Kirigakure no Sato

*I pohled Kaede byl jiný, ale jakoby se spíše více obávala. Nejspíše poznala, že její slova jsou pro něj extrémně bolestivé, ale i tak se snažil svůj žal zamaskovat. V tento moment to však bylo nemožné, jelikož byl za celý svůj život až moc emocionálně vyviklaný.* "Já to tak moc zkazil, kurva fix. Proč jsem Ziru jen neignoroval, to by Kaede nepoznala mé skutečné já.. Tu trosku, který raději zemře, než aby zemřel kdokoliv jiný, na kterém mi alespoň trochu záleží." *Dante se zakašlal a všímal si, že Kaede si flecích na tom kabátu všimla. Ten kabát měli oba od doby, co začal jejich trénink. Vždy se převoněli tím parfémem, aby nešla cítit ta železitá vůně krve, která by z něj jinak linula. Když Dante otočil svojí hlavou ke Kaede, viděl v ní určitou formu teroru. Moc si uvědomoval, že toto vlastně způsobil on jen tím, že odhalil svojí pravou tvář a začínal k sobě cítit ještě větší nenávist.* "To kvůli mě je nyní Kaede smutná. Jakmile se rozloučíme, půjdu do pokoje a udělám tisíc kliků. Ne, to by bylo málo, udělám jich pět tisíc a jen s jednou rukou. Ano, to bude vhodný trest. A ještě si ani neošetřím ten hrudník, abych cítil alespoň zlomek bolesti, jenž nyní prociťuje Kaede. Ano, tohle přesně udělám. Musím se potrestat za to, že jsem jí málem donutil uronit slzu!" *pověděl si Dante v hlavě a začal jí utírat ten nos. Očividně to aroma bylo moc silné, že musela na chvíli zavřít oči. Avšak jí nejspíše aroma růží vonělo, protože se ještě nadechla a tu vůni nasála. Když jí chytí a sleduje její oči, za chvíli mu stisk opětuje a Dantemu dojde, že jsou na jedné lodi. Její dech byl neklidný, avšak se tomu stále snažila odporovat. On svůj dech odmítal krotit a dle dechu šlo poznat, že prožíval stejné emoce a pocity, jako Kaede. Když potichu poznamenala slovo "lavička", Dante jen kývl a společně se vydali k lavičce. Usmál se na ní se vší upřímností a bylo to oceněné úsměvu hodnému samotnému sluníčku. Její pohled byl k nezaplacení a on mlčel. Nebylo třeba mluvit, když pohledy mluví za vše, no ne? Společně si sedli a Kaede pátrala jen jednou rukou v batohu, jelikož druhou stále Danteho držela. I on jí nechtěl pouštět, protože by to pouto mohl zpřetrhat. Když vytáhla láhev s vodou, Dantemu docházelo, co asi chce udělat, avšak na to raději počkal, aby nebyl za horkou hlavu a chytrolína. Její slova jej nepřekvapí, avšak Dante měl jedno eso v rukávu. Každá z matek mu dala jeden kapesníček, to stejné Reisu. Chtěl jí ten čistý kapesníček dát, jen ne nyní. Dante jí ten kapesníček pokorně dal před víko láhve, aby se nemuseli pouštět. Když umytí kapesníčku společnými silami dokázali, Dante jí pomohl láhev zavřít a poté jí chytl i za druhou ruku a jen na ní pohleděl. Začal něco cítit v břiše, avšak bolest to nebyla. Na chvíli zavřel oči, avšak stisk nepolevoval. Nakonec jí pošeptal:* Kaede..? Vím, že jsem ti to již říkal, ale ve tvých očích jsem se nejspíše ztratil.. A již nikdy nechci najít cestu zpět.. *Nevěděl vlastně ani, co říkal. Cítil, že je to správné říci, i když nad tím ani vlastně nepřemýšlel. Avšak se bál reakce Kaede, jelikož v této situaci nevěděl, jak se chovat a to dělalo prostor pro chyby.*

*Společnými silami se jim povedlo umýt alespoň částečně ten překrásný  kapesníček. Pak se Kaede přesedla tak, aby se dívala Dantemu do očí. “Je jěstě méně zkušený než já, možná jsem mu jenom slovy hodně ublížila. Celou dobu byl tak smutný, ale přitom jsem jen říkala pravdu. Pravda ale někdy doopravdy bolí.” vzpomněla si na slova Izumiho, který, ačkoliv říkal pozitivní věc, byl velmi smutný. Možná to teď bylo podobné. Všechny romantické knihy světa jí nemůžou připravit na reálné situace. Nevěděla co…bylo jí líto Danteho za její chování. Za ty následky. Že byl smutný. Krev všude. A i přes to na ní koukal jako na svatý obrázek. “To jsem nějaká čarodějnice?” probleskla jí hlavou možnost, že by mohla na Danteho seslat nějaké uřknutí. Ale to byl zcela určitě holý nesmysl. Ale tak myslet si mohla cokoliv. Dante vzal do dlaně i druhou ruku. Kaede sledovala jejich dlaně a když zvedla pohled před sebe na svého společníka, začal mluvit. Nechápala. Slova jasně slyšela, a znala jejich význam. Ale nechápala, co udělala tak báječného, že by tohle mohl cítit a říkat. Věděl, co ta slova znamenají? “Možná to jen někde slyšel a opakuje….není možný, aby po tom, co kvůli mně trpěl, měl takové pocity. Já být na jeho místě, tak se snad nenávidím.” Párkrát zamrkala. Jestli to jsou její oči, proč jí vše odpustil, nejraději by si je vyškrábala. Bytostně jí vadilo, že byl kvůli ní zraněný. A i přes to na ní takhle oddaně koukal.* Dante… *Lehce se pousmála. I přes všechnu její nechuť sama k sobě, si nemohla pomoci.* Ty jsi vážně básník. *Dostala ze sebe s lehkým smíchem. Zapřela se o ruce, aby se mohla trochu zvednout a natáhla se k němu. Na vteřinku zastavila svůj obličej před tím jeho.  Zavřela oči a ještě více natáhla krk, aby mu věnovala malé pusinkové razítko na čelo. Pak se zase posadila před něj.* Neměli bychom ti ošetřit ta žebra? *Začala s jiným tématem. Měla neskutečnou potřebu mu vyprat ten kabát. Možná by mohla využít svého Fuutonu a rychleji ho vysušit. Sice to ještě nezkusila, ale mohlo by to teoreticky vyjít.*

*Když si Kaede přesedla, aby na sebe více viděli, Dante jí věnoval úsměv.* "Co se to se mnou děje? Tohle je špatné, není-li pravda? Její pohled je snad ještě více zabraný, avšak je to správně? Třeba bych měl právě mlčet a nechat mluvit své tělo. Ne, to je stupidní nápad. Kdo by se v této situaci řídil řečí těla, co mě to vůbec napadlo? Hlavně nepanikař, Dante, ať se to ještě nezhorší." *Pomyslí si a vzpomene si, jak mu matky vždy kladly na duši, aby se choval vždy nad věcí. Aby se choval vznešeně, jak je od něj očekáváno a hlavně, ať se nekamarádí s nikým, jehož status by nemohl využít pro svůj prospěch. Když se její pohled změní spíše na zamyšlený, Dante si uvědomí, že je možná až moc dlouho ticho. Nevěděl však, co říci a právě proto ještě nějakou dobu mlčel, aby budoval atmosféru. Nemohl od ní odtrhnout pohled a vlastně si ani nebyl jistý, zda by o to vůbec stál. Nakonec vyřkl svá slova, avšak si nebyl ani jistý zdrojem, ze kterého čerpal. Byla to však jeho mysl, jenž začala tyto myšlenky ventilovat, i když Dante jasně cítil, že zprvu by měl Kaede nějak ukonejšit, aby se necítila tak špatně. Vlastně ani nevěděl, co přesně se stalo špatného.* "Myslí si copak, že se na ní nějak zlobím? Snažím se jí dokázat pravý opak, avšak stále se mi to nedaří. Takhle vypadá beznaděj? Kvůli tomuto se nejspíše budu utápět v hořkém žalu navěky." *Konečně, nějaká reakce. Párkrát zamrkala a přitom vypadala tak roztomile. Když pronesla jeho jméno a ukázala úsměv, který vydal za celou krajinu ve slunečním světle, Dante nevěděl, co čekat. Když se usmívala a nazvala jej básníkem, Dante se začervenal a nepřerušoval jejich pohled. Když se najednou začala zapírat a trochu se zvedat, aby mu byla ještě blíže, Dante měl upřímný strach.* "Co se to sakra se mnou děje. Nemohu se hnout, i kdybych se snad na hlavu stavěl. Je to Kaede, nebo je tento pocit jen produktem mojí slabostí? Nevím, co se děje a přesto jsem strnul. Ale proč se tak moc přibližuje?" *To, co se dále stalo, Danteho příjemně překvapilo. Natáhla se k němu ještě blíže a políbila jej na čelo. Dante nevěděl, jak na to reagovat, avšak jeho obličej byl v odstínech rudé. Ten okamžik, ačkoli byl krátký, se mu v hlavě opakoval. S každým prožitím tohoto momentu cítil méně a méně bolesti. Povšiml si, že se Kaede opět posadila. Na její otázku s ošetřením Dante na ní chvíli civěl. Před chvílí mu dala pusu na čelo a teď se stará o jeho zdraví? Poté Dante pověděl:* Jak jsem říkal, Kaede. Nic mi není. A vůbec, dosti o mě. Měl bych se postarat o Tebe, aby jsi se cítila lépe. *Pronesl to s tou nejvyšší upřímností, protože vážně nechtěl vidět, jak se Kaede trápí.*

*Celé to bylo takové…mile zvláštní. Obě strany byly v rozpacích. Oba dva měli v hloubi duše něco, co neznali. A nejspíš ani ještě nějakou dobu nebudou schopni určit. Jedno ale bylo jasné. Pro Kaede tohle spojení nekončilo v Kirigakure. Dante se zdál být ignorujícím vuči jeho zranění. Ale Kaede nebyla. A spíš než jeho poraněná žebra a odpor ke zdravotnímu ošetření, jí v žaludku ležel ten kabát. Dante se k tomu všemu zajímal víc o její náladu, než sám o sebe. Né, že by jí to nelichotilo, ale za daných okolností….jí to spíš trochu štvalo.* Umíš se někdy starat víc o sebe, než o ostatní? *Sic to vyznělo až trochu hrubě, pokračovala.* Já jsem smutná kvůli mému vlastnímu chování. Za to si můžu já sama. A ty se namísto toho, abys zjistil závažnost svých zranění, která ti fyzicky můžou ublížit…řešíš moje pubertální emocionální výlevy. Dante, moje nálada se zlepší, až vypereme ten kabát a ty si alespoň sám zkontroluješ, jak jsi na tom. Pak budu doopravdy šťastná. *Usmáala se. Nebyla rozumná před chvílí, tak musí být rozumná nyní. Přeci jenom…co kdyby mu doopravdy něco bylo? Kaede nevěděla, že je to Taijutsu expert a tahle rána byla jenom jednou z mnoha, které už dříve schytal. Měla oprávněné obavy.*

*Když si Dante všiml, že Kaede byla stejně nervózní jako on sám, trochu jej to uklidnilo. Věděl, že mezi nimi pomalu kvetou nějaké city, jako z růže kvete a rozkvétá se malé poupě, jenž se chce světu ukázat.* "Proč se pořád zajímá o mě, ale proč? To ona je tu ta zraněná a já.. Já se s tím zraněním nějak poperu. Není to přeci takové, že ten úder by byl tak silný, že by mi rozdrtil všechny žebra a rozemlel je na jemný prach."  *Její oči stále pozoroval, protože se za nimi odehrávalo spoustu věcí. Některé z nich vyčíst dokázal, avšak i jemu došlo, že Kaede ukazuje jen to, co ona sama chce. Není jako Dante, že jej jeho oči prozradí. Možná i proto nelhal, protože by jej každý prokoukl. Když najednou promluví, Dante trochu cukne a v afektu jí pustí ruce. Nyní, když ukázal emoce, mohl myslet jen na jednu věc a tou byl trest.* "Zní celkem naštvaně, co teď udělá? Nejspíš prostě odejde, protože nemá za potřebí. Ty tupče, kdo stojí o kluka, který vyjadřuje své emoce. Možná by bylo i rozumnější, kdyby ti Zira tu hlavu vážně urazil." *Poté dále začala mluvit. Nechápal, proč byla smutná ze svého chování, však ona nic špatného neudělala. Minimálně ne z pohledu Danteho. To, že on neřeší své tělo a místo toho řeší její emoce, jej celkem zabolelo. Vzpomněl si na učení svých rodičů.* "Nikdy neprojevuj své emoce. Je pouze na ženách, aby je pořádně projevily. Ty tu máš být ten nestranný, který svojí nastávající, nebo kteroukoliv jinou, bez jakýchkoliv slov ochrání." *Nevěděl, co jej dělalo více smutného. Zda tato vzpomínka, nebo to, že Kaede pokračovala. Když by jí nejvíce udělalo radost vyprat ten kabát a aby se Dante sám zkontroloval, Dante si povzechne.* Víš, Kaede.. Moc rád bych odložil ten oblek, ale věř mi, že to není dobrý nápad.. Ještě by tě vyděsilo to, co by jsi viděla.. A ohledně mého zdravotního stavu, *přeruší Dante a jeho ruka mu sjede pod kabát. Trochu tam nahmatá místo nárazu a když ucítí něco teplého, trochu rozesmutní a ruku vytáhne. Rukavice je od čerstvé krve a Dante se trochu usměje, aby zakryl svojí bolest a selhání:* Takže, možná se jeden steh porušil, ale neboj se, krvácet dlouho to nebude. Jinak, nic není zlomeného, takže to bude maximálně trochu naražené.

*Poslouchala Danteho důvody, proč jí nevyhovět. Dávalo to smysl, ale stále…stála si za svým.* Když jsem viděla, jakým stylem jsi se vrhl do rány. A jakou silou tě tvůj Sensei trefil, tak si myslím, že si umím udělat menší představu o tvém stavu. *Nemluvě o tom, jak jí minule chytil ruce, když se mu cpala do oblečení. Jistě tam schovával obvazy zmírňující otoky a bolest.* Nezapomínej, že má matka je Medik. I když neumím lékařská Jutsu, umím základní péči o raněné. *Dante si rukou šmátral v oblečení a Kaede byla připravená na další vzpurnost z jeho strany. Krev, která byla na rukavici, jakoby překlopila misky vah a Kaede proste maličko ruply nervy a nasadila neústupný tón. Stejný, jakoby použila její matka. V očích měla pro Danteho jenom pochopení a podivné milé emoce. Hlas ale měla doopravdy odpovídající její panovačnosti.* Okamžitě si to sundáš a ránu převážeme, dobrovolně, nebo tě k tomu donutím. Je to na tobě, Dante. Nejsem tak silná, ani rychlá, ale stále mám esa v rukávu. A navíc… *Hrábla do batohu. Chvíli byla sebejistá, jakoby jí svět ležel u nohou. V druhé chvíli byla jako křehký kvítek.* Kde mám lékárničku? Vždycky jí nosím…. *Vykulila oči a div se v batohu neutopila. Omluvně se otočila zpátky k Dantemu.* Musíme zpátky na Hotel. Nechala jsem tam lékárničku. Ale alespoň tě mohu ošetřit v soukromí. *Usmála se, upřímně. I když jí v hlavě zazněla Zirova slova o počtech účastníků tohoto “výletu”, hodlala se o Danteho doopravdy jen postarat, co se zdraví týče. A ten kabát by doopravdy zasloužil vyprat.*

*Když si Dante všímá, že jeho slova mají nulovou váhu, jen si oddechne, protože má stále nějaké výmluvy v rukávu. Když poví, že viděla sílu jeho úderu a že si umí věci představit, Dante si v hlavě pomyslel:* "Ne Kaede, ty opravdu nemáš tušení o zraněních, co zužují tohle tělo. Kdyby jsi věděla, nejspíše by jsi se se mnou nekamarádila, protože by jsi si myslela, že jsem nějaká mlátička a s každým se jen a pouze peru." *V tomto si byl dost jistý svojí pravdou, protože tělo měl, až na obličej, téměř celé obvázané. Když Kaede zmíní, že její matka je medik, Dante jí na to pokorně odpoví:* Věřím, že jsi od ní spoustu věcí pochytila. Ale abych ti pravdu řekl, většina mých misí byla v nemocnici, kdy jsem se o raněné přímo staral. Dokáži odhadnout věci a věř mi, že mi bude stačit jen se přes noc vyspat. *Těchto slov lituje, když se na rukavici objeví krev. Kaede to očividně již psychicky nedávala a Dante se jí vlastně ani nedivil. Kdyby to bylo naopak, dost možná by jí prostě vzal do náruče a odnesl někam na léčbu. Její hlas jej překvapil, protože zněla, jakoby jí patřil snad celý svět. On takový typ lidí neměl vůbec v lásce a dokonce to byl i důvod, proč se poprvé doopravdy porval až do krve. Když zjistila, že si nechala lékárničku v hotelu a chtěla tam zajít, Dante se na ní podíval. Musel se krotit, protože na ní chtěl za ten výlev zařvat, avšak v očích se mu zračilo stále to tajemno. Po chvíli jen odpověděl:* Kaede, dokážu se do kupy dát samotný. Věř mi, nic to není, jen jsem dostal menší ránu.. *Jde poznat, že to Dante myslí upřímně. Tohle bylo jen pohlazení ve srovnání s tím, co dostává normálně on při tréninku.*

*Nemohla tušit, co dělal na misích. Nemohla tušit, že tohle bylo ještě slabé sousto. Jak taky? Chtěla to vědět, a přitom neměla jak. Litovala na vteřinku, že se narodila do jiné vesnice? Ano. Mělo to smysl? Nemělo. Nedala se jen tak. I přes Danteho slova…věřila mu. Věřila jeho schopnostem. Nepochybovala. Ale co oči nevidí….jednoduše nevěřila tomu, že krev na dlani je jen něco, z čeho se vyspí. Však jí samotné se hloupá řezná rána na břiše hojila měsíce a stále tam měla jizvu.* Já…věřím tvým schopnostem. Ale nevěřím tomu, že se ti rána zacelí přes noc. Co když se zanítí, každá minuta teď může znamenat velký rozdíl v hojení. To přece sám víš. *Zkusila to ještě naposledy.* Alespoň převážeme tu ránu, prosím. *Byla z něho v tomhle doopravdy zpufalá.* Za pár dní začne druhá část. Nevíme, co se bude dít…když budeš mít zánět v těle, může se to celé pokazit… *Ani nechtěla myslet na následky, které by mohla jeho chvilková slabost mít. Sora při druhé zkoušce poprvé zabil. Co by mohlo potkat je? Možná i něco horšího.*

*Jejich pohled se opět a zase střetl, avšak nyní v tom spatřil trochu nedůvěry. Nemohl se jí v tomto vůbec divit, přeci jen, mohl jí lhát. Při tom pomyšlení jej však zamrazilo, protože si představil, že by vůbec na něco, jako je lhaní, měl žaludek. Smutek začal ovládat její oči a modř se začala třepotat z důvodu, který on neznal.* "No, je fajn, že mi nejspíše věří, ale jak mám vědět, že to jen nehraje? Nemusí mi věřit, že jsem snad polovinu mého dospívání strávil v nemocnici, kde jsem pomáhal raněným. Také nemusí a nebude vědět, že jsem byl u strýce, když mu konstatovali smrt. Tohle se nikdo nedozví," *ovládnou Danteho myšlenky, avšak je přeruší sladký hlas Kaede. Když mu vyjádří důvěru, avšak poukáže na věci, které by jej mohli celkem podělat, Dante si začne představovat, co by to mohlo vlastně znamenat. Nakonec Dante odpoví:* No dobrá tedy, zajdeme do toho hotelu, ale pod jednou podmínkou. Jen na chvíli půjdu do pokoje, abych si odložil věci a vzal si na sebe něco více, ehm, adekvátního. Převážeme tu ránu, ale pak mi slíbíš, že mi daruješ ten nejkrásnější úsměv, který tomuto světu můžeš darovat. *Chtěl a musel se zbavit těch obvazů, co měl po celém těle, takže do pokoje musel. Kdyby jej takto Kaede viděla, nechtěl si ani představovat její reakci. Když začne mluvit o zkouškách, Dante jen kývl a pověděl krotce:* Jistě, Kaede. Máš pravdu, nad tímto jsem nepřemýšlel. *Uzná Dante a zvedne se z lavičky, připraven odejít.*

*Dante se ještě chvilku zdráhal, ale nakonec souhlasil. Na Kaede bylo vidět, že jí spadl kámen ze srdce. Doopravdy se jí ulevilo. Nechtěla se s ním dohadovat a už vůbec ne o “malichernostech”. Však kvůli tomu taky přestala mluvit o kabátu, ale primárně řešila jeho zranění. Spolu s Dantem se zvedla. Vzala si batoh a rozešla se směrem k hotelu.* Dobrá, tuhle nabídku beru. *Pousmála se a její ruce zase zasvištěly do kapes. Spokojeně pochodovala k hotelu. Malá výhra jedné malé bitvy. Kaede:Dante 1:0, Zira:Tihle Dva 10000:0. * Sensei je na tebe takhle přísný vždycky? *Optala se. Bylo jí jasné, že né každý sensei je laksní pohodář, se kterým je trénování spíše debatní kroužek spojený s terapeutickým sezením. I když Gyo občas uměl bejt nepříjemnej - jak by Kaede řekla v přítomnosti starších Geninů, aby byla hustá - jako xicht první Hokage. Ale Dante by to nepochopil. Stejně jakoby asi nebyl úplně spokojený s její mluvou.* Můj sensei nás nikdy neuhodil, ani při tréninku….asi je to tím, že se zaměřuje i on sám, spíše na Ninjutsu. *Zamyslela se…proč by ale jejich různorodý tým měl senseie, který se zaměřuje jen na jednu věc? Musela zjistit, co za tím je, až budou zpátky v Konoze.
Hotel nebyl daleko, takže se jeho obrys v mlze začal zjevovat vcelku brzy.* Mám jít s tebou do pokoje? *Optala se Kaede. Trochu tišeji. Měla obavy, že by Zira mohl číhat někde okolo.*

*Když nakonec souhlasil, Kaede si oddychla a Dante to zaznamenal* "Takže jí na mě opravdu záleží, co? Ale jo, vypadá to tak. Matky, otcové, neměli jste pravdu. Když ukážu své emoce, tak na mě všichni nebudou jen hnusní a nebudou do mě jen ještě více kopat,"  *pomyslel si Dante triumfálně společně se začali zvedat. Když Kaede přijme Danteho podmínku, opět se na ní usměje a řekne:* Moc ti děkuji, Kaede. Jen málo kdo by udělal takové kompromisy. *Bral to ze svého pohledu. Vždy mu bylo něco nakázáno a on to prostě musel udělat. Od té doby, co však všichni zmizeli, to bylo jiné a Dante se možná proto i trochu otrkal. Když se jej Kaede zeptá na Ziru, chvíli mlčel, protože nechtěl znít jako slaboch. Nakonec si však uvědomil, že Kaede již řekl věci daleko horší, takže jen vydechne a poví:* To, co předvedl dnes.. To nebyl ani trest. Když trénujeme, je to vždy mnohem horší. Jedno pochybení a nemá mě problém hodit o stěnu. Jednou mě dokonce hodil přes celou trénovací oblast, protože jsem nesplnil nějaký časový limit. Myslím si, že se jednalo zrovna o běh. *Dante to řekne však úplně bez starostí, jakoby tohle, co jí popisoval, byl jeho denní chleba. Jakoby všechny tělesné tresty, které zažíval, byly jen a pouze nějakou zvrácenou formalitou. Když však poví, že její sensei se spíše zaměřuje na techniky, Dante kývne a poví:* Možná je to tím, no. Ale asi buď ráda, nic extra příjemného to není. *Když došli k hotelu a Kaede se otázala, zda by měla jít s ním do pokoje, Dante jen zavrtí hlavou a poví:* Ne, já půjdu do pokoje a dám se trochu do kupy. Potom přijdu do tvého pokoje. Mezi tím, co se budu dávat dohromady si asi nachystej ty své věci, dobře? Tohle zvládnu sám. *Ihned poté otevře dveře, aby Kaede mohla vstoupit jako první. Nakonec se od ní odpojil, aby šel do pokoje svého. Sundal si ze sebe ten hábit a podíval se na sebe do zrcadla. Viděl jen kluka, který byl, až na hlavu, celý v obvazech.* "Tak jo, Dante, tohle zvládneš," *povzbudí se v myšlenkách a začne si obvazy sundávat. Je to bolestivý proces a Dante nejednou sykne v bolesti. Když je vše u konce a on se znovu podívá na svůj odraz, sám se vyděsí. Měl po celém těle modřiny a podlitiny. Tam, kam se Zira trefil, byla otevřená rána o velikosti malíčku (samozřejmě na délku), avšak se již začal tvořit strup. Kašlal na to a vzal si nějakou tmavě rudou košili a delší, černé kalhoty, které mu Zira zabalil. Jeho kůže na rukou byla až moc bledá a od loktu dále byl celý pomlácený.* "No sakra, ještě si Kaede bude myslet, že jsem nějaká oběť domácího násilí," *zavtipkuje si pro sebe a zaklepe na dveře, které vedou do pokoje Kaede.*

*Kaede se usmála. On to žádný kompromis nebyl. Byl to obchod. Tak na to nahlížela ona. Výměnný obchod. A nakonec úsměv bylo něco, s čím mohla plýtvat. Nebyla to slova, která je třeba si předem rozmyslet.* Není za co. *Pousmála se. Cesta ubíhala, ale jeho bezstarostnost bylo něco, co Kaede sebralo slov. Jak jako hodit o stěnu, jak jako prohodit celou oblastí? Doslova civěla. Bylo na ní vidět, že by i něco řekla. Ale ona nevěděla co. Jo, srovnání jejich Senseiů bylo přesné. Gyo prostě nebyl celkově ani na tresty. Používal na Kaede ale psychologické přístupy, na které mu vždy skočila.* No řekněme, ze Zira má trochu zvláštní postupy. *Konečně ze sebe něco vyloudila. Jasně, přece by se nechtěl převlékat před ní. Tak tedy na jeho návrh přikývla hlavou. Každý do svého. Kaede jen musela doufat, ze si tu ránu ještě víc neroztáhne. Ještě mu řekla, který pokoj je jejich. Sama šla do pokoje, začala se hrabat ve věcech.* Hledáš něco? *Izumi ležel na posteli za paravánem. Kaede sebou škubla, jakoby viděla ducha.* Hmm, lékárničku. Nevím kam zmizela. Já si jí vzal. *Kaede šla za ním a vzala si od Izumiho lékárničku. Vypadal tak zvláštně. Takhle ho ještě neviděla. Byla teď trochu rozpolcená. Jestli tu zůstat, nebo jít.* Zvládneš to tu ? Jasný. Jdi. *Kaede vyšla z pokoje ještě dřív, než Dante dorazil. Opřela se o dveře. Přemýšlela, o čem to všem vlastně vůbec je….tohle všechno. City především. Dante se už vyřítil u schodů.* Sem jít nemůžeme. Musím tě ošetřit někde jinde. U vás nejlíp. Ne tady na chodbě. To bude rychlovka. Za pět minut budeme pryč. *Prostě mu to tak oznámila.*

*Když Kaede podotkne, že má dle ní Zira zvláštní postupy, jen si v hlavě představuje jeho první trénink. Byl to ten trénink, kdy jej poprvé někdo mentálně a zároveň i fyzicky zlomil v jeden okamžik.* "No jo, Kaede, kdyby jsi věděla, že tohle je jen špička ledovce, ani nevím, co by jsi dělala. Nejspíše by jsi se už se mnou ani nebavila." *Když Dante vybíhal schody, uvědomil si, že si zapomenul jednu podstatnou část oblečení a to byly boty. Perspektivě, ponožky. Na ty obvázané nohy se dávaly hodně blbě, takže na ně nebyl moc zvyklý. Vešel tedy do pokoje a nasadil si ty ponožky. Ještě jednou se podíval do zrcadla a trochu si košili rozepnul. Nevypadal vůbec zle, ale to ani nehledal. Co jej trochu dělalo smutným byl fakt, co se pod tou rudou košilí skrývalo. Už počítal s tím, že Kaede jej trochu uvidí a má celkem strach z té její reakce na modřiny, podlitiny a jizvy.* "Hele, Dante, říkala že byla u mediků, ne? Tak určitě viděla daleko horší věci, než je toto," *uklidňoval se a rozeběhl se o patro nahoru. Když vešel do jejího patra, Kaede se opírala o dveře. Šel k ní, avšak její slova jej zarazila. Když věděl, že jej nežádá, ale prostě mu to sděluje, jen pokrčil rameny a pověděl:* No, nevím, zda to u nás bude nejlepší. *Když Kaede pověděla od "U vás nejlíp" a dále, všiml si, že zrovna po schodech šel Zira. Očividně to slyšel, ale jakmile Kaede domluvila, hned zmizel.* "Ach jo, tohle bude ještě vysvětlování," *Dante nakonec povzdechl a řekl:* Když myslíš, že to bude na pět minut, tak tedy jdeme, ale rychle. *Dante jí vzal za ruku a rychle s ní šel do jeho pokoje. V pokoji nikdo nebyl, ale zároveň zmizely ty obvazy, takže tu Zira byl. Pokoj byl velmi uklizený a Dante se na Kaede otočil:* Takže kde? Koupelna nebo pokoj?

*Kaede si všimla, že byl oblečený mnohem…lidštěji. Bylo jí to celkově sympatičtější, než ten vrahoubský, krví nasáklý, kabát. Přikývla.* bude to fakt rychle. Slibuji. *nechala se čapnout za ruku a spěchala s ním. Bylo jí jasné, že by mohli mít více problémů, ale co je vynadání oproti možné infekci? Nic. Jakmile vešli do pokoje., uzavřela mysl vnějším vlivům a hned rozbalila lékárničku na posteli. Stoupni si tady. Ať jsme rychle pryč. Naštelovala ho tak, že byl zády ke dveřím, zatímco ona seděla na posteli a vybalovala obvazy, obvazový polštářek a zdravotní tejpu. Nastříhala pásku na malé mašličky, které použije namísto šití. Je to rychlejší, a vlastně i skoro stejně efektní. Desinfekci si dala hned vedle vatových kuliček.* Jsem připravená, ukaž mi ho. *Samozřejmě tak minutu tohle připravování trvalo. A slovem “ho”, myslela zranění. Ještě u toho ukázala na Danteho žebra. Hned, Jakmile spatřila jeho tělo, se dala do práce. Dezinfekce na vatové kuličky, pořádně ránu vydezinfikovala. I její blízké okolí. Stáhla tejpovými mašličkami ránu k sobě. Doopravdy pevně. Použila jich i více, než bylo nutně třeba. Jistota je jistota. Pak přiložila obvazový čtvereček na ránu a přilepila ho.* Ještě tě obvážu. *Dala se do obvazování celých žeber. Na každé podlitině, odřenine, malé modřince, se zastavila pohledem. Jizvy, těch tam bylo nespočet po celém těle. Nekomentovala to. Bylo na ní vidět, jak se soustředí udělat svou práci nejlépe jak zmohla. Ale i tak její oči vypověděly za všechna slova. Smutná. Se svou jednou jizvou na břiše si připadala směšně. A to tenhle kluk ještě ani neokusil nebezpečí misí vyšších hodností a už byl jakoby si z něj někdo dělal boxovací pytel.* Nejraději bych tvému Senseiovi něco řekla…ale dnešek mě naučil, kdy je lepší být potichu. *zašeptala, když dokončovala ovazování. Jakmile měla hotovo, sbalila věci tak nějak neuspořádaně do tašky. Na rovnání nebyl čas.* už můžeme jít. Ať nemáš potíže. Vidís? Ani pět minut to nebylo. *Zasmála se, když se chystala vyrazit ke dveřím.*

*Když Kaede poví, že to bude rychlé, Dante se na ní jen lehce pousměje. Kupodivu se Kaede nechá a cesta je o to rychlejší, než by Dante čekal.*  "No, je mi jedno, jak dokážeš být rychlá. Teď je u nás důležité, abychom byli rychlejší než Zira. Jak ho znám, tak by ještě udělal nějakou ostudu a to je věc, kterou si tady na zkouškách nemohu dovolit. Navíc, má klíče od mého pokoje, takže pokud má podezření, tak to bude opravdu nemilé překvapení." *Když byli u dveří pokoje, tak rychle odemkl a společně s Kaede vešli do pokoje. Když začala vybalovat svojí lékárničku a všechno to další příslušenství, Dante si jen povzdechl, protože toho vytáhla prostě moc. Byla to jen jedna menší ranka a ono z toho dělala katastrofu. Když vidí desinfekci, prohlédl si i etiketu a k jeho smůle to byla ta, co štípě jako prase.* "No tak to bude super. Ne jen že jí ukážu své tělo, ale ještě k tomu to bude štípat jako kráva. Ale v klidu, Dante, ty se ovládneš a nevyužiješ žádná nevhodná slova. Můžeš klít jen ve své mysli," *ujišťoval se Dante a v tom Kaede řekla, ať "ho" ukáže. Dante se na ní podíval nechápavě, protože si myslela, že nějakým způsobem přišla na existenci Reisu, ale pak mu ukázala na žebra. Když začala skrze vatové kuličky nanášet desinfekci, Dante se raději díval bokem. Sice to šlo pořádně cítit, ale alespoň to neviděl. Když ta muka skončila, Dante se v mysli zapřísáhnul, že bude raději využívat bylinné obvazy než tuto nelidskou kapalinu. Když sáhla na ty mašličky, Dante jí zarazil.* Ne, tohle využívat nemůžu. Víš, kdybych to měl na sobě a bojoval, akorát by to více tu ránu zvětšilo. *Tohle řekl velmi přísně a tentokráte byl ten neústupný on. Raději sáhl pod polštář, kde skrýval svojí "medicínu" a jednou si lokl. Poté si vzal nějaký kovový předmět, který se v pokoji nacházel a vzal si zapalovač. Ten řádně nažhavil daný objekt a za hnusného zasyčení si jej přiložil k ráně.* "No do háje. Kdybych si představil, že bych měl ty mašle na hrudi a aktivoval bych Hachimon.. No, zřejmě bych potom asi vykrvácel," *uvažuje Dante a podíval se na ránu. Už vypadala více v pohodě, rozhodně lépe, než když tam byly ty stehy. Když zmíní obvaz, Dante jen zakroutí hlavou a poví:* Hele, obvázat se dokážu sám. Navíc jich mám pro tyto případy mnoho, takže nebudeme plýtvat tvými zdroji. *Opět to řekl nekompromisně. Košile se samozřejmě válela na posteli, přeci by si jí na tu chvíli zase nenasazoval. Když šel do skříně, kde si tajně schovává své rezervní, bylinné obvazy, co mu dávali na tajno v nemocnici. Když viděl, že se ve skříni ukrývá Zira, vyskočil zpět na postel. Myslel si, že Kaede sleduje své okolí, ale to se Dante přepočítal. Společně s ní spadl do postele a samozřejmě šli věci, jako je lékárnička a podobné věci, spadly. Zira se před nimi hned zjevil a v tom se otevřely dveře. Tam vstoupil nějaký shinobi, kterého Dante nepoznával.*  "A do prdele, Ziro, co jsi to způsobil?" *Bědoval Dante a snažil se vymotat z Kaede. Tím pádem a jak Dante padal neklidně, tak se s Kaede zamotali, jako nějaký preclík.*

*Kaede jen koukala. Dante snad poprvé vypadal, že přes něco nejede vlak. Jen zvedla ruce a nechala ho si dělat, jak uznal za vhodné. Smrad z vypalování byl něco. ale co nadělala, nechtěla se dohadovat s Dantem a zdržovat se tak od toho, aby unikli problémům s jeho senseiem. Byla si jistá, že kdyby ho nedokopala k tomuhle, tak by si to ani neošetřil. Byla tedy ráda, že i přes nesrovnalosti s představami, bylo po jejím. *Dobře, klidně ti to ale ovážu, kdybys chtěl. *Začala si rovnat věci zpátky do toho vaku. Ale tentokrát hezky, protože na to měla více času. Danteho ve skříni si nevšímala, však co by tam vykoukala? Tedy...nevšímala, až do okamžiku, kdy uslyšela jakési dupnutí následkem Danteho odrazu, stačila se pouze otočit jeho směrem. Dante dopadl přímo na ní. Do měkkého. Cítila jeho koleno někde mezi stehny, loket v břiše. hlavu bůh ví kde. Sama byla celá pokroucená. Nezmohla se na nic, než na bolestné kníkutí. ale furt se snažila být tiše a nedělat hysterku. Ve snaze se vyprostit se ještě víc zamotala a omylem strhla si Danteho, který se snažil o totéž.* Počkej! *Měla i oči tak zamotané, že jí trvalo se zorientovat. Zvedla se tak hloupě, že omylem zarazila svůj, na 14 let docela dospělý, hrudník do Danteho obličeje- Otevřely se dveře.* Kaede?Sensei? *Civěli na sebe jako opaření, jeden jak druhej. Gyo a Kaede. Ta chytila Danteho hlavu a trochu ho od sebe odstrčila. Nohy ale měla podivně zamotané.* Sensei....to není ja- Mělas říct hned. *Gyo vytáhl z kapsy nějakou krabičku a z ní pytlíček, Kaede dosud neznámý, Dantemu už vůbec ne známý. Možná tak Zira mohl pochopit, co Gyo držel mezi prsty. Ten (Gyo), se rozhlédl po místnosti.* No moment....vy jste tu celou dobu? *Otočil se na Ziru.* Šmírujete mojí studentku? *Zasmál se přes masku. Gyo...až zbytečně flegmatický.* Sensei, tak to není! Jen jsme ošetřovali jeho rány! *kaede se snažila vykroutit z postele a spíš se jí ještě zamotaly nohy do prostěradla, takže když už se dostala nějak k okraji, tak z něj sjela jako housenka v kokonu na zem. Ze země sledovala Ziru a svého senseie.* Já to vzdávám fakt... *Byla rudá...no kdyby jí někdo sundal oblečení, až na zadku. Ta ostuda.* Snad se to máma nedoví...

*Dante měl chvíli před očima temno. Netušil, co se právě stalo a na co vlastně spadl.* "Takhle divná ta matrace nebyla, ne? Co se tu vlastně ksakru stalo," *přičemž Dante odlepil svojí hlavu a viděl, kam dopadl. Přímo na Kaede a zbytek nebyl úplně nejlepší. Koleno měl nějak divně, jakoby jí chtěl tím kolenem nakopnout někam a loket měl v jejím břichu. Když si uvědomil, kde měl hlavu, celý zrudl a podíval se na Kaede. Jeho výraz byl vyděšený, protože tohle vážně nechtěl způsobit. Dante se z tohoto snažil dostat a o to samé se snažila i Kaede. Bohužel, oba na to šli jiným způsobem a tak to skončilo, že byli v sobě zamotaní více a pak ještě Kaede udělala manévr, který Dante nečekal a nakonec to skončilo tak, že byla Kaede na Dantem. Kaede řekla, ať Dante počká, avšak Dante jí na to oponoval:* Ne, vždyť to máš všude, nech mě ti to sundat. *Myslel to povlečení, protože jí to zakrývalo snad celou hlavu a Dante měl strach, aby se nepřidusila. Nechal jí tedy na něm sedět, ale on si alespoň sedl, aby se zorientoval lépe a mohl případné ostré předměty nějak odstrčit, aby si neublížili ještě více. V tom sebou Kaede prudce cukla a snažila se zvednout, avšak mu zarazila obličej do jejího hrudníku. Dante chvíli nemohl dýchat, avšak se nemohl ani ohnout zpět, protože pořád měl kosti a ti mu bránili. Jen slyšel, že zaznělo její jméno a oslovení sensei, takže Dantemu došlo, k čemu se tu schyluje a vůbec se mu to nelíbilo. Dante se nakonec, s pomocí Kaede, mohl konečně nadechnout a ihned se podíval na tu čtvrtou osobu.* Zdravím, Sensei-sama. Tady Kaede-chan mi o vás říkala.. A musím říci, že jste jí slušně vychoval, *pověděl Dante trapně, protože se mu tato situace nelíbila. Ani se nemohl zvednout, protože byli s Kaede nohami svázáni. Když Kaede poví, že to takhle není, avšak její sensei to vzal překvapivě v pohodě a dokonce vytáhl nějakou krabičku. Když se na ní trochu zaměřil, byla to podobná krabička, kterou si kupovali v tom butiku, když zrovna lidi nechtěli pít. Dante se snažil vykroutit, avšak Kaede mu to nedovolovala jejími pohyby. Nakonec uslyší, že si její sensei všiml Ziry, ale místo toho bojoval s prostěradly jako o život.* No ano, jsem tu celou dobu, *pověděl Zira až přehnaně klidně,* A já nešmíruji vaší studentku. Spíše jsem dával pozor na mého chráněnce. *Poté se Zira uchechtne a poví:* Ale to jsem ještě zdůrazňoval, ať se nevrátí tři. Myslel jsem, že u sebe gumu měla. *Dante se na něj nechápavě podíval. Když Kaede poví, že jej jen ošetřovala, Dante jí chtěl podpořit. Co tomu však osud nechtěl, zrovna v ten moment se Kaede do prostěradla zamotala ještě více a společně s ní i Dante sjel s postele. Dopadl přímo vedle ní, avšak zkusil poslední trik. Vykopnul to prostěradlo, aby se uvolnil, avšak efekt to mělo opačný. Využil až moc velkou sílu a kvůli tomu se hlava Kaede ocitla na jeho hrudi.* No jo, ošetřovala rány, *ozve se Zira a podívá se na Gyo,* Takhle tomu mladí říkají? Nebo je to trend jen u vás? *Dante poslouchal, že to Kaede vzdává a on si jen povzdychnul:* Kaede, jsi celá rozcuchaná, nech mě ti to zpravit. *S těmito slovy jí začal zpravovat vlasy a všímal si, že oba byli stejně rudí. Ihned po jejích dalších slovech před ně Zira předstoupil a zeptal se:* Takže, jak jde ošetřování? Nechtěli byste, abych na vás rovnou položil peřinu? *Šlo poznat, že to bylo mířeno vtipem, ale v tento moment to bolelo i Danteho.*

*Gyo se smál jakoby se díval na estrádu. Dokonce si musel sundat masku z obličeje, protože se málem přidusil. Kaede to ale přišlo, že doslova bojuje o život.* Dante! Ach bože to - ouch, pozor! *Vyhrkla. Během chvíle byli na zemi. Zira se zdálo, si to náramně užíval, Gyo se držel za břicho. Dante jí trhl prostěradlem tak, že jí v podstatě vykopl na sebe. Kaede vyvalila oči. Ještě před chvílí měla hlavu na zemi, teď čelem praštila Danteho do žeber, zase...chudák. Skončila sedíc na něm a on jí dával vlasy stranou.* Kde by to vzala? U nás se to prodává od patnácti, a já jí nic nedával. Mělas mi říct hned Kaede! Dostala bys výchovnou, na tohle máš ještě čas. *Kaede mrkala na rudého Danteho a pak se podívala nad sebe. Zira tam stál a čučel na ně s posměšným výrazem. Gyo si stoupl vedle něho a položil mu ruku na rameno.* Kdyby mi někdo řekl, že budou zkoušení z tohohle, myslíš, že by to dělala tak špatně? Podívej, jak je rudá...Nevztekej se Kaede! Dospělí se baví. *Kaede chtěla oponovat. Dante jí furt patlal na vlasy. Chytila ho za ruce a zkusila se zvednout. Stála zamotané nohy jí to ale nedovolovaly. No on tomu Gyo taky nepomohl, protože se sehnul a plácl jí do hlavy. Kaede se zase natáhla, opět končíc hrudníkem na něčím nose.* tak chceš tu gumu nebo ne? zkazil jsem ti den co? Nechci! K čemu mi to je? *Zavrčela Kaede, odkopávající prostěradlo.* Však ona ani neví, na co to je...tak jak by to mohla umět používat. *Podíval se Gyo na Ziru.* Tady se nemáme čeho bát, jsou tak tupí, že by ani nevěděli, kam si co strkat, aby byli tři. *Poplácal Gyo Ziru po rameni.* Tak žhavě bych to neviděl. *Natáhl ruku a chytil Kaede za mikinu za krkem a prostě jí vytáhl do vzduchu. Kaede se na něj mračila, jako malá čivava vzteklá. Ale řeč těla byla jasná - rezignovala.* Mám si jí odnýst, nebo jak teď? *Gyo čekal na vyjádření Zirovo.*

*Dante sledoval, jak se její sensei náramně baví a že si dokonce musel sundat tu jeho masku. Když Kaede začala mluvit, Dante jí oponoval:* Hele, kdyby jsi mi dovolila se více hýbat, možná bychom se ze sebe dostali, *Náhle však již padali na zem a Dante sebou vzal i to pitomé povlečení. Slyšel jejich smích a to jej celkem iritovalo, proto možná kopl až moc silně. Kaede letěla na něj snad více rychle, než byla schopná běžet normálně a když na něj dopadla, jen si hlasitě oddychnul, aby bolest zamaskoval. Místo toho jí začal dávat vlasy stranou, ať neudělá nějakou další chybu kvůli absenci zraku.* No já nevím, kde by to vzala. Třeba od někoho staršího? Mohla to sebrat i rodičům, co já vím, čeho jsou tito mladí schopní. *Dante sledoval Kaede, jak na něj mrká a ve stejný okamžik se zvedl pohledem, jako právě Kaede. Všiml si, že je ti dva sledují. Gyo položil ruku na Zirovo rameno a ten jej jen neodstrčil, jako ty ostatní.* "Asi si museli padnout do noty," *pomyslel si Dante. Trochu nechápal, o čem se vlastně baví, ale nutilo jej to se červenat ještě více.* No, ale podívej se na ní. Už z něj strhla košili, takže šla tím správným směrem. Jen asi pravda, tohle trochu nedomyslela. Ještě zapomenula na sebe, *uchechtl se Zira a sledoval bezradného Danteho.* Hele, Dante, jednou ti budu muset dát lekci o ženách. Ale na jedenáctiletého je tohle výborná práce, *pověděl posměšně a sledoval, co se bude dít dál. Kaede mezi tím Danteho chytla za ruce a pokoušela se vstát. Její pokus však byl zmařen prostěradlem a jejím vlastím senseiem. Na Danteho zase spadla hrudníkem, ale tentokráte to nečekal a Kaede jej srazila až k zemi. Šlo poznat, že to nebyl zrovna tvrdý pád, avšak nyní oba na sobě leželi.* Ehm.. Kaede.. *začal Dante,* začínáš mě tlačit v oblastech, kde to není příjemné.. *Byla to pravda, jelikož její stehno bylo na jeho břiše a koleno měla špetku níže.* No jo, když to neumí využít, tak bychom z toho měli ještě trable mi, že jsme je neuhlídali. Kdyby to tedy uměli pořádně, *Dodal Zira a usmál se na Gyo. Na jeho další slova dodá:* No to sice jo, ale jsou takový nešikové, že kdyby na mého chráněnce vaše studentka spadla pod jistým úhlem, zjistili by to moc dobře. *Když poví, že to tak žhavé není, Dante se stále snaží dostat Kaede ze sebe.* No jo, ale podívaná to je skvělá. Jsem zvědav, kam by to dopracovali, *zazubil se Zira a poplácal zase na rameno jemu. Když Gyo vzal Kaede, Zira sebral Danteho, který byl rozcuchaný, udýchaný a rudý v tváři. Dante se na ně díval nechápavě, přeci jen, byl na tohle moc mladý a tyto věci neslyšel ani z doslechu.* Hele, já pro mého chráněnce žádný plán nemám, takže pokud nemáš i něco pro svojí studentku, klidně je můžeme spolu pustit ven. Jen, možná použiji Kage Bunshin, abych je uhlídal.

Kaede nekrade. Ve vesnici ji všichni znají, hned by měla problémy. Takže by jí to musel někdo dobrovolně dát. Což se nestalo. Máš gumu Kaede? Co je sakra ta guma? *Vyprskla. Koleno v Danteho rozkroku dala okamžitě na stranu* Sensei ale fakt.. *Zoufalství v jejím hlase nabíralo obrátky.* No jo, tak to je na dobrý cestě, pravda. Ale doku maj spoďáry, tak jsme v suchu. A ten tvůj kluk je taky na suchu. *Gyo se rozesmál sám svým vyspělým vtípkem. “Haha blbečku.” zamručela Kaede v mysli. Kam by to dopracovali? K odchodu přece. Kaede vážně měla dost* Mám nápad. Prostě je tady necháme si to dodělat. My tady nic neděláme! Ticho už, však si mu už nejmíň třikrát namasírovala xicht, tak nekaž srandu Kaede. *Gyo se na ni zamračil a položil ji na zem. Kaede si srovnala oblečení a vlasy. No vypadala, že si dala tam sto koleček okolo hotelu. Dante to samé. Až na to, že Kaede tady nebyla polonahá. Hned se sebrala a dala se hledat Danteho košili.* Ta holka je hroznej suchar. Muzan Gyo! *Natáhl Kaedin Sensei ruku směrem k Zirovi.* Tihle dva studem nevytáhnou paty z hotelu, tak co je tu nechat a jít třeba do baru? *Navrhl Gyo. On sám by je nesledoval. Sic byli mladí a podle obou Senseiů docela hloupí, podle Muzana si dnes Kaede a Dante ani ruce nepodají.*

*Zira sledoval, jak Gyo celkem dusí svojí studentku a přemýšlel, zda by na takové fórky měl i on, kdyby takhle Danteho takhle příště načapal. Nejspíše ano, avšak byl celkem překvapen, že nezná ani tyto základní pojmy.* Vidíš Dante, kam si to dopracoval, *řekl Dantemu, přičemž si jej otočil tváří k sobě. Dante čekal facku, čekal kopanec, ale rozhodně ne, že začne mluvit tak divně.* Holka starší než ty, nezná ani základní pojmy a už by byla v jináči, kdybychom vás nezastavili, *zasmál se Zira a Dante si dal ruce do kříže, protože byl celkem naštvaný. Nechápal to, ale vycítil z toho, že by měl být uražený. Když její sensei pronese, že jsou v suchu, Zira jen odvětí:* No, důležité je, že je v suchu ta tvoje holka. Kdo ví, možná by jí hormony stouply do hlavy a jí by něco začalo docházet. "O čem tu kurva všichni mluví," *zamyslil se Dante, protože tohle bylo až moc ujeté. Když Gyo řekne, že mu již třikrát masírovala obličej, Dante otočí k němu hlavu, se zcela nechápavým výrazem. Poté jej Zira pustil a Dante si hned kontroloval kalhoty, zda v nich náhodou nemá díru, když v nich dělal takové kreace. Naštěstí neměl, ale stejně byl utahaný, jakoby běžel maratón. Když si všimne, že Kaede něco hledá, Dante si klekne před postel, protože věděl, že ta košile musela spadnout tam.* No jo, ale beztak se k tomu vrátí, jakmile odejdeme. Rizian Zira! *a ruku přijal a stiskl stejně pevně, jako on stisk ruku jeho. Zira mu hned nechtěl ukázat svojí sílu, takže se krotil.* Dobrý nápad. První runda je na mě, *pověděl Zira a byl již připraven k odchodu. Dante si mezi tím přes sebe alespoň tu košili přehodil a rukou si utřel zpocené čelo.*

*Jak ta by řvala. Nadávala. Kopala rukama a nohama. Posílala oba dva dospěláky do míst, kde slunce nesvítí. Kousala. Štípala. Volala po spravedlnosti. Ale nemohla. Bála se reakce toho, který dnes už stihl Danteho sejmout. A hůř, bála se reakce Muzana. Zdánlivý pohodář a pacifista mohl snadno být i dobrým hercem a stejnou mašinou na rány, jako Zira.* Ta se vrátí maximálně tak do pokoje, kde bude šoupat nohama ve studu. *Smál se Gyo, když spolu s jeho novým oblíbeným senseiem vyrazil z pokoje. Kaede se hrabala v posteli, když si Dante našel košili sám, snažila se postel alespoň trochu urovnat. Měla na krajíčku. Ale uvolnila se, až když klika dveří s klapnutím zavřela. No jo. Furt je to malá citlivka s maskou hrozný cool drsný holky. A přitom byla křehká jako porcelán.* To je ostuda. *Vzlykla, bylo ji tak studno. Nejradši by se zahrabala do peřin a dělala, že neexistuje.* Oba dva jsou hloupí! *Zavrčela.fakt jako…měla dost.* Tenhle den…to je fakt něco. *Vydechla vyčerpaně.*

"Dante, buď v klidu. Musíš myslet na tu disciplínu a slušné vychování. Už si dnes dostal jednu varovnou, doopravdy nechceš schytat tu opravdovou. A navíc, ti dva si padli až moc do noty. Že by se Kaede mýlila a její sensei také praktikuje ty tělesné tresty? Třeba jí nemlátí, protože je holka, ale mě by od něj přiletět mohla. Ne, nemysli na to, Dante, bude to dobré," *uklidňoval se, aby neukázal jediný náznak agrese.* To je asi pravda. Tak víš co, jdeme to toho baru a necháme ty dva, ať se o sebe navzájem postarají, *pověděl Zira z notnou dávkou humoru a vyšel se svým novým oblíbencem do baru. Když si Dante přes sebe přehazoval košili, všímal si tváře a mimiky Kaede, zatímco mu tu postel upravovala, alespoň trochu.* "Ne, musím jí pomoci, i když mě nyní asi k srdci nenávidí," *řekl si Dante v hlavě a pomohl jí tu postel více zkulturnit. Poznal, že její mysl přepadl smutek, avšak se Dante bál, že by jí to akorát zhoršil. Po pronesení všech jejích frází si vždy Dante souhlasně povzdychl, protože s ní naprosto soucítil. Nakonec se to rozhodl risknout a z ničeho nic Kaede zezadu objal, avšak rukami jí uchytil na místě břicha, aby to nebylo trapné. Do ucha jí začal šeptat:* Nic si z toho nedělej.. Jsou to jen nechápající dospělí. *Potom se s ní začal trochu kývat do rytmu, stále v objetí, jakoby tančili pomalý ploužák. Do ucha jí přitom broukal melodii z jeho dětství. Moc dobře si pamatoval, že její uklidňující rytmus jej vždy uklidnil, dokonce i v tomto věku, tak proč to nezkusit?*

*Dante ji pomohl srovnat postel. No bylo to lepší, než aby jí to nechal dělat samotnou. Ale nadšená přímo nebyla. Spíš by nejraději fakt šla domů, do Konohy. Tam si našla nějaké místo v lese a tam se zahrabala.* Dante… *Povzdychla si a nechala se obejmout. Nějak se mu nebránila. Proč taky. On nebyl důvod, proč se styděla.* Máš vůbec tušení,co si mysleli, že tady děláme? *Optala se po chvíli, protože se zdálo, že neměl páru.* Víš, ty jsi asi ještě moc mladý…nicméně si mysleli, že chceme…no….jak to říct. *Zamyslela se. Zase aby to pochopil on a ona nebyla za krávu.* No mysleli si, že tu chceme dělat děti. *Prostě to řekla tak, jak to bylo. Ale byl fakt, že ona doopravdy ještě nevěděla, co je “guma”, dneska se alespoň něco naučila, když už to byl velká ostuda, tak byla trochu moudřejší.* Na to jsme ale moc mladí oba dva. Ty víš prd jak se to dělá, já vím prd jak se to dělá. Tak nevím, kde k tomu ti dva došli. *Zamručela nakonec.*

*Když Kaede povzdychne jeho jméno, Dante jí obejme a začne broukat. Melodie mu samotnému utkvěla v paměti, takže to bylo velmi jednoduché broukat. Když se jej Kaede otázala na to, zda má vůbec tušení něco o jejich myšlenkách a názorech, co se v tom pokoji dělo.* No, něco mě napadá.. Možná si mysleli, že chceme dělat nějakou neplechu? Nebo něco takového tu padlo, ne? *Pověděl Dante nevinně, protože on do tohoto spektra zatím nezavítal. Když se Kaede nemohla vymáčknout, Dante jí silněji obejmul a začal jí více kolébat, aby jí více uklidnil.* Klidně to řekni přímo. Věř mi, já to pochopím. *Její další slova jej trochu znepokojila, protože mu začaly docházet určité věci.* "Takže tohle mysleli v tom butiku jako tu další zábavu? Prostě tam chodili tyto věci dělat? A z toho, jak její sensei mluvil o "gumě", tak ta tomu asi bránila." *Z těchto myšlenek jej dostala slova Kaede, nebo spíše její zamručení.* Kaede... Asi pojal můj sensei podezření kvůli mě... *pověděl a Kaede pustil. Sedl si na postel, rukou si prohrábl vlasy a tou druhou si položil na koleno. Věnoval Kaede pohled smutku a toho, že tentokráte je chyba na jeho straně.*

*Kaede si připadala trochu jako perv. Ale prostě mu to někdo říct musel. I sama se musela uklidnit. Dante se posadil na postel a vzal vinu na sebe.* v tomhle je vina na obou stranách. A vlastně vůbec…. *povzdychla si.* Naši senseiové jsou úchyláci a hned usuzovali, že chceme něco takovýho dělat…však jsme si ještě ani nedali pusu. Nebo tak…to se musí dělat před tím…řikali…teda…. *Začervenala se. Ještě s nikým nic nedělala. Ani pusu, nic. Nevěděla, co si od toho teda slibovat a hlavně …po dnešku, zda vůbec něco takového hodlá dělat, aniž by si u toho nepředstavovala tuhle chvíli. Složila si ruce na hrudníku a odpochodovala k oknu okna. Sledovala, jak se svět pohyboval po ulicích. Jak se sem tam někdo přehnal před hotelem.* schválně kolik z nich do toho hotelu chodí jenom dělat tohle. *Uchechtla se.*

*Dante si pevně sevřel koleno a zkousnul si jazyk, aby nyní nezačal nadávat, nebo dělat nějakou další ostudu.* "Proč jsem jen do toho butiku chodil? Mělo mi dojít, že o tom Zira ví. A teď, kvůli mé hlouposti, za to platí i Kaede.. Kurva," *pomyslil si a poslouchal Kaede. Její slova jej trochu uklidnili, avšak u té poslední části si jen povzdychl. On moc dobře ví, jak to v tom butiku chodilo a teď si mohl i domyslet, co se dělo za zdmi.* Kaede, z části máš pravdu.. Asi by se měla před tím dát pusa.. ale také nemusí.. Stačí se občas posilnit alkoholem a pak jdou na to.. *dostal ze sebe Dante, až jej to překvapilo. Kaede si o něm musí nyní myslet, co vlastně v Kumo dělal, že toto ví. Její další slova a smích Danteho uklidnil a na to jí odpověděl:* Řekl bych, že více než tři čtvrtina lidí, co jsou tu ubytováni. Možná i více, ale to je už pouze spekulace. *Doufal, že se Kaede neotočí, protože si ze skříně vytáhl svůj oblek a začal se převlékat. Otočený byl zády k ní, avšak instinktivně se díval za sebe, aby se mohl případně více skrýt.*

Alkoholem? *Věděla, co to je. Ale jak to mohl vědět Dante, takove informace, to jí bylo záhadou. No teď byla otázka, zda po tom pátrat nebo ne.* Mám se vůbec ptát, jak jsi k tomuhle závěru došel, nebo raději ne? *Optala se a otočila se zády k oknu, jenom aby ho viděla, jak se snaží nasoukat zase do toho příšernýho mundůru, promáčeného v krvi. Zamračila se.* No jasný, každej tady chce…strhat hnusný hadry z toho druhýho a vyprat je! Šup s tim dolu. Tohle ti alespoň vymáchám. *Rozhodně neříkala, že prostě chce celý ten jeho hnuso zabijácký hábit, vyprat a usušit, aby měl hábit čistý a hezký na druhou zkoušku.* neboj, uschne to rychle, mám takový fígle, jak to urychlit. Za hodinku se v tom budeš moct promenádovat, jakobys ho nikdy nesundal. *Došla k Dantemu a položila mu ruce na ramena, připravená si ten hábit prostě vzít, když jí ustoupí. V tom smradu ale chodit nemůže a voňavkovat se do nekonečna taky není nejefektivnejší.*

*Když se Kaede diví a nakonec se řečnicky otáže, Dante jí s čistým svědomím poví:* Hele, řeknu ti to takhle. Nebylo to poprvé, kdy jsem použil Henge no Jutsu na to, abych se dostal na místa, kam bych normálně neměl. No, jedno z těch míst je ten dům zábavy, kam jsem občas zašel po šichtě a trochu jsem se napil za strýce. *Odvětil jí to z největší upřímností, co dovedl a když se trochu pozastaví u toho, co by každý chtěl dělat a najednou se baví o praní a strhat z někoho oblečení. V tu dobu se otočil a spatřil, že se na něj Kaede dívá. Dante to trochu nechápal, protože si na sebe vzal oblek Reisu, nikoliv svůj.* "Co má najednou Kaede za problém? To se jí v tom obleku nelíbím? Nad čím to vlastně uvažuji. Idiote, idiote!" Ale Kaede, ten oblek není ten od krve, mám úplně ten stejný, akorát v rudé barvě. *Očividně mu to nevěřila a Dante na sebe ten oblek dostal, alespoň spodní část, protože těch riflí se již zbavil. Jelikož byl bez obvazů, pod tím hábitem již nic neměl a poslední věc, co chtěl, bylo to, aby jej Kaede viděla. Když poví, že zná nějaké fígle a došla přímo k němu, Dante jí chytl za pas a pověděl:* Hele, Kaede, moc si toho cením, ale tento oblek je čistý. Klidně se podívej. *ukázal jí ten rukáv, kde byla otřená ta krev a skutečně, nic tam nebylo.*

*Kaede měla pocit, že jí šálí sluch. Nevěřila, že Dante takhle brzy v tomhle věku chodil pít.* Cože to? To je ta tvoje zábava v Kumogakure? V převleku si nechávat nalít? *vyvalila oči. Zaprvé…jak to, že tohle ještě nezkusila. Za druhé, jak to, že ho nikdo do teď nevyhmátl. I tak ale položila ruce na jeho oblek, a až když jí ukázal rukáv, došlo jí, že je vedle jak ta jedle. Začala si oblek prohlížet. Všimla si mini detailů jiné barvy. Odstoupila. Dala ruce v bok.* To máš dvě verze, aby ti jedna ladila v pravému a druhá k levému oku? Nebo proč? *Nechápavý výraz to bylo něco, co Kaede na rozdíl od lží, zvládala bravůrně. Ohlédla se do pokoje.* Tak kde je ten špinavej? Ať to umeju. *stejně jí vrtalo hlavou, kdo by měl dvě stejné věcic jen s jinými, vážně nevýraznými detaily.*

*Dante měl pocit, že tohle rozhodně říkat neměl, tak se to ještě pokusil nějak zachránit:* No, není to má jediná zábava, ale jo, tohle se řadí mezi vrchní tři. Ale neber to tak, že jsou shinobi z Kumo tak blbí. On si totiž moc dobře uvědomuje, že jsem pod technikou, takže mě účtuje ještě o polovinu více. Takže když bych si koupil věci za 6 ryo, platím 9. On vydělá a já si občas vyhodím z kopýtka. *Když si Kaede začala oblek až moc prohlížet, tak mu došlo, že ten detail ve formě jiné barvy neskryje. Když poodstoupila a přímo se jej zeptala, věděl, že je v háji. Nemohl prásknout, že je tady i Reisu.* No víš, je to taková tradice v rodině. Vždy, když se koupí oblek, koupí se velmi podobný do páru, *poví Dante a je se sebou spokojen. Nelhal a zároveň ani neprozradil jejich klanové tajemství. Když se zeptá, kde je ten další, Dante jen pokrčí rameny.* Popravdě nevím. Když jsme sem přišli, zmizeli mi nějaké věci. Nejspíš to vzal Sensei na svůj pokoj. Což mě navádí na myšlenku, že sebou musel vzít i ten oblek.

*Dívala se na něj naprosto nechápavým pohledem. Reálně fakt nechápala, kdo, co a proč tohle vůbec dělal. To nemohl Dante jít treba bouchat míčema o baráky, nebo prostě…cokoliv jinýho?* Konzumace alkoholu v nízkém věku snižuje IQ. Čím víc budeš pít, tím hloupější budeš. A s hloupýma lidma se my z klanu Nara nebavíme. *Pošťouchla ho. Ale reálně měla pravdu. Ale co mu ona mohla diktovat? Nic. Znala ho druhý den. Kdo ví, zda tohle přátelství vůbec přežije dost dlouho na to, aby mu někdy mohla do něčeho kecat. Upravila si vlasy, sepnula si ofinu do sponky, která po jejich mrcasení skončila někde, kdo ví kde.* Zajímavá tradice. Trochu zvláštní, ale vlastně docela pochopitelná. *Pokrčila rameny. Moc nad tím nedumala. Zira a jeho kleptomanie jí vlastně taky nepřekvapovala.* To tady připravil, jakoby přímo chtěl, ať něco provádíme. *Zasmála se.* o tomhle by byla vcelku vtipná báseň. Dám si stuhu z té, cos mi dnes dal, do vlasů pro štěstí ve druhé zkoušce. *Zamyslela se. Měla by mu taky dát něco, něco pro štěstí. Ten květ se básni nevyrovnal. Utáhla si culík a došla zpátky k němu. Jemně podstrčila ruce jeho podpažím, objala ho rukama jemně, aby mu nepřidávala na bolesti. Nalepila se na jeho hrudník tím svým a hlavu si položila na rameno u rudého oka (teď nevím jaká strana to je ). Povzdychla si.* Až se příště uvidíme, budeme oba dva jiní lidé…doufám, že tvoje náklonnost přetrvá. Já už teď vím, že další setkání bude těžké a měla bych ti pro dobro Konohy přát neůspěch a sobě úspěch. Ale já si přeju jenom jedinou věc. Abychom se setkali znovu. Klidně jako soupeři. Hlavně ať vím, že žiješ a jsi, v rámci možností, v pořádku. *s těmito slovy se lehce odtáhla hlavou z ramene a věnovala mu nejupřímnější z úsměvů, který uměla.*

*Kaede nevypadala zrovna nadšeně, když o tom mluvil, ale zřejmě to chápala, nebo minimálně tolerovala. Když začne mluvit o IQ a to, že je z Nara klanu, který se s hloupými lidmi nebaví, Dante si jen povzdechne.* Hele, řeknu ti, že jsem se párkrát napil a ty ze mě hned děláš alkoholika, *usmál se a pokračoval:* Takhle, celkem těch návštěv bylo pět, z toho jednou jsem byl pod dohledem dospělé kunoichi. Jinak, nemusíš se bát, u mě být víc hloupí nehrozí, *poví Dante spíše žertovně, protože věděl o rodině Kyōki to, že byly rodina druhá nejchytřejší a tato jejich chytrost se přenášela z generace na generaci. Sledoval, jak si hezky upravuje vlasy a věnoval jí milý úsměv. Nevěděl proč, ale i po tom všem se s ní cítil v pohodě v jedné místnosti. Když pokrčila rameny a okomentovala tu jeho tradici, Dante si vnitřně oddychl, protože nemusel Kaede mlžit. Kdo by totiž věřil, že on má v sobě bratra a mohou se rozdělit?* No, jasně, zajímavá. Ale vsadím se, že máte mnohem zajímavější věci. *Poté Kaede začne přemýšlet nad tím, že to možná Zira narafičil.* No, pokud to udělal sensei, tak asi měl nějaký důvod, *zadumal Dante, avšak se také zasmál.* No jo, báseň by z toho možná byla. Jen si nejsem jistý, zda by byla tak bezpečná na čtení, jako ta první. A jasně, nechť ti ta stužka nese štěstí, *poví Dante a usměje se na ní. Najednou si začala dělat culík a opět se k němu rozešla. Dante si nebyl jist, co se děje, ale když jej Kaede jemně obejmula a položila si na rameno svojí hlavu, Dante si naklonil hlavu, aby se na ní mohl dívat. Její slova vyslechne a trochu jej zamrazí. Chápal, že pro dobro její vesnice by bylo ideální, aby tam zemřel, avšak i kdyby to po něm Kumo chtěla, raději by dezertoval. Když domluví, chytne jí i on a pořádně jí obejme.* Souhlasím, v terénu budeme každý úplně jiný, ale věř mi, že přetrvá. A slibuji ti, že se setkáme. I kdyby to znamenalo až po zkouškách, budiž, avšak raději bych byl s tebou i při druhé části zkoušek, *s těmito slovy jí dostane její ruku z jeho podpaží. Z obejmutí nevycouval, jen jí tu ruku chytl v dlani a propletl si s ní prsty.* A věř mi, že pokud se setkáme během zkoušky, budu bojovat po tvém boku, *dodal již spíše šepotem a prsty si s ní ještě více propletl. Když viděl její úsměv, celý svět se mu rozzářil a on se jí rozhodl vrátit to, co mu udělala ona. Natáhnul se blíže k ní, avšak zavřel oči moc brzy. Místo polibku na čelo jí políbil na tvář. Se zavřenýma očima se dostal zase do původní polohy a oči znovu otevřel.*

*Kaede zakroutila hlavou. Nechala eskapádu s domem zábavy být. Nakonec, fakt nemá žádný hlídáček, aby mohla remcat. Obejmutí bylo příjemné. I to, jak jí Dante pak držel za ruku. Její dívčí sny o starším muži, který jí bude nosit růže, přesně jako v knihách, se rozplynuly. Věk neměl s tímhle co dělat. Jeho slova byla konejšivá, ale Kaede o nich pochybovala.* To by bylo hezké, ale co jsem slyšela, je to sólová zkouška. Pokud se nenajdeme, tak máme smůlu. Ale brutálnost téhle části je prý hrozná. Takže musíme doufat, že oba dva projdeme. *O své motivaci projít raději pomlčela a nechala ho s domění, že prostě chce udělat dojem na rodinu a Holageho. Ale na jejím seznamu bylo o jméno navíc, na které chtěla udělat dojem. Zira, Danteho sensei….ne, vážně, Zira to nebyl. Cítila, jak Dante proplétal prsty jejich rukou a nijak mu v tom nebránila. Usmála se na něj.* Pokud na to dojde, velmi ráda budu stát po tom tvém a bojovat společně jako tým a ne jako nepřátelé. *Sdílela jeho přístup. Dante pak zavřel oči a začal se k ni naklánět. Kaede jemně uhnula hlavou do strany, protože jinak by z toho byla její první “velká” pusa a do toho se jí ještě moc nechtělo. Kdyz se Dante odtáhl, jen si přiložila prsty ke tváři a usmála se.* Už bych měla jít…

Vím, že ta mise je sólová a vím, že ta oblast bude velmi rozlehlá. Ale věř mi, udělám pro to vše, co bude v mých silách, jen abych tě alespoň spatřil. A ano, slyšel jsem, že někteří lidé tam jsou magoři, ale těch se nebojím. Nebojím se ani smrti, protože ta je stejně nevyhnutelná. A neboj se, ty projdeš určitě, o to se postarám. Ale kdybych tam někde zemřel, ať mě žerou červy v Kumogakure. Nebo víš co, ať mě zpopelní a pošlou do rodinné hrobky, *pověděl Dante motivovaný, protože nad svojí smrtí často přemýšlel a chtěl být stejně jako všichni z jeho rodiny. Nakonec jen urna plná popela, která bude ležet v hrobce už navěky. Jediným rozdílem by však bylo, že on neměl žádné své děti, takže by rod Kyōki navždy zaniknul.* "No jo, ale jednoho dne se to prostě stane. Jednoho dne prostě zemřu a jediný, kdo si na mě vzpomene, bude nejspíš Misaki, Zira určitě a možná i Kaede? Ne, ta na mě beztak po zkouškách zapomene a nebude chtít mít se mnou nic společného. Prostě měl v tomto můj otec pravdu. Proč by někdo chtěl být se mnou, když jsem nic nedokázal a jediná moje budoucnost je urna? Samozřejmě, protože když se chci učit Taijutsu, tak je to špatné, ale kdybych se místo toho učil Fuinjutsu, tak by to bylo mnohem lepší." *Při těchto myšlenkách se ještě více zahleděl Kaede do tváře. Neměl k tomu vlastně žádný důvod, jen se chtěl dívat tím směrem. Nakonec poví, že by byla ráda, kdyby stanuli jako spojenci, nežli nepřátelé. Dante jí na tohle však řekne:* Samozřejmě, bylo by to úžasné. Jen mi slib, že pokud bych byl přítěž, tak se mě zbavíš nějak rychle. Nevím, třeba bych byl vážněji zraněný, nebo bych třeba kulhal a za námi by někdo byl. Prostě buď utečeš a zachráníš si život, nebo mě dorazíš v případě zvěře. *Tohle Dante pověděl se vší vážností. Klan Kumamuchi byl vždy považován za vrahy, nukeniny a podivíny. Tímto gestem jí dával najevo, že on takový není, protože je schopen se za někoho obětovat. K té "puse" ani nedošlo, protože Danteho myšlenky se ubrali trochu jiným směrem. Kaede poví, že by měla jít, avšak Dante poznal, že to chce.* Jo, v pořádku. Však se nic neděje, ne? Máš na práci určitě mnohem lepší věci než být s někým, kvůli komu tě tvůj sensei zesměšňoval a ten můj jej v tom podporoval. A víš co? Také se potřebuji trochu projít. *S těmito slovy došel k oknu a otevřel jej. Byli sic ve třetím patře, ale on neváhal. Nasadil si brýle s termovizí a rozeběhl se vší rychlostí po zdi (Kinobori no Waza) a ve vteřině se odrazil na zem (Chakura Shotto). Po ulici již šel normálním tempem, aby nevybočoval z davu a nebyl tak lehce detekován. Nakonec došel do trénovací oblasti, kde to všechno začalo. I ten nejvíce krutý trénink, co se Zirou měl, se stal jen sladkou básní. Bez obvazů se zranil mnohem rychleji, takže po pár úderech do kamenné zdi mu již tekla červená. On však ve vzteku sám na sebe nemohl přestat. Když se vzpamatoval, měl celé ruce od horké červeně.* "Tak, teď je čas trénovat trochu nohy," *pomyslil si a začal vší silou kopat do dřevěných kůlů (stejně jak trénoval Rock Lee). Dával do toho všechnu svojí sílu a po deseti kopech jen změnil nohu. Když byl však vyčerpaný a normálně by i přestal, zapne první bránu a vše se opakuje nanovo. Dante ke konci ucítí, že první brána jej vyčerpává dost, takže rovnou aktivoval druhou. Ze zdi, do které mlátili, začaly padat úlomky, které nebyly zrovna malé. To stejné bylo s třískami, které létali z dřevěných kůlů, když se Dante rozhodl kopat. Těsně před skončením druhé brány se vedle něj zjevil Zira. Jen jej sledoval a Dante se na něj nenávistně podíval.* "Tohle vše je tvoje vina," *pomyslil si, avšak v ten moment se svalil v křečích na zem. Celkově toto vypětí trvalo dobré čtyři hodiny a pokud byla Kaede na recepci, či zrovna na chodbě, mohla si všimnout Ziry, jak Danteho nese. Z rukou i nohou se mu linula čerstvá krev, ale přitom se usmíval. Jeho úsměv byl snad největší, za tu dobu, a to jen proto, aby Zirovi ukázal, že on druhou zkoušku má šanci splnit.*

*Najednou mluvil o hrobce. O přítěži nebo tak něčem. Koukala na něj, jakože se zbláznil. Všechno na Kaede bylo najednou, jakoby padala ze srázu. “Jaká hrobka…jaká urna…jaká přítěž, jak zabít…zbláznil se snad najednou?” byla zmatená, netušila, co se během těch pár minut stalo. Kaede byla psychicky v ouzkých a potřebovala se sama sebe vyřešit, ale Dante si to asi přebral po svém a v podstatě jí od sebe odstrkoval slovy, skutky. Kaede poprvé za celý život neměla ani tucha, proč se něco stalo. Vše si vždy logicky vysvětlila, ale Danteho náhlá změna? To bylo něco stejně těžce vysvětlitelného, jako vznik vesmíru. Kaede chtěla něco říct, něco udělat. Natáhla ruce, ale Dante už stál v okně.* Dante! *vyběhla k oknu, když z něj vyskočil. Povzdychla si.* Kluku hloupá… *Byla sama, v jeho pokoji. Její hlava byla celá mimo. Dante jí tím, co říkal, naprosto odpálil mozek. Zavřela za ním okno. Ale nedovírala na kličku, kdyby se rozhodl vrátit stejnou cestou, kterou odešel.
Kaede na rozdíl od Danteho čas strávila více intelektuálněji. V Lobby hotelu čtením knih. Co ale nečekala, byl příchod Danteho v náruči Ziry. Štěstí, že v lobby byl i Gyo, hned naproti ní seděl a četl si. Když uviděla Danteho s jeho senseiem, prudce se zvedla. Gyo se zvedl taky a jen jí položil ruku na rameno s pohledem “Opovaž se.” Ztěžka polkla.* “Blázne…”


KONEC RPG

C mise - chycení a převoz nukenina

Kaede (Oblečení)
Hota ((Vzhled)

*Kaede a Hota byli vysláni na jednoduchou misi, kterou by bývali zvládli během jednoho dne. Kdyby však informace poskytnuté zadavatelem byly přesné a ne totální výmysl. Jejich úkolem bylo chytit docela neškodného nukenina, který měl být nanejvýš chuuninem a měl se nacházet v okolí Konohy. Avšak po celém dni stopování jak Hota, tak Kaede došli k závěru, že se nukenin dost možná nenachází ani v zemi Ohně. A nebo pátrají po někom jiném, než zadavatel udal. Hota a Kaede prošli každý kus lesa v okolí vesnice, pokračovali dále, směrem k Tanzaku, kde ve vesnici popsali vzhled a případné chování nukenina. Dostalo s ejim malé pomoci. Informace, kterou měli o tom, že se jedná pouze o jednoho nukenina byla mylná, byli dva. ale přitom ten jeden nebyl z Konohy. No nedalo se svítit. Museli tomu přijít na kloub. Hledání pokračovalo i další dva dny, kdy i přes pomoc stopaře z Konohy nedokázali nic víc, než se dostat na stopu, která byla ale již více než den stará. Což bylo na jednu stranu dobré, na druhou nic moc. Protože dvojice nukeninů měla náskok. Pokračovali po stopě. Než konečně našli místo, kde se před nějakými pár hodinami nukeninové utábořili. Avšak bylo prázdné a ani nevypadalo tak, že by tam byli déle, než dvě hodiny. Začali je dohánět a nejspíše to i věděli. Hota se rozhodl zrychlit tempo a tým o třech shinobi z Konohy velmi rychle dohnal dvojici nukeninů. Jeden z nich doopravdy byl mladičký chuunin z Konohy, ale druhý už byl trochu těžší soupeř z Kirigakure. Jak se tohle dva dali dohromady, to nikdo netušil, možná na chuuninských, které se minulý rok konaly v Kirigakure...Kaede sebou měla svůj vějíř a také všechno vybavení. Hota zase nějaké katany a svitky s vybavením. Stopař měl za úkol pouze ukázat prstem a více se nemotat, aby nestál lovcům v cestě. Nukenin z konohy stál proti Kaede, zatímco těn z Kirigakure proti Hotovi. Kaede byla se svým nukeninem snadno hotová, chlapec ze stejného klanu, jako byli Sora a Aodou a dokonce i Hota, znala jejich techniky díky Hotovi a ničím jí nepřekvapil, alespoň tohle info bylo přesné. Byl doopravdy mladičký chuunin, který nevydržel nápor jejího vějíře, kterým ho dorazila technikou Kamaitachi no Jutsu. Pořezaný a vyčerpaný schytal ještě pěknou ránu do hlavy, aby měla Kaede jistotu, že doopravdy nevstane už. Ruce mu byly svázány tak, aby nemohl skládat pečetě. Přes oči zavázaný šátek. Druhý nukenin T. Jounin z Kirigakure byl trochu těžší oříšek pro Hotu, který sice byl o hodnost výš, ale i tak mu inkoust klanu Sairen dal docela zabrat. Když byl i souboj těchto dvou u konce - pomohla Kaedina paralýza pomocí genjutsu. I tento nukenin byl svázán a zavázali mu oči, aby nemohl koukat kam jdou a hlavně sesílat případná genjutsu. společně nukniny odvedli zpátky do Konohy, kde se rozhodovalo o tom, co budou dělat s nukeninem z Kirigakure. Nakonec bylo rozhodnuto, že v zájmu udržení míru mezi říší Kou a Konohou, bude nukenin doprovázen do Kirigakure a jejich vlastní úřady si s ním pak poradí. Tento úkol byl připsán opět týmu Kaede + Hota. Tnetokrát se k nim přidal i jejich Sensei Gyo Muzan, který chtěl využít času k tomu, aby si odskočil za svými rozehranými milenkami v Kirigakure. Kaede byla docela ráda, ne že by chtěla vidět Tatsuyu, ale chtěla pomoci Ayatovi a zjistit nějaké informace ohledně aktuálního dění v klanu Sairen. Cesta byla dlouhá, pro ní až moc. Jako černá vdova šla s rudými brýlemi na očích, Hota před ní držel řetězy, které vedly k rukám nukenina. Gyo šel jako první a za Kaede ještě stopař, který je měl upozornit na případná nebezpečí. Cesta nebyla tichá, Kaede se po dlouhé době normálně bavila s Hotou a Muzanem, především o tom, co si počnou s Izumim a zda by bylo vhodné ho hledat. Samozřejmě dřív nebo později na to dojde, ale Kaede stále doufala, že bude lepší ho přesvědčit o návratu...ale po těch několika setkání v minulém roce...no pochybovala o tom, že sama bude mít dost víry ve správnost vesnic a stoprocentní oddanost vůči nim. Jen se modlila, aby jej nechytil někdo jiný a nezabije ho. Ba co hůře, z něj nebude bestie. Při cestě zemí ohně se jim nic nepřihodilo, měli štěstí...Kaede v tomhle byla hodně velký lucker, ať šla kam šla, vždycky jí něco napadlo, jenom když byla sama. Cesta na lodi byla až moc dlouhá a nepříjemná, po několika denní cestě po nohou, jí tohle vyčerpávalo ještě více. Když konečně stanuli u bran Kirigakure, ukázali lejstra od Hokageho. Počkali, než si pro nukenina u bran došla ANBU z Kirigakure a následně si jej odvedla. Gyo jim tam domluvil dvoudenní přespání, tedy, dvě noci včetně dnešní, aby si mohli odpočinout a pak se vydat na cestu zpět.*

Konec Mise

*Konečně se dostaly zpět do Kirigakure. Byla to už nějaká doba co tu Batsu byl co odešel do Yugakure za Kaori a dětmi.* "Nebude trvat dlouho a za chvíli je tu Tatsuya." *Ohlédl se na Kaori.* Inu tak tě asi vítám opět v Kirigakure. Jdeme, ať už jsme doma. *Pronesl k ní s úsměvem zatímco v rukách držel Ayako a Sugura. Oba zrovna spali a tak to bylo o to jednodušší. Jestli se k nim někdo bude blížit tak je ucítí a pokud půjde přímo o Tatsuyu tak to taky bez problémů pozná. Zatím teda ale vyrazí směrem do Kiri a do svého sídla.*