a případným kopům brání, různě je blokuje ale sem tam nějaký vyblokovat nedokáže a tak není překvapení že prostě nějakou tu ránu dostane. Nicméně i on by měl být schopný najít místy nějakou tu mezeru a využít ji k tomu aby ji sem tam nějakou ránu svým protiútokem uštědřil. Je vidět že ten boj je velice vyrovnaný.*

*Teiry tlačila do Akiry údery. Následně ale dostala nápad. Pomalu zpomalovala své útoky a obranu aby to vypadalo jako že začíná být vyčerpaná. Nechá si uštědřit pár ran které sama uzná že nejsou tak nebezpečné ale ty vážně zablokuje. Jakmile se naskytne příležitost tak vystřelí ruce mezi ty Akurovi a odhodí mu je stranou. Ve stejnou dobu mu dá hlavičku tak silně jak to jen jde (možná i tolik že by oběma začala téct krev). Následně se k němu přitiskne co nejblíž. Když nemá prostor nemůže mu nic udělat. Čelo drží furt na tom jeho.* "Už padni sakra. Padni."

Akari (Npc): *Teiry začíná být postupně unavená ale opak je pravdou, té potvoře se mu podaří dát dost silnou ránu svou hlavičkou až ho to donutí zacouvat o takové 3 kroky. Naštěstí nemá takovou sílu aby mu jeho hlavu rozbila ale i tak se mu celej svět trochu zamotá a než se naděje Teiry se ocitne dost blízko u něho samotného a on nemá šanci ji dát nějaký úder či tak a dokonce chce aby padl.* Padnout? Jak chceš. *Akari ji každou rukou pevně chytí za tu její a aby stejně jako on nemůže od ní ani ona nemohla od něj a zatímco tlačí svým čelem proti tomu jejímu nejdřív ji zkusí dát kolenem do podbřišku a pak s ní zacloumá do levé a pak do pravé strany a pokusí se ji společně s ním strhnout k zemi tak aby dopadla na záda (Teiry) a on dopadl na ní.*

*Teiry stále tlačí. Chytil ji a ona instinktivně jeho. Dostala kolenem ale ne do podbřišku. Místo toho přitom jak se cloumali ze strany na stranu ji zasáhl do pravé kyčle. Teiry sykla bolestí* "Takže kolena? Jak chceš." *Teiry vzdorovala Akurovi lomcování a čelo měla stále přitiskle na jeho. V jednu chvíli i ona vystřelila koleno míříc na Akirovo nádobíčko. Pokud trefí ihned odskočí dozadu a bude se vydýchávat. Pokud neuspěje přejde na poněkud holčičí styl boje. Odsune se hlavou od něj a pokusí se mu zakousnout co nejsilněji do zadní strany krku dokud ji nepustí.*

Akari (Npc): *Bylo by se mu to i povedlo a dostal by ji k zemi tak jak chtěl ale když ucítí její koleno na svém dětském pindíku zabolí to! Sice ho to nesloží jako by to složilo dospělého chlapa, nakonec Akari je ještě mladý chlapec a ještě nemá ani sestouplá varlata ale i tak ho to dostane k zemi. Okamžitě se tam chytí a opře se čelem o zem jak se tam celý schoulí.* Vzdávám se, prohrál jsem. *Zakňučí svíjející se v bolestech. Pak tam nastoupí jejich třídní učitel a podívá se na oba dva.* Nebyl to ani trochu čestný souboj, každý z vás používal vše co měl po ruce k výhře… blahopřeji to je ukázka toho jak má vypadat správný souboj.

*Teiry si otírala krev z čela a vydýchávala. Vyhrála ale radost z té výhry neměla. Následně už nastoupil jejich sensei a udělal jim přednášku o nečestnosti v souboji.* Ale pane. Když budeme bojovat doopravdy tam venku tak na těchto nečestných praktikách může záviset náš život. Nemyslíte že by měl být člověk i schopen použít co jen může? *Teiry se snažila obhájit to co se v souboji dělo. Přitom hodila oko na Akiru. Ústy naznačila několik slov.* Byl to dobrý boj. Promiň. *A lehce se začervenala.*

Akari (Npc): Tys mě asi neposlouchala Teiry že? Ano byl to nečestný souboj ale jak jsem řekl.. přesně takto by to mělo vypadat. *Otočí se po ostatních.* Rozumíte tomu co jsem řekl ne? Dal jsem jasně najevo že něco jako morálka a čest v souboji nemá žádné místo a způsob jaký tu byl ukázán byl učebnicový příklad jak to má vypadat. *Všichni souhlasně přikývnou že tomu rozumí, asi až na Akariho.. ten teď má trochu jinou starost. Sensei mu pomůže odstoupit mimo místo kde se bojovalo ať se může započít další boj ale prozatím nedává pokyn k další dvojici, chce aby Teiry bylo jasné co přesně tím myslel (Třídní Učitel).* Čest je výmluva pro slabé.. prohrál jsem, protože jsem byl čestný. Pouhá výmluva pro slabost.

*Teiry se postavila mimo a poslouchala co jí sensei říká. Měl pravdu jen špatně slyšela a pochopila to co jí řekl.* "Vyhrála jsem tak jak to jen bylo možné. Nemůžu přece bojovat čestně když jde o život no ne?" *Teiry stala a sledovala další souboje.* "Chudák Akari. Možná jsem to přece jen trochu přehnala. Budu se mu muset potom omluvit a třeba ho vzít někam na limču." *Jakmile skončily souboje tak se vydala vyhledat Akariho.*

Akari (Npc): *Dnešní vyučování se dál nese v tomto duchu výuky ale když je konec Akari už je celkem v pohodě a kráčí si to ven z Akademie. Pak ho ale zastaví Teiry.* Huh? Copak potřebuješ? Chceš si dát snad další kolo nebo o co ti jde? *Akari je docela nedůvěřivý vůči její osobě a je to na něm vidět podle toho jak se na ní dívá. Nejradši by už byl doma, dal si něco k jídlu, koupel a pak se vrhl do trénování ale nemá problém počkat si na to až mu Teiry poví co má na srdci. Možná ho dokáže i překvapit a on si o ní bude schopen udělat už nějaký jasný obrázek.*

*Teiry ho jednoduchým gestem přesvědčila že nejde o nic jako boj.* Ne nic takového. *Teiry se na tváři objevily červené flíčky zdobící její tváře.* Chtěla bych tě pozvat na něco dobrého. Za to co jsem ti udělala. *Teiry se docela i styděla za to co udělala takže se fakt nejednalo o falešnou lítost. Hodila na Akariho roztomilý kukuč a sladký úsměv.* Chci ti ten hnusný útok nějak vynahradit. Prsím dovol mi tě někam pozvat.

Akari (Npc): *Akari přijme a vydá se s Teiry někam ve vesnici kde se mohou poznat a Teiry mu může vynahradit ten nepříjemný útok co vůči němu podnikla. Nakonec se tedy i celkem skamarádí, minimálně Akari ji takto nyní bere.*

*Teiry byla ráda že její pozvání Akari přijal. Po příjemně stráveném odpoledni se z nich nakonec stali i přátelé. Teiry byla ráda že má konečně kamaráda. Jakmile se pak rozloučili tak se bez sebemenších řečí odebrala směr domov a její postel. I přes to vše byla unavená ze zápasu který s Akarim absolvovala.*

KONEC RPG

* Kairen se ráno probral se strašným hladem. Úplně mu kručelo v břichu.* Ježiši mám strašný hlad. Musím si rychle něco dát.* Kairen vstal z postele a vydal se rovnou do kuchyně. Otevřel komoru a díval se co sí dá nebo spíš snažil se, protože ve skříni jediné co bylo. Bylo jablko. Kairen ho okamžitě vzal a snědl. Jenže hlad měl pořád veliký. Nevěděl jaktože není jídlo koupené a tak šel do obýváku a tam si všiml dopisu, kde stálo ať jde Kairen nakoupit.*" No nic co si člověk neudělá sám tak to asi nedostane."* Pomyslel si Kairen. šel si pro nové oblečení, aby nešel jako prase do města nakoupit a také si šel vyčistit zuby, páč věděl, že kdyby na někoho jen promluvil tak by omdlel dotyčný. Po ranní hygieně si vzal pěkně máminu peněženku, napil se vody a šel na nákup. Zavřel dveře od domu a vydal se do sámošky paní Kunoichi. Po cestě zkoušel nemyslet na ten šílený hlad, který ho zužoval. Ani ne tak sto metrů co ušel potkal starou paní, která Kairena strašně prosila ať dojde za ní.* Copak se děje paní?.* Zeptal se Kairen.* Mladíku ty vypadáš jako skvělý atletik. Prosím tě mám nahoře na střeše kotě. Mohl bys mi ho sundat? Je strašně vyděšené.* Kairen slečně kývnul hlavou a vylezl na střechu tím způsobem, že si nahromadil chakru do nohou a pomoci Kinobori no waza vylezl až na samý okraj střechy, kde se musel pořádně přitáhnout aby se dostal nahoru. Viděl zde vyděšené kotě jak se bojí a tak ho popadl.* Neboj maličký. Vrátím tě majitelce.* Kairen ho vzal do náruče a jak se dostal na okraj střechy a skočil dolů, tak se kotě leklo a začalo škrábat svými drápy všude okolo. Ruce, břicho, prsa a i ústa. Tady všude byl Kairen poškrábaný ale co by pro stařenku neudělal. Když dopadl na zem tak se kotě uklidnilo a Kairen jej mohl předat stařence.* Děkuji ti nespočetněkrát mladíku. Tady máš za odměnu tři ryo a kup si něco dobrého.* Kairen byl poctěn a tak vyměnil kotě za tři ryo a už věděl co si za ně koupí. No přece svou oblíbenou sladkost. Rozloučil se se stařenkou a pokračoval ve své cestě do sámošky. Dnešní den mu ale nějak nechtěl dopřát nasycení a po cestě potkal malou holčičku , která plakala jako nejvíce to šlo.* Copak se děje holčičko?* zeptal se jí Kairen.* Muj...muj....muj... muj méďáá. zasekl se mi na stromě.* Dívenka jen tak tak kvůli pláči dořekla tuhle větu a Kairen věděl co dělat. Vylezl na strom do kořenů a udiveně jak se tam dostal ho vzal. Z ničeho nic se ale Kairenovi udělalo špatně od žaludku a neudržel balanc. Spadl na zem, kde se šíleně natloukl do hlavy. Dívka ho jen obejmula vzala plyšáka a utekla pryč.* Au strašně mě vše bolí. To je dnes špatný nápad jít asi na nákup. Spíše sebevražda.* Řekl si Kairen a pokračoval v cestě. Šel pomalu páč byl úplně vyřízený. Když došel k obchodu už byl tak velice natěšen, že co si koupí to hned snad i po zaplacení sní. Vletěl do sámošky pozdravil paní Kunoichi a šel nakoupit. Vzal si své oblíbené sladkosti, chléb, rýži, jablka, pomeranče a hrušky a vyrazil platit. Po zaplacení si pěkně vzal bonbón a snědl ho. Šel si ven sednout na lavičku a vytahoval jablko, které následně chtěl sníst ale v ten okamžik po těm začal křičet pan Kunoichi.* Kairene hej! Mohl bys mi jít prosím tě pomoct?* Kairen smutný a stále hladový se vydal na pomoci panu Kunoichi.* Prosím tě tady ty těžké desky potřebuji dostat do regálu a pak se sem prosím tě vrať.* Kairen tedy přišel k deskám a i bez energie a dnes zcela vyřízen byl odhodlán úkol splnit. Zapřel se pořádně nohami vzal desky a nahodil si je na hrudník. Desky byly ale těžké a každý krok do sámošky byl pro něj jako smrtící. Cítil tu bolest v rukou, jakoby mu chtěl upadnout bicepsní sval. Nohy už se mu pomalu rozpadaly a myslel, že o ně i přijde, ale nejhorší bylo břicho. Kairen nezažil nic horšího než dnešní bolest. Když dal desky kam měl vrátil se už bez energie k panu Kunoichi.* Děkuji ti Kairene, ale potřebuji jestli tuhle krabici semnou nenahodíš ještě na můj přívoz.* Kairen už vyčerpán ale souhlasil a tak pak Kunoichi šel na přívoz a Kairen na zemi se podepřel o spodek těžké krabice.* Na tři. Raz, dva, TŘI.* Zakřičel pan Kunoichi a Kairen se zapřel vší silou nohama do země a tlačil krabici nahoru. Cítil jak mu nohy hoří. Záda jak ho bolí a krev se mu valí do hlavy. Pořád tlačil a tlačil, nechtěl povolit ani na sekundu. A tak díky jeho snaze se dostala krabice nahoru na přívoz. Pan Kunoichi poděkoval Kairenovi, jenže ten to nevnímal, protože se mu tak zamotala hlava až omdlel. Fyzické vyčerpání a žádný pořádný přísun potravy to byl ten důvod. Kairen se probral u pana Kunoichiho doma ten mu okamžitě nabídl jídlo. Kairen se do něj pustil jak jen mohl. Od sushi až po rámen. Kairen myslel, že je na nějaké hostině.* Přece tě nenechám umřít hlady a odvedl si dobrý kus prace.* Kairen se po jídle rozloučil poděkoval, vzal tašku s nákupem a vyrazil domu. Kairen po téhle sebevražedné misi už vyčerpán jen tak tak došel domů, lehnul a usnul jak kdyby byl mrtvý.*


Počet slov: 891

Tatsuya: *Dneska dostal misi, tentokrát však byl sám, jelikož na tuto misi nebylo třeba více lidí. Úkol byl vcelku jednoduchý a to uklidnit knihovnu, no jednoduchý když Tatsuya vstoupil do knihovny a viděl tu spoustu knih a polic, došlo mu že tato práce zabere rozhodně víc práce, než se mohlo na první pohled zdát.* Tsch to si dělají srandu, tohle mi zabere celý den.* Zamrmlá si Tatsuya, avšak na práci měl klid, knihovna byla pro veřejnost zavřená právě z důvodu úklidu. Tatsuya už měl připravené náčiní na úklid, jako byl smeták, hadr, oprašovač a kbelík s vodou. Rozhodně se mu do toho nechtělo, spíš toužil po nějaké akci, lovení banditů a tak, ne dělat někomu služku.* Ať už to mám z krku. *Řekl si jen tak do prázdna a vzal si oprašovač. Hodil se na oprášení knih od prachu, jinak ty knihy ani očistit snad nelze, aniž by je poškodil. Tatsuya při oprašování, narychlo prohlížel názvy knih, třeba najde něco co by se mu mohlo líbit. Tatsuyu zatím žádná knížka nezaujala, bylo to prakticky to samé, nějaké nudné příběhy které už ví jak skončí.* Tsch, na to že je to velká knihovna, tak tu nic zajímavého není, samé nudné hlouposti, které nikoho nezajímají.* Tohle byl dost zkažený den, nejen že musel dělat uklízečku, ale nenašel tu zatím nic. Celý proces oprašování zabral asi hodinu, než se vrhl na další část práce a tak si vzal smeták a pustil se do další práce, během které si začal broukat nějakou melodii aby mu to rychleji uteklo. Takto postupně různě měnil aktuálně zadanou práci během úklidu a asi po dalších 2 hodinách měl už byla víc jak půlka knihovny hotová, Tatsuya přitom narazil na zajímavou knihu. Pojednávala o nějakém vojevůdci, a jistých strategii, které by se mohli hodit. Tatsuya knihu otevřel a na náhodné stránce začal číst.* V bitvě je důležité zmatení soupeře, když je nepřítel dostatečně zmatený, lze mu zasadit smrtelnou ránu. Zmást nepřítele lze i znepokojivým chováním..* V knize bylo mnoho informací o tom jak rychle vyhrát boj jako jednotlivec, ale i jako skupina, či dokonce armáda. Využívání prostředí, psychický nátlak na nepřítele, různé triky a pasti. Kniha byla opravdu velká a měla spousty užitečných informací, navíc ležela ve vyšší části police někde u rohu, kde to bylo nejvíce zaprášené, což značilo že zdejší knihy se brali o dost méně často než ten zbytek.* Nikdo si nevšimne když jedna kniha zmizí.* Ušklíbl se Tatsuya a rozhodl se že si knihu vezme, naštěstí tu nebyl nikdo z knihovny, a že zmizela jedna kniha z knihovny si nikdo nevšimne. Když dokončil zametání a oprašování knih, stačila poslední věc a tou bylo utření stolu mokrým hadříkem, stolů bylo dost avšak s trochou trpělivosti to nakonec zvládne. Knížka která Tatsuyu zaujala zatím byla položena na čistém stole, který už předtím utřel. Když se mu podařilo vyčistit i stoly, tak pouze vylil vodu do umyvadla které se nacházelo na záchodech. Náčiní uklidil a vzal si tu knihu, která se mu tak líbila, určitě se budou informace z ní v budoucnu hodit. Když vyšel ven byla už tma, inu nakonec zamíří domů kde se vyspí a dalšího dne v sídle Mizukageho sekretářce oznámí že mise byla úspěšně splněna a po podání toho hlášení si vyzvedne i patřičnou odměnu.*

"Páni, tohle je mnohem větší než naše vesnice..." *Projde Inari hlavou když stojí uprostřed jedné z velkých ulic Kirigakure. Byla tu samozřejmě kvůli velkému turnaji, ve kterém její otec bojoval a měla tak šanci podívat se někam jinam kromě Pevnosti a Yugakure. Měla o tomhle místě hodně představ a z vyprávění si snažila utvořit si nějaký obrázek, ale realita předčila všechna její očekávání. Bylo to obrovské. Teď už rozuměla, proč se Yugakure řadila mezi malé vesnice. I přes počáteční šok se rychle dala do prozkoumávání vesnice. Musela z ní prostě vidět všechno, úplně všechno. Pro její zvědavou povahu to byl přímo ráj na zemi - tolik obchodů, lidí, budov... Právě stála před květinářstvím, oblečená v odkaz a jen si prohlížela květiny ve výloze. Svoje dlouhé černé vlasy měla rozpuštěné a čelenku Yugakure měla hrdě uvázanou kolem krku.*

*Stále nedočkaví z očekávání další zápasů turnaje se pohybuje zase po Kirigakure. Navštívil i zdejší chrám, kde jsou vystaveny legendární zbraně šermířů. Pochopil, že se jedná o repliky, jinak by je asi už dávno někdo sebral. Tím, že patří pod říši Kou, měl by na ně také nárok, pokud by o nějakou požádal. Nebyl ale překvapený, když ho žádná z nich nezaujala. Nebo zatím ne natolik, aby o ní usiloval. Místo toho se teď prochází jednou z ulic. Promiňte, kde je tady květinářství? zeptá se kolemjdoucího. Pořád rovně. Asi 300 metrů. odpoví muž, který se ani neotočil, jen ukázal za sebe rukou. Díky. poví a vyrazí na cestu. Už dřív si sehnal dvě vejce. Sice mu otec nakázal, aby se choval slušně, ale nemůže si pomoci. Nakonec předci dojde až k místu, které hledal. Prošel kolem výlohy a vstoupil dovnitř. V každé ruce jedno vejce. Ještě před vchodem si ale na hlavu nasadil kapuci svého oděvu odkaz. Jakmile byl uvnitř, prodavač si ho hned všiml. Přeješ si? zeptal se ho. I rostliny cítí bolest, ty vrahu. vykřikne na něj a hodí po něm obě vajíčka, která se mu rozprsknou o zástěru. Hned na to se rozběhne z obchodu a zahne do ulice. Zapomněl, ale na tu dívku, která tam stála. Nebo spíše jí úplně vypustil, když kolem ní procházel předtím. No a srazil se s ní. Dopadl na zadek a chytil se za čelo. Za sebou ale slyšel nadávky a dusot. Rychle vstal a vyběhl, přičemž z nějakého důvodu chytil tu holku za ruku. Zdrhej. křikl jen a pokud by se nechala, táhl by jí za sebou.*