Ulička Hokori

*Tsuki neveriacky zamrkala svojimi očami. To čo teraz ten chlapec zahlásil ? On si skutočne myslí, že nad ňou vyhral? A v čom? Oni niekedy fightili medzi sebou? Takmer sa pritom zakuckala s tou čokoládou, ale udržala sa..* Nechaj ma, aby som ťa opravila. Ty si ma nikdy neporazil. Len som ťa požiadala, aby si na mne vyskúšal to svoje Genjutsu. To mala byť prehra?.. *spýtala sa ho Tsuki a vložila si ležérne lyžičku do úst, na ktorej mala zvyšky čokolády z hrnčeku. Konečne ju dojedla. Nebola buldozér ako Natsu. Ale tak, keď mu chutila.. Hodila lyžičku naspäť do hrnčeka a odsunula ho od seba. Bol prázdny,* Ja som nič takého nepovedala a ani nenaznačila.. *Tsuki zavrtela hlavou,* Nie, nechcela. Nemám rada šľahačku..

*Tsuki ho velice rychle vyvedla z míry což Natsu nečekal. Natsu teda čekal zda si Tsuki vezme hrneček.* Dobře. *Natsu sklonil hlavu.* Tak tě dneska porazím když si o to říkáš. *Natsu se na ní podíval vážnějším pohledem a čekal co dál řekne Tsuki. Natsu z ní nezpouštěl oči a když řekla že čokoládu nechce tak si jí vzal stále s upřeným pohledem na Tsuki. Natsu se konečně uvolnil když se napil, neměl ani už upřený pohled na Tsuki i když prakticky většinu času se na ní díval, jen teď občas uhnul pohledem.* Dobře, promiň. Můžeme zkusit jak jsi silná. *Natsu si uvědomil že styl mluvi Tsuki se trošku změnil (aspoň to tak vypadá xD) a tak se jí nesnažil naštvat. Natsu upil z hrnečku až ho vypil. Natsu zvedl ruku aby k nim přišla servírka a odnesla všech jedenáct hrnečků. Natsu se zvedl a podal Tsuki ruku jako gesto aby se též zvedla.* Tak jak? *Natsův hlas byl teď vážný, to co říkal myslel vážně a ano, chtěl vědět jak Tsuki je silná.*

To ty si začal, ja si o nič neříkám.. Ty ma chceš očividne znova napadnúť a hľadáš nejakú zámienku k tomu, aby si to mohol urobiť.... *Tsuki sa zatvárila urazene. Ale nebola urazená naozaj. Len si ho doberala a chcela vedieť, kam až bude schopný zájsť..* Nemám záujem s tebou bojovať, Natsu-chan.. Ublížila by som ti.. A ja ti nechcem ublížiť. Zatiaľ nie.. *uškrnula sa Tsuki. Čoskoro prišla obsluha, keď ju Natsu privolal,* Ja som sa už vyjadrila, nebudem s tebou bojovať.. *povedala Tsuki prosto a tiež sa zdvihla zo svojho miesta, kde doteraz sedela. Niežeby sa ho bála. Len nech skúsi to povedať!!!!.. Pomaly sa teda rozišla smerom von z obchodíku. Hlavou pritom naznačila obsluhe a aj predavačovi pozdrav.*

"Nepotřebuju hledat záminku k tomu abych tě mohl škrtit." *Pomyslel si Natsu, nechtěl to dál už rozebírat. Když mu Tsuki řekne že by mu ublížila tak Natsu malém vybouchne smíchy na místě. Ovšem si dal ruku před pusu a vyprskl. Bylo to z toho že mu to prošlo vtipné a nemohl se tomu návalu smíchu moc bránit. Natsu po chvíli přestane a trošku se uklidí, čelo má červené z toho jak udržoval smích. On by ho měl i červené, kdyby ten smích vypustil.* Promiň, já bych ti nebyl schopný nějak ublížit. *Je to pravda, Natsu jí má rád a tuhle omluvu myslí vážně.* Dobře, tak aspoň uvidím tvoje schopnosti ve třetí zkoušce. *Když pak vyšel ven za Tsuki tak Natsu jí následoval ať jde kamkoliv.* Jinak, máš ještě nějaký plány co dělat?

*To, ako sa jej vysmieval, bolo od neho hrubé. Moc hrubé a nepekné. Ani by to ňou za normálnych okolností nehlo, v tomto nebola príliš citlivá, ale Natsua mala rada a on sa jej posmieval. Pripomenulo jej to otca, keď ju podceňoval a hovoril jej, že sa nedokáže dostať na Akadémiu pre nadaných. A že ak sa tam skutočne nedostane, potom sa bude musieť vydať za Raita, syna terajšej hlavy Kashiko-San klanu. A nikdy už nebude mať možnosť stať sa kunoichi.. Zaťala pästičku a zahryzla sa do spodnej pery. Tak silno, že si ju znova prehryzla. Ani hlások zo seba nevydala. Len spodnú peru cucala dovnútra úst, aby všetku krv zachytila v puse..* Mám v pláne ísť naspäť do hotela.. Začala na mňa padať únava po toľkom cestovaní z Iwagakure až sem do Kirigakure.. *vysvetlila Tsuki, pričom stála k nemu bokom, rozhliadajúc sa po okolí. Pozerala, či nájde nejaký záchytný bod, ktorý by jej napovedal cestu späť. V tejto časti totiž ešte nebola. No, tak sa bude musieť vrátiť tade, kadiaľ ju sem priviedol Natsu. Ani slovo nepadlo o tom, že s ním v tomto momente už nechcela tráviť žiaden čas..*

*Natsův přístup teď byl velmi opatrný, měl pocit že Tsuki urazil, nevěděl přesně zda jí opravdu urazil. Lepší je být opatrný. Natsu na ní upíral svůj pohled i když to může být otravný a tak chvílemi uhne pohledem protože by se jí nemuselo líbit jak se na ní teď kouká. Sice se na ní i normálně dost koukal tak je opravdu lepší být opatrný a Natsu si to též víc a víc uvědomoval.* Nechceš doprovodit? Nebo si pamatuješ cestu? *Natsu jí nechtěl urazit tímto, taky tak zněl, jeho hlas, ve kterém byla slyšet opatrnost a byla dost dobře znát.* "/Natsu - Aspoň by mi mohla říct co jsem udělal špatně./ Zangetsu - holky to nikdy neříkají, musíš se to zjistit sám. / Natsu - No tak to je dobrá rada, jak to mám asi zjistit?" *Zangetsu mu na to už nějak moc dál nereagoval. Natsu se pokusí jí vzít za ruku, samozřejmě že jeho ruka směřuje k oblasti zápěstí aby ho i ona mohla popřípadně chytnout pokud bude chtít.*

*Všimla si, ako začal byť opatrný. Ale to mal byť predtým, než ju tak hrubo urazil. Reagovala určite prehnane, ale to len preto, že ju celá tá situácia zase vtiahla ku spomienkam na otca...Tsuki pri chlapcových otázkach pokrútila hlavou,* Nie, zvládnem to sama, pamätám si cestu. Nestratím sa.. *uistila ho Tsuki, a keďže mu dala jasne najavo, že ju nemusí odprevadiť, tak ani neprijala jeho ruku. Len sa pozrela očami smerom k svojmu zápästiu a veĺmi jemne sa mu zo zovretia jeho ruky vymanila. Hneď na to uprela svoj pohľad jeho mu očí. Trošičku sa pousmiala,* Zase niekedy.. *a s týmito slovami sa rozhodla, že odkráča preč.. Smerom do hotelu, kde bola ubytovaná spolu s otcom a so služobníctvom..*

*Tsuki dávala jasně najevo že nic od něj teď nepotřebuje a tak začíná přemýšlet že by se vrátil na svůj pokoj, ovšem se teda ještě rozloučí s Tsuki. Když se mu Tsuki vymanila z ruky tak se Natsu zastavil, nečekal že by se Tsuki zastavila.* Tak asi dneska ahoj. *Natsu to teda řekne až po tom co se na něj otočila s úsměvem, který doprovázeli slova.* Natsu se rozhodl jít směrem k hotelu, který byl ale opačnou stranou co šla Tsuki. Natsu tedy vyrazil do hotelu, jde měl ubytování a na pokoji se už jen umyl a šel do postele.*

* Mineto otevře oči a ví, že už má vstávat aby něco udělal. Ruce ho stále bolí po jeho pokusu o sebevraždu. Vstane a jde do koupelny, kde mají domácí lékarničku. Otevře lékarničku a bere si z ní dva obvazy a obmotá si jizvy na rukou. Pořádně to stáhne aby ho to bolelo a uvědomoval si aspoň svou chybu. Když otevře dveře od koupelny tak je překvapen. Otec střízliv, vše uklizené a snídaně nachystaná od něj na stole.* Dobré ráno synku. Nachystal jsem ti snídani šampionů. Vaječina ze tří vajec a kus chleba.* Mineto překvapen co se děje si usedá ke stolu a bere do ruky příbor.* Děkuji ti. Tohle jsem vážně nečekal.* Řekne Mineto otci a ten se pouze pousměje. Mineto se pustí tedy do své snídaně a všechnu si jí rychle naháže do sebe. Poděkuje ještě jednou a jde do koupelny si umýt vlasy a zuby. Když zvedne svou mokrou neupravenou hlavu, začne se mu tento styl účesu líbit. Nechá si tedy vlasy tak jak má a vyráží do pokoje se přesléct.* Nepotřebuješ něco nachystat?* Volá na něj otec z kuchyně.* Ano prosím tě do čutory mi nalej čistou vodu.* Křičí na něj Mineto. Oblečen do sportovního je už Mineto připraven a tak vyráží do kuchyně si pro vodu a hned poté směrem ke dveřím.* Mineto* Zvolá na něj otec. Mineto se pouze otočí co otec chce.* Mám tě rád synku a za vše se omlouvám.* Říká mu otec. Mineto se pouze na něj podívá kamenným výrazem a odchází z domu. Paprsky slunce dopadající na jeho obličej jsou pro Mineta nepříjemné a tak hlavu skloní k zemi a levou rukou si dělá stín, který zakrývá oči. Mineto po cestě na trénink je stále udiven z jeho otce. Diví se, že nebyl klasicky opilý a nespal v křesle ale že byl tak aktivní. Dlouho ho takhle nespatřil. Mineto si ale nemohl hlavu teď zaplňovat těmito myšlenkami. Dnes chtěl mít pouze klidný den a jít si vyčistit hlavu od všeho. Přece není to tak dávno co se pokusil zabít sám sebe. Když přišel do tréninkové oblasti, viděl jak spousta lidí dnes trénuje. Všichni se najednou otočili na Mineta a dívali se na něj a na jeho obvázané ruce. Mineto si povšimnul jak pouze si lidé něco šeptají a tak si dal vše dohromady a věděl, že mluví o něm a jeho činu. Mineto byl ale nad věcí. Lidi ignoroval a šel si svou hrdou chůzí na své oblíbené místo. Došel do lesa a viděl jak už krásně svítí pouze na jeho místo. Sedl si tedy na místo, kde dopadal sluneční svit a vedle sebe položil čutoru s vodou. Sedl si do svého tureckého sedu a zaujmul polohu, kterou vždy používal k meditaci. Ruce si pohodlně položil na kolena, dlaně dal směrem nahoru a spojil ukazováček s palcem na obou rukách.* "Tak teď už jen vyčistit hlavu od všeho a můžu začít."* Mineto se pokoušel na nic nemyslet, což mu i šlo. Nad ničím nepřemýšlel, pouze naslouchal přírodě ale stale se nic nedělo. Nevěděl kde je problém, ale hlavu si stále nechával čistou. držel to tak patnáct minut a stále nic. Mineto otevřel oči a napil se ze své čutory.* Kde je chyba? nevím co se děje.* Poté co Mineto dořekl svá slova, viděl jak se z keře vyplazil had. Úplně stejný jak minule.* Ahoj příteli dlouho jsme se neviděli. Jdeš se ke mě zase přidat?* Řekl Mineto a vrátil se zpět do své polohy. Zavřel oči a zase zkoušel naslouchat přírodě. Stále se nic nedělo. Po chvíli ale ucítil jak se mu po noze něco plazí. Otevřel oči a všiml si jak se had plazí po jeho noze směrem k jeho obvazům. Minetovi to došlo. Pokud se chce spojit s přírodou musí se spojit celkově a přijmout i své chyby. Odmotal si tedy obvazy, podíval se na své ruce a byl připraven. Had mu zůstal na jeho ruce a ležel přesně tak kde byly jeho jizvy. Mineto se už zase vrátil do klidového stavu a pokoušel se zase naslouchat přírodě. Slyšel zpěv ptáku. Cítil dopad slunečních paprsků na jeho obličej a vnímal i zvuky co les vydával. Mineto konečně cítil jak mu chakra začala proudit tělem i jeho žílami. Cítil jak se chakra dostává z těla ven a zase zpátky do jeho těla, ale čistější. Had mu z ničeho nic obmotal jeho zraněnou ruku a v tu chvíli Minetovi přišlo, že už je přesně v tom stavu, v kterém chtěl být. Čistil si tímhle stylem chakru asi dvě hodiny. Když pociťoval čistotu v sobě došlo mu, že už je asi vše hotové. Přestal s meditací a had se mu už spustil z ruky.* Děkuji ti, příteli. Pomohl jsi mi dnes velice.* Had se na něj pouze díval pohledem jako každý had na člověka a odplazil se pryč. Mineto zvedl obvazy, omotal si jizvy, napil se a byl připraven vrátit se domů. Poděkoval lesu za vyčištění jeho chakry a odešel z lesa zpátky domů. Když se Mineto vrátil, byl zase velice překvapen. Otec nachystal oběd a čekal na Mineta. Mineto si sedl vedle něj a byl i rád, že po dlouhé době zase spolu jí jak dřív, když tu byla jeho matka.

* Dnešní den byl pro Mineta důležitý. Musel jít trénovat totiž na školní akci. Sensei ho vybral totiž jako zástupce v běhu na tisíc metrů. Vstal tedy z postele brzo a hned se začal protahovat. Udělal si svou ranní rozcvičku, kterou mu navrhnul jeho otec lékař. Věděl totiž jako si správně protáhnout svaly na nohou aby se při běhu nestáhly ale byly naopak funkční. Když skončí se svou ranní rozcvičkou, tak se vrhnul do koupelny na svou každodenní hygienu. Vyčistil si zuby, umyl vlasy a bylo hotovo. Z koupelny pak směroval rovnou do kuchyně, kde už jeho otec měl pro Mineta nachystanou snídani.* Tak tady máš vaječnou omeletu. Jak vždy říkám.... Snídaně šampionů.* Řekl mu otec a pousmál se na Mineta. Mineto poděkoval a pustil se do jídla. Jedl pomalu ať mu nezaskočí a aby si vychutnal pěkně jídlo co mu otec nachystal. Po jídle odnesl Mineto špinavý talíř do dřezu a šel si opláchnout svou láhev na vodu. Po opláchnutí si láhev naplnil studenou kohoutkovou vodou a uzavřel jí.* No nic tati já už vyrážím na trénink. Tak ahoj.* Otec Mineta též pozdravil řekl mu ať na sebe dává bacha a Mineto vyšel ze dveří. Rozhodl se, že na začátek si dá menší klus až k místu kde bude dnes trénovat. Jak řekl tak i udělal. Jak doběhl ke svému tréninkovému místu, tak si ještě jednou pořádně protáhl nohy. Šel si spočítat cca tisíc metrů aby věděl co má uběhnout. Když už byl asi v půlce tak za ním doběhla jedna dívka.* Jestli trénuješ na závody pojď za námi máme to tu přesně naměřené.* Mineto poděkoval a šel s dívkou k trénovacímu místu. Pozdravil se s ostatními lidmi co trénovali a položil si flašku s pitím na zem. Mineto přišel tedy na startovací značku a byl v postojí, kterým chtěl začít běh. Jeden člověk mu to odstartoval a jak řekl teď tak Mineto vyběhl co nejrychleji to šlo. Běžel co mu to jen síly dokázali a to bylo bohužel špatně, protože všechnu svou sílu na tak velkou vzdálenost hned vyplýtval. V půlce se mu už i hlava točila a tak musel zpomalit. Když Mineto doběhl do cíle tak byl svým výsledkem znepokojen. Vydal se tedy zpátky ke startovací části a už si promýšlel taktiku.* Vím, že nesmím všechnu energii vydat ze sebe hned. takže si jí budu šetřit.* Jeho taktika byla tedy vymyšlená. Když přišel ke startovací části, tak mu děcka řekly, že se rozdělují do dvojic tak ať se přidá. Mineto se teda k někomu přivařil a začalo to. Jeden Kluk byl u startu, který startoval a druhý u konce, který rozhodoval kdyby to bylo náhodou těsné. Mineto sledoval úplně všechny a jen se divil jak jsou všichni rychlí. Když přišel na řadu tak byl rozklepaný a bál se, že skončí poslední. Popřáli si hodně štěstí s kolegou vedle něj a připravili se na start. Kluk jen startoval.* Tři, Dva, Jedna, Start.* Jak zakřičel start tak se oba rozběhli. Mineto si šetřil energii a pravidelně dýchal aby se mu neudělalo špatně. v půlce trati šlo vidět, že kolega to přepískl a tak Mineto dal do toho vše. Plnou silou se rozběhl a nakonec ani ne o pět metrů zvítězil. Byl strašně rád, dokonce by se i radoval ale byl rád, že popadne dech. Mineto si odpočinul a šel zpátky domů. Když přišel domů, tak se jen protahoval aby byl na zítřejší závod fit. večer si uvařil svůj oblíbený čaj a šel spát. Dalšího dnes provedl Mineto to samé co den předtím. Rozcvička, hygiena a snídaně. Otec mu popřál mnoho štěstí a Mineto už utíkal na závod. Když přišel, tak mu hned sensei dal dres s číslem dva, což bylo jeho oblíbené číslo. Mineto si jej navlékl a šel se protáhnou a trochu proběhnout. Když uslyšel, že všichni mají přijít na start, tak tam jako první doběhl. Ještě před startem se pořádně vydýchal a zaujmul postoj ke startu.* " Tak a je to tady. Jdu na to." Řekl si Mineto a jak zazněl start, tak se vrhnul do závodu. Viděl jak někteří do toho dávají vše hned ze startu ale ani tohle mu jeho taktiku nerozhodilo. Dýchal pravidelně a jak si myslel tak se i stalo. Ti co to přepálili na začátku tak ke konci už vůbec nemohli. Mineto se jen usmíval a běžel dál. Skoro před cílem dal všechnu svou zbylou energii do nohou a vystřelil jak nejrychleji to šlo. Bohužel Skončil třetí ale pro Mineta to byl úspěch. Po skončení závodů se postavil na bednu mezi tři nejlepší a dostal ocenění. Tohle byl pro Mineta skvělý zážitek a taky způsob jak se zlepšit ve své rychlosti. Když došel domů, tak mu otec pogratuloval a udělal mu jeho oblíbené jídlo. Pojedli a ještě ten večer i mluvili o závodu a Minetovích pocitech při něm. Ke konci šel už Mineto spát se skvělým pocitem uvnitř sebe.*

Achjo, zase taková nuda. Co mám vůbec dneska dělat?* Mrmlal si Mineto pro sebe. Jak domrmlal tak se rozhodl, že dnes půjde trénovat. Naučil se totiž nové Jutsu a chtěl si jej zdokonalit. Jeho první elementární jutsu. Byl překvapen, že zrovna ovládá katon a tak se rozhodl, že toho musí využít ve svůj prospěch. Přece není nic víc badass, než to že popálený kluk umí ovládat katon. Vstal tedy z postele a šel si udělat vydatnou snídani. Udělal si snídani, uvařil čaj a začal snídat. Po snídani všechno nádobí umyl a uklidil. Poté se přesunul do koupelny na svou ranní hygienu. Umyl si vlasy, vyčistil zuby a byl hotov. Zavázal si čelenku kiri na svou pravou ruku a šel si napustit vodu do flašky. Když už měl vše hotové a byl připraven jít trénovat, tak ale uvažoval kam zajde. Potuloval se v uličkách Kiri a stále rozjímal nad tím kam půjde trénovat, protože se nemohl rozhodnout.* Asi půjdu někam k vodě. Přeci jen kdybych náhodou něco zapálil tak je to aspoň u zdroje vody na uhašení.* Zamrmlal si Mineto a vyrazil tedy hledat nějaké Potok u kterého by mohl trénovat. Pro jeho smůlu ale když našel potok, tak tam zrovna trénovali buď děcka z kiri nebo z ostatních vesnic suiton na jejich Chuninské zkoušky. Mineto už začal chytat nervi z toho, že vážně nemůže najít normální místo na trénování. Když už bylo skoro odpoledne byl už tak zoufalý, že si myslel, že to vzdá ale nakonec i pro něj se poštěstilo. Našel jedno místo, kde bylo volno a tak se bez rozmýšlení zda je to dobré nebo špatné místo rozhodl jít trénovat. Položil si svou vodu na zem a zaujmul pevný postoj. Složil pečetě a požil Katon: Goukakyuu no jutsu. Z úst mu ale vystřelila strašně malinká, ohnivá kulička.* " měl bych asi použit více chakry." * Přemýšlel tak Mineto. Zase zaujmul pevný postoj, začal se soustředit co nejvíc, složil pečetě a co nejvíc přes pusu natáhl kyslík do svých plic. Použil jutsu a konečně vystřelil Trochu větší kouli.* To už by možná i ptáčkovi ublížilo.* Řekl si a šel se napít. Byl i rád za trochu vody na jeho vyschlé rty. Pocit osvěžení mu dodal i více energie, než doposud měl. Odložil tedy svou flašku s vodou a vrátil se zpátky na své místo, aby mohl pokračovat v tréninku. Pořádně se protáhl a rozdýchal, aby byl co nejvíce uvolněný a připravil se na použití techniky. Nashromaždil svou chakru do jutsu a použil ho. Koule už se vytvořila Do takového tvaru, že už by to člověku aj trochu ublížilo ale zrovna čistou náhodou, Minetovi uklouzla noha a ohnivá koule vletěla do keře u vody.* Já jsem vážně debil.* Řekl si Mineto a okamžitě popadl flašku s vodou a vylil jí na hořící keř. Jenže to nestačilo a tak Mineto okamžitě letěl do potoka napustit flašku vodou z něj a šel zase hasit menší požár co způsobil. Musel takhle jít napustit flašku třikrát, než se oheň uhasil. Jak už bylo po požáru, tak se vrátil zpátky k tréninku ale tentokrát si dával bacha, snad úplně na vše.* tak jo buď se to teď podaří a nebo snad nikdy.* Mineto se postavil zase do svého postoje a udělal vše co předtím. Soustředil se na místo kam své jutsu vyšle, aby nezpůsobil další požár a Použil své jutsu. Tentokrát mu to vyšlo tak jak si přál. Koule byla taková jakou by očekával při souboji s protivníkem. Když byl Mineto konečně spokojen, zopakoval to úplně stejně ještě dvakrát a když mu to vyšlo, byl už se svým výsledkem spokojen. Svou radostí z výsledku si i poposkočil do vzduchu. Vzal si svou flašku na vodu a vydal se domů. Po příchodu domů si všiml, že otec nachystal jídlo ale nikde není. Tak se usadil ke stolu a pojedl. Po nasycení svého břicho si šel napustit vodu aby se napil. Nakonec po uspokojení jeho tužeb si šel dát vydatnou sprchu a šel si odpočinout do svého pokoje.*

.

*Bylo již po rozbřesku, i když to nebylo přes deštivé mraky příliš vidět, když Zachary vyklouzl ven z okna svého rodného domu. Proč oknem? Po tom, co v akademii vyvedli z Minetem, se asi tak nějak nedalo vyhnout tomu, aby podezření padlo na něj, zvláště, když se o všem dověděl otec. Měl vlastně štěstí, že k monoklu, který už pomalu blednul na levém oku nepřišel ještě druhý, hezky z každé strany, aby si přece nemusel připadat blbě, že má barevné jen jedno. Naštěstí se to však nestalo a otec se dle všeho rozhodl, že dnes jej bude trénovat sám, a proto ten útěk. „Taková otrava,“ pomyslel si a seskočil ze střechy. Proč mu stále někdo nutil to, aby se stal ninjou? Netoužil po tom, ať si to ksakru nechají pro sebe a jemu dají pokoj do pekla …
To, že venku pršelo mu hrálo do karet, ulice byly prázdné a všude byl poměrně klid. Málokdo byl takový magor, aby se tu jen tak potuloval dobrovolně za deště, zvláště jen v triku, což bylo jediné, co měl na sobě. Jemu to, ale nevadilo, spíše naopak. Měl rád déšť, rád se při něm procházel a měl pocit, že kapky z něj smývají všechny ty nedůležité voloviny a on může v klidu přemýšlet. Bylo to příjemné. Vlastně celkově se dalo říct, že déšť je to jediné, co měl skutečně rád. Zahnul ještě za další roh, zastavil se a rozhlédl se okolo, přemítaje, kam se usídlí. Rozhodnut byl poměrně rychle. Zahnul, za ještě další dva rohy, než přišel k domu, který hledal. Byl starý s oprýskanou omítkou, v ničem se nepodobaje domu, kde si jeho rodina v klidu velebila. Obešel jej zezadu, kde bylo naházených, několik krabic, které naskládal tak, aby po nich mohl vylézt na nízkou střechu. Na střeše si potom vlezl pod malou stříšku zachycenou o komín, která byla tak akorát velká, aby se pod ní vešel. Nikdy vlastně nepřemýšlel nad tím, proč tady nahoře byla. Snad sem nechodil jediný, nebo tu nahoře někdy někdo choval ptáky a stříška byla pro ně, ale to už se asi nikdy nedozví.*

Ryuu *Rias už byla mezi jeho lidmi....stejná nicka, jako je Ryuu a vlastně každý sirotek v Kirigakure. Ryuu se procházel po vesnici, na tváři měl další odřeninu a monokl....starším klukům prostě neutečeš a když tě chytí, tak se těžko brání, když jsou o dvě hlavy vyšší a skoro třikrát tak těžcí. Ryuuova štíhlá postava mu byla poslední dobou spíš přítěží. Rychle rostl a nedostatek jídla měl za následek že byl spíše šlachovité postavy. Ryuu na sobě měl svou vytahanou mikinu a tepláky, kolem krku měl bílý šátek, který skrýval jeho žábry. Na malíčku jedné ruky měl černý kroužek, zrpvu to byl obyčejný vlas, ale Ryuu jej, díky délce vlasu, zapletl do zvláštního kroužku tak, aby s enerozvázal a mohl jej sundavat jako prstýnek. Nosil jej jako upomínku na slib, který si s Tsuki dali, jejich spojenectví. Ryuu neměl nikam přesně namířeno, potloukal se po městě, když už byl klid po chuuninských a nebylo tu moc lidí. Zapomněl ale na ty z Kirigakure samotné.* "Hajzlové" *Pomyslel si. Pršelo, celou dobu, co byl venku. Ale nevadilo mu to. I když padaly kapky, vzduch byl dost teplý na to, aby jej voda nijak neobtěžovala. Naopak, jeho tělo to uvítalo a žábry se mohly blahem zbláznit. Vlasy měl stažené do culíku, aby se mu nelepily na tvář. Ruce měl založené za hlavou a spokojeně vykračoval ulicí. Když zastavil u jednoho z domů, aby se schoval na chvíli pod okapem a vlastně se rozhlédl, kam to došel. V podstatě hned naproti od vylidněného domu, na kterém byl Zachary. Ryuu s všiml prázdnoty domu, ale už ne jeho strážce u komína, schovaného v přítmí střížky. Ryuu prostě vyrazil k domu a dostal se dovnitř, když vypáčil jednu z polorozpadlých okenic. Prach a tma jej v podstatě pohltili okamžitě.*

*Ani nevěděl jak dlouho tady vlastně už seděl, čas mu splýval za zvuku bubnování kapek, které dopadali na stříšku. Bylo to příjemné, užívat si venku čerstvého vzduchu, který se dostával s deštěm a nechat myšlenky jen tak plynout. Skoro si ani nevšiml postavy, které se rovněž rozhodla procházet uličkami města nehledě na sychravé počasí. Všiml si ho, až když bylo jisté, že míří právě k tomu domu, jehož střechu vybral, jako svou dnešní zašívárnu. Byl by ho nejspíše nechal být a nevěnoval osobě žádnou pozornost, kdyby nedošla skutečně až k domu a za zvuku páčení, nejspíše okenice se nedostala dovnitř. „Hmmm, zajímavé…“ pomyslel si a pozvedl obočí. Chvíli uvažoval, zda tomu má vůbec věnovat nějakou pozornost nebo prostě jen zůstat zde a nechat dotyčného ať si dělá co chce. Nyní jej však nakonec přemohla zvědavost a on vyklouzl z pod stříšky. Slezl stejnou cestou, jako vylezl nahoru a vydal se k oknu, kterým se nejspíše dotyčný dostal dovnitř. Z venku nic neviděl, vevnitř byla tma a špína. Bez většího rozmýšlení vlezl oknem dovnitř.*

Ryuu *Chvilku pomrkaval a rozhlizel se, nez se jeho zelenkave oci prizpusobily prostredi, par vterin to zabralo. Dum byl doopravdy vybydleny, ani nabytek zde nebyl. Jen par lati, kusy dreva ze stropu. A bordel. Dum asi slouzil jako neco zasivarna.* Ale kdo sem poleze v tomhle pocasi... *zamumlal Ryuu a zacal sbirat drivka a noviny a podobne, aby si tu rozdelal ohnik na zahrati. Nemusel se bat, ze se udusi, mel prece otevrene okno, kterym sem slo, i kdyz malicko, svetlo. Jeste si stihl sundat promacenou mikinu a povesit ji na kul, co tu nepochopilene trcel ze zeme. Buh vi, co se tu delo. Kdyz ale sbiral zaklad na ohen, nekdo vklouzl do okna. Ryuu leknutim pustil vse, co mel nasbirano na zem a prudce vytahl kunai z brasnicky na krizi.* Kdo jsi? *rozhlizel se. Spatril postavu, kterou spatne videl proti tomu slabemu svetlu, vypadala proste cela cerna.*

*Když, Zachary dopadl na špinavou podlahu v domě a uslyšel padání dříve v něm samotném to hrklo, a i on reflexně tasil kunai. Jeho oči nebyly ještě ani zdaleka přivyklé na tmu, a tak obranně držel kunai před sebou a druhou rukou si promnul oči v naději, že to snad pomůže. Nevěděl, co je zač ten, který vlezl do opuštěného domu, ale kdyby jej chtěl skutečně napadnout, teď byla ta nejlepší možnost. Zachry se nehýbal, a držel kunai před sebou, ještě dobrou půlminutu, než si jeho oči víc přivykli na tmu a on pohlédl na kluka, který stál v místnosti o kus dál. Takhle zatmi jej neviděl dokonale, ale bylo jasně vidět, že rovněž v ruce drží zbraň.* Kdo jsem já? No asi tvoje největší noční můra, když hned saháš po zbrani. *Pronesl s úšklebkem, který byl ve světle, které šlo z okna, viditelný. Následně kunai spustil dolů, i když jej úplně neschoval.* Normálně lidi zůstanou spíše doma, když se chtějí vyhnout dešti. Zajímalo mě, kdo to sem leze. Řekl bych, že tady nemáš co dělat, jinak by si nelezl oknem. Jestli furt potřebuješ odpověď na svou otázku, tak jsem Zachary, jestli ti to nějak pomůže.

Ryuu *Držel kunai jednou rukou a druhou si přidržoval zápěstí. Ve světle se zaleskla zbraň nově příchozího. Zdálo se, že neútočí, ale tady nikdy nikdo nemohl vědět.... Ztěžka polkl. Pomalu snížil ruku z úrovně obličeje do úrovně hrudníku a pak ještě níže. nakonec ruku svěsil úplně. Lehce naklonil hlavu.* Tady nikdy nevíš, co za agresora potkáš....nejlepší obrana je útok. No ne? *Chlapec se ušklíbl, ale Ryuuovi to zas tak vtipné nepřišlo. Už měl pocit, že je paranoidní.* Hmm...jistě, když máš domov, pak je to jasné, že zůstaneš doma. Nicméně Zachary, já jsem Ryuu Keitaro. *Schoval kunai a začal sbírat popadané věci. Dřepl si k tomu a srovnal je v přípravě na rozdělání ohně. Vytáhl z kapsy kalhot promočené zápalky.* Ksakru. *zanadával si pod nos a prostě se pokusil oheň rozdělat třením dřívek o sebe (známe to prostě na domorodce).*

*Jakmile Ryuu schoval svůj kunai, učinil tak i Zachary a následně si ruce zandal do kapes.* To jako, že nemáš domov? To je docela blbý ne? *Pronesl a pozvedl obočí. Moc lidí, kteří neměli domov ani rodinu nikdy nepotkal, a když tak jen od otce poslouchal jak jsou k ničemu a méněcenní. No nebude to poprvé, kdy otcova slova prostě jen pošle k čertu a dál si bude dělat co sám chce.* Lidi tady? To, jako, že nejsi odtud? *Zeptal se zvědavosti a snad i trochu s nadějí, že se dozví něco zajímavého. Jistě, mohl prostě akceptovat to, že jsem přišel nějaký kluk bez domova, jemu po tom bylo kulový a mohl se vrátit zpátky na střechu, ale když už se sem dolů obtěžoval, chtěl z toho mít alespoň něco. I kdyby to něco mělo být jen to, že s někým prohodí pár slov.* Já tady vyrostl, takže jsem asi na místní zvyklí nebo si na mě prostě jen netroufnou, když je můj klan ve vesnici dost významný… *pronesl a sledoval kluka, jak zapaluje oheň. Sirky bohužel neměl, ani se nedal považovat za někoho, kdo se v rozdělávání ohně nějak vyznal, tudíž si Ryuu musel poradit sám.* Já myslel, že děcka co nemají kam jít, jsou spíše v sirotčinci.

Ryuu *Podíval se na Zacharyho. Lehce pokrčil rameny.* Nevím, který z těch prázdných domů býval rodičů. *Pokračoval ve své snaze rozdělat oheň.* Jsem místní, bohužel ale. Raději bych byl třeba....v Iwagakure. *Podíval se na "prstýnek" na malíčku. Lehce se pousmál. foukl a ze dřívka vyletěla jiskra. Natáhl dřívko k připravenému "táboráku" a znovu foukl, jiskry naskákaly na papír a za chvíli se z nich kouřilo.* To máš fajn, můj klan je divnej, já jsem divnej, nemám rodiče a tak si mě místní holomci odchytí, i když se neženu do žádných sporů a hledím si svého. Hold je tu asi vidět ten veliký rozdíl mezi zdejší chudinou a nevím...smetánkou, nebo alespoň průměrnými. *Přiložil do pomalu hořícího ohně.* JE ošklivo....ty bys chtěl bejt v jednom domě s dalšíma desítkama dětí, nebo puberťáků, co se jen rvou o kus žvance a neustále hulákají? Radši si nechám namlátit od starších tady ve vesnici, než tam. *Povzdychl si. Nikomu neříkal, že si schovával peníze bokem, aby mohl pro sebe a Rias časem najít nějaké, i kdyby malé, bydlení. Nechtěl jí tam nechat na pospas, i když se zařekl, že jí nikdy nebude mít rád a už nikdy nebude ctít žádné přátelství tak jako to, které měl s Akirou, kterého zabil. Při té vzpomínce ho píchlo v rameni, které mu tenkrát probodl.* Proč jsi venku ty, Zachary? Když je tak ošklivo. Jenom kvůli cizincovi v prázdném domě to nebude.

Iwagakure? Zajímavé, já nikdy nebyl pryč z vesnice, tak nemám moc s čím srovnávat. *Pronesl s pokrčením ramen a přešel až k nově rozdělanému ohni.* Přisednu si, jo? *Zeptal se spíše jen tak ze zvyklosti a aniž by čekal na odpověď vzal místo na druhé straně provizorního ohniště.* Jo moji rodiče se asi za smetánku považují … *Ušklíbl se a na chvíli se zahleděl do ohně. Z toho jak o tom mluvil bylo asi vidět, že se s tím moc neztotožňoval nebo to měl jen zkrátka na háku, jako většinu věcí.* Ha! Jo to dává smysl.. *Zasmál se na poznámku o přeplněném domu plném hlučných harantů, to by asi taky dříve někam zdrhl, než aby tam zůstával. Dál seděl u ohně a koukal do plamínků, avšak neprojevil sebemenší snahu se nějak více zahřát, natáhnout k ohni dlaně nebo snad usušit své promočené tričko.* Pro mě to není ošklivé počasí, Mám rád déšť. *Pronese klidně a ušklíbne se.* Možná to má co dělat s mým klanem. Hōzuki, takový ti divní cápci co se umí proměnit na kaluž. To já neumím, ale voda ani déšť mi problém nedělají. Dalo by se říct, že takovéhle počasí nanejvýš vítám.

Ryuu *Sledoval plamínky, jak skotačily na dřevě, tu zmizel ohen úplně, tu se zase s praskáním vynořil.* Já tam taky nebyl, ale znám pár lidí a zdá se, že jsou tam více přívětiví. Ale já tu zatím poznal jen jediného milého člověka. *Pokrčil nad tím rameny. Při slovech, že jeho rodiče jsou smetánka, si jej ze zvědavosti více prohlédl. Tmavé rozcuchané vlasy a blednoucí monokl. I kdyby ho skrýval, Ryuu by jej z vlastní zkušenosti poznal hned.* Tebe doma bijí? *Optal se po tom, co Zacharyho beze slova vyslechl a jeho popis klanu Ryuuovi dostatečně stačil na to, aby pochopil, proč se Zachary "bezdůvodně" flákal po ulicích.* Ten monokl myslím...to máš z domova? *Ryuu zatím zastával názoru, že čím větší moc člověk má, tím větším je i tyranem. Zatím s emu to potvrdilo u Mizukageho i matky Rias. Kdo ví, jak to bylo u Zacharyho doma.* Taky mám rád vodu..... *Pronesl pak potichu, jen tak mimochodem.* Ale raději v ní plavu.

*On sám nijak monokl neskrýval, nepovažoval to za nutné, ač otec by byl asi raději, kdyby nebylo všude vidět, jak mu syn vzdoruje a jak jej on za to hodlá trestat. O důvod víc to nezkrývat.* Jo, to je z domu. Otec mě pořád nutí do toho, aby se ze mě stal shinobi a nutí mě chodit do akademie. Když mu pak řeknu, co si o tom myslím, dopadá to takhle, *pronesl a s posledními slovy se ušklíbl. To, že má i Ryuu dobrý vztah k vodě jej zaujalo. Tady zatím potkával hlavně lidi, co si na mlhu a déšť pořád stěžovali a vlastně byli rádi za jakékoli jiné počasí.* Jo, plavání je taky fajn. *Přikývl a poškrábal se na hlavě.* A jak se k vám chovají v sirotčinci? Myslím dospělí, ne ostatní smradi.

Ryuu *Zkroutil rty v grymase, ktera mluvila za tisic slov. Presneji neco typu "tvuj otec je kokot" ve stylu usklebku a vydechnuti nosem.* Byt ninja ma i sve vyhody... Muzes chodit na mise a byt z domu. Az budes na vyssi urovni, tak i z vesnice. Pristi chuuninske zkousky by se mely konat zase nekde jinde, ne tady... Je to zpusob jak se podivat jinam a poznat mistni. *pokrcil rameny.* Ale pokud vazne nechces a nevidis v byti ninjou nic pozitivniho, nema smysl te nutit... To je zbytecny. *protocil oci a rozpustil si vlasy, aby mu schnuly u ohne, do ktereho furt hrabal.* My tam uz dospelaky nemame.... Vesnice na nas doslova sere. Musime si vse obstarat sami, uklizet, varit, platit.... Neni to prdel. Stara pani, ktera tam driv chodivala nam varila a prala a byla na nas hodna, ale vesnice investuje penize, ktere sly sirotcinci, pry do neceho jineho. Ja o tom nic nevim. Ale uz mam dokonale naplanovanou ms- cestu! Diky ktere ze sirotcince odejdu a budu zit s Rias sam. Ona to jeste nevi, ale setrim, abysme mohli odejit. *usmal se spokojene. Byl na sebe hrdy, ale stejne, mohl tech misi brat i vic.*

*O tom, že byly chuninské zkoušky něco zaslechl, ale v podstatě to ignoroval, jako se to snažil dělat se vším co souviselo s věcma okolo ninjů. Co se mu Ryuu snažil říct chápal, avšak tohle nebylo nic pro něj. On netoužil po tom odcestovat, byl tady spokojen. Jediné co chtěl bylo mít svůj klid a přestat být tlačen otcem do těchhle otravných ninja hloupostí.* No. Já jsem tady spokojený, tedy až na to, že bych rád, aby mi dal s tímhle už pokoj. *zabrblal a pokrčil rameny.* Otec mě che jen využít, aby získal lepší postavení ve vesnici, pro klan a především pro sebe, s tím mu vidím až do žaludku. *Ujasnil ještě na čem se vlastně zakládá tenhle nesvár s otcem. Samotného jej překvapovalo, jak sdílnou má dneska náladu. Snad to bylo tím, že tenhle kluk byl vlastně úplně něco jiného než on a ani nebyla šance, že by někdy potkal jeho otce a napráskal ho nebo jen potřeboval s někým o tom mluvit? Kdo ví … Byl vděčný, že se změnilo téma a pozorně poslouchal co mu kluk řekne o tom, jak se žije v sirotčinci. Jak to vypadalo, nestálo to za nic.* Jo, představa, že otec jako někdo kdo má ve vesnici asi velké slovo, investuje nějaké peníze do sirotků je dost … no nepředstavitelná. *pronesl a pak se pousmál.* Tak snad ti to vyjde. Je asi fajn mít nějaký cíl. *On sám, žádný neměl, nic o by se tyčilo vysoko nad vším ostatním, spíš to bral tak, že všechno prostě nějak dopadne a on nechtěl být jen některých věcí součástí..*

Ryuu *Sklopil pohled, aby na kluka furt necivěl.* To chápu, musíš toho mít plné zuby taky....zkusils třeba odejít z domu a být na vlastní pěst? Třeba by to pomohlo...vím, jsi ještě dítě, však já taky, ale kdy jindy? Až budeš někde jako ANBU pobíhat po městě, tak najednou otevřeš květinářství? *Zamrmlal...přišlo mu tohle vzdorování, ale přesto dělání toho, co mu táta řekl, dost hloupé. Zamyslel se nad tím, jak by vypadal jeho vztah s rodinou.* Zachary.....když pomineme ten veliký rozdíl, v tom, že já jsem prostě sirotek a ty ze zámožné rodiny. Měl bys zájem se mnou na něčem spolupracovat? I kdybys nebyl ninja, rozhodně nejsi debil a myslím, že bys mohl, možná, vidět trochu zábavy v tom, s čím bych chtěl pomoci. *Poškrábal se v pomalu schnoucích vlasech.* Já svoje rodiče neznám, ale vím, jak se jmenuji a jakého jsem klanu....očividně, protože ovlivňuje můj fyzická vzhled, ale rád bych využil asi....postavení tvé rodiny a tebe, abys mne dostal do archivu v knihovně a pomohl mi najít záznamy o rodičích. Ani si nepamatuju jak vypadali, mám jen malé útržky vzpomínek ve snech, ale rozhodně se tu nikdo nejmenuje stejně....hrozně by mi psychicky pomohlo zjistit, co se s nimi stalo a hlavně, kdo byli. Myslíš...že bys pro mne, cizince z chátrajícího domu, byl schopný udělat takovou laskavost? *Upřel na něj pohled.* Ted nemám nic na oplátku, ale věř, že na to budu pamatovat a určitě ti tuhle laskavost v budoucnu oplatím.

*Zachary si při slovech Ryuua dal ruce za hlavu, zaklonil se a na chvíli se rozesmál.* Já a ANBU, no to je dobrý fór. Proč vlastně ne rovnou Mizukage? Ne vážně, tohle fakt není něco reálního. Jakmile Otec pochopí, že jako ninja jsem k ničemu, nechá mě být. Je spoustu lidí v našem klanu co nejsou shinobi. *pronesl a přestal se smát, ač stále byl očividně dost pobaven tou představou, že by z něj mohl být ANBU ... fakt strašná blbost. Naštěstí se téma změnilo a on tak potlačil nutkání se ještě pořád smát a místo toho naslouchal chlapci před sebou …* Archív v knihovně … *zamumlal si pro sebe a zamyslel se. Nebyl žádný samaritán, ani se mu nelíbilo, že by měl využít jména svého otce, aby se tam dostal. Ne že by se bál, že se to otec dozví, jen se mu to zkrátka hnusilo. Pak tu však byla věc, že Ryuu vypadal jako sympaťák, ač byli oba velice rozdílní a na mnoho věcí se dívali jinak, stále to vypadalo, že si mají dost co říct… A pak tu taky byla možnost, že mu to někdy v budoucnu oplatí.* Hmmmm. To by se snad dalo. Do knihovny mě pustí a snad i do archívu, když řeknu, že tam jdu pro něco otci.

Ryuu *Jeho slova pak více nekomentoval, nechtěl se v jeho vztahu k shinobi, otci a celkově téhle mentalitě už vyjadřovat. Zachary měl svůj pohled a Ryuu jej respektoval. Upřímně? Obdivoval ho za to, že si v tomhle světě vůbec mohl vybrat a stát si za svým názorem. Jen netrpělivě čekal, jak se Zachary vyjádří ohledně jeho prosby, vážně chtěl vědět něco o rodičích a tohle mu přišlo logické. A hlavně reálné. A Zachary nakonec....souhlasil.* Díky, díky ti moc, vím, že to nemusí být nic příjemného, ale doopravdy mi tím pomůžeš, vážně jsem nečekal, že budeš souhlasit. *Přiznal se nakonec a nervózně se zasmál.* No jinak...máš tedy nějakou představu, co bys chtěl dělat, namísto pobíhání po vesnici s čelenkou kdo ví kde?

*Zachary jen přikývl a tím potvrdil, že tedy udělá, jak řekl.* Jo pomůžu ti. Stejně nemám co dělat. *Pronesl a rozpačitě se zasmál. Byla to pravda. Kdyby Ryuu nepřišel do tohohle opuštěného baráku, nejspíše by ještě seděl na střeše a jen tak poslouchal déšť. Když Ryuu položil svoji další otázku na chvíli se odmlčel. Co vlastně chtěl dělat? No v tom, co nechtěl měl jasno, ale v tomhle? Kdo ví .. mnohem více času věnoval tomu, aby bytí ninjou zcela zavrhoval, než aby si vybudoval nějaký kladný vztah k něčemu jinému.* Vlastně ani nevím … Vím, že nechci aby otec dosáhl svého, ale co jinak semnou? Časem se snad něco najde… *Pronesl a usmál se … byl to hraný úsměv, avšak nějak doufal, že Ryuu jej nemá tak prokouknutého, aby to poznal. Zach následně vstal a protáhl se … z toho sezení na zemi začínal být nějaký ztuhlý a popravdě už z tohohle místa chtěl pryč.* Tak co, jdeme teda do těch archívů? Nějak asi nevidím důvod proč čekat, co ty?

Ryuu *Zamručel.* Jistě, no snad brzy něco najdeš a bude tě to bavit. Jsme ještě děti, tak co. *Pokrčil rameny a víc se v tom nerýpal. Zachary se pak zvedl, protáhl a vyzval Ryuua k odchodu do archivu.* T-teď hned? *Vyhrkl Ryuu.* Jako jo... *Zvedl se, oprášil kalhoty a oblékl si mikinu, svázal vlasy a začal udusávat oheň.* Jistě, jen...jsem nečekal, že půjdeme hned víš...promin. Už jdu. *Vyrazil z domu stejnou cestou, kterou přišel.* Víš, pro mě je tohle hrozně těžká věc, mám strach, že najdu co nechci, nebo vůbec nic. Já jen...aby sis nemyslel, že z toho vycouvám. Jen se bojím, jde o moje rodiče, chci vědět, kdo byli. *Zamumlal nakonec. Nevěděl, zda nemele totálně z cesty. Nicméně šlapal v dešti směrem k archivu a srdce mu z toho, že nakonec doopravdy zjistí pravdu o rodičích, bušilo jako o závod.*

*Ryuu se zdál být rozpolcený nebo ještě lépe řečeno nejistý, co se týkalo odchodu do archívů. Zachary tomu moc nemohl rozumět a sám neviděl moc důvod, proč to odkládat. Přesto se však zastavil a než prolezl oknem se k němu otočil s jasnou otázkou.* Chceš teda jít nebo ne? Můžeme tam jít klidně jindy, ale nemyslím, že je důvod to odkládat. Čím dříve tam budem, tím dříve se můžeš dozvědět pravdu. To přece chceš ne? *Zeptal se a následně prolezl oknem ven do deště.*

Ryuu *Zastavil se hned za Zacharym.* Jistě, že chci! Jdeme...jen říkám, že se bojím pravdy.... *Vylezl z okna do ustávajícího deště* Jen říkám, že.....jsem posera no, budu upřímný....mám z toho strach, ale spíš převládá zvědavost. *Prostě šel za nosem přímo ke knihovně, u které byl i archiv. Ačkoliv se zdálo, že Kirigakure na své lidi srala, tak co se úschovy dokumentů týče, byla více než poctivá a pečlivá. V archivu měli všechno od založení vesnice a pak i složky každého shinobiho, který tam kdy žil a umřel v posledních padesáti letech. Muselo to být doopravdy přehlcené místo. I když vlastně.* Oni tam vlastně budou mít pouze zemřelé shinobi, co? Proč by archivovali ty, co žijou...o to snazší to vlastně bude, vím i kdy cca zemřeli, takže to bude hračka. *Usmál se Ryuu a zastavil před archivem, od teď to bylo na Zacharym, aby je tam dostal.*

*Zachary se rovněž vydal směrem ke knihovně a s nasloucháním přikyvoval, ačkoli jej moc nechápal. Tak, když se toho bál, tak proč to chtěl vědět nebo prostě jen sám nevěděl co chce? Netušil a ani se nad tím nesnažil více bádat. Jeho vlatní vztah s rodinou koneckonců mluvil za vše, tudíž pohled z tohohle směru asi moc nechápal. Těžko se dalo odvozovat jak by jednal, kdyby svou rodinu nikdy nepoznal. Když potom Ryuu zmínil, že v archívech budou jen mrtví, musel uznat, že nejspíše uhodil hřebíček na hlavičku.* Jo, to máš asi pravdu. Snad se až moc vyptávám, ale k čemu ti vlastně bude dobré, když to zjistíš? Hádám, že v životě v sirotčinci ti to moc nepomůže. *Pronesl a pozvednul obočí.*

Ryuu *Zastavil se a sledoval Zacharyho. Dlouho a dost uprene. On to nikdy nepochopi, nikdy nebyl sirotek, nevi jake to je o rodinu prijit. Jak mu to vysvetlit? Hodne tezko... * Byt ditetem v sirotcinci neni snadne. O to vic, kdyz mas vzpominky na to, ze jsi kdysi mel vlastni rodinu a dum a zahradu a milujici rodice. Kdyz se jako nechtene dite narodis, jdes rovnou do sirotcince, uz jako mimino. Ale kdyz se sirotkem z nenadani stanes a ani nevis, jak jsi se vlastne v sirotcinci ocitl... Je to neco hrozneho. Pamatuju si vlidny hlas me matky a povzbuzovani ve snaze od otce. Ty tohle nepochopis... Rodinu mas. Ale pokud o ni nekdy prijdes, taky bys rad vedel, co se jim stalo. Nebo snad ne? Ja chci jenom vedet, kdo me obral o moznost lepsiho zivota. Protoze oni nezemreli na stari nebo nemoc. Proste jednoho dne neprisli domu. *obesel Zacharyho a zabouchal na dvere archivu.* Snad to ted chapes. *Pousmal se a dvere od budovy se otevrely. Starsi pan hledel na dva chlapce.* /Co tu chcete?

*Ne. Zachary vážně většinu z toho pochopit nemohl, avšak to naštěstí ani nemusel, nepotřeboval chápat vše a Ryuuovi hodlal pomoct tak či tak. To, že přišel o rodinu, kterou znal a určitě ji měl raději, než Zachary tu svou bylo smutné, avšak co on mohl? Leda tak litovat, ale nikdy ne úplně pochopit a lítost mu přišla … neužitečná a otravná pro všechny. Když zmínil, že o Zachary by chtěl vědět co se stalo s jeho rodinou, kdyby o ni přišel, tak měl chuť říct, že to bude leda tak on, kdo otci zakroutí krkem, ale nakonec si to nechal pro sebe.* Abych byl upřímný, tak vlastně ani ne. *Usmál se, odmítaje říkat kraviny, jako, že tomu rozumí, jen protože to asi bylo na místě. Balamutit někoho jen tak ze slušnosti je otrava…* Ale pomohu ti, jak jsem řekl, to se spolehni. *Ujistil jej a spolu s ním vešel do knihovny. Když jej zastavil starší pán s jasnou otázkou, ujal se Zachary hned slova.* Posílá mě můj otec, Aizen Kotsimuke, hlava klanu Hōzuki. *Bylo vidět, jak se tvář muže změnila, avšak, Zachary jej ani nepustil ke slovu, stačilo mu vidět, že muž věděl kdo jeho otec byl … asi jako každý ve vesnici, který nežil někde pod kamenem.* Mám mu donést nějaké dokumenty z archívu. Kudy? *zeptal se a muž ukázal rukou.* Tady to bude, pojďte, ukážu vám. *Pronesl muž a vedl je skrze regály k jedněm ze zadních dveří.* Normálně sem lidi nepouštím, ale, když je to pro vašeho pana otce, tak to bude dost důležité. *Pronesl a odemknul dveře do archívů.* Jsou rozděleni podle klanů a následně podle data úmrtí a pak abecedně podle jména. Chcete pomoct najít co potřebujete? *optal se nakonec muž, ale Zachary jen zakroutil hlavou a vešel do místnosti, pobízeje Ryuua dovnitř. Jméno jeho otce vskutku nejspíše fungovalo jako kouzlo, jelikož se muž ani neptal, co tady dělá Ryuu. Zachary na to spoléhal a jak to vypadalo, vyplatilo se.* Nuže … snad víš co hledáš. *Pronesl a ukázal na zaprášení regály, plné složek a svitků.*

Ryuu *Radeji to tema uz nechal plavat, ocividne mel Zachary se svou rodinou nejakynproblem a Ryuu by si s nim nejradeji hned vymenil pozice. Mozna by mu pak doslo, jakou ma rodina hodnotu, pocinaje teplym domovem, s vlastni posteli, koncic u domaciho s laskou delaneho jidla. Nicnene to se uz objevili v archivu. Ryuu jen mlcky stal, netusil, ze je to rovnou vudce celeho klanu. Ztezka polkl, kdyz spatril vsechny ty regaly.*klan seiren... *zamrucel a prohlizel si znaky na regalech, nez konecne nasel ten jeho. A rok? Jak to mohl vedet... Ale zkusil odhadnout.* Zamreli nekdy... Kdyz mi byly asi tri roky. Sest let dozadu teda, *klepal na kovove supliky a postupne hledal roky, ktere by tomu obdobi odpovidaly.* Mozna to bude tady... *s trhnutim vytahl jeden suplik, tahl, tahl, tahl... Nahle se ze spudni strany supliky vynorily dve nohy, aby se suplik nezhroutil. Byl doopravdy dlouhy a hlavne preplneny.* Co se v tom roce sakra stalo? Vzdyt praska ve svech. *zarazil se Ryuu. Jen ze zvedavosti vytahl prvni slozku, na ktere byl napis "popraven", tucne razitko bylo i na vsech ostatnich slozkach. Ale proc? Ryuuovi se roztrasla ruka. Chtel se ohlednou na Zacharyho, ale vedel, ze v tomhle u nej podporu asi nenajde. Zhluboka se nadechl zapraseneho vzduchu a foukl na slozky, aby je alespon trochu ocistil.* K... K... Ke...kei...keita, ah tady... Keitaro. Tady taky a tahle.... Hmmm... Tolik nas bylo? *Ryuu postupne vytahal asi deset slozek. Polozil je na zem a drepl si k nim.*

*Zachary Ryuua mlčky sledoval, pozorujíc složky, které procházel. Mlčel a nijak nezasahoval, teď už to bylo na něm, aby našel, co hledá, on svou úlohu splnil, když jej sem dovedl. Přesto i on se zarazil a zvědavě pozvedl obočí, když si všiml nápisu „Popraven? Možná Nukeninové nebo snad spáchali nějaký jiný zločin …“ pomyslel si, avšak i jemu bylo divné, že jich bylo tolik. Zach věděl jen málo o tom jak to v tomhle směru ve vesnici chodilo nebo snad o tom, jaký byl jejich Mizukage.* Který je to vlastně rok? *optal se a jeho obočí se stáhlo k sobě. Byla to spíše řečnická otázka, jelikož sám to na těch několika složkách, které Ryuu vytáhl. Bylo jich více, než sám čekal a nejspíš více, než vůbec čekal samotný Ryuu. Stejně jako Ryuu i on si k těm složkám dřepl. Musel přiznat, že s tímhle vším se jej začínala jímat velká zvědavost.*

Ryuu *vzal slozku a otocil ji k sobe celem.* Rok pred zvolenim Mizukageho, i kdyz... Ta data jsou velmi blizko k roku Nula. *pokrcil rameny.* Spis jsem zvedavy, co provedli, ze byli popraveni, vetsina z tech slozek v supleti to tam ma. A cela moje rodina taky. *rekl trochu sklesle, jeho nejtemnejsi predstava se mu zatim plnila. Byli by pro nej snazsi, kdyby se treba pohresovali, nebo kdyby zemreli na misi. Vyhledal slozky s zenskymi jmeny. Nebylo jich totiz tolik, jako tech muzskych.* Asi si ty slozky nemuzu odnest co? *zeptal se spis pro ujisteni, ze nesmi otalet. Zacal rozevirat slozky podle abecedy, aby nenarusil system uschovy. Byly to asi ctyri zeny a sest muzu stejneho prijmeni jako mel Ryuu. Oteviral pomalu jednu slozku za druhou, nez narazil v predposledni slozce zeny na zajimavy udaj - Vdana, jedno dite, syn. Vsechny ostatni byly hlavne budto starsiho veku, asi babicka, nebo mely deti vice nez jedno. Toto bylo jako treba do cerneho. Na dalsim liste byla fotografie jeho matky. Dlouhe rude vlasy, plne rty s usmevem. Modre oci zarici stestim. Ocividne byla budto tehotna, nebo velmi stastna, kdyz tuhle fotku porizovali.* kde je info o manzelovi? *zacal se Ryuu hrabat v papirech, jeho matka byla ocividne velmi aktivni kunoichi, jelikoz tam bylo vice nez sto zaznamu o aktivitach pro vesnici. Nicmene info o jejim manzelovi nikde nenasel, dokonce ani duvod smrti, proc byla popravena ale nekde to byt musi, u nekoho jineho to urcite bude.* O otci se tu nuc nepise, jen ze byla vdana... Je mi podobna, koukej. *ukazal Zacharymu fotku jeho matky, v ocich Ryuua byla dokonala. Nicmene se zacal prohrabovat ve slozkach daldich lidi, zen i muzu, vsichni ocividne byli jeho pribuzni, prarodice, teticky a strycove. A vsichni popraveni-* Pro rebelii? Keitaro rodina je timto dokumentem oznacena vinnou ve veci rebelie vuci vedeni vesnice, odsouzena k trestu smrti? Ale to nedava smysl... Proc by se tolik snazila o blaho vesnice, kdyby se pak postavila proti ni? Kazdy z nich. Koukej Zachary. Kazdy z nich ma v soupisce minimalne stovku misi, vsechny pro dobro vesnice... Vsechny byly zneskodneni nejakeho nebezpeci vesnici, nejake vypomoci pri budovani vesnice, to je nesmysl, aby tihle lidi spachali rebelii. Neco tady musi byt.... Neco. Skoda, ze tu neni info o mem otci, ale to by mohlo byt v mem rodnem liste. *posledni vetu zamumlal.* myslis, ze prijdou na to, ze jsem si vzal jeddnu slozku? Vsechny ne, to je jasny... Ale rad bych tuhle prostudoval vice do hloubky. Schovam ji pod mikinu, ani si nevsimnou, ze jsem ji odnesl... *podival se na Zacharyho s prosebnym vyrazem a zacal vytahovat ze slozek pribuzenstva prikazy k poprave, chtel to vice prozkoumat. Ale tady na to prece nemeli cele dny.*

*Zach vše mlčky sledoval a nic neříkal. Vlastně nebylo nic, co by k tomu mohl říct nebo jakou informací by mohl přispět. Nic o žádné rebelii netušil a měl tak snad ještě méně informací, než Ryuu. Na to, že jsou si s matkou podobní jen přikývl, nedokázal se pro to logicky nadchnout, tak jako on, ale podobnost tu jistě byla, to ano. Když se Ryuu rozhodl k otázce, zda si jednu může vzít a začal si ji schovávat pod mikinu, ušklíbl se.* Stejně, už si ji schováváš, tak co, jen dělej tak, ať si toho vážně nevšimnou .. Mohl bych ji klidně odnést i oficiálně, ale to by s tím potom přišli za otcem, kdyby se nevracela, pak za mnou a následně za tebou ... *Pronesl a nechal Ryuua vzít, co potřeboval. Tohle bude vskutku velký dluh, který bude vůči Zacharymu mít.* Je načase zmizet, za chvíli se začne zajímat co nám trvá tak dlouho. *Nechal Ryuua vše schovat pod mikinu, pomohl mu vše schovat zpět a následně se dal k odchodu. Starší muž stál jen nedaleko dveří a hned, jakmile se otevřely, zaměřil pohled jejich směrem.* Tak co, našel jste co jste potřeboval? *Optal se muž a Zachary zavrtěl hlavou.* Není to tady, možná jsem otce špatně pochopil a mám hledat jinde… *Rozhodil rozpačitě rukama a muž jen nevěřícně zakroutil hlavou. Nejspíše jej štvalo, že jej připravili o čas kvůli ničemu. „Tím lépe, alespoň se nebude zajímat, jestli něco nezmizelo. Těch složek jsou tam stejně tak tisíce, takže by našel tak prd.“ Pomyslel si a v duchu se nad tím ušklíbl.* Tak mi půjdeme… *Pronesl a vydal se na odchod. Jen doufal, že Ryuu zachová klid a něčím je neprozradí..*

Ryuu *Nesměle se zasmál, když narval všechno co potřeboval do jedné složky a tu si zastrcil pod tričkem napůl do kalhot a napůl pod tričko, pak si zapl dlouhou mikinu tak napůl, aby hlavně skryla nerovnosti v jeho břiše způsobené tlustou složkou.* Já přijdu na to, kdo ti o udělal a proč maminko, neboj. *Pomyslel si a pohladil si břicho,pak si stoupl za Zacharyho, jako když přicházeli a jakmile promluvil se starším mužem, zklamaně zakroutil hlavou vyrazil za svým společníkem s rukama za zády. Bylo mu jasné, že tohle Zacharymu bude dlužit hodně dlouho a on si najde sám, jak mu to Ryuu odplatí. Když vyšli z archivu a ušli ještě kousek dál ode dveří, Ryuu s úlevou vydechl.* Děkuju ti. Určitě najdeš něco, čím se ti odplatím v budoucnu viď? Je mi jasné,že si na svou doměnu počkáš. *Zasmál se.* Kdybys z toho měl problémy, rovnou to hod na mě, nemusíš se ostýchat ano? *Přiložil si ruku na složku.* tohle je pro mě cennější než život, takže....to je fuk. Ještě jendou děkuju.

*Nebyl to jen Ryuu kdo si oddechl, sotva se více vzdálil od knihovny. Vyšlo to, nikdo je nechytil a Ryuu měl co potřeboval. Když Ryuu začal o to, jakou tohle bude mít vlastně pro něj cenu a co si Zacahry vybere, založil si ruce za hlavu a sputil.* Heh, proč čekat? Zítra ráno, to bude snídaně do postele, uděláš za mě úkoly, přeměníš se na mě a půjdeš do akademie místo mě. Potom jakmile akademie skončí, tak ti nechám chvilku volna. Na večer už budu mít vše připravené, rozestlanou postel a tak dále. Takhle nejméně týden nebo měsíc? *Z tónu jeho hlasu a toho, jak se u toho křenil bylo jasné, že si z Ryuua jen utahuje a rýpe do něj. Jak to on koneckonců dělal ve veliké oblibě. Pravdou bylo, že ho nenapadalo nic, co by po mladíkovi mohl chtít jako protislužbu. Snad se něco najde v budoucnu, ale pokud ne, zase tak strašná ztráta to pro něj nebude. Koneckonců byla to zábava a taky zajímavě strávený den. Když pak Ryuu začal o tom, že při nějakém postihu to má hodit na něj, mávl nad tím rukou..* I kdyby na to otec přišel, bude chvíli bublat jak nehlídaný hrnec a pak dá pokoj. To pro mě není žádná novinka...