Hromová Aréna

Pokud tohle v tobě našel nás Raikage tak na tom něco bude*Řekla upřímně a povzbudivě. *Ano chápu není to zrovna lehké povolání *Přikývla ji za pravdu, že to není lehké být lékařským ninjou. Je to vše o tvrdé dřině a studování. Za nedlouho dorazily k oné cukrárně a Temi hned rázně otevřela dveře a vstoupila. Mikki hned v závěsu vstoupila také do cukrárny. Trochu se tam porozhlédla měli to tam pěkně zařízené. Dívka se také propletla mezi stoly a následovala Temi, která se zastavila až vzadu u pultíku. Tam měli vystavené všelijaké zákusky. *Páni to je výběr *Koukala do vitríny kde byli všechny zákusky pěkně vyložené. Temi si už jasně objednala a už se čekalo jen na rozhodnutí Mikki. *Tak... No dám si taky ten jahodový dortík vypadá lákavě *Dokončila objednávku kterou Temari začala. Když bylo vše připravené tak si vzala svou horkou čokoládu a dortík a šla k volnému stolku který byl nedaleko pultíku kde si právě objednaly. *Si hodná, že si zaplatila i za mě, ale příště platím já *Mrkla na Temi a zakousla se do dobře vypadajícího dortíku*Teda je to výborný *Zamlaskala blahem *

Raikage-sama je dobrý člověk a někdy mi přijde že si ani nepřál se jím stát. *Protože by mohl přijít dotaz, jak k této poznámce mohla přijít. Tak si pospíši Temi ještě dodat.* Mamka, to tak občas říkavala. *Ale to už mají obě své dortíky a díky zdržení Temari s placením získala Mikki menší náskok v zabírání stolu. Proto se vydala za ní a posadila se naproti. Se svým dortíkem, kávičkou a novou kamarádkou mohla být Temari úplně spokojená. A to také vlastně byla až jí to samotnou překvapilo. Navíc si užívala pohled na vděčnou tvář Mikki, která se s prvním kouskem změnila v čiré štěstí. Sama si vzala jen maličký kousek, aby jí dortík zbyl co nejdéle. I v jejích očích se přes to všechno rozsvítilo trošku blahem, až je Temi jako nějaká spokojená kočička přivřela. Ale jinak se ovládala a dobrotu dál nekomentovala. Moc dobře věděla, že zdejší cukrárna je svými dortíky poměrně dobře známá. A pak přišla ještě cukrářka a donesla každé malou sladkou oplatku zabalenou v papíru. Co však bylo více překvapující bylo, že u toho řekla toto.* Tady máte obě menší pozornost podniku, ať vám chutná. A Temari, vy jste se tu už týden neukázala zase nějaká náročná mise? *Temari mírně přes veškerý výcvik zčervená v tvářích. Tohle opravdu nechtěla ať Mikki ví. Ale pak přikývne.* Doprovod lékařského týmu do vesnice postižené záhadnou nemocí. Ale ukázalo se, že zase tak záhadná nebyla, šlo o lékařského nedostudovaného Nukenina. Náš tým si s ním hravě poradil, jen nebylo lehké ho najít a zastavit tu...ummm nemoc. *Cukrářka vážně pokývá hlavičkou omluví se a zase hned zmizí. Za to Temari začne pro jistotu koukat do hrnku s kávou a pořád jí míchá dokola dál a dál.*

Páni to bych do Raikage-sama neřekla *Podotkla cestou ke stolku kde se obě usadily, Temi se posadila naproti Mikki. Kousíček po kousíčku si vychutnávala jahodový dortík. Nemohla si pomoct a při papkání toho lahodného dezertu úplně zářila blahem. *Týjo sem budu chodit častěji, když tu mají takové dobroty *Poznamenala mezi sousty a pak si ďobla trošku šlehačky z horké čokolády. Po chvilce k nim přišla cukrářka u které si objednaly ty dobroty. Ke každé dívce položila zabalenou oplatku, Mikki to nechápala a zmateně se podívala na onu ženu. Po dalších slovech co cukrářka řekla už to pochopila a maličko se pousmála. *"Takže stálý zákazník" *Pomyslela si, když tak poslouchala jejich rozhovor, který během chvilky skončil a žena se vrátila za pult. Temi začala zběsile míchat svou kávu pořád dokola až se u Mikki objevila kapička. *Táákže stálý zákazník co*Zazubila se na Temi a z horké čokolády si vzala poslední kousky šlehačky *

*Když konečně zůstanou s Mikki samy a ona navíc položí tu otázku, která zde přímo visí ve vzduchu, tak Temari konečně přestane míchat a trošku kávičky upije než si rozmyslí odpověď. Není si jistá zda Mikki už pochopila, že jí sem Temari nalákala úmyslně či ne.* Hmm dá se to tak říci. *Dodá tak trošku neochotně a pak už veseleji pokračuje.* Mám prostě hodně ráda sladké a naštěstí si to mohu dovolit a víš proč? *Nakloní se přes stůl důvěrně k Mikki a tiše jí sdělí.* Já všechen cukřík hned vypotím denním tréninkem a pak misemi a pak staráním se o dům….*Teď už si hlasitěji vzdychne když dodá.* Je toho moc, ale nechci si stěžovat víš? Nejdřív to bylo těžké ale pak s novými bratry přišlo jak víc starostí tak i trochu toho štěstí zpět. *Znovu se opře zády pěkně do židle a upíjí teď spíš kávičku. Malý kousek dortíku si šetří a stále si říká ještě chvilku počkám.*

*Temi musela tušit, že se jí Mikki na to zeptá a tak přestala míchat svou kávu a trochu s ní upila. *Na tom není nic špatného, když má někdo strašně moc rád sladké *Stačila říct než se k ní Temi přes stůl naklonila. Vypadalo to, že Mikki chce něco sdělit velmi důvěrně a tak Mikki nastražila uši. *V tom tě chápu ani nevíš jak *Kývla jemně hlavičkou, když Temi řekla že si nechce stěžovat. V tom jí chápala snad víc než kdokoliv jiný. *Ale toho štěstí je víc než těch starostí ne*Mile se pousmála i když to mohlo vypadat, že trochu posmutněle. Pak jen zavrtěla hlavou a pořádně se napila horké čokolády. Zapomněla si to však vyfoukat a bylo to ještě trochu horké. *Ááá můj jazyk *Vykřikla a ukrojila si další kousek svého dortíku. Myslela si, že by jí ten kousek mohl trochu ulevit od pálení. *

*Pozorně sledovala a naslouchala Mikko, takže jí neuniklo že chvilku vypadala smutně. Nechápala proč je to tak ale rozhodla se, že se jí na to někdy v budoucnu zkusí zeptat. Nyní ale už neodolala a pomalu dojedla dva poslední kousíčky svého dortíku. Pozorovala při tom Mikko jak se spálila a přišla jí její společnost poněkud zábavná. Podvědomě jí to připomínalo její dětství, aniž by si to sama uvědomovala. Vstane a rozejde se vyhledat obsluhu, po chvilce se vrátí s talířkem na kterém je jeden kopeček zmrzliny. Položí ho mlčky před Mikko a znovu vezme do ruky svůj šálek kávy. Aniž by věděla proč, vrátí se k předchozímu tématu.* Tam kde jednou byla smrt už lidé nezůstanou nikdy stejní, já měla jen štěstí že mé neštěstí bylo podobné jinému a tak jsem si pro sebe sobecky ukradla dva nové bratry. A i když někdy zapomínám na chvilku, vždy se pak ten pocit vrátí. *Přivře oči a dodá ještě.* A pak ty pohledy některých vlastních lidí z klanu… *Prudčeji udeří dlaní do desky stolu, snad aby zahnala nějaké myšlenky.* Promiň Mikki moc mi jí připomínáš… *Stáhne se zase do sebe trochu Temari. Nějak se ji už nechce dál mluvit.*

*Kousek dortíku co si Mikki dala vůbec nepomohl na spálený jazyk. Vyplašeně koukala sem a tam vůbec nevěděla co má dělat. Temi to však vyřešila tím, že jí přinesla kopeček zmrzliny. Rychle si kousíček lžičkou nabrala a honem si tím ochladila spálený jazyk. *Ahh lepší. Díky Temi zachránila si mi život. *Vydechla a kdyby to šlo tak by se jí uklonila až nakolenou. Vděčným výrazem se podívala na kamarádku. Ještě si párkrát ďobla zmrzliny a pálení už bylo ta tam. Pak si dojela poslední sousto jahodového dortíku co jí ještě zbyl už jí zabývala jen horká čokoláda, kterou si pro jistotu začala foukat, aby trochu schladla a dala se pít. *Určitě to sobecký nebylo to mi k tobě moc nesedí. Myslím, že si spíš těm dvěma pomohla ne. *Snažila se jí povzbudit přišlo jí, že to Temi potřebuje. Při posledních slovech co řekla najednou prudce udeřila do stolku až to Mikki úplně nadzvedlo. *Estli se můžu zeptat koho ti připomínám. Pochopím, když se o tom nebudeš chtít bavit nemusíš odpovídat pokud nebudeš chtít *Udiveně se na Temi podívala, ale pak se jen vlídně pousmála. *

*Na dík za obyčejné věci Temari moc není, takže to že pomohla Mikki jí přijde jako samozřejmost. Takže její jediná reakce je zpočátku lehce nadzvednuté jedno obočí údivem. Pak si ale uvědomí, že to není zdvořilé a tak nakonec dodá.* Nemáš přeci zač, nepřišlo mi to jako něco extra. *Když pak Mikki dál jí, tak se trochu zabere do vlastních myšlenek. Přemýšlí o tom, že dnes bude večer vyjímečně doma její matka a co to pro ní znamená. Ale Mikki nevydrží dlouho mlčet a vrátí tak Temari zpátky do reality. Takže na ní krátce pohlédne a pokusí se pochopit co říká. Když slyší ta laskavá slova, tak trošku zkřiví rty pobavením.* Víš, když se na to podívám zpětně tak jsem to udělala kvůli sobě. Chtěla jsem překrýt tu díru… *Slova Temi zní upřímně. Nemá důvod jí lhát. Vezme do ruky z vázy na stolku malou růžičku a pak z ní pohledem skočí na Mikki.* Vidíš jak je krásná? Je jako vesnice jeden ten krásný lístek květu jsi ty. Já jsem tenhle malý trn který se zapíchne do zadku každého kdo si to zaslouží. Těžko říct, zda je dobrý nebo zlý ale je neoddělitelnou součástí celé růže jako my jsme dílky Kumo. *Když se Mikki zeptá, tak si vzpomene na poslední slova. Musí zavrtět hlavou, takže to vypadá jako že nechce mluvit. Není si jistá, zda to Mikko chce říct. Místo toho se zeptá.* Nechceš se k nám přijít podívat, tedy pokud tě tví rodiče pustí… *Temari chce všechno řešit oficiálně a mít svolení rodičů k nim patří..*

No já nejsem moc zvyklá na pomoc od jiných takže pro mě je asi všechno extra *Poškrábala se na zátylku a malinko se usmála. Pak když o Temi po soustu dortíku znovu promluvila jen skřivila rty. Moc nechápala proč a tak si poslechla co jí Temi sdělí. Najednou vzala růži z vázy se kterou k ní přiskočila a upřímně se na Mikki podívala. *No řekla bych, že jsem spíš stonek kterého si nikdo nevšímá, ale asi chápu jak to myslíš *Přikývla na souhlas toho, že to nejspíš chápe. Na její poslední otázku jen zavrtěla hlavou a Mikki pochopila, že se jí o tom nechce mluvit a spíš se zeptala na něco jiného. *No souhlas rodičů nebudeš potřebovat víš já je už nemám *Podrbala se na zátylku a trochu posmutněle se pousmála. *

*Už první slova ohledně soběstačnosti Mikki Temari dala důvod přemýšlet jak to myslí. Ale na správné vysvětlení si musí nevědomky Temari počkat až na samotný závěr konverzace. D9ky tomuhle si hodně věcí pospojuje úplně jinak a musí Mikki od základu přehodnotit. Trochu rozpačitě se na Mikki podívá a už otevírá pusu aby řekla to, co sama slýchala tolikrát od každého a zase pusu mlčky zavře. Ne neomluví se jí a neřekne, že jí to je líto. Sama to už nechce slýchat, nestojí o lítost lidí kteří její prázdnotě nerozumí. Místo toho vstane od stolu a přijde k Mikki, Temari se nezdá ale má sílu takže Mikki snadno vytáhne na nožky a pak jí mlčky… obejme. Tohle jediná si tolikrát přála cítit, ale od jediné zbylé blízké osoby to nedokázala přijmout. Doufá, že Mikki tohle ocení. K tomu jí zašeptá do ucha.* Pokud chceš můžeš u mě přespat, přijít vždy na snídani či jiné jídlo nebo si jen tak promluvit. *Slíbí jí to tónem, který zní jako slib. Pak teprve asi po dvou minutách pokud se Mikki nebrání jí Temari pustí.* Tak co, jdeš? *Zeptá se jí a nezdá se že by si dělala legraci.*

*Temi z ničeho nic vstala od stolu a Mikki ji sledovala. Přišla přímo k ní a snadno ji zvedla ze židle kde seděla. Chvilku byla vyděšená vůbec nevěděla co bude následovat. No, ale to co pak následovalo vůbec nečekala. Temi Mikki objala, obličej si zabořila do jejího ramene. Strašně si toho cenila už dlouho jí takto nikdo neobjal. *D-děkuju cením si toho. *Řekla upřímně a když jí Temi pustila utřela si slzu. Byla to slza štěstí takže jí ani nevadilo, že jí trošku ukápla. *Jasně že jdu*Usmála se od ucha k uchu a šla za Temi. *

*Kdo ví proč ale když Temari skončí celé to objímání s Mikki tak jen kývne mlčky na pozdrav cukrářce a při odchodu zvedne ruku. Nyní čeká obě krátká cesta do čtvrti Doku kde má Temari se svou rodinou poměrně velký dům s obezděnou zahradou. Po chvilce chůze Temi koukne na Mikki.* Jsem ráda že jsem uhodla co udělat. *A nebo že se dokázala vcítit. Pak ji dojde že jde lehce za ní a tak natáhne ruku a s malým zaváháním Mikki vezme za ruku.* Pojď poběž už je to jenom kousek. *Slíbí jí a pak pokud Mikki běží s ní tak se jejich pohledům otevře výhled do lepší čtvrti. Jsou zde samé poměrně velké a lepší domy. Což už samo o sobě o rodině Temari něco málo prozrazuje. Ta mezitím dojde k brance a lehkým zatlačením jedné ruky ji snadno otevře. V druhé ruce se stále drží za ruku s Mikki.* Aaa konečně jsme doma, dáme si studenou limonádu ano? *Koukne tázavě na Mikki zda souhlasí. No a pak se rozejde ke staré studni, kde odklopí těžké rezavé víko a vytáhne z vědra s vodou dvě láhve limonády. Vítězoslavně se při tom usměje.* Mám víc skrýší, jinak když tu nejsem tak tu najdu po své skvělé limonádě jen prázdné lahve víš?

*Mikki cupitala za Temari a následovala cestu, kterou šly. Mile se pousmála, když Temi zmínila, že uhádla co udělat a bylo myšleno to objetí. Už nějakou dobu šly až najednou jí Temi chytla za ruku a pobídla ji k běhu. *D.. Dobře *Vysoukala ze sebe a běžela společně s Temi. Po pár metrech co uběhly se před nimi otevřel výhled do poměrně lepší čtvrti. Toto Mikki neznala a tak i když běžela s Temi tak se rozhlížela kolem kde byli samí lepší domky. Během chvilky dorazily k brance kterou Temi lehce otevřela jednou rukou. *Páni je to tu obrovský *Udiveně se rozhlížela kolem byť by si nevykroutila hlavu samým údivem. *Dám si ráda *Přikývla na souhlas ohledně limonády a následovala Temi ke studni. *Chápu to asi tví bratři že *Pousmála se. *Máš to tady pěkný a strašně moc prostorný... Neztratíte se tu někdy? *Zasmála se a koukla na Temi. Byla hodně šťastná a to už se velmi dlouho nestalo. *

Ano ti dva… *Potvrdí ji a pak ale rychle dodá, aby to nevypadalo jako že je nepřející.* Ne že bych jim nedopřála, ale jejich je lednička a tohle je prostě moje malá odměna za to že jim vařím a starám se o ně víš? *Když pak přijde otázka, tak jen zakroutí nesouhlasně hlavičkou.* Jako malé ano, ale teď to bývalo hrozně malé, prázdné a nepřátelské. Dokud nepřišli ti dva a teď ty… *Pak přijde ke dveřím a prostě je otevře. Sundá si botky a pak najde dvoje žabky aby se měla i Mikki do čeho přezout.* Tady na, ať nenastydneš. *Hned pak začne Mikki provádět a ukazovat ji nejdřív přízemí.* Tady je kuchyň s posezením a tady je malá koupelna se sprchou a pračkou. *Pomalu při tom všude Mikki doprovází a pak zamíří ke konci ke schodům.* Jinak tu máme tady obývák a tam má mamka kancelář. No a nahoře jsou pokoje bratrů, můj a mamky. Ale můj je dost velký, takže se určitě vejdeme. *Ujistí Mikki a pak se trošku unaveně opře zády o zeď vedle schodů.* Máš hlad? Není problém uvařit, vsadím se že nic hotového už není a je to vyjedené… *Mírně se pousměje. Pozoruje Mikki jak to všechno asi vnímá.*

Chápu odměna musí být *Souhlasně přikývla, že chápe tu její menší skrýš na limonádu. *Tak je to asi jen moje zdání, že je to velké *Zazubila se a šla za Temi kde otevřela dveře od bytu a pomaličku také vstoupila. Než si stačila sundat své boty tak ji hned přinesla žabky, aby nemusela chodit na boso*Děkuju *Nazula si žabky a hned ji Temi začala provádět po jejich bytě. Všude kam jí zavedla si to Mikki prohlédla. *Máte to tady pěkný a prostorný. *Prohodila cestou při provádění. *T-ty bys chtěla abych s vámi bydlela? *Vytřeštila na ni oči a s otevřenou pusou na ní přímo zírala. Vůbec toto nečekala a dosti jí to zaskočilo. *

*Krátce zauvažuje nad slovy Mikki a pak přikývne.* Tobě to tak asi musí připadat ale mě to místo připomíná něco co nechci. Vrátila jsem se sem kvůli Michimu a Natsuovi. Do malého bytu by jsme se i s nimi nevešly víš? *A zase malý střípek odhalení z temné minulosti Temari. Pak však Mikki všechno překvapení pokazí a zeptá se zda tu snad si ji Temi nechce nechat. Ale ona to myslela zatím na to původní domluvené přespání a až pak chtěla zapracovat na mamce. Takže si přiložila prstík rychle ke rtům.* Pššt! Nebo nás zaslechne mamka. *Pak na Mikki zamrká a vezme ji za ruku aby ji odvedla nahoru do svého pokoje. Nejdřív zavře dveře a pak teprve začne mluvit.* Nechci aby to mamka zjistila dřív než si tě taky oblíbí a zvykne si na tebe. *Pak se Temari rozejde ke skříni a najde si čisté domácí oblečení, které si poskládá pěkně na hromádku.* Pokud ti to nevadí, tak jediny co chci je strašně moc sprcha. Nevadí? *Doufá že ji Mikki pochopí. Pokud ano tak se skočí tak na deset minutek rychle opláchnout a převléct.*

Hlavní je, že si měla důvod se sem vrátit ne*Mrkla na Temi. Pak po její otázce Temi udělala gesto aby nic neříkala a tak si rychle Mikki dala ruce na pusu. Pak ji Temi vzala za ruku a odvedla ji nahoru do jejího pokoje kde za sebou hned zavřela dveře. *Aha promiň *Špitla. Temi šla ke své skříni kde si vytáhla domácí oblečení, které si pokládala na postel. *Jasně v pohodě *Pousmála se a tak Temari si na chvilku doskočila do sprchy. Mezi tím si prohlédla její pokoj. Všecko mělo hezky svůj řád což jí trošku překvapilo i když ne každý je takový bordelář jako Mikki. Také se modlila, aby zrovna někdo nevešel do tohoto pokoje nevěděla by co by řekla. Věděla, ale že to určitě Temari nebude tak dlouho trvat a tak zůstávala celkem v klidu a poslušně čekala až se kamarádka vrátí. *

*Sice by ráda strávila po návratu pod horkou sprchou mnohem déle, ale protože na ní čekala její nová kamarádka Mikki, tak se rozhodla sebou hodit. Osušila se, zavázala si vlasy do ručníku až po tom samozřejmě, co se rychle převlékla. A za chvíli už vklouzla znovu do pokoje.* Hned se cítím o dost lépe. *Prohlásila už ve dveřích k Mikki a pak vytáhla ruce, které dosud měla za zády díky čemuž se ukázalo že v nich má talíř plný sušenek. Přišla k Mikki, položila jí talíř do klína a hned jak usedla vedle ní tak se pomalu položila na záda. Roztáhla ruce a povzdechla si.* Posteel… krásné…*Načež se trochu zarazí a trochu opatrně se podívá na Mikko, přijde jí to vtipné ale snaží se nerozesmát.*

*Když si prohlédla pokoj Temi posadila se na její postel. Doufala, že jí to snad nebude snažit. Po pár minutách se Temi objevila v pokoji a měla ruce za zády. Zvědavě se na ni podívala Ukázalo se, že tam měla talíř plný sušenek. Když k ní přišla položila to růžovlasé dívce na klín. Pak se posadila vedle a hned sebou plácla na záda. *Nemusela si tak spěchat mě by to nevadilo. *Mlsně se podívala na talíř sušenek a hned si jednu nabídla *Hmmm máslové sušenky ty sou snad nejlepší *Úplně se rozplívala a pak si uvědomila jak to asi vypadá a snažila se zase chovat normálně. *Eh*Nervózně se usmála. Vzala jednu sušenku a zamávala s ní nad Temi, která ležela na zádech. *Dej si taky ať ti to všecko nesním *Čekala estli si tu sušenku vezme. Nějakým způsobem se cítila jako kdyby byla se sestrou i když nikdy nevěděla jaký to je mít sourozence. *

*Když jí Mikki nabídne sušenku tak se překulí na bok a vezme si ji.* Když tě tu mám, tak nechci aby si se tu cítila ztracená. Říkala si to ne? *Pak si trošku ukousne a spokojeně sleduje, jak sušenky chutnají i Mikki. Chvilku jí pak Temi zvláštně pozoruje, než zase řekne něco divného.* Víš, vážně mi jí děsně připomínáš. *A po malém nadechnutí dodá.* Mou sestřičku… *Pak po čtyřech přoleze ke kraji postele a něco chvíli hledá. Vyndá odněkud malý obrázek, hodně starý a pomačkaný který Mikki mlčky podá. Jsou na něm tři stejné rozesmáté copaté hlavičky a po pravdě Mikki nemá šanci poznat který z nich je Temari, protože tak vypadají všechny. Pak fotku si zase vezme zpátky a někam jí po krátkém hrabání uschová. Víc na to neříká ještě chvíli, než pak špitne.* Taky se pořád usmívala… *Na chvíli jí je pak nějak víc smutno. Takže když se posadí tak trochu svěsí hlavičku.* Ty Mikki, neodejdeš dnes už že ne? *Ujistí se tichým hlasem.*

No to ano *Podrbala se na zátylku a dala si další sušenku potom co si Temi vzala nabízenou sušenku. *Hm? *Zpozorněla, když Temi řekla že jí připomíná sestřičku. Chvilku něco hledala až jí podala malý obrázek. Mikki si ho vzala a prohlédla si ho. Byli na něm tři rozesmáté dívenky. Po chvilce si tu fotku zase vzala a zpět uachovala. Mikki viděla jak najednou posmutněla. *To víš že ne*Odložila sušenky a vřele Temi objala. Mikki chápala její pocity nechtěla se ptát co se stalo s její sestřičkou možná to tušila. Po chvilce Temari pustila z objetí a usmála se na ni. *Půjdeme spát co ty na to *Řekla mile. *

*Když ji Mikki ujistí, že neodejde tak se trochu uklidní. Najednou ale pochopí, že se zachovala dost neohleduplně. Už chce něco říct, ale Mikki ji obejme což absolutně nečeká. Ale mírně se usměje a tu chvilku si užívá.* Ale ty nejsi umytá, není to ode mě hezké takže jestli chceš tak ti půjčím nějaké oblečení. *Vyskočí na nožky a dojde ke skříni ve které se začne přehrabovat. Díky otevřeným dveřím skříně musí vystrčit hlavičku aby na Mikki viděla.* Chceš černé, co mám ráda já nebo šílené co mi kupuje mamka a já to nenosím? *Načež pro praktický příklad ukáže Mikki tričko s jednorožcem a zatváří se u toho nejvíc šíleně jak jen zvládá. Pak to nevydrží a zasměje se. Temari holt na tyhle veselé věci není, má svůj temnotou poznamenaný styl. Nechá ale Tsuki si vybrat čisté oblečení a pak jí samozřejmě dá i čistý ručník a ukáže ji kde je koupelna. Počká až se také umyje a pak si spolu pokud nebude mít nic proti zalezou pod jednu deku skoro jako opravdové sestřičky.* Jsem tak unavená… *Zašeptá Temi po chvíli a už se jí u toho samy zavírají oči.*

No čistým oblečením nepohrdnu *Usměje se a sleduje Temi jak jde ke skříni. Ještě než stačí odpovědět uvidí názornou ukázku trička co dostala od své mamky. U hlavičky se jí objeví kapička *Nic proti jednorožcům, ale spíš si vezmu tvé oblíbené černé oblečení *Odpověděla se smíchem, protože to tričko bylo opravdu šílené. Mikki má ráda veselé věci, ale až tak to zase nebere. Když si vybrala čisté černé oblečení od Temi ještě dostala čistý ručník. Po ukázání koupelny tam hned zaplula. Po pár minutách co strávila ve sprše vylezla z koupelny. *Není moc obvyklé na mě vidět černou barvu, ale myslím, že to není tak hrozný. I když černé oblečení a její růžové vlasy byla zajímavá kombinace. Svoje oblečení si hodila přes židly a hned vklouzla pod peřinu k Temi. *To mi povídej byl to hezky strávený den*Také zašeptala a hned po Temi také usnula. *

trénink taijutsu

*Hakumura si mezi jednotlivými zkouškami trénuje svoje taijutsu. Dokonce se mu pomalu začínají zlepšovat i reflexi což se mu při bojí ve třetí části bude dost hodit. Hakumura šel do arény v kumogakure, kterému se také jinak říká hromová aréna jak se doslechl. Upřímně, jemu to byli jedno jak se tomu říká, hlavně když se tam dá trénovat. Než stačil dojít do arény tak se potuloval městem a tak si v hlavě uspořádával kudy přišel a kde jsou jaké cesty. Samozřejmě že mu může něco uniknout či na to může zapomenout, ale i přesto si toho pamatuje víc než toho vypustí z hlavy. Je to nějaký čas co už je v Kumogakure a tak do arény trefí. Trénoval tam často na kvůli třetí části, která se každým dnem čím dál více blíží. Má z toho trochu strach. Strach z toho že uvidí krev a začne běsnit. Teda to mu aspoň řekl jeho otec. Má to teď těžké a to je i další důvod proč trénovat a více zesílit. Dneska opětovně chtěl trénovat taijutsu, které by trénoval v aréně. Když do arény přišel tak tam už nějaká skupinka lidí taijutsu trénovala. Teda pokud se to dalo brát jako taijutsu, ale rozhodně to vypadalo zajímavě.* Hej, nechceš se k nám přidat? Pojď se k nám přidat. *Vykřikl jeden z nich na Hakumuru. Byli celkem daleko a kdyby nevykřikl tak by ho Hakumura nejspíš i neslyšel. Nemá v plánu se zúčastnit, ale proč by se taky na to nemohl kouknout že? Svým pomalým krokem se k nim rozešel. Od pomalého kroku se dostal až k normálnímu kroku, kterým běžně chodí. Není nijak rychlý, nemá ani kam pospíchat. Jde se přece jenom kouknout.* Nechceš si s námi zahrát? *Optal se ho ten samý klučina.* Ne díky, neznám ani pravidla, navíc bych vás nechtěl poslat do nemocnice. *Začali se smát. Nejspíš to byli geninové z Kumogakure co se nejspíš také chystali na blížící se chuuninské zkoušky.* Ty a zbít nás všechny? *Smál se u toho. Když teda začal vysvětlovat.* Tady touto flaškou se vždy vylosujou dvojce, které budou proti sobě bojovat pouze v taijutsu. Ten co vyhraje postupuje do dalšího kola. Chápeš? Ten kdo vyhraje úplně všechny souboje tak logicky vyhrál. *Celkem jednoduchá pravidla. Hakumura teda souhlasil že se zúčastní už jenom z důvodu toho že se mu vysmáli. Chtěl jim dokázat a případně je i do nemocnice poslat. To je to co chce a co od tohoto očekává. Chlapec roztočil flašku a první na koho to ukázalo byl Hakumura. Druhý na koho to ukázalo byl nějaký klučina od pohledu mladší tak o rok či dva. Šli teda mimo kruh proti sobě. Kluk na něj ihned vyběhl. Uměl evidentně dobře bojovat na blízko, protože Hakumura sotva se mu stíhal vyhýbat. Ovšem když chlapec udělal jednu chybu tak toho Hakumura musel využít. Kluk ho chtěl kopnout zepředu do břicha, ale nejspíš nepočítal s tím že Hakumura proti jeho noze pošle svojí pěst. Trefil ho přímo do lýtka. Bolest to musela být slušná, protože se klučina svalil na zem a držel se za lýtko.* Cos to udělal?! *Rozzlobily se kluci. Zbývalo jich jenom šest.* Myslel jsem že ten výsměch znamenal že mě dokážete s lehkostí porazit, nemám pravdu? *Hakumura se u toho zlověstně usmál jako kdyby je chtěl doslova mučit. Mučit je ale ve skutečnosti nechtěl, jenom je poslat do nemocnice. Když přišel na řadu tak proti sobě chytil někoho kdo se silnější jak ten předním, protože on nedělal žádné chyby, teda žádné a když chybu udělal, tak hned udělal něco co onu chybu zakryje a Hakumura toho nebude moct využít. Hakumura na něj taktéž útočil. Hakumura uviděl jeho slabinu když mu jeho soupeř chtěl nohou trefit hlavu přímo z otočky. Hakumura si klekl a provedl nízký kop čímž podrazil nohu, na které měl jeho soupeř veškerou váhu. Jeho soupeř se po chvíli zvedl a chtěl pokračovat. Byl uražený a mírně už naštvaný z toho že mu Hakumura podkkopl nohu a tak když proti němu teďka šel tak dělal dost chyb, které si už nevykrýval. Hakumura stihl použít. Klučina se ho snažil udeřit pěstí do obličeje. Poté ho klučina chtěl kopnout do žeber z otočky, aby Hakumuru trefil i když se skloní. Byl si toho vědom a Hakumura mu chytil nohu a přitáhl si jí přímo na tělo aby měl jistotu že se z toho kluk nedostane. Chyba, Hakumura mu svojí nohou kopnul do jeho nohy, která stála na zemi. Dalo by se říct že kopl ze strany do kolene, protože k Hakumurovi byl bokem jak ho kopl z otočky. Hakumura mu tímto vyvtrknul koleno. Chlapec řval. Když si poté dali souboj zbylí dva tak vyhrál ten silnější samozřejmě. Hakumura byl už připravený na souboj. Když začal tak jeho protivník, proti němu vystartoval rychleji jak ostatní před ním. Vypadá to že si Hakumura aspoň s tímto užije trošku zábavy. Chlapec zatím používal jenom ruce a Hakumura je tudíž taky zatím používal. Jednou trefil Hakumuru do oka. Hakumura se za to oko chytil a ustoupil pár kroků vzad.* Nechceš to raději vzdát? *Kluk se u toho usmál jako kdyby se mu znova vysmíval že Hakumura není dost silný.* Máš pravdu, nechci. *Když to dořekl tak Hakumura proti němu rychle vystartoval. Taky ho trefil do oka a poté ho trefil i do žeber. Trefil ho do hodně míst na těle. Podcenil ho, ale teď když do toho souboje dává všechno tak není skoro ani šance ho porazit. Hakumura se během boje usmíval, jako kdyby si to užíval. Taky že si to užíval, byl to jeho živel. Když ho klučina chtěl následně praštit tak mu Hakumura objal ruku svou rukou (nepoužil nan kaizou). Hakumura měl svou rukou umístěnou tak, že mu jí propletl zeshora, následně kolem obvodu ruky až dolů z vnější strany až se ho svou dlaní dotýkal u jeho podpaží. Takhle mu mohl lehce zlomit ruku a taky to udělat. Pomohl si tím ale i svou druhou rukou aby to měl jednodušší. Jeho cíl se splnil. Všechny proti komu šel tak doslova zmrzačil. Hakumura tudíž šel směrem ven z arény a nechal je tam jen tak ležet ať si poradí sami.*

Konec RPG (tréninku) - 1013 slov.

Geninská zkouška

*dneska byl pro Shina velký den, konečně dožene svého bratra a složí geninskou zkoušku. Teda musel doufat. Naštěstí s otcem dost intenzivně trénoval ninjutsu a zvyšoval si zásobu chakry, takže by nemusel mít problém předvést před senseiem, ředitelem školy a Druhou Raikage tři jutsu. Ale přeci jen z toho měl trochu strach. Jasně, býval na Akademii oblíbený a na pozornost spolužáků byl zvyklý, dokud se z něj nestal rebel a nevzdával po prvním neúspěchu všechno. Proto musel zamakat o to usilovněji, aby splnil tu nejbližší geninskou zkoušku, jakou šlo po té, co se tak říkajíc vrátil ke svému tréninku a osudu. Mohl celou noc spát, jak byl nervózní. Sice byl prostě zvyklý na nějaké publikum v jeho věku, ale tohle bylo jiné. Musel všem ukázat, že hodlá pokračovat v tradici své rodiny a stát se vzorným shinobi. Žádným pochybným rebelem se shinobi výcvikem. Ještě před několika týdny by si nemyslel, že se k tomu vrátí a najednou byl přímo před první zkouškou jeho shinobi života. Prostě kdo by nebyl nervózní, že. Nejradši by šel za bráchou a propovídali celu noc, ale radši zůstal sám v pokoji a soustředil se na vlastní život. Musel se dát hodně rychle dohromady, pokud chce ještě něco dokázat. Jaksi měl pocit, že když neudělá ty geninské zkoušky teď, tak už nikdy. Když ráno vstal, měl pocit, že kdyby zalehl zpátky do postele, udělal by nejlíp. Ale to nemohl. Musel se ukázat v tom nejlepším světle, i když měl kruhy pod očima. V kuchyni už seděla Midori* (Midori) Ty teda vypadáš, niichan. Připravený? *usmála se na něj a bez dalších slov mu nandala snídani* (Shin) Díky za snídani, oneesan. *poděkoval nejdřív, než se na sestru podíval* (Shin) Nevím, jestli jsem dostatečně připravený, ale doufám, že ano. Jsem nervózní *přiznal se, zatímco se s chutí pustil do snídaně. Ačkoli byl nervózní, tak měl hlas jako každý kluk.* (Midori) Bylo by divné, kdybys nebyl, niichan. Ale jak jsem tak koukala na tvoje tréninky s otcem, tak si myslím, že jsi připravený dostatečně *usmála se na něj a to bylo podruhé, co ho povzbudila. Což bylo víc než dost a Shin se cítil ještě víc nesvůj. Zhltal snídani a vstal* (Shin) Měl bych jít. A ne nechci doprovod *mírně se zasmál Shin, když viděl, jak Midori vstává, jako kdyby se chtěla nabídnout, že ho doprovodí* (Midori) Dobře, ale koukej domů přinést čelenku, jinak si mě nepřej *přidala výhružku pro ni typickou. To Shina trochu uklidnilo a bylo to přesně to, co potřeboval, aby přestal být tak nervózní a zvládl s klidem dojít na Akademii, kde už před jednou učebnou stálo pár jeho spolužáků. Mezi nimi byl i kupodivu i starší spolužáci než on. Což byla další věc, která ho uklidnila. Jako první je všechny pozvali do třídy, která najednou vypadala úplně jinak. Naproti oknům byly v řadě tři lavice, za kterými seděla uprostřed Druhá Raikage, z pravé strany byl ředitel Akademie a z druhé strany jejich sensei* (Raikage) Dneska někteří z vás dostanou ochrannou čelenku Kumogakure a zařadí se mezi shinobi. Ti z vás, kteří geninskou zkoušku nesloží, mají ještě jeden pokus na její složení. Ale ani složení geninské zkoušky není pro vás žádná výhra. Čeká vás spousta výcviku a povinností ve svém životě jako shinobi této vesnice. Je to životní cesta, ale složení zkoušky je vaším prvním milníkem, po kterém vás bude vesnice uznávat jako shinobi *promluvila naprosto klidným hlasem bez emocí Raikage a Shin z ní nemohl odtrhnout oči. Poprvé ji totiž viděl naživo a byla pro něj ztělesněním té síly, kterou chtěl jednou mít i on sám. Z rebela se stal někdo, kdo měl vysoké cíle. Docela otočka o 180 stupňů. Poté si vzal slovo ředitel Akademie a všem popřál při dnešní zkoušce hodně štěstí. Oproti Druhé působil jak to říct víc lidsky a dokonce jim věnoval i mírný úsměv. Jako poslední promluvil sensei, který jim vysvětlil, že si každého budou volat postupně a potom nakonec jim všem oznámí výsledky. Shin s ostatními vyšel ven a nemusel čekat dlouho, protože jeho jméno přišlo na řadu jako třetí* (Sensei) Genichiro Shinzaburo *vyhlásil sensei a Shin se k němu vydal. Sensei si ho pobaveně prohlédl* (Sensei) Doufám, že nejsi Satsujin *pošeptal mu a Shin se chtě nechtě zazubil* (Shin) Nebojte, pane *odpověděl, než vešel do třídy a počkal, než si sensei sedne. V první chvíli nevěděl, jak začít. Ale nakonec se odhodlal* (Shin) Jmenuji se Shinzaburo Genichiro a jsem z klanu Kazeshi. První techniku jsem si vybral Bunshin no Jutsu *promluvil po chvíli napjatého ticha a ve chvíli, kdy začal skládat pečetě, tak se přeci jen osmělil. Dělal přesně to, co ho drtil poslední týdny otec. Skládal pečetě a používal jutsu. Nic víc, nic míň. Pomocí Bunshin no Jutsu vytvořil kolem sebe 6 klonů na chlup stejných jako je on sám. Udělal několik kroků směrem ke zkoušející komisi, aby bylo vidět, že klony kopírují přesně jeho pohyby, než se zrušil* (Shin) Druhou techniku jsem si vybral Henge no Jutsu *promluvil poté a prohlédl si každého z nich. Nejlépe znal senseie, ale byla by velká výzva zkusit Henge na samotnou Druhou. Jenže pochyboval, že by se mu to povedlo. A pokud ano, tak jestli by to nebylo příliš troufalé. Proto se otočil na ředitele Akademie, to sice byla výzva, protože ho viděl jen párkrát, ale nebyla by to taková troufalost.* (Shin) Mohl bych využít na tuto techniku vaší podobu, pane? *zeptal se slušně a když ředitel jen s nepatrným úsměvem souhlasil, tak se do toho Shin pustil. Neviděl se samozřejmě po použití techniky, ale stačilo se podívat na senseie a viděl nepatrné uznalé pokývání hlavou. Shin si oddechl. To by byly dvě techniky. Třetí technikou trochu zariskoval, ale chtěl se trochu blýsknout, že umí něco navíc, co se na Akademii neučí* (Shin) A třetí technikou je klanová technika Kaze no Ken *promluvil trochu nejistě Shin a teď musel doufat, že se mu technika povede. Jistě, s otcem ji trénoval, ale pořád to nebylo dokonalé. Soustředil se na svou pravou ruku a cítil, jak se mu do očí vlévá chakra při aktivaci jejich klanových očí. Stačilo následně tok chakry směřovat do pravé ruky a kolem jeho ruky se začal pomalu objevovat vítr. Ze začátku to vypadalo, že ostatní nic nevidí, ale ve chvíli, kdy ten vír byl přeci jen větší a větší, už uviděl i ve tváři Druhé nepatrný úsměv. Jen na okamžik, i když se mu to mohlo také jenom zdát. Ale bylo na komisi evidentní, že jeho třetí techniku viděli také* (Sensei) Dobře, můžeš jít. *usmál se na něj a Shin se vyprovodil sám ze třídy. S nikým nechtěl mluvit, jen čekal, jak dopadne. Doufal, že udělal dojem a že tohle předvedení technik stačilo. Přeci jen mohl v tom být nějaký zádrhel ještě. Každopádně počkal, než se tam vystřídali všichni a pak si všechny studenty pozvali do třídy a jednotlivě si je vzali zase k lavicím. Když byl Shin na řadě, tak se nervózně vydal k nim a podíval se na Raikage. Přeci jen se na něj usmála! Minimálně si to myslel! Ale teď byla zase chladná jako led ve chvíli, kdy mu podávala jednu z připravených čelenek* (Raikage) Gratuluji, uspěl jsi *ty jediné slova mu řekla bez náznaku emoce* (Shin) Děkuji, Raikage-sama *hlesl a vyslechl si gratulace i od ředitele a senseie, než se zařadil opět do davu studentů. Bylo jich pár, kteří neuspěli, ale to se nedalo nic dělat. Zkusí to znovu. Shin se pak ještě chvíli zdržel na Akademii, než se s čelenkou na čele vydal domů. Byl právoplatným shinboi jako celá jeho rodina. Konečně.*

----- konec RPG -----

Geninská zkouška

*Probudil se ráno do důležitého dne, kdy ho čekala geninská zkouška. Podle dostupných informací, které měl šlo o souboj na život a na smrt. Bohužel pro něj nevěděl s kým to celé absolvuje. Seděl ráno u stolečku a lžičkou mýchal zelený čaj, přičemž sledoval vznikající vír uprostřed. Klasicky byl doma sám. Nikdo, kdo by ho vyprovodil a popřál mu hodně štěstí. Byl na to zvyklý, jelikož jeho rodiče neustále pracovali a proto ho to nějak netrápilo. Stejně tak ho ani trochu netížilo to, že zhasne někomu dnes život. Nebo někdo uhasí ten jeho? Jasně že ne! Prohra nepřipadala v úvahu, vždyť byl syn Raikage. Ta ženská by si ho našla i kdyby umřel a vynadala jeho mrtvole. Tou dobou už dopíjel poslední zbytečky na dně. Hrníček umyl, aby po sobě nenechal bordel, kdyby náhodou nedostal šanci se vrátit a vyrazil k místní aréně.* Ahoj Dango! Tak, jak to s tebou dneska vypadá? * promluvil na něho jeho snědý kamarád s poctivým afrem. Ten z toho narozdíl od ostatních také neměl těžkou hlavu a bral to jak to je. Koneckonců výchova ulice to človeka ani jinak naučit neuměla. Každý den mohl být ten poslední a to obzvláště v této občanské válce, které čelily dva z předních klanů.* Čau Kenji. Ale jo pohoda. Prostě další den ve škole, * zazubil se na něj jako kdyby vlastně o nic nešlo. Společně se pak opřeli o zábradlí a sledovali ruch. Vyčkávali, až na ně přijde řada. Po pár minutách skončil další a pak další souboj. Na tabuli se začala rojit jména, až vznikla poslední dvě. Shodou okolností patřila právě oboum chlapcům opřeným o zábradlí.* Dango! T-to jsme my... * koukl se Kenji vedle sebe.* Nojo. Tak to jestli mám bojovat s tebou, tak to je lehká výhra, * zazubil se Dango a poklepal spolužákovi na rameno.* Počkat, já tě ale budu muset zabít, * zamrkal, když jeho mozeček konečně zpracoval celou situaci. Jelikož nepatřil mezi nejostřejší tužky v penále, tak mu takové věci někdy trvaly.* Tak hodně štěstí. Ale miň štěstí, než budu mít já. Chapeš ne? * začal hýbat hlavou ze strany na stranu, jelikož vymyslel fakt hustou frázi. Bouchl kamarádovi do zad a chystal se seskočit do arený. Bohužel bouchl natolik silně, že to Kenji nečekal a za podpory nervozity a váhy afra se překulil přes zábradlí a začal nekontrolovatelně padat. Za pár sekund se ozvala rána a křupnutí.* Jsi v pohodě brácho? * zeptal se Dango vyděsěně, když seskočil za ním.* Tyvole kámo!!! Vždyť ty máš hlavu obráceně!!! * vyděsil se, když spatřil spolužáka se zlomeným vazem a okamžitě se to pokusil opravit. Chytl mu hlavu a otočil jí zpět, jak má být. Kupodivo to ani trochu nepomohlo a Kanjiho chladné oči bez známek života jen upřeně sledovaly strop arény.* Já ho zabil! Neeeee!!! * klekl si na kolena a se slzami v očích si zajel prstami do vlasů. Pevně je sevřel, skoro jako kdyby si je chtěl vytrhnout.* Počkat? To znamená, že jsem vyhrál?! * uvědomil si a začal radostně tancovat, přičemž vypadal jako portugalstí šlapači hroznového vína.* No ehm. Nejspíš ne.* Odkašlal si shinoby za ním. Najdeme ti nového soupeře, bež si tamhle stoupnout, * odpověděl skepticky rozhodčí a ukázal na střed arény, zatímco lékaři na nosítkách poskládali a odnesli Kenjiho. Tabule se opět dala do pohybu a Dango se tak dozvěděl nové jméno.* Nana? Kdo to je? * pomyslel si, když v tureckém sedu s podepřenou bradou sledoval celou loterii. Do areny seskočila blonďatá dívenka překypující odhodláním.* Jo to jsi ty! Ta ošklivá z druhé lavice co by si měla na sezení brát dvě židle. Přeci nebudete chtít, abych bojoval s holkou, * plácl rukama o stehna a začal se pomalu zvedat. Jeho nová soupeřka pro jistotu nic neříkala, aby mu ještě více nenahrála. Ovšem byla svým způsobem štastná, že nečelí nějaké ze svých kamarádek a musí zabít "jen" tohoto joudu.* Tak se připravte... start, * pokynul rozhodčí rukou a úkrokem dozadu dal prostor oboum aktérům. Dívenka se na Danga okamžitě rozběhla a pokusila se ho trefit do obličeje kunaiem, jenž si za běhu vytáhla z ninja pouzdra. Mladíček na nic nečekal a vytáhl ostrou zbraň také a tak se obě čepele za doprovodu jisker střetly na půlce cesty. Dango cítil, že tady nemá silově navrh a než by jeho ruka povolila rozhodl se jednat. Krytý úder vytáhl nad sebe, čímž mu kunai proplul těsně nad hlavou. V tom nakopl (nebo spíše odtlačil) dívenku do břicha a ta se tak zapotácela, že udělala kotrmelec vzad. Následovala hezká výměna úderů, která byla vesměs zablokovaná druhou stranou. I tak tu však byly vyjímky, které si našly cíl a vytvořily na těle obou bojovníků krvavé šrámy.* Tak teď ti ukážu! * zasmála se dívenka, složila ruční pečetě a vytvořila kolem sebe na každé straně jeden klon. Tato trojce se pak rozběhla na Danga, přičemž se v běhu ještě skoky přes sebe začali promýchávat jako skořápky pod rukami pouličních šejdířů.*,,Který je ktery?!"* pomyslel si ninja se značkami na dlaních, jelikož se mu z toho začala zamotávat hlava. Rozhodl se proto zaútočit na toho nejblíže. Hodil po něm kunai a ten proletěl skrz.* Takze tohle byl klon, * uvědomil si zcela okamžitě a tak mu začalo docházet, že se jeho soupeřka bude schovávat za obě vytvořené iluze a jako třetí pak pošle finální úder. I proto druhý klon odignoroval, přičemz si stále kryl citlivá místa, kdyby náhodou. Rukou se pak rozpřáhl po tom, který byl úplně vzadu. Jenže opět prošel jen skrz.*,,Takže ten poslední... * došlo mu a periferním viděním sledoval, jak ho ze strany dívenka bodá do boku. Kov zajel opravdu hluboko a Dangovi se zkřivil úsměv na tváři. Jenže on měl stále výhodu. Věděl, jak chutná bolest. Ta ho provázela každičký den pouličních bojů mezi jeho klanem a klanem Doku. Využil tak zaváhání studentky akademie, kterou překvapilo, kolik je z takové rány krve. Než se probrala z transu způsobené karmínovým potůčkem, tak jí mladíček onu ruku pořádně chytil a zaryl tak kunai jestě hlouběji do svého nitra. Zároveň si jí přitáhl blíž k sobě a věnoval jí škodolibý úsměv, který měl být to poslední, co v životě videla. Druhou rukou jí chytl za vlasy, přitáhl si její hlavu k obličeji a když byla dost blízko, tak se jí vší silou zakousl do krku. Cítil, jak má mezi zubama její tepny a pak jen zkousl. V tu chvíli se mu ústa naplnila krví. Škubnul hlavou na jednu stranu a rukou jí odtlačil na druhou, čímž jí vytrhl část krku. Mladičká Kunoichy ani pořadně nevěděla, co se stalo. Měla v očích strach a sledovala, jak se zem barví její krví do ruda. Za pár sekund jí krvácení udusilo a její tělo padlo s mírným škubáním na zem. Nebyl to hezký pohled zvlášť pro ty, kteří měli jít teprve na řadu, avšak bylo důležité si zvykat. Bylo jasné, že každý z vítězů techto bojů nevidí tento scénář naposledy.*

Konec Rp

*Sui se konečně dostala pryč z pouštní vesnice kde nebylo nic než písek, slunce, písek a zase slunce a proto byla velice ráda že se chuuninské zkoušky konají právě tady v Kumgoakure kde bylo podnebí mnohem přívětivější a tak si mohla užívat konečně normálního počasí. Procházela se vesnici a pozorovala jak se žije někde kde zemi stále nesužují smrtící sluneční paprsky.* "Tady by se mi líbilo. Je to pěkná vesnice." *Sui jako vždy na sobě měla své oblečení a své bílé vlasy stažené do culíku. Její cesta ji zavedla k hromové aréně kde podle informací co jí kdysi dala Misaki v Suně se měla nejspíš odehrávat poslední část zkoušek.* "Chuunin. Kdo by tomu věřil. Konečně jsem se dokázala prosadit a dostat až takhle daleko." *Stála a zasněně se dívala na arénu ve které jak doufala bude za několik dní nebo max týdnů bojovat o to aby se z ní stal plnohodnotný chuunin a ona mohla dělat ještě více pro svou vesnici a pokud možno co nejdál od ní.*

*Pre Aritu toto bol všedný deň ako vždy. Musel sa zmieriť s tým, že boje medzi klanmi neutíchajú a on potreboval znovu zmiznúť na iné miesto. Ďalej od oboch klanov. Aj keď bol členom Doku, nejako sa necítil byť povinný riešiť túto záležitosť, spor, okrem krvi a tela bol len obyčajným Shinobim, ktorý tento spor brzdil v rozlete. Možno by si mal vybrať zamestnanie, vďaka ktorému jednoducho odíde z dediny a je to. Možno by sa mal vzdať cesty Shinobiho a ísť robiť do obchodu ako jeho otec.
Kráčal zadúmane smer aréna. Za niekoľko dní či týždňov tu budú prebiehať chuuninské skúšky. Musel sa v duchu smiať, od tých jeho ubehli štyri roky a stále je chuuninom. Isto by teraz neporazil nikoho z účastníkov jeho chuuninských skúšok, no čo sa dalo robiť. Možno i áno, ak by trochu viac premýšľal, ale istotne boli všetci na rozdiel od neho rýchlejší, silnejší a mnoho ďalších vecí. Na chrbte mal len hatake tanto a pod ním menší vak, bábky nechal doma, nejako ich po kumo vláčiť nechcel. Na chakrovom vlákne mal štetec. Podstate sa sem prišiel pozrieť, usadiť sa a v pokoji premýšľať nad ďalšou bábkou, ktorú by mohol urobiť, ešte tu nebolo ani živáčika... zastal pár metrov pred dievčaťom mohla mať tak 14-16, aj keď bol zamyslený a nedával priveľmi pozor kam ide, všimol si ju, stála mu v ceste. Štetec si pritiahol k sebe do ruky. Vo vaku mal zopár svitkov a atrament, nezaberalo to veľa miesta. Svoju čelenku Kumo mal na klasickom mieste, pod ľavým ramenom na ruke, oblečen bol v čiernom s ťažkými čižmami na menšom podpätku. Zlatými očami si prezeral dievčinu, nevyzerala ako niekto z Kumo, mohla byť geninom, kunichi, čo sa účastní týchto skúšok. Dlhšie zlaté vlasy mal v drdolu, len mu ofina visela z hlavy. Ak by mohol, tak by ju i obišiel a nechal ju ďalej zasnenú... no stála v ceste.* Prepáč, že ťa musím vyrušiť, ale mohla by si sa trochu posunúť? *Priateľsky sa na ňu usmial.*

*V klidu se utápěla ve svých snech a představách jak bude cestovat pryč z pouště když ji vyrušil jakýsi hlas. Otočiala se a viděla chlapce stařího jak je ona. Na ruce měl čelnku Kumogakure. Nechápala proč by se měla posouvat, ulička byla dost velká tak ji mohl obejít.* Proč bych se měla posunout? Vždyť mě můžeš v klidu obejít. To jsou všichni shinobi z Kumogakure takový? *Byla trochu ostrá jelikož to měla už v povaze a navíc ji vyrušil z jejího snění.* Taky budeš plnit chuuninské zkoušky? Nebo je snad už máš za sebou? *Když už tu ale měla někoho z shinobi z Kumogakure tak proč z něj nevytáhnout pár informací. Podle věku by řekla že spíš už měl zkoušky za sebou ale to přece Sui nemůže vědět. I přes přátelský úsměv který on věnoval jí tak ona nasadila spíše bojový a sebevědomí výraz.* Hodil by se mi tu průvodce. Nechceš se toho ujmout? Nebo snad necháš malouh holku se samotnou potulovat po vesncii kterou vůbec nezná? *Nasadila psý oči a trochu svádivý pohled. Přece jen byla holka a tak proč toho přece nevyužít.*

Hold, niektorí shinobi z Kumo už sú raz takí. *Zodvihol ramená. Nič si z jej tónu hlasu nerobil, on zase nemal v povahe nejako útočne reagovať.* Už ich mám za sebou. *Zas tak mlado nevyzeral, či? On sám o sebe si myslel, že zas tak mlado nevyzerá a isto si to po svojich slovách všimla i oná kunoichi pred ním. No, stále sa na ňu usmieval tým príjemný a typickým úsmevom s ktorým sa usmieval na každého a mal jej nacvičený už od mala, že i on sám často nevedel, či sa usmieva prirodzene alebo z donútenia. Úsmev za každého počasia, bolo to niečo s čím fungoval už dlhé roky a držal sa toho do dnes.* Psie oči na mňa nezaberajú, kedysi som ich robil aj ja, ale bol som vtedy mladší od teba. *Uculil sa.* Ale od mala ma viedli, aby som bol ku ženám dobrý, tak ťa tu prevediem, aby si sa náhodou nestratila a nezmeškala tak nejakú časť skúšok... *Aj keď mal iné plány na dnes, no nič zlé sa predsa stať nemôže a previesť niekoho po Kumogakure nebol problém. Hlavne už to mal nacvičené. Nebola jeho prvá. Štetec držiac v ruke sa otočil pár krát okolo jeho prstov, než si dal z chrbta dole tašku a schoval ho do neho. Opatrne tašku uložil na miesto, pod puzdro s Hatake tanto.* Počula si už o niektorých miestach v Kumo na ktoré by si sa chcela ísť pozrieť alebo okrem arény a cesty tam kde bývaš si o ničom nikdy nepočula? *To jej teraz zaujímalo, či bolo miesto na ktoré sa chcela pozrieť lebo o ňom počula, alebo nepočula nikdy o ničom a on jej teda urobí prehliadku len dôležitejších častí dediny, aby sa nestratila. Urobil by to tak či tak, aj keď veril, že kunoichi ako ona sa nestratí tak ľahko.*

*Sui byla trochu zklamaná když jí bylo řečeno že její psí oči nebudou fungovat ale i tak byla ráda že se jí onen kluk ujme a nebude tu tak muset bloudit sama.* Slyšela jsem že zkoušky nejsou nejjednodušší ale jsem si jistá že je zvládnu. *Sui si byla skutečně jistá, s tvrdým tréninkem od jejího otce tak by se cítila dost špatně kdyby neuspěla.* Takže v Kumo vás učí byt gantlemani? To ráda slyším. *Pronesla a nasadila sladký úsměv. Narozdíl od jiných žen ona své ženské "zbraně" využívala dost. Byla si jistá že je to ku prospěchu a dostane tak to co chce.* O žádných místech jsem moc neslyšela ale už jen to počasí co tady máte je úžasné. U nás doma je to jen písek a slunce. Je to na umření. *Sui si skutečně už samotné počasí užívala jelikož ona prostě tu pitomou poušť nenáviděla.* Nechám to na tobě. Ukaž mi tedy nějaká zajímavá místa tady v Kumo. Já se tu prostě nevyznám.

*Blondiak sa na ňu len s úsmevom díval, nemôže naňho fungovať niečo, čo používal ešte pár rokov dozadu. No i tak súhlasil, že jej spraví spoločnosť, skutočne by si mal začať účtovať sprevádzanie po Kumo a mať to tak ako vedľajšiu prácu.* Určite ich zvládneš, keď som ich zvládol i ja. Písomná časť nie je nič hrozného, druhá časť, tam sa aspoň vyrovnáš s ľuďmi, ktorí ti pili krv a tretie kolo je len zápas, nejde tam ani o výhru ako ukázať svoje schopnosti, ale to isto vieš približne, nie? *On druhú skúšku skutočne čiastočne použil na to, aby sa zbavil človeka, čo mu pil na akadémii krv, no, bola to len sebaobrana. Aj keď mal doteraz v bedničke za knihami jeho čelenku spolu s čelenkou dieťaťa z Iwagakure, ktorého meno doteraz nepoznal.* Záleží od rodiny. Môj otec nie je z Kumogakure, takže má výchovu z iného miesta a doma nikto proti nebol. *Tak či tak bojoval na chz proti dievčaťu a chúďa dosť šikanoval... ani jej kekkei genkai jej nepomohlo.* Tak ti asi ukážem nejaké záchytné budovy a miesta, potom keď zostane čas a budeš chcieť, možno i nejaké zaujímavé miesta, ako podzemie, či niečo iné. *Navrhol jej, záležalo len na nej, aj keď dostal voľnú ruku. Záchytné miesta, aby sa nestratila a potom buď tom podzemie alebo Viadukt.*

Už jsem něco málo slyšela o tom jak zkoušky probíhají. Řekla mi to kamarádka kterou jsem si našla v Sunagakure. Misaki. *Usmála se na něj. Skutečně jí Misaki tehdy nějaké ty informace předala ale detaily moc nedostala.* Ukázat své schopnosti? Tak to je přesně něco pro mě. *Zaradovala se a prokřupla si klouby. I když na povrch může Sui působyt jako neškodná holčička tak uvnitř je ďáblice co se nebojí někomu rozít hubu.* V tom případě ty jsi měl nejspíš velice dobrou výchovu. *V tu chvíli jí došlo že se ještě ani nepředstavilia. Udělala lehké pukrle.* Jmenuji se Sui Nakamura. Kunoyichi Sunagakure no Sato. A tvé jméno? *Byl na ni hodný a slušný tak neměla přece jen důvod nebýt slušná taky. I když měla dost tvrdou výchovu nějaké základy etikety ovládala.* Budu ráda když mi ukážeš nějaké záchytné body. Máme celý den tak není kam spěchat. "Podzemí? Co sakra dělají v podzemí? To mají nějaké katakomby nebo co?" To podzemí zní taky docela zajímavě jen nevím co si pod tím představit.

Misaki? S tou som mal posledné kolo u chuuninských skúšok. *Zasmial sa. Chúďa, skutočne jej vredy nepomohlo ani jej kekkei genkai a on to mohol ukončiť skutočne tak veľmi rýchlo, ako len chcel, podstate mal proti nej úplnú výhodu vo všetkom, aspoň vtedy. Zhorel jej papier, ľad sa roztopil, nemusel bojovať z blízka a navyše mal svoje eso v rukáve, ktoré onedlho prestane byť esom. S tým sa však musel zmieriť, bola to skutočnosť a on si musel nájsť niečo nové, aj keď v to úplne pochyboval.* Jo, len ukážeš čo dokážeš, výhra je len taký malý bonus k tomu. *Zodvihol ramená. Skutočne to bol len malý bonus k tomu všetkému, on sa stal chuuninom, aj keď ďalej nepokročil veľmi dlho, no ale rozhodol sa na sebe pracovať.* Myslím, že áno, nebolo to nič hrozné a mám s oboma rodičmi veľmi dobrý vzťah. *Skutočne s nimi mal dobrý vzťah, ktorý by im mohol ktokoľvek závidieť, aj keď, už by sa mal konečne zbaliť a odsťahovať buď preč alebo vybudovať pivnicu pod domov a nasťahovať sa tam.* Moja neslušnosť. Konoruki Arita. *Ospravedlňujúco sa usmial, i on sa jej v rámci slušnosti uklonil, nemal dôvod jej neopätovať časť etikety, keď už si s ňou ona dala námahu.* Tak, ukážem ti záchytné body a potom pozrieme to podzemie, aj keď sú to viac menej len trosky a ruiny, ale je tam aj tak zaujímavo. *Trochu sa pootočil a rukou jej naznačil smer cesty.* Tadiaľ to. *Počkal kým sa trochu zrovná na jeho úroveň, nechcel ísť pred ňou, lepšie bude, keď pôjdu vedľa seba.* Kde tu bývaš? Budeme sa orientovať od tadiaľ, keď sa stratíš, aby si sa vedela vrátiť na miesto, kde máš zložiť hlavu na večer a máš tam viac menej svoje veci.

*Trochu ji urazilo že ona se mu představila ale on na nějaké představení kašlal ale co už.* Já ji zatím potkala jen jednou a to u nás doma v Sunagakure. Byl to krátký rozhovor ale dala mi nějaké užitečné informace. *Sui se skutečně už nemohla dočkat toho až se konečně bude moci předvést a ukázat co v ní ve skutečnosti je. Byl natěšená ale dobře taky věděla že do boje ji chybí ještě 2 zkoušky.* Dobrý vztah s rodiči? *Sui torchu posmutněla. Ona se svým otcem moc dobrý vztah neměla, spíš skoro žádný krov stejné krve.* Buď rád že máš rodiče co tě mají rádi. *Sui ukázala na jednu z vyšších budou opodál.* Tam jsem byla ubytována. Takže mě zajímá blízké okolí. *Sui se rozhlížela okolo ale zatím jediný záchytný bod co tu měla byla její ubytovna a hromová aréna. Doufala že tento muž jí osvětlí co tady v okolí ještě je.*