Brána Kirigakure

Yin: *Dnes tahal přesčas. Ps doby, co začala ta nekončící noc mu toho na bylo na talíř naloženo víc, než byl schopen sníst. Ale tak práce byla ve výsledku jediné, co měl nějakým způsobem na denním plánu. Neměl rodinu, přátele, koníčky… Takže ho vůbec netrápilo, že končí nějak později. V očích jeho kolegů byl možná workoholik, možná vlezdoprdelka, ale pravda byla jinde. Navíc názor ostatních byl Yinovi my víme kde. Ano, na místě, kam světlo nesvítí. Venku pršelo a tak vytáhl deštník, hodil si ho rozložený nad hlavu a začal kráčet ulicemi Kirigakure. Zvuky jeho kroků se ozývaly čvachtavým zvukem po okolí, protože pršelo už nějakou dobu, tudíž byla země pokrytá loužemi a malou vrstvou vody mezi nimi. Nijak nespěchal, prostě v klidu kráčel. Ulice byly prázdné, protože už bylo opravdu pozdě a navíc civilisti byli všichni pryč. Zahnul za roh, kde se nakonec rozhodl i zastavit. Proč? Protože před ním stála malá, bělovlasá holčička, která pohledem koukala k zamračeným nebesům a chytala kapky deště svou tváří. Chvíli zpracovával, co vlastně vidí a pokládal si otázku, jestli se mu to jen nezdá. Hodil to na únavu, tak si svojí volnou rukou, kterou nedržel deštník, promnul oči a znova se podíval před sebe. Pro jeho překvapení tam ta holčička stále stála. Nemohla si ho všimnout, protože byla k Yinovi zády. Yin se tedy tentokrát už trochu svižnějším krokem vydal k holčičce a natáhl nad ní deštník. Na něho samotného teď kapaly kapky deště, ale holčička před nimi byla chráněna. Chvíli na ní koukal, než promluvil.* Neměla bys být doma, v teple a hlavně v posteli? *Dotázal se jí klidným tónem a čekal na její odpověď. Určitě neměl v plánu ji tady jen tak nechat.*

*Dievčatko sebou cuklo, keď jej videnie zastrel dážnik, keď jej tvár ochránil od kvapiek dažďa. Otočila sa k cuszincovi, ktorý sa rozhodol stáť miesto nej na daždi a ju tak chrániť pred chladnými kvapkami nočného dažďa. Natočila zvedavo na stranu hlavenku, prezlera si ho od hľavy až po päty, sledovala ako kvôli nej mokol, ako jeho oblečenie bolo čoraz viac mokré, rovnako ako vlasy, ktoré sa mu začali lepiť na tvár.* V mojej izbe nie je teplo. *Preniesla. Bol tam vždy rovnaký chlad ako vonku.* Takže je lepšie byť tu. Nepočujem krik, ani necítim alkphol či cigarety. *Odpovedala mu. Pred jej tetou, čo ju občas navštívila všetko skryli, aj keď si Shiroi bola istá, že o podmienkách v ktorých žije sú biedne a už z pohľadu tí ľudia vyzerali ako alkoholici a niekto, kto po sebe bude štekať celý deň i noc. Aj cez ich nos, ktorý bol omnoho citlivejší, než nos niekoho iného. Nevedela, či mala toľké šťastie, že si ju väčšinou nevšímali, no keď si ju všimli, bielovlasé dievča z takej pozornosti dvakrát nadšene nebolo a tak radšej začala podnikať isté kroky - bude hore celú noc, túľať sa uličkami dediny a dúfať, že ľudí na ktorých o takomto čase natrafí ju budú ignorovať a pôjdu ďalej, pokiaľ mali zlé úmysli.* A čo vy? Nemali by ste byť už doma? *Spýtala sa i jeho a pristúpila bližšie k nemu, aby mohol skryť pod dážnik aj seba.* Nemusíte kvôli mne moknúť, už mokrá som.

Yin: *Všiml si, jak sebou cukla. Musel jí vylekat. Ale tak ona před chvíli trochu vylekala jeho, takže si byli tak trochu kvit. Jejich pohledy se střetly, když se na něj malá dívka otočila. Mohla si všimnout přemýšlejícího pohledu Yina, který se snažil přijít na to, co tady dělá takhle sama, venku, uprostřed noci a ještě k tomu v takové zimě a dešti. Nakonec ho z toho pomyslného transu vyvedla její první slova. Jen nechápavě naklonil hlavu do strany a trochu přimhouřil oči. Pak na to navázala dalšími znepokojivými slovy. Yin si jen povzdechl a skrčil se tak, aby měli oči tak nějak ve stejné úrovni. Stále se jí přitom díval do očí. Nemohl si pomoct, ale měl z ní divný pocit. Nedokázal z jejích očí vyčíst téměř žádnou emoci. A i napříč tomu, v jakých podmínkách teď venku byla, tak mluvila s naprostým klidem. To prostě u holčiček v jejím věku nedává vůbec smysl. Navíc i ta její slova. Její situace doma zněla také velmi znepokojivě. Ale nijak na ně neragoval. Určitě se nechtěl takhle malé holčičky vyptávat na nějaké věci. Prvně musel zajistit, aby neumrzla, nepromokla a hlavně, aby se vyspala.* Já jsem na cestě domů. To ty už bys měla být dávno doma. *Řekl s klidným, milým hlasem.* Jsou tvoji rodiče někde kolem? *Začal se rozhlížet kolem dokola, jestli je náhodou nikde nezahlédne. Holčička pak přistoupila blíž se slovy, že nemusí moknout.* Já vím, ale nechci, abys byla mokrá ještě víc. A já toho deště snesu hodně. *Usmál se na ní.*

*Nebolo to tak, že by bola pokojná na takúto situáciu, zprva to brala veľmi zle, no postupom času sa z toho stala jedna z klasických nocí. Nebola prvá, čo trávila vonku bez toho, aby niekto vedel, že je vonku, nebolo to prvýkrát, čo sa motala sama v tejto tme. Jej nos jej pomáhal, keď cítila z cudzieho človeka, čo sa k nej blížil pach alkoholu, ušla od neho, keď ju niekto lákal, ušla tiež. No muž, čo ju vyľakal, dal jej dáždnik nad hlavu, aby nemokla viac, než by musela, miesto toho to bol on, na koho padala voda. Jeho starostlivý výraz, kedy premýšľal prečo je vonku a nie doma v posteli. Ešte to u nikoho nevidela. Možno bola pokojná, ale to len preto, lebo nemala dvakrát na výber. Ak by plakala, ak by robila pravý opak od toho, čo robí teraz, už dávno zistila, že čím tichšie je, tým lepšie je. Na jej tvári sa objavilo zaskočenie, keď sa dal do jej úrovne. Obvykle ona pozerala hore, nikoli rovno pred seba. Kľakol si tak, aby nebol vyššie než ona, ale, on. Páčilo sa jej to. Že nemusela zdvíhať hlavu, že sa mohla dívať rovno pred seba. Nebála sa teda pristúpiť bližšie, aby sa i on mohol skryť.* Aj keby som bola doma ticho ako myška, nikto nezaručuje, že si ma dvaja besní psi nevšimnú. Sú naozaj desiví, keď sa napijú a potom po sebe kričia. *Nedala sa, hoc sa pri spomienke nad tým striasla strachom. No jeho pokojný milý hlas bol ako z rozprávky.* Nemám rodičov. Len tých, ktorí ma strážia, ale tí sa dúfam do rána znovu nepobijú a potom tetu, ktorú som už dlhšie nevidela. *Povedala mu, aby ho odbremenila od toho obzerania sa, pretože tu nikto nebol. Ani jej nos nikoho necítil. Len ju, vlhký dážď a príjemnú vôňu muža pred ňou. Nad jeho slovami sa trochu pousmiala. Smutne, jej oči sa trochu zaleskli. Nevedela, čo mu na to povedať, len sa vídala do jeho očí, popri tom, čo sa jej leskli. Sama nevedela prečo. Predsa len to bolo ešte hlupučké a naivnejšie dievča, ktorej prvýkrát niekto povedal, že bude radšej moknúť on, než, aby mokla ona ešte viac. Ten slabý smutný úsmev sa čoskoro zmenil vo výraz, ktorý sa snažil zadržať plač. Pretrela si oči, zmiešalo sa s tým nechápaním prečo zrazu začala plakať pred niekým cudzím. Neplakala ani pred tetou. Začala si žmoliť oči, párkrát potiahla, než zdvihla k svoj výraz k nemu, nechápavo sa na neho pozrela - nie preto, lebo by nechápala jeho konanie, ale stále nepochopila to svoje.*

Yin: *Její označení jejích rodičů dvěma běsnícími psy ho docela znepokojila. Ani nemusela říct, že myslela její rodiče a došlo mu to. Koho jiného by asi tak i mohla myslet. Nicméně na to nic neříkal a jen se usmíval. Ještě aby to komentoval, to bylo podle něj přesně to, co tahle malá holčička nepotřebovala. Trochu se při tom třásla, ale nedokázal odhadnout, jestli je to z té zimy a nebo ze strachu. To ale bylo ve výsledku jedno. Svojí volnou rukou si sundal svůj kožený kabát, který přes ní přehodil. Byl jí sice urputně velký, ale rozhodně to nebylo nic, co by neunesla i s jejím malým tělem.* Musí ti být zima... *Trochu ten kabát poupravil, aby jí nikde nevadil. Bylo mu teď jedno, jestli bude špinavý, jak se dotýká země nebo tak, to teď nebylo vůbec podstatné. Nakonec mu objasnila situaci, že vlastně žije s pěstouny. No a ještě k tomu alkoholiky, kteří se ventilují vlastními pěstmi. To byla snad ta nejhorší kombinace, kterou malá holčička, jako byla ona mohla potkat. Nakonec, když se přestal dívat po okolí, tak si všiml jejího smutného výrazu, který se pomalu ale jistě přeměňoval ve výraz, který zadržoval slzy. Ale ani to nezabránilo tomu, aby si nevšiml jejích najednou lesklých očí. Začal trochu panikařit.* Ah...ehm... *Chvíli přemýšlel, co má dělat, ale nakonec začal konat. Prstem jí setřel oko a když už byl u toho, tak jí jednou rukou objal pod zadkem a zvednul jí. Jejich oči byly stále ve stejné úrovni.* Půjdeme se trochu zahřát, co ty na to? *Mile se na ní usmál. Z logiky věci by jí měl odnést domů, ale tušil, že to nechce ani ona a mohlo by to být jen horší, kdyby jí tam přinesl a její pěstouni by zjistili, že utekla z domu. Začal tedy kráčet směrem k sobě domů. Naštěstí nebydlel nijak extra daleko.* Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Yin. *Mluvil na ní s klidem a milým, hřejivým úsměvem na tváři. Deštník držel tak, aby na ní nic nekapalo. Jemu kapalo na jedno rameno, ale to ho teď nezajímalo.*

*DIevča cítilo smutok a strach, keď si spomenula na svojich pestúnov, na občasné chvíle, keď si vôbec všimli jej existenciu - avšak najradšej by bola, keby si ju vôbec nevšímali. Pozornosť, ktorá sa jej vtedy dostala nebolo niečo, čo by deti chceli. Jej telíčko sa triaslo, zimou ale i strachom, možno ju upokojovala len príjemná vôňa toho muža. Voňal skutočne príjemne, jej bystrý nos to cítil dokonalo a pozdával sa jej. Jej nosík ju ešte nikdy nesklamal v tomto prípade. Jeho kabát prijala s vďačnosťou, aj cez to, že by sa do neho zmestila ešte niekoľkokrát. Bol veľký, aj ťažký no nič, čo by neuniesla. Aj keď značná časť kabátu sa dotýkala mokrej a špinavej zemi. Chytila jej rúčkami, takmer ihneď pocítila teplo, ale aj to nezabránilo tomu, aby silou mocou nemohla zadržovať slzy a plač, aj keď bola prekvapená sama zo seba. Nemohla povedať, že to, ako jej zotrel slzy z oka ju neprekvapilo rovnako, možno ešte viac, tak ako keď ju chytil pod zadkom a vytiahol na ruky, stále ju držiac v rovine jeho očí. Bol to pre ňu príjemný pocit, nedíval sa na ňu zhora, ako by boli rovnocenný... a ten pocit sa jej páčil. Potiahla sopeľ, ktorý sa jej tvoril v nose. Keď uvidela jeho príjemný a hrejivý úsmev, potom čo sa jej opýtal, musela sa aj ona pousmiať - išlo to takmer samo a prikývla.* Uhm. *Páčila sa jej tá predstava. Jednou rúčkou si utrela oči, cítila sa z nejakého dôvodu omnoho pokojnejšie, lepšie...* Ja som Shiroi. *Predstavila sa mu aj ona.* Teší ma Yin. *Usmiala sa na neho trochu viac. Jeho úsmev, jeho vôňa, to ako ju držal v rovnakej výške a niesol ju v jeho náručí. To všetko ju donútilo upokojiť sa, teplo jeho kabáta. Onedlho nebolo po slzách ani chýru ani slychu.*

Yin: *Byl rád, že souhlasila. Ono, nakonec to byla ve výsledku jen řečnická otázka, ale alespoň se to z pohledu zákona nedalo brát jako únos.* I mě moc těší, Shiroi. *Přemýšlel, jak nejedéle jí udržet úsměv na tváři, aby tolik nemyslela na tu zimu a déšť, dokud nedojdou k němu domů.* Máš moc pěkné jméno, víš to? *Pochválil jí za něco, na čem vlastně neměla žádné slovo. Ale to bylo jedno. Dokud nebude brečet, třást se nebo tak, tak je to v pořádku. Nakonec už i přestala brečet, což zvedlo náladu i samotnému Yinovi.* No vidíš, hned ti to víc sluší. *Trochu se zasmál. Nakonec už jen zašli za roh a byli u jeho skromného domku. Žádná sláva, ideální pro jednoho člověka. Když vešli dovnitř, tak ji Yin položil na zem. Sundal z ní ten kabát, který teď jen odložil stranou.* Taak, boty dolů. *Sám si je sundal a pak by ji opět vzal do náruče a odnesl do koupelny. Připravil jí čistý ručník na pračku, mezitím co jí nechal napouštět vanu s horkou vodou. Podpořil to menší bombou, aby měla i pěnu a nakonec tam přihodil i gumové káčátko.* Hned jsem tady. *Rychle odběhl, vzal jedno čisté tričko, kraťasy a ponožky. Bohužel neměl nic, co by se přímo hodilo na malé holčičky v jejím věku. To jí donesl do koupelny vedle ručníku.* Ty kraťasy si pak utáhni tou šňůrkou, aby ti nepadaly. *Ukázal na ně, aby bylo jasné, co myslí.* Ta a teď šup do vany. Já mezitím udělám večeři. *Pohladil jí po hlavě a zavřel za sebou dveře. Sám se ale nejdřív šel převléct. Neměl dvě koupelny, ale stačilo mu ze sebe vypustit hromadu horké páry pod velkým tlakem a v mžiku byl suchý. Převlékl se do čistého a seběhl do kuchyně připravit večeři a stůl pro 2 lidi. Měl váženého hosta a tak udělal řízečky ve tvaru dinosaurů s bramborovou kaší. Až bude Shiroi hotová, tak mohlo být tak akorát hotovo.*

*Teplo jeho kabáta ju zohrievalo dostatočne, hoc stále mala na sebe mokré oblečenie, už jej nebola taká zima. Nad jeho slovami len pokývla hlavenkou, hoc jej stále z mokrých vláskov tiekla voda po tvári.* Dala mi ho teta. *Pravdepodobne kvôli jej bielym vlasom. Predsa len, Shiroi bolo prídavné meno biela. Už bola o dosť kľudnejšia, pokojnejšie a pomaly sa jej vrátil aj ten jej čistý elán, ktorý mala. Usmiala sa nad jeho slovami, ukázala dokonca pri úsmeve aj svoje zúbky, ako bol široký a veľký. Svojimi očkami si prehliadla domček ku ktorému kráčali. Ona bývala síce v čosi väčšom, no tento vyzeral omnoho lepšie, než ten predtým. Mal okná všade, v jej izbe síce okno bolo, ale rozbité a nikomu sa nechcelo ho opraviť a tak tam mala zimu, občas mokro od snehu či dažďa. Vošli dnu a skončila na zemi. Nechala ho vziať jej kabát, sadla si na zem a poslušne vyzula mokré topánky, hneď ako tak urobila skončila znovu v jeho náručí. Páčilo sa jej to. Nikto ju predtým toľko na rukách nenosil - možno keď bola malé bábo a nevedela ani chodiť po štyroch. Zvedavo sa obzerala po dome, než ich cestu zavŕšili tentokrát v kúpeľne, nespúšťala z neho oči, aby sa jej náhodou nestratil, keď však povedal, že je hneď tu, tak len prikývla a pricupitala k vani do ktorej strčila rúčku. Teplá voda, to bolo niečo, čo vždy pohladilo jej telo, bolo vždy príjemné v nej byť, sledovala ako sa plní, pričom si namáčala rúčku, než sa znovu zjavil Yin. Otočila sa k nemu a prezrela si veci čo doniesol.* Dobre. *Znovu sa na neho usmiala. Samo o sebe bola usmievavým a veselím dievčatkom. Už teraz videla ako v tom oblečení bude plávať, prišla jej tá predstava zábavná a tak sa sama nad tým zasmiala. Zavrela oči, keď ju pohladil po vláskoch. Len sa na neho usmiala predtým, než odišiel a ona vliezla do teplej vane. Okamžite do rúk zobrala kačku, čo jej tam plávala. Chvíľu sa s ňou hrala a sama premýšľala. Mala by sa vrátiť k pestúnom, ale tam sa necítila bezpečne a dobre... za to, tu bola len chvíľu a cítila sa tu bezpečne a dobre. Ale ak by prišla teta... a ak oni zistia že tam nie je... čo bude potom? Nakoniec však opatrne vyliezla, aby sa nešmykla - nechala ale vaňu vypúšťať a vzala so sebou kačku, zabalila sa do uteráku a utrela sa ako len najlepšie vedela, to isté aj vlásky, aj keď tie sa jej nepodarilo tak, ako by si predstavovala. Obliekla si všetko čo jej nachystal Yin, ponožky, ktoré na jej nožkách boli až smiešne veľké, rovnako ako kraťase, ktoré však utiehla guličkou, ako jej povedal a tak sedeli a tričko v ktorom plávala presne tak, ako si predstavovala. Uterák rozprestrela niekde, aby sa uschol a opustila kúpeľňu, pričom v rukách stále držala hračku. V jeho oblečení vyzerala priam komicky, ale cítila sa v ňom dobre. Voňalo ako on a ona si tu vôňu začala spájať s príjemným pocitom. Trafila za ním podľa pachu jedla aj sama, jej nos bol predsa len na takéto veci dobré, často sa riadila podľa pachu a často jej ukázal cestu.* Yin. *Pricupitala k nemu, k jeho nohám a zodvihla hlávku, usmiala sa na neho, znovu boli vidieť i jej zúbky.*

Yin: *Jen se na ní usmál, když mu řekla, že jí ho dala teta. Trochu to v něm vyvolalo otázku, proč se o ní nestará právě ta teta ale pár alkoholiků, kteří mají sklony k domácímu násilí? To ale bylo jedno, důležité bylo, že se smála. To značilo, že Yin v tomhle nebude úplně zbytečný a tak teda pokračoval na cestě domů, kde jí připravil vanu a následně se šel věnovat večeři. Dokončil večeři, položil ji na stůl a tak nějak v ten okamžik za ním Shiroi doběhla. Nemohl, než se jen pousmát nad tím, jak vtipně v jeho velkých věcech vypadala.* Vykoupaná? *Zeptal se, i když bylo jasně vidět, že určitě ano.* Tak šup ke stolu, večeře je hotová. *Usadil jí za stůl a položil k talíři příbor. Sám si sedl naproti ní a počkal, než se ona sama pustí do jídla, aby začal také jíst.* Dobrou chuť. *Ještě jí stihl popřát.* Pokud bys chtěla, klidně si to dosol, nevím, jak to máš ráda, tak jsem to okořenil podle sebe. *Pobídl jí a ukázal na solničku nedaleko od jejího talíře. Byla tak akorát daleko, aby na ní dosáhla i ona. Měl na ní spoustu otázek, ale na ty se zeptá spíš její tety, případně jejích pěstounů zítra, až se vyspí.*

*Yin bol oproti nej vysoký, ale ona bola ešte dieťa a z nedostatku správnej výživy sa jej rast o dosť spomalil, než by sa povedalo. To však nemenilo nič na jej povahe, ktorá bola prirodzene taká.* Som. *Zahlásila veselo na jeho otázku a keď oznámil, že je večera hotová, nechala sa posadiť na stoličku a kačku, ktorú zvierala v jednej ruke položila na stôl kúsok od taniera a pustila sa do jedla. Pod stolom zvesela kopala nožkami.* Aj tebe! *Popriala mu a spokojne papala. Odkrojila si z dinosaura a dala si kúsok jeho tela do úst - hlavu a spokojne prežúvala. Keď jej povedal, že si môže dochutiť jedlo sama, len pokrútila hlavou a začala rýchlejšie prežúvať, aby mu mohla odpovedať. Teta jej hovorila, že sa s plnými ústami nerozpráva.* Takto je to dobré. *Povedala mu. Chutilo jej to, voňalo to pekne, vyzeralo to pekne, aj keď musela priznať, že to bolo prvýkrát, čo niečo také mala pred sebou. Teta jej zvyčajne doniesla urobené jedlo, ale nikdy to neboli dinosaury. Spokojne teda papala, aj keď trochu nešikovne, občas si zle nabrala na vydličku a padlo jej to naspäť na tanier, čo ju donútilo občas nafúknuť tváričky, no nakoniec všetko spapala a zoširoka sa usmiala na Yina, aj keď sa v jej výrazoch tváre, ktoré prejavovala čoraz viac objavila i istá únava, ktorú neskôr sprevádzalo i zívnutie. Bola veľmi energická, veľa toho vydržala, no už jej energia nochádzala.*

Yin: No tak paráda. *Zahlásil, když mu kladně odpověděla, že je vykoupaná. Nakonec, když se usadila ke stolu, nemohl si nevšimnout, jak si vedle sebe nepoložila to gumové káčátko, tak se jen pousmál.* Koukám, že jsi si našla nového kamaráda. *Vložil si do úst menší sousto, aby trochu zasytil pocit hladu, ale zároveň mohl rychle promluvit.* Je tvoje, jestli chceš. *On na takové věci byl přece jen už docela starý a v té koupelně to měl spíš na okrasu, než že by to mělo reálné využití. No a pokud to měl někdo doopravdy využít, byla to právě Shiroi. Nakonec se tedy oba pustili do jídla.* To jsem rád. *Odpověděl a pokračoval v jídle. Přišlo mu roztomilé, jak se občas prala s tím jídlem, ale nakonec se jí to vždy povedlo, tak nemusel nijak zasahovat. Čím víc se ale blížili konci jídla, tím víc na ní viděl únavu. A že pokud na někom jde poznat únava, tak jsou to právě děti. Yin měl už dojedeno a tak se zvednul a odnesl talíř do dřezu.* Dojedeno? *Zeptal se Shiroi. Kdyby měla, tak by jí vzal zase do náruče a vyrazil s ní nahoru do svého pokoje, aby jí mohl uložit. Naštěstí tam měl postel, ale i gauč, na kterém se dalo krásně vyspat. Odtáhl peřinu, položil jí do postele a přikryl. Káčátko, které vzal ze stolu společně s ní, tak jí položil vedle hlavy a také ho přikryl.* Já jsem hned zpátky, jen umyju to nádobí. *Odešel z místnosti dolů, kde v klidu uklidil po obou dvou a nakonec se vrátil nahoru, kde si nahodil náhradní deku a polštář na gauč, připravený se natáhnout tam.* Ať už by spala nebo ne, tak by jí stejně šeptem popřál dobrou noc.*

*Trvalo jej dlhšie odpovedať mu, ona si dala do úst veľké sústo a tak kým ho prežula a zjedla to trvalo, len na to, že ma nového kamaráta pokývla hlavou a venovala kačke pohľad, ako poslušne bola tám, kde ju Shiroi položila. Keď však povedal, že si ju môže nechať, otočila na neho jej veľké očká a usmiala sa ako slniečko - na ktoré si nepamätá, keďže jej zažila naposledy ako mále bábo, možno ešte trochu staršia, nemá tušenie.* Vážne? Ďakujem! *Ona hračky v izbe nemala a nejako si vytvorila v kačke za tak krátky čas neuveriteľné puto, ktoré nikto nemôže rozdeliť, mohol si ju Yin teda zobrať naspäť, ale dievča by bolo smutné. Na jedlo mu povedala, že je dobré. Bolo veľmi odbré, komu by nechutili dinosaury, jedlo najväčšej kvality. Keď dojedla, pozrela sa na neho a pousmiala sa. Unavená bola čoraz viac a tak ju opúšťal aj elán, ktorý mala. Keď sa postavil a prešiel k nej, stihla vziať ešte kačku do ruky a oprela sa o neho, zatiaľ čo išli hore smer jeho izba. Skončila vo veľkej posteli - v jej očiach a keď ju uložil, zababušila sa ešte viac, vykúkali jej len očká a zvyšok hlávky. Kačičku držala v ruke a sledovala Yina.* Dobre. *Povedala mu na to unaveným hláskom a sledovala ako odchádza, snažila sa byť hore pokiaľ nepríde, dala do toho všetku svoju zvyšnú energiu, hoc ju teplo, mäkká posteľ a Yinová vôňa kolísali ku spánku. Našťastie to stačilo na to, aby nechala svoje očká otvorené pokiaľ nepríde. Jeho tiché dobrú noc započula, no nechcela, aby spal na gauči. Chcela aby spal s ňou v posteli. Občas sa chcela k niekomu pritúliť, keďže ako dieťa nemala skoro žiadny fyzický kontakt s nikým a ona ho jednoducho potrebovala.* Yin... poď ku mne prosím. *Poprosila ho s unaveným hláskom, dokonca sa aj posunula, aby mu urobila dostatočné miesto a jemu tak došlo, že chce, aby spal vedľa nej.*

Yin: Ano, ano, je tvoje. *Usmál se. Jemu dělalo radost, že ona měla radost a z nějakého důvodu tedy chtěl, aby se co nejvíc smála. Nakonec jí teda nahoře zabalil do svého vlastního pelechu, sešel solů, aby uklidil a když se vrátil, tak viděl, že je ještě vzhůru. Popřál jí tedy dobrou noc a zalehl na gauč. Netrvalo dlouho a Shiroi se ozvala se svým unaveným hláskem, kterým ho prosila, aby si lehl k ní. Chvíli nad tím přemýšlel, ale nakonec souhlasil. Postavil se z gauče a zalehl vedle ní do postele. Na ten svůj gauč se stejně sotva vešel. Zalehl, přikryl se a znova jí popřál dobrou noc. I on sám už byl docela unavený a tak mu padala oční víčka, jak pomalu usínal, až nakonec usnul. Ještě chvíli přemýšlel, jestli kdyby mu teď někdo vtrhnul do baráku, tak jestli by za tohle mohl mít potyčky se zákonem, ale tak to mu teď bylo jedno. Dokud se Shiroi v klidu a teple vyspí, tak je to asi všechno jedno. Nakonec on sám usnul a kdo ví, čím to bylo, ale zrovna se mu zdálo o Arisu. Zřejmě v něm ta malá holčička vyvolala jeho vnitřně potlačenou touhu, mít s Arisu taky takové malé dítko, což se už ale bohužel nikdy nestane. Dokonce mu to i připomnělo se stavit na její hrob vyměnit tak kytky. Ráno vstal ještě před Shiroi a tak opatrně vylezl z postele, aby jí nevzbudil a šel do kuchyně připravit snídani.*

*Ospalo sa usmiala keď si ľahol vedľa nej nakoniec. Očká sa jej začali zatvárať ešte viac, no stihla sa k nemu pritúliť predtým, než úplne odišla do ríše snov. Dnešný deň bol náročný, no nečakane dobre zakončený... príjemný. Už dlho sa neukázal niekto, kto by sa jej snažil tak veľmi vyčarovať úsmev na tvári. Spala ako babatko natisknutá k Yinovi a v ruke jej driemala kačka, ktorú si privlastnila, neskôr aj so zvolením. Spala ako zabitá do rána, ani si nevšimla, že zmizol z postele, bola unavená, teplá posteľ, príjemná vôňa robilo svoje a nechávalo ju spať dlhšie, než by spala normálne. Ani si nevšimla, že niekto zaklopal na dvere... jej teta, ktorá ju vypátrala podľa jej pachu. Zia spadala pod klan Inuzuka, bola vojačkou v Kirigakure, takže bola prekvapená, že cítila pach Shiroi z domu, ktorý patril jej nadriadenému. Bola z toho popravde i nervózna a na Shiroi nahnevaná, že nebola tam, kde mala byť. Aj keď to čo našla ráno tam, keď z tadiaľ necítila ani jej chakru a jej pach bol slabý... za to alkoholu tam bolo požehnane ju nahnevalo a pucovala im žalúdok ako za to, že tam nebola malá, ale aj za to, že toľko pili a nevšimli si toho, že im ušla. Zhlboka sa nadýchla a vydýchla. Jej štvornohý spoločník stál po jej boku s vyplazeným jazykom a hlúpym výrazom na tvári, cez to to bol však šikovný a dobre vycvičený pes. Isto vedela, že budú otázky, isto vedela, že bude musieť rozprávať, ale ona bola jedna z mála, kto vedel o existencii Shiroi a o jej pôvodu. Nevedeli to ani pestúni a Zia poznala Yina. Vedela, že sa bude pýtať a ona vedela, že mu na všetko odpovie.*

Yin: *Spokojeně dole dělal snídani. Dělal lívance. Všechno si připravil, aby to měl hned po ruce. Nakonec už už chtěl rozpálit plotnu, když v tom někdo zaklepal na dveře. Utřel si ruce do utěrky, položil jí na stranu, vypnul sporák a zkusil se skrz okno v kuchyni podívat, kdo to je. Bohužel nikoho neviděl. Neměl na to nejlepší uhel.* Sakra, kdo to může být takhle brzo ráno. *Neřekl nijak otráveně, spíš jen přemýšlel. Pošta dneska nechodí, kamarády nemá...napadl ho snad někdo od Shiroi, ale tak nikdo nemohl vědět, že bude tady. Leda, že by ho sledovali, ale to se mu nezdálo. Nakonec došel až ke dveřím ve svém domácím, potažmo ještě spacím oblečení a otevřel.* Zio? *Zeptal se trochu překvapeně. Yin byl sice za samotáře a neznal ho úplně každý z armády, ale on si pamatoval jména úplně všech.* Co ty tady?

*Zia Yina poznala. Síce sa spolu nikdy voľne nerozprávali, ale ohľadom práce sa neraz stretli, aj keď len na chvíľu. Stála pri dverách a čakala. Už dlhšie za Shiroi nebola, nemala dostatok času a keď tam prišla, našla len dvoch opilcov a dieťa nikdy. Musela nad tým hlasno povzdychnúť. Keď im ju dávala do starostlivosti boli to normálni shinobi... ale kto by čakal, že jedného aj druhého zlomí smrť ich syna, ktorý padol na misii? Ona sama by to nikdy nepovedala, ale nepoznala nikoho iného, komu by mohla malú zveriť bez toho, aby priznali jej existenciu pokiaľ nebude mať správny vek a nebude dostatočne silná ukázať sa svetu. Na jej smolu ale malá ušla a narazila pravdepodobne na kapitána, ktorý si ju zobral k sebe. Nechcela jej rušiť takto skoro ráno, ale nemala na výber. Mala ešte povinnosti pred sebou.* Dobré ráno kapitán. *Popriala mu dobré ráno, aby sa nepovedalo. Ona bola prostý vojak, zatiaľ čo on nadriadený, ale nebola tu kvôli práci.* Ospravedlňujem sa, že vás takto skoro ráno vyrušujem... *Nevedela ako to povedať. Mal vnútri dieťa, ktoré zachránila pred smrťou, dala ju do rodiny terajších alkoholikov a podstate sama zažívala z toho biedu, ktorú si dávala, no ona sama sa o ňu postarať nemohla. Mala ju zabiť a miesto toho jej to dieťa osem rokov robí radosť.* Cítim od vás malú Shiroi... ako pachom, tak i chakrou. *Bola dobrý stopár, bolo to jej zameranie dokonca aj v armáde. Vyzerala trochu nesvoja, nevedela čo presne povedať a ako to povedať.* Som jej teta? *No, aj keď okrem klanu neboli výslovne nijako príbuzné, stala sa jej tetou, malá ju tak brala, ale v skutočnosti bola pre ňu úplne cudzia.*

Yin: *Povzdechl si.* Pokud nejsem ve službě, tak mi říkej jménem. *Byl přece taky jen člověk a bylo o ničem, když se cítil být jen číslem v armádě, když mu pokaždé někdo říkal jeho hodností.* Neomlouvej se, stejně jsem byl vzhůru. Spíš jdi rovnou k věci, proč tady jsi. *Trochu jí popohnal. Chtěl mít totiž snídani hotovou, až bude Shiroi vzhůru. Tímhle tempem se bál, že by se mu mohla motat v kuchyni a tam potřeboval prostor a klid. Nakonec mu však ale Zia odpověděla, tak zpozorněl. Netrápilo ho to, že někdo zjistil, že u sebe má tu holčičku, ale spíš, že má u sebe určitou specifickou holčičku.* Dovnitř...prosím. *Nejprve zavelel, ale pak si uvědomil, že nejsou ve službě a před chvílí to dokonce sám říkal, tak to změnil na prosbu. Udělal byl jí prostor, aby mohla vejít a pak zavřel.* Dáš si něco k pití? Snídaně ještě není hotová, ale zdržíš se? *Potřeboval vědět, kolik toho má udělat a kolik surovin si má připravit.* Teta? *Na chvíli se zarazil.* Takže u tebe teda Shiroi bydlí, jo? *Nevěděl, že nemluví o ní. Shiroi včera zmínila jen její pěstouny a pak, že jí teta dala jméno. Nemohl vědět, že pěstoun a teta není jedna a ta samá osoba. Navíc, mluvila o nich jako o psech a Zia byla z Inuzuky, takže mu to krásně zapadalo.*

*Nechcela ho prepadnúť takto skoro ráno, ale inak o nešlo. Cítila Shiroi, ktorú cítila od neho z domu, ako pachom tak i chakrou a ona ju hľadala, pretože aj keď predtým nebodaj ušla, tak sa vždy vrátila, teraz však našla len jej pestúnov a malú nikde. Trvalo jej to dlho, nájsť ju rovnako ako nájsť jej štvornohému spoločníkovi.* Rozumiem pán Yurinachi. *Pokývla hlavou na znak toho, že rozumie i toho, že sa ospravedlňuje. Nakoniec mu aj povedala prečo prišla a hneď jej počúvla a vošla dnu. Nechcela sa o tom rozprávať vonku. O Shiroi, ktorú mal u seba doma, ktorá spala v jeho posteli. Pokrútila hlavou.* Stačí len niečo k pitiu, už som jedla. Ďakujem. *Pousmiala sa na neho. Cítila pach rozrobeného cesta z kuchyne, tak ako mnoho iných. Shiroi bolo dieťa, ktoré zachránila pred smrťou, tají ju pred nimi, avšak keď prejde geninskými skúškami, keď sa postaví do tretieho kola v chuuninských skúškach, bude ju vidieť každý, aj jej matka, ktorá ju chcela mŕtvu. Zia bola pripravená vtedy opustiť vojenské rady, tak ako tie klanové, už nebolo nič, čo by ju naučili, pôjde miesto niekam inam, aby mohla učiť malú klanovým technikám. Bola čistokrvnou Inuzukou, jej otec vodca klanu, avšak jej matka chcela jej smrť.* Nebýva so mnou. Dala som ju pestúnom
ďaleko od klanovej štvrti. Je to trochu komplikované s ňou. *Vydýchla zhlboka a unavene zavrela oči.* Trochu viac... takže vás žiadam, aby ste pred ostatnými z môjho klanu držali jej existenciu v tajnosti... pokiaľ neprejde chuuninskými skúškami. *Vedela čo a kto je zač, vedela aj čo chce robiť, hoc nevedela, či jej to dlho vydrží. Dúfala, že nie. Jej hlavný cieľ bol v jej očiach trochu detský a zbytočný.*

Yin: Stačí Yin. *Musel to upřesnit, protože mu ani tak nezačala tykat. Ale tak pokud si vybere mu říkat jeho příjmením, nebude s tím mít žádný problém. Hlavní bude, že mu nebude říkat kapitáne, jako kdyby byli ve službě. Nakonec jí pozval dovnitř, usadil ke stolu a sobě i jí udělal ovocný čaj. Nechal tam vodu i pro Shiroi, až se vzbudí. Ten donesl Zie ke stolu a nakonec se i on sám usadil naproti ní.* To že to s ní je komplikované jsem pochopil už v okamžiku, kdy jsem ji našel stát v noci uprostřed ulice, když pršelo a byla zima. *Zároveň tak objasnil, jak jí našel a co dělá u něj doma.* A co jsem z jejích slov pochopil, tak ti pěstouni jsou alkoholici a raději spolu mluví pěstmi, než-li slovy. *Propletl si prsty mezi rukama a opřed si o ně bradu.* Takže než mě začneš žádat, abych jí držel v tajnosti a já se zeptal proč, tak se zeptám, proč jsi je dala k takovým lidem a nenechala jsi si ji radši sama. *Převzal trochu kontrolu nad celou jejich diskuzí. Věřil, že na to má trochu právo a to ne jen díky jeho postavení v práci nad ní.*

*Zia sa usadila k stolu, radšej s ľuďmi jednala formálne, než neformálne. Dokonca sama svojim vlastným rodičom vykala, tykala len mladším od seba, deťom či kamarátom, ktorých mala. Bola k tomu vedená od mala, jej otec bol kedysi v armáde, teraz však leží pochovaný na cintoríne, našťastie bol jeden z tých šťastlivcov, čo zomreli prirodzenou smrťou, nikoli takou, akou väčšina shinobi. Usadila sa za stôl, sledovala bystrými očami každý jeho pohyb.* Ďakujem za čaj. *Poďakovala a hrnček obmotala oboma rukami, teplo zo šálky ju hrialo. Vypočula si každé jeho slovo, neskákala mu do reči. Vypočula si, ako ju našiel, čo mu povedala ohľadom pestúnov a jeho posledné slová, aby všetko objasnila. Chytil sa iniciatívy a prevzal kontrolu nad celou vecou.* Predtým neboli takí. Poznám ich dosť dlho, preto som im aj malú Shiroi zverila. Smrť syna ich položila na kolená, opustili rady shinobi a začali piť. Poslednou dobou je to ešte horšie, ale nemám ju kam inam dať. Nemám ju kde inde ukryť. *Napila sa horúceho čaju, ktorý ju síce popálil na jazyku, ale príjemne ohrial.* Inuzuka Shiroi, tak znie jej celé meno. *Dala mu tak najavo, že je dcérou klanového vodcu, uňho sa však vedelo, že má len jedného syna v jej veku. Zia bola čírou náhodou u pôrodu keďže prišiel nečakane a nikto vtedy veľmi nemohol. Videla ako sa narodili dvojčatá. Jeden chlapec a jedno dievča. Zažila, ako matka Shiroi malú takmer ihneď odhodila, pretože vyzerala slabo, ako keby sa nemala dožiť nasledujúcich dní, nechcela ju, chcela syna a Zia ju mala zabiť, mala sa jej zbaviť, no nedokázala to. Miesto toho ju ukryla na druhý koniec Kiri a dala ľuďom, ktorým verila, no jej dôveru sklamali. Nanešťastie bolo priveľmi neskoro meniť pestúnov.* Bola som pri tom keď sa narodila, držala som ju ako novorodené bábo v rukách s rozkazom zabiť ju. Shiroi skutočne vtedy vyzerala, ako keby sa nemala dožiť nasledujúcich dní, ale to dievča má neskutočnú výdrž, ako psychickú tak i fyzickú. *Pozrela sa Yinovi do očí.* Ak by zostala pri mne, zomrela by, nemala som najmenšiu šancu ju ochrániť. Tá žena má oči len pre svojho syna, nikdy nechcela dievča, jej existenciu dokonca tají aj pred mojim klanovým vodcom, ako keby v živote neexistovala. *Povzdychla a zavrela oči, ako keby sa na to všetko spätne dívala. Vtedy iné východisko z tejto situácie nevidela a popravde ho nevidí ani teraz.* Nikto so zdravým rozumom sa nechce zapliesť do takých vecí. Aj keď verím, že po tých rokoch je malá stále v bezpečí, stále sú vo mne pochybnosti, obavy. *Rozprávala mu, zatiaľ čo malá Shiroi pomaly otvorila očká. Posadila sa, pošúchala si ich rúčkami. V izbe bola sama a do nosa jej udrel ďalší pach, tentokrát veľmi dobre známy. Vyhrabala preto kačku z postele, ospalo zišla schody a zastavila vo dverách. Ešte stále mala zadriemaný výraz a vyzerala ako strašidlo v Yinovom oblečení a strapatá, kedy mala biele vlásky na všetky svetové strany.* Teta Zia...Yin. *Zamumlala no jej kroky viedli k Yinovi, ktorý ju popravde kvôli jeho príjemnej vôni lákal viac. Veľmi ešte nevnímala, čo sa deje okolo nej. To bol jej typický stav po ránu- ešte spala najmenej pol hodinu potom, čo sa zobudila a vykonávala všetky povinnosti, či iné činnosti, no zvyšok dňa mala energiu na rozdávanie.*

Yin: Není zač. *Nakonec se tedy usadil naproti ní, zapřel se a pozorně poslouchal všechno, co se mu snažila vysvětlit. Trochu ho dostalo to, že jim umřel syn. On sám si pamatoval, jaké to bylo, když mu umřela Arisu. Jak truchlil a řešil to alkoholem a byl celkově uzavřený sám do sebe. Člověk by řekl, že nové dítě by jim mohlo dát nový nádech do života, ale kdyby dostal nějakou náhradu za Arisu moc brzo, spíš by mu jí to připomínalo neustále. Dokázal si představit, že mít Shiroi na očích každý den tak čerstvě po ztrátě jejich jediného syna jim ho neustále připomínalo a prostě neměli čas na to se s tím nějak rozumně vyrovnat. Nakonec se na ně i přestal zlobit. Ale jen z části. Pokud viděli, že to s nimi jde z kopce, měli se té maličké radši vzdát. Takhle trpěly všechny strany. To co mu ale řekla pak ho dostalo ještě víc. Shiroi tedy byla dcerou vůdce klanu? A ti se jí dobrovolně zřekli. A ne že jen zřekli, oni se jí pokusili zabít. Teda jen matka, otec ani neví, že má 2 děti. No tak to byl doopravdy masakr. Ale tohle nedokázal pochopit. Věděl, že to samé se stalo jeho synovcům a nedopadlo to dobře. Prostě nechápal, jak někdo nedokáže čelit následkům za svoje činy.* Kurva jedna špinavá... *Vypustil ze sebe. Bylo mu jedno, že mluví o Ziině kamarádce, nebo o hlavě jejího klanu. Bylo mu jedno, že mluvil o hlavě jakéhokoliv klanu, tohle se mu prostě nelíbilo a tohle označení si zasloužila. Nakonec ale dolů přiběhla Shiroi. Yin se na ní usmál a pohladil jí po hlavě.* Dobré ráno, Shiroi. Máš hlad? Tak běž támhle k tetě, já mezitím něco připravím. Teta si dá taky, viď? *Podíval se na Ziu a bylo jasné, že nemá na výběr. Bude držet Shiroi pryč od Yina, když je v kuchyni. On se mezitím postavil a šel dělat ty lívance.* Co tedy navrhuješ, Zio? *Navázal na to téma starostlivosti o Shiroi.*

*Zia mu vysvetlila všetko, nič mu netajila, bola k nemu úprimná, vedela, že nič nepovie, nenaznačí, inak budú mať všetci problém. Všimla si na jeho tvári pár zmien, ako mu rozprávala príbeh o opatrovníkov Shiroi, o tom, ako sa zachovala jej matka, keď sa malá narodila, o tom, že vodca klanu Inuzuka ani netuší, že má dve deti. Bolo toho veľa, bolo to krátke, cez to ťažšie rozprávanie. Shiroi si z toho našťastie nič nepamätala. Slová jej matky, ktoré ju zavrhli v okamih, čo sa narodila, cez to jej to však povedala, keď trochu podrástla. Kto skutočne je, prečo nežije u rodičov... dievča sa držalo statočne, nikdy sa nesťažovalo, nech už sa stav pestúnov uberal akýmkoľvek smerom.* Tiež na to iné slová nemám. *Vydýchla a znovu sa napila čaju. Ona sama zažila smrť, každý z tých starších zažil smrť svojich blízkych a každý vedel, ako je to náročné, ale odkopnúť dieťa len tak... to už bola iná šálka kávy. Svoje oči uprela na Shiroi, ktorá zišla schody, prehovorila na nich a prišla k Yinovi. Cítila sa trochu zradene, predsa len sa o ňu starala viac, ale nakoniec sa nad tým len pousmiala.
Shiroi zavrela ospalé očká, keď jej pristála jeho veľká ruka vo vláskoch. Len prikývla na všetky tri veci - na dobré ráno, na to, že je hladná a na to, že pôjde k tete, čo nakoniec aj urobila a nechala sa posadiť hore na jej kolená, pričom znovu zavrela očká a pospávala ako sa opierala. Zia ju objala, aby nespadla, vyzerala ako bábika, aj keď kvôli rozcuchaným bielym vláskom a veľkého oblečenia trochu desivo, cez to svojim spôsobom komicky.* Nemám tušenie. Po tom, čo som tam videla dneska ju tam nechcem vrátiť, ale kam inam by som ju dala? U mňa zostať nemôže, ale nemyslím si, že by mala zostať i tam. *Zhlboka sa nadýchla a vydýchla, začala prstami česať, aby vyzerala aspoň trochu k svetu. Shiroi sa medzitým pomaly zobúdzala, otvárala pomaly očká, ožívala.* Nechcem ísť naspäť... *Zamumlala. Trochu postrehla o čom sa rozprávali. Nechcela tam naspäť, páchlo to tam alkoholom a atmosféra bola zo dňa na deň nepriateľská viac a viac.*

Yin: *V klidu pracoval na snídani a dal Shiroi a Zie trochu prostoru.* Já jsem to tam ani neviděl a už mám dost. *Yinova představivost byla mocným nástrojem a stačila mu krátká chvíle, aby si představil, jak to tam u nich asi musí vypadat. No jednoduše ten obrázek, který si v hlavě vytvořil, nebyl slučitelný s malou holčičkou. Nakonec svůj názor vyjádřila i malá Shiroi, která v tom sice neměla žádné slovo, byla přeci jen malá holčička, která nedokázala dělat taková těžký rozhodnutí, ale její názor rozezněl Yinovi a určitě i Ziiny uši. Zatím na to nijak nereagoval. Rozhodl se v klidu dokončit snídani a zanedlouho měl hotovo. Zia a Shiroi si mezitím mohli popovídat, dohnat dobu, kterou se nebavili a nebo cokoliv. Nakonec došel ke stolu s talířem plným lívanců a pak dal ještě před obě z nich talíř, na kterém byly 3. Pak tam položil i javorový sirup, pokud by si je chtěli polít. Usadil se.* No a co s ní teda bude? *Mluvil už otevřeně i před Shiroi. Očividně jí došlo, o čem se tady baví a tak nemá smysl to před ní tajit nějakými šiframi, které by pochopila jen Zia. Samozřejmě ho napadla varianta, že by si jí adoptoval on, ale nevěděl, zda je na něco takového připravený, nebo vůbec vhodný. Ale už jen za tu krátkou chvíli, kterou měl Shiroi u sebe mu trochu přirostla k srdci.*

*Zia česala malú prstami, zatiaľ čo ju jednou rukou držala.* To je len dobre. Nikdy sa mi nezdvihol žalúdok, až na dnešné ráno. *Mala silný žalúdok už od prírody, ak by nie, jej žalúdok by trpel oveľa viac kvôli jej citlivému nosu na pachy. Ten smrad, ten pohľad na to všetko, čo tam bolo. V duchu si nadávala, že tam vôbec malú nechala, že ju neprišla pozrieť skôr. Nad jej názorom sa len smutne pousmiala. V tomto nemala žiadne slovo, nemohla povedať, že tam nechce ísť. Bolo to len na Zii, ktorá rozhodovala o tom, či tam pôjde alebo nie. Nechcela ju tam dať, ale mala snáď na výber? Za ten čas, čo Yin pripravoval raňajky sa malá začala preberať čoraz viac, naberala na živote oveľa viac a viac, až ju musela posadiť na stoličku vedľa nej, pretože sa začala až priveľmi cukať a hmýriť, obzerať sa na okolo. Musela sa nad tým usmievať. Na tvári Shiroi sa začal objavovať i malý zvedavý úsmev, keď na stole pristáli lievance, dieťa sa usmiala od ucha k uchu, posadila sa normálne a uprela svoje veľké očká na Yina, ktorý im papani.* ]b]Papani![/b] *Povedala z vesela. ten elán jej však zmizol, keď sa viac menej položila tá otázka znovu. Pozrela sa na Ziu, potom na Yina a potom zase na Ziu. Čo s ňou bude?* Pravdepodobne tam urobím poriadok a bude tam bývať naďalej. Nemám viac známych, ktorí by ju prijali a ja nemôžem odísť z klanovej štvrte, či si ju tam zobrať. *Bola to jediná vec, ktorú ju napadla. Uprace tam a bude sa snažiť ju navštevovať trochu častejšie.* Upracem a budem sa snažiť ju navštevovať viac, snažiť sa tam udržať poriadok. *Dodala nakoniec a pozrela sa na malú, zobrala sirup a dala jej tam prijateľné množstvo sirupu, aby nemala priveľa energie než by bolo potrebné.* Papaj moja. *Pohladila ju po bielych vláskoch. V jej hlase bolo cítiť isté sklamanie z nej samej, že nedokázala malej zaistiť lepšie bývanie, trápenie. Nakoniec sa zhlboka nadýchla a vydýchla. Ako by naberala odvahu.* Pán Yurinachi, nenechali by ste si ju tu na pár dní? Pokúsim sa s nimi urobiť poriadok, aby to nebolo také aké doteraz. *Požiadala ho. Len pár dní, potom sa vráti tam, kde žila doteraz.*

Yin: *Yin si dokázal představit, jak to u nich doma muselo vypadat, když se i někomu z klanu Inuzuka zvedl žaludek. To už muselo být doopravdy něco. Nakonec jim donesl snídani na stůl a z reakce Shiroi se mu i docela zvedla nálada zpátky na přijatelné hodnoty poté, co si ji zkazil tou představou jejího příbytku.* To nebude jen o tom udělat tam pořádek. Bude potřeba dát do kupy i ty pěstouny. *Chodit jim tam uklízet neřešilo situaci. Žili tam lidé, kteří byli vhodní na nějaké léčení. No bylo to celé nějaké moc komplikované. Nakonec ale přišel dotaz na to bydlení a YIn se skoro jako kdyby zastavil v čase.* Prosím? *Ten dotaz ho skutečně překvapil. Upřímně si nedokázal představit, starat se několik dní o cizí dítě. Jeho pohled skončil na Shiroi, která jedla snídani. Začal nad tím přemýšlet. Koukal na ní a z nějakého důvodu si vzpomněl na Arisu a tak jen povzdechl.* No dobře, ale jen na pár dní. *Nakonec uznal, že ji tam nemůže jen tak vrátit. Musí se vrátit do něčeho alespoň trochu normálního.* Na jak dlouho to tak vidíš? *Chtěl mít alespoň nějaký odhad, aby věděl, na čem stojí.* Chutná? *Zeptal se s úsměvem na tváři dítěte, o kterém byla celou dobu řeč.*

*Bola to katastrofa. To vedela veľmi dobre, ale čo mohla robiť? V klane nebola v pozícii, aby niečo také urobila a pestúnov, na tých potrebovala dlhší čas. Mla zviazané ruky voči tomu všetkému. Priala si urobiť viacej. Mimo ríšu kou ju zobrať nemohla, hranice boli kontrolované, prísne. Už samotný príchod a odchod. Z Kiri sa teda nedostanú a pokiaľ nepreukáže malá nejakú svoju hodnotu, bude problém s držaním ju na žive vo svetle.* BUdem robiť všetko čo bude v mojich silách. * *Upratať, dať ich do poriadku... ale ako dlho to potrvá? Rozhodne nie tých pár dní, o ktorých po požiadala. Žiadala od neho veľa, od svojho nadriadeného chcela, aby dal pozor na malé dieťa. SKlonila však hlavu, zatiaľ čo malá jedla palačinky a veľkými očkami ťukala z jedného na druhého. Bolo to moc? Ale na koho iného sa mala obrátiť? Vedel o tom len on a opatrovníci. Prekvapivo však zamrkala, keď súhlasil, zodvihla hlavu a vďačne sa na neho usmiala. Bolo vidieť na jej tvári, ako sa jej uľavilo, že si tu Yin nechá mladú.* Ďakujem vám veľmi pekne. *Znovu sklonila hlavu plná vďačnosti.* Netuším. No pokusím sa prísť čo najskôr. *Pár dní. Nemohla ju tu nechať dlho.* Možno týždeň... týždeň a pól. *Skúsila odhadnúť ako dlho, no netrúfala si povedať, či to do vtedy stihne. Bude musieť.* Veľmi! *Povedala s plnými ústami, než prehltla, aby sa na Yina usmiala ako mesiačik.* Takže tu môžem zostať? *Jej očká sa rozžiarili ešte viacej, ako malé hviezdičky na nočnej oblohe.*

Yin: V to pevně doufám. *Sám věděl, jak jako malý chtěl milující a klidnou domácnost. To se mu dostávalo ze strany matky a bratra, ale otec vždy přesílil všechny hlasy, které doma byly. Bratr, ten to pak vzdal a dal se na dráhu Nukenina a matka, ta se pak uzavřela a už to taky nebylo jako dřív. Proto si dokázal představit, co tady maličká Shiroi doma zažívá, i když to bylo jen slabé procento toho všeho. Nakonec to odsouhlasil. Ale udělal to asi i tak jen proto, protože si vzpomněl na Arisu. Když mu řekla ten odhad, bylo na Yinovi jasně vidět trochu znepokojení. Zaprvé, protože týden a půl je doopravdy dlouhá doba a zadruhé, protože to znělo, že to je odhad, který si právě vymyslela a ani nad tím nepřemýšlela, jen nechtěla, aby to znělo nějak dlouho.* Nuž dobrá. *Řekl trochu na sílu.* No to jsem rád. Tak hlavně jez v klidu, ať ti nezaskočí. *Usmál se na ní. Snad jako kdyby přepnul ze vteřiny na vteřinu. Jako kdyby měl na děti přírodní talent.* Prozatím ano. *Odpověděl jí s úsměvem. Pak se ale zase podíval na její tetu.* Ale znáš mě. Chci pravidelné reporty. Každý den....Každý. *Na poslední slovo dal důraz, aby bylo jasné, že to myslí vážně.*

*Chcela jej dopriať pekné detstvo, nečakala, že sa sem dostane takáto prekážka. Nevedela povedať, či sa jej aj nejako fyzicky dotkli, vedela tiež, že Shiroi o tom rozprávať nebude. Svojim spôsobom ich isto mala rada... ale presvedčiť ju, aby sa vrátila bude oriešok. Bude sa musieť veľmi snažiť, aby prevychovala svojich známych. Museli sa dať dokopy, takže im dá asi vojenskú výchovu a dať ich opäť do kopy, aj keď ich strana syna bola veľká, mali na starosť malé dieťa a nemohli sa do seba púšťať ako besné psy. Podstate si ten čas vycucala z prsta, netušila ako dlho to bude trvať. Aj keď jeho súhlas bol viac menej na silu, stále súhlasil a ona bude robiť všetko čo bude môcť... nemala na výber.* Dobre! *Vôbec jej nevadilo, že Yin striedal tváre. Inak rozprával a tváril sa na Ziu, než na Shiroi. Ona si z toho veľkú hlavu nerobila, prečo by aj mala. Spokojne teda jedla palačinky.* Rozumiem. Každý deň. *Uistila ho, že každý deň dostane report situácie. Bola to robota navyše, ale bola to maličkosť čo mohla urobiť. Dlžila mu týmto veľa. Viac, než by si hodlala priznať. Shiroi pomaly dojedla, uprela svoje očká na Yina. Bol oproti nej obrovský.* Bola to mňamka. *Pochválila znovu šéf kuchára. Ústa mala trochu zababrané, nie, že nie, ale bolo to dieťa.*

Yin: *Pousmál se na Shiroi, když mu odpověděla. Nakonec to se Ziou nějak ujednali a došli k závěru, že mu bude každý den podávat report, aby věděl na čem stojí.* Budu tedy pevně doufat, že to bude co nejrychlejší. *Neřekl to nijak hnusně, ale Zie mohlo dojít, že jí tím trochu pophnal, aby se snažila to celé napravit co nejvíce. Není zdravé vzít malou holčičku od její rodiny na dlouhou dobu. Nakonec mu ale Shiroi pochválila lívance a tak se jen pousmál. Všiml si ale, že je celá zašpiněná a tak utrhl ubrousek, naslinil ho a pak jí otřel to, co tam být nemá.* Budeme tě muset naučit asi i jíst. *Trochu se tomu zasmál. Pak se zase podíval na Ziu.* Tím pádem ale budu potřebovat její oblečení a věci. A taky abys mi případně řekla o nějakých alergiích nebo tak. *Mohlo to působit, jako kdyby to snad už byl starostlivý rodič.*

*Bolo to ťažké vyjednávanie pre Ziu, no nakoniec sa dosť posunuli. Pravidelný report, dokonca podrobný bol pre ňu len pár minútová záležitosť z toho všetkého. Musela z tých dvoch podrobiť silnej odvykačke.* Samozrejme. *Prikývla hlavou. Bude to musieť urobiť rýchlo a efektívne, nechcela tu Shiroi nechávať dlhšie než bolo nutné, už len kvôli Yinovi. Aj keď, ako sa na tých dvoch dívala... Shiroi ani nehla, keď jej Yin umýval tvár.* Dobre! *Zvolala malá, ktorá s tým nemala najmenší problém a usmievala sa naňho ako slniečko na hnoji.* Alergie nemá žiadne a oblečenie prinesiem rovnako ako zvyšné potrebné veci. Toho sa báť netreba. *Zložila pečať a vytvorila klona, ktorý sa pre to rozbehol. Snáď sa mu po ceste nič nestane. Svoju hlavu však sklonila keď sa dívala na Yina.* Ďakujem vám. *Preniesla vážne a úprimne. Mrzelo ju, že mu prirába toľko práce. Dúfala, že sa to všetko vyrieší čím skôr.*

Yin: *Yin se jen usmál na Shiroi, když se ani nehnula a odsouhlasila nový výcvik v jezení čehokoliv. Nakonec se zase podíval na Ziu.* To rád slyším. *Zia pak vytvořila klona a poslala ho na obchůzku. Předpokládal, že to bude pro Shiroiny věci. Yin byl ale rád, že se nebude muset v ničem omezovat, když Shiroi nemá na nic alergie. Minimálně tedy ne v jídle. To znamená, že bude moct vařit to, co vaří vždy. Pak se podíval na Shiroi.* No, budeme doufat, že ti bude chutnat zelenina. *Pro její vlastní dobro. Pak se usadil zpátky na svojí židli.* U mě doma budou platit pravidila, Shiroi. *Jeho tón zvážněl.* Já jsem pán domácnosti a co řeknu, to platí. Jedno z pravidel, které tě čeká je, že dokud nedojíš jídlo, neodejdeš od stolu. Bez výjimek. *Dal jasně najevo, že pokud tady bude, bude muset poslouchat. Nastolil doma řád, jako správný otec. Ani mu to nedocházelo, ale už vlastně tak nějak začal s výchovou.*

*Kto by to rád nepočul? Nemusel vymýšľať jedla, aby neuškodil malej Shiroi, ktorá urobila kyslý výraz, keď začula slovo "zelenina".* Zelenina nijeeeee. *Schovala sa za stoličku. Ignorovala dokonca aj klona, ktorého vytvorila jej teda, ktorá išla po jej veci do domu, kde bývala.* Všetko len nie zelenina! *Urobila na Yina psie oči, dúfajúc, že s nimi pochodí, ale pravdepodobne sa bude musieť zmieriť so svojim osudom a privítať vo svojom živote zeleninu. Slovo pravidlá ju vydesilo rovnako tak, ako zelenina. Toľko hrôzostrašných výrazov naraz!* Rozumiem... *Zamrmlala zmierujúca sa s novým režimom, ktorý nastáva. Všetko však prerušil smiech Zii.* Už ju vychovávate teraz ako rodič. *Znovu sa trochu zasmiala a potom sa len usmievala. V jeho rukách by sa malej darilo oveľa viac, než tam. Pokiaľ ich stihne dať do laťky a ak nie... bude ju musieť dať niekam inam. Do sirotinca? To bola jedna z možností. Možno by to bolo pre ňu i najlepšie.*

Yin: *Yina trochu překvapila reakce té malé slečny na jeho zmínku o zelenině. Takové trucování Yin ve své domácnosti nestrpí. Dal ruce v bok.* Zelenina anooo. Je to velmi potřebná součást tvého jídelníčku, chceš-li býti velkou a silnou shinobi! *Nakonec jín ještě odvětil na její další větu.* Všechno a k tomu i ta zelenina. *Narážel na jídelníček. Na Yina žádné psí oči fungovat nebudou. Byla sice velmi roztomilá, ale Yin moc dobře věděl, co je pro tělo potřeba a prostě jí to naučí jíst.* Tak se mi to líbí. *Nakonec se na ní ale zeširoka usmál. Na připomínku Zii se jen trochu začervenal.* Zase to nepřehánějme, dobrá? *To už řekl klasicky vojenským tónem, ale bylo jasné, že to nemyslí nijak zle. Jen nechtěl, aby to ta malá pochopila nějak špatně a moc se na něj zafixovala. Yin byl rozhodnut, že jí tady bude mít jen týden.*