Vězení

*Kazuki má zase chviklu čas. Vždyť je 9 ráno, měl by být jen ve škole. Ale konec knců, tam? Kazuki se prochází po vesnici a celou si ji prohlíží. Prošel si i místa, kde nikdy nebyl a užíval si toho, jakje Kiri obrovská a jistě i nejmocnější. Nedávno zaslechl spekulace o tom,že prý je ve světě ještě několik takto velkých vesnic a to ho trochu znepokojilo. Je mu ale jasný,že žádná z těch dalších vesnic není jako tato. Neví to jistě, ale myslí si to. Ví že Mizukage má svůj vlastní názor na to jak vést vesnici a ten nikde jinde určitě není. Kazuki se tak zamyšleně dívá na oblohu a přemýšlí o tom, jestli jsou, tak jaké by mohli být ty ostatní vesnice. Jaký mají speciální techniky, jak jsou silní jejich shinobi a jak jsou vychováváni. Je do svých myšlenek tak moc zabraný, až ho z nich dostane náraz do osoby, které si nevšiml. Narazil do kluka, který mohl být tak o 2 roky starší než on sám. Byl o trochu vyšší a u pasu se mu také houpala katana. Než se stihl Kazuki vzpamatovat, ten kluk už ho držel pod s napřeženou pěstí.* Ty smrade malej, víš ty kdo já jsem! *NAštvaně řval chlapec.* Jsem Kaygo Hozuki. Potomek nejsilnějšího shinobi klanu Hozuki. A ty si na mě budeš dávat pozor, je ti to jasný! *Kazuki stáljako přibytý a ani se nehnul. Přemýšlel, co na to říct. Než stihl ale cokoliv vymyslet Kaygo to nevydržel a pěstí mu mířil do obličeje. Kazuki natavil levou ruku a jeho pěstí tak vyblokoval. Poté mu tu ruku odhodil stranou a vrazil mu kolenem do břicha. Kaygo jen zavrávoral a odstoupil několik kroků dál.* Pokud by to byla pravda, byl bys tedy můj bratr. Jsem Kazuki Hozuki, můj otec je velitel klanu Hozuki a jednoho dne to bude můj post. Nemám rád lidi co se vytahují a hrajou si na něco co nejsou. *Poví a rozběhne se k němu. Pravou pěstí mu míří do obličeje. Než ale zasáhne,levá ruka mu rychle vystřelí a trefí ho do břicha. Hned na to pravá pěst míří do obličeje. Jakmile se tak stane, zapře se nohama a levá noha mu vyletí vysoko až k jeho obličeji a to ho složí na zem. Všechno to bylo takrychlý a asi po dvou vteřinách byl konec. Kaygo schytá všechny údery a po kopu do obličeje odletí další asi 3 mery dozadu. Sedí na zemi a kouká na Kazukiho. Setře si krev, která mu teče z nosu a pomalu se zvedá.* Tak jo, řekl sis o to. *Zvedne se a rozběhne se proti Kazukimu. Bylo vidět že Kaygo je rychlejší, naštěstí né o tolik. Kazuki nedokázal sledovat všechny jeho pohyby tak přesně jak by chtěl. Všechny rány, které Kaygo dával,mířili KAzukimu do obličeje. Ten se snažil všechny rány vykrýt, popřípadě když viděl že se vykrýt nestihne, uhne hlavou do strany aby neschytal ránu. Zatím se Kazuki ale k protiútoku nechystá.* "Taky dobrej trénink na postřeh a reflexy." *Pomyslí si Kazuki a v tom dostane i jednu ránu on. To ho ale vzbudí z jeho myšlení a opět se soustředí na Kaygovi ruce. Sice je rychlejší, ale není silnější. Poznal to podle ran,které mu přistávali na rukách,a teď když todtal i jednu do obličeje, usoudil, že není tak silný, jako je Kazuki. kazuki ještě chvilku čeká na příležitost. Vidí možnost, rychle se skrčí a pošle Kaygovi na břicho 5 sice menších, ale o to rychlejších ran. To ho dostane trochu dál od Kazukiho. Ten se trochu narovná a provede svůj oblíbený kop z otočky, přímo do obličeje. Kaygo se chvíli válí na zemi snaží se chytit dech.* Tak jo, jsem zahřátej. *Poví Kaygo, zvedne se a vytasí katanu.* Vidíš mojí čelenku, já už jsem Genin, tak ti ukážu, jak jsem se Geninem stal. *Poví a rozběhne se proti němu a rychle Kazukiho švihne přes bok. Kazuki jen uskočí trochu stranou.* "Tohle už je nebezpečnější" *Pomyslí si, ale stále se jen snaží uskakovat. Potřebuje mít rychlejší reflexy a tak pouze a jen uskakuje. Kazuki cítí, že Kaygo má teď navrch. Ten to cítí také a a tak ještě zrychluje. Kazuki už ho nestíhá skoro sledovat, když najednou přijde překvapiví útok od Kayga ze shora. Kazuki jen tak tak, se vyhne tomu nejhoršímu, ale špička katany mu sjede po pravém rameni. Kazuki nemá moc času se na ránu soustředit. Využije situace, že je Kaygo blízko u něj a Kazuki je spíš z jeho boku. Zvedne levou ruku a shora mu praší do lokte tak, aby se mu loket ohnul. V tu samou chvíli mu pravou rukou chytne zápstí a natočí ho tak, aby ažpraští do lokte, katanu si tak namíří sám proti sobě. Protože Kazuki drží jeho ruku, nedokáže Kaygo katanu pustit. Jakmile je katana natočená tim správným směrem, pouze zatlačí na jehu ruku a jeho vlastní katana se mu projede levým ramenem, kouskek nad srdcem. Poté do něj Kazuki strčí a Kaygo trochu odstoupí a padne na kolena.* A přesně takhle se stanu geninem já. *Poví Kazuki, chytne katanu, kterou má Kaygo v rameni a škube s ní nahoru. Přeřízne mu tak spoustu žil a tepen a dalo by se říct že i usekne ruku. Jedním švihnutím s katany odstraní krev a zasune mu ji spátky dopouzdra. Tak jak tam je ho nechal a odešel pryč.*

---KONEC---

Ryuu *Jelikož měl ještě dost volného času, před odchodem na místo, kde se konaly dalších Chuuninské zkoušky, rozhodl se vzít ještě několik misí, aby mohl zajistit bydlení pro něj a rias hned, jakmile se vrátí, pokud se vrátí, ze zkoušek. Rozhodně ale enbylo moc dobrých misí, které by mohl vzít a tak skončil s tou nejotravnější, práce ve věznici pro něj byla jako za trest. Otravní blbečci, kteří se zde jen hřáli před tím, než je popraví. Ryuu si sebou vzal svou knihu o náboženstvích a vešel do věznice. Strážný mu řekl, aby se držel dál od cel, ale aby pendloval po chodbě a hlídal vězně, kteří mohli mít sebe-destrukční sklony. Ryuu tedy prostě chodil tam a zpátky a četl si z knihy o všech možných bozích, které mohli lidé Uctívat. Poslední listy však byly vytržené, toho si Ryuu v knihovně nevšiml. Opřel se o stěnu, na které bylo světlo, aby lépe vidět na texty, nalistoval stránku před vytržením, bohužel neukazovala žádné stopy, které by Ryuuovi pomohly. Ale obrázek na ní byl ajsně čitelný, stejný znak, jako měla žena z konohy. Zavřel knihu a spustil ruku podél těla, povzdychl si.* Co ten symbol znamená? *Zamručel a ucítil letmý dotek na ruce, prudce s ní trhnul dopředu a otočil se ke stěně, byl až nebezpečně blízko k jedné z cel. Hubená ruka se natahovala po knize.* Táhni s tou prackou! *Napřáhl se Ryuu a praštil ruku knihou, ruka se stáhla a zpoza mříží vykoukly dvě velké oči a pak celý člověk, hubený muž, očividně starší, než bylo zdrávo.* /Chlapče co to čteš? *Optal se roztřeseným stařeckým hlasem, muž sotva stál na nohou, světlo lampy osvítilo jeho tělo, plné jizev, jakoby byl celý život probodávaný po celém těle.* nic, co by tě mohllo zajímat starče. *Zavrčel Ryuu.* /Viděl jsem tam velmi známý znak mladíku. *Zazubil se takřka bezzubou hubou a otočil se k Ryuuovi zády. Na jeho zádech byla obrovská jizva, přes celá záda, právě ve tvaru jashinistického znaku.* /Myslíš, že mě to stále nezajímá? tuhle krásu mi vyrobili když jsem poprvé okusil dobrotu našeho velkého boha. Zkoumáš to, co? Zajímá tě....mladíku. *Chytil se stařec mříží a Ryuu udělal krok dozadu.* Trochu, jsme jen zvědavý, děti rády zkoumají zapovězené věci. *Snažil se Ryuu skrýt vedlejší úmysly okolo toho znaku.* Co je to za znamení? koho uctíváš? *Muž se rozesmál, až Ryuua poprskal i v takové značné vzdálenosti.* /Jashin-sama, jediný opravdový bůh, který nesobecky přijímá své ovečky a daruje jim moc a život za jejich věrnost. Kam se hrabe budha, nebo jiní pitomci. *Ryuu naklonil hlavu na stranu.* //Kluku pojd sem, musíme rozdat jídlo tem blbečkům! *Zavolal strážný a Ryuu s očima upřenýma na starce šel pomoct strážnému. Rozdali jídlo a pak se Ryuu zašil v rohu daleko od starce. Ne, že by se ho bál, ale poslední dobou toho na něj bylo nějak hodně. Raději schoval knihu do kapsy a dal se do zametání chodby, pak vymýval nějaké opuštěné cely, aby byly alespon trochu čisté. Nakonec si nechal podepsat svitek a šel po celém dni v podstatě napůl proflákaném, do sídla mizukageho, kde svitek odevzdal a vzals i odměnu.*

KONEC MISE D

*Atsumi si dnes vyzvedl další D misii. Která se odehrávala ve Vězení.* Zase budu uklízet. To tam nejsou nějaké zajímavější mise. *Řekne si  a kopne do kamínku na cestě do Vězení.* Vlastně nejsou. Vždyť to jsou D mise a já jsem za tím jenom genin. Kdyby mě poslali na misi jiného hodnocení, tak bych nejspíš zemřel. *Zabrblal a došel před vchod do strašidelné budovy, která se nazývala Vězení. Vězni tu jsou mučeni a psychicky týráni tak moc že většina chce spáchat sebevraždu. A některým se to i povede. A po těchhle bude Atsumi uklízet cely. už při samotném pomyšlení na to se dělalo Atsumovi špatně. Proto na prázdno polkl a vešel do vnitř. Tam se představil a už si ho jeden strážný vzal, který mu dal vše potřebné na úklid. A vydali se vstříc temným chodbám Vězení.* Nechoď moc blízko ke mřížím a taky nemluv s vězni. Rozumíš. *Pravil strážný a podíval se na Atsumiho. A ten překvapen tím nelítostným pohledem od strážního trochu zakuckal a řekl.* R-rozumím *Strážný se otočil na cestu a po chvilce se zastavil u první cely.* Tady je první zastávka. *Řekl a otevřel dveře do špinavé cely od zvratků a krve. Atsumi vstoupil do vnitř a s odporem v tváři začal uklízet.* Kolik cel budu uklízet? *Zeptal se Atsumi po chvilce úklidu.* Asi dalších 12 cel. Ale to tě nemusí zajímat. Stejně odejdeš až je všechny uklidíš. I kdyby to mělo trvat celí den a celou noc. *Odpověděl znuděně strážný a zívl si.* ,,To nemyslíte vážně. Dřív něž to uklidím tak se snad 30x pozvracím." *Řekl si v duchu a dokončil úklid.  Vyšel vez z cely. Strážný jí zamknul a vydali se dál.* ,,Takže ještě zbývá 12 cel." *Pomyslel si a následoval strážného. Cestou se i snažil nevnímat vězně. Jelikož vypadaly dost zanedbaně. Všichni měly jizvy od mučení a v jejích očích nebyly žádné jiskry života. Jakoby byly už dávno mrtví ale jejich těla se odmítly přestat hýbat. A pak při uklízení 8 celi, Atsumi uslyšel neuvěřitelný ženský křik skreslený bolesti, zoufalství a šílenstvím. Že se mohlo pochybovat jestli to byl vůbec lidský křik* Co to bylo? *Zeptal se Atsumi a ohlídl se na strážného. Ten se na něj jenom ohlídl a nezaujatě odpověděl.* Křik mučící ženy. Co jiného. *Taková hle odpověď Atsumiho překvapila, že začal pracovat rychleji aby se odsut co nejdříve dostal. Ale moc mu v tom nepomáhal ten křik, který neustále slyšel. I když už byly ve Vězení někde jinde. Pak když úklid dokončil a dostal zpět podepsaný svitek. Tak vyšel ven před Věznici a začal doufat aby v noci neměl noční můry, zvlášť z toho skoro nelidského křiku.*