Mononoke

Kai Yoshimitsu
*Kai ji drží, aby nespadla a jen se ji dívá do očí. Jakmile ho políbí, oplatí ji to. Svůj dech se také snaží zklidnit a trochu vychladnout. Přeci jen je dost rozpálený a vzrušený. Proto když na něj promluví pousměje se.* (Kai) Vidím to stejně. *odpoví a jakmile chce z něj slézt, zastaví ji.* (Kai) Já ti pomůžu. *řekne a chytne ji do náruče a odejde s ní do sprchy. Tam ji postaví ke zdi, aby nespadla a pustí vodu. Opět ji podá sprchový gel, aby se umyla a sám se umyje. Chvíli to trvá a jakmile je hotový, otočí se na Kami, než bude sama hotová. Jakmile Kami vypne vodu, vyleze ven a podá Kami jeden ručník, aby se mohla utřít. Sám se utře do jiného, který pak hodí přes žebřík, aby uschl do příště. Jakmile se Kami také usuší, dá i její ručník přes žebřík a pak se s ní vydají do pokoje. Jestli si bude chtít obléci to její špinavé oblečení zastaví ji a přejde ke své skříni. Vyhrabe tam nějaké tričko, které ji podá, aby si ho mohla obléci. Věděl že ji bude trochu delší, ale to asi nevadilo. Sám si oblékne trenky a tričko a sedne si na postel, kde si vzápětí lehne.*

Kai Yoshimitsu
(Kai) To bude tím, že sem větší jak ty. *oznámí ji, když si stěžuje na velikost trička. Sám už leží v posteli a jen kouká na strop a přemýšlí nad budoucností. Avšak ji moc neplánuje, protože neví co by se mohlo stát a co by se mohlo podělat. Jakmile si k němu Kami lehne a přitulí se k němu, podsune svoji ruku pod její hlavu a chytne ji za záda. Je rád že tu s ním bude a tak nemusí myslet na nic jiného.*

Kai Yoshimitsu
*Výlet zněl hezky, přeci byly jen na jednom a ten neskočil moc dobře. Tentokrát by se ale mohli veškerého bojování vzdát a jít jen tak odpočívat. To byl dobrý plán.* (Kai) Myslím, že by jsme mohli. Zní to hezky, někam vypadnout a nemyslet na naše povinnosti. *odpoví a cítí, jak se mu zavírají oči. Sice spát nechtěl, ale po příchodu domů byl stále unavenější a unavenější. Po chvíli mu hlava padla na bok a on usnul s Kami v náručí.*

Kai Yoshimitsu
*Uběhl něco málo přes rok od doby, co dostal přes hubu od Noctise. Sice chodil každý den trénovat, ale jen lehce. Proto se dneska rozhodl trénovat víc a pořádně zesílit. Hodlal dneska během tréninku padnout unávou. Proto se během oběda, který si musel uvařit sám, pořád díval z okna. Nechutnalo to nejlíp a jíst se to dalo. Dojedl, rovnou i umyl nádobí, aby to nemusel dělat potom a rozešel se do pokoje. Rozhodl se vzít si něco lehkého, aby se moc nepotil. Rozhodl se pro něco, co ještě neudělal. Oblékl si kraťasy a nic víc. Nebral si žádné tričko, ani tílko, prostě nic. Rozhodl se trénovat a tak nepotřebuje tričko. Rozešel se dolů ke dveřím, kde se obvykle obouvá a nyní se rozhodl jít bos. Rozešel se na cvičiště jeho klanu, kam moc často nechodil. Chtěl si zkusit ovládání klanových technik. Přišel tak, vytvořil si jeden klon a předal mu polovinu své chakry (Kemuri bunshin). Stanuli naproti sobě a Kai poodešel ještě o kousek dále. Následně oba složili stejné pečetě a pak natáhli pravou ruku před sebe. Objevili se před nimi dva draci z dýmu, Kai ovládal jeden a jeho klon druhý (​Enryū). Bylo to pro něj dobré zjištění, že takto může vytvořil víc draků najednou. Proto to hodlal nějak využít. Samotnému se ještě nepovedlo vytvořit víc jak jednoho draka. Zkoušel si manipulaci s ním a ovládání bylo celkem jednoduché. Nedíval se kolem sebe a jen se soustředil na svůj trénink. Nějakou dobu s ho oba ovládali, než se rozhodli že je pošlou proti sobě. Jejich síla byla vyrovnaná, taky jak jinak, když je to ta samá technika, že? Nakonec ho oba zruší a tak tam stojí naproti sobě a hledí na sebe. Kai se pomalu rozejde k němu a zahledí se mu do očí, čímž ho na chvíli paralizuje (Kanashibari no Jutsu). Klon znehybněl na nějakou chvíli a tak mohl k němu Kai doběhnout a udeřil ho do hlavy. Tím ho Kai zrušil a tak se spustila automatická technika (​Enmaku Rō), která uvěznila Kaie. Ten se nemohl sám osvobodit a tak tam jen stál a nehýbal se.* (Kai) Silná tato technika. Z té se jen tam někdo nedostane, když ho chytne. A já sem v loji. *pomyslí si a jen se pousměje. Přiloží ruku na ten dým a ta mu vzápětí exploduje, čímž ten dým povolí. Je to přeci dým a ten se pod náporem výbuchu rozplyne. Trochu se uvolnil, ale ještě to nebylo dost. Proto znova a pak ještě jednou. Teď se z toho dostal a padl na jedno koleno. Chápal, jak ho jeho Kekkei Genkai vyčerpává a kolik to žere chakry. Musel se naučit bojovat bez toho, protože ho to dost vyčerpávalo. Kai teď cítil, jak je vyčerpaný a tak si sedl do nejbližšího stínu. Musel chvíli odpočívat. Přeci jen vyčerpal hodně chakry v malém intervalu. To by asi skolilo každého. Rozhodl se chvíli odpočívat. Potřeboval ty techniky silnější, aby mohl chránit kohokoliv. Proto se rozhodl, tehdy u oběda, že dneska pojede nadoraz. Po půl hodině vstal, udělal pár kroků zpět do středu cvičiště a začal se soustředit. Jak může udělat techniky silnější? Jak zesílit? Nebyla jiná možnost než, že je bude pořád zkoušet dokola a dokola. Proto se otočil ke stromu a složil pečetě. Vystřelil proti tomu stromu deset bleskových disků, které ten strom popálili (RAITON: RAISO GEKISHIN). To ho netrápilo. Potřeboval zesílit. Jeho chakra se blížila ke svému konci, ale nehodlal se vzdát. Byl si jist, že má ještě na jednu techniku chakru. Složil pečetě a kolem něj se objevili sloupy, které ho uvěznili uvnitř (DOTON: GANCHUUROU NO JUTSU). Tohle ho dodělalo a byl si jist, že kdyby použil další chakru, tak omdlí. Proto pro dnešek končil a pokračovaní zase příště. Nemohl trénovat každý den. Protože nevěděl, kdy ho pošlou na další misi. Těžce oddychoval a byl unavený. Kdyby ho takto viděla sestra, bůh ví co by mu udělala. Po zhruba pěti minutách se narovnal a pomalou chůzí se rozešel domů. Teď si všiml, jak na něj kouká pár mladých lidí. Nevěnoval jim ani úsměv, prostě nic. Dělal jako že tam nejsou. Cesta zpět mu trvala o něco déle než cesta sem. proto jakmile tam došel, otevřel dveře a teď mu došlo, že zapomněl zamknout. Ale to mu bylo jedno. Neměl tu nic, co by mohl někdo ukradnout. Došel do koupelny, kde se osprchoval a v pokoji se potom oblékl do domácího a lehl do postele. Začal přemýšlet nad spoustou věcí.*

Počet slov: 738

---Konec RPG---

Kai Yoshimitsu
*Uběhl něco málo přes měsíc, co byl naposledy trénovat a byl si jist, že to potřebuje jako sůl. Se svoji nynější silou si nebyl úplně jist a potřeboval trénovat. Byl opět sám v tom opuštěném domě a bylo tu takové ticho, na které si prostě nemohl zvyknout. Ráno ležel v posteli a koukal do stropu. Přemýšlel co by dneska mohl dělat a co by mohl i trénovat. Přemýšlel nad tím skoro hodinu, než se zvedl a dobelhal se do koupelny. Ranní hygiena byla důležitá a na tu nechtěl zapomínat. Vyčistit zuby, umýt obličej a vysprchovat se. Včera na to zapomněl, tak se rozhodl to udělat teď ráno, ať je svěží na trénink. Venku opět pařilo slunce, nebo spíš stále. V Sunagakure zapadalo málo kdy a jakmile zapadlo, bylo to spíš v noci. Po půl hodině opustil koupelnu a rozešel se do svého pokoje, aby se mohl obléci. Oblékl si kraťasy a nic víc. Nebral si žádné tričko, ani tílko, prostě nic. Rozhodl se trénovat a tak nepotřebuje tričko. To co měl minulý trénink. Rozešel se do kuchyně, aby si mohl dát něco malého k snědku a pití. Ani si nesedá ke stolu a sní to ve stoje u linky. Během jídle vypije sklenici vody, aby mu to šlo lépe do krku. Během jídla ještě přemýšlí, jak a co bude trénovat.* (Kai) 'Měl bych trénovat Zásobu chakry. Tu mám ubohou. Kami ji má větší a Mizuki mě s ní nejspíš už taky předehnala. Takže se nedá nic dělat.' *pomyslí si a dojí chleba a vypije další sklenici vody. Umyje tu sklenici, aby tu nic neměl a mohl po tréninku jít když tak rovnou odpočívat. Odejde do předsíně a kde si obuje sandále. Ze skříně si vezme jeden vak s jílem a z věšáčku si vezme klíče, aby mohl zamknout. Vyjde ven, zamkne a klíče si upne přes karabinu k pasu. Na druhou stranu boku má upnutý vak s jílem a vyrazí opět na klanové cvičiště. Minule tam trénoval klanové techniky, proto se dneska rozhodl trénovat svoji zásobu. Takže tam bude trénovat cokoliv, aby zvýšil svoji zásobu. Po chvíli tam dojde, protože bydlí fakt blízko. uvidí tam nějaké lidi z klanu a tak si stoupne na kraj.* (Kai) Možná bych mohl potrénovat tu techniku od sestry, abych se ji konečně naučil. *pronese a tak se rozhodne. Složí pečetě a před ním vyroste sotva metr vysoká zeď. To ještě není nic, co by dokázalo zadržet techniky. Kai s tím není spokojený a tak ji rozboří a chvíli se soustředí. Pomalu začne skládat pečetě a nakonec vyroste před ním zeď, něco přes metr. Už je trochu silnější, ale stále to není ono. Kai se jen napřáhne a udeří pěstí do té stěny. Ví že kdyby byla dobrá, hrubou silou by ji nezničil (Oukashou). Ale tato zeď se rozpadla, takže nebyla dokonalá. Proto to zkoušel pořád dokola a dokola. Zhruba na šestý pokus to Kai opět zkusil pomoci Oukashou, jestli ji náhodou nezničí. Stal se zázrak a ta zeď stojí. Kai ji nebyl schopen zničit. To mu dalo jistou naději. Jelikož ještě ta zeď ještě stojí, zkusí na ni svoje nejsilnější jutsu, jestli ji nezničí. Aktivuje svoje Raiton no Yoroi a jelikož je na jeho nejsilnější jutsu potřeba Raiton no Yoroi, tak ho musel aktivovat. Pak na tu zeď vystřelil blesk (RAITON NO YOROI BAKURAI). Ta zeď stále stojí. Kai z toho má radost, protože se to konečně naučil. Zruší své Raiton no Yoroi. Proto zkusil udělat ještě jednu zeď, jestli se mu povede stejná kvalita jako tato. Složí pečetě a před ním vyroste dva metry vysoká zeď. Opět do ní udeří pomocí Oukashou a zeď stále dále stojí. Aktivuje své Raiton no Yoroi a vyšle na tu zeď opět blesk (Raiton no Yoroi Bakurai). Zeď stojí a to už je Kai přesvědčen, že se ji naučil. Opět zruší Raiton no Yoroi, aby neplýtval chakru. Takže je spokojený, že umí další techniku. Takže může jít domů, protože se naučil další techniku. Cítí jak je jeho chakra hodně dole a že by o moc déle trénovat nezvládal. Vidí, že ty lidi, co tu trénovali ho sledují, jako kdyby ho nikdo neměl rád. Šuškají si různé věci, které by se Kaiovi nelíbili, kdyby je zaslechl. Proto to všechno ignoruje a nevšímá si jich. Takže se rozjede pomalým tempem směrem domů. Dělal jako že tam nejsou. Cesta zpět mu trvala o něco déle než cesta sem, protože byl dosti unavený. Ale to mu bylo jedno. Došel do koupelny, kde se osprchoval a v pokoji se potom oblékl do domácího a lehl do postele. Začal přemýšlet nad spoustou věcí.*

Počet slov: 760

Kai Yoshimitsu
*Uběhl týden od jejího mise s Mizuki. Tento čas věnoval plnému uzdravení, přesně jak mu nařídila Mizuki. Nehodlal ji později poslouchat, jak neodpočíval pořádně. Také nezapomněl na to, ze to musí s Mizuki pořádně oslavit, že splnila svoji první B misi. Ráno vstal kolem 8 hodiny a byl již plně při síle. Dnešek byl ideální na oslavu a proto vstal s dobrou náladou. Ještě v trenkách si odešel do koupelny, kvůli ranní hygieně. Po čtvrt hodině se vrátil do pokoje a oblékl se. Vzal si jen bílé tílko a modré kraťasy. Nic víc si dneska nebral. Ze stolku vzal dárek pro ni, který koupil ještě před misí. Dal to do malé červené tašky, kterou hodlal předat Mizuki. Nakonec se vydal do kuchyně a z lednice vzal lahev saké a víno. Byl si vědom toho, že moc tvrdý nebude moci, ale doufal že víno alespoň jo. To dal do jiné tašky, která byla podstatně větší. Obě si odložil v předsíni, aby se mohl obul. Pak si je opět vzal do jedné ruky, vyšel ven a zamknul. Rozešel se k domu Mizuki. Vedle kde bydlí, protože ji tam už párkrát vezl a navíc mu to ukazovala z oblohy. K jejímu domu dorazil něco kolem deváté hodiny. Dneska neočekával nic, proto semnou neměl nic, až na ty dvě tašky. Před jejími dveřmi vzal obě tašky do jedné ruky a zaklepal. Očekával, že by mohl otevřít její bratr nebo máma. Přeci jen by nečekal, že otevře přímo ona.*

*Mizuki si dnes opravdu vyspávala. Opět nastalo to její lenivé období, kdy nabyla dojmu, že nemusí nic dělat. Sem tam si samozřejmě vzpomněla na svého senseie, když zrovna vylezla z postele. Už o něm neměla zprávu od té doby, co skončila jejich mise. Doufala ale, že se řídil jejími pokyny a řádně si odpočinul. Když někdo zaklepal, rozespale pootevřela oči a instinktivně pohlédla směrem k oknu. V něm ale nikoho neviděla, protože vchodové dveře se nacházely o kus dál.* "To není nic důležitého..." *Věděla, že je doma bratr, který vyšel z pokoje a rozešel se ke dveřím, aby je otevřel. Jakmile otevřel dveře, od hlavy až k patě si prohlédl muže, kterého nikdy neviděl.* (Bratr) Kdo jste? *Zeptal se a nadzdvihl tázavě obočí. Když Mizuki zaslechla ta slova, otevřela oči a bleskově vystřelila z postele. Vzhledem k tomu, že toho dotyčného bratr neznal, nejspíš to bude návštěva pro ni, nikdo jiný tu přeci jen nebydlel, vzhledem k tomu, že už je to celkem dávno, co přišli o rodiče. Byla ale ještě v noční košili, a tak se rozeběhla ke skříni, přičemž zakopla o své bačkory a čelem to napálila přímo proti skřínce.* "Ouch..." *Promnula si čelo, ale jakmile se trošku vzpamatovala, převlékla se do žluté halenky a kraťasů, což bylo první oblečení, které jí padlo pod ruku. Poté si jen prsty prohrábla vlasy, naposledy zívla a vyběhla z pokoje. Tímto se ocitla v chodbě, ze které bylo vidět ke dveřím.* Kai-sensei! *V podstatě vystrčila jejího bratra ze dveří, aby mohla svého senseie obejmout. Její bratr si jen povzdychl nad ranní hyperaktivitou jeho sestry, beze slova se pak ale odplížil do svého pokoje. Zjevně ho uklidnilo, že ho Mizuki zná, a tak už byl bez starostí. Mizuki se zatím na Kaie uculila a zatahala ho za tvář.* Vypadáš dobře. Chci říct - líp, než když jsem tě viděla posledně, *vydechla s úsměvem a poodstoupila od vchodu, aby mohl vejít. Ono nebylo až tak těžké vypadat lépe než tenkrát - přeci jen se sotva hýbal, byl všemožně poraněný a skoro na omdlení. Přesto si to mohl přebrat jako kompliment.*

Oblečení - odkaz

Kai Yoshimitsu
*Dopadlo to tak, jak doufal. Otevřel nějaký chlap kterého neznal.* (Kai) Jsi za Mizuki. Je doma? *zeptá se milým hlase. Po pár vteřinách uslyší nejsou ránu nahoře a usměje se.* (Kai) 'To ještě byla v posteli?' *divil se a pousmál se. Chvili to trvalo a tak tam jen stál a čekal, než ji uvidí. Obě tašky má v jedné ruce a hledí kdo domu. Toho kluka si nevšímá, protože je ku jedno, kdo to je. Jakmile vyběhne na chodbu a uvidí ji, usměje se na ni.* (Kai) Mizuki! *křikne a nechá se od ní obejmout. Obejme ji jednou rukou, kterou má volnou. Po chvíli ji pustí a ona ho začala za tvář. Zkusí se pousmát, ale jelikož ho tahá za tvář, nejde to.* (Kai) Taky že sem té poslechl. Odpočíval sem a dával sem se do kupy. *odpoví ji a pak vejde k ní do domu kolem ní. Tehdy ji pohladí po vlasech. Vejde k ní domů a začne se rozhlížet.* (Kai) Půjdeme k tobě? *zeptá se ji a pak se vydá za ní, kam ho odvede. Přeci jen ji chtěl dát dárek, který nemusel vidět někdo jiný.*

*Její bratr se ani nepředstavil. Takový občas býval, skoro až nezdvořilý tím, že byl jednoduše nespolečenský a ani se moc nezajímal. Bylo zvláštní, že se vůbec párkrát za život vydal s Mizuki trénovat, posledně i s jistým nadšením. Od té doby se však opět choval jako obvykle. Mizuki si jen povzdechla nad jeho způsoby, ale až tak ji to neranilo - přeci jen, to ona se měla postarat o svého seneie, a tak ho pozvala dál.* No teda? Tomu se mi nechce věřit, *musela se tiše zasmát. Kai a odpočívat? Musela si vzpomenout, když ho poprvé navštívila v nemocnici - tenkrát, když to ona ho poranila. Tvářil se, jako by nejdříve chtěl zabít veškeré sestřičky a pak jednoduše utéct co nejdál z té budovy. Podle jeho stavu se ale dalo soudit, že se skutečně šetřil. Než ho odvede k sobě do pokoje, její pozornost se upne na tašky v jeho rukou.* Copak to máš? *Nakloní hlavu ke straně, jako by se chtěla podívat dovnitř. Poté ho ale čapla za zápěstí (normálně by ho vzala za rukáv, ale žádný k její smůle zrovna neměl) a "táhla" ho směrem k ní do pokoje. Nebylo to daleko, jen kousek od pokoje jejího bratra.* Máš hlad? Žízeň? *Zeptala se s úsměvem, když za oběma zavřela dveře. Kai byl přeci jen návštěvou, a tak cítila povinnost se o něj tímhle způsobem postarat.*

Kai Yoshimitsu
*Byl si vědom, že těmi slovy Mizuki překvapí. Kdo by si pomyslel, že by zrovna on odpočíval? Nikdo. Nikdo by si to nepomyslel. Ale po minulé misi hold musel. Už se chystal odejít, když se na něco zeptala a tak se na ni podíval. Podle pohledu na ni poznal, na co se ptala. Naklonil se k ní, ukazováček si dal před pusu a zavřel jedno oko.* (Kai) To je překvapení. *řekne ji, i když ví, že ji to nepotěší. Ale nechtěl to rozdělovat zde. Ovšem následně udělá něco, co nečeká. Chytne to za ruku a odtáhne ho do jejího pokoje. Vešli do jejího pokoje a Kai se zastavil uprostřed.* (Kai) Děkuji, ale nemám. *odpoví a začne se zde rozhlížet. Nakonec dojde k jejímu stolu, kde položí obě tašky na stůl a z jedné něco vyndá, co schová do dlaně. Otočí se na Mizuki a milým úsměvem se na ni usměje. Přistoupí k ni blíže a pak si klesne na jedno koleno.* (Kai) Zde je můj dárek, k tvé první úspěšné B misi. Doufám, ze se ti to nebude líbit. *řekne ji a podá ji náhrdelník, který má ozdobu malého ptáčka. Kai doufal, že ji to bude připomínat její techniku, kterou umí díky té své speciální schopnosti. Jakmile ji to ukázal, začal se usmívat od ucha k uchu.*

*Přimhouřila přísně oči, když ji takhle provokoval a našpulila pusu, jakmile prohlásil, že je to překvapení. Bez dalšího slova ho proto dovedla k sobě do pokoje, aby už s tím jeho překvapením déle neotálel. Zavřela za nimi a sledovala, jak pokládá tašky na stůl. Ještě zvědavěji se k němu nahnula, když přistoupil k ní a klekl si na zem. Musela se zasmát - vypadalo to jako žádost o ruku.* Teď dostanu prstýnek? *Musela si s úsměvem rýpnout. Ve skutečnosti to řekla ale proto, aby roztříštila své vlastní rozpaky. Byla z jeho chování docela nervózní, protože se choval nepředvídatelně.* Ohh... *vydechla a převzala si od něj náhrdelník. Oči se jí rozzářily - milovala ptáčky. Ta její technika byla ztělesněním její povahy, a proto také byla jednou z jejích nejoblíbenějších. Vyjadřovaly svobodu, volnost - a kdo kdy nechtěl létat, že?* Ten je nádherný! *Přejela prsty po stříbrném ptáčkovi a okamžitě si řetízek obvázala kolem krku. Kai věděl, že jí nemusí dávat žádné dárky, obvykle by protestovala, ale z tohohle měla takovou radost, že ani snad nemohla. Tenhle ptáček byl takový dvojčetem k tomu, kterého kdysi věnovala Kaiovi. Pokud ho měl kolem krku jako obvykle, natáhla se k jeho přívěsku, aby se ho dotkla. Pak však stočila pohled k taškám na stole.* A co je v támhletěch? *Zeptala se. Opět zde hrála roli její zvědavost, kterou nedokázala jen tak potlačit.*

Kai Yoshimitsu
*Nad její připomínkou, zda dostane prstýnek se pousmál. Nijak to nekomentoval, protože se musel jen smát. Nehodlal nikomu navlékli prstýnek, na to ještě měl Čadu dost. Sledoval ji celou dobu, co ji ukázal přívěsek. Nemohl si nevšimnout, jak se ji rozzářily oči a jak byla unesena. Měl ho na dlani a nechal, aby si ho vzala sama. Sám by ji ho rád připnul, jenže na to má velké prsty. Proto to nechal na ni. Byl rád, že má radost a neprotestuje. Jakmile si ho vzala, stoupnul si a koukal, jak si ho uvázala kolem krku. Dotkl se svého přívěsku, který mu dala Mizuki a zavřel oči. Zavzpomínal na dobu, kdy ho dostal. Pak jen otevřel oči a uviděl Mizuki, jak se dotkla jeho přívěsku, který měl kolem krku. Koukal na ní an jakmile stočila hlavu na boj, otočil se. Byla tam ještě jedna taška, která byla plná. Zvedl se na nohy a přišel k ní.* (Kai) Co sem říkal, když jsme dokončili misi a ty jsi mě nechala doma? *řekne ji a pak se k ní otočí.* (Kai) Správně, oslava. Jen my dva. *řekne a vytáhne dvě flašky. Jedna se Saké a druhá se Šampanským. Ukáže je Mizuki a usměje se na ní.* (Kai) Doufám, že šampaňské piješ. Nebo jestli si dáš i Saké, můžeme si dát spolu. *řekne co v těch flaškáchflaškách je. Nevěděl, jestli něco z toho pije, ale doufal že jo. Nechtěl to vypít všechno sám.*

*Opravdu měla z přívěsku radost, a to hlavně proto, že měl Kai něco podobného od ní. Jinak dárky nikdy příliš neuměla ocenit - nevěděla, jak reagovat na to, když jí někdo něco dával, a proto vždy raději rozdávala a sledovala, jakou radost její dary vzbuzují v druhých. Hravě si prsty zapnula řetízek na krku a bezděky se dotkla i toho na Kaiovým krku.* "Je zvláštní, že tu misi přežil bez úhon..." *podivila se, když přejela po přívěsku, kterému zřejmě skoro nevadilo, že jeho majitel tam málem únavou padl. Mizuki tak momentálně získala další věc, kromě boxerů, které od senseie dostala už dávno, kterou musí střežit jako oko v hlavě.* Oh, máš pravdu, oslava! *Vydechla, jako by na to trošku pozapomněla. Přeci jen tenkrát, když jí povídal o oslavě měla úplně jiné starosti. Myslela na to, aby se co nejrychleji dal do kupy, aby se uzdravil. A oslava jí tak skoro vypadla z hlavy. Sleduje, jak Kai vytáhne dvě flašky. Ať počítala jak počítala, pokud by to měli vypít všechno, vycházela jedna flaška na jednoho. To tedy bude pořádná párty.* Umm, myslím, že ochutnám obojí, *kývla. Vlastně sake nikdy neměla, takže si asi lokne, aby věděla, co má její sensei rád. Šampaňské jí nikdy nevadilo, připíjela si jím s bratrem obvykle na nový rok, ale také ho nikdy nevypila více než sklenku. Ono to přeci jen bylo více méně proti zákonu, že? Ještě byla na takové věci poměrně mladá, na druhou stranu věděla, že ji Kai rád povede ke každé špatnosti.* Piješ často, Kai-sensei? *Zeptala se s úsměvem a posadila se na jeden z polštářků u stolku. Stolek byl nižší a kolem něj byly 4 polštáře na sezení. Díky koberci podlaha nebyla moc tvrdá ani tak, ale polštářky zaručovaly ještě větší pohodlí. Doufala, že se Kai posadí naproti a zvědavě pokukovala po flaškách.* Umm, donesu nějaké sklenky, *zašeptala, když si uvědomila, že by to chtělo něco, do čeho to nalijí. Zvedla se z polštářku a zaběhla do kuchyně, kde vzala čtyři skleničky a donesla je do pokoje, kde je položila na stolek, než se znovu usadila.* Rozliješ to? Asi v tom máš větší praxi, *zazubila se na Kaie.*

Kai Yoshimitsu
*Jemu to vyznělo, jako kdyby na to zapomněla. Ale nedivil se tomu. Vždy zapomněla určitě kvůli němu. Po misi vypadal tak, jako kdyby měl umřít a dalšího dne se nedožít. Proto se ani nezlobil, když ji to vypadlo. Přejde ke stolu, vytáhne dvě flašky a usměje se na Mizuki.* (Kai) Dobře, ale. myslím že to Saké bude na tebe trochu moc tvrdí. Ale uvidíš. *odpoví na něvyřčenou otázku. Položil obě flašky na stůl a podíval se na svoji studentku. Ta rostla do krásy a on nemohl být více hrdý. Věděl že je krásná a silná a že najít si chlapa pro ni nebude problém. Když se však zamyslel, zde ve vesnici také bylo dost silných chlapů, kteří by s ní rádi měli rodinu.* (Kai) Zas tam moc ne. Jen příležitostně. Ale určitě se toho nebojím. *odpoví ji a posadí se na polštářek u stolu. Přesněji naproti Mizuki. Všiml si, jak po nich kouká a tušil, že se těší. Také doufal, že se ji bude dnešek líbit. Chtěl se ji odvděčit za všechno co udělala a tak různě. Začala e rozhlížet a skleničky neviděl. Naštěstí to vyřešila až moc dobře a vydala se do kuchyně pro nějaké skleničky. Zatímco tam Kai seděl se rozhlížel po pokoji a zkoumal každý kout.* (Kai) 'Přesně v jejím stylu. Tak jak sem si ho představoval.' *pomyslel si, když prohlédl každý kout jejího pokoje. Chvilku potom vešla do pokoje a tak k ní natočil hlavu a jen ji pozoroval, jak nese ty dvě skleničky.* (Kai) Jasně, rozleju. *odpoví a přísune si obě skleničky blíže k sobě. Do obou naděje trochu saké, aby si mohli přiťuknout a Mizuki mohla zjistit, jestli ji to bude chutnat. Samozřejmě do té své toho nalil o něco víc, byl na to zvyknutý. Přísune její skleničku blíž k ní a svoji vezme do ruky.* (Kai) Gratuluji k první úspěšné B misi. Gratuluji Mizuki-chan. *řekne a ťukne si s ní a následně to do sebe obrátí. Nepil pomalu, ale vždy tyhle skleničky do sebe otočil a všechna tekutina uvnitř mu vytekla přímo do krku. Položil ji zpět na stůl a nalil si opět a Mizuki nalil co ona bude chtít. Podíval se na ni a usmál se.* (Kai) Tak jaké jsou tvé pocity v první B mise? *zeptá se, aby konverzace nestála.*

*Ušklíbla se, když si uvědomila, že ji její sensei podceňuje.* "To se ještě uvidí," *proběhlo jí hlavou, ale samolibý úšklebek ve tváři jí ještě chvíli zůstal. Přirozeně, slečna v takovém věku si v tomhle ohledu dost fandila. Sice alkohol většinou sledovala jen z dálky, připila si jen tak jednou ročně, vlastně byla docela slušně vychovaná a zásad si vědomá dívka. Na druhou stranu, něco takového se mohlo rázem změnit. Ještě doběhla pro skleničky, aby měli pití z čeho vypít. Přeci jen až taková hovada, že by pili přímo z láhve, určitě nebyli. Vrátila se hned se čtyřmi a posadila se na polštářek. Poté sledovala, jak jim oběma Kai nalévá do sklenky sake, a tak opatrně pozvedne sklenku a očima srovná poměr alkoholu ve své a Kaiově sklence.* Koukám, že se toho doopravdy nebojíš, *poví s úsměvem a její koutky se jí ještě více rozšíří, když jí pogratuluje k první úspěšné B misi.* Gratuluju tobě. Bez tebe bych neměla šanci, *uznala, i když jí takové přiznání nešlo přes pusu. Přeci jen to trošku podlamovalo její sebevědomí, ale byla si jistá, že alkohol veškeré pochybnosti o jejích schopnostech odvane pryč. Ťukne si s ním a po jeho vzoru do sebe voklopí celou sklenku naráz. Následně se zašklebí a překvapeně zamrká. Přeci jen by neočekávala tak silnou, až slámovitou chuť.* To je síla... Měl jsi pravdu, raději tohle, *natáhne ruku k šampaňskému a stále se u toho kření. Asi byla stále mladá na tak silné pití. I když pochybovala, že by jí tohle někdy vůbec mohlo chutnat. Třeba to bude jako s olivami - tvrdí se, že kdo začne jíst olivy, dospěl. Ale také pochybovala, že jí někdy přijdou k chuti.* Umm, doufám, že příště budu trošku víc nápomocná, *zamumlala trošku nespokojeně a prsty strhla svrchu flašky zlatavou fólii, poté se zvedla, udělala pár kroků k jedné ze skříněk v pokoji, aby mohla otevřít jeden z šuplíků, kde vzala otvírák. Zdálo se, jako by otevírala flašky každý den, když tu v šuplíkách skrývá takové poklady, ale pravdou bylo, že jí ho tam kdysi schoval její bratr a od té doby ho nikdy nepoužila. Byla to slušná holka. Dřepla si opět ke stolku, vzala láhev do ruky a otvírákem dostala kus korku jednoduše pryč. Jako by to dělala každý den. Možná chtěla sama sobě dokázat, že k něčemu takovému žádného chlapa nepotřebuje. Poté si nalila do sklenky a aniž by se zeptala Kaie, do druhé skleničky, do té, která v sobě neskrývala vůni sake, nalila šampaňské.*

Kai Yoshimitsu
(Kai) Nemám se čeho bát. *poví, usměje se a ťukne si s ní. Pogratuluje ji k první B misi a vyklopí to do sebe. Její reakce na tento alkohol byla přesně, jak čekal. Zasmál se na její účet.* (Kai) Jak jsem čekal. Na tvrdý si ještě budeš muset počkat. *vidí jak sahá po šampaňským a tak ji ho nechá vzít. Na její upomínku se musel jem zamračit.* (Kai) Jak jako víc nápomocná? Ty si myslíš, že sem to celé odřel sám? Fakt si to myslíš? *zeptá se ji vážným hlasem. Chtěl se tomuto vyvarovat, ale když na to přišlo téma, nezbývalo nic jiného. Nechtěl vést téma na tu misi, každý tam udělal svoji část role. Kdyby tam nebyla Mizuki, Kai by se nevrátil. A zase nebýt Kaie, Mizuki by ji nezvládla. Proto podle něj každý přispěl k misi jak nejlépe mohl. Opět se vrátil do reality a podíval se na flašku od šampaňského a vzpomněl si, že zapoměl na vývrtku. Naštěstí to opět vyřešila jeho úřednice a Kai se nestačil divit.* (Kai) A já myslel, že si nezkažená dívka a že tě zkazím já sám. Ale jak tak koukám, si zkažená čím dál víc. *promluví, když vytáhne vývrtku že skříně. Tohle opravdu nečekal a musel se pousmát. Byla v tomto ohledu opravdu zkušená a Kai se nestačil divit. Kdyby neměl Kamil, možná by to na ni i zkusil. Ale také ví, že alkohol dělá diví a když vypije celou flašku sám, neví co se stane. Trochu ho to děsilo a na druhou stranu se i těšil, co vyvede. Ještě takto na mol se nedostal. Vzal si od ní sklenku se šampaňským. Moc ho nemusel, ale když mu ho ona sama nalila, musel to vypít. Ale do rezervy si nalil ještě saké do druhé skleničky, co měl u sebe. Kdyby si potřeboval spravit chuť. Zvedne skleničku se šampaňským a ťukne si s Mizuki a pak to vypije jako obyčejného panáka. Neměl nikoho, kdo by ho učil pít alkohol a tak se to učil sám. Někomu, kdo pije často, by to připadalo dost divné, že šampaňské pije jako panáka tvrdý ho, ale jemu to přišlo normální. Samozřejmě chuť šampaňského mi nechutnala a tak to musel spravit panákem saké. Položil obě skleničky na stůl, vedle sebe a podíval se na Mizuki.* (Kai) Myslím že Šampaňské ti nechám a budu se věnovat Saké. *řekne ji svůj plán na dnešek a že šampaňské je jen její.*

*Když se křenila po napití se sake, Kai se zřejmě trochu rozčílil. Polkla a podívala se na něj. Přesto si stála za svým, i když vysledovala ten jeho nevěřícný pohled.* Jo, *odpověděla tvrdohlavě a vyčítavě se na něj podívala. Kdyby se tam neobjevila ta slečna, která Kaie ošetřila, sama by nezvládla nic.* ale chci se stát lékařkou. Aby se tohle už nikdy nestalo, *uculí se, aby trošku rozvířila atmosféru, kterou svou předchozí hláškou trošku zahustila. Byla to pravda. Chtěla se stál lékařskou kunoichi hlavně kvůli Kaiovi. Kdyby nastala tahle situace, kdy se bude chtít její sensei do souboje vrhnout tak po hlavě jako posledně, měla by tu být proto, aby dokázala případná jeho zranění dát dokupy. Sama věděla, že k takové schopnosti bude muset skvěle kontrolovat svou chakru a hodně trénovat, přesto však už byla pevně rozhodnutá, že do toho půjde. Nevěřila si totiž, že by mohla svého senseie někdy překonat, minimálně ne, co se týká ninjutsu. Poté už ale chtěla otevřít šampaňské, a na to potřebovala otvírák. Ten nalezla jako obvykle ve svém šuplíku, kde si ho její bratr vždy nechával.* To není pravda! Je bratrův, já si s ním vždy jen ťuknu na nový rok. Jindy nepiju, *začala se bránit při otevírání  té láhve. Možná byla jednoduše přirozený talent, ale ve skutečnosti na tom nebylo vůbec nic těžkého. Napila se šampaňského, které si už vychutnávala s chutí a sledovala svého senseie, který se zatvářil jak citron, když to do sebe voklopil.* Takhle se to nepije... *Pověděla se smíchem a ještě více se rozesmála, když to zapil tím svým hnusným obilným čímsi.* Jo, možná to bude dobře. Říká se, že když se alkohol míchá, tak ti pak bude špatně, *s těmito slovy si přitáhne flašku šampaňského k sobě, aby ji dostala z dosahu Kaie, ale stále cucala tu svou první sklenku, zatímco Kai už vlastně vypil tři.* "Neznamená to, že to ale musím vypít sama, že ne?" *Proběhlo jí hlavou a s úsměvem se zvedla od stolku. Došla k rohu pokoje, kde měla o skříň opřený luk a toulec se šípy. Vzala si to a položila je vedle sebe na zem.* Podívej, tohle jsou má nová zlatíčka. Hodlám se stát profesionální lukostřelkyní! *Prohlásila s neskrývaným nadšením, když k němu ukazovákem dostrkávala dřevěný luk.*

Kai Yoshimitsu
*Její odpověď na to, zda tu celou misi odřel sám ho překvapila.* (Kai) Tak to se pleteš. Nebýt tebe, tu misi nedokončíme. Nebýt tebe, nevrátím se. Nebýt tebe, jste všichni smutní, protože bych tam umřel. ALe protože si tam byla zrovna ty, tak jsem přežil a byly jsme schopní splnit misi. *odpoví ji a snaží se ji přesvědčit, že tu misi splnili díky ní. Možná trochu zvýšil hlas, ale nemyslel nic z toho zle.* (Kai) Lékaři jsou potřební, to ti schvaluji. *potvrdí ji její výběr. Jen počká, než Mizuki nalije šampaňské, které do sebe otočí jako panáka a následně se zakření.* (Kai) Takto ne? A jak teda? *zeptá se překvapeně. Myslel si, že všechnen alkohol se pije stejně, ale asi se mýlil. Proto se rozhodl pro Saké, s čím i Mizuki souhlasila. Byl rád, že každý má svoji láhev a nemusí se prát o jednu. TO byl také důvod, proč přinesl tyto dvě. Nečekal, že se ještě zvedne a tak ji pozorně sledoval. Zatímco odešla někam do skříně, si nalil další skleničku saké a nechal ji před sebou. Mizuki se vrátila a tak se podíval, co to přinesla. Podíval se na luk a toulec se šípy. Obě si vzal do ruky a luk si pečlivě prohlížel.* (Kai) Takže lukostřelkyně jo? *pronese a nečeká na ní odpověď. Zkusí ho natáhnout, co to jde, zda se nezlomí. Přeci jen má větší sílu jak ona. Nerupnul a tak se jen pousmál. Položí luk opět vedle stolu na zem a prohlédne si i šípy. Vezme si jeden a zkusí ho jemně zlomit, aby zjistil jejich odolnost.* (Kai) To je dobrá kvalita. Jestli budeš útočit pomocí šípů, tak můžeš střílet i skrze mě. Budeme dobrý team. *poví k ní a opět to položí vedle stolu na zem. Usměje se na ní, je rád, že našla něco, v čem bude první. Ninju, co používá luk ještě v Sunagakure neviděl. Možná tu bude první. Vzal si do ruky dalšího panáka Saké, které si nalil a otočil ho do sebe. Vesele si povzdech a položil ho opět před sebe.* (Kai) Tobě už je vlastně taky 15, že? *zeptá se zvědavě a usměje se na ní opět. Už je lehce v podnapilém stavu, ale ještě to na něm není tolik vidět.* (Kai) Takže už máš určitě nějakého kluka nebo někoho, s kým by jsi chtěla v budoucnu chodit, že?

*Povzdechla si. Dobře věděla, že tímhle Kai bude opět argumentovat, i když ve skutečnosti jediné, co udělala, bylo, že ho odvlekla do přístavu. To bylo vše. O zbytek se postarala ta slečna, která díky bohu měla dojem, že jeho rodině něco dluží, a tak ho vzala do své péče. Mizuki tam jen stála a se slzami v očích sledovala, jak se dlouhou dobu její sensei neprobouzí. Jenže slzy ještě nikdy nikomu nezachránily život.* Umm, *zabručela a zvedla sklenku ke svým rtům. Nechtěla se s ním hádat, skončilo by to nerozhodně. Na to byli oba moc tvrdohlaví, proto ho pouze sledovala skrze broušené sklo, když si lokla šampaňského.* přesně takhle se to má pít, *zazubila se, když se Kai zeptal. V podstatě šlo o šumivé víno. To se má vychutnávat, ne to do sebe házet jako nějakou hnusnou medicínu. Sama beze slova dopila svou sklenku, tímhle způsobem "ucucávání", než se zvedla a došla pro toulec se šípy a lukem. Sledovala, jak ho Kai pokouší a nervózně stiskla zuby k sobě, když ho takovou silou natahoval a když zkoušel jeho pružnost. Nerada by o luk přišla. Proto, když to luk i šíp, které tímhle způsobem zkoušel, vydržely, znatelně si oddechla a rychle si přisunula svou novou zbraň k sobě, když ji položil na zem, jako by se bála, že když na ni Kai znovu sáhne, určitě ji zničí.* To jsem ráda, že je dobrý - moc se v tom nevyznám, ale zdá se pružný a silný, *pokrčila rameny a prsty přejela po dřevěném luku.* Přeci jen jsi dobrý na taijutsu, sensei - útoky na dálku necháš na mě a půjde to, *zazubila se. Naschvál ale opomenula detail, že si ještě s tím lukem není natolik jistá. Kdyby teď vytvořili tým a ona měla mířit na soupeře, zatímco by s ním Kai bojoval, dost možná by zasáhla Kaie. A i ve chvíli, kdy se ho naučí skvěle ovládat si bude muset dávat velký pozor, aby cíl neminula - v tom spočívá nebezpečí dálkových zbraní. Mizuki si zatím vzala do ruky flašku se šampaňským a pohledem přitom uvízla na Kaiově sklence, která se mezi tím znovu naplnila. Musela se nad tím pousmát a dolila svou skleničku - na rozdíl od jejího senseie teprve druhou. Nehodlala se s ním však předhánět. Cucla si, a málem alkohol vyprskla, když se jí Kai zeptal na přítele. Překvapeně zamrkala a sklenku s tichým smíchem položila opět na stolek.* Nad tím jsem ještě nějak nepřemýšlela, *pronesla pravdivě. Vlastně po klucích tolik nekoukala. Byla si celkem blízko se Shinem, jejím rivalem, se kterým se už od Akademie stýkala poměrně často. Chodili spolu trénovat, i když ne tak pravidelně jako Mizuki s Kaiem. Vždy se ale toho dělo tolik, že na nějaké takové vztahy neměla ani pomyšlení.*

Kai Yoshimitsu
*Sledoval pozorně, jak se má pít to šampaňský. Opravdu se pilo jinak, než jakýkoliv jiný alkohol, ačkoliv to bylo to samé. Ale zkoušet znovu to opravdu nechtěl. Když pak přinese svůj luk a šípy, vyzkouší jejich pružnost a vidí na Mizuki, jak je nervózní. Přeci i on by na jejím místě byl nervózní, když se někdo pokouší pružnost jeho náčiní. Ale dával pozor, aby ho nezlomil. Přeci jen je to její a on by ji ho nerad poškodil. Musel se pousmát nad tím, jak si svůj luk se šípy přisunula blíže k sobě. Naprosto chápal její obavy a jen se nad tím musel zazubit.* (Kai) Také se v tom moc nevyznám, ale podle toho, co sem zkoušel vypadá dosti pevně a pružně. Takže myslím, že by jsi neměla mít problém s tím. *oznámí a pak navrhne svůj plán na teamovou akci.* (Kai) To zní jako plán. Já budu bojovat na blízko a ty budeš na dálku. Navíc máme dobré kombo. *poví a usměje se od ucha k uchu. Je pravda, že Kai může spolupracovat s každým, kdo má útoky na dálku a nejsou nijak explosivní a nebo to není fuuton. To vše díky jeho klanové technice, Sanka no jutsu. Vyklopí do sebe čtvrtou skleničku a pak přejde řeč na její osobní život ohledně kluků. Docela ho to zajímalo, jak si v tomto jeho učednice vede.* (Kai) 'Nepřemýšlela? A to jsem myslel, že má nějaké nápadníky. Vždyť je fakt hezká.' *pomyslel si, když mu odpověděla. Následně se zvedne ze země a přesune se o místo vedle a sedne si po pravé straně od ní. Naproti jejímu luku.* (Kai) A je tu někdo, kdo se ti líbí? Nebo někdo, koho máš vyhlídnutého? *zeptá se trochu tiše s nakloněnou hlavou k ní. Mezitím si nalil další sklenku Saké, kterou do sebe ihned otočil. Pak ji už jen pečlivě poslouchal. Tolik alkoholu v něm už trochu bořilo jeho zábrany. Kdo ví, jak dnešek dopadne.*

*Ostražitě sledovala, co sensei provádí s jejím novým vybavením. Ne, že by mu nevěřila, ale podle toho, co věděla, tak očividně nikdy s lukem nijak nezacházel, a tak si nebyla jistá, jestli ví přesně, co dělá. Proto, jakmile ho položil vedle, přitáhla si okamžitě luk i se šípy k sobě. Poté natáhla ruku ke sklence, kterou si před malou chvilkou dolila a cucla si šampaňského. Bylo příjemné tu s ním takhle sedět a povídat si s ním.* Jo, mimochodem, *málem se zakuckala, protože sotva polkla pití, pustila se do řeči,* je to pár dní zpět, co jsem trénovala s Kami, respektive jsme si pěkně zabojovaly. Myslím, že to nebylo tak zlé, ale chvilkama jsem se bála, jestli mi nejde po krku, *pověděla se smíchem. Věděla, že je Kami silná, ale při souboji s ní musela být opravdu hodně ostražitá. A stejně jí to sem tam bylo k ničemu a schytala pár nepříjemných zásahů. Kdyby Kami neuměla léčit zranění, nejspíš by se sotva dobelhala domů. Naštěstí to ale zřejmě nebylo tak, že by jí senpai chtěla ublížit, a ta vše dopadlo dobře pro obě strany.* Vyhlídnutého? *Zašeptala překvapeně a zavrtěla hlavou. Byli tu lidé, kteří jí byli blízcí, ale nikdy nepřemýšlela nad vážným vztahem. Asi tu prozatím byly jiné věci, kterým věnovala pozornost. Mizuki byla odjakživa spíše sólistka. Sledovala, jak se k ní Kai šoupnul, a tak bezděky uhnula pohledem směrem k láhvi saké, která už byla způli prázdná. Překvapeně zamrkala, když si uvědomila, za jak krátký čas do sebe stihl veškeré to pití voklopit. Proto natáhla ruku ke své sklence a dopila šampaňské, jako by ho snad chtěla dohnat. Potom opět stočila pohled na Kaie a zblízka si ho prohlédla.* Copak, překvapený? *Zeptala se a musela se uchechtnout. Je pravda, že v jejím věku už se holky začínaly rozhlížet okolo a hledat si k sobě partnera, Mizuki se tomuhle běžnému směru ale spíše vymykala. Nebylo to tak, že by o muže kolem sebe neměla zájem, naopak. Pomyšlení, že by začala objevovat jí rozhodně nebylo nepříjemné, ale představa, že by se někomu měla zavazovat a přistupovat na kompromisy, to nebylo něco, co by byla ochotná udělat. A možná proto jí ani otázky vztahů často nepřicházely na mysl. Přesto ji ale otázky jejího senseie trošku rozhodily, nikdy se přeci jen nebavili o takových... Osobních věcech.* A... A proč tě to vůbec tak zajímá? *Zamumlala a snažila se svou nervozitu skrýt za další smích.*

Kai Yoshimitsu
*Sedí tam a popíjí spolu.* (Kai) Ona mě málem přizabila? *zeptá se ji zvědavě. Byla pravda, že kdysi byla o hodně silnější než Kai, ale jak jsou na tom nyní netuší. Dlouho spolu nebojovali, ale nejspíš by vyhrál on sám. Nebyl na Kami naštvaný, ale překvapilo ho, že spolu bojovali.* (Kai) Je pěkně silná, co? *zeptá se ji a vyklopí do sebe čtvrtého panáka. Ve flašce zbývá něco nad polovinu a tak netuší, jestli mu to bude dneska stačit. Jejich konverzace se vyvíjí zajímavým směrem, kterým původně nechtěl. Možná to dělá ten alkohol a nebo to takto podvědomě chtěl. Kdo ví.* (Kai) Přesně, vyhlídnutého. Respektivě, s kým by jsi chtěla chodit a strávit s ním zbytek svého života. *upřesní svoji otázku v očekávání, že mu takto odpoví. Nalil si dalšího panáka, v pořadí už pátého a vyklopí ho do sebe. Už se mírně usmívá a jeho nálada se s každým dalším panákem lepší. Po této flašce ale bude dělat věci, na které by se nikdy nezmohl, to ví určitě.* (Kai) Trochu jo. Myslel sem, že na tebe stojí zástupy chlapců. *je pravda, ža toto si myslel, když vyrostla v takovou krasavici. Možná že za to mohl i on sám. Začal ji učit dosti divné věci a tak nemyslí na nic jiného.*(Kai) To víš, jako tvůj sensei bych měl vědět o všem, co se týká tebe ne? *odpoví a šibelsky se usměje. I přes její smích pozná, že je nervózní a tak raději nasadí normální úsměv.* (Kai) Nemusíš být nervózní. Uvolni se. Není důvod být nervózní. *snaží se ji uklidnit a pohlédne z okna ven. Je právě poledne a už skoro vypil jednu flašku.* (Kai) Jestli to takto půjde dál, ta jedna stačit nebude. *povzdechne si a podívá se zpět na Mizuki, jestli z ní ta nervozita opadla. Nerad ji vidí v takovém stavu, raději má tu usmívající se Mizuki, než tuto nervózně vyhlížející.*

Tebe? *Zeptala se se smíchem, nebyla si jistá, jestli to nedělá ten alkohol, že už se mu pletou slova.* Jo, to je... *zabručela a nijak se přitom neusmívala. Vlastně to ale byla dobrá zkušenost, konečně nějaký zajímavý souboj. Poslední takový zažila při chuuninské zkoušce. Díky Kami si pak ověřila, jak daleko už to dotáhla za tu dobu, co trénuje a vydala se cestou shinobi. Byla jí za to vděčná.* Říkala, že si chce ověřit, jak dobře mě trénuješ, *dodala se smíchem a znovu upila. Čím déle tu seděli a popíjeli, tím více se jejich rozhovor stáčel z tréninků, misí, zbraní a podobných témat na osobní život.* Ne, nikdo takový není... *Znělo to, jako by jí to Kai nechtěl věřit. Musela se uchechtnout, když se zmínil o tom, že na ni určitě stojí zástupy kluků. Na tom možná něco bylo, už na akademii na ni někteří pokukovali, ale nikdy tomu příliš nevěnovala pozornost.* Jó, jsou tu lidi, které si ve svém životě umím představit minimálně po hodně dlouhou dobu - Arisu, ty, Shin,... *Začala vyjmenovávat, vzala flašku šampaňského do rukou a nalila si plnou sklenku. Následně však na ni z nějakého důvodu padla nervozita a čím častěji Kai zmiňoval slovo "nervózní", tím horší to bylo. Proto se napila a netrvalo dlouho a nervozita byla pryč. Na její tváři se opět objevil ten starý známý úsměv.* Myslím, že brácha má nějaké pití schované v lednici. Nevím, co to je, ale jestli se chceš jít podívat... *Stočila hlavu ke dveřím. Měl vypitou zhruba polovinu a už přemýšlel nad dalším pitím. Zdá se, že se dnes její sensei co se alkoholu týče rozhodně nebude držet zkrátka.*

Kai Yoshimitsu
(Kai) Ověřit si, jak dobře tě trénuji? Pche. *řekne trochu uraženě. Tohle znělo, jako kdyby si Kami myslela, že neumí trénovat mladou krev a místo toho ji učí jen nějaké blbosti. Ovšem i to je pravda. Pochytila od něj nejednu nepěknou blbost. Třeba sebevražedné úmysly.* (Kai) Nikdo jo? *zeptá se tiším hlasem a svůdně se podívá na Mizuki. Ovšem tento pohled netrvá dlouho a opět ho změní na svůj poloopilecký. Po pátém panáku saké byl už v lehce dobré náladě, lepší než kdy dříve. Samozřejmě už měl před sebou připravený šestý a ten do sebe vyklopil, když začala mluvit o lidech, které se uměla představit ve svém životě.* (Kai) Chápu. S těmito lidmi si umíš představit život. *poví a podívá se do stropu.* (Kai) Ale umíš si s někým představit i milostný život? Nebo rodinný život? *začal se ptát na dosti osobní otázky, ale to si momentálně neuvědomoval. za střízliva by se na toto určitě neptal, za to může ten alkohol. Sice se ptal na takové divné otázky, z pohledu Mizuki, ale zase chápal, kdyby mu odmítla odpovědět. Nalil si další panák, aby ho mohl do sebe rovnou otočit a nemusel si nic připravovat. Sice se neptal, jestli tu mají další flašku nějakého alkoholu, ale Mizuki mu odpověděla i bez ní. Podíval se ke dveřím a pak se otočil na ní.* (Kai) A nebude to vadit? Když se bude cizí člověk toulat po vašem domě a vezme vám zásoby alkoholu? *zeptá se vážně a počká si na odpověď. Jestli mu to však Mizuki povolí, vstane a projde kolem ní ke dvěřím. Když prochází kolem ní, pohladí ji po vlasech.* (Kai) Hned sem tu, možná. *řekne a škytne. Nyní na něj už přicházela i škytavka a nohy se mu lehce pletly, ačkoliv se snažil to nedávat najevo. Dojde ke dveřím a pak za nimi i zmizí.* (Kai) 'Ani mi neřekla kde mají lednici.' *uvědomil si Kai, když odešel z pokoje ven a mířil si to ke vchodovým dveřím. Někde ji tam přeci museli mít a on byl odhodlaný ji najít.*

*Musela se na Kaie zazubit, když se tak nazlobil, když zmínila, že si ho jeho slečna chtěla prověřit. Mizuki samotnou by nikdy nenapadlo si na svého senseie stěžovat. Když potřebovala s čímkoliv poradit, vždy jí pomohl - vždy ji naučil, co potřebovala a snažil se ji nezanedbávat, i přes to, že to občas měl těžké.* Myslím, že jsem jí dokázala, že to není tak zlé, *zamumlala s úsměvem, zatímco si nalévala další sklenku. Další jeho otázka ji však zarazila, a tak se rovnou napila. Následně se musela zasmát - kdoví, jestli by se takhle smála i v jiné situaci, nebo jestli tomu trochu dopomáhal alkohol, který jí začínal proudit krví.* Hmm, s Arisu si asi milostný život představit neumím, *zašeptala směrem k němu pobaveně, čímž se elegantně vyhnula jeho otázce. Jeho svůdnému pohledu se musela ušklíbnout. Mizuki vytušila, že ta polovina sake, které mu tam v láhvi zbývá, stačit nebude, a tak sama navrhla, že určitě najde nějaký alkohol i u nich v lednici.* Ne, nebude, *ujistila ho. Tohle si chtěla pořádně užít. Všimla si, že její sensei už je lehce na káry, a tak ho pohledem sledovala až ke dveřím. Jakmile se jí ztratil z dohledu, tiše se rozešla za ním a sledovala ho tak, aby si jí nevšiml. Tiše se smála, když si všimla, jak se motá a bloudí po jejich době. Nechala ho chvíli, aby se potrápil, než se rozešla k lednici v kuchyni a vytáhla z ní láhev ginu. S tou došla ke Kaiovi, ať už se zrovna nacházel kdekoliv, a natáhla k němu ruku láhví. Pak ji však ale zase stáhla.* Ne, počkej, *zazubila se a pohodila vlasy,* dám ti ji, až mi povíš to, co jsi mi tenkrát nechtěl říct na naší společné misi - co sis to tam psal? *Rozhodla se to vytáhnout teď, protože měla takové tušení, že tu láhev bude za každou cenu chtít. Proto by jí to konečně mohl říct. Pokud doufal, že na to zapomene, tak byl na omylu.*

Kai Yoshimitsu
*Musel se pousmát, když z milostného života vyřadila Arisu. Přeci jen by nespala s holkou, alespoň tak mu to připadalo. Pak po otázce, jestli ji nebude vadit že se jim bude toulat po domě, tak odejde ze dveří. Sice se motá, ale ze dveří vyjde a pak jde po chodbě. Musí se přidržovat zdí, aby se neválel po zemi. Chodba byla úzká a párkrát by se uhodil do zdi, tak by spadl na zem. Dojde ke dveřím a tam začne hledat, ale tam jsou jen dveře tam, kam nechce. Proto se začne pomalu vracet zpět směrem k jejímu pokoji, když v tom ji před sebou uvidí. Usměje se na ní a hned začne sahat po té láhvi. Jenže ji vymění jen za něco.* (Kai) Dobře. Ale pojďme k tobě. *poví a chytne se ji kolem ramen. Přeci jen takt ose mu jde lépe, než kdyby musel vedle ní balancovat u zdi. Otevře dveře, vejde dovnitř a pak se usadí vedle ní ke stolu. Vyklopí do sebe připraveného panáka a nalije si dalšího.* (Kai) Jen sem si zapsal, jak bojuješ a jak se vyrovnáš s tím, když tě někdo zraní. *vysvětlí ji. Ačkoliv by se to mohlo zdát divné, že si na to pamatuje, tak si na to pamatoval. Podíval se na ní bez úsměvu.* (Kai) Vedla sis tenkrát dobře, ale jen mě zarazilo to, jak si se naštvala, když tě lehce škrábnul. Takovým emocím se musíš během souboje, jinak tě to může stát i život. *poví úpřímně. Nebylo zlé se naštvat, ale jakmile se někdo naštval a přestal dávat pozor, bylo zle. Tohle tím chtěl říct. Nakonec se na ní usměje, není na ní kvůli tomu naštvaný, ale občas musí znít jako sensei.* (Kai) A teď mi ji dáš? *zeptá se zvědavě a natáhne k ní ruku s úsměvem.*

*Tam ani tak nešlo o to, že Arisu je holka. Hlavním důvodem je, že jde přeci jen o její rodinu. Právě proto jí nevadila myšlenka, že by s Arisu měla strávit zbytek života, naopak - bylo by divné, kdyby se z něj najednou vytratila. Samozřejmě ale milostný život s ní jí na myšlenky ani nepřišel, to jen Kai měl očividně zvrácené nápady. Zdá se, že při procházce po bytě trošku zabloudil, a tak se rozhodla, že mu podá pomocnou ruku, později doslova, protože byl zřejmě dost opilý. Pevně držela láhev a zatím ho podepřela, než došli do pokoje a on jí pověděl, o co šlo. Zklamaně si povzdechla a natáhla k němu ruku s láhví.* Hmpf, proč jsi mi to neřekl už tenkrát? Nepřijde mi to nějak super tajný, *poznamenala a sama si cucla. Možná by jí to tenkrát bylo k něčemu užitečné. I když pravdou zůstává, že něco takového se lehce poví, ale hůř dělá. Může na Kaiova slova myslet jakkoliv, ale přesto se neudržet. Samozřejmě, ve chvíli, kdy člověk vypustí takové emoce, jeho obrana automaticky klesá s pozorností. To dávalo smysl.* Za chvíli si nedojdeš ani na záchod, a přesto jsi ještě neskončil, co? *Zamumlala rýpavě a ušklíbla se. V tu chvíli si musela nalít další sklenku, protože předchozí už vypila. Ona měla co říkat, ve tváři už měla růžové dolíčky, vlastně byla celkově o něco málo červenější než obvykle. Její oči vypadaly větší, jak se jí rozšířily zorničky, proto mohla vypadat trošku jako panenka, které na tváři permanentně hraje úsměv. Zároveň ale v takovém stavu byla o něco oprsklejší než obvykle. Rty jí brněly a slova se jí zadrhávala na jazyku, přesto ale byla stále dost při smyslech a dost střízlivá na to, aby předtím dokázala svého senseie dovést do pokoje.*

Kai Yoshimitsu
*Vyzradil ji vše, co si tenkrát napsal a jí se to nelíbilo. Pro něj to byly užitečné informace, které ji hodlal říci ještě později. Možná ještě později než nyní, ale to už je jedno. Jestli ji nepřipadali nějak tajné, bylo mu to šumák. Pro něj samotného byly dost, proto ji to neřekl.* (Kai) Neboj, na záchod se dostanu po svých a dokud jsou tyto flašky plné, nekončím. *uklidní ji, když do sebe hrne šestého panáka? Už to přestal počítat, přeci jen flaška ještě není prázdná. A nyní, když má u sebe další, tak má v plánu ji také vypít. Na začátku dne to však neplánoval, ale později to přišlo a tak se tomu nebrání. Už je dost starý na to, aby okusil svoji první kocovinu, proto se toho nezdráhal. Sledoval i svoji studentku, jak do sebe lije pomalým tempem šampaňské. Opravu byla v jeho očích nádherná. Být nezadaný a ona nebýt jeho studentka, zkusil by na ní i něco za střízliva. Jenže teď, s půl flašky alkoholu v sobě se jeho zábrany postupně bortili. Snažil se zakrýt, jak po ni pokukuje toužebným pohledem a tak do sebe vyklopil dalšího panáka. Byl v dobré náladě a dosti se červenal. Možná za to mohlo to teplo, které pociťuje a nebo ten alkohol, kdo ví. Jeho zorničky jsou už dost rozšířené a jeho tváře dosti červené.* (Kai) Nebude tvému bratrovi vadit, když tu s tebou přespím? Nebude mít nějaké kecy, potom? *zeptá se a v průběhu vět párkrát škytne. Musí se lehce přidržovat i jednou rukou země, aby udržel balanc. Nechybí málo a skončil by na zádech. Možná tak i za chvíli skončí.*

*Mezi zuby zamrmlala něco o chuuninské zkoušce a o tom, že by se jí taková informace mohla hodit. Vzhledem k tomu, jak to se zamumlala, těžko říct, jestli z toho Kai vůbec něco pochytil. Kdoví, jestli by si takhle stěžovala, kdyby v sobě neměla pár skleniček, ale možná by na tom tenhle drobný detail nic nezměnil. Potom stočila pohled znovu k němu, zajímalo by ji, jestli tímhle způsobem pije běžně, nebo jestli se jen pro dnešek chtěl odreagovat, ale dvě flašky alkoholu už zněly poměrně nebezpečně, proto nakrčila obočí. Samozřejmě, Kai byl dospělý a starší než sama Mizuki, přesto jí ale tohle chování přišlo nezodpovědné.* Koleduješ si o otravu alkoholem, *zašeptala s pohledem přímo upřeným do jeho tváře, zatímco prstem přejížděla přes okraje sklenky, což vydávalo pisklavý, ale příjemný zvuk. Vážně o svého senseie měla strach, i když ráda viděla ten jeho bezstarostný výraz, který po dlouhou dobu neměl. Vždy tu byly nějaké problémy, se kterými se musel popasovat více méně sám, možná na ně chtěl tímhle způsobem zapomenout. A přesně takoví lidé byli k alkoholismu náchylnější. Mizuki však podvědomě také zvýšila tempo pití šampaňského, že už měla vypitou přes půlku láhve. Chutnalo to čím dál tím lépe, a tak jen nespokojeně uhnula pohledem k poloprázdné/poloplné láhvi.* Umm, cože? *Její bystrost začínala upadat přímo úměrně s vypitými sklenkami. Aniž by k tomu měla jiný důvod než alkohol v krvi, začervenala se a opět k němu stočila pohled.* Proč by to mělo vadildt...? *Zkomolila poslední slovo, a sama si to uvědomovala, proto se zamračila nad svou schopností mluvit. A proto už raději ani nic neřekla. Chtěla mu sice ještě povědět, že bratr určitě někam odejde, jako vždy. Na to už ale neměla kapacitu. Pak se bezdůvodně zasměje a opře hlavu o jeho hruď. Pokud ani předtím neuměl držet rovnováhu ani pevně na zemi, tohle mu ji dozajista ještě více rozhodilo.*

Kai Yoshimitsu
*Možná to byla pravda nebo možná ne. Rozhodně to dneska měl v plánu přehnat.* (Kai) Ty se o mě bojíš? *zeptá se a koukne po ní očkem. Takový ten pohled, co házejí kluci na holky, když s nimi chtějí něco mít. Počká si na odpověď a pak se usměje. Občas hodil očko po Mizuki a byl čím dál víc červenější. Rozhodně někde v hluboko v sobě po ní toužil. Možná si to uvědomoval a možná si toho nebyl vědom. Ale určitě po ní touží. Chtěl by ji svléknout a užít si s ní nějakou tu zábavu, ale to rozhodně nemůže udělat. Ne, dokud o sobě alespoň trochu ví. Opíral se o zem a vyklopil do sebe dalšího panáka a jeho flaška se pomalu ale jistě blížila ke dnu. To mu starosti nedělalo, spíš mu starosti dělalo to, co bude dělat, až o sobě nebude vědět. Co se stane a jaký bude jeho vztah s Mizuki? Co když ji nějak ublíží a ona ho nebude chtít vidět? Měl pocit, že by ho mohl její bratr pak pěkně seřezat, kdyby zjistil že tu spí u jeho sestry. To byl důvod, proč se zeptal.* (Kai) Aby mě pak tvůj bráška nezabil. *poví a vyklopí do sebe dalšího.* (Kai) Hlavně by nebylo dobré, kdyby sem přišel. *dodá a podívá se ji do očí. Její další čin ho však překvapil a on se pod náporem její hlavy sesunul k zemi. Jeho ruka ho neudržela a tak skončil na zemi.* (Kai) To se už ani neudržím v sedě? Asi tohle skončí fakt brzo. *poví a zasměje se. Chvíli tak pobude a pak se opět s těží posadí a vezme celou flašku do ruky. Usměje se na Mizuki a pak ji celou otočí do sebe. Možná měl chuť ji jen dopít co nejdřív. Nejspíš byl i dost mimo a jakmile ji dopil, účinky se nedostávali a on ji položil zpět na zem. Ale pak se mu celý svět otočil třikrát dokola a ona sebou švihl na zem. Roztáhne ruce od sebe a říhne si přes celý byt. Škytne si k tomu všemu a usměje se.* (Kai) Nevím jestli se zvednu. *poví a zasměje se. Takto ležet bylo pro něj asi to nejlepší, lepší než sedět.*

*Jeho pohled zachytila. V téhle chvíli už jí nijak zvlášť nevadil, stejně si ale nemohla odpustit našpulení rtů, jako by s jeho otázkou nějakou nesouhlasila.* Proč bych se o tebe měla bát, ty pako? *Jako by mezi nimi vznikala najednou úplně jiná atmosféra než mezi studentkou a senseiem. Byla o dost troufalejší - ten respekt tu sice někde hluboko stále byl, ale alkohol ho tlačil do pozadí, místo toho vládlo pravidlo "co na srdci, to na jazyku". Stejně tak nervozita byla ta tam. Chtěla ho jen obejmout a pevně držet. Cítit to teplo z jeho těla. Nepouštět. Přestože teplo nikdy ráda neměla a alkohol v krvi ji zahříval dostatečně, na mysl se jí dralo to, že by ještě nějaké to zahřátí určitě zvládla. Cítila horké tepání v jejích tvářích i brnění ve rtech, které přicházelo vždycky ve chvíli, kdy už v sobě toho alkoholu měla přespříliš. Příliš na to, aby ji nenapadaly myšlenky, které by ji jindy na mysl ani náhodou nepřišly. Z těchhle zvláštních pocitů ji vytrhly však Kaiova další slova.* Ale, máš strach? *Zeptala se ho snad až skoro posměšně a ušklíbla se.* Proč by nebylo dobré, aby sem přišel? Aby neviděl svou nezletilou sestřičku pít? *Naklonila hlavu zvědavě ke straně a loktem se opřela o stolek před nimi. Mezi tím druhou rukou pozdvihla sklenku a upila, než se uhrančivýma zelenýma očima zadívala na Kaie. Byl to skoro až vyzývavý pohled, aniž by si sama uvědomovala, jak se to vlastně tváří. Musela se opřít čelem o jeho hruď, protože jednoduše chtěla cítit dotek něčeho - nebo někoho. Neočekávala ale, že Kai ztratí stabilitu, a proto tenhle její "polštář" brzy skončil na zemi. Sama svou hlavu v tu chvíli zvedla a nespokojeně zavrčela, jako by si chtěla stěžovat na kvalitu jejího nového polštáře. Jakmile si však říhnul, nasadil tomu celému korunu. Znechuceně zavrtěla hlavou.* Prase, *špitla do ticha a nalila si novou sklenku, kterou do sebe hodila jako Kai své panáky. Jako by chtěla celou tuhle situaci patřičně zapít. Myšlenky měla rozházené, jako by ji právě někdo bacil po hlavě. Také na ni trochu padala únava, jako pokaždé, když se trochu napila.*

Kai Yoshimitsu
*Sledoval její našpulené rty a do toho pohledu se mohl i zamilovat. Neuměl tuto situaci vysvětlil slovy, ale užíval si ji. Možná po té druhé flašce opatrně jeho veškerý pud sebezáchovy a možná udělá něco, co by nikdy neudělal.* (Kai) Jen nevím, co se stane později a nerad bych, aby mě viděl s jeho malou sestřičkou jak si užívá s nějakým starcem. *odpoví ji popravdě. Rozhodně to tak cítil a nebyl si jist, jestli je to správné. Ten alkohol fakt fungoval a takto se neopil ani během mise s Kaitem. Ani tehdy nebyl tak moc opilý. To se ještě držel na nohou a nyní sotva seděl. Moc ji nepozoroval, měl oči jen pro ty dvě flašky, zatím.* (Kai) Co by asi řekl, kdyby tu viděl mě, ožralýho na mol a svoji malou sestřičku, jak tu spolu pijí alkohol? Určitě by se mu to nelíbilo. *poví a podívá se na ní.* (Kai) To že piješ by mu možná nevadilo, ale co bude za pár hodin, co ty víš? Co když budeme spát vedle sebe v jedné posteli a on přijde? To by mě asi zabil, ne? *dodá a usměje se na ní. Leží na zemi, po tom co vypil zbytek flašky a Mizuki mu položila hlavu na jeho hruď. Její zavrčení se mu líbilo a on se pousmál. Když si říhnul, pochopil že udělal chybu. Povídal se na Mizuki a chvíli ji sledoval.* (Kai) Promiň krásko. Tohle sem přehnal. *řekne a natáhne k ní ruku. Bohužel na ní nedosáhne a tak ji má tak chvíli nataženou. Opět se pokusí posadit a tak na ní už dosáhne a tak ji pohladí po tváři.* (Kai) Už sem ti říkal, že si vyrostla do krásy? *řekne ji a pak musí dát ruku na stůl před sebe, aby nespadl na stůl.* (Kai) Ještě jednou se ti omlouvám za to říhnutí, přehnal sem to. *omluví se ji a velice mile se na ní usměje. Pak jen padne na bok a hlavou skončí vedle ní na zemi. Podívá se na ní a je celý červený.*

*Vytřeštila oči, když se zmínil o "užívání si s nějakým starcem". Nebyla si jistá, jestli to celé, co řekl, chápe správně, a tak jen ve tvářích zčervenala a mírným zakýváním hlavou se snažila vyhnat veškeré zvrhlé myšlenky. Už už chtěla něco říct, ale raději se zarazila. Tak se ještě ovládat dokázala, možná by se ztrapnila, kdyby Kai zjistil, že ho pochopila úplně jinak, než to on zamýšlel. Je ale pravda, že je dost možné, že si nic z toho, co tu probírají, nebude následující den pamatovat.* Neměl by tu být, vžcky sse na noc vypaří! *Vysvětlila a snažila se svůj jazyk koordinovat tak, jak to jen šlo. Přesto se ale vyskytlo pár přeřeků. Trochu ji zarazil s tím, co bude za pár hodin. Je dost možné, že spolu usnou ve stejné posteli. Teda dokonce pravděpodobné, protože ona by jako hostitel odmítla, aby Kai spal na zemi, nebo na gauči. A tak, pokud by nenechal on spát ji takhle provizorně, nejspíš by se o postel museli podělit. Na druhou stranu si byla jistá, že bratr zanedlouho odejde. Nehledě na to, že jí do pokoje běžně nechodil, bavili se jen ve chvíli, kdy se potkali někde ve společných prostorách domu.* Brácha je furt pryč, víš? To je smutný, žejo... *Zamumlala a znovu si cucla ze sklenky. Nikdy by nic takového neřekla střízlivá. Vlastně ani nemělo smysl to říkat, ale nějak jí to vyklouzlo z úst. Pak si Kai krknul a veškerou atmosféru zkazil, proto Mizuki zareagovala tak, jak zareagovala.* "Je docela roztomilý," *uvědomila si, když se na ni takhle úsměvně díval a omlouval se. A to, že padl na bok jeho roztomilost ještě podtrhlo. Tohle je ta jeho ne-shinobi, lidská stránka, která byla tak bezbranná, až z toho Mizuki skoro roztávalo srdce. Prsty mu přejela po vlasech, než dlaní sjela k jeho krku, to vše jen proto, aby si ověřila, že dárek od ní nosí stále při sobě*

Kai Yoshimitsu
*Když zjistil, že budou mít dům jen pro sebe, něco se v něm hnulo. Že by to, že je nikdo nebude rušit nebo strach z toho že udělá nějakou prasárnu? To opravdu netušil.* (Kai) Dobže. *odpoví. A už to začalo. Jazyk se mu pomalu začínal plést a on zapomínal říkat ty těžší písmenka.* (Kai) Doble. *zkusí to znovu a opět to nevyšlo. Dál to už neřeší a tak se zakouká do prázdné flašky, která stojí na stole. Podívá se na tu krasavici vedle něj a usměje se.* (Kai) Každý večer? Pořád? *zeptá se ji a pak mu padla hlava na bok, vedle Mizuki. Vlastně v leže mu bylo dobře, lépe než v sedě a určitě i lépe, než kdyby stál. Což ale momentálně nedokázal a tak to nemohl posoudit. Na jeho omluvu nereagovala a tak myslel, že mu ji přijala. Rozhodně si do budoucna musel dávat pozor, aby si znovu naříhnul. Právě ukazoval tu stránku, kterou se vždy snažil skrýt a nikdy ji neukazovat. Nebýt pod vlivem alkoholu, nejspíš by se za sebe styděl a utekl by. Jenomže v nynějším stavu mu to bylo jedno. Ležel na zemi vedle Mizuki a hleděl ji do očí. Po chvíli mu začne hladit po tváři a tak jen zavře oči. Cítí jak přejede ke krku a dotkne se jeho přívěšku.* (Kai) Neboj, ještě sem ho neztratil. *odpoví a sám zvedne ruku k jejímu krku a ověří si, jestli má i ten jeho řetízek na krku. Jeho choutky mu říkají, ať sjede rukou níže, ale odolá a jen vyjede k její tváři a pohladí ji po ní.* (Kai) Doufám, že ho budeš mít na sobě, vždy, když půjdeš ven. *poví a doufám že odpoví pozitivně. On ho nosí pořád a skoro ho nesundavá a doufá, že ona ho bude nosit stejně usilovně.*

*Musela se tiše zasmát, když se takhle dvakrát po sobě snažil vyslovit jen jedno obyčejné slovo. Ale ona měla asi co říkat, když musela pečlivě volit slova, aby toho neřekla ani málo, ani moc - a aby artikulovala aspoň tak dobře, aby jí šlo rozumět. V hlavě měla momentálně bílou mlhu, která se ve vírech točila dokola, myšlenky rozházené jako cáry papírů na kancelářském stole.* Né pořád, *začala a lokla si šampáňa,* často. Nevím, jestzli někoho má nvebo coo... *zamrmlala a sledovala, jak Kaiovo tělo padá vedle ní.* Co děláš, člověčže? Však ještě nejdeme spát! *Postěžovala si, když takhle odpadl. Stočila hlavu k němu a musela mu přejet prsty přes vlasy, které mu spadaly do tváře. Tak nevinný a tak poddajný byl, když měl v sobě alkohol. Zapátrala na jeho krku a našla to, co najít chtěla. Musela se pousmát, i v tomhle stavu jí na tom záleželo.* Bála jsem se, jestli jszi ho neztratil na misi... *zašeptala, ale opět stáhla rukou zpět, když on udělal to samé. Musela se zasmát - proč kontroloval, jestli na sobě má řetízek, který jí dal teprve dnes? Je jasné, že ho bude mít na sobě, nebo snad ne? Na jeho další poznámku se jen trošku zašklebila a podívala se na desku stolu, na které stály jen tři láhve a 4 sklenky. Tenhle nepoměr v jejích očích působil docela agresivně, jistým způsobem jí z toho bylo úzko.* Ale co kdyřž ho na nějaké misi ztratim? *Zašeptala a obrátila k němu zrak, který skrýval strach z toho, že by se něco takového mohlo stát. Kdykoliv se jí v zápalu boje může utrhnout, a to by rozhodně nechtěla. Tenhle svůj strach se snažila všemožně zahnat. Nejdřív si dala poslední lok šampáňa ve sklence, který zbýval, a pak natáhla s úsměvem ruku ke Kaiově hrudi.* "Jsi lechtivý?" *Proběhlo jí hlavou, ale nahlas to neřekla, aby své plány nevyzradila. Dlaní ale zaplula pod Kaiovo tričko a pokusila se ho polechtat na boku.*