Hōzuki

*Dívka ho poté pronásledovala, takže by se dalo říct že se znova zastavil když na něj promluvila. Zvlášť když zmínila zda něco ztratil. Nechtěl o tom mluvit, takže byl potichu. Byl slyšet jen její hlas a kapky deště jak padají na zem. Bylo jich opravu spousta. Tatsumi se na ní nepodíval a byl k ní zády, ale i přesto si byl jistý že to byla ona.* Nevadí že jsem mokrý, ale měla by jsis vážit toho co nás dokud to máš. *Odpoví jí Tatsumi. Naráží tím na její rodiče, které jí mají od prvního pohledu rádi když s ní chodí venku.*

Já vím já vím, vážím si jich. jen je to s nima těžký... chtěli mě vydědit jenom protože jsem holka a prý holky z klanu našeho jsou slabé... *cítila z něj jistý chlad kromě smutku takže se muselo jak si domyslela stát to že přišel nějakým způsobem o rodiče a jelikož ví že se nestala žádná nehoda tak ho asi vykopnuli. Chytne ho za rameno a otočí k sobě a usměje se na něj* Můžeme být rodina co tě bude podporovat e všem, rodič chtěli mít syna a mimo to já bych byla za bratra i ráda... poté co jsem přišla o bratrance tak bych za společnou byla ráda *usměje se na něj s nabídkou na rodinu protože věděla že její rodiče myslí na to samé a poté co to dořekla tak oni jenom přikyvovali*

*Tatsumi neměl nějak náladu jí odpovídat tak ani neodpověděl na její slova a poté co ho otočila směrem k sobě tak zase uhnul pohledem do země. Nějak se její slova dostávala pod jeho kůži. Nemohl totiž jí úplně ignorovat. Sám nechtěl aby se někomu stalo to co jemu. V jeho hlavě mu v ten moment prošlo pár možností, které mohl udělat a jaké by měli následky. Vybral si jednu z těch, která podle něj byla nejlepší a nejmoudřejší. Obětovat sebe a nechat je ať si ho "přivlastní". Neměl v plánu teď hledat nový domov. Spíš neměl náladu na nic. Tatsumi byl snad dítě štěstěny místo dítě lidí co ho vykopli, protože v ten samý den mu někdo nabídl ať se stane jeho rodinou. Tatsumi tudíž chtěl pomoct každému kdo by měl tyto problémy.* Dobře. *Odpoví v rychlosti.*

*V štěstí mu trošku zmáčnke ruku protože nebyla si jistá jaké věci mu vadili. Okamžitě ho odvlekla za rodiči protože jí pomalinku začínala být zima a jemu musel být už uričtě taky. Taky by se Miigura němela co divit když mela na sobe jen slaboulinky vozoh.* Matka a Otec: Vítej zde u nás v rodině Achika. Vše radši dořešíme doma Pojď rychle ať nejsi nemocný. *řekne a vydají se směrem domů k nim. Migura čeká zda teda půjde za nima nebo ne protože ona je schopná - je natolik silná i když na to nevypadá že by ho klidně dotáhla náslilím k nim*

*Jelikož neměl Tatsumi moc vůli se bránit, tak šel i dobrovolně tak šel za dívkou, která ho táhla za jejími rodiči. Přestože byla přibližně ve stejném věku jako on, tak už cítil že ona bude silnější jak on. To ho celkem deprimuje, ale to teď nevadí. Důležitější je že má znova domov.* "Rodina Achika? *Řekne si pro sebe jen tak v hlavě. Pokud ho stále drží tak se vydá ihned za dívkou, která ho předtím oslovila. Kdyby ho nedržela tak po tom co se její rodiče rozejdou tak on tam ještě bude chvíli stát s kufrem a přemýšlet.*

*táhne ho až konečně dorazí k nim.* Rodiče: Miguro, ukažm mu kde bude jeho pokoj a všechno. *řeknou jí rodiče a ona ho po vstoupení tahá opatrně i po schodech, přemýšlí že ho vlastne muze vzit a donest ho jenze se boji ze by ji odstarcil. Vede ho smerem do pokoje který je hned vedle jejího pokoje a v ted jeho je i rovnou koupelna kde jsou rucniky, a takové veci co tam byvajii. Dovlece ho tam a spusti* Takže... Tadyto je od teď tvůj pokoj, a támhle v pokoje vidíš ty dveře? *ukáže na dveře v pokoji* tam je koupelna, je tam vana i sprcha takze to co preferujes vice zde mas. Jsou tam i rucniky a vse co do koupelny patrí jo a jeste... tamhle hned naproti dverim od koupelny jsou na druhe strane pokoje dvere ketrý díky tomu že jsou zabraneny postelima aby se dali otevriat na ne potom muzes zaklepat a já ti pak mohu ukázat kde je jídelna protože musíš mít učitě hlad... *pak si něco uvědomí.* Jejda promiň já se nepředstavila... Jsem Migura a je mi 11, jsem genin. A ty ? *usměje se na něj a až ted pustí jeho ruku*

*Poté co ho dívka začala táhnout po schodech nahoru tak byl nucený upustit svůj kufr, ve kterém měl věci, na zem. Po schodech by ho nedokázal vytáhnout tak rychle z důvodu toho že neměl tolik síly. Kufr teda ležel na zemi někde pod schody a Tatsumi byl veden až nahoru, kde mu migura řekla a ukázala spoustu věcí. V první řadě byl nadšený z toho že má vlastní koupelnu, protože v jeho starém domově to měl též. Trošku mu to připomínalo, ale horší to už být nemohlo.* Nemám hlad. *Odpoví Tatsumi dívce. Ovšem jeho žaludek ho nyní zradil. Hned na to zabručel. No co se dalo dělat? Poté co se mu i dívka představila tak k němu natáhla ruku. Tatsumi ovšem jí ruku nenatáhl. Neměl k tomu důvod. Nejraději se všem těmto frázím vyhýbal jak jen chtěl.* Tatsumi. *Nějak ani neříká věk a ani zda je už genin nebo stále je furt v akademii.*

*všimla si že nemá svůj kufr tak plánuje se pro něj později vrátit. Když mu ukazovala že bude mít vlastní koupelnu tak se mu stastne na chvilku zablesklo v ocich. pote rekl ze nema hlad* Tak prý že nemáš hlad *uchechtne se avšak nemyslí to zle.* Tak když tedy nemáš hlad, tak se nejdříve vykoupej či vysprchuj at pak nejsi nemocný a zaklepej na tamty dveře u postele, já ti mezitím donesu kufr a poté tedy půjdeme na jídlo.... máma něco vaří *usměje se a stáhne ruku zpět* Moc mě těší Tatsumi, můj brácho *vlastně ho přijala rychle, protože byla osamělá a halvně když její kamarád Hakumura zmizel a na dlouhou dobu se jí neozval až do ted. Nechá ho tam a jde pro kufr*

*Dívka ho už předtím pustila, akorát on to nezaregistroval, protože si spíš prohlížel pokoj. Když však se ozvala že mu donese kufr mezitím co se bude sprchovat tak musel nesouhlasit. Nemohl nechat dívku táhnout jeho věci.* Jdu si pro ně sám. Nemůžu tě nechat táhnout svoje věci. *Na malinkatou chvilku se odmlčel.* Jinak... Uhm... Omlouvám se za to předtím. *Tatsumi se mírně začervenal a sklonil svou hlavu dolů. Ihned se rozeběhl pro kufr aby byl dole rychleji než dívka, která zatím jde asi normální chůzí, což je asi pravděpodobné. Tatsumi si pak dole vezme kufr a začne ho tahat nahoru po těch schodech. Chvíli mu to ale trvá, protože přece nemá potřebnou sílu.*

*migura byla dost unavená tak se vlekla pomalu jako šnek, doufá že se Tatsumimu bude u ní v rodině líbit a že ho nevydesi otec prisnou vychovou v cemz si otec libuje a Migura si s nim taky neco zazila. Kdyz se ji omluvil a tak se na nej sumala jakoze v poradku nic se nestalo a sesla nakonec uplne dolu schody kde na ni matka kricela ze ji prisla nejaka obalka od Hakuovych rodicu. To si ziskalo okamzitou jeji pozornost. Okamzite matce vytrhla dopis a sla si ho precit.* Dobry den, jsem Hakuova matka a jak jsem kdysi zjistila tak jsi se kamaradila s mym synem. Je mi to moc lito, ale kvuli par problemum co zpusobil ve vesnici kde byl na chuuninske zkousce ho Mizukage popravill... Preji hezky den *Migura vzala dopis a bezela do sveho pokoje a pred nim dopis odhodila na zem. Dopadla na postel a zacala brecet. Tak preci jenom prisla i o nej... nejdriv bratranec a potom Haku....*

*Viděl dívku jak běží dolů a pak nahoru. Ovšem tyto schody zdolala daleko rychleji jak Tatsumi, který se teď ještě vláčel s kufrem nahoru. Naneštěstí po chvíli se i on dostal nahoru. Ten kufr si poté odložil do svého pokoje a poté se vydal miguru. Prolezl pár pokojů po tom co zjistil že není v jeho pokoji. Ovšem pak nalezne miguru v jednom z místností tohoto domu (nevím zda mu řekla kde má migura pokoj). Viděl jí tam jak sedí na posteli. Tatsumi netušil proč brečí a i kdyby tato neví jak jí má pomoci. Přesto to ale chtěl zkusit. Přišel k ní a aby jí mohl pomoci, musel nejdříve vědět co se stalo.* Proč brečíš?

*Migura brečela a tak si nevšimla jak za ní Tatsumi přišel do pokoje* P- p- popravili mi kamaráda *vysouká trhaně ze sebe a to toho pláče. Pomalu ztrácí vše na čem jí záleží. Začala plakat docela nahlas a jejím rodičům to bylo jedno protože si na její výlevy zvykly oni ovšem netušili co se stalo a tak možná to byl důvod proč to neřeší.* J- jdi p- pryč, n- nechci a- aby j- jsi v- viděl m- mě s- slabou *zase jakštač ze sebe dostane a doufá že jí uposlechne ovšem nemusí, Migura se cítí sama víc než jindy.* N- nejdirv b- bratranec, p-pote H- Hakumura....

*Bylo vidět že je migura nejspíš smutná. Poznal to z toho že brečí. Ovšem nechtěl jí říkat žádné hnusné věci. To by jeho ani ve snu nenapadlo. Raději místo slov přišel k ní blíž a sedl si k ní na postel. Rukou, kterou měl blíž, jí chytil za rameno a poté co ti dopověděla tak se malinko zapřemýšlí.* Život ninji s sebou nese i rizika. To že ti někdo umře neznamená že by chtěl aby jsi byla smutná. Navíc máš tu mě, kterému jsi darovala šanci na nový život, a já ti za to chci taky pomoct. *Už z toho mohlo být jasné že Tatsumi z jejího pokoje neodejde.* Člověk se musí smířit se smrtí svých blízkých a díky tomu být silnější a bojovat za to aby se životy jen tak nezahazovali. Vím že není správné to co se ve světě děje, ale teď s tím nic neuděláme... Ovšem můžeme zesílit a změnit to k lepšímu. *Tímto jí zkusí uklidnit. Neví zda to zabere nebo ne, protože zatím to nezkoušel.*

*poslouchala ho tak napůl a ona stále brečela* Za to co se teď stane, se omlouvám *kníkla a vrhla se mu to objetí protože prostě potřebovala obejmout. Stále je jenom jedenáctileté dítě a protože tomu tak je tak ji tohle totálně složilo. Byla docela dost smutná a trošku i u toho řvala protože ačkoliv se to nemohlo zdát tak jelikož byl Hakumura první člověk co se s ní chtěl tak nějak bavit tak si k němu vybudovala za tak krátkou chvíli nějaký silný citový vztah. v tu chvíli si něco uvědomí a podívá se na něj* Prosím.... slib mi že mě nikdy neopustíš... *vzlykala*

*Bylo mu smutno z toho, že viděl brečet někoho kdo ho přijal k sobě. Přesto, že ji neznal, tak jí chtěl tak i tak pomoct. Nějak ovšem neočekával něco co se právě stalo. Právě se mu vrhla se mu do obětí přičemž jí neobjal. Aspoň ne zatím (předpokládám tudíž že se migura přitiskla na Tatsumiho, pokud ne tak mě oprav). Teď si jenom opřel ruce k postel když se o něj opřela. Tato chvíle byla pro něj poprvé, takže nevěděl moc co dělat, nebo říkat. Když chtěl něco udělat tak se na něj následně koukla s prosbou ať jí Tatsumi neví slíbí. Slyšel to, ale z nějakého důvodu jí to nemohl vyplnit.* Promiň, ale nemůžu ti to slíbit. Život ninji je nepředvídatelný a kdykoliv může vyhasnout. Můžu ti ale slíbit, že budu po tvém boku co nejdéle to bude možné. *Doufal že jí to bude stačit. Mezitím co jí to říkal tak svými pažemi objal miguru a přitáhl si jí blíž k tělu.*

*nechala se jím přitáhnout blíže k tělu a dále potichu vzlykala.* Já vím že je nepředvídatelný, ale zůstaň se mnou co nejdéle to půjde *zašeptá a s tím ho trošku jemně aby ho to nebolelo přitlačí v objetí protože se najednou cítila sama, jako by uprostřed jejího srdce vznikla velká díra kterou nevěděla zda se někdy někomu jí podaří vyplnit. Ztráta Hakumury pro ni byla jako by jí zlomili všechny kosti v těle nebo jí pálili či topili při vědomí. Rodiče začali na Miguru něco volat jenže ta to naprosto ignorovala a soustředila se na Tatsumiho dýchání které ji poněkud uklidňovala. Celou touhle situací byla tak vystresovaná že po chvíli Tatsumimu usnula v objetí.... Mohl si jen všimnou že Migura přestala plakat a jen tiše oddechuje.*

-----KONEC RPG-----

2. Mise typu D:

*Konečně to přišlo, cože to ? Miguru čeká další mise na kterou se bohužel vůbec netěší protože prý bude muset jít chytat nějakou čičinu nebo co že to má být. Ráno vstala a nic si nebalila, prostě udělala obvyklou hygienu a vyrazila směrem kancelář aby si šla pro materiály co k misi potřebuje. Došla si pro obrázek té kočky, kočka je bílý s černým uchem a levou zadní packou tak hádám že musí být nějaké dobré plemeno kočky,co by měla chytat i když vážně se jí do toho moc nechce, ale zčásti chápe majitelku že se o svoji kočku bojí protože ona o tu svojí taky jenže Migura není blbá aby zapomínala že má otevřené okno a kočka prostě jenom využila příležitosti a utekla ven. S povzdechem se vydala do míst kde údajně kočka spatřená. Byl to velký les. ,,by mě zajímalo jak to že se ta kočka dostala až sem… má to být malá čičí nebo ne ?,, pomyslí si Migura s menším zděšením. Poté šla směrem kde se kočka měla údajně nacházet, osobně moc lesy nemusela ale jelikož je to její mise za který prostě dostaneme peníze tak to holt musí splnit A hlavně přeci jenom konečně po dlouhé době má mysli tak nesmí zklamat protože by jí pak žádnou už možná nemohli nebo nechtěli dát. Snažila se vystopovat kočku jenže pokud se ani potuchy jsem tam na stromě byl její drápky nebo na zemi v prachu byl obtisk kočičí tlapky jenže kočka nikde. Migra už celá zoufalá lítala tři hodiny po lese kočka nikde.* sakra kde ta kočka může být!! *povzdechla si nahlas Migura když v tu ránu něco uslyšela jak se hýbalo na stromě.* Mňau mňau *pištěla kočka na stromě protože se dostala až moc vysoko tak tedy ona vylezla na strom tím že* ,,teď tu kočku sundám dolů protože pak přece mi skončí mise a já budu moct mít další což znamená víc peněz delší by se víc peněz a času víc tréninku jak logické,, pomyslela si Migura a zase věnovala pozornost kočce, kočka se klepala na stromě a strom se celý otřásal. Migura stěží s leknutím leze na strom a kouká celou dobu na tu kočku když už byla skoro u kočky čapla kočku a obejmula ji svými rukami však Kočka se jí bránila a škrábala jí na ruce asi jakoby ta kočkama se chtěla dostat dolů, ale i tak že se nechtěla dostat dolů. Migraci povzdechla a to že kočky má ráda ale totoo bylo prostě kočičí extrém, nic takového nikdy ještě nezažila, ještě chvilku se s kočkou prala a různě se s ní rvala a přetahovala přičemž z toho utrpěla škrábance do obličeje, ale nakonec se jí povedlo dostat kočku k její paničce která čekala v kanceláři. Migurra protočila očima protože na to co udělala dostala málo zaplaceno, ale alespoň dostala nabídky na další mise což je asi jediná pozitivní věc na tom že lovila tuto nezbednou kočku která utekla své paničce. Když MIgura viděla jak pánička začala kočku mordovat a mazlit se s ní tak si MIgura povzdechůa s tím že už chápe proč se kočce nechtělo domů, protože kdyby byla ona zrovna tamtou kočkou tak by taky zdrhla. Poté se odebrala z kanceláře domů, kde jsi dala večeři vykoupala se, se skřípáním si ošetřila své získané škrábance a konečně vyčerpaná šla spát*

556- slov

KONEC RPG

3. Mise typu D:

*Už zase mě zavolali na další misi. Po moji poslední misi kterou jsem si teda moc neuzila a ani jsem u toho nějak moc nedělala tak zajímavé věci jaké jsem od misi jako studentka akademie očekávala. Vždy jsem si myslela ze geninove a výš postavené hodnosti mají strašně zajímavé mise kde furt někoho mlátí, zabíjejí a že je to strašná sranda. Je pravda ze mě zápasení a boj baví i přes to že nejsem v boji zas tak zdatná. Když jsem přišla do kanceláře čekala tam na mě na oko mile vypadající paní která čekala na moje jméno aby mi dala misi.* Jsem Migura Achika a jdu si pro misi dneska, prý by tu pro mě měla být. *podívala jsem se s menší naději na paní ale ta jen s nezájmem přežvýkla a odkaslala si* Takže holčičko jdeš pomáhat do knihovny, koukej tam odvést dobrou práci nebo to nebudu dávat dobré mise od našich zákazníků. *jeste k tomu si odfrkla namyšlená kráva. Migura protočila očima a povzdechla si. Misi samozřejmě přijala protože si na něco šetří. Okamžitě se vydala domu kde se najedla a pote vyrazila do knihovny. Cestou potkala par studentů akademie. Jeden z nich do ni při radostných hrátkách narazil a ona na nej zavřčela. Děti s křikem utekli a dospělí se na Miguru nenávistně a pohrdavě podívali. Ona si jenom odfrkla, pote kopla do kamínků co leželi kousek od ní. Poté už přímo mířila do knihovny. Vystoupala asi sto schodů, kdo ví zda Né více. Když dorazila šla ke knihovníkovi a malem ji kleplo.* Vyyyyy !!!! *rozkřičela se na nej když si ho všimla a prstem na nej ukázala. Byl ti ten knihovník který na ni kdysi řval když shodila knihy a chtěl ji přece jenom uhodit.* Vyyy !? *zařval na zpátek a vypadal na omdlení. Ani se mu nedivím.* Uh tak co po mě chcete abych udělala *otážu se ho snad mile a snad slušně snad bez známky mého arogantního hlasu se známkou pohrdání. On se jen dabelsky usmál a ukázal na 100 knih.* Tady ty knihy dej támhle dozadu do poličky všechno vyskládej podle abecedy a pak můžeš jít s nebo vlastně Né, ještě tu kompletně utřeš prach a vytreš podlahu. Poté až budeš moct opustit knihovnu a já ti zaplatím *Migura zatnula pěst a v poseldní chvíli se zarazila a uvědomila si že kdyby ho teď praštila tak by nedostala další možnost mít dobré mise. Usmála se a šla si pro vozík s kinahama. Začala je rovnat, skřípala zubama nad tím jak moc ty knihy byli těžké. Po asi 2 hodinách všechny knihy seřadila konečně podle abecedy a správně protože si to musela kontrolovat aby to bylo úplně všechno bez ani jediné přeházené, kdo ví co by se ještě mohlo stát. Poté se pomalinku začala s kýblem a hadrem přesouvat k utírání prachu, musela si dát přes obličej roušku jinak by začala kýchat protože to prostě nešlo snést kolik prachu tam bylo. Najednou však slyšla ránu tak tam běžela, byl tam knihovník* Uppsss promiň já to nechtěl schodit a ted to narovnej *řekl posměšně a odešel. Miguře se zatmělo před očima a rozdýchávala nahlý příval vteku, začala radši znovu skládám knih ytam kde mají být podle abecedy. Poté rychle vytřu a ještě než něco dědek provede a rychle mizí s tím že vše má dokončeno, jde podat hlášení o misi a jde domů.

566 - slov

KONEC MISE - RPG

4. mise typu D:

*Opět MIguru po její zpackané misi nebo z tohoi neměla prostě dobrý pocit jí povolali a dalšími misi, nakonec Knihovník jí dal dobré hodnocení a ona tak mohla plnit další kvalitní mise. Ráno vstala oblékla se udělala hygienu nasnídala se a vyrazila do vesnice do kanceláře přesněji abys tam zašla pro zadání mise když dorazila musela čekat chvíli ve frontě nebo čekat aspoň na tu dobu než se na ní dostane řada protože tam čekalo strašně strašně moc lidí a prosili si o misi tak doufá že Pro ní teda nějakou tu pořádnou myslím má A že to neskončí takže půjde tamhle dělat někam na zahradu nebo tam dle hlídat děti jako posledně či do knihovny zase. když přišla ženská se na něj zase podívala stylem: ,,co tady jako děláš zase ne ?,, Migura se však jen usmála a ten pohled ignorovala, řekla jsi o zadání její mise a čekala co jí tentokrát čeká.* Uklízet budeši na akademii. Budeš tam uklízet celou akademii, mezitím třídy vyučují venku pratkivkou část tak nebudeš viděna *řekne dokonce docela dost i mile což Miguru příjemně překvapilo. Poděkovala a vyrazila směrem k akademii Když dorazila k akademii viděla k okolní stojí skupinka dětí všichni se podívali na Miguru stylem: ,,Ona je genin ? tyyyy jo, ale co tady dělá ?,, ona jen prošla beze slova dovnitř kde jsi šla pro pokyny, místo pokynů dostala okamžitě lopatku smetáček a kýbl s vodou a koštětem. Okamžitě začala vytírat v prvním patře, koukala se do všech učeben co tam našla a při tom jí v hlavě probíhaly vzpomínky z akademie, s jejím bratrancem ale taky je pravda že ona jako akademie moc nebývala protože se hlavně učila doma ale i přesto na něj na akademii má úžasný vzpomínky přece jen je to část jejího dětství. Když konečně pomocí věcí co měla k dispozici uklidila 1. patro akademie tak se šla podívat ven jak děti trénují. Opřela se o strom a potichu je pozorovala. Měli boj 1v1 cvičný. Bylo tam hodně nadaných jedinců ze kterých by někdy v budoucnosti mohli být silní shinobi.* Hej ty holko, pojď se mnou bojovat ! *vyzval mě nějaký malý kluk na souboj. Všichni děti začali skandovat jako že : jo jo jo jo jo boj boj boj : a sensei taky vypadal že by chtěl vidět co jeho studentka umí. Usmála se a šla k nim.* Budu se krotit kluku, kdyby tě to bolelo tak zařvi konec… musíš trénovat až do geninských zkoušek aby si je udělal *usměju se na něj a kluk s těžkým polknutím přikývnul. Začal mě zasypávat kopama nohou či úmyslnýma máchancema kunaiem aby odvedl pozornost jenže já byla vždycky napřed. Po chvilce jsem kluka položila na zem aby měl ruku za zády. Když souboj skončil už jsem se otočila že to půjdu dodělat, jen že po mě děti začali kopat a vrhat kunaiema abych bojovala se všemi naráz. Vytáhla jsem svůj kunai a opatrně abych dětem neublížila odrazila útoky do stran. Po chvíli děti odpadli únavou a není co se divit jsou to ještě děti malý. Když mě děti propustili tak mi jejich sensei poděkoval že si mohli zabojovat. Já jsem se slovy že je to v pořádku šla dělat 2: patro alias poslední část mise. Po 2 hodinách uklízení ve všech učebnách, rovnání knih, vynášení košů, mytí oken a tak jsem vrátila věci tam kam patří a rozloučila se s dětmi který za chvíli čeká teorie. Zasmála jsem se* Ahoj děti užijte si to *řekla jsem mile, k dětem jsem většinou hodná pokud jsou hodní oni.* Nashledanou a děkujeme moc *řekli děti najednou a já opustila s úsměvem budovu a šla podat hlášení o misi. Po tomto kroku jsem šla domů.*

611 - slov

KONEC MISE RPG

* Jednoho dne, když se Kairen vzbudil až jak byl hotový oběd. Nevěděl co si má počíst. Na dnešní den neměl nic připraveního.* " Ach můj bože co bych měl dneska provádět?"* Pomyslel si a vstal z postele. Otevřel dveře od pokoje a zrovna jej pozdravil jeho otec.* Ahoj. Dneska jsem se trošku více prospal.* Řekl Kairen a odešel do koupelny. Jakmile byl v koupelně, tak se vyslékl a vlezl do ledové sprchy, aby se pořádně osvěžil a probral. Jakmile vylezl ze sprchy, tak si šel rovnou vyčistit své zuby. Když byl už hotov a ranní hygienu si mohl odškrtnout jako splněnou, vyrazil rovnou do kuchyně, kde už na něj čekal táta i s oběděm. Kairen přišel ke stolu a sedl si na židličku. Popřáli si všichni dobrou chuť a pustili se do jídla.* Copak máš dneska v plánu synku?* Optal se Kairena jeho otec.* Asi půjdu meditovat a pročistit si chakru.* Odpověděl Kairen. otec se na něj jen pousmál a podle jeho výrazu šlo poznat, že je na svého syna hrdý. Jakmile bylo po jídle, tak Kairen vzal všechno špinavé nádobí a šel jej umýt. Jakmile Kairen pouklízel všechno špinavé nádobí, Tak se vydal do svého pokoje jako vždy. Zamkl se jako vždy, což bylo znamení nerušit a než se pustil do své meditace, tak si šel ještě přečíst pár stran své knihy co dostal od svého otce. Jakmile si dočetl, tak strčil do knihy záložku, aby věděl kde skončil a knihu zavřel. Vstal z postele a podíval se na okno, přes které šlo až velice moc slunečního svitu.*" Dnes si tu slunce nechám a nebudu jej zakrávat."* Řekl si Kairen pro sebe a sedl si na zem. Zaujmul turecký sed a ruce si položil na kolena, ale dlaněmi nahoru. Spojil prsty s ukazováčky a zahájil svou meditaci. Kairen cítil, jak na jeho kůži dopadá teplo slunečního svitu a to mu dodává potřebnou energii. V hlavě mu neproudili žádné myšlenky a byl v úplně naprostém klidu.* " Vnitřní klid. Vnitřní klid..."* To se teď prohnalo hlavou Kairenovi. Jakmile uběhla nějakí ta hodina, tak začal Kairen vypouštět svou chakru okolo sebe. Chakra se dostávala z kairenového oběhu pryč a tvořila okolo Kairena modrou zář. Když jeho chakra už byla všechna okolo něj, tak se Kairen začal pečlivě soustředit a pomalu jí začal zpátky do sebe vstřebávat. Cítil ten úžasný pocit, když se do jeho těla vracela očištěná chakra. Jakmile jí vstřebal všechnu zpátky do sebe, tak se Kairen začal cítit mnohem silnější. Jeho zásoba chakry byla zase o kus větší a to Kairena naplňovalo šťastlivým pocitem a jeho hrdost na jeho úspěch byla velika.* Sem dobrej.* To byly slova, která si Kairen řekl sám sobě. Jakmile už bylo po jeho tréninku, tak odemkl svůj pokoj a šel se podívat, co dělá jeho otec. Táta si seděl ve své pracovně a dělal si nějaké zápisky do práce. Jakmile to Kairen uviděl, tak se vrátil zpátky do svého pokoje, protože nechtěl svého tátu vyrušovat, když on jej též nevyrušuje. Když došel Kairen do pokoje, tak si sedl na svou postel a vzal si zase svou knihu. Otevřel na stránkách, kde byla záložka a po zbytek dne si chtěl číst svou knihu. Jakmile přišel večer, tak Kairenovi zaklepal táta na dveře pokoje a zavolal ho na večeři.* Ano tati už jdu.* Zvolal Kairen na svého otce a zase si založi knížku a položil si jí na postel. Vstal a vydal se do kuchyně. Večeře už voněla od dveří pokoje a Kairen už věděl,  že večeře bude vynikající jako vždy. Usedl ke stolu, popřál dobrou chuť a pustil se do jídla. Během večeře mu otec z ničeho nic ale sdělil.* Synku přístí týden tě čekají Geninské zkoušky. Věřím, že si dost silný ale i tak bys měl něco vědět. Je to zkouška na život a na smrt....* Jakmile tohle Kairen uslyšel, tak se při jídle zarazil.*" Na život a na smrt?"* Pomyslel si Kairen.* Věřím ti a vím, že jsi dost silný na to aby jsi to zvládl. Boj proti jednomu a k tomu svého protivníka musíš zabít. Máš mou plnou důvěru v to, že dojděš jako vítěz.* Jakmile to otec dopověděl Kairenovi, tak se Kairen usmál a odpověděl.* Neboj se táto já to zvládnu.* Když dojedl, ta vstal od stolu a šel si s otcem plácnout. Poté už Kairen vyrazil do pokoje a šel si dočíst svou knížku, kterou už měl skoro dočtenou.*


Počet slov: 730

* Dnes Kairen vstal nějak brzy a tak se rozhodl, že zajde do obchodu nakoupit na snídani. Když došel do obchodu, tak měl sebou lístek s nákupem co mu otec nechal na stole. Musel obejít ale tři obchody aby nakoupil všechno co bylo na seznamu. Když už měl hotovo, tak mohl vyrazit zpátky domů. Po cestě se nic zvláštního nestalo, pouze Kairen pozdravil pár kolemjdoucích. Když došel domů, tak se rovnou pustil do chystání snídaně. Začal dělat na snídani vajíčka s nějakou zeleninou a uvařil sobě a otci čaj. Jakmile měl hotovo, tak šel jídlo položit na stůl i s čajem. Počkal na otce, který se zrovna převlíkal a jakmile došel ke stolu a usedl, tak se pustili do jídla. Po jídle se otec ujmul nádobí a Kairen mohl jít aspoň do sprchy. Pustil na sebe studenou vodu, aby se trošku schladil a po sprše si šel vyčistit zuby. Jakmile byla jeho ranní hygiena dokončena, tak se šel převlíct do čistého. Když byl Kairen už v čistém přemýšlel co dnes bude dělat.* Měl bych jít asi trénovat, když za chvíli mám Geninské zkoušky. Ale na co se mám vrhnou?* Mumlal si sám pro sebe Kairen. Přemýšlel dlouhou dobu ale stále se nemohl rozhodnout, co bude dělat.* Síla! to je ono.* Vykřikl Kairen u sebe v pokoji. Jakmile byl rozhodnut, tak vyšel z pokoje a vydal se rovnou ven. Jakmile sahal po klice od dveří zavolal na něj otec.* Synu.... Buď opatrný.* Kairen se na něj pouze otočil a kývnul chápavě hlavou. Jakmile vyšel na ulici tak už byl rozhodnut i kam půjde.*" Půjdu rovnou do Doja, vždyť tam bude i něco na posilování."* Pomyslel si Kairen a vyrazil směrem do Doja. Jakmile přišel k Doju tak si uvědomil, že si nevzal pití a tak se mladý Kairen vydal zpátky domů, pro láhev s vodou. Jakmile přišel k domu a už popadal kliku od dveří, tak se dveře otevřely.* Ještě jednou děkuji a kontaktujeme vás.* Řekl cizí muž otci a vyšel ze dveří. Podíval se na Mladého Kairena a usmál se na něj.* Ahoj synku. Važ si svého otce. Je to jeden z nejlepších lidí zde.* Řekl muž Kairenovi a odešel. Jakmile Kairen došel dovnitř, tak se otce zeptat kdo to je.* Ale... Pouze jeden starší pán z našeho klanu. Říkal otec nejistě a potichu. Kairen si šel pro flašku s vodou a vyrazil zpátky do Doja. Jakmile už byl na místě, tak vyrazil rovnou k posilovacím strojům. Prvně se podíval na bench a dal si tam padesát kilo. Lehl si a na široký úchop a jel dvě série po deseti. Jakmile měl odjeté série tak si naložil o deset kilo víc a zase si lehl zpátky pod bench. Tentokrát si dal tři série po deseti, protože si věřil, že je silnější. Když měl hotovo, tak si šel pro osmi kilové činky a začal posilovat s nimi. Vždy jednu zvedl, tak aby mu loket zůstal v pravém úhlu a pak zase dal činku dolu. Takhle měnil vždy jednu ruku. Jakmile měl dodělaných třicet opakování, tak se vydal na takzvanou pumpovačku. Vzal si pětikilové činky a sedl si na lavičku. činky si dal tak, aby měl dlaně směrem od vrchu dolů. Jakmile byl připraven tak začal vždy jednu ruku dávat před sebe, jak kdyby dával ránu pěstí a pak jí dal zpátky a to samé udělal druhou rukou. Tenhle cvik Musel Kairen udělat osmdesátkrát, aby měl vůbec nějaký účinek na svalstvo. Jakmile byl u třicátého opakování, tak už mladík funěl bolestí, protože cítil jak mu bicepsy hoří. Kairen se ale nevzdával a pokračoval dále. Když už byl u sedmdesáti, tak mu dokonce i slza ukápla a pot mu tekl z čela přímo do očí. Když už měl hotovo, tak činky okamžitě zahodil a dýchal jak o život. Ruce ho pálily ale věděl, že to je pouze dobře. Kairen si dal deset minut pauzu než šel pokračovat a šel se hlavně napít. Utřel si pot z obličeje do trička a vyrazil zpátky k posilování. Přišel zpátky k benchi a nechal tam naložených těch šedesát kilo. Vzal si bench do rukou a nahodil si jej na hruď. dlaně měl směrem k hrudníku a vždy bench zvedl k úrovni nosu. Tohle byl namáhavý cvik na ramena ale i tak jej musel Kairen udělat a to deset opakování a tři série. Když tohle Kairen dojel věděl, že musí jít cvičit i nohy, aby i v nich měl pořádnou sílu. Vzal si tedy zase bench a naložil si tam o dalších deset kilo více. Sedmdesát kilo si vzal na záda a začal dělat dřepy. jak odjel prvních deset, tak se to zdálo Kairenovi docela v pohodě ale když to odjel podruhé, tak už cítil bolest i v nohách. Kairen ale musel odjet ještě dalších deset, protože jinak by to pro Kairena nemělo význam. Nakonec to mladý kluk ze svých posledních sil zvládnul, ale myslel si že brzy odpadne. Vydal se k flašce a vypil jí celou. Utřel si zase pot a na konec tréninku si dal ještě deset kliků. Jakmile byl trénink u konce vydal se směrem domů.* Ale co by to bylo za trénink, kdybych si nedal trochu kardia.* Řekl si Kairen pro sebe a celou cestu od Doja až domů utíkal co nejrychleji mohl. Jeho dům byl od Doja asi kilometr, takže pro Kairena to bylo skvělé zakončení, protože už pomalu umíral ale zase se cítil silnější víc než kdy dřív. První věc co udělal jakmile přišel domů byla okamžitě voda, protože měl žízeň jak kdyby nepil sto let. Když svou žízeň uspokojil, tak vyrazil si dát studenou sprchu, aby se trochu otužil. Po sprše měl už vše splněné a tak si dal ještě menší protažení, aby se mu svaly dobře protáhly po tak náročném tréninku.*



Počet slov: 951

*Kairen má dnes volný den a tak se rozhodne si zajít do Dojo potrénovat svoje Kenjutsu. Zjistil totiž po geninských zkouškách, že vlastně tak moc dobře neumí zacházet se zbraněmi. Oblékl si doma čisté věci. nachystal si senbony s sebou, protože se dnes rozhodl pilovat techniky hodu a chtěl i zvýšit přesnost a počet senbonu co může hodit. Nachystal si litrovou čutoru s vodou, kdyby náhodou měl žízeň a na cestu si vzal nějaké ovoce, ať má nějaké ty vitamíny v sobě. Vyjde z domu A míří rovnou trénovat.*Po příchodu k budově dojo vešel dovnitř.* "Dobře takže teď se soustřeď jen na trénink Kairene" Porozhlédl se po celém Doju a viděl kolik věcí je zde k dispozici na trénink. Byl ohromen velikostí a věcmi k dispozici. Vlastně ještě aby to tak nebylo když Mizukage chce mít své vojáky vždy připravené k akci. Kairen si lokl trochu vody, aby neměl moc sucho v ústech a už se rozhlížel po nějakém dobrém místě na trénink. Díval se a díval až našel šest tréninkových slámových panáků.* Hele to je dobré místo.* řekl Kairen a přišel k nim. Podíval se pořádně a viděl že každý panák má dva terče. Jeden na hlavě a druhý na těle.*" Dobře takže zkusím vrhnout tři senbony na tři panáky, tak aby se do každého zabodl jeden senbon." řekl si Kairen a odstoupil deset metrů dál. protáhl se. rozcvičil si ruce a vzal si tři senbony do ruky. dal si je mezi prsty, zamířil a hodil. šlo slyšet jak se zabodly ale všechny senbony vedle.* Sakra. Znovu.* zakřičel Kairen. přišel k panákům povytáhl senbony a vrátil se zpátky na místo z kama házel.*" dobře chtělo by to se pořádně soustředit na ty místa." Soustředil se na tři terče a hodil. Bohužel moc slabě a tak se senbony ani nezapíchly. Kairen si pro senbony přišel a zase se vrátil na místo. soustředil se na terče ale už věděl že ma hodit silněji. mrsknul tedy rukou, vyslal senbony ale bohužel kromě jednoho se žádný ani netrefil. Kairen přišel vytáhl aspoň ten jeden úspěšný senbon z terče a posbíral ty další dva. Vrátil se na místo a zkoušel to stále dokola. Po půl hodině ho ale začalo bolet zápěstí a tak si šel odpočinout a napít se.*" V čem jen dělám sakra chybu?." Pomyslel si. Protáhl si trochu zápěstí a vrátil se zpátky k tréninku. Zkoušel různé techniky hodu, dokonce i sílu ale stále se mu podařil maximálně jeden trefit. Po hodině už to jeho levá ruka nezvládala a tak si šel odpočinout na lavičku v Doju. napil se a stále přemýšlel jak to udělat aby dokázal všechny tři trefit. Přitom jak přemýšlel za ním přišel starší ninja.* Trénuješ Kenjutsu co? Jak ti to zatím jde hochu?* Mluví na něj starší ninja. Kairen se na něj podívá a vidí jak je ozbrojen. čtyři katany u sebe. Pás okolo těla jen s kunaiemi a plno bočních pouzder.* No snažím se trefit tři senbony do těch tří terčů ale stále mi to nejde. Slibuji že už sem vyzkoušel a vyměnil snad všechny taktiky hodu.* říká mu Kairen. Muž se začne jen smát podá mu ruku a říká.* Chlapče pojď ukážu ti to jak to máš dělat. Je to strašně primitivní.* Kairen se zvedne jde s ním k terčům a sleduje pána jak vezme tři senbony a vrhne je přesně do hlav každého.* Je to úplně primitivní dívej zaměříš se za místo kde chceš hodit tak takhle vrhneš zápěstím. Vidíš?.* Popisuje mu muž. Kairen jen udiveným pohledem čumí. Stoupne si tedy, vezme do ruky tři senbony a zkouší je hodit stejně jako ten muž ale bohužel jen dva se trefí do těla a k tomu skoro ke konci terče.* Ale né špatně dívej se.* Řekne mu muž a stoupne si za Kairena. Vezme mu ruku a za pomocí zkušeného ninji vrhne senbony. Kupodivu se všechny tři zabodly.* No vidíš už znáš aspoň techniku vrhnutí. Tak trénuj a budeš v tomhle expert.* Řekl muž a poplácal Kairena po hlavě.* Děkuji.* Odpověděl Kairen a trénoval dál. Už mu to šlo dobře, tedy aspoň se vždy trefil. Uběhla už nějaká hodinka a Kairen se rozhodl, že už půjde domů.*" Pro dnešek už by to stačilo." Řekne si a vyráží domů. Po příchodu domů si jde do pokoje si lehnout. Kairen jde spát protože je zničený po svém tréninku. Dalšího dne je už Kairen připraven dopilovat trénink v házení senbonů. Ráno si doplní čutoru s vodou a vyráží rychle do Doja. Připraven, nachystán už na místě. Ještě procvičit a jde se na to. Dnes aby si to Kairen okořenil si stoupne patnáct metrů. Vzpomene si na mužovu radu a háže jak to ukazoval on. Kupodivu všechny tři uprostřed terčů.* Super!!! Jsem dobrej!* Vychvaluje se Kairen a tak tak opakuje zase. Po hodině tréninku se stalo pouze dvakrát, že by minul. Stále mu to šlo a tak byl Kairen rád, že dobře potrénoval. Odešel domů spokojen a s dobrým pocitem hřejícím v něm.*



Počet slov: 823

Kairene, hej Kairene vstávej.* Slyší Kairen a vzbudí se.* Co je tati? *Odpoví rozespalý Kairen otci.* Musíš mi jít pomoct do nemocnice. Prosímtě rychle vstaň a pojď.* Kairen se tedy nejakým způsobem probere pořádně a rychle letí si aspoň vyčistit zuby.* Rychle pojď jídlo nám beru a vodu též.* Křičí na něj otec už u dveří. Kairen vyplivne pastu, rychle si napustí vodu do pusy a za pochodu si vodou pastu z pusy proplachuje. Vyletí ven a Kairen vodu vyplivne do trávy před barákem.* Co se děje? Ty už zase pracuješ?* Otec se jen usměje kývne hlavou jakože ano a vezme syna za ruku.* Jsem dokonce domluvený se senseiem tvým. Tohle se počítá jako tvá mise. Pojď musíme přidat.* Řekne otec a přidá do kroku. Když příjdou do nemocnice, tak mu otec řekne ať počká tady. Obleče si svůj lékařský úbor a volá syna k sobě.* Tak prosímtě potřebuji, aby jsi mi roztřídil tady ty vzorky krve podle skupin. Máš je napsané vždy na tom balíčku v kterém je ta krev uschována.* Kairen jen kývne a vrhá se na to. Prvně si najde od každé skupiny jeden balíček a udělá pro každou skupinu vlastní odkládací hromadu. Poté co už má všechny skupiny nachystané začíná se tříděním. Kairenovi jde z toho hlava kolem." * V čem jsou vlastně ty skupiny jiné? a co by se mohlo stát kdyby se dala jiná krevní skupina člověku?* Kairen nad těmihle věcmi přemýšlel zatím co třídil skupiny. Když už měl roztříděno, tak začal krevní balíčky dávat do jejich lednic speciálně teplotně upravených na udržení kvality krve. Když měl hotovo, tak čekal na svého otce. Po patnácti minutách si ho ale zavolala sestřička a poprosila Kairena, jestli by jí mohl pomoci s těžkými balíky desinfekcí. Kairen souhlasil a šel vzít tyhle balíky.* Týjo těch je docela dost. Kdepak je mám donést?.* Zeptal se Kairen. Sestřička mu sdělila, že ve třetím patře je sklad a tam je má všechny položit. Kairen jen kývnul souhlasně hlavou a začal balíky po třech na sobě odnášet do třetího patra. Nahoru to vždy byla tíha ale dolů Kairen letěl jak namydlený blesk. U pátého vynášení balíků nahoru se Kairen musel zastavit a odpočinout si. Utřel si pot z čela a vyrazil pokračovat ve vynášení balíků. Při posledním balíku co vynášel nahoru se, ale stala menší nehoda. Kairen zakopl o schod a balík s desinfekcí se roztrhnul a tři se rozlély. Kairen začal panikařit co teď, ale doběhla sestřička, že se vůbec nic neděje, že sama vždy tak zničí minimálně čtyři. Kairen tedy zbylé posbíral a donesl je do skladu. Když měl hotovo, tak si šel sednout na chodbu a šel pojíst. Mezitím co si vychutnával sváču si ale všimnul, že sedí na místě, kde si poprvé pamatuje jako malý zážitky, když chodil za otcem do práce. Chlapce to i potěšilo. Po skončení přestávky na sváču se Kairen vrhnul za tátou co mu ještě dá za práci. Jakmile došel za otcem, tak si všimnul, jak si sundáva krvavé rukavice a vyhazuje je do koše.* Skvělá práce pane Hōzuki. Zachránil jste ho od jisté smrti.* Pogratuluje jeho otci asistent. Otec je polichocen a jakmile si všimne Kairena, tak okamžitě za nim běží.* Synku zvládli jsme to.* Říká otec Kairenovi se šťastným výrazem.* Jsi super táto a jednou mě musíš naučit své techniky.* Řekne mu Kairen a otec pouze šťastně a souhlasně kývne hlavou. Poté už se vydávají domů a Kairen je rád, že má za sebou svou první misi.*


Počet slov: 578

Dobré ráno dnešní dne.* Řekl Kairen. Protáhl se a zývl si.* Tak pěkně nachystat a vyrážím na dnešní misi.* Vstal z postele a šel si umýt zuby. Drhnul a drhnul a přemýšlel co to bude za misi dnes. Doufal že to nebude další nudné chytání nějakého mazlíčka. Dnes se cítil spíš na něco takového klidnějšího a pohodlnějšího. Opláchl si tvář studenou vodou a utřel si obličej do ručníku. Vyšel ven z koupelny a šel si uvačit čaj. Vytáhl pěkně čaj v pytlíku a nachystal si hrníček. Pytlík do něj vložil a šel postavit vodu na čaj. Podal si domácí med, co otec někde sehnal a dal si jej vedle hrníčku ať si pak může čaj osladit. Jak konev začala pískat Kairen věděl, že už je dostatečně ohřátá. Zalél si čaj, vytáhl lžičku a dal si dvě lžičky medu do čaje. Promíchal a napil se.*" Hmmmmm ten je ale výborný."* Pomyslel si Kairen. Položil hrnek na stůl a šel si nachystat svačinu na misi. Po svačině vzal svojí věrnou a oblíbenou čutoru a nalél si do ní vodu až po okraj.* Čaj! zapomněl jsem na něj.* Vypil čaj a vyrazil zrovna na místo, kde bude čekat sensei aby zadal úkoly. Kairen si sbalil vše do batohu a vyrazil. Po příchodu už viděl jak sensei čeká.* Dobré ráno sensei. Co mě dnes čeká?* zeptal se Kairen.* Dnes jdeš do knihovny dělat pořádek Kairene.* Odvětil sensei a poslal ho rovnou bez zdržovaní. Kairen byl spokojen. Mise, která mu dnes aj vyhovuje. Klidná knihovna. Kairen se tedy hnal co nejrychleji do knihovny, aby mohl s prací začít co nejrychleji. Když dorazil do knihovny už ho vítala paní knihovnice.* Dobrý den, ty musíš být ten genin co mi to dnes pomůže, že?* Kairen odkývl hlavou, že ano a vyrazili do práce. Přišli k hromadě knih, které byl položeny na vozíku.* Tak prosím tě, tady ty knížky mi seřadíš podle abecedy do těchlo poliček ju? Až budeš hotový, tak pak jsou ještě tři vozíky tam vzadu.* Řekla knihovnice a odešla zpátky na své místo.*" Tak jo. Jdeme na to."* Řekl si Kairen a vrhnul se na třídění knih. První si našel všechny knihy písmena A, potom B, C, D, E a nakonec i F. Kairen to zvládl rychle, páč je to šikovný kluk. Vyrazil tedy na ty další dvě vzadu a už si všiml problému. Dva vozíky před obří policí na knihy. Smiřovala snad až k nebesům samotným.* Týjo tak tohle dá zabrat.* Kairen se vrhnul tedy na ty knihy co měl prvně na dolních policích a postupně začal jíti nahoru. V bodu, kdy víš nedosáhl si šel půjčit žebřík, aby mohl knihy skládat do horních polic. Žádná zajímava kniha mu nepadla ani do ruky a z toho byl i smutný. Chvílemi už byl i unaven a tak si šel dát přestávku. Pojedl svou nachystanou sváču z domu. Napil se vody z jeho čutory a dal si ještě pět minut pauzu. Když se díval kam až musí vylézt tak byl znechucen.Vylezl tedy až nahoru a začal skládat. Vždy nahoru, dát knížky a dolů pro další. Tak se to opakovalo asi hodinu. Kairen už unaven, ale měl už jen poslední knihu. Lezl po žebříku nahoru jako vítez. Spokojen, že už bude mít konec a jak dosáhl vrcholu zasunul poslední knihu do poličky.* Hurá zvládl jsem to. Jsem nejlepší.* Zvolal né moc nahlas. Kairen chtěl už slízt ale všiml si něceho. Stejná kniha co viděl doma. Okamžitě se pro ní nahnul a v tu chvíli když jí držel v ruce mu ujela noha a Kairen padal z žebříku dolů na zem. Kaire  se probral okolo něj lidi i knihovnice.* Žiješ? jsi v pořádku. Omdlel jsi.* Říkali lidi Kairenovi. Zvedli ho Kairen jim poděkoval a šel si sednout. Byl rád že přežil a že knihu má. Když si sedl začal číst vše o klanu Hōzuki Mineto byl udiven a velice rád, že se dozvěděl něco víc o historii jeho klanu . Schoval tedy knížku a šel se zeptat Knihovnice, jestli chce ještě s něčím pomoct. Knihovnice poděkovala mladémi Kairenovi a řekla, že pro dnešek je to vše. A tak Kairen vyrazil domů, kde ho čekala pořádně teplá koupel za to, že dnes zvládl další misi.*


Počet slov: 696

*Turnaj se chýlil ke svému konci. Z pevnosti se vydala ještě před jeho začátkem, aby dorazila včas hlavně na finále. Byla na něj zvědavá. Oblečena byla jako vždy ve svém (Odkaz.) Kromě Kurosawi a Kakuta neměla na sobě viditelnou žádnou jinou zbraň. Vše bylo buďto skryté, nebo v pečetích a svitcích. Jako doprovod si vzala s sebou dva samuraje, kteří byli už oba na hodnosti Shogun. Dostali se na ní dřív jak ona a bojovali ještě s předchozím vůdcem. Ale už dřív si je zvolila jako nejbližší, pokud někdy měla opustit pevnost tak byli její doprovod. Rozdíl mezi těmi dvěma a ostatními samuraji byl celkem znatelný. Nepoužívali běžnou zbroj samurajů. Měli vlastní, kterou jim sama vyrobila na míru, včetně zbraní. Sanji, který jí byl z těch dvou ještě více bližší, kvůli jeho povaze. Na svém opasku nosí bílí praporek se znakem 忠義 (Chūgi - oddanost) (Odkaz.) zatím co Seburato byl trochu jiný. Na svém opasku nosil bílí prapor se znakem 仁 (Jin - benevolence) (Odkaz.) I přesto, že byl právě Seburato postavením myšlenek a chápání celého kodexu samurajů k Nyoko blíže, brala radši Sanjiho, aby vyvažoval trochu její názory a měla vždy nějakou tu konkurenci ohledně názorů. Sice si právě kvůli svému praporu nikdy moc nedovolil jí odporovat, pořád to tam v sobě měl. Kromě toho, že shlédla turnaj, podívala se na toho, komu říkají písečný démon, který Maiy porazil, tak si neodpustila ani návštěvu oblasti zlomených kostí, kde se byla podívat k pomníku, který tam před půl životem vytvořila. Docela jí zaskočilo, že ten pomník vypadá udržovaně. No nekecej. Že by sem chodila Nishimiya? ozve se v hlavě Akira. To si nemyslím. Ale mohlo by tak být. odpoví jí také v hlavě. Měla ještě v planu na během turnaje zajít za Kagy, ale nestihla zařídit ještě vše podstatné v pevnosti, tak se to rozhodla odložit na další roky. Před odchodem z vesnice to vzala ještě ke klanovým čtvrtím a krátce se zastavila kus od hlavní brány do oblasti Hozuki. Myslíš, že ještě žijí? Tvoje rodina? ozve se zase Akira. Cožpak jsi zapomněla. Izumi je moje jediná rodina. odpoví jí, ale pořád má v sobě schovanou jakousi ztrátu. Se svým bratrem, dvojčetem, si byli blízcí, ačkoliv to tak nevypadalo a ona ani neví, jestli je naživu. Stejně tak jako ta žena s mužem, kteří si říkali její rodiče. Kromě Akiri v hlavě, Izumi v pevnosti a několik desítek stovek samurajů, nemá v podstatě nikoho. Až podezřele dlouho se možná dívala směrem k té klanové čtvrti. Sanji i Seburato stáli za ní, pomalu v pozoru, ruku volně položenou na Tsuku své katany a rozhlíželi se kolem. Ještě před vstupem do země Vody se dohodli, že jí nebudou označovat jako vůdce samurajů, ale jen velvyslance. Ona sama má na svém opasku praporek se znakem 義 (Gi - Klidná mysl) což jí vůbec neladilo k té druhé osobnosti, ale budiž.*

Noctis Clive: *Už je po turnaji, zvládl obhájit svůj titul a je tak jen krůček od toho aby splnil svůj sen… stát se prvním šampionem, který vyhrál tři turnaje po sobě a zůstal neporažený. Pokud tímto na světě nezanechá odkaz tak už neexistuje nic většího co by mohl udělat, čím by mohl dokázat svou nadřazenost. Aktuálně prochází kolem Akiry, která tam stojí (u toho klanu), oblečený v (odkaz) s pouzdrem na katanu na levém boku uvnitř kterého je jeho meč Hishou Souken a dvojicí písečných nádob na druhém boku. Během svého plánovaného průchodu kolem Akiry a jejího doprovodu se zastaví a pozorně si celou trojici začne prohlížet s levou dlaní pohodlně opřenou o vrch rukojetě svého meče. Samuraje už párkrát viděl ale nepamatuje si že by nějakého viděl uvnitř nějaké vesnice a už vůbec ne během události jako jsou Chuuninské Zkoušky, nebo dokonce tento turnaj.* To už napršelo a uschlo? *Pronese dostatečně hlasitě tak aby jej mohla Akira slyšet.*

*ani tak Nyoko, jako spíš její doprovod sleduje pohledem Noctise, který kolem nich prochází, než se zastaví. Nyoko krátce zastínil pohled na klan, když prošel, ale dokud nepromluvil, tak se na něj nepodívala. Zajisté. Tento jev se projevuje celkem často, ale nemám náladu a čas ti vysvětlovat meteorologické zákony a pravidla, jak vlastně toto funguje. Věřím ale, že každá větší vesnice má dobré zásobenou knihovnu. poví a podívá se na něj lehkým nakloněním hlavy na stranu a do boku, aby mluvila jeho směrem. Má přibližné tušení o tom, na co tou poznámkou narážel. Předci jen moc samurajů do vesnic nechodí. A oni tři zase nejsou úplně obyčejnými samuraji. Nečekala bych zase na druhou stranu, že se někdo jako ty bude pohybovat v takových místech. dodá a pokyne hlavou v oblouku, aby naznačila, že myslí klanové oblasti.*

Noctis Clive: Na pouhého samuraje máš docela prořízlou hubu.. to se mi líbí. Je zábavné sledovat lidi, kteří neznají své místo jak se snaží vypadat jako něco víc. *Povedlo se mu dát ji poklonu a jistou dávku urážky najednou, nechce ji určitě urážet to ne ale dneska má takovou divnou náladu, dneska bude úplněk a během toho je jak Shukaku tak Noctis vždy neklidný a nemá moc dobrou náladu i když nemá absolutně žádný důvod aby tu náladu měl špatnou.* Abych řekl pravdu, procházel jsem se bez nějakého cíle a narazil na tebe.. pokud víš kdo jsem musí znamenat že jsi se byla podívat na turnaj že? Když ty znáš mě, co mi říct kdo jsi zase ty? Určitě nebudeš obyčejný samuraj.. nemám pravdu?

*jak Sanji, tak Seburato při jeho slovech trochu víc zatlačili na Tsuku svojí katany a sklonili jí o centimetr níž. Lehce přitom zapružil popruch jejich pouzder. Nyoko na něj jen lehce mlaskla, aby se uklidnili. Nepřišli jsme kvůli roztržkám, vzpomínáte? podívá se postupně na oba. Ale na poklonách ženě by jsi měl ještě zapracovat. poví s trochu lačným úsměvem. Uvědomuje si, že Noctis je úplně jiná liga. Jenže o to víc se jí to líbí. Nebo spíše Akiře, než přímo jí. Už dlouho nebyla takhle vzrušená (ne sexuálně) z takového setkání. Být zavřená v těle a ještě v pevnosti jí opravdu nebaví a nudí se. Tady ale plnou vůlí když už ne svoje vědomí, tak svoje emoce posílá na povrch a dělá to Nyoko složitější. Máš pravdu, nejsem obyčejná. Jsem tu jak vyslanec z pevnosti, ale když už jsem tu byla, tak jsem se zašla podívat. Nebudu ti lhát, fandila jsem Maiy než tobě. Ale takový je holt osud. Bylo ale zajímavé sledovat váš souboj. poví teď už s milejším úsměvem. Jako vědec byla hodně zvědavá na jiné techniky, ale to co předvedli oba, bylo mimo její chápání. Usoudila, že to nebudou jenom tak obyčejné techniky, ale budou mít své vlastní know how. Něco, co je předurčuje. O to víc se těší, až se zase s Maiy sejde. Ačkoliv už teď má jistotu, že se od ní zase moc nedozví. Ale musím ti uznat, že mě překvapilo, kolik písku se vejde do tak malé nádoby. Nějaká pečeť? zeptá se zvědavě. Zisk informací se v ní nezapře a i se zaujetím kouká na ty malé nádoby u jeho boku. Pokud se už někdy setkal s magorem vědcem, tak to v ní musí vidět taky.*

Noctis Clive: Kdybych chtěl přijít s poklonou volil bych úplně jiná slova.. budete mi muset uvěřit že vím jak ženě položit poklonu a jak ji potěšit.. takže tomuto tématu se raději vyhneme dobře? *Samozřejmě že ty dva samuraje úspěšně ignoruje a i když každý z nich na krátkou chvilku skoro ztratil nervy tak mu to nestálo ani za ten pohled. Ten kdo ho tu zajímá je Akira/Nyoko a nikoliv tento pár šašků.* Je to daleko primitivnější než bys čekala.. žádná pečeť. Jsem schopen písek stlačit do takové úrovně že bych dokázal vyvinout i takový tlak, že bych čistě teoreticky dokázal za správných podmínek vytvořit diamanty.. chci jen zdůraznit že čistě teoreticky. Takže vlastně i jen povrch té nádoby, která se zdá být kamenná je pouze dostatečně silně stlačený písek, vnitřek to má dost podobně.. je to stlačený písek do extrémních hodnot a při jeho využívání, když ho vypouštím ven ten tlak pouze postupně uvolňuji. Tak já ti na otázku odpověděl.. zjistím i tvé jméno?

Jak je libo. poví a mírně u toho přikývne hlavou. Se zaujetím pak vyslechne, jeho vyprávění o schopnostech, které s tím pískem má. Už si je jistá, že to nebude jen tak něco obyčejného a že na to nebude tak snadné přijít. Vnímá pohledy těch dvou, kteří střídavě pohybují očima na ní a na Noctise. Nelíbí se jim ta situace a dost je znervózňuje. To z nich přímo sálá a dost jí to sere. To je opravdu zajímavé. poví, jakmile jí to celé vysvětlí. Co se trochu projít? poví náhle. Vy si můžete zatím skočit někam na kafe. Určitě si zvládnu se šampiónem popovídat sama. poví, aniž by se na ně podívala. Pak pokyne rukou do strany, jestli se Noctis tedy přidá a vyjde s ním. Nechá je tam stát jak solné sloupy. Nyoko mi říkají. poví potom. Ty jsi Noctis Clive, že? Takže proto máš titul písečný démon? zeptá se. Kráčet vedle něj není dost snadné. I on je vyšší jak Nyoko, ačkoliv není tak moc, on se se svými 175 cm nemá moc kam hrabat. Jsem si jistá, že by ses našemu kováři líbil. Spíš tedy tvá schopnost. Taková práce s materiálem to by bylo asi něco opravdu užitečného. zamyslí se. Ano, mluví o sobě ve třetí osobě, aby mu neřekla, že ten kovář je ona. Nemusel by něco chtít, ale nechce se jí na této výprave řešit žádná objednávka. Asi to bude moc osobní, ale jak ses k takové schopnosti dostal? Práci s pískem bych čekala od někoho ze Sunagakure, ale ne z Iwagakure. poví a sáhne si do vaku nad zadkem pro láhev s vodou, ze které se napije. No, napije. Skoro polovina v ní skončila. Navíc tu láhev ani nezavírá. Za chvíli jí vyprázdní úplně, zmačká a vyhodí do koše, který by po cestě potkali. Mohla by jí nechat zmizet v pečeti na později, ale nechce poukazovat na to, že není jen samuraj.*

Noctis Clive: Procházka? Nevidím důvod proč bych odmítl, stejně jsem na takové procházce už byl.. takže společnost navíc neuškodí. *Vyjde tedy s Nyoko oproti které je se svými 184 centimetry o dost vyšší, sice se najdou i vyšší ale Noctis je toho názoru že 184 je přesně taková výška, která mu dokonale vyhovuje aby nebyl zbytečně moc vysoký ale zase zbytečně moc nízký.* Ten písečný démon jsem si vysloužil díky svému démonovi, který uvnitř mého těla sídlí.. mohla jsi ho vidět během turnaje.. obří písečný mýval? *Pokud to Nyoko viděla, určitě si vzpomene. Dnes už není problém o tom mluvit veřejně, mnoho lidí o tom už ví a není to tajemství jako tomu tak bylo kdysi.* Takže proto jsem znám jako písečný démon, sladil jsem se s ním na jednu vlnu a mnohdy jsem v Iwagakure byl na své podřízené až příliš drsný a má touha po krvi během mého mládí byla obrovská a já ji nezvládal.. takže proto písečný démon. *Kde k té schopnosti přišel už neříká, Nyoko si dá dvě a dvě dohromady a určitě ji dojde že to je zásluha jeho démona.*

*usměje se, když souhlasí. Takže toto je tedy Bijuu. nebyla to ani tak otázka, jako spíše pochopení situace. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli to není jen nějaká z dalších tvých forem, jako jsi předvedl na začátku. pokrčí lehce rameny. K nám se toho moc nedostane. Vůdce si zakládal na kompletní nestrannosti vůči světa Shinoby. Myslím si, že to je škoda. poznamená. Samozřejmě, jí to dojde. Řekl písečný míval. Nové informace hltá pozorně, takže jí neunikne ani slovo z toho co říká. Jaká je ta bytost uvnitř tebe? Mluví s tebou? Nebo tam jenom tak leží, nic nedělá a spíše otravuje svými poznámkami v tu nejméně vhodnou dobu? zeptá se. Ta otázka je až moc podezřele detailní, takže by z toho mohl vytušit jistou informaci o jejím podvědomí. Jak otravuje svými poznámkami?! ozve se jí v hlavě rozhořčený hlas. Přesně tyhle mám na mysli. odpoví jí také v hlavě a pousměje se u toho. Svými kroky je zavede až do parku, odkud je to poměrně velmi blízko na hřbitov. Vzpomene si na svého "učitele" z doby, kdy ještě žila v Kirigakure. To by mě zajímalo, jestli ještě žije? Kdo, ten starej hrobník? Určitě už ne. Ano, Hatoshi. vzpomene i na jméno. Už je to tak dávno. Rozhodně by jí nepoznal. Jdou zrovna kolem malé kavárny, která tu byla i předtím, jen si jí moc nevšímala v tom věku. Co pozvat dámu na kávu? zeptá se ironicky s úsměvem a podívá se na něj. Určitě by se nenechala zvát a zaplatila by si to, ale pokud by o tom nechtěl slyšet, určitě by neodmítla.*

Noctis Clive: Ta neutralita a nestrannost způsobuje že vliv samurajů každým dnem slábne a lidé je vidí jen jako přežitek minulosti.. ostatně i to jsem si myslel já ale když jsem tě viděl tak jsem ve tvých očích viděl něco co mi naznačuje že určitě nejsi pouhým samurajem že? Možná to je pouze moje domněnka ale nebývala jsi dřív i Ninjou? *Celkem ho to zajímá, musí se na to zeptat aby zjistil pravdu a i když je to jen jeho intuice, která je většinou správná tak to neplatí vždy a proto se Nyoko ptá přímo.* Dřív to byl jen nepříjemný parchant, který mi do všeho kecal a měl neustále blbé poznámky. Já jsem s ním ale od dětství a on sledoval jak rostu a časem.. časem jsme si k sobě našli cestu a dnes žijeme v symbióze, skoro jako jedna bytost. Víš, síla Bijuu se nedá ovládnout.. tuhle chybu dělá každý, snaží se ovládnout něco co ovládnout nelze. *Ještě chvíli v procházce pokračuje, nicméně se zdá že je u konce a skončí v kavárně.* Vau.. takže samurajka se smí považovat za ženu? Tím lépe, v tom případě si na kávu klidně zajít můžeme.

*pousměje se nad jeho poznámkou. Jeho dotaz na minulost jí nijak nerozhodí ani neznervózní. Žije v takovém utajení o svých skutečných schopnostech už tak dlouho, že nemá problém se tomu kdykoliv postavit, když na to přijde řeč. Možná si zahlédl moji zvědavost. Ráda zkoumám techniky a schopnosti silných ninjů. Trochu jsem zabředla do odvětví vědy. No, možná trochu víc. Nebylo to viděno velmi pozitivně od ostatních, tak po většinu času potají. poví. Odmlčí se krátce. Ale ne, v pevnosti jsem se nenarodila. Tam jsem přišla o pár let později, abych utekla od minulosti. pokrčí rameny. To je jako zkrotit si vodu. Můžeš na řece postavit hráz, ale ona si předci jen najde svoji cestu. Ne hned, ale jednou to tak dopadne. Ráda bych jedno potkala takového tvora. Z čistě vědeckých důvodů samozřejmě. Dozvědět se víc o jejich stavbě. Ne pitvu, to nesnáším. Hrabat se v tělech, ale touha po informacích je mě vždy přemůže a ráda se dozvídám nové věci. A u Bijuu, pozorovat ty jejich rozdíly... To by mě opravdu lákalo. neovládat se tak tam plácá rukama a hlásek má jak dítě v cukrárně, co si nemůže vybrat. Nepovídej, snad nejsi zastáncem toho, že má být žena u plotny a jediným čím švihá je vařečka v hrnci? zeptá se trochu přísně. Myslím, že si po tom všem, čím jsem si prošla, mohu takto považovat sama sebe za ženu. Dost mladých mě tehdy tak tedy bralo, když jsem začala rychle růst. Dělalo jim problém se soustředit, puberťákům. zasměje se a vejde s ním tedy do kavárny.*

Noctis Clive: Jsi rozhodně zvědavá, připomínáš mi pár vědců z Iwagakure.. myslím že od nich nemáš moc daleko a určitě by sis s nimi rozuměla. *Podle něj kdyby se Nyoko nedala na dráhu samuraje, tak by skončila v jedné z těch laboratoří ve které by trávila většinu svého času na všemožných vědeckých projektech. Aspoň to si myslí, stále tu je možnost že by se mohl mýlit.* Osobní setkání s Bijuu není dobrý nápad, nesnáší lidi a většinou lidí jsou schopni i pohrdat.. takové Bijuu by na tebe ihned zaútočilo. *Nikdy ještě neslyšel o tom že by nějaký Ninja měl klidné setkání s Bijuu, nějaká vzájemná konverzace tam prostě nemůže fungovat.. aspoň takové názoru je Noctis.* Nikdy jsem nic takového neřekl.. mám rád silné, samostatné a mocné ženy. *První takovou byla 2. Tsuchikage, která byla takovou jeho platonickou láskou ale přešlo ho to, nakonec vždy miloval Tsuki, která každý z těch bodů dokonale splňuje.* Co vůbec pohledáváš v Kirigakure? Neříkej mi že jsi přišla jen kvůli turnaji.

*lehce pokrčí ramenem. To bych se tam u vás mohla tedy někdy zastavit co? zamyslí se. Je jí jasné, že by tohle asi neprošlo, ale tak aby řeč nestála. Sedne si a hned si nechá přinést černou kávu s trochou smetany. Snad by ses o mě nebál. Jsem sice samuraj, ale ne neschopný, jak si spousta lidí rádo myslí. odfrkne si trochu v urážce. Vyzkoušel snad někdo už zajít za Bijuu jen proto, aby hodili řeč, místo toho, aby na něj zaútočili a zapečetili ho do nějakého špunta? zeptá se pak a pozorně se na něj zadívá. Kolik bylo tobě, když ho do tebe dali? přidá ke své otázce. Tak to děkuji. usměje se mile po jeho poznámce o mocných ženách. Že momentálně nemluvil o ní si je vědoma, ale proč toho takto nevyužít, když se to nabídlo. Jak už jsem zmiňovala prve, jsem vyslanec z pevnosti, takže návštěva nejen za zábavou, ale i za prací. vysvětlí a napije se z hrnku, který jí přinesl s kafem. Dostala k tomu i malou sušenku tak se do ní s chutí zakousne.*

Noctis Clive: *K tomu že by se u nich mohla stavit se jen tiše zasměje, své názory a myšlenky okolo toho si nechává pro sebe. Když přijde řada na objednávku Noctis si objedná spíš nějaké to latte, on kávu nepije kvůli kofeinu ale spíš kvůli chuti.. taky k čemu by mu to bylo, když kofein na něj nemá žádný vliv.* Ono moc lidí ještě Bijuu nevyhledávalo, vím pouze o dvou případech, které skončí jejich zapečetěním ale to že nevím o nikom kdo se kdy přišel stavit na pokec musí znamenat že se buď nikdo takový nenašel nebo našel a nepřežil to. *V ten moment se uvnitř hlavy Noctise začne rozléhat smích.* „(Shukaku): Takových pár pitomců se už našlo, jejich kostmi jsem si vyslal své doupě!“ Aha tak podle Shukaka se někdo takový našel, prý je vždy ihned zabil. *Tím dostanou odpověď na otázku kolem tohoto.* Bylo to krátce poté co jsem úspěšně splnil Chuuninskou Zkoušku na které jsem byl nejmladší ze všech a zazářil jsem tam.. to mi bylo nějakých 8 let. *Odpoví na její otázku.* Tsuchikage mi namlouval že Bijuu jsou obyčejné fenomény, pouze úkaz a nic živého.. pravda je taková že se ukázalo že Bijuu mají své osobnosti a život si zaslouží ještě víc jak lidé. *Pak si rovnou upije ze svého latté.* Za prací? Pokud to není tajné, smím se zeptat za jakou?

*přemýšlí nad jeho slovy. Tak zřejmě byli hloupí. Od Bijuu to zase na druhou stranu taky není hezká prezentace. Pokud se jako monstra budou chovat, tak je tak budou všichni i brát. Chápu, že za ty stovky let už mají svoje zkušenosti s lidmi, ale tehdy byli lidé také dost primitivní. Ty sám jsi příklad, že se myšlení o kus posunulo. Sám se vyjadřuje a o něm jinak, než jako o monstru. poví Nyoko a dojí zbytek své sušenky a zapije ji kafem. Než pokračuje, tak v klidu polkne. Jestli počítám dobře, tak byl tehdy Tsuchikage ten, kterého pak Mizukage držel ve vězení, že? zeptá se. Už se k ní doneslo, že by měl být zase v úřadu, ale moc se o to zatím nezajímala. Hm.. Nemáš přívlastek Kage, takže bych i tom s tebou zřejmě neměla mluvit. začne a položí si prst k bradě, jako když přemýšlí a dívá se kamsi do prázdna. Vůdce pevnosti by asi nebyl rád, ale jde o jisté záležitostí ohledně samurajů a naší politice. s kagy ještě nemluvila. S žádným. Sama si ještě pořádně ani neudělala sezení se samuraji, až na pár jedinců včetně těch dvou, co počítá, že jsou stejně někde poblíž a hlídají ji. Navíc ona je ta, kdo rozhoduje o čem mluvit a čem ne, tak je to asi jedno. Taky přemýšlí, že by takto mohla zjistit, jak by se na to koukala vlivná osoba jako Noctis, u kterého věří, že se svými zkušenostmi a postavením bude mít nějaký vliv. Nakonec si to ale rozmyslí. Více ti říci zatím nemohu. dodá s úsměvem.*