Země Ohně

*Kolem velkého hada začaly stoupat zdi. Raizo tuto techniku znal moc dobře a tak se pokusil přesunou mimo její dosah. To mu bylo ale znemožněno bahnem a tak z každé strany narazily dvě hlavy obrovskou silou do približující se zdi, čímž zeď jednak velmi poničily a především zastavily. Z jedné hlavy vylezl i samotný Raizo a opět z pusy vystřelil malé projektily ze Suitonu směrem k Yotsubovi. I když byl sám, tam se cítil velice sebevědomě, když v tom najednou... Z ramene mu z ničeho ni vylezl velký brouk, který si razil cestu skrze kůži ven. Další takový vylezl z břicha a tak to bylo i u samotného hada, kterého začalo rozežírat několik brouků zevnitř.(KIDAICHŪ)* Kdy se to do mě dostalo!? * podivil se nukenín a v hlavě mu probleskla odpověď. Bylo to předně v moment, kdy držel Akashimu nůž u krku. Následovalo už jen par sekund, než se celý had zkácel k zemi mrtvý.* Tak to bylo něco, * oprášil se Akashi, když si stoupal na nohy vedle Yotsuby.* Dobrá práce, * zazubil se Itami na Yina. Jenže pak mu sjel pohled na druhého shinobyho z Kirigakure.* Jsi nějaký... v pořádku, *začal ho nechápavě zkoumat. Když jeho sestra používala hachimon v intenzivní míře, tak málokdy pak dokázala vůbec stát. Kuroko se zatím rozhodl vytáhnout osobu z loutky, když si samotný boj až tak neužil.*

*Už tak tak to začínalo vypadat, že se had dostane pryč, i napříč tomu, že ho dostala ta zeď hlavně díky bahnu. Už se Yotsuba připravoval k dalšímu útoku, když v tom z hada vylezli ti brouci. Netrvalo dlouho a dalo se poměrně s jistotou říci, že je po souboji a že oba Nukeninové jsou ze hry. Yotsuba, ten zrušil klona a povzdechl si, pak si všiml Itamiho, jak na něj kouká. Ať si Itami myslel, co chtěl, tak Yotsuba byl pochroumaný. To, že Hachimon způsobuje na tělo velkou zátěž je pravda, ale dnes toho moc nedělal. A ani ho neměl moc dlouho. Ale i napříč tomu měl pár natržených svalů, jen prostě nedával najevo bolest. Nic Itamimu teda neřekl, ale jeho pohled mluvil za vše. Na koho čumíš? Prostě si nemohl pomoct, ale měl takový postoj k lidem z Konohy. Yotsuba se pak sesbíral a šel k Yinovi.* Vezmeme nějaké důkazy, že jsme je sundali a odejdeme. *Důkazy myslel, že si vezmou jejich těla. Yotsuba ovládal i Fuinjutsu a tak těla zapečetil do svitků. Jejich cílem totiž byli jen Nukeninové. Hlavní cíl Ninjů z Konohy byli rukojmí, takže ti své důkazy o splnění mají také.* Díky. Ti brouci, to je vaše práce hádám. *Ukázal Yin směrem na toho obrovského hada.*

*Nojo, to je taková moje specialitka, *odpověděl Akashi, který se také koukl na brouky jak dožívají mrtvého hada.* Když mají potravu, tak rostou velice rychle. Následně uloží své zásoby do tuků a pak se zahrabou do země, kde se případně rozmnoží a zemřou. Je to rychlý cyklus a samotný druh je téměř vzácnost potkat v přírodě. Naštěstí mám většinu brouků u sebe, *vysvětlil Aburame z Konohy celkem rozsáhle, i když to nejspíše nikoho po první větě nezajímalo.* Nojo... Není radno podcenit žádného protivníka. Ani když je z Listové, *doplnil ho Kuroko a podíval směrem k Yotsubovi, aby mu naznačil, že shoby ze země Ohně nejsou žádná ořezávátka.* Dobrá tedy. Rádi jsme spolupracovali. Byla to pro nás tři důležitá mise a tak jsme rádi, že je za námi, * přitáhl si Itami k sobě loutky a opět je zapečetil do svitků.* Asi můžeme vyrazit, ať feduální pán nečeká, *koukl po Akashim a Kurokovi. Nazávěr opět přišel k Yinovi a jeho kolegovi s nataženou rukou.*

*Yin vše poslouchal. Moc dobře věděl, že informace jsou jednou z nejcennějších věcí, které může jako shinobi mít. Přeci jen znát výhody, nevýhody, případně podrobný popis nějaké techniky nebo něčeho, jako byli ti brouci, se mohlo v budoucnosti hodit. Ať už na přátelské, či nepřátelské straně. Akashi se na připomínku ninji z Konohy ohledně podceňování jen mírně pousmál a nijak nereagoval. Následně k nim přišel Itami, který si chtěl podat ruku. Yotsuba...ten jako klasicky úplně stejně jako na začátku mise jeho nabídku naprosto odignoroval a Yin, ten to ale přijal. Potřásl si s ním rukou a mírně se pousmál.* Díky za spolupráci, díky tomu můžou jít obě skupinky domů dřív. *Řekl a Itamimu a pak se podíval na Yotsubu, aby nebyl tolik nasraný, že musel spolupracovat s někým z Konohy a bral to alespoň z tohoto úhlu pohledu. Takto se nakonec rozloučili a Yin s Yotsubou se vydali směrem ke Kiri, kde nakonec podali hlášení, odevzdali hlavy Nukeninů a vyzvedli si doměnu.*

*Yotsuba mu ruku opět nepodal a tak Itami pochopil, že se od začátku mise nic nezměnilo. Byla to škoda, protože nikdo z nich nepodal vůbec špatný výkon. Na druhou stranu mu udělal radost Yin, který mu rukou potřásl a tak mu i Itami oplatil úsměv. Bylo hezké vidět, kam ze za ty roky posunul. Dokonce byl natolik unikátní, že používal jutsu, která Itami nikdy neviděl. Ohledně množství chakry měl také svojí teorii. V minulosti se s tímto setkal u Sasumi, takže tam hledal jistou podobnost. Víc to ale nerozebíral a tak počkali, až shinoby z Kirigakure vyrazí na cestu a pak i oni zamířili na několikadenní pouť do sídla feduálního pána.
    Dopadli na zem u vchodové brány do majestátního sídla. Velkou bránu se znakem země Ohně hlídala početná stráž.* Jsme tu kvůli misi, * ohlásil modrovlásek téměř okamžitě a hodil po jednom z těch chlapů svitek se zadáním mise, který sloužil jako taková propustka dovnitř. Rodinný příslušník mezitím seskočil Akashimu ze zad a zařadil se vedle Itamiho, který skupinku vedl.* V pořádku. Můžete dál, * odpověděl žoldák v plátovaném brněni a brána za ním se začala pomalu otvírat. Další se stráže jim ukázal, aby ho následovali. I přes to, že byli ohlášení, tak šli uprostřed pomyslného odelníku, jehož stěny ohraničovala místní ochranka.* Zdravím! Tak jste to dokázali chrabří shinoby z Konohy! Teda Itami... No býval jsi větší fešák, když jsem tě viděl naposledy, *přišel až k nim a s úsměvem od ucha k uchu pobouchal Itamimu za rameno.* Děkuji Vám chlapci, že jste mi ho donesli. Víte, taková ztráta by mě mrzela, * objal svého synovce a vzdal hold třem mužům, stojícím s rukama spojenýma za zády.* Vy dva můžete jít. Venku vám moji muži donesou nějaké to vyrovnání. Nebojte se říct si o co potřebujete. Jsem vašim dlužníkem, takže jako doma. Itami, ty tu ještě zůstan osamotě, * chtěl si ještě zvlášť promluvit s modrovláskem a tak dal dostatečný důraz na slovo "osamotě".* Víš Itami. Na tuhle misi jsem si tě po minule přímo vyžádal. Věděl jsem, že mému klukovo dopřeješ jen to nejlepší ošetření. Jsem rád, že se našel někdo další stejně spolehlivý jako Maiy Kaizo nebo tvá sestra, * koukl se Itamimu upřímně do očí až se z toho komplimentu musel shinoby trochu začervenat.* No víte... já jim nesahám ani po kotníky, * odpověděl lehce skeptický, přičemž se musel poškrábat na zátylku.* Notak! Buď trochu chlap! * bouchl mu feduál do druhého ramene a tak už jen chybělo, aby na ně skočil a nasadil Itamiho do kravaty.* Odměna na tebe také čeká venku. Měj se hezky a bezproblémovou cestu do Konohy, * řekl na závěr, mávl na lékaře z klanu Dokusei a opět si šel sednout do svého lóže.*

Dango filler - život lovce
*Skupině banditů se pod velením rostoucího chlapce, jenž utekl před lety z Kumogakure dařilo každým dnem víc a víc. Žlodácké zakázky se množily a jejich náročnost stoupala, stejně jako hodnota odměn za následné splnění. Zákazníci se do této vesničky sjížděli již z okolí několika málo kilometrů, jelikož si zde mladičký Dango vybudoval svůj vlastní monopol. Stejně tak se tu dařilo i místním podnikům, jejichž tržby s přibývající nárůstem zákazníků stoupaly. No a ta dokola omílaná hospoda, sloužící jako místo, kde se uzavírají smlouvy? Její majitel před několika měsíci zemřel na neštovice a podnik připadl maličké hostinské. Od té ho následně Dango koupil a udělal z něho svůj. Nekonaly se žádné velké změny, až na zařízení pár pokojů v podkroví. Většina byla jen investice do budoucna... tedy až na jeden. Ten připadl právě dívence, jenž tu obsluhovala. Byl z nich největší, nejlépe vybavený a častokrát se stávalo, že se v něm Dango zastavil na prožití společné noci. Ano, byl stále mladý a téměř o deset let mladší, než jeho společnice, ovšem díky náročné minulosti vyspěl o to rychleji.
Jeden den ráno, když se probral právě ve zmiňovaném pokoji vedle spící dívenky, vstal z postele a ve spodním přádle došel k oknu. Protáhl se a promnul si oči, zatímco sledoval les v dáli. Z toho zrovna stoupal tajemný černý kouř.* ,,Vždyť to je u tábora," * pomyslel si v okamžiku. Rozhodně to nevěstilo nic dobrého a tak se stále zahleděný skrze sklo začal oblékat. Variant bylo hned několik vcetně té, že ty jeho ňoumové podpálili večer les. Ač by z toho nebyl nadšený, v duchu v tuto možnost doufal ze všeho nejvíce. Byla totiž stále několikanásobně lepší než zbytek. Když se konečně oblékl, tak poplácal spící dívenku po zadku, přičemž následně zmizel. Rozběhl se skrze lest až k doutnajícímu místu. Jen co dorazil do cíle, vyplnily se jeho nejhorší obavy. Už ze vzdálenosti několika desítek metrů šly vidět polámané větve a ohořelé stromy od katonu. V samotném táboře leželo několik zakrvácených těl banditů. Druhá polovina byla zavalena v sutinách přístřeší, kde žili.* Sakra! * zůstal hošík stát jak přikovaný. S rozbušeným srdcem si projížděl jednotlivé obličeje svých svěřenců a odškrtával je v nějakém pomyslném seznamu uvnitř své hlavy. Ten se po následném pátrání naprosto zaplnil. Bylo jasné, že nikdo nepřežil.* To musel být další lovec, * uvažoval nad celým scénářem. Podle použitých technik a míry způsobených škod si uměl domyslet, že by někdo tak silný po pouhých banditách něšel. Musel to být shinoby z Kumogakure a pokud nenašel co hledal, bude někde poblíž.* ,,Mám někoho takového vůbec šanci porazit sám?" * zeptal se sám sebe a rozhodně v to neměl moc velkou důvěru. Za normálních okolností by těla kamarádů zakopal a plnohodnotně pohřbil. Ovšem nebyl čas. Pokud byl ten ninja stopař, mohl kdykoliv zachytit jeho chakru. Ta byla navíc zbarvena o temnou díky Kekkei Genkai a tak nešlo otálet na místě, pokud se nechtěl shledat v pelke se svými přáteli. Aniž by se vrátil do vesničky a řekl něco své kamarádce, vyrazil lesem na východ.* Byla kokotina zůstávat dlouho na jednom místě. Zvlášť když jsme nebyli víc krytý, * proklínal se v duchu, že ho něco tak banálního nenapadlo. Bohužel na takové věci neměl hlavu. Uvědomoval si, že myšlením není dost obdařený k tomu, aby vedl lidi a že od úplných počátků jeho velení byla skupinka odsouzena k záhubě. Po pár dnech dorazil až do země Ohně s velkou vesnicí skrytou v Listí. Za tu dobu měl dost času na to, aby si promyslel další kroky a ty ke Konoze rozhodně nevedly. Při cestě skrze koruny stromů však našel loveckou chatku. Zastavil se a několik minut jen dřevěné obydlí sledoval. Pak se začal přikrádat blíž. Pomalu došel až k oknu a opatrně nahlédl dovnitř. Nikoho tam neviděl. Všude jen vycpaná zvěř a desítky trofejí. Zkusil proto kliku. Dveře se začaly pomalu otevřirat a ozval se dlouhý skřípavý tón. Pokrčený prošel skrze předsíňku až do obývacího pokoje. Tam stál právě onen lovec, který tu žil. Oproti Dangovi sice působil staře, ovšem nemohlo mu být více než 50let. Zrovna připevňoval poličku na stěnu a tak neměl o vetřelci ani tucha. Dango se tak pomalu přikrádal až k němu s úmyslem rychlého tahu na bránu. V tom se ovšem začal jeho cíl otáčet. Ve spěchu se tak tak nukenín stihl připlácnou za křeslo.z poza opěradla mu vykoukla pouze hlavička s bělavými vlásky sledujíce, jak muž odkládá kladívko na krb kousek vedle a odchází kolem gauče směrem, odkud přisel právě ex ninja z Kumogakure. Ten pohotově začal oblézat gauč z druhé strany a tak zachoval svojí utajenost. Zároveň se dostal lovci opět do zad. Rychle popadl kladívko z krbu a ovládanými obvazy podtrhl muži nohy. Hned jak dopadla jeho obět na zem, tak jí doslova skočil na ty záda a s rázným rozpřahem udeřil může do hlavy. Cítil a slyšel, že lebku prorazil, ovšem ten lovec se stále hýbal a začal klást odpor. Následovala proto další a ještě jedna dřív, než by mu začínala hlava otékat a její rozdrcení by tak bylo ještě obtížnější. Stihl však může usmrtit v čas. Ze zdi okamžitě srhnul hlavu mohutného kance a otrhl jí z rámu. Nasledně jí silou narazil lovci na hlavu tak, že ani nevadilo, že je vycpaná. Nechtěl, aby mu krev vytékající z hlavy mrtvoly zašpinila podlahu v nové chatce. Pak chytl prasomuže za nohu a ruku a táhl ho ve, kde ho pohodil několik metrů od bydliště. Nechtěl, aby mu tam hnijící maso smrdělo. Zbytek práce přenechal lyškám, které se na lovce jistě rádi dojdou večer podívat.
Následovalo několikadenní zásobování a trénink s lovcovým lukem. Dango moc dobře věděl, že nejlepší možnost, jak se teď skrýt bude nedělat problémy a zakázky. Zároveň se rozhodl pro maximální znegování přítomnosti své nabarvené chakry tím, že jí na určitou dobu přestane úplně používat. Nevěděl, zda to bude fungovat, ovšem každá jiskra naděje k přežití byla to nejcennější, co právě měl. Život obyčejného lovce právě započal.*

994slov
Konec RPG

Dango filler - smlouva s vlky
*Několik dní v novém bydlení bylo opravdu krušných. Změna života bez chakry a odkázání se opět jen sama na sebe bylo náročně jak fyzicky, tak především psychicky. Když už měl Dango naději v to, že našel správou cestu, tak se vše rozpadlo na prach. Budování rodinného zázemí a nalezení kruhu přátel... vše bylo vniveč. Ano, nebyl na tom nejhůře po financí strance, ale k čemu mu to v opuštěném lese bylo? Nemohl si koupit jidlo, ženy a nebo přátele. Nemohl mezi lidi, protože věděl, že ho může kdokoliv udat. Ovšem vše má i něco pozitivního.  Uprostřed divočiny rostly jeho znalosti přírody, kdy zvuky či stopy zvířat začínal rozpoznávat perfektně. Zároveň se naučil ohánět s obyčejnými loveckými noži či dřevěnými luky a abstinenčí příznaky kvůli neužívání halucinogeních jedů a zvýkání listů, nahradil pojídáním hub z lovcovi knihy způsobující obdobné účinky.
 Jednoho dne, když byl vedle domku a stahoval kůži z drobné srnky, uslyšel hlasy.* Huh, * zamrkal a rozhlédl se kolem sebe. K chatce se blížila stařena a nějaký pán středního věku. Okamžitě proto přestal, otočil si zakrvácený nůž čepelí podél ruky a v henge transformaci v převleku za lovce šel příchoží hosty přivítat.* Ahoj Sakumo, máš chvíli? * zeptala se žena roztřeseným hlasem, když došla k přestrojenému Dangovi. Ten jí okamžitě oplatil pozdrav, přičemž se pokoušel barvit tón hlasu do co nejhlubší tóniny.* Máme v posledních dnech velký problém. Před pár týdny se objevil v okolí velký vlk připomínající bájné Lycany. Začal útočit na stáda místních farmářů a nejen to, dokonce začal lovit lidi. Jsi jediný koho znám, kdo by to mohl vyřešit, * začala vyprávět o důvodu, proč sem přišla.* Místní? * zarazil jí nepravý lovec. Co tu Dango žil, nepotkal v těchto lesích ani živáčka natož vesničku.* Několik kilometrů odtud je vesnice. Nevzpomínáš si? Vždyť jsi tam jezdil obchodovat z kůží a za mnou, * zamrkala stařena překvapeně. Pak se jí však objevil lehce pobouřený výraz.* z tebe už se taky koukám pomalu stává dědek natvrdlej!* Zatímco ho vrásčitá gertrůda peskovala, tak Dangovi jen sjela po čele pomyslná kapička potu. Nejradši by jí tu podřizl a hodil k ostatkům toho lovce, ovšem ten příběh začínal působit pomerně zajímavě.* Tohle je pan starosta kdyby jsi taky zapomněl. V případě, že toho vlka ulovíš, tak pro tebe má nějakou tu odměnu a samozřejmě i kšefty ohledně prodeje kůže, * pokračovala dál a nepouštěla ani jednoho z pánů ke slovu. Starosta jen pokynul, načež Dango udělal to samé.* Dobrá, kouknu na to. Teď už ale musím jít, než mi na to maso vzadu začnou sedat mouchy a klást tam vajíčka. Nashle, * pousmál se na ně lehce příjemně a záhy je začal vyhánět k odchodu. Nevěděl, jak dlouho jeho Henge ještě vydrží a nemínil to pokoušet. Rychle se proto odebral za růh chaty, kde počkal, až dvojce zmizí na několika kilometrovou cestu zpět domu do vesnice.
 Další den se Dango začal připravovat na výpravu. Oblékl se celý do kožešin, které používal jako maskované oblečení, kryjící jeho pach. Přez záda si hodil toulec se šípy a samozřejmě i dlouhý dřevěný luk. Pak se vydal směrm, kterým minulý den odešla dvojce zákazníků. Ač se tomu snažil vyhýbat, tak si ho žoldácké zakázky opět našly. Byla to skutecně dálka a pořádný kus cesty, než došel až na dohled zmiňované vesnicky. Kolem byly vidět velké ohrady a pastviny s ovcemi a kravami. Tato vesnice zkrátka těžila z výborné a úrodné polohy, kdy skrze ní protékal potok. Zřejmě se to vyplatilo. Na úplné první pohled na stavbách člověk nenašel jedinou známku chudoby.  Dango ovšem neměl v plánu chodit mezi lidi, aby se neprozrazil. Zůstal u jedné ze vzdálenějších ohrad ohnané dřevěným plotem držící akátové kůli. O jeden se proto opřel, sundal si luk a položil ho na svůj klín. Sledujíce přirodu pak už jen vyčkával na signál. Prohnala se první noc a žadný nepřišel. Přišla druhá a stále se nic nedělo.* ,,Pokud mluvili pravdu, tak to zvíře dostane brzy hlad a příjde," * pomyslel si chlapec s přicházejícím ránem. Přes den si dal šlofík, pojedl a následnou noc byl opět ve střehu. Vyšel měsíc, který mu to celé usnadňoval. Stále se nic nedělo, když v tom zvuky cvrčků přerušilo hlasité vytí.* Loučí se... Není tu sám, * identifikoval nukenín onen specifický zvuk. Rozhodně byl vlka a tak vytáhl z toulce šíp a volně ho položil na tětivu. Zhruba o půlnoci v dáli spatřil pohyb. Přemístil se do pokleku a uchopil do jedné ruky luk. Druhou si přitlačil konec šípu k lanku zachycenému na obou dřevěných koncích. V klidu a nebývalé troělivosti, kterou získal také v lese, sledoval ono čtyřnohé zvíře, jak se plíží k němu a hledá díru v ohradě.* ,,Je vážně enormně velký a beze sporu chytrý. Jde po jednom z odloučených kusů od stáda," * přemítal si snědý hoch v duchu a začal natahovat luk ke střele. Když byl tvor dost blízko, vystřelil. Zasáhl mu přímo hruď a nejspíše by z toho byl i vitální orgán. Kdyby však nebyl ten tvor tak moc urostlý. Kůže hrot nepropustila dostatečně hluboko.* Do číči, * zaklel mladík, když se zvíře dalo na útěk. Jako spravný lovec ho rozhodně neměl v plánu nechat utéct a tak začal se stopováním. Ať už šlo o kapky krve na zemi či listech nebo kusy srsti na polámaných větvičkách. Tenhle tvor mu ani náhodou neuteče! S vědomím, že by mohlo jít o samici s mladými našlapoval rychla ale opatrně, připravený na souboj s větším množstvím kusů. Pak konečně dostihl zadýchaného savce zbarveného do hněda, jak stojí nedaleko hustých křáčí a nemíní pokračovat v ústupu.* Tak pojď, * vyzval ho Dango k tanci a namířil na něho luk. Vlk se proti němu přímo rozběhl. Šíp vyletěl, ale vedle. Nukenín začal rychle sahat do toulce pro druhý, jenže to už ho vlk povalil na zem. Byl těžký. Rozhodně víc, než Dangouš a tak šance na shození nebyla úplně velká.* ,,Musím něco udělat. Musím to použít," * problesklo mu v hlavě, když se mu do oblečení z kůže zaryly ostré drápy. Dlaní namířil proti vlkovi a vyslal vlnu z Meitonu. Ozvalo se zakňučení jak tvor odlétl do vzdáleného křoví. Lovec na nic nečekal, vyndal nůž z pouzdra a rozběhl se za kořistí, aby jí zasadil poslední úder. Když však odhrnul křoví, tak spatřil nejen hnědého vlka. Byl tam ještě druhý s roztrhlým hřbetem, který se kryl za tím kaštanovým.* Aha, tak proto. Ty jsi samec a lovíš pro svojí raněnou družku, * zastavil se Dango, když mu v tu chvíli okamžitě všechno docvaklo.* Nejsi tak blbý kluku. Místní nás začli lovit a já jí musím chránit něž se bude opět schopná lovu, * promluvil onen vlk, načež Dango jen vykulil oči.* Ty mluvíš? * zakoktal, ale odpověď nedostal. Koneckonců na ní znal odpověď sám.* Když jí necháš být, tak přestanu lovit u vesnice. To ti slibuju, * dodal vlk a čumákem začal uklidňovat svojí nápadnici.* Tady to bude chtít vic než jen čas. Musíte ke mně, * zamumlal žoldák zamyšleně při pohledu na hnisající zranění. Tak nějak tušil, že pokud ten vlk mluví, tak bude mít inteligenci na dost vysoké úrovni. Možná i na vyšší, než on sám. Vlčici uchopil do náruče a i když měla dobrých 50kilo, tak jí odnesl k sobě do chatky, zatímco je velký vlk doprovázel. Tam pak namýchal vlčici omamný pokrm, aby jí mohl následně ošetřit a vyčistit ránu. I když tím překvapil i sám sebe, začal se postupně věnovat lékařství a bylinkářství. Zaprvé si chtěl ošetřit své rány utržené při lovu a za druhé chtěl vědět jaké mají rostliny účinky, aby je mohl následně konzumovat a užívat si následné stavy. Když byla věciče ošetřená, tak oboum vytvořil uprostřed obýváku velký a hunátý pelech.
 Uběhly dva měsíce a zranění skoro zmizela. Dango byl pod dohodou s vlkem nucen lovit pro tři hladové krky, ovšem, při těchto výprávách měl kaštanového vlka při svém boku jako schopného pomocníka, který se ve jménu lásky spojil s dítětem žijícím uprostřed lesa. Za tu dobu si s ním vybudoval určité pouto a důvěru, kdy je začal mladíček brát jako své přátele.* Dango. Je čas, * řekl mohutný vlk z ničeho nic, když se oba vraceli z každodenního lovu.* Na co čas? * otočil k němu lovec hlavu.* Čas jí dál. Nemůžeme u tebe žít věcně a tak bych ti rád řekl pár věcí. Jmenuji se Osamu a jsem jeden ze zástupců Kuchyiose. Jak jsem řekl na uplném začatku. Naše dohoda platí a já nechám vesnici na pokoji. Zároveň bych ti chtěl za tvojí ochotu něco dát, * začal dlouze povídat, což u něho nebylo úplně zvykem. Následně se naježil a prohnul svůj hřbet. Ozval se dávivý ton, jako když kočka zvrací chlupy. Z jeho úst v ten moment vyjel malý svitek, který se následně lehce zvětšil.* Rozviň ho, * přikázal mladíkovi. Dango vzal onen pergamen a otevřel ho. V ten moment uviděl několik kolonek a obtisků polštářků na prstech.* A teď se podepiš. Budeš mě moci kdykoliv vyvolat. Zachránil si to, co je mi nejmilejší a tak já budu navždy při tvém boku, když to bude nejvíce potřeba, * dovysvětlil zbytek detailů ohledně podepsání smlouvy s Vlky.* No dobře, * pokrčil Dango rameny, kousl se do všech prsů, protože ho nenapadlo, že se stačí kousnout pouze do jednoho a pak zvěčnil svůj podpis na svitek. Dvojce se po tomto otevřeném rozhovoru opět vrátila do chatky kde Osamu pobídl svojí družku a společně pak opustili Dangovo obydlí. Rozhodli se vydat daleko z těchto míst, kde budou moci společně založit rodinu. Mladík pak ještě několik minut sledoval prázdný les, směrem kterým se dvojce vydala. Byl smutný. Opět si našel přátele a vlastně i takovou rodinu. Jenže teď... zůstal zase sám.*

1633slov
Konec RPG

Lov Bestií (eventové RPG)
*Časy se poslední dny změnily. Celý svět se obrátil vzhůru nohama a vůbec nikdo netušil, co by mohlo být dál. To samé by si mohl říct i Dango. Přeci jen přežití z kůže nukenína muselo být o mnoho náročnější no ne? Pravda byla ale taková, že to mladíka moc netankovalo. Ba naopak... Žoldáckých zákázek přibylo o dvojnasobek. Všichni chtěli krev z bestií a jedním z případů byl i tento.
*Takže co přesně na to bude potřeba? * zeptal se Dango zamyšleně, když mluvil se svým zákazníkem. Bylo brzo ráno a oni seděli v poloprázdné hospodě. Kousek od nich spal na lavici nějaký muž. Měl na sobě triko pokryté několika fleky od alkoholu. Rozhodně ale nepůsobil, že by se chystal vstát.* Je potřeba získat pět dávek krve z bestií. Podle všeho nás mají chránit od proměny. Budeš však potřebovat toto, * odvětil tajemný muž v podlouhlém kabátu, který jen tak tak nevláčel po zemi a nevytíral ním zasviněnou podlahu. Zahrabal pod šedou látkou a vytáhl extraktor.* Když úkol splníš, tak ti ho nechám v rámci odměny, * dodal a položil přístroj před mladíčka. Ten to odkýval a víc se nezdržoval. Dal extraktor do ninja pouzdra a vyrazil na lov.
Už druhý den marně hledal svůj cíl. Bestie jako naschvál nikde, zrovna když je člověk nejvíce potřeboval. Procházel hustým lesem v Zemi Ohně a zaslechl praskání popadaných větví.* ,,Žeby?!" * zamrkal a dal se do pozoru. Vyskočil na kmen jednoho vysokého stromu, vyběhl nahoru a v deseti metrech od zamě odskočil od kůry a rukama pevně chytl silnou větev na kterou se zavěsil. Zatl paže a vyhoupl se nahoru. Sledoval, co se k němu blíží. Hlasité dýchání, sliny od pusy a zvláštní vrčení. Musely to být bestie! Byly akorát tři... ne čtyři! Věděl, jak rychlé a silné jsou. On měl výhodu momentu překvapení, jelikož bestie koukali jen po tom, co by mohly ulovit. Nic jiného je nezajímalo. Pokud by udělal chybu, byl by jedním z nich. Odměna byla ale až moc lákavá a byl to popis jeho práce. Rozhodně se ale nebál. Fyzicky jim stačit nemohl a to ani kdyby byl proti jednomu. Musel na to proto chytře. ANO! Řekl jsem to! Dango.. použil.. hlavu! Natáhl před sebe ruku a z ní vyslal bleskový proud ten kousíček před nimi rozvětvil na čtyři menší a paralizoval bestie pod ním. Rychle seskočil na zem a rychlými švihnutími paží vyslal několik "bleskových shurikenů," kterými připravil bestie o hlavu. Tedy jen tři. Ta čtvrtá se díky nezpoutanosti dostala z paralízy a rozběhla se na Danga. Ten na nic nečekal, dal obě ruce před sebe a vyslal ohromně silnou vlnu z temné chakry, která prohodila bestii skrze dva stromy za ní, jenž se jí připletly do cesty. O třetí se pak zastavila. Břicho měla probodlé metrovou třískou a mrskala sebou přišpandlená ke stromu. Mladík vyráhl z pouzdra své pero a jako šipku ho rychle hodil po nepříteli. Špičatá rukojeť provrtala bestii hlavu, až vykoukla z druhé strany. Nebylo však na místě uspokojit se vítězstvím. Brzy mohly přijít další a tak rychle vyndal extraktor a začal plnit ampulky krví. 4bestie - 8ampulek. Vyšlo to krásně. Ještě téhož dne zamířil do smluvené hospody oslavit splnění těžkého úkolu. Když dorazil do teplé, vůní piva nasáklé krčmy, muže tu nikde nespatřil.* ,,Zřejmě přijde opět v ranních hodinách," * pomyslel si. Objednal si zde nocleh a čekání na večer mezitím krátil pivem, muzikou a doutníčky. Celé to zakončil u desátého půllitru, dvojnásobku vykouřeného tabáku a s nějakou kurvou na klíně.* Tak ja jdu chrápat, * zvedl se i s ní, poplácal jí po zadku a po schodech vylezl do pokoje.
* Zase se to zvrtlo, * mžoural si ráno rozespalé oči, do kterých mu lezly bílé dredy. V puse cítil hořkost a hlava mu třeštila bolestí. Vylezl z postele, ani se neobtěžoval s oblékáním a v trenkách zamířil dolu. Zákazník tam na něho už dávno čekal.* No dobrej! Koukám, že se tu včera slavilo, * pousmál se záhadný muž.* Maličko. * Dostala se mu rychlá odpověď jelikož se Dangovi začalo trochu natahovat. Nechodil moc kolem horké kaše, aby mohl co nejrychleji zpět do postele. Vyndal pět ampulek s krví a dal je na stůl. Zbylé přebytečné tři si nechal pro sebe.* Dobrá práce kluku, * vykulil muž oči nadšením. Jeho existence byla zachráněná. Pro teď. Ze svého pláště vytáhl pytlík s Ryo.* 150Ryo a extraktor k tomu. Jak jsem slíbil. Můžeš si to přepočítat. * Ihned shrábl krev ze stolku, aby si to náhodou žoldák nerozmyslel.* Není potřeba. Vím, že by jsi nelhal. Přeci by ses odtud rád dostal živý. * Dostalo se mu úsměvu se žlutými zoubky zbarvenými žvýkacím tabákem. Syn bývalé Raikage pak sevřel pytlík s penězi a za doprovodu vrzání dřeva odešel po schodech zpět do postele.*

(+800slov)
Konec RPG

*Dopadla na zem kousek od hranic země Ohně. Tohle už je v podstatě válečná zóna. Chce projít zemí ohně a zjistit, jak to alespoň tady vypadá. Když prochází mimo hlavní cestu zemí, od malé vesničky k další, všude je to stejné. Mrtvolné ticho, pohozená mrtvá těla některá napůl rozžvejkaná a jiná zase zabita zbraní, či technikou. Naštěstí ta těla tu nejsou tak dlouho. V podstatě je to tak dva dny, co se vydala na průzkum, když to začalo. Vytvoří si zvlášť svitek, kam ukládá všechny mrtvé, které našla. Označila si ho jako Pozůstatek běsnění. Nemá v plánu je přidávat do své techniky Dotonu, ale až to všechno skončí, aby bylo aspoň poznat, jak velké byli ztráty a mít přehled v tom, kdo zemřel. Projde velkou část severu země Ohně a navštíví všechny vesničky, které tu jsou a dá dohromady něco kolem 100 těl, včetně i několika ninjů nižších úrovní jak ze země Ohně, tak i z jiných vesnic, podle toho, kdo se zde zrovna nacházel. Některé vesnice o to mít asi zájem nebudou, ale nenechá tam jen tak hnít tělo, které by mohlo později napáchat ještě další škody. Trvalo to 3 dny, než prošla celý sever země Ohně, ale díky svým ještěrům se dopravila celkem rychle, kam potřebovala. Je jí jasné, že se teď všichni budou zdržovat v Konoze, tak proč neudělat tu práci a nepročistit zbytek země? Co jí ale za celou dobu přišlo zvláštní tak je to, že nepotakala žádnou bestii. Byakugan aktivní skoro nonstop, aby měla přehled a v noci klon, aby si byla opravu jista. Z Pansy leze už jen když se jde trochu opláchnout, nebo na záchod. Jinak je v obleku skoro pořád. Až čtvrtý den se jí do hledáčku dostalo i něčemu živému. Odvolala ještěra a vydala se daným směrem. Bylo to víc na západ země Ohně, kde narazila fakt na něco... no, říkat v jejím případě hrůzného by bylo asi moc, ale něco dost přes čáru. Nějaká skupina si z toho udělala hru a vytvořila snížené bludiště o celkem dost velkých rozměrech. Zhruba 100 na 100 metrů. Tam je chyceno několik bestií, které chodí v ulicích bludiště sem a tam, naráží do sebe, hledají cestu ven, ale co je ještě zajímavější, loví ty, co byli vhozeni dovnitř. Maiy to zatím pozoruje z dostatečné vzdálenosti. Vypadá to na 30 lidí, úrovně max Jounina, kteří mají několik slabších děcek, kteří jsou ninjové. Ale opravdu nízko. Neví kde je vzali, ale jak je tak nějakou dobu pozoruje, tak to vypadá jako přijímací rituál. Ty děcka musí projít bludiště na druhou stranu a pak je přijmou. To vyplívá z toho, co se jí podařilo zatím zjistit odezíráním ze rtů. Když projde celé bludiště, napočítá dohromady 65 bestií. Všechno civilisté. Teda. Vidí mezi nimi i 3 ninji v podobném věku jako jsou ti čekatelé a dokonce i jednoho staršího ninju, který to asi taky nějak nezvládl. Její oči jsou fakt super, protože si rychle proletěla bludiště. Od místa, kde začínají vede mnoho cest, spousta z nich se protíná, ale jen do středu bludiště. Od něj je to už složité a vedou jen dvě cesty k nějakému cíli. Buďto ven z bludiště, nebo do hnízda s největší koncentrací bestií. Živí jsou rozestavení různě kolem bludiště a spíš to mají jako hlediště a čekají, jak dopadne další zájemce. Na druhé straně bludiště jsou už dvě děcka, v hnízdě další 3, ale ti jsou už rozežraní. Na cestu bylo vysláno další dítě. Dost odvážně se pouští do akce. Má výbavu. Dva kunaie a Tanto. Z místa, odkud vychází jak zjistí až po chvíli, není úplně přehled na to, co se děje v bludišti, takže jsou celkem odhodlaní. Nakonec se Maiy rozhodne opustit svoji vzdálenost a vyrazit směrem k nim. Poslední dítě, které vstoupilo do bludiště, se jí ž zachránit asi nepovede, ale může zkusit ty ostatní. A hlavně sejmout všechny, co se pohybují po bludišti. Pozorovala je z půl kilometru, tak to bude chvíli trvat, než k nim dorazí. Jak přichází, všimne si zvláštního předmětu, kteří někteří ze živých mají. Zkoumala jejich výbavu a mají u sebe nějako zvláštní jehlu. Netuší co to dělá, ale zjistí to brzy. Už je na 200 metrech, když jí něco napadne. Pobít je bude na dlouho. Navíc by mohli vyzvednout to bludiště pustit bestie do okolí. Rychle se zastaví a přemýšlí nad změnou taktiky. Utlumí svoji chakru na pouhých 40 bodů. Zašmátrá ve svých věcech a vytáhne něco, co už dlouho nepoužila. Cizí vzhled. Jednou převzala kůži někoho jiného přes Shuushagan no Jutsu a povedlo se jí to dovést k dokonalosti. Je schopna kůži sundat a použít opakovaně. Tohle je její poslední použití zrovna téhle kůže. Nahodí tedy nový vzhled a vydá se pomalu na cestu. Ještě se na některých místech zašpiní a využije krve, se kterou se po cestě setkala, aby se umazala i od krve. Udělá několik rychlých dřepů, aby se zadýchala a pak vyjde zase na cestu. V podstatě doběhne až k nim, kde se se zajíknutím zastaví. Je u severovýchodního rohu. Děj se odehrává na východu a západu je cíl. Tam si jí několik lidí všimne a vytasí zbraně. No a ty jsi kdo? poví jeden z nich a s dalšími dvěma kumpány se blíží k ní. Já.. no.. pardon.. Nevěděla jsem, že tu někdo je. Snažím se dostat někam do bezpečí, ale všude je jen mrtvo. vykoktá a s vyděšením couvá zpět, než se zarazí o strom. Trojice se zastaví kousek od ní a s mlsným úsměvem ji sledují. Tak to máš kliku, že jsme tě zachránili co? Mohla bys být vděčná a trochu nám poděkovat. Co vy na to? Neměla by nám být vděčná? podívá se na oba, kteří přikývnou. V podstatě jí obestoupí, aby neměla kam utéct. Maiy je vyděšeně pozoruje a letá mezi nimi pohledem. Jsem vám určitě hodně vděčná. Nemám jak vám to oplatit. Nemám žádné peníze, ale můžu třeba něco dělat, abych se odměnila. Umím dobře vařit, taky mi jde šití, kdybyste něco potřebovali. poví rychle a snaží se. Maiy se za život potkala s různými druhy zločinců, ale u většiny těch slabších a neschopných převládají pouze pudy. Takže tohle je ten nejjednoduší způsob, jak je zabavit a nechat zmizet. Cítí z nich chakru a nebudou víš jak na T/J. Hm, to zní zajímavě, ale asi si mě nepochopila. My jsme na jiný typ odměn. poví ten, který je asi z téhle trojice ten hlavní a dojde až k ní. Svoji zbraň jí dá ke krku a opře se druhou rukou o strom. Skloní se k ní a přičichne si k jejímu krku. Maiy se lehce otřese tak, jak by nějaká dívka v takové situaci zareagovala, ale jinak je v klidu, až do chvíle, než nakonec uklidí zbraň a vezme ji za prso. Chtěla by mu dát hned ránu, ale musí ještě počkat. Jen slabě zajíkne, zakloní hlavu a přivře oči. To.. to... nevím jestli můžu... Já.. nemám s tím tolik zkušeností... a vás je tolik.. vykoktává, zatím co jí dál tiskne kozu. Neboj, ne všechny. Jenom nám třem. Ostatním to neřekneme, to by bylo neslušné předci. poví a zbylí dva se zasmějou. Je jí jasné, že tohle nebude zrovna pravda. No.. dobře.. ochranu potřebuju.. sotva jsem vyvázla, když jsem nechala ostatní za sebou a využila je k útěku... aby mě ty potvory nedostali.. pokračuje. Ale, může to být aspoň po jednom.. Nechci aby mě při tom viděl někdo jiný. snaží se pořád kroutit a vydávat zvuky, že se jí to líbí, ale zároveň se brání a stydí. No zajisté. Já půjdu první. Běž tudy, hned jsem za tebou. poví a ukáže ji do lesa. Uvidíme, co z ní vyleze. Necháme ji, ať to má po svém. Pak zase po mém. Takže se na ní prostřídáme postupně a pak všichni najednou. Nakonec jí hodíme k ostatním, aby rozšířila řady lovců. pošeptá těm dvou, zatímco Maiy odchází a je si jistý, že ho neslyší. Maiy ale není pitomá. Je jí jasné, co bude následovat a navíc to stejně nenechá dojít tak daleko. Zatím co odchází, přeřízne si nehtem zápěstí, aby jí z něj začala vytékat krev a pak spustí šeptem. Jashine, prosím tě, vezmi si mou oběť, jež ti nabízím výměnou mé ochrany. Slibuji, že tě nikdy neopustím a budu ti vždy věrně sloužit. Jashine, ochraňuj mě před bolestí. Krev vždy s tebou. jakmile dokončí modlitbu, zranění se jí zahojí a krev, která vytekla se sformuje do podoby červené katany. Obejde křoví a postaví se ke stromu, za který jí zapíchne, dokud tu není. Tak kdepak tě mám... Á, tady jsi. usměje se a dojde k ní. Neboj se, bude to rychlé. Tak šup s oblečením dolu.  poví a sám se začne svlékat. Není to její vzhled, tak je jí to jedno. Začne si sundavat pomalu oděv, ale on je rychlejší. Sám už je svlečený, přiskočí k ní a přirazí jí na strom. Serve z ní oblečení a u toho se směje a tváří jako šílenec. Pohled někoho, kdo to dělá často a kdekomu. Trochu ji to zaskočilo a tak to ani nebylo hrané, když se pustil rukama do jejího těla. Chtěl se zakousnout do "její" bradavky, když mu přistála ze stany hlavy její dlaň. Použila Shotei a poslala ho do bezvědomí. Debilové. proletí jí hlavou. Štve jí, že jí roztrhal oblečení, takže v tomhle oděvu už tam nepřijde. Zatím co je muž na zemi, nahý a mimo, vytáhne zpoza stromu katanu a vrazí mu ji do hrudi, do oblasti srdce. Ta je pro tebe, Jashin-sama. poví. Sedne si ke stromu a začne tam chvíli vzdychat. Sundavá si u toho kůži, občas zakřikne slabě bolestí, ale dál vzdychá. Pomalu se zase převlékne do Pansy a připravuje si okolí. Došla takových 20 metrů mezi stromy od těch dvou, tak by mohla být trochu v krytu. Nakonec asi po 3 minutách utichne. Kouká se na ty dva, jak se po celou dobu baví a střihají si, kdo půjde další. Jak může být někdo tak dementní. řekne si Maiy. Nahodí Henge a vyrazí zpět v podobě toho chlápka. Vylézá z poza stromu a zapíná si poklopec. Dobrá to je mrška. Trochu jsem jí domluvil, takže nikam neodejde. zasměje se. Oba se přidají a jeden z nich vyjde zase do lesa. Maiy nechala schovanou katanu po cestě. Jakmile tenhle zmizí z dohledu. Rychle stejným způsobem omráčí tohohle a zatáhne ho mezi stromy. Vyběhne zpět za druhým, po cestě sebere katanu ve chvíli, kdy doráží na místo a vidí tam mrtvého nahého kolegu. Otáčí se, aby vyvolal poplach, ale do krku se mu zabodne katana. Vytřeštěně se dívá na Maiy, která se mění zpět do své podoby. D..d...démon. vychroptí a padá na zem mrtví. Ty jsi debil. řekne Maiy. Dojde ke třetímu a bodne ho katanou také do srdce. Dobrá, to jsou tři. Jdeme na další. vrací se zpět a vytahuje jejich zbraň. Svou červenou uklízí do Saiy a připevňuje k pasu. Mázne se trochu krve, když se změní zase na vůdce a rychle dopřipraví past. Ta je v podobě několika kouřových granátů, které jsou rozmístěny tak, aby vytvořili větší prostor oblaku dýmu, kde nebude nic vidět. Kus od hranic téhle části lesa k bludišti, aby chvíli trvalo, než na ní někdo přijde. Pojistky jsou zajištěny drátem a táhnuty až k jednomu místu, odkud by je odjistila všechny zatáhnutím za svazek drátů. Dohromady 10 kouřáků. Pak vybíhá ven. Běží ke skupine na severu. Zamazaná krví. Hej, rychle. Poďte nám pomoct, nějaké svině se nám dostali do zad. Zadýchaně se předkloní. Skupina pěti chlápků se vydá hned tam, odkud přišla. Jakmile projdou, vydá se za nimi. Co se stalo? zeptá se někdo. Objevila se malá holka. Tak se na ní šli vystřídat, ale někdo se tam pak objevil a pustil se do nás. odpoví Maiy. Kolik jich bylo? další zbytečná otázka. Jeden, ale ona mu pomáhá, tak jsem šel pro posily, zatím co je tam zdržují. opět odpoví. Pohyb jdeme, rychle. poví zase někdo a jak tak běží, tak mávnou na někoho na východě. Odtamtud se odtrhne další skupina pěti mužů a jdou za nimi. Maiy se jen pousměje. Jo, aspoň je nemusím lákat sama. proletí jí hlavo. Dostávají se k lesu a v rozestupu vstupují dovnitř. Druhá skupia přichází chvíli po nich v druhé lajně. Teď je Maiy trochu v šachu, ale nevadí. Past si na to přizpůsobila. Jsou zhruba za půlkou její oblasti pasti s první skupinou a druhá už do ní vstoupila taky. Těla schovala, takže nikoho nenajdou, ale zatáhne za dráty a odjistí všech 10 granátů. Během pár vteřin se oblast zaplní dýmem a ona se pustí do akce. Poslední 4 údery červenou katanou opět pošlou duši k Jashinovi. Další už jenom omračuje. Přinejlepším k tomu láme nohy a ruce, aby se nemohli hýbat ještě, až se vzbudí. Ale někdo byl předci jen rychlí. Podařilo se jim vypustit do vzduchu ohnivou kouli, kterou upozornili ostatní na to, že se tu něco děje. Byakuganem Maiy vidí, že se blíží většina lidí. Proto přejde na partizánský boj. Změní sebe, svou chakru i množství na někoho z nich a pohybuje se mezi nimi. Rychle omráčí všechny, co tu šli s ní a pak čeká na ostatní. Ty se ale drží v okolí a spíš les obkličují. To bude na dlouho. Musím je dostat venku. řekne si. S vzhledem nějakého chromáka se pomalu vypotácí ven. Pomozte jim. Spousta dýmu, a jsou všude. vykašle. No a ty si kdo? zeptá se očividně hlava gangu a hodí po ní Kunai. Ten se sice zabodne, ale v podstatě hned padne na zem. Její henge se zruší. Kunai odpadl od obleku Pansa. No, tak to nevyšlo. Ty asi nebudeš tak blbej, jako ti ostatní. řekne Maiy s úsměvem a narovná se. Blbej? Jen cítím chakru a ta tvoje tu je dvakrát. dodá a dalších 8 chlápku se rozmisťuje kolem ní. Tak koho pak jsme to chytli? prohlíží si jí. Maiy se začne pomalu smát. Chytli? Tak ty jsi z nich největší Idiot. odhalí svoji plnou chakru a nechá jeho šestý smysl, aby byl tím nárazem rozhozen. Ty si.. poznala v něm, že ji poznal. Přesně ta. usměje se Maiy. Počkala si na okamžik, kdy budou všichni tak blízko, aby byli aspoň v pěti metrech od ní a udeří dlaní do země. Od toho místa se do okolí rozletí symboly po zemi, které pak začnou zářit černofialovým světlem. Pečeť Hakke Bansho. Všechny ovládne bolest tak silná, že je to paralyzuje na místě. Na druhou ruku pak použije Nan Kaizo a přes Shotei pošle všechny do bezvědomí. Pak teprve uvolní pečeť. Zbývají už jen 4. Dva tady na východě a další dva na západě. Trhlinou přeskočí na západ, kde pošle stejným způsobem do bezvědomí ty dva tam. Popadne děcka a druhou trhlinou skočí zase na východ, kde děcka pustí a omráčí i ty poslední. Povolá ještěry Irzu, Raida a Heishiho, aby natahali všechna těla na jedno místo. Klon je zatím svazuje drátem a Maiy z děcek dostane důležité informace. Nebo spíše také její klon. Originál si nechal v lese pět těl, která pověsila za ruce ze stromu. Dokud byli v bezvědomí, tak je zranila postupně, vzala si od nich trochu krve a přes rituál Jujutsu: Shiji Hyōketsu poslala všech pět Jashinovi. Pátý se probral před zahájením rituálu a tak se pokusil nějak utéct, ale Maiy ho bodnutím do srdce umlčela. Strhla všechny na zem a hodila do svitku k mrtvolám. Vrátí se ke skupině dětí a svázaných a zruší klony, aby dostala informace. Další dva kloni hlídají vězně. Podle všeho, jsou ty děti z blízkých zemí, kde nemají tak silnou vojenskou sílu a měli se dostat na zkoušky a zvýšit svoji úroveň. Nakonec se měli dostat do této skupiny, jen když projdou rituálem, který znamená projít bludiště. Někteří vzdorují, že to co Maiy dělá není správné. Většina se chce ale vrátit domů. No, teď to asi nepůjde. Dokud se děje tohle, tak se nikam nedostanete. poví. Nechtějí to ale slyšet. Některé se zvednou a opravu odejdou. Nechá je jít. Maiy je sice matka, ale tohle nejsou její děti. Je jí to jedno. Zůstane tam 10 dětí. U jednoho se ale spletla. Není to dítě co prošlo rituálem, ale dítě jednoho z těch parchantů. Použil kunai a zbavil se jedno klona. Už byl skoro u toho, aby rozvázal svého otce, když mu do zad přiletěl také kunai a dítě dopadlo na otce mrtvé. Ten v šoku sleduje, co se stalo a probouzí se v něm zlost. Začíná rvát svá pouta a osvobozovat se. Ti co nemají zlomené končetiny se o to pokouší také. Děcka se dali na útěk, ale zbývající klon použije Hakke Kuushou a pošle vzduchem část těch chlápků do díry k těm bestiím. To znamená polovina přistane mezi ulice bludiště a bestie dělají, co umí. Mění je na další bestie. Tak vzroste počet těch potvor na 73. Jen 4 děti zůstali poblíž a zbytek se rozprchl do okolí. Nikdo z nich není z Konohy, tak jí je to jedno. Chcete přežít? zeptá se děcek. Ty přikývnou. Fajn, tak obejděte to bludiště a nanoste sem všechny jejich věci. Bude to trochu náročné teď ale zúčastníte se vědecké mise. poví a doláme končetiny i těm zbývajícím chlápkům. Tohle bude ještě zajímavé a nechce je nechat jen tak. Zbylo jí tu 8 chlápků. Jediný, kou končetiny nezlomila, je vůdce téhle skupiny. Tomu dala na tělo pečeť Katon Tenrou, aby mu zablokovala chakru. Ještě není bez chakry, ale i tak jí spotřebovala hodně. Děcka nanosí vybavení a udělají si improvizovaný tábor. Dostane z nich informaci ohledně té jehly a všech prázdných ampulí, které u nich našla. Je jich několik prázdných beden. Taky se dozví o kšeftu, kteří tihle dostali, aby posbírali krev z těch bestií a pak jí prodali. Maiy tak dojde, že bude užitečná a hodí se na něco jiného, než prodat nějakému hlupákovi. To dořeší ale další den. Teď si potřebuje odpočinout, takže vytvoří dalšího klona, který bude v noci hlídat a zároveň si budou oba doplňovat chakru. (což znamená, že pohltí chakru od všech osmi chlápků, tak aby je nezabila, aby se vymaxovali. Zrušením klona ráno se veškerá chakra přesune k Maiy na Max).*

3000 slov

*Dalšího dne se Maiy probouzí celkem brzy. Je trochu dolámaná, ale ne tak jako skupina chlápků, kteří mají polámané končetiny. Sedla si kus od bludiště a nakreslila plánek. Ten hodlá využít a přetvořit tohle bludiště. Zatím si ho nechá připravený a dojde ke skupině. Vytáhne vůdce dovede ho k okraji a ještě z něj vytáhne další chakru, kterou využije pro sebe. Tu trochu která mu zbyla. Nechá mu tak dva body, na něm pečeť Katon Tenrou a přesekne kousek lana, které ho drží svázaného. Pak do něj kopne a strčí ho do bludiště. Vyzkoušej si svůj test, debile. chlápek vykřikne a dopadne do bludiště. Děláš si prdel ty krávo. zařve ještě nahoru, ale vzápětí se rozběhne pryč. Je jí jasné, že bludiště vytvořil, ale bez chakry je jedno, jak dobře ho zná. Povedlo se mu dostat až do středu po nějaké době, ale tam ho už zmerčili bestie a šli po něm. Nakonec se mu to nepovedlo a dostali ho. To znamená už 74 bestií. Dobrá a teď vy. poví a otočí se na chlápky. Pošle děti do lesa, aby přinesli nějaké dříví a když jí její vnímání chakry potvrdí, že jsou dost daleko, přeřízne si zápěstí a vytvoří si červenou katanu z krve. Jashine, prosím tě, vezmi si mou oběť, jež ti nabízím výměnou mé ochrany. Slibuji, že tě nikdy neopustím a budu ti vždy věrně sloužit. Jashine, ochraňuj mě před bolestí. Krev vždy s tebou. během modlitby se pohled těch chlápků mění. Pokud měli doposud strach, tak teď jsou podělaní když zjistí, kdo vlastně je. Ale je jim to už jedno, protože všech sedm bodne do srdce a pošle je k Jashinovi. Uklidí je zase do svitku a počká, až děti přijdou. Udělají si táborák a snídani. Maiy posbírala extraktory, které našla a rozložila je na bednu. Teď mě poslouchejte. Řekla jsem vám, že se zúčastníte vedecké mise. Jste sice geninové, možná na úrovni Chunina někdo, ale tohle bude skoro jako mise A. chce je trochu obalamutit, aby jí více poslouchali a dali si záležet. Jejich krev je důležitá, takže ji budeme potřebovat. Měla by si dát vzít od každého dvě tyhle ampule, takže začněte trénovat, aby se vám povedlo tu ampuli rychle vyměnit. Já pozměním to bludiště a upravím ho na úseky. V každém bude jen pár bestií. Udělám cestu dovnitř. Jakmile zpacifikuju bestie, tak tam vlítnete vy, odebere jim krev a zase zmizíte. Důvod, proč to musí byt rychlé je ten, že nedokážu udržet vstup dovnitř dlouho a stojí to hodně chakry. Proto si musíte nacvičit ten grif tak, abyste během několika vteřin naplnili obě ampule a zase zmizeli. Zůstali jste jen 4, takže to chvíli potrvá, ale není kam spěchat. Dáme tomu pár dní a uvidíme, jak dobře to půjde. Souhlasíte? trochu vyděšeně, ale přikývnou. Ta představa, že se účástní tak důležité A mise je nadchla a začali hned trénovat výměnu ampulí. Maiy s úsměvem přešla k okraji bludiště, ale ne tak, aby do něj neopatrně spadla. Rozložila plánek a poskladala pečetě. S úderem do země se začalo bludiště měnit. Veškeré stěny bludiště se zasouvali do země. Bestie se pod novým objevem začali rozbíhat všude začala je chytat. Plánek byl vlastně jen plný čtverců, které vytvářeli vezení pro skupiny bestií. Zdi byli silné několik metrů a vysoké tak, aby je nevylezli a neprorazili, stejně jako doposud. V každém čtverci byli 4 nebo 5 bestií. Chvíli to zabralo, protože přebíhali pořád sem a tam, takže když udělal základ, tak už jen pomocí Doton: Chidookaku sem tam otvírala a zavírala, aby se ty potvory rozdělili jak potřebovala. Byakugan jí říkal kde je ještě jak co potřeba přesunout, aby opravdu všude byli čtyři, nebo pět bestií. Jakmile skončila i s tímhle, nechala děcka část dne trénovat, dokud jim to nešlo opravdu rychle. Pak jim vysvětlila trhliny a naučila je chodit i skrz ně. V podstatě jak vběhnou dovnitř, tak se objeví jinde a hned se  musí rozmístit k bestiím, zabodnout extraktor, naplnit jednu ampuli, vyměnit, naplnit druhou ampuli, vytáhnout ampuli, vytáhnout extraktor a zase proběhnout trhlinou a to cele do 20ti vteřin. Není to moc, ale trénovali na to právě. Byla překvapena, jak se snaží a fungují. Opradu chtějí pomoct a berou to vážně. Aspoň něco, řekne si. Stráví tak další noc relativně v klidu, ale stále s klonem na stráži. Ten hlídá i bestiie, jestli nezdrhají, nebo nedělají blbosti. Další den vyvolá 2 klony. Jeden má za úkol dělat trhliny, zatím co druhý a Maiy budou chodit k bestiím, zpacifikují je a pak tam vtrhnou děcka. Ty naberou krev a běží pryč. Nebude to hezký pohled. Už jste se s nimi potkali, ale tohle bude na blízko a bude to možná zlé, ale nebojte se toho. Není čas se lekat. Pokud si nebudete jistí, radši hned vyběhněte ven. Je lepší přijít o jeden exraktor, než o někoho z vás. Jasné? děcka přikývnou. Každý je vybaven extraktorem, vakem s ampulemi a ochranou na ruce a nohy. Dobrá, jakmile dostanete pokyn, běžte do trhliny. poví Maiy a společně s klonem skočí do první díry. Poprvé se setkává s bestií na blízko. Jsou opravdu rychlé a překvapivě silné. Její styl je ale pro boj na blízko jeden z nejlepších a tak rychle zpacifikují bestiie za pomocí Hakke Sōjishi Hōgeki. Fialových lvích hlav z chakry, které mají sílu 75 bodů, takže popadne do nich bestii a přirazí každou jednou rukou na zem, přišlápne nohy a zaklekne. Pár vteřin pro zajištění a klon nahoře pak vytvoří trhlinu, kdy její dvojice se objeví uprostřed téhle místnosti. Jděte. jakmile dostanou děcka pokyn, vbíhají dovnitř. Hned se rozdělí do dvojic a dojdou k jedné z Maiy. Každé si vleze k nohám jedné z bestie, aby byli mimo dosah zubů a najdou místo, kam jim Maiy ukázala, že mají bodnout. Vrazí dovnitř extraktor, naplní dvě ampule a zase běží zpět do trhliny. Jakmile se trhlina zavře, klon i Maiy se odrazí, přeskočí do dalšího okna a opět udeří. Zpacifikují bestie a děcka vtrhnou dovnitř. Celé to zopakují ještě 2x, dokud má klon chakru na to, tvořit trhliny. Všichni se vrátí nahoru a Maiy zruší klony. vrátí se jí nějaká chakra a všichni usednou. Tak, to máme 16 bestií a 32 dávek. Tohle dost vyčerpává. Budeme to muset udělat jinak. řekne si. Počkat, všichni ovládáte Kinobori no Waza, že? Tak to uděláme takhle. Zvládneme tak více oken aspoň. Jen si trochu oddechnu. řekne a jdou společně něco pojíst.  Na dětech je vidět nadšení. Baví se o tom zážitku a ačkoliv jsou dvě z nich holky, tak jsou s tím překvapivě v pohodě. Během následujících dvou dní zvládnou zbytek oken. Tím, že nechodí už skrze trhliny, může využít třetího klona pro rychlé spacifikování a kde je bestií pět, tak si jednou rukou bestii podrží a druhou jí odebere krev také. Tím zvládnou všech 74 bestií a posbírají dohromady 148 dávek. Uskladní je do beden a připraví na převoz. Tak to jsme zvládli dobře. Můžete být na sebe hrdí. Pokud to někdy skončí a zvládnete se dostat zase domů, určitě pošlu vašim vůdcům informaci o tom, co jste udělali. Dejte si pozor na pochybné skupiny, jako byla tahle. Nenechejte se zlákat na špatnou cestu, protože bych pak po vás mohla jít. řekne jim. Bavili se už o tom, co bude s nimi, až tady skončí. Nabídla jim možnost jít s ní do Konohy dokud se to neuklidní a souhlasili. Zabalila pět dávek do menší krabičky, přidala jeden extraktor a připsala na ní vzkaz. Po Chiku. to pak položí na zem, složí pečetě a pomocí Tenso no jutsu to přesune na ostrovní domek do kuchyně na stůl. 3 dávky si hodila k sobě do svitku i s extraktorem a zbylých 140 dávek zapečetila do svitku ve dvou větších bednách. Posbírala i zbytek zdejšího tábora do svitku a na Raidovi společně se 4 dětmi vyrazila směrem do Konohy, kde hodlá těch 140 dávek předat hokagemu. Není to moc, ale je to pořád o 140 dávek méně, které musí někde sehnat pro lidi. Hned potom vyrazí za svými dětmi, které věří, že jsou naživu.*

1332 slov

KONEC DRUHÉ ČÁSTI

Smluva s vranami

*Sora bol mimo Konohy na prieskum, bol síce lovec nukeinov, ale netrúfal si opäšťať ako také bezpečie konohy počas tohto všetkého. Teraz však skákal zo stromu na strom a byakuganom si svietil na cestu, pričom udržiaval čo najväčší rozhľad okolo, našťastie nebolo nikoho. Rozhodol sa dať si však pauzu, trénoval hlavne takto svoju chakru a ninjutsu, ale už bežal dosť dlho s aktivovaným byakuganom a tak potreboval dopriať svojim očiam dosť pokoja rovnako ako doplniť chakru. Zastal na konári jedného stromu, oprel sa o jeho kmeň a potom len načúval okoliu. Bol deň, cez to však i to trochu svetla majetátne koruny stromov nepustili. Pošúchal si rukami oči, keď ich zavrel a zhlboka sa nadýchol, aby nasial čistý a zdravý vzduch, načúval okoliu, šumeniu lístkov stromov, keď sa oprel do nich vietor. Dnes bolo vetrnejšie než obvykle, i Sora sa musel držať stromu, pretože mal pocit, že jej vietor odfúkne, tak ako sa hral s jeho vlasmi. Jedenásť ročný chuunin však začul niečo... bolo to štebotanie, vtáčat. Aktivoval byakugan a pozrel sa tým smerom, uvidel hniezdo do ktorého sa silno opieral vietor. Mal by niečo urobiť, ale nevedel čo, mal rád zvieratá a hlavne vtáky... piskot prerušilo i krákanie, vrana sa zniesla k niezdu a snažila sa urobiť všetko preto, aby udržala hniezdo s mladými tam kde má byť... Sora teda neváhal a vydal sa tam, bolo to o tri stromy ďalej než bol on, cestou nazbieral rôzne vetvičky a iné srandy, aby mohol nepatrne hniezdo upevniť a dúfal, že sa jeho pach neuchytí, inak by isto matka stratila záujem o svoje mladé. Prišiel tam, zastal pod konárom, ktorý bol pod hniezdom a svojimi malinkými rúčkami sa snažil o to, aby jej upevnil lepšie. Po chvíli sa mu to i podarilo, hoc matka vrana nebola dvakrát spokojná jeho činmi, keď však zbadala, že sa hniezdo toľko nehýbe, prestala toľko krákať a nedôverčivo si ho prehliadať. Sora sa na ňu pousmial.* Už by to nemal hniezdo zhodiť, len buď u svojich mladých, aby ti nevypadli z hniezda. *Povedal jej a deaktivoval si byakugan, síce sa naspäť jeho zrak ponoril do tmy.* Skúsim nájsť niečo na jedlo pre vás, tak tu ostaň a pokiaľ toto veterné počasie neprestane, tak sa o vás budem starať. Predsa len, bola by škoda, aby zahynuli vrany, tiež viete lietať a tiež ste zastancami slobody a vaše lietanie vám niekedy závidím. Roztiahnuť krídla a letieť sem a tam. *Povedal jej a sledoval ako si vrana sadla k mladým, ako by mu rozumela. Chvíľu však stál a čakal kým trochu načerpá chakry a potom sa rozbehol niekam, kde vedel, že niečo nájde. V jednej knihe čítal, že sú vrany všežravé, no sú to aj dravci, takže by nepohrdli kúskom mäsa. Vedel však len o jednej skrýši, kde sa potkany a iné malé tvory zdržiavali, našiel to raz pomocou byakuganu a tak tam i zamieril. Cesta mu tam zabrala niekoľko stromov, bola to malá diera pod stromom vedúca do zeme. Aktivoval byakuga, aby sa uistil, že tam niečo je a potom pomocou drôtu urobil šikovnú pascičku, kde keď dá potkan hlavu a bude sa snažiť vyprostiť, tak sa to zatiahne ešte viac. Sora to teda urobil a nastražil, potom vytvoril na prste projektil ohňa a vystrelil jej tak, aby potkana netrafil, ba naopak vystrašil a ten vybehol von a chytil sa tak, ako predpovedal. Potkana usmrtil, stiahol z kože, a naporcoval, niečo nechal pre inú zver a vydal sa naspäť, cestou mäso dal na list a zabalil, keď tam prišiel položil jej na konár pred hniezdo a odstúpil. Matka vrana hneď začala jesť, niečo v sebe rozmlela na kašu a dala svojim mladým... a niečo zjedla ona sama. Sora to pozoroval, než sa však musel rozlúčiť a ísť domov potreboval si odpočinúť a nabrať chakru viac v kľude. Navyše jej začali bolieť i oči a tak to nechcel preháňať až toľko. Nasledujúce dni sa stále vracal za rodinku vrán, aby si ich prezrel, či sú v poriadku, niekoľkokrát sa tam stavil viackrát za deň a zakaždým priniesol jedlo - mäso, oriešky, všetko čo doma našiel či vonku ulovil a vedeli, že to zjedia. Staral sa jednoducho o ne a to dokonca neskôr i podobu niekoľkých týždňov, kým vraniatka nenabrali pierka a nezačala ich matka učiť lietať a potom neskôr i loviť. Sora bol spokojný sám so sebou, našiel si záľubu a staral sa o ne, no už sa tomu blížil koniec. Aj keď si na jeho prítomnosť všetci traja zvykli a aj potom, čo sa naučili lietať, tak lietali okolo neho, až jedného dňa prišiel ku hniezdu, ktoré bolo prázdne. Sora vedel, že jedno také obdobie príde, preto skontroloval hniezdo, či je dostatočne pripevnené a pohodlné pre jeho ďalších obyvateľov, než sa vydal do konohy. Cestou si však pomocou byakuganu všimol, že jej sleduje jeden vták nad korunami stromu, bol neuveriteľné veľký, že nebola šanca, aby sa dostal k nemu a tak Sora musel na najbližšiu čistinku - videl, že kamkoľvek išiel tak jej vták sledoval a dokonca i krákal, tak usúdil, že je to obrovská vrana. Zoskočil zo stromu do mäkkej trávy a sledoval majestátneho tvora, ktorý pristál k zemi.* Ty budeš Sora, že?*Prehovorila k nemu veľká majestátna vrana. Sora pootvoril ústa úžasom, potom však prikývol.* Áno som. *Povedal.* Volám sa Gingashira a som niečo, čo by nazývate kuchiyose, Mojou líniou sú vrany a rozhodli sme sa ťa vybrať ako niekoho, kto bude ich zástupcom. *Gingashira vytiahol zvitok a dal ho pred Soru.* Podpíš sa svojou krvou, zanechaj krvavý otlačok dlane. Zvitok bude týmto tvoj a ty jej môžeš dať podpísať ďalšiemu, nezabúdal, že je to len a len na tebe od tohto dňa a musíš dobre zvoliť, komu jej dáš podpísať a komu nie. *Pravil mu obrovský havran a Sora prikývol. Nemohol z neho spustiť svoje veľké biele oči, než sa však pozrel na zvitok, ktorý roztiahol. Pohryzol sa do prstu, aby tam napísal svoje meno - Sora a potom sa pohryzol ešte viac, aby krv rozotrel po dlani a zanechal tam i svoj otlačok. Už to raz robil, takže v tom mal prax. Zdvihol svoje očká na vranu.* Ste veľký a tak majestátny. *Povedal mu a potom zroloval i zvitok, ktorý pevne držal v náručí.* Chceš sa zviesť, chlapče? *Spýtal sa jej havran, ktorý si nemohol nevšimnúť obdiv chlapca. Hoc to bolo ešte dieťa, veril i on sám, že sa rozhodli dobre.* Áno! *Povedal Sora a tak ho vrana chytila a vysadila na seba. Zniesol sa spolu s ním nad zem, do výšky k čiernemu nebu a chvíľu s ním krúžil po okolí. Hoc chlapec nič moc nevidel, cítil slobodu a vietor, nedržal sa na zemi ani nijak takto a bol to pre neho veľký zážitok, po nejakom čase však Gingashira pristál tak kde zlietol.* Je na čase, aby som išiel, pamätaj čo som ti povedal a podpísať jej daj len tomu, komu veríš, že nepadne do zlých rúk. *Povedal mu a s tým zmizol v obláčiku dymu. Sora tak sledoval a neskôr sa pozrel na zvitok, ktorý pevne držal v náručí. Uložil si jej však a potom sa vydal domov. Premýšľal, či jej nechá pre seba v tajnosti alebo to niekomu povie, ale nakoniec predtým, než vošiel do konohy sa rozhodol, že to nikomu nepovie. Už mal toľko tajomstiev, viac, než by on sám chcel, ale bol rozhodnutý mlčať a držať ich v sebe.*

Sry zabudol som :d

Počet slov: 1231
Koniec

Lov Bestií
*Téměř každý den za ním chodili civilisté, aby jim sháněl dávky krve z Bestií. Dalo by se říct, že tato událost byla pro každého žoldáka takovým zlatým dolem, protože o zakázky nebyla ani náhodou nouze. Stejně tak mohli šponovat cenu za jednu ampulku. Vždy si to svého kupce našlo. Jednoho dne k Dangovi došel obtloustlý muž s obleku. Měl černý podlouhlý knírek, který se mu natáčel do kolečka. Vlasy prořídlé a na velikém nosu posazené maličké brýle s kukatými sklíčky. První slovo, které Danga při setkání napadlo bylo "Prase." On tak skutečně vypadal, ale i na žoldáka jeho rázu bylo neslušné, říkat takové věci nahlas. Proto se jen pousmál pod ty pomyslné vousy a slušně pozdravil. Koneckonců toto vypadalo jako velká ryba.* Co potřebujete? * zeptal se zvědavě, když oba usedli u hospodského stolu.* Mám pro tebe zakázku. Je dost speciální, * odpověděl mu muž, zatímco mu obsluha donesla sklenku vína. Napil se a pokračoval.* Jako každý správný podnikatel, i já jsem rozjel byznys na krev z Bestií. Sehnal jsem si žoldáky, aby mi ty nestvůry pochytali a teď z nich ziskávám krev, kterou distribuju na trh. Jenže se tu objevila další skupinka se stejným nápadem. Řekněme konkurence. A to nemůžeme tolerovat. Slyšel jsem, že ti nedělá problém splnit jakýkoliv úkol. Je to vlastně taková aliance shinoby, která je potřeba zlikvidovat. Žijou ve vesnici zhruba dvě hodiny cesty přímo na západ. * Vysvětloval muž celkem stručně a při tom si popíjel vínko. Po kazdém napití si pak kontroloval svůj vypěstovaný knír, zda drží v požadovaném tvaru.* Rozumím. Zabít veškeré účastníky, * zakýval Dango hlavou.* A bestie v jejich továrně. Rovnou jim můžeš ukrást veškeré dávky. Za kažďou ti pak dám 60RYO.* Nabídka zněla opravdu lákavě už předtím. No teď by jí nevzal snad jen blázen.*,,Že mě to nenapadlo. Útok na továrnu by byl přeci jednoduší než bojovat s desítkami potvor," * zamyslel se sám pro sebe. Náročnost na zisk jedné dávky tak musela být přeci mnohem menší.* Dobrá půjdu to splnit. Počítám, že to bude rychlé, * řekl mladíček na závěr, vstal a zamířil směrem, který mu muž řekl. Cesta mu během trvala kratší domu, než byly dvě hodiny. Když vylezl z lesa už z dálky bylo lehké říci, o jakou budovu jde. V podstatě šlo o malou vesničku, v které se vyjímala jedna velká budova.*,,Radnice," * napadlo ho ihned. Chůzí vešel mezi obydlí, jenže všude prázdno. Skoro jako kdyby se všichni vypařili. Pomocí techniky změnil svůj vzhled na něco více typického pro místní podmínky. Nechtěl budit pozornost a tak jako postarší obchodník procházel kolem velké továrny ukryté v radnici. Hledal nějaký slepý bod, který by ho dostal dovnitř a nejlépe ho udržel co nejdéle v utajení. Na zadní straně budovi spatřil okno ve výšce země. Zřejmě vedlo do přízemí. Klekl si ke skleněné tabulce a obmotal své prty a klouby obvazem. Udeřil do skla a rozbil ho. Rychle se přehoupl dovnitř a neohrabaně sebou plácl o podlahu.* Huh! * vyskočil rychle na nohy a rozhlédl se po místnosti. Byl tu hluk a smrad. Všude samé bestie, ale nikde žádný člověk. Všechny tyto zmutované nestvůry měly kolem krku okovy a byly přivázané k zábradlí. Paže měly uřezané a pokožku viditelně rozbodanou od injekčních stříkaček. Už se chystal začít krást krev, jenže v tom se začaly otvírat dveře. Okamžitě proti nim vyslal bleskové disky, které projeli skrz dřevo a sejmuly tři osoby za nimi. Další paralyzoval a zbytek se dal okamžitě do útoku. Proti mladíkovi se vyřítily dvě větrné čepele z nichž mu jedna prořízla rameno. Pak přišel Katon, jenž začal zpalovat dobrou třetinu sklepa. Bestie se neklidně pokoušeli dostat z pasti, až se jim na krku vytvořily krvavé rýhy od železa. Nějaké uhořely rovnou. Najednou všude po místnosti začaly létat bleskové disky na jednu stranu a na druhou jiné různorodé projektily. Jeden z nich dokonce rozřízl oko řetězu drzící jednu z bestií. Ta tam začala volně pobíhat a útočit na lidi. Periferně Dango uviděl, jak povalila jednu na zem, než jí nepřátele zneškodnili. Nově nakaženého nestastníka dorazili ihned záhy. Nukenin pak obalil své tělo Raiton brněnín a nalítl na férovku do celé skupiny. Jednoho soka chytl za hlavu a rozbil mu jí o futra. Druhému pak zkroutil ruku za zády, až se ozvalo křupnutí. Živého ho pak hodil k Bestiím, které začaly tělo pomalu trhat i bez zubů. Dalšího nakopl do rozkroku, chytl mu hlavu hned jak se předklonil a rozlouskl si jí o koleno jako nějaký kokosák. Posledního pak už jednoduše obouchal pěstmi, dokud stál. Když souboj skončil, bylo nutné uznat, že má co dělat, aby popadl dech. Zrušil brnění a všiml si, že má bricho probodlé wakizashi. Netušil kdy se mu tam dostalo, ale když takto naběhl do soupeřů a neohlížel se moc na strany, bylo celkem pochopitelné, že se zraněním vyhnout nemohl. Vyndal z pouzdra svitek a pero a zatímco si léčil zranění, druhou rukou kreslil krásný portrét celého tohoto zařízení i s jejími zaměstnanci. Samozřejmě ještě v živém stavu, jak se vesele kamarádí s bestiemi. Obrázek pak položil na jednu z mrtvol, aby si ho mohl některý z lovců nukenínů prohlédnout a vychutnat si krásný záběr na detaily. Zároveň to určitě ušetřilo praci v identifikaci, jelikož měla většina rozmlácený obličej k nepoznání. Následně Dango vytáhl extraktor a začal odebírat dávky ze všech stále ještě živých bestií. Vzal krev, pak jí podřizl a takto úplně u každého kusu. Všechno dal pak do batohu, který tu našel a zamířil hledat sklad. I ten se mu za chvilku podařilo najít a nebylo tu toho vůbec málo. Dokonce tak moc, že si na to musel vzít ještě jednu brašnu. Zatížený pak zamířil zpět do hospody, aby se podělil o průběhu své zakázky. Po cestě si z vaku vyndal ještě tři ampulky pro sebe, aby se nemusel starat o zajištění své budoucnosti.* Zdravím hochu! * Vzbudil ho hlas muže, když pochrupoval na stole obvázaný ampulkami. Už tu na něho čekal takovou dobu, že usnul.* Dobrej! No to je dost. Mam to splněné, * odvětil a utřel malý rybníček slin, který na stole ve spánku vytvořil.* Tady! * Vytáhl oba vaky a švihnul s nimi o stůl. Ozvalo se zakřupání.* Sakra, * zamrkal skepticky, když si uvědomil, že tam má vlastně sklo. Na dně vaku se pak začal vytvářet vlhký flek.* No snad praskla jen jedna, * povzdechl si muž a vak otevřel. Z něho pak začal vyndavat nepoškozené ampulky, které skládat na stůl. Po chvilce se mu u ruky vytvořila opravdu solidní hromada.* Tak napočítal jsem 48 nepoškozených, * odpověděl zklamaně. Zřejmě čekal mmohem víc. Taky že jich i bylo mnohem víc, jen ve formě popraskaného skla na dně vaku.* Takže 2 800RYO, * začal hrabat v kapse a vyskládal proti Dangovi peníze. Zda ho muž neošidil, tím si nebyl chlapec moc jistý. Tolik peněz v životě neviděl, natož aby to dokázal spočítat. No vesele schrábnul mince k sobě do peněženky a na víc se neptal.* Tak se tedy mějte pane, * řekl rychle a vyrazil na další tažení v podobě rychlého rozfofrování stovek peněz pro naprosto zbytečné účely.*
Konec RPG
1 190 slov

Cesta k věži (Předeventové RPG + filler)
*Když mířil na Jih, kam utíkal před stoletou zimou, jenž předpovídali stařešinové z malých vesniček, narazil u cesty na hostinec. Světlo, hlasité zvuky a především nabíhající představa hořkosti piva v ústech ho přiměly zastavit.* ,,Zastav! Uděláme si tu přestávku," * naklonil se k hlavě vlčici Ookami která ho vezla a jemně jí přejel dlaní po huňatém krku. Opatrně slezl, aby jí omylem nezatahl za srst a oprášil se od chlupů. Zdvyhl ruku a ukázal na malý přístřešek s nasekaným dřívím.* ,,Bež si tam lehnout," * pobídl jí. Vlčice se poslušně rozešla na místo, chvilku tlapkou hrabala v pylinách a pak se zabalila do elegantní avšak nenápadné sněhově bílé koule. Předními běhy si podložila hlavu a sledovala vycházející lidi z hostince.* ,,Tak je hodná." * Pohladil jí po hlavě, sundal si kožich, který měl hozený přes ramena a přikryl jí. Klidným krokem pak zamířil k vchodovým dveřím. Vzal za kliku a ramenem je rozrazil. První pohled ho docela překvapil. Až na dvě početnější skupinky a jednoho spícího opilce na lavici tu nikdo nebyl. Ucítil, jak na něho chvilkově dopadl pohled několika lidí. Ten však záhy odezněl* To není úplně obvyklé, * pomyslel si a pokračoval k nejvzdálenějšímu stolku. V Zemi Řek nebylo tak úplně běžné, aby ho nechali štamgasti bez dozoru. Sem však nedosáhla jeho pověst a nikdo z obyčejných lidí neměl ani páru kým nebo čí ve skutečnosti je.
* ,,Tak co to bude?" * přišla k němu silnější paní ve flekaté zástěře. Nebylo jí více jak čtyři desítky let a její hlas zněl tak příjemně,  jako když zkušený potulný muzikant dolazuje struny od své Šamisen.
* ,,Máte kachnu s rýží?"
,,Samozřejmě. Dnes máte obzvláště kliku. Muž ráno jednu ulovil. Před malou chvílí jsem jí dopekla," * mrkla na něho.
*,,Dobře. K tomu ještě pivo a jednu prázdnou sklenici," * nakázal si. Po servírky odchodu si vytáhl z pouzdra u zadku malý pytlíček s tabákem a opatrně si ho třemi prsty nasoukal za horní ret. To byl také důvod, proč chtěl prázdnou skleničku. Vyjímečně se zdržel plivání na ulepenou zem, aby nepřiděvál hodné majitelce práci. Když přinesla kopeček jídla, tak si uvědomil, že to za to stálo. Začal jíst bez mála kilovou porci. Pro tu byl jeden talíř malý, jelikož z něho vyčuhoval kus do zlatova připečené nohy. Rýži už zřejmě v minulosti lepší jedl, ale stále jí mohl bez výčitek zařadit do té chutnější poloviny. Jenže ta kachna... ta chutnala snad úplně nejlépe. Stačilo jen ucítit tu vůni a uslyšet slastné křupání kůžičky, aby jeho chuťové pohárky křičely nedočkavostí. Hůlkou zajel pod masová vlákna, která se téměř sama začala odtrhávat. Podlouhlý kousíček vymáchal v sosu a po vyplivnutí pytlíčku tabáku ho strčil do úst, aby si potvrdil to, co věděl už dávno. Ta kachna chutnala božsky. Z přehlídky chutí ho vyrušila až rána dveří zastavujících až o stěnu. Do hostince vstoupila trojice můžu v černých pláštích. U vstupu se rozhlédli a ten nejvíce stojící vepředu okamžitě pootočil hlavu. Něco jim řekl a všichni se soudružně zasmáli. Lehkou chůzí ve vysokých kožených botách a za zvuků cinkajících okovů u pasu, došli k světlovláskovi a sedli si naproti němu.
*,,Hezký večer nemyslíš?" * zvedli ruce na stůl.
*,,Rozhodně byl. Než jste přišli."
,,Copak ten ostrý jazýček?" * pokračoval prostředí z nich.
Napjatým tichem v tu chvíli projel skřípavý zvuk odsouvající se lavice. Dango zbystřil a pozvedl obočí. Pozdě. Jen co pohlédl před sebe, zatlačil mu do prsou stůl a namáčkl ho na zeď. Zvedl paže z nichž se začaly samovolně odbalovat obvazy. Jako dvě útočné zmije směřovaly k mužům tláčících stůl. Okamžitě obvazovaly jejich hlavy, jenže pak s hlasitým zaklapnutím okovu na Dangově krku umřely.* Co to je? Moje chakra.* Zablokovaný pochopil, že má tento železný náhrdelník nějaký druh pečetě negující chakru. V zajetí byl bez odporu a jakékoli pomoci bezbraného okolí vyvlečen ven. Zatřásl sebou, když mu okamžitě naskočila husina. Cítil, jak se za tu dobu co byl uvnitř ochladilo.* ,,Ookami!" * vyjekl a z úst mu vyšel dým páry, když uslyšel odhodlané vrčení. Vlčice rychle vstala, až z ní sjela kožená pokrývka. S ohalenou a naježenou srstí vystartovala při přesile. Ostré zuby v mžiku zaryla do lítka jednoho z můžu, který bolestivě zaskučel.
*,,Vypadni potvoro!" * nakopl jí druhý, zatímco třetí pevně přítáhl řetěz s Dangovým obojkem.* ,,Notak!" * zopakoval a nakopl vlčici podruhé. Tentokrát silněji a přímo do hlavy. Ta s bolestivým zakňučením povolila stisk. S dalším kopancem udělala kotoul a zmizela v obláčku kouře.
Za rohem hospody bylo pár dalších dětí. Konkrétně tři kluci a jedna slečna. Ta byla ze všech vzhledem nejmladší. Teď se k nim přidal i Dango. Železné náramky ho svázaly do vláčku k ostatním a tak vyrazili okamžitě na cestu.
Po pár dnech mlčení, úmorné chůzi a hladovkách, které občas zahnal suchý chleba se solí začínala přicházet také zima, před kterou Dango původně utíkal. Spaní na zemi bylo ubíjející a každou noc hrozilo prochladnutí. Trojce hochů spala pohromadě a hřáli se navzájem. Naopak Dango a ta drobná holčina jménem Elise spali zvlášť. Vlastně byla jediná s kým se dal Dango zatím do řeči. Říkala, že jí kluci v noci osahávali. Jednoho dne se jí nekterý z nich pokusil stahnout kalhoty a to už bylo příliš. Ostatní se jí při těchto slovech jen vysmáli:"Úzkoprsá Síssa" křičeli pošklebovačně. Díky tetičce Temari pro ní měl Dango naprosté pochopení. Sama mezi puberťákama to měla snad úplně nejtěžší a tak jí v noci nukenín půjčoval půlku své kožesiny, kterou mu jeho úsnosci z přístřešku na dříví před odjezdem přinesli, zatímco spali nalepení zády k sobě. Tato taktika se jim vyplácela a i přes nepříjemné zimy si to zařídili alespoň o něco snesitelnější k spánku. Naopak chlapci spící pod potrhanou a problešenou dekou na přízemní mrazíky tolik nedbali. Jeden z nich se ráno probudil s ošklivým kašlem. Byl to takový malý kluk a všichni ze skupiny mu říkali Krtek. To kvůli jeho neobvyklému nosu a silným brýlým, které měli na jednom ze sklíček podlouhlou prasklinu. Často bylo od ohně slyšet, jak se jejich věznitelé sázeli o to, kdy mu sklíčko z obroučky vypadne. Ono ani Bota a Sakura, tak se říkalo těm dvoum, nebyli moc výšší. Bota byl takový přirozený vůdce té trojce. Neřád prvního stupně, který musel dělat přesný opak toho, co mu někdo nakázal. I to byl důvod, proč stále nosil ty své boty bez podrážky. Když si jednoho dne rozřízl chodidlo o kámen, tak se mu jeden z věznitelů vysmál. Že prý nemá smysl, aby je nosil. No a on si je na truc nechal.*
,,Pomož krtkovi!" * přikázal Bota svému kamarádovi, když Krtek už po několikáté spadl do vysokého sněhu. Z několikadenní nemoci byl už vyčerpaný a oslabený. Sakura k němu rychle přiskočil a přehodil si přes ramena jeho vybledlou ruku. Byl to dobrák, to Dango za těch pár dní poznal. Kluk na svůj věk opravdu vysoký. Bohužel stejně tak i hloupý. Často se nechával ovlivňovat a byl lehce manipulovatelný. Jeho přezdívka byla snad úplně nejvtipnější a tak se ho už po pár dnech snědý žoldák ze zvědavosti vyptával, jak k ní přišel.
*,,Bota zrovna pokřikoval u ohně na nějakou Sakuru, zatímco jsem si klacíkem čistil špínu za nehty. No a myslel jsem, že to je na mě..." * řekl neomaleným hlasem. Lezlo to z něho jak z chlupaté deky a nebyl z toho poskládat smysluplné souvětí. Tak mu Bota skočil do řeci.
*,,Zkrátka se ozval, když jsem volal na nějakou děvku. To je celé,"* doplnil nevraživě a protočil světle modré oči v sloup.
*,,Jo, to je ono!" * usmál se Sakura a nadšeně zatleskal. Byl náležitě hrdý na to, že má také nějakou přezdívku.
Všem bylo jasné, že to takto nepůjde do nekonečna a poslední dny museli nemocného Krtka více nést, než aby šel po svých. Jedno ráno se chlapec sotva probral a tak ho hromotluk vzal do náruče, aby mohl pokračovat s nimi. Netrvalo to ani hodinu a vyhublý hošík naposledy zavřel oči. Mohli mu pomáhat sebevíc, ale vzduch tkaný zimou byl natolik silný, že kluka vážícího necelou půlku půlky jednoho metráku umlátil nadobro. Ihned jak se tato zpráva donesla k mužům, přišela reakce.
*,,Tak dobře, tady zastavíme!" * Přišel rázný rozkaz. *,,Ty půjdeš se mnou a vy vykopáte díru, než začne ta mrtvola smrdět!"*. Zatímco Botovi přistála do ruky lopata, tak Sakuru uchopili rázně za límec, vytrhli mu z náruče bezvládné tělíčko a odtáhli ho kousek opodál, kde mu sundali vestu se špinavým tričkem a bičem mu několikrát švihli přes holou kůži.
*,,Potřebují si vybít vztek." * Věděl Dango moc dobře. Přece právě přisli o pár stovek RYO. Navíc do velkých a tučných zad se krásně trefovalo. Zatímco nukenin sledoval, jak se hromotlukovi na zádech objevuje první krev, Bota poslušně vykopal díru v zemi. Nebyla moc hluboká, ale víc to ani nebylo třeba.
*,,Hodíš ho tam?" * zeptal se ho modroočko. Při pomyšlení, že má manipulovat s mrtvolou se mu zvedal žaludek.
*,,Jasný," * kývnul Dango bez zbytečných slov. Jemu to bylo naopak naprosto jedno. Poklekl k bledému tělu a na chvilku koukl Krkovi do obličeje. Z kývavé chůze kdy se nesl v náručí mu brýle sjely až na úplnou špičku nosu.* ,,Stejně vypadáš jako blbec. " * Objevil se na tváři Danga mírný pošklebek. Podsunul pod ležícím tělem ruce a zvedl ho. Nebyla to skoro žádná váha a jediné co cítil byly vystouplá žebra s páteří. Žádné známky po tuku nebo dokonce svalech. Došel až nad hrob a hodil ho do díry. Kostěný chlapec v ní úplně zmizel. Bota držící lopatu na něho okamžitě naházel promrzlou hlínu a pečlivě to chodidly ušlapal. V očích Danga to stejně bylo zbytečné. V takové zimě ho vlci dřív nebo později najdou, vyhrabou a sežerou. No nechtěl brát nikomu iluze i když věděl, jak se divoká příroda chová v období nouze o potravu.
  Jejich cesta pokračovala dál přes moře až do Země Medu. Bylo tu hezky na to, že několik desítek kilometrů měla být známá Země Pustoty. Jakožto nukenín se sem Dango chtěl vždycky podívat. Navázat nové kontakty, možná si i udělat přátele či dostávat nové atraktivnější a především lépe placené zakázky. Nebyl daleko, ale ani blízko a utéct nemohl. Obzvláště teď ne. Čím blíž přicházeli k zemi Dělníků, tím víc Bota dorážel na Síssu. Když si nemohl sáhnout večer, tak to zkoušel ve dne. Ostatním tohle chování bylo naprosto jedno, tedy až na Danga, který byl jedinou zábranou, proč na dívenku dvojce mladíků ještě nenaskákala. Jeden den šel Dango na úplném chvostu vzdálený od všech. Kdyby ho občas nezatáhli věznitelé za obojek, který měl na krku, snad by i zastavil. Pomalou chůzí i přes to zpomaloval celou skupinku, která z toho šílela a přesně to si náramně užíval. Věděl, že ho nebudou mlátit, aby je nebrzil ještě víc a tak s lehkým úsměvem pozoroval, jak všichni skepticky vzdychají nervozitou. Zábavu mu přerušila až trojce před nimi, když Sakura a Bota skřípnuli Síssu mezi sebe. Okamžitě zbystřil. Napružený na špičkách sledoval každý jejich pohyb. Pomyslný impulz přišel v moment, kdy Boty dlaň přistála na zadku dívky.*
,,Klídek!" * chytl ho Dango za rameno a lehce si ho přitáhl k sobě. Výstražně dával najevo, že tohle pravidlo, které tu určil bude prostě platit.
*,,Nebo co?"* odsekl Bota a cuknutím se vyškubl.
*,,Nebo vám oběma rozbiju hubu!"
,,Můžeš to zkusit!"
*Jen co to dořekl, spatřil Dango sevřenou pěst. Z otočky se na něho Bota široce rozpřáhl. Byl rychlý a tak se jen díky předvídavosti stihl nukenín sehnout. Ruka mu prosvištěla nad hlavou a celý odkrytý trup, jako kdyby zíval. Rukama ho objal a vší silou praštil s chlapcem o zem. Ruku mu přirazil ke krku a pěstí ho udeřil do tváře, kde se rázem vykukla pod pravým okem trhlina v kůži. Než stihl praštit znova, tak mu skočil na záda Sakura. Z optížemi mu sevřel zápěstí a úder zastavil.
*,,Co to děláte?!" * Ozvaly se na nimi výhružné výkřiky.
Dango neodvracel zrak z tváře kluka pod ním. Chtěl si ještě jednou bouchnout. Snad ještě silněji a do roztrhlého místa. Rudá krev jako kdyby ho nažhavila na boj ještě víc. Jenže to už přišla rána bičem. Sakura jen hekl a sjel na zem. Následovala další rána. Tahle se projela po Dangových zádech, až se prohnul jako luk.* Volná ruka! * uvědomil si hoch, když se mu skrze zápěstí opět začala valit krev. Pevně zatl prsty, až mu zbělaly klouby a udeřil Botu do nosu, který se přetočil do strany. S jistotou věděl, že ho přelomil. Za odměnu ho čekala další rána bičem.
*,,Slyšel jsi!" *
Bolestí se mu maličko rozjelo vidění. I když si to mohl jen těžko představit, tak ta první rána byla sotva poloviční. Ani nevěděl, zda ho ze sebe setřásl Bota nebo ho jen někdo zkopl. Rozhodně byl na lehce zasněžené zemi, která byla díky mírnému oteplení a následnému tání opravdu mokrá.
 Tento incident se samozřejmě neobešel bez trestů. Sakura dostal opět bičem přes už tak hodně zmalovaná záda. Na jednom místě mu kožený pletenec dokonce vysekl kus masa a on tak mohl spát pouze na jednom boku. Dango dopadl nejlépe, jelikož se ho Síssa zastala a tak to zůstalo pouze u dvou ran. Naopak Bota odnesl většinu a od prohřešku spával zásadně odděleně přivázaný ke stromu, aby vychladl a to doslova. Všechno náležitě splnilo účel a dvojce nezbedníků začala udržovat od dlouhovlasé brunetky náležitý odstup. Nejvtipnější ze všeho ovšem bylo, když Sakura rovnal modrookému kamarádovi zlomený nos. Po tomto vystoupení, u kterého většina skupiny jen ztěží popadala dech, ukázali potenciál pro práci v cirkuse. Země Medu se po několika dnech změnila v Zemi Klíčů a pak na Zemi Nudlí. Jistě se blížili k cíli. S měnící krajinou se měnily i lidé, tradice a vesnice. V jedné takové vesničce na kraji u lesa postávala velká kruhová aréna o průměru k 50 metrům a zdmi vysokými přes dva metry. Kolem nich nahoře se pak vyjímaly dřevěné ochozy s kapacitou desítek a možná i stovek lidí. Zatímco se Síssa pokoušela prosit kolemjdoucí lidi o pomoc, jeden z jejich věznitelů kamsi zmizel. Ti co zaslechli dívenky nářek prošli bez povšimnutí a pro jistotu rychle zklopili pohled do země. Dango měl v obličeji opět úsměv. Přišlo mu vtipné, myslet si, že by to mohlo nějak pomoct nebo nedejbože že by vyskočil z davu nějaký udatný zachránce, který by je vykoupil či vysvobodil holýma rukama. To už však přicházel onen muž, který si odběhl pryč. V ruce nesl brnění z kterého čouhala othaná rukojeť katany.*
,,Když máš tolik elánu,"* uchechtl se a hodil vybavení před Síssu.
*,,Co to je?"* zeptala se nechápavě.*
,,Samurajské brnění a katana. Za námi je turnaj roninů a ty jsi jeden z účastníků."
,,Ale já neumím bojovat s mečem. Nikdy jsem nedržela zbraň v ruce."
,,O to větší zábava to bude."
,,Já půjdu za ní,"* skočil jim Dango do debaty a sebevědomě udělal úkrok k výzbroji, kterou začal sbírat ze země.
*,,No počkej!" * Muž na chvilku zamrkal překvapeně, ovšem když mu jeho další kolega ukázal vývěsku, na které byla vypsaná i cena pro vítěze, uvědomil si, že peníze budou lepší. Navíc u otroků se vždy platilo tak, že u mužů rozhodovaly svaly a u žen obličej. Pokud by té holce někdo vyrazil přední zuby, její cena by výrazně klesla.* ,,Dobrá, můžeš jít namísto ní."*
Yoshikawa se dal okamžitě do vysvlékání. Sundal si boty, kalhoty, kožich i tričko a vestu, až tam za malý moment stál v té zimě pouze v trenkách. Rozepli mu okov, který po pádu hlasitě zařinčel. Než by stihl prochladnou nasadil si kožené kalhoty a tričko, na kterém byly vidět zaschlé stopy krve. Celé to smrdělo jako chlév prasat. Na tričko pak natáhl vystuženou vestu z které místy v rozparech vykukovala vlna. Ač smrděla ztuchlinou a ovcemi, tak se Dangovi líbila. Hlavně díky našítým železným plátům na předloktí. Síssa a Sakura mu pak začali pomáhat s nasazováním samotného brnění. To čítalo jeden obouchaný a zohybaný celek na hruď protažený čtyřmi kusy dole. Dva chranily boky stehen a dva rozkrok. Zbylé pláty pak přivázaly k ramenum a jeden co přebýval navázaly na záda. Viditelně bylo jasné, že tam nepatří. No všimli si jednoho ronina, jak to tak má a proto vyhodnotili, že je to další místo, kam si může mladík dovolit inkasovat. Kolem pasu uvázaly silný provaz, za který zastrčili katanu v nalomené pochvě.
*,,To nevypadá nejhůř."* Rozpažil a prohlížel si, jak mu sluší finální verze. Skoro by si i přišel jako chudý ronin, kdyby tedy někdy držel katanu v ruce.
  Do arény se vstupovalo pod ochozy. V podpáždí držel helmu otočenou vzhů nohama, takže sloužila jako takový kovový košíček. Došel až k uzavřenému vchodu, z kterého měl právě on vycházet, zatímco se kolem něho k ostatním vchodům začali štosovat zbylí soutežící. Položil si helmu na zem a poklekl. Vyndal z helmy chránič úst, který byl od ucha k uchu a výškou pokrýval místo od brady až po nos. Dokonce na něm bylo i cosi vyryté, ale co to bylo nezkoumal. Na hlavu si pak narazil omlácenou helmu plnou rýh, která na krajích chytala rez. Jednu z nejdůležitějších partií těla by si s tímhle "kastrolem" chránil snad úplný blázen a to přesně Dango byl. Nakonec si navlékl vybledlé rukavice z odrolené kůže s kterými si před zahájením rádně osahal rukojeť katany. Věděl, že na těchto kláních jsou čepele tupé, ale dostat s ní do nechráněných partií bylo o zlomeninu a tu si mohl dovolit jen v moment, pokud plánoval umřít jako Krtek. Následujíci vteřiny už jen hypnotizoval vchod. Nervozita tady dole stoupala a hlasitost ochozů nabírala na síle.*
,,Tak pojď kurva!" * pokoušel se nabudit. Přesně v tu chvíli se okolím rozletěl troubivý zvuk rohu. Byl to povel k zahájení. Rozrazil vrata a objevil se v aréně. Hlavou pomalu projížděl z prava do leva po celé její šířce a sledova, jak i ostatní vtrhávají před zraky obecensta. Spíše než souboj roninů šlo o turnaj a předhlídku kenjutsu a zbraní všeho druhu. Surovější typ boje byl pro něho jen a jen výhodou. Soupeř po jeho levém poku zamířil na střed. Ten na pravém po soupeřil opačnén boku. Nebyl však až tak rychlý a tak mu nukenín stihl vlítnou do zad. Vytasil katanu a švihl mu s ní za koleno. Hned co před ním nepřítel poklekl v bolestech z přetrhaných vazů. Uchopil čepel oběma rukama a vší silou mu vrazil zástitou a rukojetí do helmy. Ta slítla a po několika metrech zajela do bahna kde se do poloviny zavrtala. Sok padl na zem. Nevěděl, zda je mrtvý nebo jen omráčený a ani neměl šanci to zjišťovat. Teď proti sobě měl rozběhlou ženu. To, že jde o kunoichy poznal podle vystouplého hrudníku. Oceli na sobě moc neměla a tak byla rychlá. V ruce měla Kuwatu a tak se Dango opět ocitl v situaci, kde měl nevýhodu v délce dosahu. Navíc musel bezprostředně reagovat a to tak, že naklopil hlavu do strany, aby se čepel bodající Kuwaty svezla po postranních plátech helmy. I když otupělá, samotný náraz jím dost otřásl. V uchu mu začalo nepříjemně pískat a jen tak tak nespadl na zem. S bolavou hlavou opět chytl katanu za rukojeť a druhý úder už vyblokoval za pomoci své zbraně. Ten třetí mu jen lehce líznul masku na obličeji a ztrhl jí. I tak bylo štěstí, že sebou nevzala i nažloutlé zuby. Z boku zaslechl klapavý zvuk. Ohlédl se a v tom uviděl černo. Když přišel k sobě ležel na špinavé zemi. Brnění začalo nasákávat bahno a těžklo. Helma byla pryč. Ať se zakutalela kamkoliv, teď už byla plná toho hnoje, co tu na zemi byl. Koukl nad sebe a uviděl, jak kunoichy dostává mohutným Kurisu zásah do boku a nepřirozeně se prolamuje při pádu na zem. Už nevstala. Došlo mu, že i on dostal pořádnou ránu. Zřejmě to bylo do hlavy, ale jistý si tím nebyl. Celé tělo ho bolelo stejně intenzivně.* Zůstat ležet a vzdát se nebo si nechat urazit hlavu? * Pomyslel si pro sebe. Měl potřebu si to dělat tak těžké? Přeci nemusel být ve všem nejlepší. Zvlášť proti samurajům. Nebo musel?*
,,Jasně že si urazit hlavu!" * Ozvalo se skrze arénu, než výkřik pohltily zvuky tribun. Na záda mu v tu chvili přistál hlávkový salát od neúprosného obecenstva. Ti si všimli jeho stále ještě použitelného stavu a rozhodně nebyli spokojeni s tím, že si nechce nechat rozbít čumák ještě víc. I proto ho náležitě popoháněli do boje. Klekl si a pevně se zapřel o katanu. Opět povstal na nohy a vyhodnotil celou situaci. V bahně nebylo dobře vidět, kolik těl leží neschopno boje. Naopak, stát viděl pouze jednu dvojci. I ten obtloustlý týpek, jenž ho udeřil, někam zmizel a tak tam šermoval samuraj s dlouhou Nodachi a šermíř s dřevěným štítem a mečem připomínající krátký Gladiatus. Dango se k nim záhy připojil. Vyvrbilo se to tak, že dvojce skřípla onoho samuraje, který i přes srdnatou obranu za krátko padl. Zbyl tedy jen Dango a šermíř. Pomalým krokem kolem sebe kroužili a odměřovali si vzdálenost. Čepel katany byla samozřejmě o něco delší než Gladiatus, zárověn i tezší. Soupeři stačilo, aby došel na co nejmenší vzdálenost a měl vyhráno. K tomu mu měl dopomoci omlácený štít, ze kterého vykukovaly kusy dřeva. Oproti Dangovi nepůsobil nepřítel ani tak unavěně, navíc byl stále v plné zbroji. Moc toho v mladíkův prospěch nehrálo, ale diváci jasně dávali najevo, že chtějí vidět rozuzlení celé ságy. Špička katany vyjela do vzduchu a pak začala padat rychlým tahem proti muži dolů. Do cesty se jí postavil stít. Po úderu do ovalného dřeva vyletěl do vzduchu bordel z mezer mezi pobitými prkny. Nukenin udělal úkrok dozadu a opět se rychle rozpřáhl. Čepele obou zbraní zařinčely o sebe a svezly se až k záštitě katany. Dvojce finalistů se pažemi zaklínila do sebe. Dango periferně spatřil, jak si šermíř volnou paží natočil štít železnou hranou a vší silou ho udeřil do boku pod žebra. V tom se dřevo rozletělo na dvě části společně z koženými popruhy pro upevnění na předloktí. Samotný náraz nebolel až tak moc, ale z kožené vesty mu rázem vykukoval velký kus dřeva, kolem kterého vytékala krev. Příchozí bolest už snad ani nešlo vnímat a tak udělal to, co uměl nejlíp. Zapřel obě ruce o sokovo podpáždí a vší silou ho hodil na zem. V tomhle stavu a váhou bahna či brnění ho sotva odlepil od země. Katana mu spadla na zem a tak do obou rukou chytl paži svírající Gladiatus. Nohama se zapřel na hrudi a hlavě protivníka a vší silou zapáčil rameno dozadu. Několik sekund neúprosně tlačil, než se ozvalo zapraskání. Vazy v rameni přetrhal už dávno, teď ho ještě vykloubil a přelomil v další časti. Se zlikvidovanou primární rukou byl soupeř nucen souboj vzdát a tak zůstal poraženě ležet. Dango těžce vstal a zvedl ruku k nebi. Ochozy se v ten moment rozdělily na dva tábory. Jeden který radostně tleskat a pak druhý který bučel a házel věci po neuspokojivém konci. Jen těžko se dalo říct, který z obou kotlů nukenína hřál na srdíčku víc. Ze vchodů začali přicházet doktori, aby ošetřili ty, kteří stále ještě leželi na zemi. Bylo nutno říct, že nekterým i přes otupělé čepele stejně nebylo pomoci.
Pochroumaný pomalu opoustěl arénu, zatímco si z boku vytrhl kus dřeva. Katanu v útrobách stadionu zahodil a nechal se ošetřit, aby nevykrvácel nebo aby se mu zranění nezanítila. Po pár minutách vyšel ven, kde se střetl s ostatními.*
,,Dobrá práce," * pochválila ho Síssa, ktera byla stále velice vdečná za to, že šel místo ní. Zbytek jen zavistivě sledoval.*
,,Bylo to jen tak tak,"* odpověděl strhaně. Neměl moc chuť na dlouhé promluvy. Než se rozkoukal opět mu na krku zacvakl chakrublokující okov. Jeden z věznitelů je následně všechny odvedl do blizkého lesíku, jelikož zbytek jeho kolegů zamířil pro odměnu, kterou jim Dango vyhrál. Když dostal hoch povel k odpočinku, usedl ke stromu a opřel se o něj zády. Unavený a bez sil se pokoušel se zavřenými víčky setřast tu hroznou bolest hlavy.*
,,Gratuluji."* Zaslechl z ničeho nic nad sebou. Otevřel oči a uviděl Botu s nataženou rukou.* Žeby konečně dostal rozum? * Napadlo ho v okamžiku. Možná si u něho vybudoval nějaký ten respekt svými činy a konečně budou na stejné lodi. Stoupl si a podání ruky opětoval. Jenže v tu chvíli mu Bota sevřel dlaň, až mu klouby cvakly o sebe. Něž se stihl bránit, strhl ho chlapec na zem. V puse ucítil pachuť špínavé vody z mechu a opět to hnusné bláto. Sakura mu okamžitě klekl na krk a tak bylo se zbývajíci zásobou sil nemožné vstát. Neviděl pořádně, co se nad ním děje, ale v moment, když uslyšel Síssu křičet, došlo mu to. Ti dva využili momentu, kdy byl nejslabší. Bota narazil dívenku na strom a ze zadu do ní začal pronikat. Dango by teď tak ochotně vstal a oba zabil, jenže se nemohl ani pohnout. Naopak byl vůbec rád, že může popadnout dech. S nedostatkem vzduchu, velkou únavou a nejspíše i otřeskem mozku se mu začala točit hlava. Najednou k němu na zem dopadla i dívka. Bylo po všem. Sakura z něho slezl a on tak konečně mohl zvednout hlavu trochu víc. Viděl, jak má jeho kamarádka schovaný obličej pod vláskami a ukrývá se před celým světem. Slyšel, jak potichu pláče, zatímco jí po stehnech stékala panenská krev.*
,,Promiň mi to," * řekl z posledních sil. Byla to jeho chyba, že nebyl dost silný.*,,Měl jsem něco udělat, když mi ten náhrdelník sundali při vstupu do arény." * Odpověď na své sebevýčitky nedostal a ani jí neočekával. Nebylo co na to říct. Pravda byla jen jedna a s tou se mu teď pomalu zavírala těžká víčka.
 Ráno se probudili do pochnurného dne a to doslova. Mimo negativní atmosféru a hrobové ticho přišla ještě zatažená obloha. I když mělo být už dávno hezky vidět, tak v celém údolí sedělo šero. Nezdálo se mu to a to ani trochu. Sledoval oblohu, po které hromadně emigrovalo ptactvo na jih. Nebylo by to tak divné teď na podzim, když to samé plánoval i on. Jenže on znal velkou část všech druhů a věděl, že tito přes zimu zůstávají. Okolí všude kolem utichlo a skrze mraky na obloze vykoukl velký kulatý obrys měsíce. Na Botovi, Sakuře i Sísse byly vidět jisté změny. Nejen že jim nebylo dobře. Všichni tři začali provazet nevolnosti. V jeden moment Dango přes rameno viděl, jak zvrací krev.*
,,Tak dáme si pauzu,"* zahlásil jeden z veznitelů. I on a jeho spolupachatelé videli, že je něco špatně a tak zvolili odpočinek. Seděli pospolu. Síssa shoulená do klubíčka, Bota s rukou položenou na pokrčené noze a Sakura vedle něho. Nemotorný chlapec se už dobrých pět minut nepřetržitě skřábal na krku, až se mu tam začínala vybarvovat červená skvrna.*
,,To máš zase breberky?" * drcnul do něho Bota a lehce si poodsedl, aby to od něho nechytil. Sakura ale neodpověděl. Hlavu měl svěšenou k zemi a z pusy mu vytékala podlouhlá slina. V tom se začal škubat a vrčet. Než se stihl kdokoliv nadát skočil po jednom z mužů a zakousl se mu do krku. Prsty zakončené spinavými nehty narval vydešené osobě skrz krk do jícnu a roztrhl ho. Takto následovala řetězová reakce a než stihli muži ubít zdivočelého Sakuru, probral se k životu i zdánlivě mrtvý kolega. Aby toho nebylo málo, tak se k celému incidentu přidal i Bota. Bohužel také jako Bestie.*
,,Sísso? Jsi v pohodě?" * zeptal se Dango starostlivě, zatímco v pozadí probíhal souboj. Klepal jí na rameno, ale nereagovala. Seděla zabalená v klubíčku a se zatnutou kostěnou pěstičkou si mlátila do čela. V tom jako kdyby jí přeplo, vyskočila a povalila Danga na záda. Ostrýma nehtama se ho pokusila škrábnout do hlavy. Naštěstí se jí to nepovedlo a řízla do hlíny tak silně, až se jí celý nehet odloupl z prstu. Začala dotírat i zuby, ale to už byl Dango při smyslech. Věděl, že se musí bránit. Rukou jí chytl pevně pod krkem a převalil jí ze sebe. Rychle chytl řetěz vedoucí od vlastního okovu na krku a přetáhl jí ho přes hlavu jako smičku. Utáhl a vší silou jí začal škrtit. Šlo to vážně blbě, protože sebou neskutečně mrskala a různě se oháněla pažemi. Nakonec se to povedlo. Jenže teď na něho čekaly další bestie, které vzešli z mrtvol těch mužů. Konkrétně dvě.* Pokud jsou mrtvý, tak by i pečeť mohla být pryč. * Napadlo ho v okamžiku a pokusil se vytvořit disk z Raitonu. Povedlo se! Jako shuriken ho hodil po jedné z potvor a setnul jí hlavu. Následně vstoupil do prvního stupně Raiton no Yoroi. Vyskočil vysoko nad další bestii a z paže vypustil silný elektrický výboj. Ten projel skrze slintající kreaturu poranil jí a na malý moment i paralizoval. V pádu jí pak pěstí rozdrtil páteř na prach a zkryplenou nechal vykrvácet.*
,,Co to je tohle!" * Nechápal, co se to tu právě stalo. Hlavní však bylo, že byl živý a bez zranění.* ,,Žeby za to mohlo to počasí?" * Zvedl hlavu a opět pohlédl na oblohu. I když moc rozumu nepobral, napadlo ho téměř ihned, že se samovolně proměnili ti, kteří neměli chakrovou soustavu. Zbytek to schytal až při následném útoku. Prohrabal mužům kapsy a okradl je o veškeré mění. Mezi mincemi nalezl i svůj štětec a svitky. Když už tu byl, rozhodl se jako rozloučení nakreslit obrázek celé skupiny. Trojci věznitelů a Sakuru postavil dozadu, jelikož byli nejvyšší. Ač se snažil sebevíc, ten otupělý výraz hromotluka prostě nešlo nakreslit ani se špetkou inteligence. Dolů do podřepu vyčmáral sebe, Síssu, Botu a Krtka. Konečně přišel na to, co jim celou tu cestu tak chybělo. Byl to úsměv a přátelská nálada. Naopak portrét si tuto energii nádherně zachoval.*
,,Až to někdo najde, tak si bude najivně myslet, jaká jsme byli skvělá parta," * Musel se tomu zasmát. Zvedl se a okov na jeho krku hlasitě zařinčel.*
,,Nojo, vždyť já mám ještě toto," * uvědomil si. Úplně zapomněl, že je stále ještě na vodítku. Vzal mrtvole z kapsy klíč a odemkl se. Teď už ho nic nedrželo, aby vyrazil za svými plány na Jih.
*I když byl teď volný a mohl postupovat vlastním tempem, cesta neuprašovala ani z daleka, jak očekával. Na lodi cestovat nechtěl. Věděl, že by takovou dobu bez pevné půdy pod nohama a čestvého jídla nevydržel. Zároveň nedůvěřoval tomu, že lodě prorazí veškeré ledové kry na hladině. A snad úplně nejvíce jeho respektu měly ledovce. Každý moc dobře znal pověry, jak velké jsou pod hladinou i když nad ní kouká jen maličký zlomek.* Nic pro mě, * pomyslel si a raději přivolal svojí drobnou vlčici. Ta když poprvé viděla svého přitele, okamžitě se na něho natiskla a nechala se spokojeně hladit.
*,,Neboj se. Přeci bych tě tu nenechal bez rozloučení." * Rukama jí projel po hlavě až jí lehce připlácl špičatá ouška k bělavé srsti. Po několika minutách vítání jí vyskočil na záda a pobídl zpět směrem k zemi Ohně.
  Několik desítek kilometrů po souši a dokonce i hrstka po vodě. Výsledek byl však takový, že se konečně dostal do jedné z největších ne-li úplně největší země na světě jejíž hlavní vesnicí byla Konoha. Nikdy v ní nebyl, ale spousta lidí vyprávěla, že by mělo jít o nejslabší z pětice velkých vesnic. Nikoho s ochranou čelenkou na které byl vyrytý šnekovitě kulaty znak neznal a tak tomu docela i věřil. Těch menších osad tu bylo o poznání víc než kdekoliv jinde, natož oproti nehostinné poušti v Zemi Větru. No těm se teď stejně raději vyhýbal. Věděl, že v nich povětšinou žili pouze civilisté a z těch se staly Bestie. Díky výbornému vlčímu čichu se mu podařilo vyhýbat bojům jak to jen šlo. I tak se musel častokrát schovávat před velkými skupinkami, které směřovaly vždy na tu samou stranu.* Kam chodí? * Napadlo ho a tak je neohroženě následoval. Po delší době, na rozlehlé pláni, si všiml velké věže vyčuhující nad stromy. Skutečně převyšovala i ty úplně největší a to rozdílem snad i dvojnásobným.* Co to je? *Otevřel pusu dokořán a bez hnutí několik sekund civěl, jako vyoraná myš. Správně tušil, že sám tam jít nemůže, ale stále ho zajímalo, co je uvnitř. Dokonce více, než cesta za teplem. Rozhodl se proto počkat a usadit se v okolí. Zde by mohl rabovat opuštěné budovy a vesnice, zatímco by mu nic neuniklo. Až by dorazil někdo silný, mohl by mu pomoct.*
,,Jo, to je dobrý nápad." * Pochválil sám sebe za vzešlou myšlenku. Otočil se a zmizel v hustých lesích této země.*
Konec RPG

*Arita dostal B misiu, sám bol prekvapený, keď mu bolo povedané, že to budú dvaja chuuninovia z Konohy, ale tak čo už. Už mal dvoch chuuninov pod sebou, takže sa to dalo. Mali z Konohy do Kumo doniesť zvitok. Nebol proti a tak ju prevzal. Do Konohy mu to trvalo niekoľko dní, možno i dlhšie, bral to inakade, aby sa vyhol nebezpečenstvu a potom vošiel na územie Zeme Ohňa, potom do Konohy, kde čakal u brány na deti, ktoré mal sprevádzať na ich misii. Oblečený bol v kimone, v ústach cigaretu, na rameni mu poskakoval opičiak Yori s ktorým viedol reč. Arita chcel dnes na misii použiť hlavne kuchiyose, predsa len, Taro sa chcel trochu prevetrať tak ako Yori. Nečakal dlho a mládež prišla a ešte medzitým stihol vyzdvihnúť zvitok.* Som Arita Konoruki. *Predstavil sa im. Soru už poznal, ale toho druhého nie.*

*Sora sa s bratom pripravovali na B misiu. Odniesť zvitok z Konohy do Kumo a zase naspäť. Obaja sa obliekli do niečoho pohodlného, teplého, no puzdier narvali svoje vybavenie a boli pripravený na cestu. Vyrazili teda spoločne k bráne. Na túto misiu sa k nim pripojil i Aoda, za čo mal radosť. Hoc sa rozhodli obaja cestovať spoločne, chceli najskôr trochu zosilnieť, než sa pozrú niekam sami za seba, mali však za sebou joinina -Sora ho síce nevidel bojovať, ale s tým sa nedalo nič robiť a hádal, že teraz jej uvidí.* Aoda. *Predstavil sa bielo vlasý chlapec vo veku Sory, ani on nemal meno, ale to ničomu a nikomu nevadilo. Obaja bratia sledovali opicu na jeho ramene.* Ste súrodenci? *Spýtala sa ich.* To je kuchiyose. *Zahlásil Sora v moment, čo ju začal rozprávať Ignoroval jeho otázku ohľadom toho, či sú bratia..* Som, je nezvyk, že mladé deti ako vy poznajú kuchiyose. *Zasmial sa opičiak. Sora zložil pečať a privolal Shiryoku a jeho brat Shisha, objavili sa dve vrany, ktoré sa posadili na ramená chlapcov, ktorý koho vyvolal.* Potrebujete niečo chlapci? *Spýtal sa Shiryoku a zakrákal.* Dnes vás budeme asi potrebovať na misii, mohol by si sa postarať, aby sa kŕdeľ vrán držal pri nás? *Opýtal sa Sora vrany. Nevedel kade pôjdu a tak chcel mať istotu, že ich vranie techniky fungovať budú. Vrana prikývla.* Ďakujeme. *Poďakoval Aoda a vrany zmizli.*

*Sledoval činy chlapcov, ako použili kuchiyose a objavili sa dve vrany.* Ešte som vranie kuchiyose nevidel. Ja dokážem tuna Yorua, ktorý je opičie kuchiyose, potom ešte žabie. *Povedal im Arita s úsmevom. No neboli tu preto, aby sa vyťahovali o tom, kto má aké kuchiyose. Chlapci boli mladí, takže uvažoval, že im to dali podpísať rodičia.* Máte dobrých rodičov, keď vám dali podpísať zvitok. *Pousmial sa na nich a počúval ich rozhovor, veľmi nechápal čo tým mysleli, no nepátral po tom a sledoval potom, ako zmizli ich vrany v dymu.* Yori-san, zavolám Taru-san keď budem môcť. *Povedal svojmu spoločníkovi na ramenách a ten pokývol a zmizol tiež.* Vyrazíme teda? *Spýtal a a vyrazil. Arita bol zvedavý, či bol aj Aoda tak silný ako jeho brat, hoc jej bojovať nevidel, joinina vybavil rýchlo a tak vyrazili.*

*Nebral si z toho nič, on dokázal privolať ešte mačky, ale tým sa nechcel chváliť cudzím ľuďom.* Nedali mi ich podpísať rodičia, som ich zástupca. *Povedal mu a vyrazili za ním. Cesta im ubiehala rýchlo a niekoľko dní prebehlo bez problémov, Sora sem tam aktivoval v tej tme byakugan a bol za to rád. Ako utekali, všimol si, že ich niekto prenasleduje.* Máme spoločnosť. *Prehovoril Sora a poukázal na dvoch ľudí, čo ich sledovali. Rukou ukázal do dvoch smerov medzi stromami, medzi ktorými potichu utekali.* Jeden je tam, ale druhý tam. *Ukázal na nich, všimol si ako joinin prikývol. Bežali v trojuholníku, kedy boli bratia vpredu a Arita vzadu.*

Oh-ho, čo povieš na to, ak by sme si vymenili podpisy? *Navrhol Arita a potom vyrazili. Cesta bola pokojná, až po niekoľkých dňoch, kedy bežali s vetrom o závod Sora poukázal na dvoch prenasledujúcich. Arita pokvol hlavou. Na tvári mal už od opustení konohy termovíziu a tak sa rozhliadol a uvidel červené odlesky škvŕn medzi stromami. Zložil teda pečate a vyvolal Taru, ktorému sľúbil, že sa bude môcť prevetrať a zabojovať si trochu.* Budeme pokračovať, pokiaľ nezaútočia. *Povedal shinobim z Konohy a tí súhlasne prikývli.* Taro-san, nechajme najskôr bojovať chlapcov a potom až my. *Pousmial sa na kuchiyose a ten sa najskôr rozhodol stratiť v lese a teda vyčkávať na to, či to chlapci zvládnu alebo nie.*

Taro staty
Síla: 6, Rychlost: 9, Taijutsu: 32

*Nukenin se oddělil od jeho chráněnce, protože věřil, že on sám to zvládne mnohem lépe. Rozkázal mu, aby lup ukryl v doupěti a sám se k nim vydal. Když je měl nadohled, složil několik pečetí. Viděl celkem čtyři cíle a podíval se směrem na toho nejstaršího blonďáka. Když se stáhl, viděl už jen ty dva chlapce. Když se s tím jedním střetl pohledem, narušil mu tok chakry a seslal jej do iluze (Neko no Kougeki)*

Jeden z nich odišiel preč. *Poukázal Sora na to a ukázal i ten, ktorý preč šiel a stále pokračovali v ceste. V očiach mu svietil byakugan, ktorý zakrývali slnečné okuliare aj v tejto tme a vyčkávali na jeho útok. Nič viac totiž robiť nemohli. Ak by sa rozhodol zaútočiť, Sora by na to hneď upozornil, pretože by si všimol, ako sa mu pohla chakra v tele. Nukein sa nachádzal bližšie k Aodovi, čo Sorovi vadilo, ale snáď sa stihne jeho brat vyhnúť, či poprípade jeden z nich niečo urobiť, aby neprišiel k úhone.*

(Tamto hore je post od Sory, zabudol som, že na inkognite je Arita :d)

*Arita prikývol a držal sa trasy. Buď bol ten jeden silný na toľko, aby si trúfol na troch, alebo ten druhý išiel pripraviť niečo dopredu. Kto vie, mohol to ísť pozrieť, ale zároveň ich nechcel nechať samých bez dozoru a v boji proti nukeinovi a preto sa o toho druhého postará neskôr, ak na nich zaútočí. Teraz sa hodlal sústrediť na toho jedného. Vyčkával teda na prichádzajúci útok, bol pripravený.*

*Když si nukenin všiml, že jeho genjutsu nezabralo, rozhodl se pro více drastickou věc. Použil Shunshin no Jutsu a dostal se tak před ně. Poté složil několik pečetí a z cesty udělá kaluž bláta (Doton: Doryuu Taiga). Jakmile by se však měli přiblížit, ihned by složil další více pečetí a vytvořil tak draka z bláta, který po nich ihned vystřelil několik projektilů (Doton: Doryuudan).*

*Sora si všimol pohybu chakry v tele nukeina a tak zodvihol ruku a tým ich zastavil a objavil sa priamo pred nimi, použil ďalšie jutsu, ktoré pred nimi spravili bahnitú rieku, avšak nevliezli do nej, keďže sa zastavili a tak zostali stáť v zdialenosti ktorá medzi nimi bola. Sledoval Draka, ktorý vyliezol z blata a vystrelil na nich niekoľko vecí z blata, hliny. Aoda však neváhal a začal skladať pečate pre Fuuton: Kami Oroshi, stlačil tak vzduch a zabránil veciam, aby sa k nim dostali a keď to pominulo, Sora musel vymyslieť, ako sa k nemu dostať, použil preto techniku s ktorou sa chodí po vode a rozbehol sa k nukeinovi, vedel, že ho brat kryje, ktorý sa rozbehol s ním.*

*Arita zastal a len sa ich rozhodol sledovať a nezasahovať, bol zvedavý na ich boj, navyše tam stále v lesoch číhal Tara, ktorý by kedykoľvek spoločne s ním zasiahol, aby sa nestalo najhoršie. Stál na mieste, ani sa nehol cez to bol v strehu, sledoval ich boj, počínanie nukeina a detí pred ním. Už z prvých útokov vedel usúdiť, že boli zohraní, cvičili teda spolu dlhodobo.* Tak sa ukážte.

*Když se k němu oba rozeběhnou, všimne si, že nejsou od sebe zas tak daleko, a uvědomí si, že by na ně jedna technika mohla zabrat. Rychle začal pečetit a nakonec dupnul, sice to nemělo žádný efekt ani dopad na tu techniku, ale bylo to alespoň stylové (Doton: Dorou Doumu). Ten byl vedle té kopule a jelikož nukenin věděl, že se odtamtud dostanou, nechal draka hlídat a on sám zmizel do větví (Shunshin no Jutsu + Chakura Shotto)*

*Sora i Aoda vedeli, že je zlé, keď jej chytil do techniky, cítili ako im odčerpáva chakru... a Aoda vedel že si ju musí Sora udržať, preto sa on rozhodol to preraziť technikou taijutsu a tak ju silou 35 rozbil (Oukashou) a tak sa stena rozpadla. Sora zložil pečate a použil Sanzengarasu no Jutsu, kedy sa z tmy vyhrnuli vrany, ktoré sa vrhli skôr na nukeina, než okolo Sory, keďže on to nepotreboval, lietali okolo neho rozptylovali ho a brali mu aj tú trochu videnia. Použil shunshin, dostal sa k nemu, vyskočil tam, kde bol on a použil ​Shōtei (sila +7... 5 takže 12) a ak by ho trafil, tak by ho poslal na onen svet (344 zk - skušený shinobi dokáže zastaviť srdce.) Aoda to začal istiť a tak posla Raitonovú techniku - Raiton: Hebi Ikazuchi, jedného hada na nukeina.*

*Sledoval ich a premýšľal, či by si nevvytiahol stoličku a nesadol si, predsa len viedli si dobre a pokiaľ nukein nevymyslí niečo iné, tak jej odrovnajú aj chuuninovia. No, aspoň nemusel zasahovať a šetril si chakru. Stále bol však vo strehu a snažil sa dávať pozor, aby sa neobjavil ten druhý, ktorý by mu prišiel nebodaj na pomoc. No, chlapcov nechal tak a istil ich. Ako tak červené machule videl... a pre istotu aktivoval raiton no yori, aby bol skutočne pripravený sa tam u nich zjaviť a zachrániť ich.*

*Nukenin viděl, jakou silou ta kamenná kopule byla zničena a tak na toho vzadu nechal toho bahnitého draka vystřelil nejvyšší počet projektilů. V tu chvíli na něj vyletělo z, všudypřítomné, temnoty hejno vran. Začal máchat rukama, aby je nějak rozehnal, avšak jakmile se mu to povedlo, před ním se zjevil jeden z těch dvou a kolem jeho prstů ze zhmotnila chakra a u toho druhého se zhmotňoval bleskový had. Nestihl ani nijak zareagovat a ty rány mu dopadli na místo srdce. Jen se svalil k zemi a umíral v agónii.*

*Sora a Aoda sa postarali o nukeina, ktorý spadol zo stromu, ako náhle sa mu zastavili ruky.* Aoda-chan, je po všetkom. *Povedal jeho mladší brat a Aoda prikývol.* Tak, tak. Čo ten druhý ale? *Uvažoval bielovlasý chlapec a obaja sa na chvíľu zamysleli. Nebude čakať ďalej? No pokiaľ nezasahoval teraz, nepôjdu po ňom ani oni. Predsa len, mali za úlohu odviesť zvitok, nie ísť po nukeinovi.*

*Arita zastavil projektili z draka pomocou bábky, ktorú vytiahol zo zvitku, aby nezasiahli chlapcov, hoc ju trochu poškodili, ale nebolo to nič, čo by neopravil neskôr a tak sa chlapcom nič nestalo.* Viedli ste si dobre. *Povedal obom a vymenili si pár slov, než sa dali do cesty.. Cesta ubehla celkom rýchlo a v Kumo Arita vytiahol zvitok.* Predtým, než pôjdete, vymeníme tie podpisy? *Spýtal sa Arita a sledoval, ako modro vlasý chlapec vytiahol zvitok a spoločne si tak podpisy krvou, ako i otlačky dlaní vymenili a rozlúčili sa. Dal zvitok podpísať i Aodovi, rovnako ako Sora dal podpísať Aritovi. Veril, že chlapci trafia domov aj po svojom a on mohol tak zaniesť zvitok. Pre neho sa B misia skončila.*

*Po dlhej ceste dorazili nakoniec do Kumo, kde ich ešte pred koncom zastavil Arita.* Dobre, ale podpíše sa aj Aoda-chan. *Preniesol Sora a shinobi z Kumo na to kývol a tak si všetci traja podpísali zvitky. Sora a Aoda získali zmluvu s opicami, Arita zase s vranami a potom sa s nimi rozlúčil.* Chceš sa tu na chvíľu poobzerať, či pôjdeme? *Spýtal sa Sora brata.* Poďme, aj tak musíme odovzdať správu. *Odpovedal Aoda a spolu sa tak vydali domov.*

Koniec.

Vánoční rpg (event)
*,,Už tam skoro je!"* Sledoval nehnutě hnědého a hustě chlupatého ušáka, jak pomalu skáče k jeho návnadě uvnitř smičky. Z vysokého sněhu mu vyčuhovaly pouze bílé dredy s korálky. Jeden z nich měl na sobě vyrytý znak Kumogakure, který by kolmo přeškrtlý ostřím kunaie. Trpělivě vyčkával, až hlodavec doskáče dovnitř a uvelebí se. V ten moment prudce zatáhl za druhý konec pleteného lana. Smička se okamžitě utáhla a objala dvě přední tlapky chlupatého tvora, za které ho pověsila hlavou dolu, zhruba metr nad zemí.* Mám tě! * vyskočil Dango nadšeně, až mu ze zad sjel sníh na zem a z úst vyletěl sáček žvýkacího tabáku. Rozběhl se k úlovku, který sebou ve snaze záchrany divoce mrskal zadními běhy.* Těd jsi můj, * zamumlal si, když se konečně probrodil sněhem. Napřáhl se a zapomoci Oukashou napálil zajíce mezi uši, čímž ho omráčil. O pár minut později si už vesele stahoval kunaiem savce z kůže a nemohl se dočkat toho libového masíčka. Zrovna v sevřených dlaních lámal zadní končetiny a chystal se přejít na opékání. To by také udělal, kdyby mu na rameno nepřistála vrána černá jako uhel.* Mazej, *zavrtěl sebou a rukou ji odehnal. Opeřenec si však nedal říct  a přeskočil pouze na nedalekou větev. Nukenín se za ním s údivem poohlédl a spatřil, jak má na zádech brašničku se svitkem. Okamžitě ho napadlo, že to bude zřejmě pro něj a tak k vráně přistoupil, odvázal kožený poklop a vlaz svitek do rukou. Na nic nečekal a rozvinul svitek, aby si přečetl, co je uvnitř. Stejně tak i člen rodu krkavcovitých, který naztrácel drahocený čas a ihned odletěl.* Že mě to nepřekvapuje, * povzdechl si po přečtení pergamenu. Stejně jako několikrát od začátku této situace, i tentokrát od něho některý se zákazníků požadoval několik dávek krve. S postupem času těchto lidí snad stále přibývalo. Všichni začali zjisťovat, že to jen tak nevezme konce, naopak od jejich kapitálu v kapse. Ten se tenčil a tak byla jistá "úleva" v podobě biď jen pár RYO vítanou změnou.* Nojo, co se dá dělat, * povzdechl si a svitek opět zaroloval. Samozřejmě, že pro něho mají práci a neposílají mu třeba pozvánku ke štědrovečerní večeři. Neotálel, hodil maso uvázané na laně přes rameno a vyrazil na lov bestií. V oblesti u věže v zemi Ohně to nebylo nic zdlouhavého. Přišlo mu, že jich tu je stále víc a víc a stále žadný shinoby, který by se to rozhodl řešit. Tedy pár nadšenců tu už bylo. Jenže všechno nebyly jen pomyslné výkřiky do tmy. Nikdo z nich nestál o jeho pomoc a nikoho kdo tam vstoupil pak už také nikdy neviděl. Teď nebyla ovšem důležitá věž ani mrtvý hrdinové, nýbrž krev z těch potvor. Tiše se korunami stromů kradl k jednomu hloučku až na dostatečnou vzálenost. Odvázal si maso za zad a spustil ho na zem, jako kdyby rybařil. Hned jak sebou jemná narůžovělá koule plácla do sněhu, začali se slintající zmutovaní jedinci ohlížet. Syrové maso jim zkrátka volnělo ať bylo z kteréhokoliv tvora. Po čtyřech doskákali až k němu a začali ho zkoumat. Chvilku to vypadalo, že se o něj i poperou ještě než začnou hodovat, jenže to se do toho už vložil snědý hošík, který jim několika elektrickými disky oddělil hlavu od těla dřív, než by se dotkli jeho úlovku.* ,,O maso kvůli vám rozhodně nepřijdu,"* pomyslel si, když seskočil dolu mezi devět mrtvých jedinců. Z ninja pouzdra si vyndal svůj extraktor a začal z nich odebírat krev do maličkých skleněných ampulek. Jako vždy si tři nechal pro sebe, zbytek pak zabalil pro klienta a vyrazil k místu na svitku. Na to, jaký byl natvrdlý ve všech směrech, tak orientace v divočině mu nebyla cizí. Žil v přírodě už tolik let, že se tuto dovednost naučil a každým dnem jí piloval. Navíc znal okolí věže jako své boty. Šel půlku druhého dne, než s dostal k maličké vysničce. Podle kouře z komínů šlo lehce poznat, že je minimálně polovina vybydlená. Zřejmě po první vlně zatmění. Dokonce i našel barák zákazníka. Houpající se věnec na dveřích navozoval vánoční atmosféru. Zaklepal a začal z vaku vyndavat ampulky s krví. V tom se dveře otevřely a teplý vzduch mu pohladil zmrzlé tváře.* Dobrý den. Prý máte zájem o krev z bestií, * začal Dango představením se.* Dobré ráno mladý muži. Jsem rád, že má zpráva došla a ještě raději, že jsi jí vyslyšel, * odpověděl mi spokojeně muž středního věku. Měl na sobě ručně pletený vánoční svetr. Rukou pobídl Danga dovnitř a pokračoval.* Vždy jsem si krev sháněl sám, jenže žena právě čeká malé a tak jí tu nechci nechávat o samotě. * Dango tyto nepodstatné věci vypouštěl druhým uchem ven a odpovídal jen zkráceným "Hmmm". Místo poutavého příběhu ho zaujalo cukroví na stolku. Nikdy žadné neochutnal a tak ho skutečně lákalo. Navíc bylo namáčené v čokoládě. Tedy v takové té sytě černé čokoládě.* Tak tady je tvá odměna, * dodal muž a nastavil ruku s pytlíčkem RYO. Když Dango nereagoval ani na peníze, musel se pousmát.* Copak, chtěl by jsi s námi oslavit vánoce? * zeptal se ho přátelsky. Dango pomalu pootočil hlavičkou a pak beze slov souhlasně zakýval. O vánocích toho moc nevěděl, ale častokrát slyšel o jezení jídla. Rozhodl se proto, že udělá svým hostitelům laskavost a daruje jim svého zajíce. Vytáhl ho z vaku a plácl ho na stůl, až se kapičky zbylé krve rozletěly do všech stan po krásném bílém ubrusu. V ten moment se mužův uvolněný úsměv proměnil v hororové zděšení.* Víš co? Možná by jsi mohl zajít pro stromeček, * začal navrhovat se skeptičkým tónem hlasu a při tom tlačil Danga zpět k vchodovým dveřím. Ten než se nadál, tak držel v ruce sekeru a postával na venkovním prahu, zatímco muž zahučel rychle dovnitř, aby ukryl flekatý ubrus a zachránil tak svůj i mladíkův život před těhotnou manželkou.* No dobře, * řekl si Dango sám pro sebe a nechápavě sledoval železný nástroj. Když mu hlavička konečně zpracovala veškerá data, vyrazil do nedalekého lesa. Chvilku si ho procházel a když zjistil, že jsou všechny stromy stejně dřevěný, rozhodl se pokácet ten, který byl nejmajestátnější. Po nějaké době urputného sekání začal strom padat na zem.*  Nojo, jenže jak ho tam donesu, * došlo mu, když civěl s rukama v bok na několikametrový jehličnan. Jako na zavolanou v dáli uslyšel hlasité cinkání. Rychle se přehoupl přes velký kmen a ukryl se za ním. Vykoukl jen lehce a spatřil nějaký načervenalý povoz, který táhlo několik párů podivných jelenů. Zřejmě to byl nějaký netipický druh pro japonsko. Jenže to nebylo to nejlevnější. Na povozu seděl jakýsi zarostlý děda s velkým břichem v červeném obleku doplněný o podivnou čepici a zvonečkem v ruce.* Snaží se udělat rámus, aby nalákal bestie do vesnice! To mu neprojde! * uvědomil si Dango rázem.* A ještě si to užívá, bezďák jeden, * poukázal na "Hooo hooo", které zarostlý stařík slavnostně vykřikoval. S napřaženou sekerou se lehce povytáhl nad kmen a v moment, kdy byl povoz nejblíže, vrhl jí na muže. Topůrko ve vzduchu vykreslovalo pravidelné kruhy, dokud se železná čelep nezasekla stařikovi do čela. Ten okamžitě zajel zpět do saní bez znákem života. Celý povoz jak na povel zastavil spolu s cinkajícím zvonečkem, který se zkutálel do sněhu.* Ha! * Vyskočil Dango vesele. Vítězoslavně doběhl k saním a zkopl z nich mrtvolu. Všiml si, že tu je i spousta zbytečných krabic se stužkamy. No nepídil se, co je uvnitř, vyházel je všechny ven a zapřáhl strom lanem za saně.* Tak jedem! * pobídl zvířata vepředu. Nic se nestalo.* Aha... * zarazil se a začal na chvilku přemýšlet. Pak mu to došlo. Ty sudokopitníci na něho nejsou zvyklý. Převlékl se proto do oblečení toho pána. Vylezl opět na saně, vztyčil zvoneček a zvolal *Hooo hoo, * načež zazvonil a povoz se uvedl do pohybu. Ač nebyli rádoby jeleni nadšení z nákladu, dobelhali se až k domku.* Prrr, * zastavil je přitáhnutím otěže.* Za vaší práci vás pustím, * poklepal jim na hřbet a odpoutal je z uzdy. Strom odvázal a pohlédl na červené saně.* ,,Co s nima?" * pomyslel si. Rozhodl se, že udělá hostitelům ještě více radosti a naštípal je na topení. Pak došel k dveřím a zaklepal.* No teda... Ty jsi se hezky oblékl, * pochválil ho muž za typicky Santovský obleček. Mezitím doma vyhrabal další ubrus a tak už nevypadal vyděšeně. Vydrželo mu to jen do doby, dokud nespatřil obrovský smrk.* To dovnitř nedostanem, * zakroutil hlavou nešťastně, poslal Danga dovnitř,  vzal si sekeru a šel alespoň odsekat špičku toho stromu. Mezitím vešel žoldák dovnitř. Tak už zapalovala slečna svičky na stole. Jen co ho uviděla, tak se pousmála.* To už jste snědla toho králíka? * nadzvedl mladíček zaraženě obočí, když uviděl její velké těhotenské bříško.* Máme ho ve sklepě, * zamrkala žena zaraženě. Nastávající trapné ticho naštěstí prolomil příchod jejího manžela se stromkem. Přišel čas na zdobení. Dango si vybral krabici se sladkostmi. Jediný speciální důvod pro to byl, aby mohl prostě polovinu sníst.* Tak a ještě hvězda, * ozvalo se nazávěr, když ožužlával čokoládovou kouli plněnou sakém.* Já jí tam dam, * přihlásil se dobrovolně s plnou pusou. Vzal do ruky poměrně tězkou kovovou ozdobu a začal se natahovat ke špičce stromku. Už tam skoro byl, avšak ještě stále chyběl maličky kousek. Stoupl si na špičky a ještě více se předklonil. V tom ucítil, jak ho váha hvězdy převažuje a ona začíná padat na strom. Než se nadál, zahučel s plnou pusou jehlicí mezi větve. Pevně strom objal a zvrhl ho na stůl se svíčkami. Jedna z nich spadla přimo na ženy šaty, které vzplály.* A sakra! * vyděsil se Dango, když se konečně přestal mazlit s jehličnanem a zhlédl celou situaci. Vzpomněl si, že je nutné oheň udusit. Skočil proto na ženy šaty a začal po nich za doprovodu trhající látky dupat. Stejně jako šly k zemi sváteční šaty, následovaly je i jeho santovské kalhoty, které byly dělané pro osobu s trojnásobnou hmotnosti. Panika konečně ustala. Trojce na sebe nevěřícně hleděla a hledala vhodná slova. Dango do půli těla, žena ve spodním prádle, muž se zabaleným ohořelým kobercem v náručí.* Já asi půjdu, * pousmál se Dango skeptick. Odpovědí mu bylo jen jednohlasné přikývnutí.* Tak tedy nashledanou a příjemný večer, * zamával a rozešel se ke dveřím. Tedy pokusil se rozejít ke dveřím. Misto toho si znovu ustlal na zemi, když zakopl o vlastní halhoty.* Sakra, * zabědoval sám pro sebe. Na ty dva se už raději neohlížel, natáhl spodní díl obleku a vystřelil z domku jako namydlený blesk.*

1600+ slov
Konec RPG

C1, C2
*Sora a Aoda dostali C misiu. V takejto situácii to bolo i prekvapujice, ale zbavi5 sa medzveďa pre nich nebolo nič ťažkého. Už mali vymyslenú stratégiu... Sora bude robiť návnadu vďaka jeho očiam uvidí lepšie pohyb medveďa, než Aoda a tak bolo rozhodnuté. Jeden chuunin vylezie na strom a zabodne ho tantom, zatiaľ čo ten druhý jej bude istiť a robiť návnadu. Bol to dokonalý plán a dokonalý hon na medveďa. Sora sa navyše zaučoval u stopárov a mal v pláne sa k nim pridať po určitej úrovne svojich vedomostí. Obaja s bratom boli lovci nukeinov, Aoda bol lekár a Sora sa chystal byť stopárom. Boli ideálnou dvojicou. Sora teda aktivoval svoj byakugan, potom čo sa ocitli v lese, ďalej od konohy.* Plán je jednoduchý... Ničím náročný... Tak ako sme sa dohodli. Ak by ti hrozilo nebezpečenstvo, ihneď ho zrovnám. *Uisťoval Sora Aodu a kráčali spoločne po stopách nedveďa. Dorazili k mršine, ktorú si tam uložil.* Schováme sa a počkáme. *Povedal Aoda a obaja bratia sa skryli, tak, aby ich medveď nenašiel a zároveň tak, aby im vietoor fúkal do tváre a hnal ich pach preč. Dlhé hodiny čakali, pozorne sledovali, Sora si musel na dlhšiu dobu deaktivovať i svoje oči, aby si nemíňaľ chakru zbytočne, ale vždy ich po nejakej chvíli aktivoval, aby sa obzrel okolo a zistil, či nejde. Po ich štyroch hodinách čakania, hrania kariet a tichej pošty sa medveď ukázal. Veľký, priam mohutný sa blížil k mršine.* Už ide. *Poznamenal Sora a jeho brat prikývol. Vyskočil na strom a pripravil si svoje tanto a vyčkával na Sorov signál, ktorý prešiel k mršine a tam stál. Medveď prišiel až k nemu, zadíval sa mu do očí a zreval. Hlasno, dominantne, no so Sorom to nehlo. Nenaháňal mu strach, vedel, že v korune stromov čaká jeho brat.* Oda už si s tebou poradí. *Snažilnsa ho vyprokovať, nemusel sa ani veľmi snažiť a rozbehol sa do lesa smer Aoda, a keď boli pod strokom, Sora zreval kedy a Aoda skočil na medveďa. Zabodol sa mu tantom do krku a chvíľu si na ňom i zajazdil, než jej zhodil. To však už šiel narad i Sora a vrazil medveďovi silou 38 takú šupu... Že mu rozbil hlavu.* V poriadku? *Pozrel sa aktivovaným byakuganom na svojho brata.* Hej. Na medveďovi tak skoro jazdiť nebudeš, čo? *Zasmial sa Aoda a Sora musel len prikývnuť.* Nebudem, pravda. *Zasmial sa i on. Pobrali z medveďa niečo a vydali sa naspäť do konohy. Ich prvá C misia...*

*Sora s Aodou trénovali. Skôr hrali takú hru, kedy po sebe hádzali shurikeny a ten druhý sa mal tomu uhnúť a kto neuhol, mal spolu. Než ich prekvapil zvitok s C misiou. Obaja ju mali vykonať spoločne. Teraz nešlo o medveďa, ale o divočiaka a aj keď by stačil jeden z nich, predsa len ich poslali oboch a tak sa nachystali a vyrazili. V oboch im to pôjde predsa len lepšie. Obaja si niesli lopaty, plánovali vykopať jamu, ktorú zakryjú a potom ho zabijú. Cesta na miesto im trvala dlho, Sora na mieste použil byakugan, aby zistil kde sa nachádza onen divočiak.* Je od nás ďaleko, môžme kopať. *Povedal Sora a obaja sa teda pustili do kopania. Kopali dlho, naberačka za naberačkou. Niekoľko hodín, kým boli s jamou spokojní. Potom pomocou techniky vyliezli po stene hore, kedy nahromadili chakru do svojich chodidiel a teraz zostávala úloha tu dieru zakryť. Obaja sa teda rozdelili, nebola široká a ani dlhá, taká akurát. Bude umenie donútiť diviaka tadiaľ bežať, ale nemal by to byť taký problém. Zopár hodín teda zakrývali jamu palicami, listami, ktoré otrhali z viacerých stromov. Bolo tu skutočne veľa práce na tom. Kvôli neustálej tme podstate ani nevedeli koľko času prešlo, ale Sora mal vo zvyku si čas neustále počítať, takže približne aj vedel koľko čoho prešlo. Teraz by mal byť čas okolo večere.* Trochu si pohnime, už by mal byť čas okolo večere. *Povedal Sora, Aoda prikývol. Tak či tak zabijú diviaka, upečú si jeho maso a prespia tu, domov pôjdu až na druhý deň. Obaja si potom strihli kto bude návnada a kto nie. Padlo to na Soru, takže on bol ten, čo pobeží diviakovi na proti a ešte ho dovedie k pasci a bude sa starať o to, aby skončil v jame. Sora sa teda za ndím rozbehol aj s byakugagon, postavil sa pred diviakom, ktorého vyprovokoval a nakoniec začal pred ním utekať. Keď dobehol k miestu, chviľu mu trvalo, kým sa mu podarilo nahnať diviaka do diery, ale nakoniec to zvládol a potom po ňom naňho použil katonove techniky, len zopár, aby ho zabil. Sora naporcoval potom diviaka v jame, Aoda sa postaral o miesto, kde by malo byť ohnisko a mali aj o jedlo postarané, večeru. Diviačinu. Obaja sa najedli, Sora išiel spať prvý a potom sa v noci vystriedali na hliadke a ráno vyrazili naspäť do konohy podať hlásenie.
Koniec

C3
*Ďalší lov na medveďa stretol chlapcov žijúcich v konohe. Skoro ráno ich zobudil shinobi, keď im zaklopal na dvere, že dostali C misiu. Chlapci nenamietali, prijali ju, no nikam sa neponáhlali. Najskôr sa hodlali poriadne najesť, obliecť a dovŕšiť rannú hygienu, porobiť niečo navyše ako upratať, predsa len to bolo potrebné, ako po raňajkách, tak aj utrieť prach, povysávať, či urobiť iné veci. Až potom sa začali chystať do lesa na výpravu, kde budú loviť medveďa.* Sora-chan, vymyslíme niečo nové, či to isté? *Spýtal sa Aoda svojho brata, zatiaľ čo si balil vybavenie.* Asi skôr to isté, predsa len, čo iné môžeme použiť na medveďa? Ty naňho znovu skočíš zo stromu, a ja sa k tebe pridám. *Povedal Sora svoje, čo iné im aj zostávalo, pokiaľ išlo o medveďa. Bol väčší a silnejší než on, takže tu bolo jedine toto. Chlapci teda neotálali a vyrazili do lesa smer kde malo územie agresívneho medveďa byť. Cesta im trvala dlho, dlhšie než predtým, dokonca sa im podarilo aj na chvíľu stratiť, ale hneď potom sa odstratili a cestu znovu našli. Územie medveďa bolo podľa všetkého veľké, dominantný agresívny samec buď potreboval dostať riadne cez hubu alebo vykastrovať. No chuuninovia neprišli urobiť ani jedno. Skôr ukončiť jeho život. Sora aktivoval svoj byakugan, ako náhle si všimol náznakov teritória medveďa.* Nevidím ho v okruhu pol kilometra. *Povedal brat bratovi a Aoda prikývol. Museli teda pokračovať ďalej, nič iné im ani nezostávalo, než dúfať, že naňho narazia čoskoro. Ubehlo však i zopár hodín pokiaľ jej vôbec našli, žral mršinu, čo uľovil.* Vidím ho. Týmto smerom pol kilometra. *Ukázal Sora rukou na smer medveď. Aoda vytiahol svoje tanto a tak sa rozbehli za ním. Trvalo im to zopár minút, zastavili však v bezpečnej vzdialenosti, navyše i proti vetru, aby ich nezaznamenal podľa pachu.* Takže, ja ho znovu nalákam a ty skočíš, ja sa potom pridám. *Taká bola ich dohoda, ich útok a tak boli zohraní. Aoda prikývol.* Dávaj si pozor. *Povedal mu.* Ty tiež. *Dodal chuunin a zoskočil zo stromu. Aoda sa šiel premiestniť bližšie, zatiaľ čo Sora šiel robiť volavku. Vyliezol teda z úkrytu, priamo pred medveďa ktorý žral a probokoval ho, vlastne ani nemusel priveľmi, už len to, že ho vyrušil pri jedení ho nasralo natoľko, že zreval a rozbehol sa po ňom. Sora zobral nohy na ramena a rozbehol sa smer Aoda. Videl kde je cez byakugan a tak nemusel hádať kde je a ani ho hľadať. Mal čo robiť, aby ho nechytil, či nezasiahol, no nakoniec to mu ušiel a Aoda naňho skočil, keď bol čas. Zabodol tanto doňho, medveď zreval a Aoda sa pustil. Odskočil bokom a keď sa medveď postavil na zadné, Sora pribehol, nahromadil svoju chakru do päste a trafil ho. Medveď zreval znovu, chcel Soru trafiť, ale ten sa roztočil a medveď odletel. Aoda na neho vybehol s kunaimi a zabodol ho.* Dobre, Aoda-chan. *Šiel k nemu. Medveďa mali za sebou pobral teda vybavenie, lepšie povedané, Aoda si ho pobral a potom sa vydali do konohy.*


C4
*Ďalší lov na diviaka stretol chlapcov žijúcich v konohe. Skoro ráno ich zobudil shinobi, keď im zaklopal na dvere, že dostali C misiu. Chlapci nenamietali, prijali ju, no nikam sa neponáhlali. Najskôr sa hodlali poriadne najesť, obliecť a dovŕšiť rannú hygienu, porobiť niečo navyše ako upratať, predsa len to bolo potrebné, ako po raňajkách, tak aj utrieť prach, povysávať, či urobiť iné veci. Až potom sa začali chystať do lesa na výpravu, kde budú loviť diviaka.* Sora-chan, vymyslíme niečo nové, či to isté? *Spýtal sa Aoda svojho brata, zatiaľ čo si balil vybavenie.* Asi skôr to isté, predsa len, čo iné môžeme použiť na diviaka? Vykopeme dieru, nahádžeme konáre a nalákame ho. Je to síce na dlhšie, ale to snáď nevadí. *Pokývol ramenami Sora a Aoda nakoniec len prikývol, pravda, nič iné im nezostávalo, než ho uloviť takto. Pobrali si teda k obyčajnému vybaveniu aj lopaty a vyrazili na cestu. Sora znovu navigoval k miestu, kde by mal byť, cesta zabrala zopár hodín od konohy, všade tma na vôkol, nikde ani nohy, v lese ticho okrem šušťania listov kvôli vetru a dvaja chuuninovia si to vykračovali s lopatami prehodenými cez rameno vedľa seba na slušné miesto, kde vykopú jamu.* Bude diviak znovu na večeru. *Uculil sa Sora od ucha k uchu.* Ale dozerať naňho budem ja, tebe sa minule pripálil. *Šťuchol ho Aoda, ktorý si ho doberal za jeho kuchársky talent, kedy mäso spálil.* Fajn, dozeraj naňho ty! O starosť menej. *Zasmial sa Sora, rovnako ako potom aj jeho brat. Takže o varenie mali postarané. Piekol Aoda, potom čo Sora rozrobí oheň. Najskôr však svoju večeru museli chytiť. Dorazili teda na miesto, Sora byakuganom zahliadol diviaka a začali obaja kopať. Kopali hodiny podobnú jamu, chvíľu museli aj s prestávkami, pretože sa ich lovná zver priblížila až priveľmi blízko, ale a tak museli prestať a ukryť sa, ale potom to mali konečne za sebou, ešte museli natrhať aj konáre, listy, aby zakryli na ľahko dieru do ktorej diviaka mohli nalákať. Znovu natrhali lístie z onoho stromu, odsekli konárik z tamtoho kríku a stromu, zabralo im to nie málo času, než malo konečne hotovo. Obaja si naraz oddychli, utreli pot z čela a keď si to uvedomili, tak aj na seba uškrnuli.* Dobre teda. Idem sa prebehnúť. *Zasmial sa Sora a Aoda prikývol.* Nenechaj sa zvalcovať. *Uculil sa jeho brat.* Veď počkaj, raz si so mnou miesto vymeniš. *Aoda ho poplácal po chrbte a Sora zamieril smer diviak, zatiaľ čo jeho brat sa schoval na strome. Netrvalo mu dlho k nemu dobehnúť, diviak sa prekvapivo naňho vrhol aj sám a tak si Sora zabehal znovu maratón a poskakoval okolo zakrytej diery, než tadiaľ diviak konečne prebehol a padol dolu. Aoda zliezol zo stromu, prišiel k Sorovi ktorého plnou silou placol po chrbte, až sa to ozvalo lesom.* Dobra práca, chytil si večeru! *Zasmial sa.* A splnil čiastočne misiu. *Dodal k tomu Sora a vytiahol kunaie, to isté urobil aj Aoda a obaja tak zavraždili diviaka. Aoda ho potom aj naporcoval, vybral ich vybavenie, založil oheň pomocou zapalovača menom Sora a opiekol. Vyspali sa, ráno diviaka zakopali a vydali sa naspäť do konohy.*
Koniec.

Žoldácká zakázka (15+)
*Ahoj kluku, už tě nějaký ten čas sledujeme. * Zjevila se kolem něho skupina zahalených můžu. V tu ránu mu bylo okamžitě jasné, že klást odpor nemá smysl. Útěk i boj by totiž znamenal jistou smrt.* Co po mě chcete? Hádám, že jste si nepřišli jen popovídat, * odvětil Dango vážně. Cuknutím hlavy do boku si u toho elegantně setřásl dredy které mu sjížděly do čela.* Líbíš se nám a chtěli by jsme spolupracovat. Máme ty nejvyšší cíle. Nezastavíme před ničím. Každý z nás patří k elitním vrahům a nabízíme ti naše řady, * naklonil se k němu jeden z nich. Stejně jako ostatní i on měl zakrytý obličej. Teď si však tento černý šátek sundal, aby mu bylo řádně rozumět. Naháněl hrůzu. Nejen jeho hlas, ale i špičaté zuby připomínající mytické démony ze skryté mlžné doplněné o pach smrti.* A když odmítnu? * zeptal se mladík spíše řečnicky. Neměl ve zvyku couvat před výzvami a už vůbec si nepřipouštěl strach. No bylo nutno podotknout, že cítil nejistotu.* Tak zemřeš.* Dostala se mu rychlá a stručná odpověď. Jinou ani neočekával.* Co mám teda udělat? * pokračoval zvědavě v otazkách. Tento nucený rozhovor chtěl mít co nejrychleji za sebou.* Týden cesty odtud směr Konoha, je v lese podzemní skrýš s věznicí. Moc lidí o ní neví. Uvnitř žije skupina ninjů... Těch největších zrůd a odpadů společnosti, které si umíš představit. Drží tam spousty malých dětí, na kterých dělají pokusy, znásilnují je a pak prodávají do otroctví. Nemusím říkat, že se žadné ven nedostane. * Navodil tajemnou atmosféru, ale v klukovi tváři se neobjevila ani špetka pochybení. To se mu líbilo. Důvod, proč tu teď všichni takto stáli.* Po tobě chceme, aby jsi tam vlítnul a zjistil, kde mají vůdce a kdo jím je. Počítej ale s tím, že tady běžné mučení nepomůže. Musíš přešlápnout hranice lidskosti. Ber to jako obyčejnou zakázku z které si odneseš nějaké peníze a pár kontaktů. * Takové bylo celé zadání úkolu. Nic složitého na přemýšlení, ale rozhodně to nebylo pro každého.* Dobře, zajdu tam, * kývl Dango souhlasně.* Výborně. Věděl jsem, že tam je potenciál, * poplácal mu ostrozubý muž po tváři. Následně zvedl ruku k nebi a všichni na tento povel zmizeli jako pára nad hrncem.
 I když tu původně plánoval čekat, aby s někým mohl zkusit dobít majestátní věž, musel plány trochu přeskládat. Vyrazil proto téměř ihned směrem ke Konoze na několikadenní pouť. Nechtěl ztrácet ani hodinu drahocenného času, kdy by mu mohl věž někdo vyfouknout z pod nosu a tak přivolal svojí bílou vlčici Ookami, která mu cestu ještě zkrátila. Suma sumárum... z týdne byly necelé čtyři dny. Úkryt a vstup pod zem skutečně šlo jen těžko zahlédnout a kdyby do kamené chodby skoro nespadl, zřejme by si ho ani nevšiml.* Tak tady to je, * řekl tiše a zíral dovnitř. Tím, jestli o něm někdo neví si nemohl být ani trochu jistý. Jenže teď si nebyl jistý vůbec ničím. Musel uspět, jinak ho zabíjí. Pokud by se vůbec dostal ještě někdy na světlo. Po kamených schodech pomalu a opatrně pokračoval dolů do tmy, kterou lehce protrhávalo světlo z loučí na stěnách. Nikde žádné pasti, jen nekončící točité schodiště do pekla. Slyšel pouze své vlastní krok a kapajicí vodu někde v dáli. Vytáhl kunai a zaujal bojovou pozici, zatímco stále kráčel hlouběji. Naštěstí všechno jednou končí a ani tento sestup nebyl vyjímkou. Když došel dolů, rozprostřel se před ním velký komplex chodeb a místností. I světla tu bylo víc ač bylo stále veliké šero. Opratrně postupoval dlouhou chodbou u zdi, aby byl co možná nejobtížněji zahlédnutelný. Míjel jedny dveře za druhými, jenže v tom zaslechl za jedněmi smích. Zaraženě zamrkal a nakoukl klíčovou dirkou dovnitř. Spatřil světlo a pětici lidí. Podle kukečníkového stolu uprostřed místnosti a šipkách na zadní stěně šlo pravděpodobně o hernu. Už podle vzhledu šlo vidět, že jde opravdu o individua mezi které by se svými dredy lehce zapadl. Ponechal je ovšem zábavě a pokračoval dál až nalezl místnost plnou skříní. Po jejich otevření zjistil, že jde o sklad zbraní a jedů. Nakradl si potřebné a lehce unesitelné vybavení do pouzder ke kterým se přidaly i halucinogení jedy. Ty měl ale pro své vlastní využití. Vrátil se zpět k herně a za dveřmi zapálil kouřově bomby. Pak pod dveřmi poslal několik těchto koulí. V místnosti se ozvalo několik explozí a to byl povel vlést dovnitř. Hernou se začaly ozívat zvuky boje a elektrické záblesky Raiton technik. Když kouř ustal a rozpustil se, tak všichni nepřátelé seděli po Dangovém zákroku svázání lanem k židli. Oprášil si ruce a pohybem hlavy prokřupal vlastní krk. Na malý moment se zamyslel a pak dodal.* Tak teď má začít ta zábavná část. Teda pro vás moc ne, * zazibil se na muže netrpělivě se kroutící na židli.* Začnu třeba s tebou,* poplácal jednoho z můžů po tváři, chytl ho za opěradlo židle a odtáhl ho ke kulečníku, kde mu uvázal i židlo. Pak šel po místnosti hledat příhodné vybavení. V jedné skřínce vyndal řemeslnické nářadí.* Tadá! Tak začneme. *Zazubil se a položil železnou krabici na kulečník. Z ní vyndal kleštičky a chytl muži ruku. Kleštičkama mu pak chytl nehet a sloupnul mu ho z prstu.* Au! Co to je za výslech, když mě mučíš, aniž by jsi řekl nějakou otázku?! * zakřičel muž bolestí.* Pst, * přiložil mu Dango ukazováček k rtům.* Musel jsem si to nejdřív vyzkoušet v klidu a tichosti. Tak... * sloupl mu druhý.* Proč unášíte malé děti? * začal s první lehkou otázkou.* Kvůli obchodu. Au!!! * zakřičel muž znovu, když ho opustil i 3.nehet.* Proč mi to doprdele furt děláš, když spolupracuju?! * vykulil na Danga vyčítavě oči.* Kdyby jsi neodpověděl, tak ti ty nehty utrhnu tři. Nechci se u toho nudit, * našpulil mladíček pusu bezstarostně do strany, sevřel v kleštičkách muži celý malíček a pak mu ho tvrdým úderem do rukojeti ustřihl.* Víš co? Už na tebe mrdam! * zahvílel muž, zatímco se mu krvácející ruka svírala v křečích. Najednou se předehl a hodil šavli, před kterou Dango jen tak tak uhnul.* Dobrá, * odvětil snědý nukenín s klidem a odvázal může od kulečníkového stolu. Pak mu kopl do hrudi tak, že se židle převážila a on tak dopadl svázaný na záda.* Tak který další? * koukl tázavým pohledem na ostatní. Jeho pozornost si primárně získal jeden chlapík se zjizvenou tváří od popálenin. Opět ho uvázal ke kulečníku a začal hrabat ve své krabici s nářadím.* Ahoj! * představil se zdvořile, vytáhl šroubovák a zabodl ho muži do ramene. Opět mu hlava zmizela vnitř boxu.* Už tu toho moc není, * dodal po chvíli a vytáhl největší klíč co tam byl.* Pro koho pracujete? * položil další otázku.* Sami na sebe, * odsekl muž rychle. Sotva to dořekl, tak se mu po tváři svezla hrana klíče, která mu vyrazila dva zuby.* Nevěřím! Musíte mít šéfa. Vždycky je někdo kdo tomu celému velí, * otočil se na zbytek a sledoval jejich výrazy. Nikdo z nich nic neřekl. Zároveň nikdo z nich nevypadal, že by uměl napočítat dále, než Dango.* Notak. Povidej, * poskočil si zvědavě na místě a přetáhl ho klíčem z druhé strany. Muž však stále neřekl ani slovo.* Dobrá, tak jinak, * povzdychl si mladíček smutně a začal muže odvazovat od židle. Jen co ho odvázal, tak ho drapl za límec, aby se mu chlápek nepokusil utéct. Okamžitě s nim pak mrsknul o drevěný stůl, ke kterému mu přivázal hrudník. Svázané opět pak stáhl kalhoty.* Co to děláš? Ty mě chceš znásilnit?! * zeptal se nervózně. Na jeho obličeji byla poprvé od úplného začátku vidět nejistota.* Já na tebe sahat nebudu. Zahrajeme si ale kulečník, * odvětil mu dredatý nukenín s klidem a uchopil do ruky tágo. Jen co muži sundal spodní prádlo, tak ho trefil klackem přímo do rozkroku.* Tak povídej nebo budu muset přidat, * vybídl ho, když muž stále tvrdohlavě odporoval.* Jak chceš, * pokrčil Dango rameny a pomazal špičku tága modrou křídou, aby onu špičku začal následně zaspuvat do zadku.* Tak pro koho děláte?! * zeptal se naposledy. Byl rozhodnutý mu to tágo narvat klidně až do krku, pokud nedostane svojí odpověď.* Pro feduálního pána Země Trávy. Veškeré zisky z prodeje lidí jdou jemu. On nám pak dáva malý podíl jako odměnu, *  odpověděl mu muž se slzami v očích.* Cože?! Feduální pán v tom má prsty?! * podivil se Dango. Úplně odpoutal pozornost od všeho. V tom tágo prasklo.* No dobrá, * hodil s jednou půlkou o zem a zamyšleně prohlížel celou místnost. Zalezl do špajzu a nemohl věřit vlastním očím.* Vy tu máte muchomůrky červené, * vyjekl nadšením. Už je neviděl celou věčnost a to je měl tak moc rád. Většinu si schoval do vaku. Tu poslední však snědl. Věděl, že jsou ve velké míře jedovaté, stejně jako to, že v malé působí jako halucinogen. Na úplných začátcích mu stačila půlka... no teď už si musel dávat jednu menší, aby to splnilo maximální účinek. Z místnosti si nakradl ještě nějaké to jídlo a pak to přišlo... Začal vidět rozmazaně a barvy mu pomalu zplývaly dohromady.* Joooo! * vykulil nadšeně oči a uchopil kýbl s černou tekutinou postávající v rohu. Na dotyk prstu poznal, že jde o hořlavou látku Suiton techniky. Vzal ho, našpulil pusu a začal si pobrukovat. Takto zmizel za dveřmi herny a vydal se hledat vězení s dětmi. Muži moc netušili, co si o tom myslet, ale věděli jistě, že těď mají jedinečnou šanci uniknout. Všichni se začali pokoušet stůj co stůj osvobodit. Jednomu se to dokonce i povedlo a tak bez ohledu na kolegy začal utíkat k dveřím. Za nimi se v ten okamžik začalo ozívat bezhlavé kvílení dětí. Tyto výkřiky ho zastavily. Naprosto zkamenil a nebyl schopný pohybu. V tom otevřel dveře Dango. Stále si vesele prozpěvoval a vypadal, jako kdyby se ho děcký nářek ani trochu netýkal. Měl však jen polovinu kýble té černé tekutiny a tak si mohl každý domyslet, že v žaláři nejspíše právě probíha ohnivá show.* Co tu děláš?! * zamrkal a švihl ztuhlého může kýblem po hlavě tak silně až ho omráčil. Vesele pak pokračoval dál a začal svázané osoby polévat onou tekutinou, ze které si pak ještě udělal malou cestičku ke dveřím. Na její konec si sedl to tureckého sedu a vyhrabal sirky. Oběti se okamžitě vyděsily a začaly hlasitě prosit o slitování. Dango je však neslyšel. Postavi sirku na stranu krabičky a ukazováčkem jí přitlačil. Druhou rukou do ní pak cvrnkl. Sirka se projela po zápalném povrchu, objevila se jiskra a dřívko dopadlo na tekutinu. Nic se nestalo. Plamen stihl v čas uhasnout.* Klikaři, * pousmál se Dango sám pro sebe a vytáhl druhou sirku. Postupoval stále stejně. Příprava a cvrnknutí. Opět se objevila jiskra a sirka dopadla na tekutinu vedle té vyhaslé. Tentokrát se okamžitě objevil velký plamen, který Dangovi rozzářil očíčka. Zatímco oheň postupoval a začal zpalovat prvního omráčeného může na zemi, tak nukenín pomalu opoustěl celý úkryt. Venku si opět sedl do dřepu, vytáhl svitek a pero a za zvuků hlasitého nářeku doplněného o posílenou fantazii Muchomůrkou Červenou, začal kreslit jeden velký potrtér bez mála dvaceti uvězněných dětí a deseti mučených dospělých. Ani na kulečník nezapomněl a dokonce zvýraznil jako důležitou součast celého příběhu. S podpisem pak svitek uložil ke vchodu na místo, kde na něho nebude pršet, aby tu mohl čekat i rok na objevení.
  Ihned se vydal zpět k velké věži, aby vyhledal záhadné muže a pochlubil se jim s tím, jak úkol splnil. Měl všechno do posledního puntíku a tak neměl větších pochybností o tom, že ho pochválí. Sám je ani nemusel nijak hledat. Našli si ho sami. Sotva den se ochomítal okolo majestátní stavby, když ho skupina opět obklíčila.* Jak probíhal úkol? * zeptal se ho muž se špičatými zuby. Stejně jako předtím si odkryl ústa, aby mu bylo rozumět.* Všechno vyřešeno. Nikdo nepřežil. Prý za tím stojí feduální pán Země Trávy, * odpověděl Dango stručně. Necítil se o moc komfortněji jak při první zkušenosti a tak to chtěl mít rychle za sebou.* Mysleli jsme si to, ale jistota je jistota. Kdo by to mohl čekat, že? * zasmál se a poplácal Danga po ramenu.* Ještě se uvidíme. Tvých služeb bude brzy potřeba, * dodal a hodil mu k nohoum pytel s penězi. Opět zvedl ruku a v ten okamžik celá skupina zmizela pryč.* Zakázka jako zakázka. Hlavně když je za ní hodně peněz, * ulevilo se nukenínovi, když tu stál konečně opět sám. Vzal peníze do ruky, zachrastil s nimi a zamířil do nejbližší hospody, kde by si mohl z hlavy vychlastat nově zjištěné a pro něho maximálně zbytečné informace. *
Konec rpg

*Sora dostal svoju prvú A misiu. Aoda tentokrát nebol pozvaný, čo bola smola pre oboch, pretože sa takto musel modro vlasý chlapec spoliehať sám na seba a na niekoho ďalšieho, kto s ním pôjde. Nevedel o koho sa jedná ale, tak už to vo svete chodilo. Čakal u severnej brány Konohy, čelenku mal na čele, aby zakryl make-up na čele a ním pečať. Svoje biele oči mal zakryté čiernymi slnečnými okuliarmi. Niekedy ho bavilo ako naňho druhý pozerali. Koho aj nie, ale on ich úspešne ignoroval. Buď v konohe mali kecy kvôli jeho šupinám pod očami, hoc len staršie ročníky, nie tie mladšie, alebo komentovali jeho okuliare, ktoré komentovali všetky ročníky. Na rukách mal natiahnuté rukavice, na ramene vranu, ktorá k nemu začala pred niekoľkými dňami stále lietať a obťažovať ho. Možno to bolo tým, že potaji kram kŕmil drobkami a tak za ním začala táto lietať a obťažovať ho v jeho živote tým, že mu bude stále krákať do ucha a nosiť mu všetko čo nájde na ulici. Tentokrát to bol lesklý vrchnák od fľaše s ktorým sa hral medzi prstami. Čakal na svojho spolubojovníka. Nukein z konohy robil paseku v posledných dňoch, škodil Konohe v tejto dobe a tak sa ho mali zbaviť, pre dobro všetkých.*

*Prošla si zvláštní zkušeností, když se nemohla ani pohnout a sledovala zvláštní bytost, která se mezi nimi pohybovala. Něco jim řekla a dotkla se jich na čele. Pak prostě zmizela. Teď se nachází zase v přízemí věže, vedle ní leží Dango stále v bezvědomí a vidí i okolí věže. Ta je totiž dost zdemolovaná. Kolem pobíhají bestie a stále se chumelí kolem věže. Najednou se ale rozezní zvony. Připraví se k boji, ale jakmile se ozve třetí úder, začne se rozednívat. Deaktivuje Byakugan, protože jí příchod slunce náhle začal oslepovat. Hlavu má stále v masce a tak je opět ve tmě. Udělá pár kroků stranou, kde viděla kus sloupu, který by jí zastínil před slunečním světlem a začne si pomalu sundavat masku. Chvilku to trvá, než se já oči zase přivyknou na to světlo. Ale ten pocit, když se kolem začne dělat teplo, vítr není tak studený, ale také se zahřívá... To je něco, co jí hrozně dlouho chybělo a co tak dlouho necítila. Skoro zapomněla na okolí, když si uvědomí, že vlastně neslyší to, co doposud slyšela. Chraptění besitií. Vykoukla z poza sloupu a kolem není nikdo. Aktivuje si Byakugan, který jí trochu oslepí, ale rychlím pohledem zjistí, že všechny bestie jsou na cestě od věže. Rozeběhli se do všech směrů. Že by konečně konec? řekne si a dojde k Dangovi. Ten je stále mimo. Aby se jí ale neprobudil, tak do něj aplikuje jed Nemuru, který ho udrží ve spánku. Mohla by ho zabít a odnést jeho hlavu, ale ví, že dostat ho do Kumo živého, bude lepší. Vyvolá ještěra, na kterého hodí Danga, nasedne na něj a vyrazí si to směr Kumogakure. Nějakou dobu byla pryč, nemá moc informací, co se kde děje, ani netuší, jak dlouho tam mohla být. Mohlo to být jen pár hodin, tak dlouhé, co bojovali, ale také to mohlo být několik dní. Neví, jak to mohlo fungovat v té jiné dimenzi. Ženou si to lesy, když se blíží k jedné z vesnic, která je už dlouho prázdná. Prázdná ale najednou není. Všude kolem se povaluje dost lidí. Aktivuje Byakugan. Vidí v nich obyčejné lidi. Ty, kteří byli změnění na bestie. Zmatení budou asi hodně. Když se jich pár probouzí, informuje jen, ať se vrátí do vesnice a vyčkají na někoho z Konohy. Brzy sem někdo přijede a osvětlí jim celou situaci. Pak zase vyrazí na cestu. Podobné to je i v dalších vesnicích. Pomalu se dostávají k hranici se zemí Lesů. Do jejího aktivního pole Byakuganu se dostává nějaká chakra. Další a další a další. Postupně se k ní z několika úhlů blíží asi 15 postav. Podle chakry ne zrovna slaboši. Zastaví ještěra a prohlédne si je pořádně. Do toho se začíná probouzet Dango. Nemluv, jen poslouchej. Dneska je tvůj šťastný den. Chtěla jsem tě odvést do Kumogakure, ale naskytla se jiná věc. Právě se sem blíží víc jak tucet lovců. Ale pro tebe si nejdou. Zatím. Neví že tu jsi. Raiga tě odveze za hranice, tam zmizí. Přestaň dělat kraviny. Jestli na tebe znova narazím, tak tvůj zadek i s tvými schopnostmi dokopu do Kumogakaure. Doufám, že si rozumíme. pak plácne Raigu, který přikývne a odváží Danga za hranice několik kilometrů. Tam se v běhu rozplyne a Dango se kutálí několik metrů trávou, než se zastaví. (domluveno s Itamim o možnosti tohoto využití postavy) Pak si vyskočí na nejvyšší místo, které tu v okolí je. Nahodí si komplet oblek Pansa a vyčkává. Moc dobře ví, kdo je sem sleduje. Jde o 15 Oininů Konohy, kteří míří na tohle místo. Kvůli Dangovi by jich tolik nešlo, navíc kvůli němu by nešel žádnej Oinin. Jsou tu kvůli ní. Nadřízení ví, že kdyby došlo na boj, tak jich jen pár stačit nebude. Jak na ně kouká, tak poslali jedny z těch nejlepších, vyjma Maiy. Všichni se postupně začali objevovat pár metrů od ní, také na vysokých místech, aby měli přehled. Obklíčili jí jak ze stran, tak i ze spodu. Jeden je dokonce na létajícím Kuchiyose nad ní. Není jí vidět do obličeje, ale všichni o ní ví. Maiy Kaizo. Jsme tu na přímý rozkaz Hokageho, abychom tě zadrželi a odvedli zpět do vesnice. Pokud se budeš bránit, bez váhání tě zabijeme. Deaktivuj své Doujutsu a nech se v klidu zajmout. promluví jeden, který vede tuhle jednotku a je přímo naproti ní. Z jakého důvodu vás Hokage poslal? Tolik vás tu nebude jen tak. Nejsem si vědoma nějakého prohřešku. poví a stojí v klidu. Nemá ani obranou pozici. Hlavně je na tom bídně s chakrou na to, aby mohla bojovat se všema. Jediná výhoda by byla posunout se o kilometr dál a pak tryskem zmizet. Ale potřebuje se dostat dál z dosahu senzibilů, aby mohla změnit svoji chakru, aby jí nepoznali. Že by se jeden z těch dvou prořekl? To by neměl jak. proletí jí hlavou když přemýšlí nad svými možnostmi. Tvým prohřeškem je tvá proklatá víra. Více se dozvíš ve vesnici. nemusí otáčet hlavou, aby na všechny viděla. Jejím tělem se začne vířit chakra. Chvíli na to i ve všech ostatních. Připravují se na útok proti ní. Takže to myslí vážně. Chakra se jí uklidní, deaktivuje Byakugan a zvedne ruce, aby sejmula svoji masku, kterou uklidí do vaku. Ještě chvíli to ve všech víří, než se začnou také uklidňovat. Už vypadá, že chtěla seskočit dolu, ale prudce se odrazila, když vložila chakru do nohou. Přeskočila překvapeného velitele jednotky a dopadla kdesi za něj na zem. Klidným krokem pak vyrazí směrem k vesnici. Má tam dva syny a uvědomila se, že kdyby se pokusila o útěk, nemuselo by se jim dařit zrovna nejlépe. Všichni se rychle vzpamatovali a vyrazili za ní. Stůj! Nemůžu tě nechat jít jen tak. Bude lepší, když tě zajistíme. dostaví se vůdce zase před ní, ale udržuje si dostatečnou vzdálenost. Uvědomuješ si, s kým mluvíš? Že tě můžu snadno srazit, Azazle? do očí se jí vrátí Byakugan a a chakra v ní jen proudí. Morine. Fuksi. Hosaji. Bashi. Senoro... vyjmenovává postupně jejich Oinin Identity a vždy otočí hlavou směrem, kde se nachází dotyčná osoba, kterou právě oslovila. Nenechám se odvést jako zvíře do vesnice, pro kterou jsem obětovala tolik. Můžeme to udělat po mém, nebo se nemusíte do vesnice vrátit už nikdy. vrátí pohled nakonec na vůdce jednotky. Další šanci vám dávat nebudu. procedí skrze zuby, uklidní svoji chakru a projde kolem toho chlapa tak blízko, že by mohl snadno cítit její parfém, kdyby nějaký měla. Do hlášení si dej, co chceš. Je mi to jedno. dodá, když prochází kolem něj a pokračuje v cestě. Do Konohy nevstoupí ale hlavní branou jde to ne tolik známou cestou pro obyvatele, ale spíše právě pro jednotky Anbu a podobné, když potřebují z vesnice nebo do vesnice. Vůdce jednotky jí dovede až k Hokagemu, kde se dozví co se stalo. Jak to dopadlo s chrámem, vrchní kněžkou a s 90% jashinisty. Také jak to bude s ní a jejím trestem. Aspoň je o práci méně. Ale všichni nebyli stejní. poví a otočí se na patě, když odchází od Hokageho k sobě domu. Hokage asi nedokáže pochopit, že držením toho v tajnosti tak kryla jeho. Kdyby to věděl, bylo by to složitější pro jeho práci.*