Země Ohně

*Je pravda, že Sunu opravdu nemám moc prozkoumanou. Vlastně téměř vůbec, *dodal, když ho fialovláska defakto do budoucna pozvala na exkurzi po vesnici.* Určitě se tam rád podívám, když se naskytne možnost a dostanu k sobě nějakého šikovného a schopného průvodce, *narážel samozřejmě na ní. Po chvilce vylezli ze stánku a zamířili k hlavám všech Hokagů.* No a co ty a práce? Máš nějaké zajímavé příhody z mučitelských dnů. Popravdě ani pořádně nevím, jaké praktiky používají v naší vesnici natož jinde. Co jsem slyšel, tak tady jsme dost měkoty, * načal nit od nového tématu, aby nenastalo trapné ticho.* Co by jsi treba na mě pouzila, když by jsi se chtěla dozvědět nějaké moje informace, *koukl na ní po očku zvědavě.* Házet přede mnou Dango knedlíčky na zem a vrhat mi do rukou párátka z nich ale nemůžeš. To už je příliš velký teror, takže by se to nepočítalo, * zazubil se a ať se pokoušel sebevíc, tak si nedokázal představit, že by Arisu mohla být někdy nepříjemná nebo dokonce brutální k čemukoliv živému. Jelikož to nebylo od stánku daleko, tak pomalu dorazily k schodům nahoru. Na první pohled to působilo jako cesta do nebe a pokud by tu nechodili nerudní civilisti, tak i pro trénink výdrže by toto místo sloužilo více než dobře.*

*když Itami zmínil, že nemá Sunu prozkoumanou, tak se jen zazubila* To je ale velká chyba. Představ si, co všechno tam najdeš. Jednu hromadu písku. Další na druhém konci ulice. Mezitím stánek s barbeque. to je místo, které prostě musíš vidět *smála se Arisu. Pravdou bylo, že se ji mnohem více líbilo v Konoze. Vlastně kdekoli, kde nebyla poušť. Byla už životem v poušti unavená a doufala, že ji Druhá povolí titul, aby se mohla vydat cestovat po světě a možná někde skončit. Ale věděla, že na všechno bude sama. A to nebylo něco, s čím byla tak docela smířená. Ano, celý svůj život si větišnou musela poradit sama. Když zrovna měla po ruce někoho, kdo ji pomohl, tak dřív nebo později zemřel. A po smrti Shira už se bála k někomu upnout. Nikdo ji nebyl blízký, no, až na Itamiho. Nejspíš tato návštěva měla pro ní zlomový bod. Buď se upne k němu a nebo vzdá veškeré své snahy o jakýkoli vztah. Bylo ji jedno, zda to bude přátelské pouto nebo snad někde v jejích snech něco víc. Neměla co ztratit, ale mohla získat. Jediného člověka, ke kterému si ještě snad dokázala vytvořit nějaký vztah* Sem tam nějaký výslech nukenina, kterého přivedou z mise. Kolegové třeba vyslýchali toho nukenina, kterého jsme přivedli z té A mise tenkrát...Ale spíš mě nechají mučit nevinné čerstvé chuuniny, kteří chtějí být mučiteli *uculila se nevinně, zdání klamalo, byla schopná bez zaváhání dostat ze svých obětí cokoli, co se ji zachtělo. No, když zmínil to dango, tak se rozesmála* Ne ne, to by fakt někdo udělal? Nevěřím *smála se a měřila si Itamiho zvědavým pohledem* Kombinace genjutsu a fyzického mučení zabere dřív nebo později na každého *odpověděla nekonkrétně, nechtěla zrovna mluvit o práci, když byla s ním. Takhle to vypadalo, že její primární povolání bylo mučitel, ale její stopařské příhody byly mnohem zajímavější. Třeba to tajemství Sasumi. Když se dostali ke schodům, odkud se valili turisti oběma směry, zcela instinktivně ho chytila za ruku. Přeci jen v tom davu ho nechtěla ztratit* Nedostatkem turistů vážně netrpíte *uculila se Arisu, tohle v Suně neznala. Taky kdo by se jezdit dívat na vesnici v poušti...*

*To věřím, že to musí být náročné na psychiku, *odkýval, protože si nedokázal představit, že by byl u výslechu. I když mit moznost zvolit si mučitelku v podobě Arisu, tak by to nemuselo být až tak nepříjemné. Jako naschvál se museli rozhodnou na tuto procházku i další obyvatelé vesnice. Všude byla hlava na hlavě a tak Itami chytl Arisu za ruku a jako správný gentleman jí razil po schodech cestičku. V tom se přiřítila dvojce kluků, kteří hráli na babu a malém ho smetli.* Helee! Klídek! *umravňoval je, aby nahodou nesundali fialovlásku. I přes to, jak se teď tvářil zodpovědně, tak v mládí nebyl o moc jiný a s Hanzem by mohl z vlastní zkušenosti povědět, jak krásně se v tomto místě běhá. Nejedou se po nich ohnal nějaký naštvaný stařík holí, aby jim dal zavyučenou. Postupně společne bruslili vzhůru a proplétali se mezi ostatními jako baletky. Čím výše byli, tím více ubývalo lidí. Bylo tu několik rozhleden, ale on chtěl nejvýš.* Už tam budeme, *zaculil se na Arisu a měl pravdu. Za pár sekund stáli na úplném vrcholu. Jediní obyvatelé, co tu s nimi byli, právě mířili zpět dolů a tak obloha zůstala celá pro ně. Tedy pro ně a obličeje kagů těsně nad nimi a ptáky proletujícími kolem.*

Tvoje práce lékaře taky není zrovna jednoduchá. Lékařští shinobi v Suně mě dávali kolikrát dohromady *usmála se na něj, vždycky povolání lékaře obdivovala a Itami za to dostal u ní velké významné plus. Obzvlášť když při předchozích setkáních se o ní musel starat. Doufala, že se do nějaké podobné situace nedostane i tentokrát. Když se proplétali skrz davy nahoru, tak si Arisu mimochodem vzpomněla na to, jak probíhaly s Yori skrz plnou ulici v Suně, kdy to braly jako trénink na rychlost. To byly ještě bezstarostné časy. Ale teď už byla v situaci, kdy se z toho snažila těžit to dobré a nepropadat depresím. Hlavně ne v přítomnosti Itamiho. Příjemně si protáhla svaly výšlapem nahoru a když už byli konečně na místě, jen spokojeně vydechla. Tohle za ten kopec stálo. Zaklonila hlavu, aby si užila pohled z větší blízkosti na hlavy dvou vůdců vesnice* Škoda, že jsem se nenarodila tady... Líbí se mi tu mnohem víc než doma *povzdychla si s úsměvem a pokud ji Itami nepustil ruku, ona mu ji sama nepouštěla. Po chvíli se podívala na něj a stále nemohla pochopit, že s ním byla tak uvolněná, co už dlouhé roky ne* Věřím, že by všechno bylo jednodušší *věnovala mu další úsměv* Nebránila bych se tak do tebe zamilovat... *pomyslela si smutně a uvědomila si, že pokud už není pozdě, že nemůže Itamimu komplikovat život sebou a svými problémy. Nemůže se do něj zamilovat, ačkoli by to bylo až příliš snadné*

*Víš, že bych tomu i věřil?! *zasmál se ohledně slov o dávání dohromady. Nakonec fialovláska byl takový pomyslný magnet na zranění a byla to svým způsobem i škoda, že bylo takové krásné tělo s milou tvaričkou poznamenané několika jizvami. Na druhou stranu to z ní pravděpodobně udělalo silnou ženu. Tak na modrovláska alespoň působila.* Pokud ti vyjde tvůj plán ohledně bydlení mimo vesnici, tak budeš mít spoustu času vybrat si, zda se raději podíváš do hor, na pláž  nebo třeba za modrovlasým kamarádem na ostrov, *podotkl a v hlavě mu vyskočila představa Arisu v plavkách. Rozhodně nešlo říct, že by jí v tom drobném snění neslušely a nebylo těžké věřit, že tomu tak skutečně bude.* Třeba se ti konečně objeví plno nových možností o kterých sníš. Víš... vždy když tě vidím, tak si přeji, aby jsi byla šťastná. Po tom, co jsi si prožila...* mluvil především o zraněních, které videl na vlastní  oči.* si zasloužíš konečně najít něco, co tě bude naplňovat. Pokud bych ti mohl nějak pomoct,  tak Víš, že tu vždycky budu, * řekl jí už po několikáté. Mělo to ale svůj důvod. Chtěl, aby si to fialovláska zapamatovala a nebála se požádat ho o pomoc. Tohoto pomyslného strachu jí chtěl zbavit především. Ono po několika dnech společného bydlení s někým zjistíte spousty věcí a to nejen co jí, jaké koníčky má rad nebo jak tráví odpočinek. Především se dozvíte, jak ona osoba v nějakých situacích přemýšlí a tím to nekončilo. Itami se chtěl zkrátka dostat na stejnou vlnu jako jeho kamarádka, aby se jí mohl pokusit porozumět. Bohužel i pro vědce byly mezilidské vztahy velkým oříškem. I tak, pokud se o něco opravdu neúnavně snažil, tak si dokázal najít nějakou tu cestičku.*

*Arisu se zasmála s ním. Naštěstí už těm dním, které trávila často v nemocnici, byl konec. Ano, občas se nechala prostě pro trénink mučit silnějšími kolegy, ale už to nenechávalo takové následky jako dřív* Tak teď posílám mladé kluky do nemocnice pro změnu já. Kolotoč se stále točí *zazubila se, nebyla na to dvakrát hrdá, ale byla to práce. Byl to její způsob života. Bolest byl její způsob, jak se vypořádat se svými psychickými démony. Ještě dřív, než nastoupila k mučitelům. Ale teď na tohle nemyslela, nemohla myslet na své démony ve chvíli, kdy byla s Itamim, jediným člověkem, který ji ještě udržoval tak nějak pohromadě* Takže plánuješ žít na nějakém ostrově? Doufám, že ne na Půlměsíčním? Tam bych se docela nerada vracela *usmála se na něj, věděla, že pokud to bude možné, tak se bude Půlměsíčnímu ostrovu vyhýbat poté, co tam málem umřela. Ale pokud by se chtěl Itami stěhovat tam, určitě by tu nechuť překonala, aby ho viděla. Stal se pro ní jako jediná možná jízdenka do normálního života. Byla psychicky i fyzicky odolná proti bolesti, ale jeho hřejivá slova zrovna nezvládala a snažila se marně skrýt slzy, které se ji tvořily v očích. Svým způsobem to možná byla láska, to, co cítila k Itamimu. Ale nedokázala se mu otevřít. Nedokázala si někoho pustit k tělu tak, že by se pak bála, že o něj přijde. Všichni byli mrtví a Arisu si nějak naivně myslela, že když ho nepustí příliš do svého života, že ho ušetří bolesti a smrti. Bylo to naivní, to věděla. Steklo ji několik slz po tváři, ale na Itamiho se stále usmívala. Zvedla ruku, aby mu ji mohla položit na hrudník, tam, kde bilo jeho srdce* Bylo by tak snadné se do tebe zamilovat, Itami-kun. Zapomenout na všechno, co se do téhle chvíle stalo... Zamilovat se do tebe a vím, že bych byla šťastná... Škoda, že to není tak jednoduché. Kéž by bylo... Ale vzhledem k tomu, kam se chystám, až mi Kazekage schválí titul... Třeba se dnes vidíme naposledy a nechci si vyčítat, že bych ti slíbila něco, co ti nemůžu splnit... Mám tě ráda, hodně ráda. A právě proto si tě chci držet dál od svého života, jako nejlepšího kamaráda... *bylo tak těžké to vyslovit, ale musela to říct. Musela ho držet dál od svého zkurveného života. Ale jak se na něj tak dívala, neodolala, aby se nevytáhla na špičky a nepokusila se ho i přes všechny ty slova políbit na rty*

*Nene, nejspíše to bude Bokyaku no shima, *upřesnil, že na Půlměsíční ostrov se rozhodně po těch událostech nehodlá vracet. Ono už tak hrozilo menší riziko přepadávání od banditů a kdyby šel na takové místo, tak by si mohl rovnou dát nad barák ceduli s nápisem: Vezměte si co chcete! Následně mu položila ruku na srdce a když jí Itami pohlédl do obličeje, tak spatřil slzu, jak se jí kutálí po obličeji.* Ale notak, *utřel jí mokré tvářičky. To co následovalo potom ho ale úplně opařilo. Nevěděl co na to říct a ani proč je tak zaskočený jejími slovy. Zda se bál že skutečně umře nebo k ní dokonce také něco cítil nedokázal rozluštit.*,,Po tomhle mi chceš dát pusu?"* řekl si v duchu smutně. Jeho tělo však konalo samo a i díky poryvu větru,  který se mu opřel do zad se jejich rty střetly. Zavřel oči a zatímco jí objímal, tak mu intuitivně sjela ruka až na fialovlásky zadeček. Když se jejich rty oddělily a on opět otevřel oči, tak si hlavu Arisu přitáhl na hruď. Odpověď proč to udělal nebyla tak složitá... Nechtěl, aby spatřila jak je má skleněné z toho, když se snažil udržet smutek v sobě. To, že pro ní brečel na Půlměsíčním ostrově si nejspíše už kvůli tehdejším zraněním nepamatovala a doufal, že to nezaregistruje ani teď. I když to ted nedopadlo jako v pohádce, tak jí chtěl držet u sebe jak jen to šlo. Chtěl jí uchránit před tím zlem, co po světě chodilo, cítit krásnou vůni jejích vlasů a vidět ten úžasný úsměv častěji. Byl by ovšem velký sobec, kdyby si jí takhle přivlastnil.* Musiš mi slíbit, že dnes to není naposled! * skoro se jí snažil tou větou zakázat umřít. *,,Nesmíš mi zmizet jako Sasumi!"* uvědomil si v duchu, že se i jeho okruh nejbližších pomalu zmenšuje. V tu ránu jí povolil v objetí a dal jí prostor se odtáhnout.*

To zní mnohem lépe než Půlměsíční ostrov. Bude stačit, že přes něj budu muset cestovat *oklepala se a zároveň byla ráda, že se Itami neusadí na Půlměsíčním ostrově. Na Bokyaku no shima ještě nebyla, takže si tak rozhodně chystala udělat výlet, pokud ji to situace dovolí. Nejradši by ho prostě objala a nehla se od něj ani o krok. Ale to by Arisu musela být mladší, aby si tohle mohla dovolit. Bylo by to tak snadné, ale tak nefér vůči němu. I to ji vlastně rozplakalo. Když ji začal otírat tváře, jen by se na něj smutně usmála, než by začala se svým monologem. Bylo těžké mu tohle říct. Nejradši by mu řekla, že chce být jen jeho. Nejradši by mu zcela sobecky tady vyznala lásku, odevzdala mu svoje srdce, ať si s ním dělá co chce. Ale nedokázala to. Místo toho byla až přehnaně realistická, moc upřímná na to, aby si mohla naivně myslet, že by mohla zahodit vlastní život a být šťastná s Itamim. Možná by to chvíli šlo, ale její osud by ji stejně dostihl. Věděla, jak je nefér ho teď chtít políbit, ale prostě si nemohla pomoct. Jakoby to tak mělo prostě být. Jejím tělem projela vlna euforie, když se jejich rty střetly v prvním a nejspíš i jediném polibku. No, když ucítila jeho ruku na svém zadečku ucítila i něco dalšího. Touhu nechat se strhnout situací. Vzít zpátky všechna ta slova, dál se s ním líbat a dotýkat se ho. Měla pocit, že přesně tenhle pocit byl skoro silnější než ona, když se Itami začal odtahovat a ona jejich polibek ještě prodloužila o pár chvil. Zčervenala studem, že se nechala tak unést a sama si položila hlavu na jeho hruď. I tahle blízkost ji najednou přišla tak intimní, že by nejradši ho políbila znovu. I proto se od něj po chvilce odtáhla, pokud by ji to dovolil a viděla by smutek v jeho očích* Itami-kun... *zašeptala by a pohladila by ho po tváři. Najednou měla pocit, že se znají snad věky. Že to není jejich zhruba třetí setkání. Při pohledu na něj si uvědomila, že se do něj nejspíš opravdu zamilovala. No, o to víc ho chtěla držet stranou od svého života* Za jeden další polibek ti to slíbím *usmála se na něj trochu uličnicky přes slzy, které ji opět stékaly po tvářích. Nechtěla ho vidět tak smutného, trhalo jí to srdce. I kdyby jen na chvíli trochu odklonila myšlenky od nevyhnutelného, považovala by to za úspěch. Sama nevěděla, co bude dál. Možná umře v Zemi Válek rukou svého otce. Možná někde jinde rukou jiného nukenina. Možná i proto si chtěla užít ty normální chvíle s Itamim*

*Dobře, ale běda ti, jak se mi nevrátíš v pořádku, * pohrozil jí,  prsty jí podepřel bradu a maličko se k ní naklonil, aby jí dal pusu a jako pomyslná pečet zatvrdil onen slib. Mezitím,  co se približoval k jejím rtům, tak cítil, jak má ruku mokrou od potůčků tekoucích z jejích očí. * Tak pomalu půjdeme zpět. Co ty na to? * zeptal by se jí, když by se jejich rty opět oddělily. Pokud by souhlasila, tak by jí samozřejmě vedl zpět z těch dlouhých schodů až k bráně. Lidí mizitím značně ubylo, jelikož hlavní turistická špička polevila.* Nechtěla by jsi ještě něco? * zeptal by se opět po cestě, aby neprováhala tento výborný okamžik k turistickému zážitku. Mezitím míjely různé čtvrtě a několik desítek civilistů, kteří mířili z práce domů. Další důvod jeho otázky byl ten, že s ní chtěl být ještě nějaký ten čas navíc. Musel využít té  možnosti slyšet její hlas, vidět jí zdravou a dokonce i usměvavou. Měl z toho, že jí pustí divný pocit a bál se, aby neriskovala příliš. Bohužel on měl teď místo tady a čekalo ho několik důležitých povinností, takže jí na jejích cestách nemohl doplnit, ač by s ní rád travil každý den a opatroval jí.*

Budu se snažit, pane Espere *uculila se, než se k ní zase naklonil a ona si plnými doušky užila druhou pusu, během které mu sjela jednou rukou až skoro k zadku, ale jen aby mu mohla položit ruku pod tričko na záda. Ty dvě pusy v ní probouzely další pocity, kterým se zoufale bránila. Celé tělo k ní křičelo, aby byla sobecká. Aby mu řekla všechny ty pocity, které k němu cítila. Aby mu řekla úplně všechno. Nebo ještě lépe, aby rychle vymyslela nějaké genjutsu, které by mu vymazalo vzpomínky na to, co mu před chvílí řekla. Jak ho hodila do friendzone. Přesto ji už bylo jasné, že se do něj zamilovala. Když zmínil, že se vrátí, tak jen trochu nesouhlasně zamručela* Nejradši bych tu takhle zůstala napořád *zamumlala by ještě pod vlivem toho druhého polibku, než schovala opět rudnoucí tvář do jeho hrudníku. No, neuklidnilo ji to, bylo to ještě horší, když kolem sebe cítila jeho vůni* Nechci být jen kamarádka... *proběhlo ji hlavou, ale nahlas nic neřekla. Bojovala sama se sebou, zatímco se snažila nejlépe ztratit v jeho hrudníku. Nakonec se trochu uklidnila a podívala se na něj* Pokud nechceš mít do konce života na sobě fialovovlasé klíště, tak bychom měli jít *tiše se zasmála sama sobě a nejspíš teda sešli zpátky mezi lidi. Potřebovala zase přemýšlet trochu realisticky, nemohla se poddat těm pocitům, které cítila. Ničila si život sama, jak ji jednou řekl Shiro. A měl pravdu a dělala to pořád*

*Na odpověď ohledně dalších požadavků na ukázků vesnice odpověď nedostal a tak usoudil, že to bude pro dnešek naprosto stačit. Když však došli k bráně, kde by si Arisu hlídka vyškrtla z poznámek, tak by se s ní za normálních okolností asi rozloučil. Problém byl ten, že nemohl... Chtěl ještě chvilku videt ten její úsměv, vlásky a krásnou postavu, jenž zdobilo hedvábné kymono.* Co kdybych tě ještě kousíček doprovodil přes les. Mladé a krásné slečny tu fungují jako magnet na bandity a násilníky. Nakonec to je moje povinnost ninji, *pokoušel se vymluvit na nepřátelskou chásku. Té tu až tak moc nebylo a i kdyby, tak pro Arisu nebudou působit větší problém. Ten čas s ní ale za drobnou lež stál. Pokud by Ari souhlasila, tak jí bude doprovázet třeba až do večerních hodin, ať by měla namířeno kamkoliv.* Víš, doufám, že až se příště uvidíme, tak to bude opět v příjemném duchu jako dnes. Žádný spěch a smrt ve vzduchu mísící se krví, * nadhodil, aby řeč nestála a snažil se jí ujistit, že jí i jako kamarádku milerád uvidí.* Na ostrově by ses klidně mohla stavit na dovolenou. Určitě tam bude nějaká hezká pláž, ideální na opalování, * nabídl jí. Sice už musela mít písku plné zuby, jenže takový písek doplněný o vodu šplouchající o chodidla a relax, tomu musely dodávat úplně nový nádech. Jak tak šli, tak s nimi putovalo i sluníčko po obloze a především pod stromy začínalo dopadat šero.*

*Arisu nějak ve svých myšlenkách Itamiho nabídku na další procházku odignorovala. Nechtěně. Ale na druhou stranu chtěla být už co možná nejdál od těch pocitů, které ji k němu táhly. Bylo těžké si to přiznat a nedat to najevo. Bylo to ukázkou jejího sebeovládání a zároveň ji to sežíralo zaživa. Nejradši by mu řekla pravdu. To, co cítila. Ale to nedokázala. Byla příliš ponořená do svých kostlivců, než aby do toho pekla chtěla táhnout i Itamiho. Itamiho výmluva na bandity ji rozjasnila tvář, usmála se na něj. Nejradši by ho s úsměvem odmítla, že to zvládne sama, ale ani ona nechtěla ještě tenhle den ukončit. Bylo to příliš normální, krásné odpoledne, které nechtěla jen tak zahodit* A to bych vám v této povinnosti neměla bránit, pane *usmála se na něj, byla to jen taková hra, aby se ještě nerozloučili. Ale pravdou bylo, že v jeho blízkosti se cítila svým způsobem bezbranná vůči svým citům* Taky doufám, že další setkání nebude zase nějaká šílená mise *souhlasila s ním, ale bolelo ji u srdíčka, že prostě ho takhle odhodila mezi kamarády, ačkoli její city byly jiné. Zařekla se, že příště, příště, až se s ním uvidí, tak mu všechno řekne. A vážně věřila v to, že to bude na ostrově, kam se Itami hodlá přestěhovat* Hmmm, to abych byla skoro na cestě na dovolenou... *zasněně se usmála a na chvíli přivřela oči. Byla to jen chvilka, kdy si dovolila snít. Být na nějaké pláži s Itamim. Byla to velmi lákavá představa, díky které by zapomněla na vlastní život* Ale nechci tě zbytečně okrádat o čas *poznamenala po nějaké době, kdy se vážně už setmělo. Nejradši by se s ním takhle procházela do konce života. Zůstala by s ním na té vysněné pláži. Realita byla ale jiná*

*Přesně tak. Určitě se náhodou sejdeme u stánku se zmrzlinou v Suně, *zasmál se a mrkl na ní. Nebylo těžké si při návštěvě Sunagakure rozmyslet, zda si tuto příjemně studenou věc se smetanovým základem obědná. O to víc by se na ní těšil, když by to bylo v přítomnosti ZDRAVÉ Arisu. Postupně začal vykukovat i kulatý měsíc na obloze, který je vedl prostupnými místy.* Myslíš, že bych se nechal okrádat o čas? *zastavil na moment a otočil se na fialovlásku.* Já ti ten svůj čas daruji rád. Zvlášť když jsi ho ty věnovala mně, * udělal pár krůčků k ní a položil jí ruku na rameno.* Někdy je důležité si ten čas pro milované osoby udělat. Kdo ví... třeba příště nebudu mít zrak a už tě neuvidím. Proto si vážím toho, že tu se mnou teď jsi, * pohladil jí opět po vlasech a když sjel k jejím koneckonečkům, tak otočil dlaň a pořádně si je prohlédl. Roztřepení snad nikdy žádný z pramínků nepoznal. Všechny úhledné a nádherně zastřižené.* ,,Dala si záležet snad na vše. Jak by mohla někoho mučit?" * pousmál se v duchu, když začal přemýšlet nad tou čistou elegancí před ním posílenou o jemné kimono.* U mě má to slovo "příště" ve spojení s tebou úplně jiný význam. Vždy se na to slovíčko těším, ale zároveň vím, že má i druhou stranu s nápisem "Nikdy!". Jako taková mince, * začne štrachat v kapse a když vytáhne ruku, tak má mezi psty jedno Ryo. Obratně si ho postaví na špičku nehtu a vycvrnkne peníz do vzduchu.* A jakou máme jistotu, že dopadne správně, tak ja my chceme? * zeptá se jí s pádem mince do trávy.* I jako kamarádka pro mě znamenáš hrozně moc a   vždy tu budu pro tebe, * jedna ruka mu sjela po jejím boku opět na zadeček, aby si jí přitáhl k sobě. Tou druhou jí opět přesunul hlavu na svojí hruď stejně jako u obličejů kagů a dal jí pusu na vlasy. Pokud se měli tady a teď rozloučit, tak to nesmělo být jen obyčejné mávnutí rukou. Podobně to udělal tenkrát v nemocnici a už jí téměř neviděl. Chtěl a musel se z této chyby poučit.*

To zní jako dobrý plán *uculila se Arisu a byla ráda, že dnešek se nese i přes její citové kotrmelce v tak přátelském a příjemném duchu. Nerada by Itamiho potkala zase na nějaké misi, kde jako obvykle by byla ta zraněná. Nebo v jiné sebevražedné situaci. Ale n to teď nemyslela, užívala si plnými doušky současnou chvíli. Když se k ní otočil, jen se na něj usmála a zuby nehty se bránila mu v téhle chvíli, která by pro to bylo ideální, říct mu o svých citech. Přeci jen nikde nikdo, jen oni dva při svitu měsíce v lese. Ale ona ty slova brala jako velký závazek, ke kterému se neodkázala v současné chvíli odhodlat. Měla v hlavě, že by mu tím zničila život* O tom ani nemluv, Itami. Musíš mi na sebe dávat pozor. Bylo by škoda tak pěkných očí *zčervenala, ale pořád se na něj dívala a usmívala se. Znělo to nějak pěkně. Možná by jednou mohla povolit tu zeď mezi ní a okolním světem. Možná by si mohla dovolit ho jednou milovat. Když se věnovat pohledem jejím vlasům, jen spokojeně přivřela oči. Jeho doteky a přítomnost by ji dokázala uchlácholit, že její život je jen noční můra. Když mince dopadne do trávy, objala ho kolem pasu, aby se k němu sama přitulila* Kéž by to pokaždé bylo "příště". A pokud to má být "nikdy" nechci to vědět předem *zamumlala by do jeho hrudníku a užívala si jeho blízkost. Byla v tom až po uši a sama si v duchu nadávala, že je taková zdrženlivá. Že víc jedná podle rozumu a nedá průchod svým citům* Zabila bych každého, kdo ti zkřiví byť jen vlásek *zašeptala a s přivřenýma očima si vychutnávala ty chvilky, než se rozloučí. Jeho ruka na jejím zadečku jen podporovala její myšlenky, aby se mu vyznala. Zaklonila hlavu, aby mu viděla do očí a lehce se usmála* Taky pro mě znamenáš hrozně moc, Itami. A ať budeš hledat na tom ostrově nebo kdekoli ve světě cokoli, chtěla bych, abys byl šťastný *o svém štěstí nepřemýšlela, vlastně netušila, zda ona někdy šťastná bude. Ale chtěla, aby Itami to své štěstí našel* Je snadné se do tebe zamilovat, tak si to vědomě nekaž jako já *vytáhla se na špičky, aby ho ještě naposledy jemně políbila, než ho pustila a pomalu se vydala pryč*

*Taková hrubá slova od tebe slyším snad poprvé, * zasmál se Itami a nehtama jí škrabkal po zádech.* Přeci jen tam ta zlá Arisu někde bude, * zaculil se, když skrz hedvábné kimono prosákla i fialovlásky nevlídná stránka. Ta ovšem a naštěstí nebyla směřovaná k němu. Následně mu začala lichotit pěknými slůvky, které by on sám nejradši opětoval. Překvapilo ho, že se ale chystá opustit jeho obětí.* Počkej... to už chceš jít? *pokoušel se jí zastavit.* Pokud máme být od tohoto shledání jen přatelé, tak přeci nemusí končit tak rychle, *zachytil jí špičky prstů v dlani. Nebylo to nějak silně. Spíš to bylo jen drobné přibrždění, které by v zapětí povolil.* Přes noc stejně nemůžeme pořádně cestovat ani jeden. Proč nepočkat do rána, *dodal, že by spolu mohli strávit poslední společnou noc v tomto duchu. Nedržel jí tu a odpověď nechával jen na ní. Za žádnou by se nezlobil a plně jí respektoval.* Pokud ovšem nespěcháš. Vím, že máš spousty práce a už tak ti tato návštěva snědla spousty času, * opravdu oddaloval tu pomyslnou čáru přatelství, kterou Arisu nakreslila. Bylo však jasné, že jí budou muset dřív nebo později překročit a potlačit veškeré city, možná nadobro. Být opět jen ti blízcí přatelelé a spojenci, kteří si budou krýt záda v každé situaci. Dnešek byl opravdu jen jeden.*

*musela se jen tiše zasmát, když slyšela ty slova o zlé Arisu. Užívala si jeho blízkost a čím déle v ní setrvávala, tím hůře se ji bude ho opouštět. To věděla už teď. Ale neměla se zatím k tomu, aby ho pouštěla* Nikdy jsem netvrdila, že jsem hodná *tiše se zachichotala v jeho objetí a snažila se sebrat poslední kousky své vůle, aby ho opustila. Než se neudrží, než se všechno zamotá ještě víc. Nakonec se odhodlala a chtěla být co nejrychleji co nejdál od něj. Vědomě si ničila život, věděla to. Věděli to všichni, kdo ještě přežili a znali ji. A tohle bylo jen další rozhodnutí ze zkurveného života. Ale Itami ji zastavil, ne fyzicky, ale zastavila ji jeho slova, ten dotek jeho prstů. Nedokázala to. Nedokázala mu zmizet takhle ze života. Nedokázala teď odejít. sám naznačil, že v téhle chvíli nejsou jen přátelé. Nejsou jen spojenci, kteří si hlídají na misi záda, když zrovna nějakou mají společnou. Zastavila se a vyslechla si ho, než se k němu prostě otočila a znovu se schovala do jeho náruče. Nejspíš udělala chybu, ale v tu chvíli prostě potřebovala jeho blízkost, ještě s ním strávit nějaký čas, než se vydá do světa* Kéž bych nemusela odejít nikdy... *zamumlala a srdce ji začalo zběsile tlouct. Měli nejspíš jedinou noc, kterou stráví spolu sami, než mezi ně definitivně postaví tu hranici přátelství. Ale tuhle noc tohle neplatilo. Spadla do toho do hlavě. Chtěla ten čas využít naplno a nechala je zajít dál, než sama původně zamýšlela. Odevzdala se mu celá a věděla, že toho nebude nikdy litovat. Myslela si, že se nedokáže po smrti Jaashiho zamilovat, ale pak tu byl Itami a ona to v sobě nechtěla dusit. Pokud to měla být jejich první a poslední noc, neplatila žádná pravidla. Nepotřebovala mu říkat nic, byl by to přílišný krok k připoutání se k němu. No, že strávila s ním noc, ji k němu připoutalo dost na to, aby ráno s těžkým srdcem odcházela. V hlavě ji rezonovala ta slova vyznání, ale nahlas nic neřekla. Bylo by to od ní příliš sobecké, když ho od nynějška chtěla jen jako kamaráda. I přes city, které k němu chovala*

---- konec RPG ----

*Kirigaya se opět nacházel v zemi ohně, neměl co dělat a šikanování této země ho bavilo když už tam byl docela slavný. na sobě měl klasicky černé tričko s černými kalhoty, k tomu měl lehký černý kabát pro dodání stylu protože k němu perfektně sedl. Kirigaya už mířil k jedné menší vesnici která se nacházela nedaleko hranic, díky byakuganu věděl že se tam nenachází nikdo kdo by ho mohl ohrozit a i kdyby tam někdo takový byl tak by se ho zbavil ještě dřív než by si něco uvědomil. Jediná hrozba která tam byla, byla ta vesnická hlídka což vlastně žádná hrozba opravdu není, Kirigaya se nenápadně proplížil do vesnice, jelikož bylo pozdě večer tak nebyl tak snadno vidět a hlavně byakugan mu zajistil lehké plížení. Většina vesničanů byla v posteli a nikde se tak pozdě nikdo nepotuloval až na pár opilých jedinců. Kirigaya vyskočil na střechu jednoho z domečků a položil tam výbušný lístek, takto "podminoval" sice mu nestačili výbušné lístky na to aby to podminoval celé, ale to vůbec nevadilo. Aspoň vznikne menší chaos. Následně si vyhlídl barák ve kterém byla jedna rodinka, přišel ke dveřím a zaťukal, manželka se synem byly ve svých postelích takže tam byl vzhůru pouhý manžel, což hrálo do karet. Když šel muž otevřít dveře aby zjistil kdo klepe v tak pozdní dobu, tak v moment kdy otevřel dveře tak se mu do hrudníku zabodnou vlákna které mu obmotají srdce a následně ho vyrvou a přepraví do těla Kirigayi ​(Kokoro o Nusumu) tělo může padlo mrtvé na zem v rámci vteřin a pro Kirigayu to znamenalo 4 a poslední srdce.*"sbírka kompletní" *řekl si v hlavě a laskavě se pozval dál do domu. Poté šel do ložnice kde byla spící manželka a díky byakugan viděl že v nočním stolku mají pouta které hodlal hned využít.*"tyhle zvrácený lidi opravdu nechápu, jsou to příšery." * Kirigaya spoustal tedy spící manželku kterou nejspíš sice probral, ale pořád byla v takovém tom "ještě 5 minut" spánku a nějak to nevnímala, nejspíš na to byla i zvyklá. Následně odpálil všechny výbušné lístky, což všechny vzbudilo až na ty co zabil ten výbuch samotný, spíše tam bylo poměrně hodně vážně zraněných než spoustu mrtvol, ale stačilo to. Zatímco všichni pobíhali kolem zničených baráku a zachraňování ostatních, tak i Kirigaya se bavil, protože žena se díky výbuchu vzbudila a nemohla se z postele dostat ven, viděla tam někoho jiného než svého muže a začala histericky křičet, proto ji Kirigaya jednou ranou uzemnil. Dítě které bylo ve vedlejší místnosti akorát vběhl do pokoje rodičů, kde viděl jak Kirigaya uzemnil jeho matku, teprve 10-ti léty kluk, nevěděl co má dělat a chtěl se stát hrdinou který zachrání svou matku a proto se na Kirigayu rozběhl s úmyslem mu dát pěstí, ale v moment kdy byl chlapeček dostatečně blízko tak mu dal kolenem rovnou na bradu a tím malého chlapce též uzemnil, Následně vyskočil ven z okna protože o to se teď starat opravdu nemusí. Když byl opět venku tak si zkontroloval okolí, kde se kdo nachází. Poté mu ze zad vyleze 7 ocasů a z úst mu vyleze osmý ocas, tyto ocasy jsou tvořené z vláken ​(Jiongu: Hidora) následně se vrhne na nic netušící obyvatele a začne je tam hromadně vraždit, většina obyvatel pomáhá zraněným a nebo hasí menší požáry které vznikly díky výbuchum a tak není těžké je nahánět, ti co Kirigayu spatřili okamžitě brali roha, šla z něho hrůza a nevypadal vůbec jako člověk, což byl účel každopádně Kirigaya zabíjel jen dospělé jedince a dětem které se tam pripletly tak nechal probodat kolena aby nikam neutekly, s těmi měl ještě dobré plány. Během chvíle se z této vesničky krvavá lázeň, všude leželi hromady mrtvol které Kirigaya tak lehce zabil, mohlo se jednat tak o 50 jedinců, které stihl ulovit. Zbytek se nějakým způsobem rozprchl do všech stran a Kirigaya už je nechtěl lovit a proto je nechal žít, ale neměl už téměř žádný čas a proto se vrátil do své původní podoby a začal sbírat děti po okolí které zůstali naživu s probodnutými koleny a poté je díky svému klanu začal sešívat dohromady hrůznými způsoby, některé to přežijí a někteří nejspíš ne, takto sešil dohromady 15 děti, protože víc jich nebylo na skladě.*"snad hokage uzná moje umění" *řekl si v hlavě a užíval si pohled na svoji práci, byl slyšet jenom křik a to utrpení šlo doslova cítit ve vzduchu. Nakonec se vrátil do baráku kde všechno začalo a chlapce který byl stále v bezvědomí přivázal k židli kterou položil na proti posteli, chlapce nakonec nějakým způsobem vzbudil.*pokud budeš hodný a ticho tak ti záručím že přežijes.*chlapec strachy ani nepípl a ze židle se začali snášet proudy vody, nebo spíše moči, protože se chlapec strachy pochcal. Nakonec Kirigaya probudil pripoutanou matku která okamžitě začala šílet a prosit ať je nechá být.*když mi dáš co chci tak přežijete oba.*řekl a začal ženě násilím roztahovat nohy až na ní nakonec vlezl a začal si sní užívat, žena se sice bránila, ale nebylo to co platné. chlapec nevydržel a začal křičet ať toho Kirigaya nechá, bylo nadměrně otravné a proto zrychlil tempo aby to bylo co nejdřív hotové a následně ženu napustil vším co má. Následně si zase nasadil kalhoty a šel k chlapci který tam brečel a křičel jak jen to šlo.*říkal jsem ti buď ticho a přežijes.*následně chlapci podržízl hrdlo kunaiem a nechal ženu jak to sleduje. Když se chlapec udusí ve vlastní krvi tak ho tam nechá naproti ženě na kterou se koukne s úsměvem. Jsem Kirigaya Kazuto a přináším veselý pozdrav pro Kageho. Následně se Kirigaya zdekoval a odešel kamsi bloudit do země ohně. *

---konec Rpg----

Synovec feudálního pána země Ohně byl unesen skupinou ninjů, kteří měli podle přítomných svědků a přeživších čelenky Kirigakure. Skutečnost, že by si jedna z velkých vesnic něco takového dovolila by mohla vyústit až ve válku. Nikdo ovšem nechce udělat unáhlená rozhodnutí a proto se jeden z nejmocnějších můžu světa (feudální pán Země Ohně) rozhodl obrátit na Konohu, aby vyslala tým, který by celou situaci prověřil, zachránil uneseného synovce a rozklíčoval samotnou událost. Na druhé straně se i samotná Kirigakure rozhodla podniknout kroky a vyslal proto tým ninjů, který má za úkol vystopovat a naprosto anihilovat ty, kteří to mají na svědomí. Cílem této mise ranku S a týmu z Kirigakure je tedy zbavit se všech a záchrana synovce je pro ně úkolem druhořadým. Yin se proto sešel se svým parťákem Yotsubou, který byl o hodnost vyšší, než on a společně se vydali do Země Ohně k místu, kde by se v okolí měli někde ještě stále zdržovat ti záškodníci. Tyto informace má Yotsuba od svých informátorů, který má kontakty rozlehlé opravdu všude. Je to žoldák a tak se zná s mnoha lidmi a nebylo tak těžké zatahat za nitky a něco málo se dozvědět.*

*Do Konohy přišla dost naléhavá zpráva, která na první pohled nepůsobila úplně nejlépe. Tato mise ranku S byla přidělena dvoum zkušeným ninjům z Konohy. Ty měl doplňovat ještě jeden člověk. Konkrétně to byla lékařská podpora Itami Espere. Již zmiňovavá dvojce Akashi a Aomine spolu pracovali od dětství a tak ještě toho dne vyrazili na ostrov, kde loutkař žil. Díky Vránam dorazili již druhý den a modrovláska skutečně našli.* Dobrý den. Pan Espere?* zastavil u Itamiho Akashi a podal mu ruku. Itami právě okopával svojí zahrádku a takovou návštěvu rozhodně nečekal. Byl zvyklý, že mu žádosti o mise chodí ptačí poštou a proto očekával, že nepůjde o nic snadného.* Zdravím, *automaticky podal ruku nazpět. Ač stále překvapený, vyslechl si celou náplň mise. Jelikož byli teď už tři, tak nepřipadala cesta na vráně v úvahu. Lodí se vypravili zpět do země Ohně a měli namířeno k místu, kde podle všeho ninjové z Kirigakure/nukenínové, drží zajatce z rodinného kruhu feduálního pána.*

*Po nějaké době cestování se dostali do Země Ohně. Bylo to poprvé, co Yin tuto zemi navštívil a tak si to i poměrně užíval. Dokud nedošlo přímo na lámání chleba, tak to bral jako takový výlet. Nakonec ještě nějaký ten den cestovali Zemí Ohně, dokud se podle mapy nedostali k okruhu, ve kterém by mohli najít nějakou stopu, nejlépe ale to, co přímo hledali. Došlo tedy k tomu, že se museli utábořit. Za chvíli se mělo začít stmívat. Postavili tedy tábor a Yotsuba vytvořil 5 stínových klonů, kteří se rozeběhli do okolí, aby ho prozkoumali. Šlo jim o to najít nějaké stopy nebo přímo ty Nukeniny. Mezitím, co Yin a Yotsuba jedli, povídali si a připravovali se ke spánku, tak kloni nic nenašli. Na spánek je zrušil a ráno, když vstali, tak vytvořil další (5) a vyslal je znova.* (Yotsuba): Necháme je teď nějakou dobu hledat, třeba něco najdou. Mezitím se v klidu najíme a zabalíme to tu. *Yin jen souhlasně kývl. Yotsuba byl na této misi jako kapitán a Yin s tím popravdě neměl žádný problém. Yotsubu znal už léta a věděl, že ví, co dělá.*

*Tříčlenná skupinka se začala přibližovat k místu, odkud podle všeho přišli poslední informace o spatření zajatce v podobě rodinného příslušníka a nukenínů s čelenkami Kirigakure. Akashi v této vzdálenosti jakožto stopar začal hledat chakru po okolí. Po zastavení zavřel oči a soustředil se. Za malý okamžik je se zděšením zase otevřel.* Tohle není hezký! To není vůbec hezký, * v jeho obličeji byl vidět strach a úzkost. Našel totiž Yinovu chakru, která výrazně přebíjela cokoliv v okolí a to nebylo všechno. Díky klonům(pokud jsou tedy stínové) věděl, že je ona chakra rozdělena na vice místech právě z důvodu tohoto jutsu.* Co? Máš je? To je super ne? * zeptal se Itami jakoby nic.* Tohle nemůžeme nikdy porazit! * odpověděl Akashi a hlas se mu strachem chvěl.* No jiná možnost není... Bez toho kluka se vrátit nemůžeme, * upozornil Kuroko, že na strach není čas. I kdyby šlo o nějaké monstrum, tak mu museli čelit a tak bez váhání vyrazili k jednomu z těch bodů (klonů nebo originálu) vyzařujících onu záhadnou chakru. Nebyli od sebe až tak daleko, tudíž by po spatření cíle zůstali stále schovaný a snažili se vymyslet, jaké kroky podniknou dále. Tady byl přímý útok až moc riskantní.*

*NPC: *Takže ho zabijeme? * zeptal se Raizo, který nedočkavě sledoval zmlácený obličej jejich vězně.* Ani náhodou. Nejdřív si musím promyslet, co s ním. Víš kolik by za něj mohlo být peněz? Musíme se rozhodnout, co pro nás bude teď lepší. Pomsta Kirigakue nebo bohatství, *začal se rozmýšlet jeho kolega Zuko. Se získanou mocí kterou jim zajatec dával mu začaly v hlavě lítat další možnosti. Chtěl víc než původně zamýšlel. Tohle mu nestačilo a tak se rozhodl počkat na další den, kdy budou dostatečně odpočatí. Pro nocleh si příhidně zvolili hustý lesní porost, kterých tu v zemi Ohně nebylo vůbec málo. K jejich smůle nebyl ani jeden stopař a tak nemeli ani tušení, jak rychle se spojenecké jednotky vydali na záchranou misi.*

*Yinovi kloni zkoumali okolí. Ani Yin a ani Yotsuba nebyli stopaři, takže bylo jedno, kdo bude zkoumat. Večer zkoumal Yotsuba a ráno Yin. Tak postupně balili a Yinovi kloni hledali náznak jakéhokoliv utáboření se nebo něčeho takového. Okruh, ve kterém se mohli Nukeninové nacházet nebyl nijak malý, ale ani nijak obrovský, proto si na ně pár klonů vystačilo. Klon, ke kterému si to mířil Itami a spol, tak ten zrovna nic nemohl najít. Zastavil se a začal si kroužkovat v mapě, kde byl a kde nic nenašel. Kolem pravé ruky (kousek pod ramenem), měl čelenku Kirigakure, takže ho pomocí toho mohl Itamiho tým krásně identifikovat. Mapu si nakreslil na kus papíru, takže šlo jen o odhad, ale i to bylo do plusu. To stejné dělal každý klon a ani jeden z nich zatím nic nenašel. Yin a Yotsuba už měli pomalu sbaleno.*

*Všichni tři zastavili v koruně stromu a tiše sledovali Yinův klon. Černovlasá osoba navenek rozhodně nepůsobila až tak děsivě, jam stopař z Konohy popisoval, ale Itami věděl, že zdání často klame.* ,,Toho kluka už jsem někde viděl!" *pomyslel si Itami. I tak ale úplně nevěděl, kam s tím klukem. Od jejich společného setkání na misi uběhlo už několik let a především Yin vzhledově dost vyzrál. To že měl na sobě čelenku Kiri nebylo úplně vypovídající, jelikož to mohli mít nebo dokonce měli mít i nukenínové.* To nevypadá jako ten týpek, kterého popisovali svědkové. I tak ho musíme proklepnout, *řekl Akashi a dal povel k výpadu. Trojce vyskočila z úkrytu a rozmístila se kolem Yina, připravená k pripadnému útoku.* Zdravím, kdo jste a co tu děláte? * promluvil Kuroko vázným tónem.* Podle všeho tu jsou nukenínové nebo shinoby s čelenkami vaší vesnice, kteří unesli veleváženou osobu. Úplně by jste se tu neměl teď takhle potulovat.*

*Yinův klon, v momentě kdy řešil svoji mapu, tak se ani nebál nebezpečí. Pokud by byl zničen, originál by to okamžitě věděl a věděl by, kam se má vydat, protože by se mohlo jednat o ty hajzly, co si vzali do huby Kirigakure. Proto, když kolem něj naskákali shinobi z Konohy, tak asi necuknul a pokračoval v zapisování do mapy na papír, kterou každému klonu rozdal originál. Po první otázce ještě nějakou chvíli dokresloval věci do mapky, když v tom začal mluvit dál a tak se na něj Yinův klon podíval.* A co když se právě ti Nukeninové převlíkají i za shinobi z Konohy, aby zahnali případné narušitele? *Podíval se na něj trochu podezřívavě. Itamiho si zatím nevšiml, takže mu ani nemohlo začít šrotovat v hlavě, zda ho už někde neviděl. Ale jeho teorie mu dávala smysl. Pokud si Nukeninové vzali převleky Kirigakure a unesli v jejich jméně nějakou osobu, proč by si nemohli vzít převleky Konohy, aby co nejvíc narušili pátrání a měli tak čas na další přesun nebo něco jiného. Složil si mapu a schoval si jí do kapsy.* Tak jak to vyřešíme, pánové? *Naštěstí pro všechny neměl Yin a ani jeho klon náladu a ani povahu na to vyvolávat potyčky bez nějakého důvodu, proto se rozhodl že to vezme trochu profesionálnějším pohledem.* Jsem členem jednotky z Kirigakure, která přišla vymazat z povrchu zemského všechny šmejdy, kteří si ji berou do huby a špiní její jméno.

*To, že jsme stále nezaútočili a snažíme se Vás identifikovat, je myslím dostatečný důkaz toho, že jsme shinoby z Konohy, * začal s klidem vysvětlovat Akashi. Na jednu stranu chápal, že ona osoba není zrovna nadšená v takovém obklopení cizích lidí a zrovna Itami se v něm docela viděl. Byl Dokusei a asi by ho nějaké hnaní do kouta štvalo. Zároveň mu takové chování nic nenapovědělo, jelikož si Yina pamatoval jako tichou, stydlivou ale zaroveň i přátelskou osobu.* Ještě tu mám jeden důkaz, * řekl Akashi po chvilce a začal hrabat do svého pouzdra na zadku. Z toho po chvilce vytáhl svitek se zadáním mise, znakem Konohy a označením náročnosti mise.* Teď je řada na tobě, aby jsi prokázal svojí totožnost. Jak vidíš, nejde o žádnou prkotinu a tak si nemůžeme dovolit pochybit a riskovat, * promluvil Itami. Jelikož mu přišlo, že je starší než ten hoch, tak mu rovnou tykal. Navíc neměl náladu na zdržování. Možná jeho týmového kolegu svojí chakrou černovlásek vyděsil, ale Itami by se už nejraději viděl doma a dělal vědecké pokusy.*

*Jen na toho jednoho trochu pozvedl obočí, když m vysvětlil důvod, proč by jim měl věřit. Ono, Yin byl v takových situacích dost nedůvěřivý. Navíc, sám moc dobře věděl, že Nukeninové jsou banda zbytečných hajzlů a že jsou schopni udělat všechno pro to, aby se jim dostalo to, co chtějí. Už mu chtěl nějak odpovědět, ale pak najednou začal něco vytahovat ze svého pouzdra. Nechal ho, i kdyby na něj pak zaútočil, byl to stále jen klon, takže by se nic nedělo. Nakonec vytáhl svitek a vysvětlil, co to je. Yin k němu přistoupil a nahnul se k tomu svitku. Pozorně si ho přečetl a prohlédl...vypadalo to opravdově. Nakonec se narovnal. Pak na něj promluvil Itami. Tak se na něj otočil a v ten moment měl stejný pocit, jako Itami. Jako kdyby ho už někde viděl. Ty vlasy si pamatoval...Konoha taky seděla...ale stále to mohl být kdokoliv. Proto to zatím neřešil. Ale když chtěl důkaz, měl ho mít. Yin se na něj teda jen usmál.* Čekejte. *Najednou klon zmizel. Originálu se dostaly všechny informace a informoval o tom svého kolegu. Měli už zabaleno a tak se vydali směrem k jednotce z Konohy. Chvíli to trvalo, ale nakonec se tam dostali. Oba tam seskočili z korun stromů a byli takových 5 metrů od nich. Yotsuba po nich hodil jejich vlastní svitek se zadáním mise.* (Yotsuba: Stačí?

*,,To byl celou dobu stínový klon?!"* zamrkal Itami, když čenovlásek zmizel v oblaku kouře.* To jsi si toho za celou dobu nevšiml? * otočil se Itami směrem k Akashimu, který by to jako zkušený stopař mohl díky nějakým náznakům poznat.* Jak jsem to měl jako vědět? Vždyť ten typek měl silnější chakru než kdokoliv z nás a stejně to byl klon! * ohradil se shinoby z Listové. Díky tomu mu ale došlo, že i ty ostatní "velké ryby" budou klony jedné osoby. Takže z několika velkých problémů byl jeden ultra velký.* Myslíš, že za námi přijde skutečná cápek? * zeptal se modrovlásek, když k sobě všichni tři přišli a začali se vybavovat o předchozí situaci. Nějakou dobu řečnili, než dorazil i Yin se svým parťákem.* Už jsou tady, *začal se Itami v klidu otáčet. V tom ho ale do hlavy praštil hozený svitek a zatímco se Itami poroučel na záda, tak svitek skočil do Kurokových rukou.* Takže jste tu na misi a jdete po dvouch nukenínech, kteří se vydávají za shinoby od vás z vesnice? * začal Kuroko číst a pak jen zvedl oči opět k těm dvoum.* Ukaž, ukaž! * zvedl se okamžitě Itami a začal oklepávat oblečení od prachu, přičemž si i přičísl rozhozenou patku ofiny* Nojo... Proč jsi to neřekl hned? * koukl na černovlasého kluka. Mohli si tak ušetřit spousty času vzájemného obviňování se. I tak stále platilo, že neměl Itami náladu a čas na zdržování. Jeho výzkumy byly zavřené v pracovně a jen tak si tam ležely na stole... bez něho! Rozhodl se proto využít situace a zkusit naverbovat do týmu toho zřejmě silného týpka a jeho kolegu.* No nebudeme tu zbytečně rozčeřovat vody, že? Přeci jen máme všichni stejný úkol a tak by se určitě vyplatilo spolupracovat, * nadhodil rozumný návrh ohledně utvoření týmu a pomalu se s nataženou ruko rozešel k týmu z Kiri. Druhou ruku, na které měl stále neúplné prsty nechal vyset podél těla tak, aby na ní měli muži před ním dobrý výhled.* Jmenuji se Itami Espere a jsem ninja medik z Konohy. Budu rád, když společně vyřešíme tuto misi a urovnáme tak lehce napjatou situaci mezi vůdcem vaší vesnice a feduálním pánem Země Ohně. *

*Yin s parťákem tedy dorazí ke skupince z Konohy a ukáží jím svitek, čímž vlastně prokážou, že jsou na podobné misi jako oni. Tímto se vyhnuli sporu a mohou se soustředit přímo na misi.* Přesně tak. *Odpověděl Yin jednomu z nich, který se pro jistotu zeptal na přesné znění jejich mise.* Je mi líto, ale musíte pochopit, že argumentování mého klonu nebylo úplně od věci. Stejně jako vy jsem se z vás snažil dostat co nejvíce informací. Ale dopadlo to dobře...nebo? *Trochu pozvedl jedno obočí. Asi by lhal, kdyby řekl, že ho netrápí, že mu jen tak tyká. Možná je o kus starší, ale Yin je přeci jen také dospělý člověk. Ale nic mu na to neříkal, nechal si to pro sebe. Když navrhl spolupráci, tak se na sebe s Yotsubou podívali. Yotsuba byl kapitánem týmu...rozhodnutí bylo na něm. No a ten si vždy rád ulehčil práci. Proto přišel i s nápadem hledání klonů místo nich. Proto se pak podíval na shinobiho z Konohy.* (Yotsuba:) Jestli se nám nebudete plést do cesty, tak klidně. *Yotsuba byl ten typický zastánce toho, že shinobi z Konohy nejsou nic extra a proto to podal zrovna takhle. Když jim pak Itami nabídl ruku, tak Yotsuba nepřijal, jen se na něj díval s nechápavým pohledem. Nicméně Yin, ten se po ní natáhl a ruku přijal.* Yin Yurinachi, kapitán z vojenských řad Kirigakure. *Popravdě jméno Itami znal. Teď mu to všechno zapadlo dohromady, ale věděl, jakou bídu by dostal od Yotsuby cestou domů, kdyby ukázal, že má s někým z Konohy dobré vztahy a tak dělal, že ho nezná. Jeho chybějících prstů si Yin nevšiml, pouze Yotsuba, ale ten na to nijak nereagoval.* (Yotsuba:) Tak co? Máte nějaké informace? My máme jen mapu toho, kde se nenachází, jelikož naši kloni prohledávají okolí. *V tom se zrušil jeden Yinův klon a Yin tak dostal informace o tom, kde Nukeninové jsou. Jeho klon je totiž našel. Yin tak zrušil všechny klony a tak se mu vrátila všechna jejich chakra.* Vím kde jsou. *Okamžitě vyrazil. Yotsuba, ten šel za ním a ninjové z Konohy snad také. Yin se zastavil nějakých 50 metrů od nich v korunách stromů.* Jsou takových 50 metrů tímhle směrem. Klon se dostal blíž, ale ten se hned po spatření a potvrzení identit zrušil, ale nás je víc, mohli bychom přilákat pozornost. A nevypadá to, že by byl nějaký z nich stopař, jelikož by si všiml mého klonu a to se nestalo. *Podíval se pak na ostatní.* Tak jak to uděláme?

*Ahaa... Yin... Tak se jmenovala jedna osoba z Konohy se kterou jsem se kamarádil dlouhou dobu. Je to asi oblíbené jméno, protože nebyla jediná s tímto jménem, koho jsem znal, * podal ruku aspoň Yinovi a usmál se na černovláska. To, že byl jeho kolega natolik neslušný, že mu ruku nepodal rozhodně dobrý dojem neudělalo, ale myslel si o tom své.* Víme jen to, co je ve svitku a přibližnou polohu. Zbývající informace o nepříteli asi budeme muset zjistit za pochodu, *přidal se Kuroko i Akashi k Itamimu. Následně všichni vyrazili tím směrem.* Zkusil bych je obklíčit. Priorita však zůstává záchrana zajatce. Proto bych na tuto práci nasadil Itamiho a Kuroka. My tři (Akashi+shinoby z Kiri) půjdeme po nepříteli a pokusíme se je zneškodnit s co nejmenšími ztrátami, * naplánoval Akashi a začal pomocí stopařských technik zjišťovat rozmístění nepřítele. To vypadalo následovně. Zajatec svázaný u kmene stromu a dva nukenínové u ohně několik metrů od rodinného příslušníka feduálního pána země Ohně. Skupina se tedy zřejmě přiblížila a rozmístila na své pozice(pokud ninjove z Kiri s planem souhlasili).* Až budete připraveni, tak započněte útok. My vám budeme okamžitě v patách, * projektiloval Itami svůj hlas pomocí genjutsu k oběma spojencům. Bylo důležité, využít na maximum moment překvapení a početní výhodu.*

*Trochu ho zarazilo, že znal někoho, kdo se jmenoval stejně jako on. Ale tak na světě bylo tolik lidí, že bylo poměrně pravděpodobné, že se někdo takový našel. Ale nejvíc ho deptalo, že to byla dívka. Trochu začal přemýšlet, jestli je jeho jméno dost "mužné", ale nad tím rychle otřepal hlavu a pokračoval.* To je možná vaše priorita. Naše priorita je zbavit se Nukeninů. Takže jestli nám s tím pomůžete a splníte tak i svůj cíl, hurá do toho. *Jen jim to Yin trochu objasnil. Nakonec padl jakýsi plán a rozdělení a nastal čas útoku. Nebylo co řešit. Yin prostě seskočil dolů ze stromu a vydal se směrem k Nukeninům. Nasadil si při tom rukavice (​Shōmi Kyōdo), které mu sežraly 10 bodů chakry, ale zase zvýšily pasivně sílu o 20 bodů. Nyní byl tedy se sílou na 47 bodech v základu. Prokřupl si prsty a pak ještě krk. Už si ho musel alespoň jeden Nukenin všimnout, i když jim šel do zad. A kdyby ne, tak za chvíli ano.* Zdravím pánové. Doporučím vám si vzít lopaty a vykopat vlastní hroby, dokud máte šanci. Nebude vám to příjemné, až to budu dělat a použiju vás jako lopatu. *Mírně se na ně usmál a čekal, co udělají. Chtěl jim nechat první krok. Yotsuba zatím čekal v korunách na správný moment.*

*NPC:Aaa pan je vtipálek. Je dobře, že jsi si na to vzal rukavičky, aby jsi neměl mozoly, *zasmál se nukenín, když na něho vybafl černovlasý klučina. O nikom dalším v tu chvíli nevěděl ani jeden z nich, ale s příchozím problémem se i jejich pozornost výrazně zvýšila. S tím klukem se chtěli oba vypořádat co nejrychleji, aby nepřivábil pozornost dalších ninjů. Raizo tedy vyběhne na přimo a za běhu skládá ruční pečetě. Najednou se před ním z ničeho nic vytvoří sloupec vody, který pošle na Yina. Zatímco by mladíkovu pozornost zaměstnal Raizo, tak by Zuko složil ruční pečetě a vystřelil vetrné ostří( FUUTON: SHINKUU RENPA ) tak, aby minulo suiton techniku a zároveň mířilo na nepřítele. O tom by Yin neměl vědět a už vůbec ho vidět, tudíž by ho při zásahu rozpůlilo.

*Zatímco Itami s Kurokem zůstali v zadu a čekali na příležitost zachránít zajatce, tak Akashi čekal v korunách stromů. Yinům přístup mu přišel možná až trochu moc sebejistý, ale s tím děsivým množstvím chakry mu věřil i shinoby z Konohy. Když však viděl, jak začaly nepřátelé jednat a jeden z nich se chystal pro fuuton techniku, tak seskočil k Yinovi a ze země vyvolal kamenné zdi, které by ostří bez problémů zastavily.(DOTON: TAJUU DORYUUHEKI)

*Ten se jen usmíval a nic na jejich řeči neříkal. Popravdě si to užíval. Za ta léta si odnesl jedno. Možná to byla jeho povaha, možná to bylo psychikou ninjů z Kirigakure, ale souboje si užíval. Proto mu vždy udělal radost i ten klasický trash-talk před soubojem. Jeden z nich na něj vyběhne a poskládá ruční pečetě, načeš se mezi ním a Yinem vytvoří sloupec vody, který si to následně míří na Yina. Už při skládání pečetí byl Yin připraven jednat a proto nebylo tak těžké po vytvoření Suitonu jen složit pečeť a pomocí specializace na Shunshin no Jutsu se dostat do strany (levé) mimo dosah Suitonu a následného Fuutonu. To, že ten Suiton následně shinobi z Konohy zablokoval bylo jen výhodou. Yin se po přesunutí Shunshinem podíval k Nukeninovi, který na něj vyslal Suiton. Byl od něj takových 25 metrů a následně využil svých trysek (Jōki Bakushin - Gobi), které mu zvýšili pohyb v jedné přímce o 30 bodů (celkem 38) a přemístil se tak docela dost rychle k Nukeninovi s cílem mu napálit v plné síle. Dokonce si ten úder trochu opepřil. Využil své vlastní techniky (Katon: Moeru Hiji), takže mu z lokte vystřelil plamen. Ten docílil toho, že mu přidal +10 do síly a rychlosti (síla: 57, rychlost 18) a ještě si nabil i chakru do pěsti (Funsuiken - Gobi), což mu obalilo ruku v páře a přidalo sílu +30 (celkem síla: 87, rychlost: 18) a zároveň může udeřeného i popálit.*

*NPC:Yin začal používat kombinaci několika technik, které vyústily v to, že se na nukenína řítil černovlásek poměrně velkou rychlostí a ještě větší silou. I samotné síle nemohl nukenín přesně vědět, protože rozhodně nepočítal s faktorem jakým byly posilovací rukovace. Věděl však, že tu ránu dostat nechce, protože by to sakra hodně bolel. Vykouzlilo mu to radost ve tváři a doslova se Yinovi vysmál do obličeje. V poslední moment, se prohodil s nedalekým kusem dřeva, čímž se vyhl útoku.(KAWARIMI NO JUTSU) Mezitím,  co byl v úkrytu za stromem, tak vytvořil  dva vodní klony(​SUITON: MIZU BUNSHIN NO JUTSU) Vodu na klony získal díky předešlé vodní technice, která se po zemi rozlila do všech stran. Poté zpoza stromu vyběhl on a jeden klon. Originál na Yina a klon na Akashiho. Oba jako přes kopírák vystřelí 3vodni střely tak, že druhá a třetí budou reagovat na případné úhybné manévry.(SUITON: TENKYŪ) Zuko, který stále stojí v dáli tak nějak počítal s tím, co jeho společník udělá a v moment kdy přišlo Kawarimi vystřelil z úst větrnou čepel(​FUUTON: KAZEKIRI) Ta je defakto neviditelná a pokud by Yin nebyl pozorný, mohla by ho rozpůlit ve dví.

Akashi by tomu klukovi rád pomohl, jenže ninja z Kirkgakure působil, tak přemotivovaně že ofenzivně připomínal někoho kdo si dal moc vitamínků. Nešlo mu ani to, že použival opravdu zvláštní technily, které nikdy nevidel. Celkově byl ten kluk velice zajímavý, avšak dokud to vycházelo, tak byl spokojený i Akashi, který mezitím z pusy vyplivl velkého golema.(DOTON: GOREMU) Ten tri vodní střely zpracoval jakoby nic a posloužil jako štít. Pak se golem okamžitě rozběhl na pomoc Yinovi.
Itami a Kuroko mezitím usoudili, že pozornost obou nukenínů je zaměstnaná dostatečně a tak Itami vyvolal dvojici loutek Haha to chichi a potichu s nimi došel až k zajatci. Toho loutky odřezali a ta mohutnější z dvojce ho ukryla ve svých útrobách.(​KUROHIGI: SANSHŌUO) jen co se tak stalo, tak jí Itami schoval opět někam do korun stromů. Jelikož byl zajatcův život zajištěn, tak se mohl do boje konečně připojit i Itami a Kuroko.*

*Yin si na zlomek vteřiny všiml úsměvu a už v ten moment počítal, že mu to nevyjde. V momentu nárazu se místo Nukenina objevil špalek dřeva a při Yinově síle nebyl problém ten špalek rozbít, případně ho poslat letět bůh ví jak daleko. Kvůli rychlosti své pěsti a síle, co do toho vložil se protočil na noze, aby ho nevyvedlo z rovnováhy momentum pohybu. Jak se protočil, tak si všiml, že na něj běží 2 Nukeninové, co byli naprosto stejní. Věděl, že buďto jde o Nukenina a klona a nebo o dva klony, ale nevěděl, jaká z těch možností to je. Nicméně složili oba pečetě a vystřelili na jeho a na toho druhého vodní střely. Ty byly opravdu malinké a v té vzdálenosti a rychlosti to nešlo moc poznat, nicméně Yin tušil, že asi nemá moc možností se vyhnout, tak vsadil všechno na jednu kartu. Z celého svého těla vypustil páru. Horkou páru, který byla ještě pod velkým tlakem (Funjinshin - Gobi). Tato pára byla ale dost efektivní na to, že se ty vodní střely vypařily, ještě než se vůbec dostaly k Yinovi. Následující problém byla ta Fuuton technika. Yin se jen podíval na toho druhého Nukenina a viděl ten pohyb hlavy, co se při tom dělá a myslel, že skončil. Moc se zaměřoval na toho prvního, když v tom ho čapl Yotsuba, který byl v 6. bráně (rychlost: 83 a síla: 82). Položil Yina o pár metrů dál a od Yinova zaregistrování Fuutonu neuběhla snad ani vteřina a Yotsuba byl u Nukenina s Fuutonem a kopl mu do hlavy v plné síle a rychlosti. Yotsuba sice nebyl stopař, ale poznal pečetě Nukenina a proto se vydal na pomoc Yinovi.*

*Zuko už začínal zvedat koutky úst, protože věděl, že se jeho Fuutonu chlapec nevyhne, když v tom... Rychlé problesknutí a byl opět v bezpečí.* Aha, tak vás je ještě víc, *řekl Zuko, kterému to nebylo vůbec k chuti. Přišlo další miknutí a nepřítel byl před ním.* Zajímavé, * podotkl nukenín, který naprosto čekal další přímočarý útok. Aby ne, uživatel hachimonu se rozhodl pro otevření hned několika bran a tudíž neměl moc času, než mu tělo vypoví službu. Přišel náraz do hlavy, která se proměnila ve vodu a noha tak projela skrz.(​​SUIKA NO JUTSU: TAIEKI HAISHUTSU) Na nic by po úhybu nečekal a už při úderu začal vyndavat z pouzdra výbušný lístek, který by se jako takový moment překvapení pokusil nalepit Yotsubovi na nohu. Na vše mohl mít sotva vteřinu čas, takže musel jednat jak nejrychleji mohl.
Raizo se rozběhl na Akashiho s kterým se pustil také do souboje v taijutsu na blízko. Rána pěstí... zablokovaná. Okamžitě přišla odpověď stejné ho rázu, které se Raizo bez problému vyhl a z otočky podkopl Akashimu nohu tak, že si ninja z Konohy nedobrovolně klekl. V tu chvíli mu nukenín začal přikládat kunai ke krku a pokusil se mu podříznout hrdlo.

Itami i Kuroko se také konečně dostali do boje. Kuroko si všiml, že se Akashi pustil na souboj na blízko a ještě k tomu proti silnějšímu soupeři. Nemusel být žádným jasnovidcem, aby věděl, jak to dopadne. Vyslal proto svůj stín, který i díky stínu stromů mohl dosáhnout několika desítek metrů.(​KAGEMANE NO JUTSU) Ke spojení s nukenínovým stínem došlo právě v čas, protože mu to zabránilo zabít Akashiho. I tak měl Kuroko o hrstku menší sílu a tak si mohl o nějakém ovládání nechat zdát. Teď se pouze snažil udržet nukenína v nehybné pozici dostatečně dlouho.
Itami po tom, co viděl Yinovi schopnosti trochu zbystřel. Jelikož mu tenkrát připadal na velice podobné úrovni, tak se ani teď nechtěl nechat zahanbit. Navíc z minulosti věděl, že Hozuki parchantí jsou v souboji s Hachimonem jako ryba ve vodě. Musel proto pomoct tomu týpkovi dřív, než nebude schopný stát na svých nohou. Začal štrachat ve vaku na zadku a rozvinul po zemi tři svitky. Ty následně odpečetil a na malou chvilku ho zahalil bílý kouř. Jen co dým ustal, tak měl kolem sebe Karasu, Sanshou, Hiruko a menší loutku z dvojce Haha to Chichi. Ještě než loutky převzal pod kontrolu, tak složil ruční pečetě a vyplivl proti nukenínovi ohnivou kouli.(KATON: ENDAN), aby souboj na chvilku rozdělil. Zatímco Sanshou nechal u sebe jakožto defenzivní štít, tak zbylé tři kusy poslal do boje.* Na tohle musíme vyrukovat s katonem nebo raitone... Možná by jste si s Yinem mohli vyměnit taneční partnery, když má ty divné techniky s horkou párou, *projektiloval Itami pomocí genjutsu svůj hlas k ninjovi z Kiri, aby mu sdělil svojí myslenku. Teď se nukenín sice zvládl vyhybat všem třem loutkám, ale jen těžko se mohl o cokoliv pokusit. Zatím nemohl prohrát a zároveň nemohl podniknout žádný ofenzivní krok.*

*Yotsuba úspěšně zachránil Yina a okamžitě se vrhnul na toho Nukenina. Ten hajzl byl z klanu Hozuki a tak ten kop na hlavu proletěl skrz naskrz, ale to Yotsubu nijak neodrovnalo. Co by to byl na shinobiho, kdyby jediné, co bylo potřeba, aby ho vyvedlo z rovnováhy, byl jeden kop. Ten naopak využil momenta svého pohybu a protočí se kolem vlastní osy a vlastě tak vymění nohy, na kterých stojí, takže Nukenin neměl šanci nalepit na něj lístek. Pokud ho chtěl nalepit na nohu, která kopala, ta byla moc vysoko a moc rychlá na to a pokud na nohu, která stála na zemi, tak ta teď byla také v pohybu, což mu to nalepení výrazně zhoršilo. Navíc, když teď musel čelit dalšímu útoku. Yotsuba, ten byl totiž tak rychlý, že už útočil, než jen mohli ostatní zaznamenat, co se děje. Začal Nukenina zasypávat sérií úderů, které byly tak rychlé, že zapalovaly okolní vzduch. Na Nukenina tak tedy začal dopadat plamen a to nemusel Yotsuba použít žádnou chakru. Navíc, plamen je pro klan Hozuki jeden z největších nepřátel. Pak si ale všiml Katonu, který na ně letěl a tak odtamtud zmizel pryč. Doufal, že alespoň toho Nukenina zdržel natolik dostatečně, aby ho ten Katon trefil. Yotsuba se pak podíval po bojišti. Spatřil druhou potyčku a věděl, že Hozuki parchant není pro něj úplně ideál, tak se rozhodl se vyměnit. VYužil své obrovské rychlosti a momentu překvapení a toho, že byl Nukenin držen stínem. Navíc, své Kawarimi už Nukenin vyplítval. Velice rychle (plnou rychlostí: 83) se objevil za ním a ladným, ale ničivým kopnutím mu to mířil přímo na hlavu (​KONGŌRIKI SENPŪ - Hachimon). Pokud by trefil, tento útok by způsobil odhození o několik metrů a proražení lebky. Yin, ten mezitím vyčkával a sledoval toho Nukenina z klanu Hozuki, jak to s ním dopadlo. Byl připraven se k němu kdykoliv dostat pomocí trysek (Jōki Bakushin - Gobi) a v bezprostřední blízkosti u něj aktivovat páru z celého těla (Funjinshin - Gobi), která by ho měla odhodit dozadu o 10 metrů a ošklivě ho popálit. Viděl, jak se proměnil na vodu před chvílí a věděl, že jeho pára je horká, tak myslel, že by to možná mohlo fungovat víc, než úder, když byl dokonce i Yotsubův "vykrytý".*

Zuko stále úspěsně uhybal. Tedy tak, že byl stále živý a ač ho zapálený vzduch lehce popaloval, tak to nebyl dostatečný žár na to, aby ho to zkolilo. Problém přišel v moment, kdy přišel Yin. Před párou už totiž nebylo možnosti úhybu a když se zhmotnil, tak ani nestihl utéct. Loutky ho zkrátka probodaly ze všech stran. I když to na první pohled Itami nečekal, tak i jeho loutky začaly hořet nebo spíše byly ohořelé.* ,,Takový práce a nového laku s opravováním designu," * Itamiho vnitřní já začalo být maličko zoufalé z toho množství práce, která ho bude čekat.
Raizo se silou přetahoval s Kurokovým stínem a vyhrál. Přetrhl ho právě v čas, když spatřil, jak nepřítel s Hachimonem začíná zaměrovat nový cíl. Teď přišel čas na jeho trumf v rukávu. V moment, kdy mu měl ninja z Kiri ukopnout hlavu, tak se jeho tělo rozpadlo na vodu. Ne proto, že by byl Hozuki, ale proto, že se prohodil s vodním klonem, kterého nechal schovaného za stromem. Následně se v této skrýši transformuje do osmihlavého draka(YAMATA NO JUTSU)*

*Yin společně s Itamim ze zálohy úspěšně zneškodnili prvního Nukenina a Yinovi se upřímně ulevilo. Ten jeho Fuuton, před kterým ho zachránil Yotsuba byl dost nepříjemný...musí přijít na způsob, kdy ho tenhle neviditelný a i velmi nebezpečný Fuuton nebude tolik trápit. Yotsuba, ten skončil u Nukenina a když zasáhl, zase z toho měl akorát tak mokrou botu.* Kurva už ale... *Odvrkl si Yotsuba, protože už ho to poměrně sralo. Následně se kousek od nich Nukenin přeměnil na obrovského hada s několika hlavami. Zrušil proto Hachimon. Už tak mu to dávalo docela zabrat na tělo a s tímhle v Hachimonu tolik bojovat nechtěl. Měl pocit, že technikami udělá líp. Zrušil proto Hachimon a vytvořil si od sebe stínového klona. Oba začali skládat pečetě. Yotsuba originál nechal ze stran na hada vyletěl 2 veliké kamenné stěny, s cílem ho rozmáčknout, i když spíš počítal jen se zdržením na místě (DOTON: SANDO NO JUTSU) a jeho klon ve stejný moment aktivoval techniku, kdy se pod hadem vytvořila bažina, která by mu měla stěžit se bránit těm zdem (DOTON: YOMI NUMA). Doufal, že tím vytvoří alespoň nějaké okno pro ostatní na nějaký pořádný útok. Yin, ten toho moc v repertoáru neměl a tak teď spíš působil jako záloha, kdyby se cokoliv stalo.*