Akademie

*Daito ještě neměl ani na řádě pořádně geninské zkoušky, měl na ně jít až za několik měsíců, leč dnes byl vybrátn aby těm co je dnes mají pomáhal. Nebo spíše ani ne tak pomáhal, ale jako nachystal nějaké věci a tak si mohl přividělat i nějakou tu korunu. Sice to nebylo úplně dne jeho představ, ale aspoň mu za odměnu bylo povoleno sledovat geninské zkoušky a tak se připravit na svoje nadcházející. V akademii byl rok a vcelku mu to šlo, kdy samozřejmě tedy dnes vstal a vše pomáhal chystat. Jak nějaké to občerstvení na stoly, pro komisi, která na to v rámci možností dohlížela, tak i věci okolo. Cvhíli před jedenáctou, kdy v jedenáct měla vypuknout zkouška, se odebral do šaten, zkontrolovat zda je vše vpořádku. Zda jsou dnešní útočníci připravení, nebo ne. Co tak slyšel, mělo by jich být asi osum, kteří zde byli následně rozřazení do dvojic. Po tom, co je zkontroloval se odebral do zbrojní místnosti. Ano poskytli jim zbraně, pro nějaký ten boj. Jako byly shurikeny, nebo kunaie a popřípadě pro ty co si hodně věřili tak i katana. Když donesl zbraně do šatny, položil je na stůl a postupně je přetřizoval, aby se v tom ostatní nemuseli přehrabovat a měli to krásně přehledné.* a hele me se, už je tady zas.. *Zaslechl od jednoho z kluků, kteří zde byli... Najednou se však v šatně udělalo ticho. Daito byl poměrně zabraný do třízení zbraní a tak to nějak moc nevnímal.* To je ten co se tu o nás stará jak malá děvka *Pronesl poté chlapec, který byl o něco starší, ael dostal se ke zkouškám v pozdním věku... to už Daito slyšel, kdy však jen pokrčil rameny. Nestál moc o problém, stejně tak předpokládal, že tady ten tlučhuba umře při zkoušce a nijak se to dále nebude rozvíjet... Mezitím se za jeho zády shrnulo všech sedm dnešních absolventů.* No jasně, je to ten malej spratek, od kterýho utekl otec, protože byl moc slabý a hnusný,... Taková odvržené krysí mládě, nechané na pospas kočkám, nebo jiným dravcům.. *PRonesla však teď dívka, asi jediná, která tu byla.* Co takhle, kdyby jsme se na něm lehce procvičili? *Zeptal se další hlas..... *To zní jako dobrý nápad.. *Odsouhlasil jeden s chlapců, který však následně pokračoval v mluvení.* Ty si to určitě necháš líbit aby jsme byli rozehřátí a připraveni co? Taková rozcvička, zabít nicku jako jsi ty.. *Zabrblal, když následně Daita prudce a pevně chytil za vlasy a zatáhl dozadu.. to Daito však instinktivně pro ochranu chytil Kunai a mávl s ním rukou nahoru.. Ostřím za sebe. Kluk byl vyšší takže, se do něj vpostatě trefil. No přesněji se mu trefil přímo do oka. To už byl slyšel kluk chlapce, který měl zabodnutý kunai v oku. Spadl na prdel a držel si oko, kdy řval bolestí.* Ten parchant.. za to ho zabijeme bez hraní! *Zavelel jiný kluk, nejspíše kamarád... Daito proto chytil rychle další kunai a provedl otočku o 180 stupňů, kdy se lehce i přikrčil a kunaiem seknul kolem sebe.. Jednomu chlapce tak rozpáral břicho z leva do prava... Poté se rozběhl směrem k dalšímu, kdy mu však do cesty vkročila holka, která tu byla.. Rozkčočila se aby přes ní nemohl.. Proto se tedy sklouzl po zemi, jako když fotbalsita chce někoho sfaulovat a přitom ji kunaiem přeťal šlachy u pat a tím ji tak složil k zemi s velkou bolestí a krvácením..... Zvedal se už ze země, ale to dostal pěstí od chlapce, po kterém původně šel.. To ho srazilo opět k zemi z onoho procesu zvedání.... Zůstal chvíli zmatený a dezorientovaný, avšak musel se hýbat, nebo ho zabijou.... Hodil rychle kunai, který měl v ruce po chlapci, který se po něm už napřahoval ho kopnout a zasáhl ho do břicha... Následně se rychle zvedl a mezitím co kluk křikl bolestí tak vyskočil a nohou kopl do držadla kunaie, který se tak zarazil do jeho břicha více a opět.. způspoboval bolest a velké bolesti. Když dopadl na zem, DAito rychle už jen popadl kunai, kdy vyrazil na zbývající tři (jestli sem dobře počítal).. Které jednoduše ubodal, kdy poslední už ho prosil aby ho nechal žít, leč v záchvatu agrese se Daito nijak nezastavoval a prostě ho podřezal... Celý od krve se následně narovnal a hluboce oddychoval....z ruky mu vypadl kunai.. Kolem něj samí mrtví.. "Co teď... co jsem to udělal??? bože...." Sli mu myšlenky v hlavě a celý se začínal třást.. Bylo to hozné..*

Npc (Kirigakure): *Jeden z učitelů Akademie dostal za úkol zkontrolovat několik děcek co se mají účastnit dnešní Geninské Zkoušky a tak jde za nimi ale to co se mu naskytne za pohled ho skutečně šokuje, uvidí je mrtvé a to všechny do jednoho a kromě nich tam stojí jeden chlapec co je dost očividně zabil. * Do sídla Mizukageho! Okamžitě! *Agresivně na Daita vykřikne a aby dal najevo že to myslí skutečně vážně tak si z pečetě Kuchiyose: Raikō Kenka odpečetí černou katanu (Kakuto) a tu drží v pravé ruce podél těle kdy špička směřuje k podlaze. * Jdi první! *Nehodlá nechat tohoto šíleného parchanta jít za sebou, ještě by ho ten magor bodl do zad a to riskovat nehodlá. *

*Daito se nechápavě podíval na může co sem přišel. No nebylo by to, že nechápe proč tu je nebo proč křičí, ale z toho důvodu, že sám neppbiral co se tu právě stalo a jak se to stalo. Na pokyn toho typka pustil kunai k zemi, kdy následně celý od krve mířil do sídla mizukageho pro pravděpodobně verdikt co s ním teď bude... Muži nic nrnamital, nic neříkal a jen kráčel se sklopenym zrakem, kdy z něj stále odkapávalo dost krve*

Npc (Kirigakure): *Cestou potkají dost lidí (v ulicích vesnice) a ti docela koukají že Daito je takto od krve a jde v doprovodu Ninji, který má stále vytaženou svou Kakuto, vypadá to jako kdyby to byl nějaká zločinec a tak podobně, už si o něm lidé šeptají různé teorie ale nic co by někoho muselo zajímat. Nakonec dojdou do Sídla Mizukageho kde v přízemí sedí za stolem sekretářka Mizukageho a když uvidí Daita od krve a muže co ho doprovází stoupne si aby měla za zády schody, které vedou do vyšších pater a tím pádem i přímo ke kanceláři Mizukageho. * (Sekretářka): Co tu chcete? Určitě víte že Mizukage-Sama tu není a dobývá Iwagakure no Sato! *Není to nějaká přímo veřejná informace ale každý Ninja Chuunin a výše zná detaily nepřítomnosti Mizukageho a to včetně učitelů z Akademie. * (Učitel): To vím ale tento chlapec se dopustil vážného zločinu, který musím probrat se zástupce Mizukageho…vyvraždil celou třídu studentů, kteří měli plnit krvavou zkoušku. *Sekretářka vytřeští oči na tohoto chlapce ale pak ji něco dopne, jako sekretářka toho o Mizukagem ví celkem dost…sám ji toho dost prozradil aby si s ní ulehčil komunikaci a práci a tento chlapec je jeho synem, sice se s ním nestýká pokud si je toho vědoma (sekretářka) ale párkrát už archivovala nějaké písemné rozkazy Anbu jednotkám ať sem tam na Daita a jeho matku mrknou. Očividně i když je opustil tak nějaká starost tam je ale může to mít i jiný důvod ale ten sekretářka znát nemůže. * (Sekretářka): Dobrá tak jděte. *Mírně se ukloní jako omluvu že je takto zdržuje a vrátí se ke svému stolu a tak učitel zezadu do Daita strčí aby ho donutil jít vpřed. * (Učitel): Nahoru! *Když dojdou až nahoru tak Daita nechá u dveří do kanceláře Mizukageho a vstoupí tam sám aby zástupci Mizukageho vysvětlil situaci. Ven vyjde už beze zbraně a jak prochází kolem Daita jen na okamžik zpomalí. * Běž dovnitř, očekává tě.

*Daito si nějak moc nevšímá lidi kolem. Je celkem dost zábrany do svých vlastních myšlenek. Skoro ani nepostrehl rozhovor učitele se selretarkou, až dokud do něj nebylo zdouchnuto aby se začal opět hýbat. Tak se tedy vydá po schodech, kdy nakonec zastaví před dveřmi kde čeká. Vpodstate se ani nijak nehybe a jen stojí a čeká přede dveřmi, než učitel vyjde ven. Ten mu řekne aby šel opět dovnitř a tak prikyvne, kdy vejde dovnitř kanceláře a zavře za sebou dveře. Zůstane u nich stát a čeká, co se bude dít, co bude trest a nebo zda ho vůbec někdo vyslechne proč se to stalo. *

Npc (Kirigakure): *Když Daito vstoupí tak na něj upře pohled zástupce Mizukageho, jde o staršího muže kolem 40ti let s jizvou popáleniny celé pravé části tváře, jako kdyby mu někdo přiložil rozpálenou žehličku k tváři (super přirovnání xD). Pozorně si Daita prohlédne od hlavy k patě a udeří do stolu. * Pozdravit neumíš?! *Okřikne ho dost agresivně ale pak ušklíbne, moc dobře ví kdo je tento kluk zač a ří je to syn. * Pověz, co tě vedlo k tomu cos provedl? Nelži mi ale pamatuj že pokud se mi tvá odpověď nebude líbit tak tě předhodím rodičům těch dětí ať si sjednají vlastní spravedlnost. *Zajímá ho jak bude Daito v takové stresové situaci reagovat. * Máš 5 vteřiny na odpověď, 4, 3…

*Zamrcel na jeho narazku, že neumí zdraví. No omlouvat se mu za to nebude, už se stalo a jeho to stejně neomrzí a tak proč by měl lhát. Každopádně na jeho výzvu jen pokrčil rameny.* Pro mě za mě ať se vám to líbí nebo nelíbí, je mi váš názor na to někde. Já si stojím za tím, že jsem vlastně nic špatně neudělal. *Pousmál se a upřeně toho může sledoval* Jediné co, tak jsem se bránil před sedmi staršími žáky, kteří mě napadli.. *Podal jednoduché, rychle vysvětlení, neměl co jiného říci. Pmel by snad popisovat jak ho napadli? Proč? Však to bylo stejně vedlejsi*

Npc (Kirigakure): To je fakt drzej kretén, odvahu a agresi máš po otci ale přijde mi že blbej jsi po matce. *Začne něco psát do nějakého papíru co vyhrabal z jednoho šuplíku a pak začne hledat ještě něco a pak to najde, Ninja čelenku se znakem Kirigakure no Sato. * Očividně ti to líto není a zabil jsi je jen protože jsi byl prostě silnější jak všichni tam, takže dejme tomu že letošní Geninská Zkouška skončila a ty jediný jsi prošel. *Ninja čelenku položí na kraj stolu aby si pro ní Daito mohl dojít. * Zkus nebýt tak drzej…mohlo by to tobě nebo tvé matce přinést potíže.

Spíše bych řekl že blbej po otci když uteče od rodiny *dodal jen svou poznámku k jeho slovům a nijak moc je dále neřešil.* Tak každý to bere jak mu to vyhoví *Pronesl a pokrčil rameny. To že se stal geninem ho potěšilo, ale už nechtěl jednat s tímhle arogantním blbcem.* Pokud je to vše, mohu jít? *Zeptal se ho následně, protože nedostal pokyn že už může jít a tak si o něj normálně požádal. *

Npc (Kirigakure): Nebo jen odešel od slabochů. *Nic víc k tomu nemá co říct, kdyby se začal srát do rodiny Mizukageho mohl by skončit s popálenou držkou i na druhé půlce tváře. * Jasně vem si tu čelenku a už vypadni. *Nevidí důvod proč ho tu zdržovat ale současně nevidí důvod proč by mu to co udělal neuznal jako Geninskou Zkoušku, nakonec je jedno zda v boji zabije studenta 1 vs 1 nebo zda jich zabije ihned několik. *

*Už se nijak nevyjadroval, sbalil čelenku a odešel domu si dát sprchu a vypucpvat se a promluvit si s mámou, pokud ji zastihne doma*

-----;;;;------

*Konečne nastal deň jej skúšky genina. Naomi celú noc nemohla spať, takže momentálne má oči podliate krvou a slabé kruhy pod nimi. Aspoň tak vraví zrkadlo, do ktorého hľadí umývajúc si tvár. Umyje si aj zuby a utrie sa do uteráku. Na oblečenie si zvolí biele tielko, z ktorého sa ťahajú po rukávoch na každej strane dve pracky, ktoré spájajú tielko a rukavniky rovnakej farby. Na spodok zvolí fialovú sukňu, pod ktorú si dá tesne čierne kraťasky. Zbalí si aj svoju ninja výbavu a nadýchne sa do plných pľúc. V kuchyni sa pozdraví s rodinou a odmietne raňajky. Má strach, že by jej nepadli dobre, keď ma už aj tak žalúdok na vode* Počkaj, Naomi. *Zavolá ju teta Mikoto a odloží šitie. Zo skrinky vyberie obväzy potreté nejakou masťou. Začne jej ich omotávať okolo dlani a rúk* Naposledy si sa trochu zranila. S týmto sa ti bude bojovať lepšie, plus je tam hojivá masť s antistresovými účinkami. *Objasní jej dôvod jej konania a Naomi sa len vďačne usmeje. Strýkovi Tetsuyovi len odkýve hlavou na jeho kývnutie, ktoré pravdepodobne znamená veľa šťastia. Pomazná aj rodinné psy pre uvoľnenie stresu a kráča pomaly ku dverám. Pri dverách už stojí Atsushi presľapujúci na mieste. Ustarostene pozrie do očí svojej sestry a po pár sekundách si ju k sebe bez váhania pritúli* Keby čokoľvek, odstup prosím. Musel by som zabiť decko, ktoré by mi ťa vzalo. *Naomi jeho slová prekvapia. Čakala, že bude chcieť, aby za každú cenu bojovala, tak ako strýko Tetsuya. Atsushi bol však iný. Rodinné tradície, oddanosť práci ... Všetko to bolo pre neho dôležité ale rodinu si staval na špeciálny piedestál. Keď konečne Naomi pustí, drobné dievčatko sa dá na špičky a dá mu pusu na líce* Neboj, som predsa Inuzuka Naomi, žiadne béčko. A mám najlepšieho učiteľa! *Mrkne na neho a dneska musí výnimočne o týchto slovách presviedčať aj samu seba. Doteraz jej sebavedomie nechýbalo ale práve teraz sa celkom boji. Cestou na akadémiu stretne aj zopár ďalších deciek, ktoré s ňou chodia do triedy. Všetci medzi sebou komunikujú, premýšľajú nad stratégiami a vôbec im očividne nedochádza, že o pár hodín bude polka z nich mŕtva. Naomi sa s touto myšlienkou už jakš-takš zmierila, hoci ju stále desi, že nad niekým vynesie ortiel ona. Budova dneska pôsobí viac ponuro než bežne. Deckam v budove už dôležité dochádza, pravdepodobne zmenu ich nálady tvorí rozpis zápasov na nastennej tabuli. Naomi len mrkne a zisťuje, že jej súperom je dieťa menom Kosuke Hajime* "Našťastie nemám ani páru kto to je." *Pomyslí si a do školského automatu s džúsikmi hodí pár drobných a vyberie si pomarančový. Súboje sa pomaly začnú a Naomi ako jediná v kľude stojí na chodbe opretá o stenu. Samozrejme tak kľudná nie je, ale Atsu jej to poradil ako skvelú počiatočnú stratégiu. Znervózniť nepriateľa svojou vyrovnanosťou. Poskytne jej to aspoň pre začiatok zopár bodov k dobru. Prvý súboj sa začne a ako inak, bojujú spolu dve kamarátky. Naomi sa rozhodne otočiť, aby nič nevidela. Aj zvuky udierania zbraní o seba a vzlykanie hovoria svoje. Naomi sa po chvíli rozhodne, že sa radšej prejde po chodbách. Jej súboj je až siedmy v pozadí a nemieni sa zbytočne stresovať. Prezerá si fotky absolventov a takisto aj fotky detí, ktoré skúškou v minulosti neprešli. Skočí si ešte pre istotu na toaletu a vydá sa už naspäť ku miestnosti, kde prebiehajú boje. Neponáhľa sa, len nechce meškať. Kupodivu už prebieha šiesty zápas. Decká okolo už začínajú byť prebiehajúcimi súbojmi dosť poznačené. Mnohé plaču, niektoré už sa stihli aj povracať a iné už tu nie sú... Nejaké ďalšie dieťa odnášajú prekryté vrecom na nositkach* "Poďme na to, dievča." *Povzbudi sa v duchu a vojde do miestnosti. Ukloní sa porote* Naomi Inuzuka. *Predstaví sa a popojde o pár krokov ďalej ku koncu miestnosti. Ďalej vojde dnu aj jej super, Kosuke. Tiež sa predstaví a obaja záujmu bojovú pozíciu. Po vyzvaní poroty k začiatku neváha ani jeden z nich. Naomi si vytiahne svoj kunai a rozbehne a na súpera. Kosuke má v rukách pevnejšie a väčšie tanto, preto si Naomi vyberie ešte jeden kunai. A snaží sa ho jednou rukou blokovať a tou menej slabšou bodnúť do brucha. Kosuke je však silnejší ako chlapec a preto musí blokovať jeho tanto oboma rukami. Naomi preto zdvihne nohu a kopne ho do brucha. Áno, je to nečistý krok ale aj nečistá výhra je stále výhra. A ona neprehrá. Kosuke spadne na zem ale nepotrva dlho a pozviecha sa. Pobehne o kúsok ďalej a vytvorí si tri klony. Naomi zbytočne chakrou plytvať nechce, preto radšej po každom Kosukem hodí jeden Shuriken. Pravý Kosuke jej zbraň odrazí. Skontroluje si počet zbraní, ma ešte stále šesť shurikenov a desať kunaiov. Jeden kunai opäť vyberie a beží vpred. Škrípe o seba kov ich zbraní a Naomi už to začína štvať. Chce to mať čím skôr za sebou, preto rukou so zbraňou udrie do tanta a druhou rukou udrie do oblasti nervu medzi zápästím a lakťom. Kosuke od bolesti tanto pustí a Naomi ho z otočky kopne do hrude, čím ho zhodí na zem* Kosuke-kun, nesmieš prehrať! *Začne ho povzbudzovať z chodby dievčina. Jeden shinobi sledujúci boj dievča vyvedie na chodbu a vysvetlí jej, že nakukovať môže ale nesmie ich rušiť pri boji. Naomi dôjde, že niekomu zabije blízkeho priateľa. Ako by bolo jej, keby niekto zabije Atsushiho? Či jej novú kamarátku Rias? Skrz tieto myšlienky úplne premešká šancu dať mu rozhodujúci úder, kým Kosuke leží na zemi. Ten sa stihne pozviechať ale svoje tanto nechá na zemi, je až nebezpečne blízko jeho súperky. Vytiahne si tiež svoj kunai a znova začne súboj zbraní. Naomi až tak dobrá so zbraňami nie je, preto sa snaží používať aj údery päsťami a kopance, v ktorých je najlepšia. Takmer dostane zásah kunaiom do tváre ale našťastie ju len poreže na povrchu. Zotrie si krv z tváre odrazí ďalší príval zbraní hodených Kosukem. Uvedomí si, jak moc plytvá jej super zbraňami. V tom však Kosuke za niečo zatiahne a Naomi si uvedomí, že ju spútal lankom, ktoré je uviazané o všetky zbrane na zemi. Naomi sa uškrnie. To, že jej niekto spúta ruky, ešte neznamená, že prehrala. Rozbehne sa proti nemu a vydesený Kosuke sa zatacká. Kopne ho opäť do brucha, čím ho donúti pustiť zbraň, o ktoru je omotane lanko, ktoré tým pádom začne povoľovať. Z kapsy vytiahne štyri shurikeny a hodí ich na Kosukeho, čím ho cez oblečenie pripevní o zem. Chlapec sa začne trhať ale Naomi už nenechá nič na náhodu. Posadí sa na jeho hrudník, pričom mu kolenami tlačí do rúk a zabraňuje v prípadnom uvoľnení zo shurikenov* Mrzí ma to, Hajime Kosuke-kun. Víťaz môže byť len jeden a Inuzuka nikdy neprehrá. *Ospravedlní sa a vytiahne z kapsy jeden kunai. Chytí ho oboma rukami, pevne stisne a zatvorí oči. Má pocit, že v diaľke počuje krik dievčaťa ale všetky zvuky ma tlmené. Dokonca ma pocit, že jej super sa práve rozplakal s prosí o život. Rozhodne sa tomu nevenovať pozornosť a bez otvárania oči bodne do miesta, kde by mal byť hrudník. Po otvorení oči zisťuje, že minula o maličký kúsok a Kosuke stále žije. Zreničky sa jej rozšíria zo strachu zo smrti, ktorý vidí v jeho očiach. Začne ho preto rýchlo bodať do rôznych miest na hrudi a všade naokolo strieka krv. Samotná Naomi ma oblečenie plne Kosukeho krvi. Jej vyvádzanie musí zastaviť jeden z chuuninov strážiacich priebeh skúšky. Chytí rukou jej drobné rúčky a druhou z nej opatrne vytiahne kunai* Už je koniec, maličká. Už je koniec. *Hovorí tichým hlasom a Naomi začne zovretie povoľovať. Shinobi pozbiera jej zbrane a pomôže jej postaviť sa na nohy. Lekársky tím zatiaľ vezme mŕtve telo chlapca preč* Dokázala si to, maličká. *Pochváli ju shinobi, ktorý jej pomohol pozbierať sa na na nohy. Podá jej zbrane a položí jej ruku cez ramená* Si náš nový ninja, nos svoju čelenku hrdo. *Naomi príliš jeho slová nevníma. V očiach má prázdny pohľad a ukloní sa celej komisii. Príjme od Mizukageho čelenku a zatiaľ si ju nikam neuväzuje. Drží ju len za kov v ruke a bez jediného pohľadu venujúceho svojim bývalým spolužiakom opustí budovu. Po príchode domov na chodbu okamžite vybehne celá rodina. Hodia sa okolo krku Naomi a nikto nerieši, že je celá od krvi. Ich malá Naomi žije a čelenka v jej ruke značí, že to nevzdala. Po krátkom privítaní sa Naomi vydá do kúpeľne a zhodí zo seba krvavé oblečenie. Vkročí do sprchy a spočiatku na seba nechá len stekať horúce kvapky vody. Chce, aby z nej zmyli všetku špinu* "Zabila som chlapca. " *Opakuje sa jej stále v hlave a Naomi nie je schopná to pobrať. Ktosi jej zaklope na dvere* Naoms? Si okej? *Hlas jej brata. Naomi sa rýchlo umyje, utrie a zostane v uteráku, v ktorom vyjde von* Nie som okej, Atsu. Ale hnevá ma, že nie som smutná .. *Prizná sa a posadí sa na posteľ, čo urobí aj jej brat* To príde. Stále si v šoku... Skús si ľahnúť, dnes si toho už mala celkom dosť. *Pohladká svoju sestru po vláskoch a dá jej pusu na čelo. Všimne si na zemi čelenky so znakom Kirigakure, ktorú pravdepodobne Naomi pustila cestou do kúpeľne. Kým sa jeho sestra prezlieka, on jej pozbiera špinavé oblečenie a pravdepodobne ho nechá vyhodiť - krv sa perie veľmi ťažko. V jednej ruke má stále Naominu čelenku* Toto si chráň. Je to znak tvojej odvahy, ktorú si dneska preukázala. *Položí jej čelenku na nočný stolík a ešte raz ju pohladká* Dobrú, Naomi. Až sa budeš cítiť lepšie, tak sa pôjdeme niekam poriadne najesť, dobre? *Jeho malá sestra mu však už neodpovedá, pretože ako lusknutim prstov sa už ocitne v ríši snov

KONIEC RPG O GZ

„Dneska je krásně.“ *Pomyslel si Hakumura když dnes vyrazil do ulic Kirigakure. Jako jeden z mála dnů svítilo tu sluníčko, spíš je tu permanentně mlha a tak byl zázrak že vůbec vidí nebe modré, i když se sem tam našli nějaké mraky. Neměl v podstatě co na práci, ani vlastně nevěděl co dělat. Tudíž se rozhodl že jen tak z nudy půjde za svým senseiem, kterého má jako třídního učitele. Když přišel do akademie tak nikdo ze žáků nebyl. Nejspíš tím že je sobota a v sobotu nikdo do školy nechodí, vlastně ani učitelé, ale učitel, za kterým jde tak tam podle toho co říkal bývá i v neděli. Když přišel směrem do akademie tak cestou potkal spoustu dětí, kteří si hrají na ninji a snaží se tím zabavit.* „Že by budoucí ninjové?“ *Pomyslel si i když tomu sám nevěřil. Jenom se nad tím zasmál. Cesta nebyla dlouhá, jenom rychlost chůze moc pomalá a tak trvalo chvíli než se tam dostal. Po chvíli chůze přišel na místo, na které chtěl. Dveře bylo otevřené.* „Že by tu opravdu byl?“ *Je to i pravděpodobné. Rozhodl se to zjistit. Vešel dovnitř a poté šel směrem ke kabinetu učitele, který by tam měl být, podle toho co říkal.* Dobrej, mohl by jste mi prosím pomoct s tréninkem? *Optal se Hakumura, vlastně asi pořádně nepoprosil a je mu vlastně i jedno, jedině potřebuje aby mu pomohl s tréninkem.* To jsi ty Hakumuro? Klidně ti pomůžu, jenom mi dej chvíli a počkej za dveřmi. *Jak učitel řekl tak i Hakumura udělal. Počkal za dveřmi. Po chvíli k němu přišel učitel.* Tak už můžeme, jsem hotov. *Oznámil a šel směrem na menší tréninkové pole, které patří škole aby se mělo žáci kde vzdělávat a cvičit.* S čím konkrétně by jsi chtěl pomoct? *Učitel nemůže začít pokud neví co chce Hakumura trénovat.* Víte že ani nevím? *Řekl a malinko se pousmál.* No dobře.. *učitel měl jeden nápad.* ..tak si procvičíš ovládání chakry. *Hakumura se nad tímto jenom pousmál.* Já nepotřebuju. To už umím. *Zazubil se a překřížil si ruce.* Omyl, s tímto mají problémy i zkušení ninjové hodnosti jounin. *Je to pravda. Hakumura tedy i když s menším odporem souhlasil. Stejně je to lepší jak nic.* „To jsem zvědavý co vymyslí.“ *Pomyslel si a jenom čekal na jeho rozkaz co má dělat.* Tak, nejdříve zkus nahromadit co nejvíce chakry v ruce. *Řekl mu učitel. Je to logické, ale ne moc praktické, ale udělal to. Přesto že se celkem dost snažil tak bylo obtížné pro něho v ruce neshromáždit spousty chakry na to aby byl vidět rozdíl oproti normálu kdy nemá chakru nashromážděnou v jednom místě. Nešlo mu to, ale učitel řekl ať to zkouší znova a znova, že teď jde domů a nemá moc času. Teď si Hakumura musí vystačit sám.* „Však mi s ničím nepomohl.“ *Povzdechl si Hakumura a zkoušel to samé furt dokola celou hodinu bez odpočinku.* „Asi je čas na odpočinek.“ *Byl už celkem vyčerpaný i když nepoužívá chakru k některým technikám tak stejně je vyčerpaný jako kdyby jí neměl. Pauzu si dal krátkou. Sotva se napil. Opravdu tvrdě dře.* „Tak jo.“ *Hakumura znova začal koncentrovat chakru v ruce a pak začal koncentrovat chakru i na různých místech po svém těle jde ho jen napadlo. Obě nohy, hrudník, obě ruce, paže atd…* „Uz skoro nemůžu. Nikdy by mě nenapadlo že koncentrovaní chakry bude takto těžké.“ *Hakumura se rozhodl udělat to ještě párkrát a pak by šel domů, protože už pomalu zapadalo slunce. Hotovo.* „Asi je čas už jít domů.“ *Cestou domů už tam nebylo tolik lidí jako odpoledne kdy šel za učitelem, nebylo už ani tak moc světla. Spíš bylo šero. Po chvíli chůze unaveným tempem přišel konečně domů, kde se vysprchoval, najedl a šel spát.*

zásoba chakry - trénink

*Yin měl dnes třetí misi v pořadí a zase opět nevěděl, o co přesně se jedná, ale byl připraven všechny tyhle nudné mise přetrpět, jelikož věděl, že je to prostě potřeba a nic s tím udělat nemůže. Opět splnil ranní rutinu a vydal se pro zadání mise. Zadání znělo velice jednoduše. Měl se dostavit na místo, které popravdě moc nemusel. Neměl na něj hezké vzpomínky. Měl se dostavit na Akademii. Co mu tedy zbývalo. Vydal se tam. Aby pravdu řekl, radši by 2 dny v kuse škrábal znova brambory, než aby měl strávit ještě nějakou chvíli v Akademii. Došel za ředitelem Akademie a ten mu zadal jednoduché zadání mise. Vytrhat plevel na pozemku školy. Yinovi to udělalo trochu radost. Měl možnost se úplně vyhnout všem studentům školy a když y byli venku, tak si dá přestávku a někam se zašije. Nicméně to ještě netušil, že mu to moc nevyjde. Začal v jednom rohu školy, kam chodilo nejméně lidí, aby si nejvíce živé venkovní prostory nechal na později, kdy už třeba bude většina studentů dávno doma. Trhal plevel a tvořil si hromádku, kterou jásledně shrabal do pytle a cestou na další místo ho odnesl na místo, které bylo k tomu určené. Takto stihl udělat cca 30 % venkovních prostorů bez toho, aniž by někohopotkal, ale pro jeho smůlu potkal mladší studenty. Člověk by si řekl, že mu mladší studenti nebudou dělat problémy, bohužel pro Yina se ale když byl ještě na Akademii, nedokázal moc bránit, takže si ho dobírali i ti mladší. Bohužel tito mladší nebyli přítomni při Yinově Geninské zkoušce, takže nemohli vidět, čeho je vlastně schopný. Kluci se do něj pustili takovou tou klasikou. Nějakými urážkami a pak bylo vidět, že se přibližují a chtějí si ho dobírat i fyzicky. Yin nic nedělal, jen tam tak stál s tím pytlem. Jeden z kluků vytáhl kunai a hodil ho po pytly, který se následně rozthl a jeho obsah se vysypal. Yin čekal n tento okamžik. Teď byl v právu, nicméně nic nedělal. Chtěl se pořád jen bránit, neútočil. Yin pustil roztržený pytel a jednoduše se vyhýbal jejich útokům. Kluky to překvapilo, Yin se jim nikdy takhle nebránil. Ale rozdíl v jejich schopnostech Taijutsu tam vidět byl. Nicméně najednou se zpoza rohu ukázal učitel a všehno zastavil. Kluky zatahal za uši a omluvil se Yinovi. Vzal si je zpátky do Akademie. Yin měl sám ze sebe radost. Dokončil svoji práci všude na pozemku školy a všechny pytle odnesl na sběrný bod, kde se o to už pak někdo z Akademie postará. Ředitel s Yinem pak ještě oběhl pozemek školy a dal mu razítko jako potvrzení o splnění mise. Trochu spolu pak ještě pokecali, přeci jen Yina už nějakou dobu neviděl a navíc se Yin chtěl přihlásit na nadcházející Chuuninskou zkoušku. Po chvilce kecání se vydali každý svojí cestou. Yijn si vyzvedl peníze a udělal večerní rutinu, kdy si zacvičil, osprchoval se a šel spát.*

*Ginovy první dny na akademii byly dosti rušné. Seděl v zadní lavici, na sobě měl černý kožený plášť s kapucí která mu zakrývala horní část obličeje, jeho vzhled byl doplněn koženou, stylovou páskou přes levé oko. Nosil ji pořád jelikož trpěl vzácnou nemocí a to hetechromií. Jedno jeho oko bylo zelené které bylo odkryté zatím co oko skrývající se pod páskou svítilo šedou až stříbrnou barvou. Toto oko nosíval radši zakryté jelikož jako menší s tímto měl problémy jelikož mnoho dětí a lidí bylo z jeho „čistého oka“ jak jej on nazýval nervózní a nesví. Pravé ucho skryté pod kápí mu objímala náušnice z ryzího stříbra. Stříbro bylo něco co k němu patřila. Pro Gina bylo stříbro znamení čistoty a ryzosti. I přes svůj vzhled byl excelentní student. Chtěl být součástí vesnice jako bojovník.* „Další hodinu máme boj jeden na jednoho. To by neměl být problém.“ *Řekl si v hlavě Gin který zrovna projížděl prstem nad rozvrhem hodin. Zazvonil zvonek ohlašující konec této hodiny. Gin si zavřel sešity s knížky které následně schoval do své kožené brašny. Měl se dostavit na tréninkový pláč před akademií kde se měla odehrát následná hodina boje. Vešel do šatny a otevřel svou skříňku. Sundal že sebe svůj plášť a pověsil jej na ramínko ve skříňce. Převlékl se do černého koženého tyčka které dokázalo vyrýsovat každý detail na horní části jeho těla. Možná jeho tělo a to co dokázalo kožené oblečení které tvořilo 90% jeho šatníku byl důvod proč na něm všechny holky mohly oči nechat, nebo to mohlo být i jeho tajemností ale kdo ví. Samozřejmě to ostatní spolužáky dost štvalo a tak se ho většinou stranily. Natáhl na sebe kožené kalhoty a sundal si z ucha náušnici. Jediné co zůstalo byla jeho páska. Gin se dostavil na tréninkový pláč a začal se rozcvičovat. Holky které zrovna měli volnou hodinu nebo šly jen kolem okna s výhledem na plácek byly v tu ránu přitisklé na skle a sledovaly Gina.* Studenti seřaďte se. *Zavelel sensei a tak se Gin postavil do řady. Následně je rozdělil do dvojic a odstartoval postupně boje. Uběhlo 5 bojů než došel na řadu Gin. Vešel do kruhu tvořeného studenty z jeho třídy. Proti němu se postavil chlapec o kterém se vědělo že je dosti problémový student ať už ve rvačkách či prospěchu.* (Kluk) Měl by sis tu blbou pásku sundat než to dám opravdový důvod proč ji nosit. *Gin nijak neodpověděl. Místo toho se postavil do bojového postoje. Chlapec skoukl zuby a vystartoval po něm.* (Kluk) Já ti ukážu že mě nemáš co podceňovat. *Gin se mu jen lehce vyhnul. Byl sice silný ale co se týče obratnosti byl ten chlapec asi tak pohotový jako balvan. Pořád na Gina dorážel ale ten pouze uhýbal jeho ranám. Když už se konečně rozehřál tak přešel do aktivnější obrany. Při úderech chytl chlapcovu ruku a jeho úder odvedl dál za sebe a při této příležitosti mu vždy uštědřil úder. Chlapec padl na kolena a držel se za bok. Na jeho tělo dopadlo asi 8 ran kterým se nedokázal vyhnout.* (Gin) Nestojíš za to abych si sundával pásku. Nejsi pro mne výzvou. *Tyto slova chlapce rozčílily a vyskočil zpět na nohy mířící s pěsti směrem k Ginovi. Gin se jen lehce pousmál.* „Chceš vidět co mám pod páskou? Dobrá tedy budeš očištěn.“ *Gin strhl pásku ze svého oka a chlapec znejistěl a zarazil se když viděl jak Ginovi levé oko stříbrně září. Gin využil momentu že se chlapec zastavil a vyrazil k němu společně s úderem v plné síle který zasadil chlapci do břicha a následně s využitím toho že nyní byl dost stabilní tak uštědřil obličeji tohoto potížisty pěkný kopanec z otočky do tváře. Chlapec padl o metr vedle a z nosu mu řekla krev. Svíjel se na zemi. Gin přistoupil k chlapci a zadíval se mu do očí. Ujistil se že vidí jeho výraz o kouká se do jeho stříbrného oka. Sensei že strachu aby se nic nestalo chlapci souboj ukončil. Gin jen prohodil na chlapce.* (Gin) Byl jsi částečně očištěn. Příště se mi nepleť do cesty nebo by to mohlo skočit i hůř. *Gin se odebral k tréninkovým panákům a opět si zakryl oko páskou. Všichni stálý jako přimražení. Gin mezitím trénoval údery na panákovy který aspoň nemohl nic namítat. Když den ve škole skončil a on odcházel domů tak se musel prodírat množstvím dívek které mu vyjadřovaly obdiv. Gin si pouze kapucí zakryl tvář a zmizel v ulicích až do části klanu Kansetsu.*

KONEC RPG

*Byl den jako každý jiný, a Samyueru musel zas stávat do školy. Venku bylo šero, měl chuť se na dnešní Akademii vykašlat a jít zpátky do postele. Ale instinkt mu říkal že dnes bude zajímavý den. Už teď měl zpoždění takže si jen skočil pro oblečení které měl v ložnici na stolku. Nasoukal se do své uniformy a vyletěl ze dveří jak raketa. ,,Doufám že to stihnu!,, Běžel co nejrychleji mohl, ale ubytovny klanu Sairen byli na druhé straně co Akademie. Bral to všemi zkratkami co znal, běžel jako nikdy předtím. Cestou narazil do pár lidí dokonce i některé povalil, ale neměl čas se omlouvat a běžel dál. Zbývalo zhruba pět minut do začátku vyučování a Samyueru stál před Akademii. Udělal krok vpřed s myšlenkou vstoupit dovnitř, ale v tom ho zastaví jeden Sensei zastaví a řekne: Ty máš dnes jiný plán... běž za školu a tam počkej! *Než stihne k tomu něco říct Sensei ho popostrčí a ukáže směrem na cestu která vedla za školu kde se nacházel školní pozemek s trénovací plochou. ,,Meh... To je ale den... Zase další výprask?,, Pomyslí si a sedne si pod strom.*

*Ryuu se musel jednou do Kirigakure vrátit, nejen oznámit změny ve svém těle, což teda ještě neudělal a hodně si rozmýšlel, zda vůbec udělá. Ale hlavně zkontrolovat děcka v sirotčinci, uklidit si n bytě a vyřešit si pár misí, které měl splněné, ale nevyzvedl si za ně odměnu a vlastně ani neoznámil, že jsou hotové. Po cestě z velitelství domů potkal starého známého. Senseie z Akademie, který jej zastavil na ulici s tím, že se leta neviděli.* To víte, já tady skoro nežiju, lovím po světě nukeniny. *Usmál se hrdě Ryuu, hrajíc si na drsňáka. Pravda byla jinde, moc jich nelovil a spíš se po světě poflakoval. Nicméně! Jeho učitel ho požádal o pomoc s jedním studentem, který byl ze stejného klanu, domluvil se s Ryuuem, že na něj počká za akdemií a on ho za ním pošle. Prý se měli zaměřit na nějaký trénink, či co....Ryuu už ve chvíli, kdy souhlasil, litoval. Vždyť neuměl vysvětlovat ani násobilku, natož práci s chakrou...ale což. Stál za akademií, vyhlížel toho prcka, který se tam ukázal o pár minut později. Nedošel moc daleko a plácl sebou pod strom.* "Možná kdybych nestál ve stínu...." *Pomyslel si Ryuu a vyšel z pod stínu stromoví na trénovací plochu.* Hej ty tam pod stromem, pojď sem. Tvůj sensei ti dneska zařídil soukromou hodinu. *Byl zvědavý, jak na to kluk bude reagovat.*

Trénink síly.
*Při dnešní hodině tělocviku se měli zaměřit především na sílu a odolnost těla. Z toho Atsumi neměl moc strach. Protože pro něj to nebyla výzva. Přece jen mimo školu trénuje jak to jenom jde. Takže neměl nervy v kýblu jako někteří, především dívky. Ale hlavně měl jiné starosti. Odráno totiž byl tak nějak nesvůj. A moc k tomu nepomáhal učitelův mrtví pohled. Ale neměl na výběr než se prostě nějak sebrat do kupy. A jako obvykle byl trénink docela tvrdý a stejný. Nedělali nic jiného než že pod dohledem učitele opakovali stejné cviky. Pořád do kola sedy lehy, kliky, dřepy a zvedání činek. Jediné co se na tom měnilo byl počet toho, kolik měli udělat každé kolo. Pro Atsuma to byla nuda. spíš se těšil na tu zajímavější část. Na překážkovou dráhu plnou překážek v podobě ostnatého drátu, přelézání zdí nebo ručkování. Na to se Atsumi hodně těšil. Bohužel si musel počkat hodně dlouho, protože musel čekat na ostatní co nestíhaly trénink. To bylo pro všechny dost nepříjemné. Zejména pro ty co nestíhaly a byly pozorovány mrtvím pohledem od učitele. Ale ani proti co měli hotovo to nebyla pohoda. Protože odpočinek jim dal čas zaregistrovat bolest svalů způsobenou tréninkem. Naštěstí ten odpočinek nebyl moc dlouhý, takže všichni mohly jít na překážkovou dráhu. To už byl Atsumi natěšený. Jelikož ho neuvěřitelně bavila. A skoro vždycky byl vítěz. Ne, jako na rozdíl když trénuje se svou skupinou v doju. Kde je zase skoro pořád poražený. Když ale všichni prošli překážkovou dráhou a poslední si dělali trest. Pro ostatní to nebyl konec. Jelikož teďka se šla trénovat odolnost těla. Ze začátku to je jednoduché pouhé bouchání holou pěstí do sloupu. Ale i to se stupňuje. Postupem se přidávají kopance hlavičky a nakonec i ničení dřevěných desek. Které jsou opravdu tvrdé a bolestivé. To už i nesnáší i Atsumi. Ale ani to není konec. Když si učitel usmyslí že toho ještě není dost, jako v tomhle případě. Tak se studenti rozdělí do dvojic. Kde jeden mlátí do břicha toho druhého, který se to snaží vydržet. A naopak. Nejhorší to mají však ti na které nevíde dvojce. Protože ten pak cvičí s učitelem, který moc nešetří na síle. A Atsumi byl dnes dost pomalí, takže nebyl ve dvojici. Takže musel přetrpět rány od učitele. Které byly dost silné. U některých se Atsumi málem i pozvracel. Ale uklidňující však bylo i to že když přišla řada na něj mohl mlátit učitele. Sice to na učitelovi ty rány neby poznat žádný účinek. Ale i tak to bylo pro Atsumiho po vší té bolesti uspokojující. A jako načas poté zazvonil zvonek a tím skončila hodina.*
Konec rpg.

Trénink rychlosti.
*Další týden a další tělocvik. Atsumi prý slyšel že tentokrát to bude trénink na rychlost. Jak jinak, nic jiného ani neočekával. Když trénovali celí minulí týden kondici, tak bylo jasný že se tentokrát zaměří na rychlost.  Nemuseli ani moc dlouho čekat než přišel učitel. Takže mohli ihned začít. Ze začátku se lehce protáhly. Nic nového pro Atsumiho. Poté si dali menší závody na 60 m. Při kterých se každý snažil. Jelikož obzvlášť dneska vypadal učitelův mrtví pohled ještě děsiveji.* ,,Asi není ve své kůži." *Pomyslí si Atsumi a soustředí se dál. Ale i tak na to nepřestane myslet. Nebo spíš nedostane možnost. Jelikož učitelův pohled jakoby se zaměřil na jeho záda. A vypaloval do nich všechnu svou negativní energii. Kterou byl učitel obklopen. To Atsumiho velice znepokojovalo, ale snažil se to nevnímat. Když všichni uběhly závody čekal je další závod, tentokrát 100 m. A když uběhly i ten, tak museli uběhnout i 150 m. potom všem se třída rozdělila do dvou skupin. První si cvičila pod dohledem druhého učitele rány na terče. U toho to snažili dát ránu co nejrychleji co mohly. Ale také se museli trefit do daného terče s barvou (červený, zelený, žlutý). A druhá skupina si zase zahrála hru pod dozorem prvního učitele s mrtvíma očima. Hra spočívala v tom, že si na proti sobě sedli dva hráči. A ti se snažili vzít barevnou kartičku kterou řekl třetí student, který i na to dohlížel (fialová, modrá, černá). Hráči se mohli při braní karet všelijak blokovat, dokud se karta neobjevila v bedně před hráčem. Hrálo se i na body. Ale to Atsumiho nemuselo zajímat, protože byl v první skupině. Dokonce byl rád, jelikož tu hru nesnášel. Ale moc dlouho mu ta radost nezůstalo. Protože zjistil že se i vymění. Ale to ještě chvíli trvalo. Takže si Atsumi trénoval rychlost svých ran a přitom se mentálně připravoval na tu hroznou hru. Po asi 45 minutách mlácení do terčů se vyměňují. A na Atsuminově tváři jde vidět nechuť, k tomu tu hru hrát. I tak si sedne a začne vnímat hru. Přesto že mu to nejde, tak se pořád snaží. Ale moc platný mu to není. Jelikož si to spíš vždy skazí sám sobě než protivníkovi. Dokonce tím i rozesmává soupeře. To Atsumiho trochu začne iritovat. Až to nakonec nevydrží. Praští pěstí do karet a naštvaně řekne.* Můžeš se laskavě přestat smát. Nebo chceš radši do držky. *Toho si ale všimne ihned učitel a zpraží Atsumiho dost děsivým pohledem. Proto se Atsumi rychle uklidní a začne se znovu věnovat hře. Naštěstí ho to moc dlouho hrát pak nemusel. Jelikož ho spasil zvuk zvonku, který říkal že je konec hodiny a že je čas se přesunout se jinam.*
Konec rpg.

* Kairen se na dnešní den vůbec netěšil. Otec je totiž přihlásil na společný trénink. Jednalo se o trénink chakrových obvodů. Trénink započínal v tom aby si lidé rozšířili svou zásobu chakry pomocí toho, že jí vyčerpají do maxima a potom jí pomocí meditace zkusí doplnit o něco víc. Kairenovi by to nevadilo vůbec, kdyby tam nemusel jít s otcem.* Najednou se zajímá vůl starý.* Řekl si Kairen v pokoji. Když uslyšel jak na něj otec volá z kuchyně ať jde jíst, tak už věděl že to přichází. Otevřel dveře od pokoje a vyšel za otcem ke stolu, aby se najedl. Jakmile se usadil tak na něj otec spustil várku keců, které Kairen chtěl ignorovat.* Uvidíš jak nám to oběma prospěje. Aspoň budeme silnější a budeme dělat společnou aktivitu.* Říkal mu otec, ale Kairen si vždycky jen nudně odfoukl a řekl.* Super.* Když pojedli, tak si šel Kairen jen opláchnout obličej a vyčistit zuby. Když vycházel z koupelny otec už stál u dveří a radostně čekal, než se Kairen nachystá. Kairen šel do pokoje a šel se převléct do nového oblečení.* Pojď už, ať to stihneme.* Volal na něj otec. Když Kairen otevřel dveře pouze se na něj podíval a odpověděl znuděně.* Jó furt.* Jakmile vyšli ven tak zamířili na akademii, kde se tento kurz prováděl. Prý jakási novinka pro lidi co mají problémy s tréninkem zásoby chakry. Jakmile došli do třídy, kde se tento kurz odehrával, tak si Kairen všiml pouze divných shinobi. Kairen se styděl, nevěděl vůbec proč jej jeho otec táhnul sem, když si mohl úplně v pořádku meditovat na svém místě. Když si jich lektor kurzu všiml, tak je poslal na svá místa a hodina začala. Lektor se představil a začal vysvětlovat, jak tenhle kurz bude probíhat. Kairen nějak nechápal a ani jej to moc nezajímalo. Když lektor skončil se svou nudnou řečí, tak se měli všichni postavit a vybraní specialisté (Což byl Kairenův otec), Měli přijít k ostatním a vysát z nich chakru za pomocí CHAKRA KYUUIN NO JUTSU. Otec tedy řekl Kairenovi ať si lehne na zem. Kairen jen protočil znuděné oči a lehl si na zem jak mu bylo řečeno. Otec na něj přiložil svou pravou ruku a začal z něj vysávat chakru. Kairen se cítil vážně nějak divně, protože tohle na něj bylo použito poprvé a cítil jak jeho chakra odpouští tělo. Bylo mu jednu chvíli vážně divně ale musel to vydržet. Když už byl na pokraji svých sil, že by snad ani za pomocí chakry neudělal to nejjednodušší jutsu, tak si musel sednout do tureckého sedu. Jak byly všichni hotoví s vysátím chakry, tak jim lektor řekl, aby začali s meditací. Pouze si vyčistili hlavu a začali. Pro Kairena to dneska bylo těžké, protože furt nadával na ten kurz, ale po chvíli se uklidnil a nastolil svůj vnitřní klid. Zhluboka se nadechl a poté pomalu dýchal jak vždy při své meditaci. V jeho žilách po chvíli ucítil i chakru. Chakra se mu zpátky dostávala do jeho chakrového oběhu. Kairen se soustředil, aby jeho chakra byla zpátky v plné síle a to se i povedlo, ba dokonce se mu zdálo, že v jeho těle je jí i o trochu více než předtím. Po ukončení kurzu se všichni zvedli a uklonili. Když se Kairen vracel zpátky domů, tak na něj otec furt měl otázky typu zda se mu to líbilo a pomohlo. Kairen ale nějak otce nevnímal a pouze vždy kývl souhlasně hlavou, aby měl od otce klid. Když se došlo domů, tak se Kairen zavřel v pokoji a začal ještě meditovat v pokoji sám, aby měl dnes trochu více vyčištěnou hlavu. Večer pouze vyšel z pokoje si pro jídlo a s otcem se nějak extra nechtěl bavit. jakmile pojedl večeři, tak se uložil ke spánku a byl připraven spát.*


Počet slov: 627

* Dnešní den byl pro Kairena důležitý. Musel jít trénovat totiž na školní akci. Sensei ho vybral totiž jako zástupce v běhu na tisíc metrů. Vstal tedy z postele brzo a hned se začal protahovat. Udělal si svou ranní rozcvičku, kterou mu navrhnul jeho otec lékař. Věděl totiž jak si správně protáhnout svaly na nohou, aby se při běhu nestáhly, ale byly naopak funkční. Když skončí se svou ranní rozcvičkou, tak se vrhnul do koupelny na svou každodenní hygienu. Vyčistil si zuby, umyl vlasy a bylo hotovo. Z koupelny pak směroval rovnou do kuchyně, kde už jeho otec měl pro Kairena nachystanou snídani.* Tak tady máš vaječnou omeletu. Jak vždy říkám.... Snídaně šampionů.* Řekl mu otec a pousmál se na Kairena. Kairen poděkoval a pustil se do jídla. Jedl pomalu ať mu nezaskočí a aby si vychutnal pěkně jídlo co mu otec nachystal. Po jídle odnesl Kairen špinavý talíř do dřezu a šel si opláchnout svou láhev na vodu. Po opláchnutí si láhev naplnil studenou kohoutkovou vodou a uzavřel jí.* No nic tati já už vyrážím na trénink. Tak ahoj.* Otec Kairena též pozdravil řekl mu ať na sebe dává bacha a Kairen vyšel ze dveří. Rozhodl se, že na začátek si dá menší klus až k místu kde bude dnes trénovat. Jak řekl tak i udělal. Jak doběhl ke svému tréninkovému místu, tak si ještě jednou pořádně protáhl nohy. Šel si spočítat cca tisíc metrů aby věděl co má uběhnout. Když už byl asi v půlce tak za ním doběhla jedna dívka.* Jestli trénuješ na závody pojď za námi máme to tu přesně naměřené.* Kairen poděkoval a šel s dívkou k trénovacímu místu. Pozdravil se s ostatními lidmi co trénovali a položil si flašku s pitím na zem. Kairen přišel tedy na startovací značku a byl v postojí, kterým chtěl začít běh. Jeden člověk mu to odstartoval a jak řekl teď tak Kairen vyběhl co nejrychleji to šlo. Běžel co mu to jen síly dokázali a to bylo bohužel špatně, protože všechnu svou sílu na tak velkou vzdálenost hned vyplýtval. V půlce se mu už i hlava točila a tak musel zpomalit. Když Kairen doběhl do cíle tak byl svým výsledkem znepokojen. Vydal se tedy zpátky ke startovací části a už si promýšlel taktiku.* Vím, že nesmím všechnu energii vydat ze sebe hned. takže si jí budu šetřit.* Jeho taktika byla tedy vymyšlená. Když přišel ke startovací části, tak mu děcka řekly, že se rozdělují do dvojic tak ať se přidá. Kairen se teda k někomu přivařil a začalo to. Jeden Kluk byl u startu, který startoval a druhý u konce, který rozhodoval kdyby to bylo náhodou těsné. Kairen sledoval úplně všechny a jen se divil jak jsou všichni rychlí. Když přišel na řadu tak byl rozklepaný a bál se, že skončí poslední. Popřáli si hodně štěstí s kolegou vedle něj a připravili se na start. Kluk jen startoval.* Tři, Dva, Jedna, Start.* Jak zakřičel start tak se oba rozběhli. Kairen si šetřil energii a pravidelně dýchal aby se mu neudělalo špatně. v půlce trati šlo vidět, že kolega to přepískl a tak Kairen dal do toho vše. Plnou silou se rozběhl a nakonec ani ne o pět metrů zvítězil. Byl strašně rád, dokonce by se i radoval ale byl rád, že popadne dech. Kairen si odpočinul a šel zpátky domů. Když přišel domů, tak se jen protahoval aby byl na zítřejší závod fit. večer si uvařil svůj oblíbený čaj a šel spát. Dalšího dne provedl Kairen to samé co den předtím. Rozcvička, hygiena a snídaně. Otec mu popřál mnoho štěstí a Kairen už utíkal na závod. Když přišel, tak mu hned sensei dal dres s číslem dva, což bylo jeho oblíbené číslo. Kairen si jej navlékl a šel se protáhnou a trochu proběhnout. Když uslyšel, že všichni mají přijít na start, tak tam jako první doběhl. Ještě před startem se pořádně vydýchal a zaujmul postoj ke startu.* " Tak a je to tady. Jdu na to." Řekl si Kairen a jak zazněl start, tak se vrhnul do závodu. Viděl jak někteří do toho dávají vše hned ze startu ale ani tohle mu jeho taktiku nerozhodilo. Dýchal pravidelně a jak si myslel tak se i stalo. Ti co to přepálili na začátku, tak ke konci už vůbec nemohli. Kairen se jen usmíval a běžel dál. Skoro před cílem dal všechnu svou zbylou energii do nohou a vystřelil jak nejrychleji to šlo. Bohužel Skončil třetí ale pro Kairena to byl úspěch. Po skončení závodů se postavil na bednu mezi tři nejlepší a dostal ocenění. Tohle byl pro Kairena skvělý zážitek a taky způsob, jak se zlepšit ve své rychlosti. Když došel domů, tak mu otec pogratuloval a udělal mu jeho oblíbené jídlo. Pojedli a ještě ten večer i mluvili o závodu a Kairenových pocitech při něm. Ke konci šel už Kairen spát se skvělým pocitem uvnitř sebe.*



Počet slov: 807

Tatsuya: *Další den, další mise. Noctis včera splnil misi a ihned dostal i druhou a tak ho dnes čeká její splnění. Ráno se postará o tu základní ranní hygienu, nasnídá se a poté co se oblékne tak vyrazí. Cestou si samozřejmě svitek otevře aby se mohl podívat u koho tu misi vlastně bude plnit aby dotyčnému mohl ten svitek předat a zeptat se na více detailů (ohledně té mise). Po přečtení mise zjistí že musí jít do akademie, kterou navštěvoval jako student. Jeho zadání mise je úklid nějaké třídy a tak vyrazí směrem do té akademie, sice je dnes vyučování (v tuto dobu) ale to ho moc netrápí. Tatsuya pro potvrzení mise potřebuje ředitele a ten neučí a tak když dorazí k akademii dojde do ředitelny a po zaklepání vstoupí. * (Ředitel): Ah Tatsuya, co ty tu děláš? *Tatsuyu jeho překvapení moc neudivuje, nebyl to zrovna ukázkový žák ohledně chování. * (Tatsuya): Jsem tu kvůli tomuhle. *Poví a dojde ke stolu na kterém je plno kancelářských blbostí a položí mu na stůl svitek. Ředitel si svitek rovnou přečte a zvedne zrak na Tatsuyu s takovým neutrálním výrazem. * (Ředitel): Chápu, povím ti o co se jedná. Vyklidíš veškeré lavice, stoly a všechen nábytek z jedné třídy a odneseš to do sklepa. Třída se bude celá malovat a tak je potřeba třídu vyklidit, studoval jsi tu a tak tě tam nemusím vést, jde o třídu číslo 17. *Tatsuya celou dobu tiše naslouchá a přikyvuje na slova ředitele i když nemá moc radost z toho že ho čeká zase mise takového typu (fyzicky náročná a podřadná). * (Tatsuya): Dobře tak jdu na to pane řediteli. *Otočí se k řediteli zády a vyrazí ven z ředitelny. * (Ředitel): Mimochodem! Chci to míst dneska večer hotové! *Tatsuya se na okamžik zastaví když zaslechne tato slova ale neotočí se, nakonec se prostě jen rozejde a odejde z té ředitelny. Když je venku mimo ředitelnu zavře za sebou dveře a vyrazí školními chodbami směrem k třídě číslo 17 ve které se vůbec neučí a tak není potřeba počkat na konec vyučování aby mohl začít s prací. Když se ocitne v té třídě nestačí se divit a upřímně, celkem chápe proč je potřeba to tu vymalovat. Všechny stěny jsou počmárané a úplně zničené. * (Tatsuya): Tak tohle je fakt něco, tohle je moc i na mě. *Tatsuya byl sice kvítko ale tohle je něco co by neudělal ani on. * (Tatsuya): Tak asi se pustím do práce. *Jako první se vrhne na židle, které začne postupně vynášet ze třídy na chodbu, už jen tahle práce mu zabere nějaký čas ale jsou to jen židle a tak je může brát po dvou (v každé ruce jednu). Když už jsou všechny židle na chodbě začne je postupně přenášet dolů do sklepních prostorů školy, osobně by je nejradši vyhodil, protože ty židle i stoly z té třídy jsou v hrozném stavu ale tak nejspíš školník dostane za úkol je dostat do použitelného stavu, očistit je a opravit (ty poškozené). Nejvíce ho při stěhování židlí do sklepa vyčerpá to neustále stoupání do schodů. Cesta dolů je jednoduchá ale opět nahoru je to zase horší. Když skončí vyučování tak má hotovo (židle) ale ještě musí vynést stoly a ty jsou už větší a těžší a tak je to s nimi o dost složitější. Vynést to ven ze třídy je poměrně lehká práce ale snášet to ze schodů je už horší, takto opakuje proces jako u židlí ale vyčerpá ho to daleko více. Dokonce je nucen si během toho dát jednu dvacetiminutovou přestávku aby se mohl skočit najíst a napít, ruce si během toho taky odpočinou a tak když se vrátí může pokračovat ale únava se vrátí zpět docela rychle. Jeho práce skončí chvilku přes půl šestou odpoledne ale ředitel tam už není a tak je nucen odejít domů, kde padne do postele a ihned usne. Druhý den se vrátí do akademie hned ráno aby zašel za ředitelem a informoval ho o úspěšném dokončení mise, ten se usměje a podá mu svitek kam dal potvrzení že mise byla splněna a tak se může vrátit zpět do sídla Mizukageho aby sekretářce předal tento svitek, ta si ho uloží do archivu ale další misi Tatsuya nedostane (má kliku). Samozřejmě pak dostane i výplatu za úspěšně splněnou misi.*

Útok! *Ozval sa hlas Suzuyi a Kaori na neho zaútočila nízkym kopom. Ale aj tentokrát sa otec ľahko uhol otočkou do strany a sám zaútočil na dcéru. Kaori zareagovala inštinktívne a zaklonila hlavu dozadu, vďala čomu sa vyhla dlani, ktorá smerovala na jej tvár, ale krátku vzdialenosť medzi nimi otec ľahko prekonal prísunom dopredu a udrel Kaori do brucha. Nebol to silný úder, ale Kaori ho neočakávala, vydýchla všetok vzduch z pľúc a nepatrne sa predklonila.* Nemáš zlé reflexy. Ale toto nikdy nerob. *Prehodí pokojne.* Vždy sa snaž čo najmenej svojho tela ponúknuť súperovi. Pokiaľ na teba takto blízko niekto útočí, môžeš tak tušiť, že v boji na blízko je zbehlý a takáto obrana, akú si predviedla ty, ťa ochráni možno pred jedným úderom, ale pokiaľ sa nesústredíš, akurát sa vystavíš ďalšiemu. *Vysvetlí jej Suzuya a proste znova na ňu zaútočí. Úder strieda úder, otec neútočí naplno a ani to nie je treba. Cieľom toho, čo sa deje je, aby Kaori pochopila princíp boja na blízko. Aby si uvedomila odkiaľ môže prísť úder, aby sa naučila odhadovať vzdialenosť, kedy je ešte súper nebezpečný, a kedy je už mimo dosah úderov a kopov.* Čítaj svojho súpera, sleduj ho a využi to, čo vidíš. Niekto je silný, takže nechceš, aby ťa udrel priamo, pretože to môže mať fatálne následky. Niekto sa zameriava na kopy, iný na údery, niekto pri údere dáva najavo, že chce zaútočiť. Čím viac bojov za sebou budeš mať, tým viac sa pre teba stane boj jednoduchším a budeš sa môcť zameriavať na také detaily, ktoré ti pomôžu poraziť aj silnejších súperov. *Kaori sa snažila vypozorovať, akým štýlom Suzuya bráni údery, ako využíva blok na daný útok, a potom si to sama skúša, keď je pod útokom. Suzuya odrazí dcérin kop a zaútočí proti nej..* Priame údery je potrebné robiť s pohybom trupu, aby mali správnu silu. *Vysvetlí, zaútočí a predvedie, čo tým myslí.* Pohyb tela dodá úderu väčšiu silu. Rovnako tak pri kopoch je rotácia veľmi dôležitá.. *Ako odpoveď znova zaútočí a Kaori má čo robiť, aby rukami vykryla silu kopu.* Ak vieš, že je súper silnejší, tak sa nesnaž úder zablokovať. Je omnoho lepšie sa vyhnúť, alebo útok nasmerovať inde. Priama obrana je veľmi nebezpečná. Silnejší shinobi sú schopní rukami drtiť kamene a nechceš, aby ťa niekto taký zasiahol plnou silou.. Útoč a ja ti ukážem, čo tým myslím. *Rukami naznačí dcére, aby zaútočila, a tak ho Kaori začne zasypávať údermi a kopmi. Ani jeden úder nedopadne, ani jeden kop nenájde svoj cieľ a Suzuya iba útoky - v očiach Kaori elegantnými - pohybmi odráža na stranu a tu a tam Kaori nasleduje svoju končatinu nechcene tam, kam ju pošle otcova obrana.* Si vážne dobrý, tati.. *Pochváli nadšene svojho otca Kaori a zadíva sa na neho s neskrývaným obdivom.* Ďakujem. *Odpovie tiež s úsmevom. Tešili ho tieto chvíle.* Vodu? *Spýta sa Suzuya a prejde ku miestu, kde má hodené veci. Od Rias mal nadiktované, že musí dávať ich dcére veľa piť, hlavne počas fyzických tréningov.. Kaori ho nasledovala a vďačne si prevzala fľašu s vodou a veľkú časť fľaše vypije na ex. Tréning bol celkom unavujúci. A jej výdrž nebola dvakrát veľká.* Na teraz toho necháme. Čaká ma práca, mama chce s niečim pomôcť. Tak to budem musieť ísť urobiť. *Usmeje sa Suzuya, dopije a schová fľašu do batohu.* Škoda, tati. Začalo ma to fakt baviť. *Prizná sa Kaori, než podá naspäť fľašu otcovi.* A preto sme dnes tu. Aby si pochopila, že tréning je niečo, čo ti môže veľa dať a sama si chcela trénovať. Pokiaľ ťa niekto bude nútiť, nikdy to nebude také a nikdy sa nebudeš zlepšovať.. *Vysvetlí, a potom obaja opustia ticho a pokoj miesta, aby sa vydali spolu tam, kde sú v Kirigakure ubytovaní..*

KONIEC RPG

*Sho právě procházela Akademii. Byl to celkem únavný den, ale dalo se to vydržet. Stejně jako všechny ostatní dny. Jako obvykle na sobě měla své dlouhé volné bílé triko, které zakrývalo poslední zbytky jejího dívčího hrudníku, který měla už tak stáhnutý obvazy na minimum. K tomu měla volné bílé kalhoty a samozřejmě byla bez bot. Sněhobílé vlasy byly na holku stále krátce střižené a řádně rozcuchané. A jako vždy vystupovala jako kluk. Většina lidí to ani nepoznává, že je dívka. A to ani podle hlasu. Protože její chladný hlas zněl jako mladý chlapecký hlas. Sho právě stála u jedné stěny a pozorovala odcházející lid. Jako obvykle. Vždy si zde ráda chvíli počkala a sledovala, jak se ostatní socializují. Jak se chovají. Jaké mají emoce. Učila se. A přišlo jí, že tímto svým sledováním se učí mnohem více, než v Akademii. Alespoň pro ni zajímavější informace. A tak skončila pouze opřena o stěnu a sledovala lidi.*

*Když tak sledovala ostatní, náhle ke ní přijstoupila dívka. Sho se na ní jen podívala chladnýma očima jako led.* Učím se. *Řekla jednoduše na vysvětlenou.* Pocit bavení se totiž nedokážu cítit. Tudíž na tvou otázku. Ne, nebaví mě to, ale ani ten opak toho. *Rozvedla lehce svou odpověď a prohlédla si dívku od hlavy k patě. Někoho jí připomínala.* "Ah, jistě, znám jí ze třídy. Proč mi trvalo tak dlouho ji zařadit? Že by mi už přestávala fungovat paměť?" *Zamyslela se a pohlédla zpátky na dění kolem. Svou odpověď dívka dostala, nepředpokládala, že by se zrovna s ní někdo chtěl bavit.*

*Vypadalo to, že dívka jí poslouchá. Byla by bývala překvapená, kdyby něco takového cítila. Když jí na to odpověděla, jen zevrtěla hlavou.* Dělám to, protože se učím. Nerozumím lidem. Učím se je pochopit. Když jdu zabít čas, většinou končívám na hřbitově. *Vysvětlí, aby dívku vyvedla z omylu.* "Jak že se to jmenovala? Jména lidí ze třídy si příliš nepamatuji... Vlastně jména nikoho... Jen své..." *Pomyslela si a poslouchala, co ta dívka říká dál. Pozorně na ní hleděla svýma ledově modrýma očima. Mnohý by jí mohli považovat za skvělou posluchačku, kdyby jim nebylo nepříjemné, že vlastně nic necítí, takže se nevžije do jejich situací a nedokáže projevit ani špetku empatie.* Novou techniku? To by mohlo být zajímavé. Jestli s tím vážně nemáš problém, přidala bych se. *Pronesla na její návrh. Tady se o slovo přihlásila její zakořeněná zvědavost, kterou jako jedinou dokázala cítit.* "Co je to za techniku? Moc fantastická nebude, jsme ještě studenti, ale určitě na ní půjde použít to slovo, co používají ostatní. Úžasná." *Pomyslela si a čekala, kam jí dívka vlastně zavede, aby se to učily.*

*Když se dívka rozejde, ihned ji následuje. Na tváři se jí neobjeví jediná známka emoce.* Jestli se smím zeptat, jakou techniku máš konkrétně na mysli? *Zeptala se Sho zvědavě a podívala se na dívku.* "Jak že se to jmenuje? Nějak si nemohu vzpomenout..." *Pomyslela si a snažila se přijít dívce na jméno, neboť jí přišlo velmi nezdvořilé, aby její jméno neznala. Konec konců, vždyť spolu byly ve třídě.* "Vážně mám už děravou paměť, to je ubohé. Měla bych zase brzy navštívit hřbitov. A přidat se ke všem tam." *Řekla si v duchu a pak se odhodlala zeptat ještě na jednu věc.* Ty... Máš hodně přátel?... *Její tón, ačkoliv byl stále monotónně chladný, zněl lehce nejistě. Jako kdyby si nebyla jistá, zda je vhodné se na tuto otázku zeptat.*

*Sho jen pokývala hlavou. Nevěděla, co by měla k tomu říct, konec konců vlastně na to ani moc co říct nebylo. Maximálně to, že to ještě ani neuměla. Když jí dívka upozorní na jméno, jen se podívá stranou, aby vypadala provinile. Přesto nic takového necítí.* Jistě. Pro příště ti tak již řeknu. Omlouvám se. *Pronese slova, která usoudila, že jsou vhodná pro tuto situaci. Nevěděla, zda byla omluva vyloženě na místě, ale za pokus nic nedala. Stále se totiž snažila aspoň lehce vystupovat jako normální člověk, což díky pozorování lidí začínala i zvládat. Lehoulince. Poslouchala její odpověď a při tom se dívala přímo na ní. V pohledu stále nebyl náznak jediného citu, jen mrtvo a chladno.* Nemám přátele. Nerozumím ani významu slova přítel. Navíc, s nikým nedokáži vést udržitelnou konverzaci. Mohla sis toho všimnout i mezi námi. Jelikož postrádám veškeré cítění, lidem přijdu jako špatný konverzační partner. *vysvětlila pro nic zcela jednoduše. Zda to bylo jednoduché i pro Suzume mohla jen hádat.*

*Každé ráno když se Batsu probudil mu bylo řečeno že je synem hlavy klanu a taky se tak podle toho musí chovat. Jak je jasné tak Batsu se k tomu moc neměl a místo toho si dělal co sám chtěl. Dnešní den to však nebylo jiné. Když sešel ze svého pokoje dolů na snídani tak u stolu seděla jeho matka s hrnkem kávy a otec který si četl lékařské zprávy z nemocnice kde pracoval.* (Matka) Batsu. Dnes si do akademie vezmeš jaké oblečení? (Batsu) Co já vím. To co najdu. Proč. (Matka) Říkala jsem ti že musíš reprezentovat. Jsi syn hlavy klanu. Máš zodpovědnost. (Batsu) Zodpovědnost? Ke komu? (Otec) Nebuď na maminku zlý Batsu. Víš že si na tohle potrpí. *Batsu jenom procedil syčivý zvuk skrze zuby a pustil se do snídaně. Když ji snědl a chtěl se odebrat do svého pokoje aby se oblékl, chytla jej matka za ruku a otočila dlaní k sobě.* (Matka) Pořád se to nelepší. Je to zajímavé. Nikdo to nikdy neměl. Zajímalo by mě co to je za značky. *Batsu se pokusil vytrhnout ruku z matčina sevření. Matka ale měla silný stisk.* (Matka) Batsu. Vím že nechceš chodit v tom co by jsi měl ale slib mi aspoň jednu věc. Tyhle dlaně budeš nosit zakryté. (Batsu) Dobře mami. Slibuju. *Matka ho pustila a pohladila po vlasech. Batsu se na ni usmál a odebral se k sobě do pokoje. Vytáhl oblečení, a navlékl se do něj. Dlouhé černé cargo kalhoty, černou mikinu a ústa si zakryl černou maskou. Na ruce si natáhl své rukavice které jako jediné měly znak jeho klanu. To bylo něco co dokázal překousnout. Sešel opět dolů do obýváku kde matka se oblékala do pláště se znakem Kansetsu.* (Matka) Máme poradu. Doufám že to nebude nic vážného. Užij si to v akademii Batsu. (Batsu) Pevné nervy při poradě mami. *Otec ten nevnímal. Byl příliš zabraný do svého výzkumu ohledně DNA. Byl to trochu podivýn ale jeho matka ho měla ráda a to mu bohatě stačilo. Otec to nebyl špatný. Batsu tedy vyletěl ze svého domu a na hlavu si natáhl kapuci. Procházel uličkami klanu Kansetsu kde na něj všichni koukaly.* "Nesnáším být syn hlavy klanu. Každý na mě čumí." *Batsu přidal do kroku a netrvalo dlouho než se objevil před akademií. Tam už stálo několik dětí tlachajících o ničem. Batsu se mezi nimi jen proplížil a zasedl do lavice ve své třídě. Rozhlížel se kolem. Jediné co bylo z jeho těla vidět byly oči sledující zpodkapuce každého kdo vešel do učebny. Batsu věděl že dnes bude i tělocvik což bylo něco co vyložené nesnášel. Byl rád zakrytý od hlavy až k patě ale v tělocviku to prostě nešlo. Jedinou výhodu co měl tak že mu bylo povoleno nechat si své rukavice jelikož to byla věc kterou za něj vyřídila jeho matka s akademií. Rozezněl se zvonek na chodbách akademie a do třídy vešel sensei. Batsu s ostaními se postavil a pozdravil. Když padl zpět do lavice tak si sundal z hlavy kapuci jelikož věděl že to sensei nemá rád. V klidu poslouchal celý výklad o minulosti shinobi, Kirigakure i toho jak Kirigakure získala nadvládu nad Iwagakure, vše si zapisoval ale nebylo to něco co by ho extra zajímalo. Po skončení hodiny historie se všichni odebraly na školní pozemky kde se měl odehrát jejich tělocvik. Batsu ač nerad se ho taky zúčastnil. Dvorek byl zalitý sluncem ale Batsu radši temnotu ale co se dalo dělat. Seřadily se do řady na nástup kdy jim sensei zadal nelehkou sérii tréniků včetně boje jeden na jednoho. Batsu se do toho ihned pustil jelikož to chtěl mít co nejrychleji za sebou. Začal uběhnutím 4 koleček kolem celé budovy akademie. Nebyl první jelikož zde byly i děti z klanu Inuzuka kteé byly rychlejší než on. Batsu však i tak byl dostatečně rychlý. Když konečně svá kolečka doběhl tak se přišly na řadu jiné cviky, od dřepů a kliků až po shyby na hrazdě. Batsu se nebál takže se do toho ihned zase pustil. Začal s dřepy kdy se mu jich povedlo dokončit 30, následně přišly kliky a po dalších několik cvicích už vydýchával na lavičce kde čekal na zápasy které jim sensei sliboval.* (Sensei) Batsu. Tedy je tvůj soupeř. Pojď sem. *Batsu se zvedl a postavil se naproti jinému chlapci který vypadal stejně starý jako on. Podal mu ruku a když podal i on jemu ruku tak ji silně stiskl. Ustoupily od sebe a zaujaly bojovou pozici. Jakmile sensei odstartoval zápas tak se po sobě ihned vrhli. Batsu se snažil spíš se vyhýbat a jen ve 100% jistotě udeřit. Tím to tak nakonec vypadalo tak že Batsu jen ustupuje ale aspoň neschytal žádnou ránu. Batsu se usmál jelikož se mu naskytla možnost to svému soupeři vrátit. Skrčil se a vystartoval pěstí na soupeřovo břicho. Zásah padl ale i Batsu byl vyčerpaný z toho věčného uhýbáni. Jeho soupeř padl k zemi držíc se za břicho. Oba udělaly pečeť smíření ale Batsu to moc neřešil. Moc dobře věděl že jednou bude shinobi zabíjet a ne se s nimi bratříčkovat. Ani mu to moc nevadilo. Jako by se spíše na těhle negativních emocích živil ale to byla přece blbost. Bylo mnu povoleno aby si šel dát sprchu kde si jej vyhmátl jeden klučina. Batsu už měl po sprše takže se oblékal do oblečení. Bylo zvláštní že si vždy nasazoval jako první rukavice. Tentokrát to taky stihnul. Když se zohnul ke své skříňce tak nad jeho hlavou prosvištěla pěst a udeřila do skříňe nad ním. Batsu ihned uskočil.* (Kluk) Tak pojď rváči. Viděl jsem jak tady bojuješ tak se ukaž. *Batsu se rvát nechtěl takže jej ignoroval. Kluk se ale naštval a rozhodl se Batsua k boji donutit. Batsu sice rváč nebyl ale i tak se nenechá zmlátit. Vyhýbal se a opět čekal na svou příležitost ale boj v trenkách a rukavicích nebyl moc příjemný. Po minutě se mu konečně naskytla příležitost a Batsu zasadil sérii úderů do břicha a na solár. Kluk odpadl a Batsu se vracel ke svým věcem když se po něm chlapec zase ohnal. Batsu uhnul chytl ho za ruku, srazil na zem a zlomil mu zápěstí. Šatnou se rozezněl hlasitý výkřik který přilákal ostatní. Batsu už byl oblečen včetně své roušky.* (Sensei) Batsu. Co se tu stalo. (Batsu) Chtěl se bít. Tak teď se už nějakou dobu bít nebude. *Sensei vytáhl malý lísteček a něco na něj napsal. Podal ho Batsuovi.* (Sensei) Tohle dáš doma matce. Ať vidí jakého má synáčka. Škola končí. Rozejděte se. *Batsu se jen bodavým pohledem podíval na chlapce a vyrazil s klidem domů. Tak předal lístek matce.* (Matka) Porval ses? Zlomil mu ruku? Jsi normální? (Batsu) Byla to obrana. Já se bít nechtěl. On šel po mě. (Matka) Viděl...ruce? (Batsu) Ne. (Matka) Tak je to v pořádku. Běž si odpočinout, já situaci na akademii vysvětlím. *Batsu jen kývnul a přesunul se k sobě do pokoje. Sundal si rukavice a prohlížel si své meiton značky.* "Zajímalo by mě co jsou tyhle značky zač."

KONEC RPG

Azazel: *Dnes měl být velký den Azazela, den na, který se opravdu těšil. Geninská zkouška. I když pro mnohé byly krvavé zkoušky děsivé pro Azazela ovšem ne. Ten se na ně těšil jako nikdy. Došel tedy v ten den do Akademie samozřejmě oblečen do vcelku i slušivého oblečení. V Akademii si samozřejmě sedl do své lavice, kde už čekali i ostatní. Po přibližně deseti minutách přišel jejich učitel, který jim vysvětlil jak to bude fungovat. Azazel samozřejmě nedával vůbec pozor, proč by. Jediné co ho zajímalo bylo to koho dostane.* TO JE OTRAVA UŽ MI PROSTĚ ŘEKNĚTE KOHO MUSÍM ZABÍT! *Zakřičel Azazel přes celou třídu, kdy samozřejmě na sebe upoutal pozornost. Byly tam dokonce i dvě dívenky, které se rozbrečely. Když učitel napomenul Azazela a řekl mu ať se posadí, že by rád pokračoval, Azazel si jen opět neochotně sedl a byl sticha, dokud vše nebylo vysvětleno. Poté se rozešli ven. Kde se díval na tabulky, kdo bojuje s kým.* KDO JE K ČERTU KASUME UKY?! *Zakřičel naštvaně Azazel, když se poté přihlásil vcelku zdatný chlapec, tak si ho Azazel jen prohlížel.* Jsem zklamanej, čekal jsem, že budu mít aspoň nějakého silného soupeře. *Oznámil velice otráveně. Když byl konečně čas. Azazel i Kasume se postavili proti sobě, oba dostali do rukou kunai, kdy Kasume se proti němu ihned rozeběhl, ale Azazel pouze stál na místě. Když proti němu ten chlapec máchl kunaiem, Azazel to bez nějakých problémů odrazil a rychle se přikrčil a hned poté zabodl svůj kunai přímo do přirození Kasumeho, který okamžitě padl na zem. Ten, ale stále po smrti nebyl. Proto si ho Azazel pouze obešel a sedl si přímo na něj, kdy mu kunai dal přímo pod krk a začal řezat. Přitom měl na obličeji opravdu sadistickej úsměv. Hlavu neodřízl celou, pouze tak, aby doslova jen tak tak, se kývala. Nakonec ještě kunaiem uřízl jeho pravé ucho, které si dal k ústům.* Halo tady Azazel, myslím, že jsem vyhrál. Slyšíš mě? *Začal se ďábelsky smát. Poté se, ale otočil k ostatním studentům, kteří z toho všeho neměli takový dobrý pocit jako Azazel.* Když se na vás tak podívám víte co vidím ? M...R...T..V..O..L..I.. *Zasmál se a vyběhl proti ostatním kdy jeden z kunaiů vletěl přímo do hlavy jiného spolužáka. Pravidla neposlouchal, ale i tak. Pravidlo bylo, že musíte zkoušky přežít. Nebylo nikdy řečený, že i po zápase jste v bezpčí. Bylo tam celkově šest studentů co prošli. Kasume už byl mrtev a holčina, která zrovna padala k zemi s kunaiem mezi očima také. Azazel ještě rychle vytáhl kunai z té holky a dalšímu klukovi přesekl tepnu na krku, čímž postříkal zbývající žáky, kteří začali utíkat. * Tři z šesti Tak kdo je další ? *Najednou se dva kluci obrátili a běželi proti Azazelovi, ten ze země vzal jeden kámen, který hodil přímo jednomu z nich do oka tak, až mu lehce vypouklo a tak spadl na zem, stále však byl na živu. Druhému se mezitím vyhl a sekl ho přes nohy, takže také byl na živu, ale nemohl chodit. Toho pak uchopil za vlasy a těžce ho táhl až k tomu s okem. Tam ho uchopil za hlavu a začal je mlátit navzájem,  dá se to představit jako když mlátíte kamenama proti sobě, ale tady se ti kamínky roztříštily. Sedm jich ještě zbývalo a Azazel přesně věděl co dělat. Jednu ze spolužaček, která vyhrála svůj souboj utíkala s brekem pryč, když ji dohnal. Prosila ho ať ji pustí, že se chce stát geninem. Azazel ji položil jen na zem a byl doslova dva centimentry od jejího obličeje.* Vždycky jsem chtěl modré oči.  *Zasměje se Azazel a poté kunaiem zamíří přímo na její oči, které vybodne, bohužel Kunai zajede až příliš hluboko a tak byl další student mrtev.* Nevadí snad příště. *Zasměje se. Poté se jen otočí na učitele.* No upřímně chtěl jsem se pobavit trochu víc. *Oprášil si jen lehce ruce a podal kunai zpět učiteli, který byl vcelku v šoku. Všude po celém arealu akademie, myšleno tedy venku. Nebylo nic jiného než vnitřní orgány, a jediné co bylo slyšet byl Azazelům smích. Poté pouze dá ruku před sebe, kdy čeká na čelenku.* Uspěl jsem ne? Tak čekám odměnu. *Azazel byl pěkně drzí, ale když se učitel poradil s ostatními nic jiného mu nezbývalo. Proto tedy čelenku dal Azazelovi a ten si klidně kráčel domů, i když dosti lidem bylo divné, že když šel ještě po ulici tak byl celý od krve, naštěstí pro něj ta krev nebyla jeho. Když přišel domů, jen se lehce osprchoval a připevnil si čelenku. Tu začal nosit, tak aby mu zakrývala jeho čelo.*
------------Konec RPG---------

Geninská zkouška

Yua Homma
*Pomalu se blížil den, kdy bude skládat zkoušku na Genina. Věděla že ji čeká boj na život a na smrt s někým ze třídy. Byla tam dost sblížena s jednou holkou, se kterou měla velice dobrý vztah. Samozřejmě že doufala, že s ní bojovat nebude. Bojovala by s někým jiným než zrovna s ní. Neví, zda by ten souboj zvládla. Ale do té zkoušky ji zbýval ještě týden. Takže chodila trénovat, aby neumřela. Nechtěla zde nechat mámu samotnou. Proto musela zesílit a přežít. Proto nyní spolu trávili každou volnou chvíli a trénovali na zahradě či na nějakém cvičišti. Chtěla zesílit fyzicky, protože věděla že chakra ji k vítězství moc nepomůže. Proto byla poslední týden na akademii vyčerpána fyzicky a psychicky. Tréninky s mámou byly velice náročné, ale stály za to. Cítila jak sílí čím dál víc. Ale nemohla jít na zkoušku Genina jít úplně vyčerpaná a tak den před zkouškou si dala volno a sbírala jen síly. Chtěla být ve 100% kondici. Její máma to chápala a také věděla, co ji čeká. Tím pádem po ní v ten den nic nechtěla. Nechala Yuu se flákat a ležet v posteli. V ten den D se však Yua vzbudila velice brzy než normálně a tak si šla sama udělat jídlo. Udělala si jen něco lehkého a než se vzbudila její máma, odešla do akademie. Samozřejmě tam byla velice brzy a jako první. Takže tam jen seděla opřená o židli se zavřenýma očima. Nevnímal čas a jen se připravovala na nadcházející zkoušku. Postupně přicházeli ostatní studenti, ale s Yuou to ani nehlo. Seděla tam pořád stejně. Samozřejmě do chvíle, než tam přišla její nejlepší kamarádka Kazumi, která ji zezadu objala kolem ramen. Yua otevřela oči a podívala se na Kazumi a usmála se. Kazumi se taktéž usmála na Yuu. Sedla si vedle Yui. Celá třída se tam sešla a učitel přišel po deseti minutách po posledním studentovi. Mezitím všichni spolu kecali. Dávali si typy s kým budou bojovat a vsázeli se, kdo přežije a kdo ne. Jen Yua a Kazumi se bavili o něčem jiném než o tom, co je právě čeká. Protože ani jedna nevěděla, co je za pár minut čeká a kdo bude jejich soupeř. Učitel jim nakonec ohlásí, že je čeká souboj 1 na 1 a jeden bude muset umřít.* (Sensei) Jeden z vás zde umře. Tudíž přežije minimálně polovina. *Někteří se začali smát a začali rozebírat, koho si zvolí za protivníka.* (Sensei) Dvojice, jenž budou proti sobě bojovat budu určovat já s pomocí Mizukageho. *V tom všem spadl ze tváře úsměv a většina se začala bát. Jen Kazumi a Yua nevnímali a dál se bavili. Jelikož už sensei věděl, koho proti sobě postaví, nechal ty dvě napokoji. Ať si užívají poslední okamžiky bytí spolu. Když sensei domluvil, odebrali se do arény, kde začala zkouška. Už byl rozhodnut, že Kazumi a Yue vybere jako první dvojici. Chtěl dát ostatním jasně najevo, že nebudou vědět s kým bujujou a můžou bojovat i s největším přítelem ze třídy. Cesta jim tam trvala půl hodiny. Nakonec se odebrali do místa, kde se připravovali účastníci, jenž měli bojovat v aréně. Z tohoto místa bylo vidět na sedícího Mizukageho se svojí ochrankou. Když tam stáli pět minut, Mizukage pokynul senseiovi, že může začít se zkouškou. Kazumi a Yue byly poslední hodinu pořád spolu a ani je nenapadlo, že budou bojovat proti sobě. Ale to byl jejich rozsudek na souboj.* (Sensei) Tak teď mě poslouchejte. Vysvětlím vám ještě pravidla. *Odkašle si a dá menší mezeru.* (Sensei) Dvojice určuji já sám. Avšak Mizukage mi dal pár dvojic, které chce vidět proti sobě bojovat. A žádné námitky nebudu poslouchat. Jakmile vyvolán dvojici, už se nedá nic změnit. Jeden z té dvojice musí umřít a ten kdo přežije, se stane geninem a otevřou se mu dveře do další etapy života plného krve a umírání. Takový je hold osud shinobi. *Domluvil a pozoroval výrazy svých žáků. Někde viděl strach, někde nadšení a u některých dokonce zoufalství. Sensei navázal minutový oční kontakt s Mizukagem a jen kývl na souhlas.* (Sensei) Tak první dvojice bude *začne se rozhlížet, aby vytvořil nějaké napětí.* (Sensei) Yua Homma a *hledá pro ni kandidáta. Mohl by druhé jméno říct hned, jenže to by pak nebylo ono. Proto dává chvíli mezeru a dělá že hledá někoho stejně silného. Ale když už uběhlo dost času, podívá se na Kazumi Kenshi.* (Sensei) Kazumi Kenshi. *První dvojice kterou vyvolal chvíli nedošlo, co se stalo. Ale pár vteřin na to jim to došlo a obě se podívali na sebe. Tehdy jim do očí vystřelil strach a odpor s tímto rozhodnutím. Ale jelikož nemohli nic namítat, obě ticho a se sklopenou hlavou se odebrali do arény. Než tam došli, sensei u zje čekal ve středu arény. Samozřejmě na tribunách sedělo pár lidí, kteří se přišli podívat na souboje. Byly tam i někteří rodiče, kteří přišli podporovat své děti. Ovšem Kazumi a Yua tam nikoho neměli. Ani jedna rodina nechtěla vidět umírat své dítě. Když stanuli dva metry od sebe se senseiem mezi sebou, podívala se Yua na Kazumi.* (Yua) Já s tebou nechci bojovat. Jsi pro mě jako sestra, Kazumi-chan. (Kazumi) Taky s tebou nechci bojovat, Yue-chan. Ale s tím nic neuděláme. Jedna z nás musí zemřít. Gomen. *Prohodí poslední slova. Kazumi nedává najevo své emoce a tváří se odhodlaně. Kdežto Yua tam stojí a po tváři ji sjíždějí malinké kapičky slz. Když se podívá na Kazumi a vidí jak je odhodlaná zarazí jí to. Avšak pozná bolest za jejím výrazem.* ‘[colors=#FF0000](Yua) Já vím, že jsi taky smutná z tohoto souboje a že mi nechceš ublížit.‘[/color] *pomyslí si Yua. Sensei je chvíli nechává m, aby si utřídili myšlenky a poznali co se děje.* (Sensei) Tak jo holky. Nemáme na to celý den. Začněte a ať přežije ta silnější. *Odstartuje souboj, ale obě tam jen stojí a ani jedna se nehla.* [colors=#FF0000](Yua) Ale já s tebou nechci bojovat, Kazumi-chan![/color] *Začne křičet na Kazumi.* (Kazumi) Přestaň buket jak malé dítě! Já s tebou taky nechci bojovat. Ale chápeš co se stane, když odmítneme bojovat? Zabiju nás obě. Proto se musíme sebrat a * poví a z očí ji taky začnou text slzy.* [b](Kazumi) zabít jedna druhou. *Teď už tam brečí obě a urovnávají si myšlenky. Ani jedna nechce té druhé ublížit, ale teď musí jedna druhou zabít. Proto obě hledají něco, pro co se musejí snažit přežít. Yua si však uvědomila jednu věc, kterou jí její rodiče neřekli. Její máma čeká dítě. Byla si jistá že jí to chtěli říct až po její zkoušce. Proto měla něco za co stálo žít. Odhodlala se přežít, ale jakmile se podívala na Kazumi, to odhodlání bylo pryč. Nemohla se přemluvit k tomu, aby Kazumi ublížila.* (Kazumi) Tak se do toho pustíme. *Samozřejmě sensei nic neřekl, chtěl aby se do toho pustili samy od sebe. Nechtěl je nutit. Věděl, že ty dvě se sblížili jako nikdo jiný. Museli se samy odhodlat k tomu, aby spolu bojovali sami od sebe. Proběhlo poslední ticho, než se ty dvě na sebe podívali se slzami v očích a Kazumi byla ta, kdo udělal první krok. Rozeběhla se na Yue a cestou vytáhla kunai, kterým chtěla na Yue zaútočit. Jenže Yue byla o něco rychlejší, takže se útokům Kazumi vyhýbala. Nechtěla s ní bojovat, ale v hloubi duše věděla, že se tomu nevyhne. Nejdřív nechápala proč musí bojovat zrovna s Kazumi, ale nyní to už nejspíš chápe. Yue byla v veliké nevýhodě, protože u sebe neměla žádnou zbraň. Proto musela čekat na příležitost, jak ji zabránit v útocích. Chtěla si s ní ještě promluvit. Stále se jí vyhýbala a čekala na onu příležitost. Ta přišla chvíli na to. Chytila Kazumi za zápěstí a druhou rukou za rameno a položila ji na zem.* (Yue) Fakt s tebou nechci bojovat, Kazumi-chan. *Promluví k ní a po tváři ji tečou slzy. Kazumi s Yue taky nechtěla bojovat. Chtěla přežít, ale museli bojovat, nebo umřou obě. Proto byla schopná ublížit Yue.* (Kazumi) Já s tebou taky nechci bojovat. Ale musíme, jinak umřeme obě! *Odpoví ji křikem a též ji tečou slzy. Jsou to takové dvě uplakané slečinky. Kdo by sem jim taky divil, když se považují za sestry. A když se mají navzájem zabít, tak by se to asi nikomu nelíbilo, kdyby byl kdokoliv v jejich kůži. Kazumi měla volnou jednu ruku a tak chytla Yue za tričko a přehodila ji na zem vedle sebe a překulila se na ni a svůj kunai ji přiložila ke krku. Yue kapaly na obličej slzy, které Kazumi stékali po obličeji.* (Kazumi) Taky tě nechci zabít, jsi pro mě jako velká ségra. *Řekne jí uplakaným hlasem. Ani jedna druhé nemohli ublížit, protože měli k sobě velice blízko. Ale věděli, že musí jedna zemřít.* (Yue) Zabij mě. (Kazumi) Zabij mě. *Řekli ve stejnou chvíli a obě vytřeštěli oči. Ani jedna to od té druhé nečekali.* (Katumi) Co to plácáš? Na tebe doma čekají rodiče. Ty tu nemůžeš umřít. *Snaží se nějak přesvědčit Yue, aby neumírala.* (Yue) A co ty? Na tebe taky doma čeká rodina, ne snad? Taky si nemůžeš dovolit umřít.* snaží se přesvědčit svoji nejlepší kamarádku. Jenže Kazumi se zarazí a je se dívá Yue do očí.* (Kazumi) Kéž by jsi měla pravdu. Před měsícem mi umřeli rodiče. *Odpoví Yue velice smutným hlasem.* (Yua) Tak proto jsi byla poslední měsíc taková divná. *Kazumi se nakonec zvedne a po ní i Yue, která obejme svoji kamarádku velice silně. Nyní ji začalo trápit svědomí, protože si to neuvědomila dříve. Bylo jí že sebe samotné zle.* (Yue) Gomen, Kazumi-neechan. *Omluví se jí a dál jsou ve vzájemném objetí. Takto setrvali půl minut, než se Kazumi odtáhla. Byla už rozhodnuta, že dnešek nepřežije a nechá Yue, aby ji zabila. Nic by ji neudělalo větší radost, než zemřít rukou její nejlepší kamarádky.* (Kazumi) Ty se staneš Genin a budeš velice silná, Yue-neechan. *Yue po jejich slovech vytřeštěla oči. Nechápala jak tohle mohla říct.* [i][color:6e7d=#FF663300‘(Kazumi) Gomen Yue. Musíš zesílit a to mě musíš zabít.‘ *pomyslela si.* (Kazumi) Gomen Yue. Musíš se ale snažit sama. Oni musí vidět, že jsi připravena na to mě zabít. Proto tě nebudu šetřit. Ber to jako souboj, jako každý jiný. *Snaží se nějakým způsobem donutit Yue, aby se do toho opřela a zabila ji. Yue tam jen stála jako opařena. Nevěděla co má na to říct a měla hlavu plnou myšlenek. Z těch se dostala ve chvíli, když spatřila jak ji Kazumi podává jeden kunai.* (Kazumi) Ať je to férový boj, ty přeci žádné zbraně nemáš, že? *Yue jen zavrtí hlavou. Vezme si od Kazumi jeden její kunai a oni od sebe odstoupí.* (Yue) Můžeme, nee-chan? *Řekne se slzami v očích. Všichni jejich spolužáci, co to sledují se boji, proti komu budou bojovat. Ale všichni věděli, že ty dvě si vytvořili nejsilnější pouto ze všech ostatních. Věděli, nebo spíš tušili, že ta která přežije bude psychicky labilní.* (Spolužák) Už to začíná. Jejich poslední souboj. *Promluví jeden z jejích spolužáků. Taky že měl pravdu. Ty dvě se do sebe pustili.* (Yue) Odpusť mi, nee-chan. Ale stále tě nedovedu zabít. *Promluví potichu, takže na tu dálku ji Kazumi neslyší. Nakonec byly u sebe a bojovali spolu. Yue byla o něco rychlejší, takže se Kazumi ubránila a sama udělila pár menších škrábanců. To jí bylo líto a čím víc jich uštědřila, tím přestala být opatrnější. A to se jí i vymstilo. Kazumi si myslela, že to vykryje, proto se nebála udělat i nebezpečných výpadu. Jenže tohle Yue nevykryla a Kazumi ji tak škrábla přes levé oko. Zkoulela se na zem v bolestech. V tu samou chvíli i pár jejich spolužaček vykřiklo. Nikdo se jim nedivil, tohle muselo být pro některé holky dost nepříjemné. Zatímco se Yue svijela na zemi, kazumi k ní přišla, rozhodnuta to ukončit.* (Kazumi) Promiň Yue, chtěla sem, abys me zabila. Ale kdybych tě teď nedodělala, bylo by to pro tebe těžké. *Omluví se jí Kazumi. Yue se na ni podívá svým zdravím pravým okem. Když viděla Kazumi, jak se připravuje na konečný úder, sedla si a chtěla ji zastavit. Jenže v té ruce stále svírala kunai, což si neuvědomila a když padala Kazumi k ní, aby ji zabila, napíchla se břichem na ten její kunai a Kazumi sama bodla Yue do stehna. Nyní ignorovala jakoukoliv bolest, protože právě zapíchla svoji nejlepší kamarádku a po ruce ji tekla její krev.* (Yue) Kazumi! *Začala křičet.* (Yue) Doktora. Zavolejte někdo doktora!! Dělejte sakra! Potřebujeme doktora!! *Snaží se přivolat pomoc, jenže nikdo nepřichází.* (Kazumi) V klidu Yue. Alespoň se potkám se svojí mámou a budu na tebe dávat pozor tam že shora. Žij a buď silná, Yue-neechan. Miluju tě. *Vyřkla své poslední slova a následně umřela. Yue tam jen sedí a svírá tělo své mrtvé nejlepší kamarádky, která právě umřela. Křičela, naříkala a byla celá od krve. Po její hlavě ji tekla krev z toho, jak ji Kazumi řizla přes oko, na stehně z toho, jak ji tam bodla. Ale nejhorší je ta krev na její ruce, která probodla břicho své nejlepší kamarádky, Kazumi. Po minutě od smrti Kazumi se Yue svalila na zem a ztratila vědomí. Takže žádný z dalších soubojů si nic nepamatuje.* (Sensei) Vítězkou se stává Yue Homma. *Vzbudila se až po pár dnech v nemocnici. Vedle ní neseděl nikdo jiný než její máma. Otec byl na Míši a tak neví, co se jí stalo. Sem tam se na pár minut probudila, aby se napila a pak zase omdlela. Když se však nyní vzbudila na delší dobu, pořádně si uvědomila kde je. Na stolku vedle sebe ležela její čelenka Kirigakure jako důkaz, že se stala geninem.* (Yue) Mami? *Zeptá se a posadí se.* (Máma) Jsem tady, zlatíčko. *Odpoví ji a Yue si chce sednout. Yue máma netuší s kým bojovala a ani co se stalo. Ale tušila, že si prošla peklem. Měla obvázané stehno a levé oko. Když se však Yue posadila, podívala se na pravou ruku. Na ruku jenž vzala život její nejlepší kamarádce. Tehdy se jí potemnilo před očima a ona sama začala křičet. Hned jí její máma objala, aby se jí snažila utěšit. Nechtěla aby v nemocnici tak křičela. Protože se to zde nesmí.*
Konec RPG
Počet slov: 2350

Yin: *Yin byl po delší době myšlenkami opět zpátky na zemi a tak se rozhodl podniknout první akt socializování se po letech. Skočil si do ulic Kirigakure směrem k obchodům. Koukal po okolí a zjistil, že to bylo to, co mu celou dobu chybělo. Lidi. Měl lidi rád, rád si s nimi povídal, rád se s nimi setkával, ale po situaci s Arisu se vyhýbal lidskému kontaktu, aby tak nedopadl znova. Nakonec si to ale vykračoval a skončil u obchodu s alkoholem. Sebral dle jeho chuti nejlepší rum, který mohl a vydal se směrem k Tatsuyovi domů. Když se nad tím tak zamyslel, ještě mu nestihl pořádně pogratulovat k jeho postu Mizukageho. Páni, kdo by to byl řekl, že ten malý ubrečený špunt jednou bude Mizukage...když to ale Tatsuya dotáhl na Mizukageho, zajímalo ho, jak se asi daří Ayatovi. Jasně, byl to Nukenin, ale pořád to byla rodina. Chtěl alespoň vědět, co dělá, i když by se proti němu nikdy nepustil. Netrvalo dlouho a skončil před jeho domem. Doufal, že nebude v kanceláři. Zazvonil a udělal krok vzad, když čekal, než otevře.*

Tatsuya: *Zrovna doma odpočíval, Kaede byla zrovna někde venku (buď s kamarádkami nebo někde na misi idk). Cítí blížící se chakru Yina, která je pro něj prakticky nepřehlédnutelná. Když pozná že se cítí směrem k jeho domu zvedne se a otevře mu dveře v moment kdy se ocitne za dveřmi ještě než stihl zazvonit.* Ahoj, tak ses konečně po letech na mě přišel podívat jo? *Nevinně si do něj rýpne, přitom se v klidu usměje.* Pojď dovnitř. *Poví a v klidu mu ustoupí stranou, naznačí mu aby vstoupil a zavře za ním dveře.*