Iwagakure no Sato

Mise: C rank
Noctise Clive: *Je to tu zas, další z podřadných misí vzhledem k jeho schopnostem, další mise, které se nemá vůbec žádný smysl účastnit osobně. Jeho úkolem je chytit nějakého chuligána co ničí veřejný majetek Iwagakure ve které nw různé budovy kreslí či píše vše možné, většinou jde o slogany ve smyslu smrt zbytku světa.. ať říše Kou vládne celému světu. Určitě půjde o nějakého mladého ubožáka, co by nedokázal okrást ani dítě, natož válčit. Problém při této misi není pachatele chytit ale vůbec ho najít ale Noctis na narozdíl od Chuuninů co takové mise běžně plní značnou výhodu a tím je absence spánku, Hiraishin a Kage Bunshin, díky kterému se mise ve skutečnosti ani nemusí věnovat osobně. Takže zatímco desítky klonů hlídkují v různých oblastech vesnice, Noctis si užívá společného času se svým synem, kterému nabídne nějaký ten trénink dle jeho vlastního přání. Mezitím kloni hlídkují, což ono nic jiného se dělat ani nedá.* "Zadat mi takovou misi, Mizukage je fakt sráč." *Ano sice se takové myšlenky honí hlavou klonu ale i ten je vlastně kopií Noctisovi vůle a názorů. Jak kloni večer vyčkávají a mají pokrytou vlastně celou vesnici tak jeden z nich (jižní část) si všimne někoho podezřelého a tak ho sleduje, hezky za ním letí vzduchem aby nevydával žádné zvuky chůzí. Je to nějaký starý chlap, jasný pivní pupek a už od pohledu člověku přijde jako srab, jako někdo kdo má plnou hubu keců ale sám není schopen udělat nic. Tento chlap pak začne na jednu stěnu něco psát a tak si Noctise počká co to bude, když to dotyčný dokončí není pochyb. Na stěně je další jeho slogan o tom jak by Říše Kou měla vládnout všem, tak Noctisovi je naprosto jasné že tohle je jeho cíl a tak k němu přiletí, lehce ho zpacifikuje a pak ho odvede do vězení, následně podá hlášení o úspěšně splněné misi a vyzvedne si peněžní odměnu a pomocí Hiraishinu se přesune za originálem, tomu tam někde nechá položené peníze a zruší se, originál získá vědomosti že jeden z klonů tu misi splnil a tak zruší i zbylé klony.*
Konec rpg (mise)

*Mika vstala s prvními paprsky Slunce, jako to měla ve zvyku každý den. Vždy chodívala spát se západem a vstávala s jeho východem. Bylo to pro ni nejjednodušší orientování v čase. Proč vlastně vstávala tak brzy? Aby se upravila do své klasické parády. Jako první zaplula do koupelny, kde se vysprchovala a umyla si hlavu, načež si vlasy svázala do dvou stejných nízkých culíků velkýma barevnýma gumičkama. Dnes zvolila kombinaci modré a růžové. Otřela si obličej a začala si malovat kolem očí. Nejprve nanesla oční stíny, opět vše ladila so modré a růžové barvy. Pak si tam ale začala malovat různé ornamenty a vše završila vlastnoručně vyráběnými samolepkami. Párkrát na sebe zamrkala v zrcadle a vesele se usmála.* Dneska se mi to vážně povedlo! *Prohlásila sebevědomě a již zamířila do své skříně. Na sebe si navlékla několik náhrdelníků a obojků, nezapomněla i na pár náramků. Vše ale vybírala s citem, aby se to k sobě barevně hodilo a nebylo to přeplácané, moc. Nakonec si oblékla černý topík s růžovým rolákem a černé volné kalhoty s nízkým rozkrokem, které měly růžovou gumu u pasu a u kotníků a modré kšandy. Ty si nenasadila na ramena, ale zanechala je volně podél nohou. Boty si nebrala, ale měla obvazy sahající až pod kolena, což nebylo díky kalhotům vidět, ovázané tak, že prsty i pata byly volné. Jakmile si Mika byla jista svým outfitem, rozběhla se do vesnice. Neměla přímý cíl, kam běžela. Prostě se jen nudila a chtěla nudu lehce zahnat. A jak si tak běžela, nedávala pozor na cestu samozřejmě. Která třináctiletá běžící holka se dívá na cestu místo po okolí? A tak se také stalo, že Miko do někoho vrazila. Odrazila se od osoby a spadla přímo na zadek až na zem. Bolestně si začala třít kostrč a podívala se na osobu, do které vrazila.* Pa-Pardon...

*Ještě si tře kostrč, když sleduje, jak osoba, do níž vrazila, odchází bez jediného slova. Jen si povzdechla.* "Dneska jsou ale opravdu hrozní lidé. Tak nepřátelští vůči omylům..." *Pomyslí si Mika a pak uslyší, jak někdo zdraví. Přenese pohled z odcházejícího kluka na dívku/ženu před ní a lehce nakloní hlavu na stranu. Prohlédne si ji a chvíli to vypadá, jako kdyby zhodnocovala osobu před sebou. Všimla si totiž čelenky na krku se znakem jiné vesnice a přemýšlela, jak se má chovat. Nikdy nepotkala osobu z jiné vesnice a ani rodiče o tomto znaku a této vesnici nijak nemluvili ani se nezmiňovali, takže netušila, co čekat. Dívka(žena se jí ale na první pohled zdála velmi milá, takže se Mika jen vesele usmála a vděčně přijala ruku. S její pomocí se následně zvedne a opráší si zadek.* Ahoj. A děkuju. Ty jsi z jiné vesnice, že jo? Z jaké? Ten znak neznám, myslím... *Zeptala se jí Mika nakonec velice zvědavě, protože toužila po tom, aby poznala vše, co tento svět nabízí. Znalostí není totiž nikdy dost.*

*Pozorně poslouchá název oné vesnice, ale to by nebyla Mika, kdyby nerozuměla. To ale samozřejmě nemůže přiznat. Takže dělá, že přesně rozuměla, co dívka/žena řekla. Nedokázala ani odhadnout, kolik osobě naproti je, takže pro ni zřejmě navždy bude dívka lomeno žena z jiné vesnice.* Curakagure no Sato? Celkem hustej název. A jak to tam vypadá? Co tam máte co my tady ne? *Zeptá se zvědavě poté, co si vyslechne její otázku.* Samozřejmě, že vím, kde by se dalo najíst. Dovedu tě tam a ty mi mezitím povíš o tý Curakaguře. *Uculila se vítězoslavně Mika, že to dobře vymyslela.* Mimochodem, jmenuju se Mika. * Dodala mávla na ní rukou, ať jí následuje a rozešla se ulicí na druhé tržiště, kde se prodávalo nějaké jídlo. Místní i nemístní.* "Páni! Setkávat se s lidmi je zábava! Musím to dělat častěji! Rozhodně! *Pomyslela si Mika vesele, když mířila na místo.*

"Sakra, všimla si toho. Takže Suna..." *Pomyslela si Mika a poslouchala jí.* Aha, chápu. Takže suna je jako Iwa, jenom v písku. Tady je to taky samý kámen že jo... Někdy bych se chtěla podívat po světě... Chci vědět, jak to vypadá v různých vesnicích, nejen v těch pěti velkých... *Poví upřímně a pak se na Misaki usměje.* Také mě těší Misaki. Máš hezké jméno, nikdy jsem takové ještě neslyšela. *Řekla a už se dostaly do novější čtvrti Iwagakure, kde bylo právě druhé tržiště. Bylo to spousta potravin v různých stáncích.* Snad si tu něco vybereš. Jiný místo s jídlem mě právě teď asi moc nenapadá... *Zamyslela se nad tím, ale pak jen zavrtěla hlavou a pokrčila rameny, že opravdu neví, kam jinam zajít. Sice byla místní, ale zrovna moc toho nachozeného po vesnici neměla. Jen pár míst. A jídlo vždy dostala doma, takže neměla potřebu objevovat místa, kde by se dalo najíst.*

V zemi Řek? A co tam je, že se ti tam tolik líbí? *Zeptá se Mika zvědavě. Cestování je téma, které ji nesmírně zajímá. Ale ještě není dost stará, aby mohla sama volně cestovat po světě. Rodiče jí nepustí a navíc musí nejprve zvládnout Akademii. Slíbili jí, že když bude Chuuninem, vezmou ji na výlet do Kirigakure. Hrozně se na to těšila. Chvíli se procházela vedle Misaki, než si něco vybrala. Mika si také jedno dango koupila za kapesné od rodičů.* Yop, chodím. Chci být silná kunoichi, abych mohla cestovat a nemusela se ničeho obávat. *Řekne s úsměvem a sní jednu kuličku z danga. Pak sepodívá na Misaki a skončí pohledem na její čelence na krku.* Ty jsi už ninja. Jaká jsi hodnost? Jaká byla nejtěžší mise, co jsi plnila? Jaká byla ta nejnudnější? Pověz mi všechno! Chci vědět všechno! *Nadchne se pro tu myšlenku a pak se sama sobě zasměje, jak zní otravně a nedočkavě.*

To zní téměř až neuvěřitelně. Už se tam těším. *Zasměje se Mika a poslouchá její zkušenosti z misí.* Tak hádám, že mě jako genina čeká velká halda těch nudných misí k ničemu a o ničem, než se dostanu na nějakou lepší. Ale nevadí! Musím někde začít! Čím víc toho zvládnu, tím dřív budu moct procestovat svět! *Poví vesele a pak se zamyslí. Také už neví, na co by se zeptala.* Myslím, že nám došly témata k hovoru nebo mě momentálně žádný nenapadá. Tak půjdu trénovat, abych byla co nejdřív genin. Ráda jsem tě poznala Misaki a někdy zase na viděnou! *Poví vesele Mika, zamává jí a rozběhne se tržištěm pryč. V ruce má stále nedojedené dango, šetří si ho až k tréninku. A díky setkání s Misaki si je teď absolutně jistá, jaká chce být a čím se stát. A nic její cíl už nezmění.*

*Batsuovo působení v Iwagakure zatím probíhalo dobře. Až na hrozné bydlení tak se mu tu vedlo dobře a co se jeho mise týče tak taky mohl prozatím říct že je velice úspěšná. Avšak i tvrdě pracující shinobi si zaslouží čas od času ten relax a tak se Batsu rozhodl navštívit místní koupaliště. Sebral si jen pár věcí sebou a to ručník, plavky a nějaké ty peníze aby si kdyžtak mohl koupit i nějaké to občerstvení. Zaplatil si vstup a našel si volné lehátko. Položil si na něj osušku a skočil se převléct do převlékacích kabinek. Vylezl ven v černých plavkách odhalující tak své vypracované tělo. Ihned skočil do vody a začal v klidu plavat. Sice to bral spíš jako relax ale i tak to mohl spojit s nějakým tím tréninkem no ne? Po pár délkách které si dal tak vylezl ven z vody. Dlouhé černé vlasy su splívaly po ramenou dolů. Došel ke stánku kde si zakoupil láhev s limonádou a opřel se u stolku který zde byl.* "Je to pěkné si jen tak zarelaxovat a co se týče občerstvení tak je velice dobré. Ať už toto nebo to které tu vidím okolo." *Batsu přejel pohledem po dívkách které tu také travili svůj volný čas.*

*Kiasagi byla doma zase samá ,ale dneska byl den kdy se měla vrátit Hitoshira. Jenže se čekáním na ní docela nudila tak si vzala ručník a své jakoby plavky , i když žádné neměla nemohla tam jít naha.Na sobě měla černou mikinu s kapuci přes hlavu a černé kalhoty. Došla na chodbu kde si obula sandále a poté vyrazila na místní koupaliště. Dneska bylo horko a tak se chtěla s chladit. Když došla na koupaliště zaplatila si vstup a vešla dovnitř našla si volnou židli u stolu a položila si ní osušku a šla se převléct do plavek.. Když se vrátila zpět zašla si do vody se osvěžit jenže co nedomyslela bylo to že jí vršek zakýval pouze bradavky .*“Sakra vzala jsem si Bikiny místo plavek do prdele, no co domu nejdu budu to muset nějak přežit.“* Krom toho na svůj věk měla větší poprsí než normální holky.Když vylezla z vody viděla před sebou vypracovaného chlapa s dlouhými vlasy.Tak si očima prohledla.*Nic moc.*Řekla mu klidným hlasem a šla pomalu ke svojí židli kde měla osušku.*

*Batsu stále přejížděl po místních holkách očima a jen si ten pohled vychutnával. Když kolem něj ale prošla mladá dívka tak se samozřejmě lehce podíval ale co ho dostalo byla spíš její poznámka. Její plavky nezakrývaly skoro nic ale co už. Byla to mladá holka a asi se chtěla ukázat.* "Takže nic moc? To už jsem slyšel tolikrát. Ještě že nejsem z těch co si s tímhle dělají těžkou hlavu." *Batsu tuto její poznámku prostě přešel a nijak to neřešil. Každého vkus byla jeho věc. Když hladina limonády padla ve flašce na dno tak přišel čas se lehce opálit. Batsu žil celý život v Kirigakure a něco jako sluníčko na opalování tam byla dost velká rarita. Batsu se namazal opalovacím krémem, vlasy si sepnul do vysokého copu a prostě nechal slunce ať mu pomůže ve vyblednutí jeho jizev a v nachytání nějakého toho opálení.* "Možná byh si i zvykl tady bydlet, teda kdybych nemusel být na ubytovně." *Jen tak ze srandy kolem sebe zkoumal chakru a tak poznal že ta dívka co měla poznámku ohledně jeho vzhledu je shinobi.* "Takže holčička je taky shinobi a nebo minimálně studentka. Zajímavé."

*Sedla si na žili a pořádně se usušila.Přitom se dívala co ten típek černovlasý děla, když viděla jak si dál vlasy tak se mírně pousmála.*“ Vypadá jak smeták s tím účesem nechce tady pozámetat.“*Pak se zvedla když viděla jak leží na lehátku. Pomalu k němu přišla a naklonila se nad jeho hlavou a on mohl vidět její prsa z blízka.*Budeš zametat? Jestli ne tak bych si to ráda půjčila.*Řekla mu klidným hlasem a v obličeji měla vyraz že jí je všechno jedno. Pak by si sedla vedle něj na vedlejší lehátko.*Odkud jsi že si tak bily si byl ve vězení?*Zeptala se ho klidným hlasem a jen si prohledla od hlavy k patě.*“ Nevím co je horší jestli jeho tělo nebo jeho nádobíčko.“*Jen se opřela a dívala se na oblohu.* Baví tě to se řezat? *V klidu mu to řekla a čekala jak se zachová přišel jí celkem roztomilí ,ale bavilo jí ho zkoušet vytočit.*

*Batsu si v klidu užívat to ticho a pohodu když najednou jeho slunění něco zastínilo. Když otevřel oči tak uviděl nad sebou prsa té holky co ještě před chvílí měla na něj blbou poznámku. Batsu však zachoval klidnou hlavu. Jen trochu hlasitěji vydechl.* Zajímavá poznámka ale svoje vlasy ti skutečně nepůjčím. *Batsu opět zavřel oči a nechal slunce aby v klidu jeho tělo prohřálo. Ta holka ale nepochopila že se s ní Batsu tak nějak moc bavit nechce. Když se zeptala odkud je tak nechal své oči zavřené.* Pokud jsi studentka akademia a podle toho že v sobě máš chakru bych řekl že jsi tak jsi určitě slišela o místě Kirigakure no Sato. Odtam pocházím. Většinu času tam prší a slunce je tam dost velkou raritou takže si ho užívám aspoň tady. *Batsu měl nervy z oceli. Byl zvyklý na pozornost, přece jen v jeho klanu ho zdravil doslova každý. Doufal že ta dívka už dá pokoj ale pak přišla dosti zajímavá otázka. Batsu si ji ještě celou prohlédl a všiml si jizev po jejím těle. Rozhodl se jí to trochu vrátit.* Proč? Chtěla by jsi nějaké typy?

*Jen tak ležela a poslouchala co říká a jen co jí za skočilo byla jeho otázka na její jizvy .* Co to zase ne.“Kdyby jen věděl čím jsem si prošla.“*Postavila se k jeho lehátku.* Tvoje tipy nepotřebuju Spiš bys ty potřeboval rádu kde zajít ke kadeřníkovy.*Jakmile  to dořekla ucítila na svém levém ramenní ruku která jí trochu stiskla a najednou letěla do vody.*(Hitoshira)Moc se ti omlouvám za její chování je trochu nevychována.*U jeho lehátka stala žena s černými vlasy v modrých Bikinách a měla věší poprsí než bylo zvyklé , měla třicet roku a byla její opatrovnice.*Jestli by vám to nevadilo ráda bych vám to vynahradila a mohli bychom to pro brát u jídla co ty na to?*Mluvila na něj svůdným hlasem a laskavým. Kiasagi se vyštrachala na břeh a jen od kašlávala. Pak se podívala a viděla svojí opatrovnici.*“Sakra tak to byla ona.“*Vylezla na břeh a postavila se vedle ní.*Ráda tě  zase vidím hitoshira san snad zůstaneš nějaký čas ve vesnici.*Hitoshira se na ní jen podívala.*(Hitoshira) Taky tě ráda vidím a docela si povyrostla co vidím a bud tak hodná a dej mu pokoj nebo se budeš doma divit.*Kiasagi sklonila zrak.*Ano Hitoshiro jak si přeješ.*Pak by se podívala na mladíka hitoshira a smála by se na něj milé.*

*Batsu nijak nedával najevo jakoukoliv viditelnou emoci. Spíš se snažil být kompletně v klidu. Doufal že jí konečně jeho dopověď lehce umlčí. Bohužel přišla další připomínka.* Na rohu 3 ulice a 7 v klanové části klanu Inuzuka. Dost dobře vědí co dělají tak si tam můžeš zajít. *Menší překvapení přišlo když Batsu ucítil další o dost silnější chakru než cítil z oné dívky jak se přiblížila. Následně se přidal ještě hlas a Batsu tak otevřel oči a podíval se s kým má tu čest.* Nic se neděje. Mladá dáma se asi jen nudila. Spoustu detí jejího věku dělá podobné věci. *Pronesl Batsu kompletně klidným hlasem.* Není co vynaharazovat ale klidně si na něco k zakousnutí zajdu. *Batsu cítil že se jedna o docela dost schopnou kunoyichi a tak to viděl spíš jako možnost zjistit více o Iwagakure ale nemohl říct nic na to že vypadala sakra dobře. Batsu chvíli mlčel a pak uslyšel i její jméno. Postavil se a šlo vidět že je opravdu velký (187 cm). Protáhl se a podíval se opět na Hitoshiru.* Takže slečnno Hitoshiro. Kde si dáme naše jídlo? *Všiml si však že i Kias se najednou úplně změnila když se Hitoshira ukázala.* To je její matka? To by mi nějak nesedělo. Ale tak či tak z ní má tak holka pěkný respekt.

*To co říkal ještě slyšela kiasagi než skončila ve vodě.Obě dvě stali vedle sebe a hitoshira si prohlížela kluka co byl přední. *(Hitoshira)Super budu jen ráda  a aspoň se lepé poznáme.*Když viděly jak se postavil vypadal pro ně jak obr.*(Hitoshira) Jen se převlekneme a počkáme tě venku půjdeme do zdejší restaurace.*Kiasagi jen mlčela a byla potichu ,ale měla radost že se jí vrátila zpět do vesnice. Pro ní to byl jediný člověk na které jí zaleželo. Pak se šly obě převléct, jakmile se převlekly tak čekali na toho obra venku před koupalištěm.Kiasagi měla na sobě své každodenní své oblečení a  Mikinu měla uvázanou kolem pas. Hitoshira měla na sobě modrou blůzku a dlouhé černé kozačky.*“ Co to hitoshiru napadlo zvát toho zametače na jídlo jak nám bylo bez něho krásně a teď se bude tahat s chlapy .“*Snažila se chovat slušně ale nebyla nadšena že má jít s nimi .*

*Batsu se odebral tedy zpět do kabinky aby se oblékl zpět do klasického oblečení. Vlasy si nechal rozpuštěné přes ramena a přes záda.* "To se mi to teda pěkně změnilo. Člověk si jde zaplavat a najednou mě tu odchytí místní žena. Zajímavá to náhoda." *Batsu pomalu vyšel ven a obě dívky si prohlédl.* Dámy skutečně vám to sluší. *Pronesl s mírnou poklonou. Byl přecejen vychován mezi smetánkou a tak měl naučené jak se k ženě chovat jako gantleman.* Inu milá slečno Hitoshiro. Kam tedy půjdeme? Máte zde nějaký vyhlédnutý podnik? Můžeme jít kamkoliv jen budete chtít. *Batsu opravdu byl jako gantleman. Nechal to na dívce která ho pozvala ale i tak si říkal že Kiasagi z toho asi moc velkou radost mít nebude když ještě před pár minutami si z něj dělala srandu.*

*Jak čekali tak se moc nebavili a když uviděli přijít tak hitoshira se usmála a kiasagi jen sklonila zrak.*(Hitoshira)Děkujeme a tobě taky. Povedu nás.*Pomalu se rozešli směrem k náměstí  hitoshira vedle něho a kiasagi šla za ní má.*Omluvte mně dojdu pak .*Oznámila jím a vydala se do vedlejší uličky .*(Hitoshira) Tohle je u ní novinka ,ale vždy se vrátí o ní strach nemam. Ale radost vidět jak povyrostla od posledního shledaní s ní , jistě nejste asi místní? Kde jste ubytován? *Zeptala se ho svůdným hlasem a jen sledovala jeho chování .kiasagi Když došla na konec ulice zašla do kadeřnictví kde se nechala obarvit .Jakmile měla přebarvené vlasy tak se vydala zpět za ní má.*“Snad hitoshira nebude šílet.“*Pomyslela si a pomalu se vydala taky k té restauraci kde měli dojít i ti dva.*

*Batsu přijal kompliment tak že na něj odpověděl milým úsměvem.* Dobrá. Budu vás následovat. *Batsu šel pomalým krokem vedle Hotoshiry a poslouchal její slova. Ten tón poznával a bylo mu jasné že se jí líbí. I ona byla pěkná to Batsu musel uznat.* Jen je trochu drzá. Ale takévých jsem potakl už hodně. Z toho jednou vyroste. Inu nejsem místní. Pocházím z Kirigakure a tady jsem protože jsem hledal útočiště takže jsem stejně jako ostatní uprchlíci ubytován na místní ubytovně. Není to žádný luxus ale nedá se moc co dělat. *V tom měl pravdu. Tady jeho jméno nic neznamenalo. Toto byla Iwagakure ne Kirigakure. Batsu vycítil chakru Kiasagi jak se k nim blíží a podíval se tím směrem. Jako první si tak mohl všimnout její změny.* Myslím že vaše malá dívka se rozhodla pro malou změnu image.

*(Hitoshira )se jen usmála a šla vedle něj a poslouchala ho.*No kdybys té měl zájem mohl bys té bydlet u nás zdá by vám to nevadilo a je to pro mě jen maličkost.* Když došli k restauraci posadila se na židli.*(Hitoshira)Posaďte se vedle mě ráda bych chtěla o vás vědět víc tajemný batsu.*Když slyšela co říká a uviděla kiasagi jen se na ní dívala jak na debila.*(Hitoshira)Mohla bys mi říct co to máš na té hlavě ?*Kiasagi se jen na ní pousmála.*To víš změna je život a tohle se mi libí.(Hitoshira)A aby ti nebylo líto tak budeš mít v pokojí nocležníka a bude spát s tebou v posteli.*Kiasagi se jen podívala na Batsu.*S ním nikdy .*Přisedla si naproti hitoshiri.*(Hitoshira) Nemusíš sním hned šukat ,ale ber to jako trest za to jak ses k němu chovala ,že batsu-san nebudete proti?*Zeptala se ho svůdně. Kiasagi se jen na něj podívala a čekala co z něj vypadne.*

*Kiasagi byla sama doma a její břicho připomínalo balón.*“ Co bych dneska mohla dělat..“*Seděla na gauči a hladila si břicho. Cítila už trochu, jak její dětičky kopou. Jen se usmála a její úsměv ji zůstal na tváři, protože z toho měla obrovskou radost. Pomalu se postavila a dost jí z toho břicha bolely i záda a tak se musela trochu protáhnout, pak se pomalu vydala do kuchyně, kde začala pomalu uklízet a snažila se nezatěžovat břicho. Když měla kuchyni uklízenou přešla do obývajícího pokoje, kde pokračovala s úklidem. Co taky mohla sama doma dělat- Akorát jí štvala jedna věc, že kvůli svému těhotenství nestihla zkoušky, ale na druhou stránku měla radost, že bude mít dětí. Jakmile se dostala do ložnice, tak začala cítit silné kontrakce. Jen dýchala zhluboka a držela se za břicho, kdy pomalu šla ke dveřím. Nedokázala se ani ohnout proto boty, které si chtěla nasadit. Místo toho prostě otevřela dveře a udělala pár kroků před sebe. Vzala si jenom klíče od domu a zavřela následně dveře. Pak je jenom zamknula a vyrazila směrem do nemocnice. “Že by to bylo dnes? Že by to bylo vážně dnes?” Pomyslela si Kiasagi, která byla trochu napjatá z toho. Bolest však nepřestávala a místo toho jenom pokračovala. Pomalu cupitala směrem k nemocnici, ale dávala si i menší přestávky kvůli bolestem. Musela to totiž udýchat. Netrvalo však dlouho a hned si nějací lidé všimli, že potřebuje pomoc. Taktéž na ní šlo poznat, že je těhotná a tak se někteří lidé, co ji viděli dali do akce. Podali ji pomocnou ruku, že ji doprovodí do nemocnice. Kiasagi z toho měla radost a ihned to přijala. Dva muži, kdy každý ji měl z jedné strany a snažil se ji co nejvíce pomoc. Oba muži byli zdatní a celkem i silní, tak to pro ně nebyl žádný problém. Během pár minut se Kiasagi dostala do nemocnice, kde už si ji sestřičky vzaly na vozík. Otázkou, kdo je otec z těch dvou mužů jim Kiasagi řekla, že ani jeden. Oba muži na to kývli a oznámili, že ji našli na cestě, jak se snaží dostat do nemocnice, tak ji pomůžou. Hned na to Kiasagi křikla bolestí a už se šlo do akce. Vozík vzala jedna sestra a ihned s ním i s Kiasagi vyrazila pryč. Během dalších pár minut se dostala Kiasagi pomocí vozíku a sestry do nějaké místnosti, kde ji sestra oznámila, že se musí okamžitě převléct do jiných věcí. Kiasagi nenamítala a jenom se pokusila převléct do oblečení, které už bylo nachystané na stole. Sestřička ji s tím vším pomohla. Pak ji sestřička jenom pomohla k tomu, aby ji dostala na lůžku. Oznámila ji, že se nemusí bát a všechno bude v pořádku, ale Kiasagi byla stále napjatá a jenom křičela bolestí. To už se však sestřička vydala pryč, aby šla pro doktora. Chvíli byla Kiasagi sama a koukala jenom do stropu. Ruce měla dané v pěst, jak se modlila jenom proto, aby děti byly zdravé. Přišel doktor a s ním i sestřička, co odešla a s ní ještě jedna. Doktor ji oznámil, že má dýchat a snažit se být v klidu, že tohle dělal milionkrát. Kiasagi jenom kývla a pokusila se o to, co doktor říkal. Snažila se být v klidu, ale furt ji to nedalo. Bolest byla a stále zůstávala. V tom už se však doktor dostal do akce a začal pracovat. Kiasagi s tím jenom bojovala a čekala, co se bude dít. Nečekala, že porod bude takové peklo. “Už nechci děti..” Pomyslela si napjatě, protože to nezvládala.* Tlačte. *Oznámil doktor. Kiasagi zbystřila a opět stiskla ruce v pěst. Pokusila se o to. Pokusila se tlačit. Během toho strašně i křičela. Křičela, jak kdyby umírala. Byla to muka.* Tlačte. Tlačte. Tlačte! *Křičel doktor a ona se jenom opět snažila tlačit. Netrvalo to dlouho a doktor ji oznámil, že vidí hlavičku. Porodila dívku. Malou, zdravou holčičku, která vypadala, jak andílek. O holčičku se postarala sestřička, která si ji vzala do parády. To však nebylo všechno.* Tlačte! Ještě tu máme jednoho hrdinu. *Křikl doktor a Kiasagi opět tlačila. Nejdřív se nic nedělo, ale pak přišla další bolest. Začala tlačit opět stejně, jak to dělala předtím. Během pár minut však cítila klid. Takové uvolnění.* Máme to.. Máme to. Výborně. Máte krásného syna i dceru. Dvojčátka. *Oznámil doktor, který podal chlapečka druhé sestřičce. Obě děti pak daly matce do rukou k hrudi, aby si je mohla pochovat. Kiasagi byla teď ta nejštastnější žena na světě, protože měla své malé andílky. Ovšem byl tu však ještě jeden háček, protože chyběl otec. Bylo ji jasné, že otec je Hoshi poté jedné známosti, kde ze sebe udělala lehkou děvu.  Prozatím si to chtěla nechat pro sebe a doktorovi oznámila, že otec dětí je po smrti a ona je na ně sama. Pak si sestřičky opět vzaly dvojčátka do parády, aby mohly nechat Kiasagi odpočinout, která to teď potřebovala, jak sůl..*



KONEC RPG

*Byla samá doma a stara se o své dětí a dost přemýšlela zdá by to hoshimu měla říct ,přemýšlela nad tím dost dlouho až dospěla k rozhodnutí, že mu to řekne. Oblékla si své oblečení a dětí si dala do dvou nůší které měla na své hrudí a pomalu se vydala směrem ke Kasárnám aby si sním mohla o tom promluvit.*“Nevím sice jak na to bude reagovat ,ale je jejích otec a měl by o tom vědět i kdyby se mu to nelíbilo .“*Šla pomalu ,dost nad věcmi přemýšlela,ale i tak chtěla mít kompletní rodinu a nechtěla aby její dětí dopadly jako ona ,jak byla ještě mala. Pomalu docházela ke kasárnám a měla divný pocit z toho a čekala u brány do kasáren a byla docela ve stresu nevěděla jak by mu to měla přesně říct a  ani nevěděla zdá se s ní bude chtít o tom bavit dostala celkem dost velké pochyby.*

*další dlouhý den v práci. Vstát, umýt se, obléct a vyrazit vystřídat hlídku i brány do pevnosti. Už si zvykl na to hlídat kasárny. Není to zase tak špatná práce. Člověk má přehled, ví co se děje a kdo chodí dovnitř a ven. Tak jak. pozdraví strážného, který po noční šichtě už šilhá únavou. Noční. Nic zajímavého. Tak si to užij, já jdu umřít. zvedne ruku na pozdrav a šouravím krokem se odebere na ubikace. Nový si dojde do budky pro hlášení z noci, aby si ho prošel. Z nočních není nikdy tolik poznámek, jako během denní. Udělá si kafe a k tomu si vezme snídani, když zaznamená 3 drobné chakry u brány. Každý, kdo hlídá vstup do kasáren má základní senzibilske schopnosti. Tyhle jsou ale opravdu slabé. poznamená a dojde k bráně, kde stojí stát dívku s dvěma deckama v nůších. Neznámí Shinoby se zadívá na Kiasagi, pak na ty děti a lehce se ušklibne. Omlouvám se, takhle malé rekruty nepřijímáme. To musíte nejdřív přes akademii, ale myslím si, že ani tam je teďka nevezmou. zasměje se vlastnímu vtipu a sleduje její reakci.*

*Jak mile ho uslyšela podívala se na něj a trochu se pousmála na něj.*Ahoj Hoshi nepřišla jsem je rekrutovat ,ale jsou to tvoje dětí a s nikým kromě tebe jsem nespala . Je to sice dlouhá doba co jsme se neviděli ,ale je to tak jsou tvoje.*Řekla mu nervózním hlasem.*Nevím zdá mi to budeš věřit čí ne ,ale je to tak a když mi to nevěříš tak nevěř nepřišla jsem tě přesvědčovat ,ale přišlo mi to správné ti to říct ,abych se tím netrápila že ty o nich nevíš.*Pak se odmlčela a podívala se na ně a spali oba dva.Pak se podívala zpět na Hoshiho.*Jak se k tomu postavíš je tvoje věc ,ale byla bych ráda kdyby si se podílel taky na výchově,ale jak říkám je to jen na tobě.*Pak jen mlčela a nic neříkala.*

(po domluvě s adminem dohráno i za postavu Kiasagi)

*Kiasagi byla nejspíš trochu mimo se zrakem, kvůli nemoci, která se u ní objevila. Voják u brány na ní kouká trochu překvapeně. No, nejspíš jste si mě s někým spletla. Hádam, podle vašich slov, že Kapitán Noriaki má docela zaděláno. zasměje se, když kouká na prcky. Toho tu teď ale nenajdete. Poslal bych vás k němu domů, ale to nemohu zase. Dostáváme se tedy do patové situace. poví a zamyslí se. Vůbec bych vám neměl říkat, ať se vydáte ulicí nazpátek. A už vůbec, abyste u bufáče zahnula doprava. To bych fakt neměl. Stejně tak, že na konci ulice je pak třeba jít doleva a dostat se až ke knihkupectví, které obejdete. Mimo jiné, mají tam pěkný výběr knížek pro děti. Tam by vás pak jedna navedla na sever, kde se dostanete k medovým hájům, kde byste našla zámek, ve kterém bydlí princ. Takže je mi hrozně líto, že vám nemohu poradit, kam byste měla jít. poví s úsměvem, mrkne na ní a pak s úšklebkem zaleze zase do strážnice. Kiasagi na něj zaražení hledí a chvíli jí trvá, než jí to dojde. Pak se otočí a vydá se tedy směrem, který jí vlastně nepopsal, aby došla až do klanové čtvrti Haya. Tam se zeptá už na cestu k Hoshimu a zaklepe na jeho dveře. Pro její štěstí je Hoshi doma. Ten když otevře dveře, tak v první chvíli přemýšlí, než si uvědomí, kdo tam stojí. Fyzická změna, která tu nemoc doprovází je trochu pozměnila, takže ji na první dobrou nepoznal. Kiasagi? Stalo se něco? Co tu děláš? zeptá se jí. Pak si teprve všimne, že nese dva uzlíčky, které se vrtí. Trochu pochybovačně se na ní dívá. Tohle má být co? Kiasagi zrovna dvakrát nereaguje. Má dost orosené čelo a poměrně sípavě dýchá. Vezme ji dovnitř, aby ji posadil na gauč a ty dvě děcka položil vedle. Hoshi, to jsou tvoje děti. Já už to zřejmě nedám, ale mohl by ses o ně postarat. Prosím. poví a opře hlavu do gauče. Moje děti? Jsi si tím jistá jo? Kiasagi toho už moc neříká. Jen pokrčí nad jeho slovy rameny, lehce se pousměje a za pár minut přestane dýchat. Hoshi se předtím vydal do kuchyně, pro trochu vody, ale než se vrátil, začali děcka brečet a Kiasagi už nedýchala. To si dělá prdel. To zase bude papírování. postěžuje si, když se dívá na její bezvládné tělo a děcka, která tam pořvávají. Dojde si pro svoje věci a vytáhne svitek. Než do něj zapečetí její tělo ještě ji prohledá. Zjistit, co u sebe má a jestli to nemá nějakou souvislost. Nenašel žádné vnější zranění, takže bude muset ještě na patologii. Najde u ní ale 127 ryo, které prozatím vezme. Stejně tak nějaké její vybavení a na krku přívěšek s kamenem Gelel. Ten odebere taky. Následně ji uloží do svitku, svitek uloží a vezme děcka. Každému z nich ještě odstřihne pár vlasů, které si také uloží. S nimi pak odejde do nemocnice. Koukají tam na něj trochu divně, když jde s řvoucíma dětma. Potřeboval bych poradit, jak to vypnout. obrátí se na jednu ze sester. Vypnout? Pravděpodobně budou mít hlad. Měl byste své děti nakrmit. odpoví mu napruzele. Ani nevím, jestli jsou moje. Proto jsem tady. Ježišmarja, dejte mi je. poví sestra a vezme si děti. S nimi pak odchází na dětské oddělení, aby je rovnou i prohlédla. Hoshi se pak sám přesune na oddělení genetiky. Dobrý den, co pro vás mohu udělat? zeptá se doktor, který vypadá, že slunce neviděl ani před tímhle co se tu teď děje. Potřeboval bych udělat test. poví a podá mu dvě ampule, ve kterých se vlasy těch dětí a pak si sám vytrhne několik vlasů. Nehodlám se starat o cizí děti. dodá a kouká na něj. Chvilku to potrvá, ale také to není zadarmo. poví doktor a Hoshi k tomu ještě přihodí několik bankovek. Čím dřív to bude, tím spíš tu ještě budu. Nebudu tu vysedávat dlouho a ať bude výsledek jakýkoliv, tak tady nebudu už. Budete mít na starost ty děcka pak vy. poví, otočí se a odchází. Další jeho kroky jsou na patologii. To je zase den. zanadává. Sháním volného patologa. poví sestře na recepci. Omlouvám se, ale doktoři momentálně nejsou k dispozici. poví sestra, aniž by vzhlédla. Dobře, řeknu to jinak. Hoshi Noriaki, Kapitán vojenských sil Iwagakure. Sháním volného patologa a opakovat se znova nebudu. zopakuje svůj požadavek, ale teď už ne zrovna příjemný hlasem. Sestra konečně vzhlédne. Chtěla ho zase odseknout, ale jeho pohled je dost nevraživí na to, aby to udělala. Zvedne se a projde dveřmi, které jsou za jejím stolem. Po chvíli se vrací i s nějakým doktorem, který je dost podobný tomu z oddělení genetiky. Prý sháníte patologa. Co pro Vás mohu udělat? zeptá se ho. Potřebuji prověřit jedno tělo. odpoví Hoshi. Zajisté, to není problém, kde ho najdeme? pokračuje v otázkách. Hoshi jen zvedne svitek. Tak jdeme. skoro rozkáže doktorovy. Doktor odvádí Hoshiho tedy hlouběji do prostor patologie až na jeden ze sálů. Tam mu ukáže na operační stůl. Hoshi tam odpečetí tělo Kiasagi a stoupne si stranou. Ta dívka je z Iwagakure. Jak zemřela? otočí se patolog na Hoshiho podezřívavě. Kdybych to věděl, nejsem tady. Přišla ke mě, položila tam dvě mimina a během pár minut umřela na gauči. Dost sípavě dýchala, ale to je tak všechno co vím. Nemá žádné vnější zranění ani nic podobného. poví s rukama založenýma na prsou. Rád bych věděl, co se stalo a čí ty děcka jsou, takže zatím to zkusím s prosbou, ať zjistíte to, proč zemřela. poví a už je dost nevrlí, že tu všichni pracují tak pomalu. Dobrá, dobrá. Vyplňte ale aspoň venku formuláře. Než s ní skončím. podá mu desky s papíry. Zvládnu to tady. Nahou jsem ji už viděl a rozřezaná těla taky. Aspoň vám to půjde rychleji. Doktor se na něj otočí. Je mi líto, ale tady to vedu já a mám tu zavedená nějaká pravidla. Takže byste mohl být od té dobroty a dodržovat je. Zatím taky budu žádat. poví doktor stejným tónem. Fajn. odsekne Hoshi po několika vteřinách a odejde ze sálu. Venku si kecne na židli a začne vyplňovat formuláře. Spousta oken nechá volných, protože jediné co o ní asi ví je to, že se jmenuje Kiasagi, možná si to pamatuje dobře a že s ní spal. Takže vyplnění papírů není tak zdlouhavé. Zhruba po půl hodině si ho najde doktor z oddělení genetiky. Už je to tak hodina, co od něj odešel. Takže, ty růžové vlasy se shodují společně na 100%. Jedná se o dvojčata. Ale to bylo asi zřejmé od pohledu na ně. Co se týká shody s vámi, tak tam je 95% shoda. Mohu vám tedy s jistotou pogratulovat k dvojčatům. Přeji hezký den. Doktor se pak otočí a odejde. Hoshi se opře do židle. Paráda. Tak to je přesně to co jsem chtěl slyšet. poznamená sarkasticky. Než skončí patolog, tak si dojde ještě na porodní. Tam budou mít víc informací, jelikož to vypadá, že ta děcka jsou čerstvě narozená. Nemohu Vám vydat informace o našich rodičkách, je mi líto. poví sestra, která ho skoro odpálkuje. Začíná ho srát, jak jsou tady všichni úplně ochotní dělat svoji práci. Doteď jsem žádal, ale už mě to nebaví. Takže to vezmeme asi z pozice funkce, co vy na to. Buďto tady začnete fungovat tak jak máte, nebo sem nalítnu s jednotkou a inspekcí a pak to teprve bude lítat. Ta rodička, o které se tu teď bavíme leží na patologii a ty děcka jsou na dětském zase, kde na ně nejspíš někdo kouká. Máte-li problém, tady je zase papír z genetického, takže ty informace. Nemám na to celý den. Nebo vám tu ty děti nechám a starejte se. už jen dost naštvaný a bouchne i pěstí do stolu. Ne že by byl tak ustaraný rodič, ale spíš je nasraný z toho, do jaké situace ho ta blbka dostala. Sestra projde papír z genetiky a ani ne z poloviny vyplnění formulář z patologie. No dobrá. Jen když pak bude klid. poví sestra a odejde. Za deset minut přijde sestra z patologie. Shání vás doktor. Skončil s pitvou. poví. Super, hned jak dostanu papíry tady, tak tam přijdu. poví Hoshi a sestra odejde. Hned na to přijde sestra z porodního se složkou. Bez ptaní si tu složku od ní vezme. Vrátím, musím na patologii. poví a odejde. Pitva je hotova a ukázala dosti nepříjemný výsledek. Ta dívka zemřela na IPF. Idiopatická plicní fibróza. Ale je to dosti neobvyklé, protože tato nemoc postihuje starší osoby. Ale může se jednat o genetickou vadu, kterou převzala po svých rodičích. Říkal jste, že měla dvě miminka. Měli by je prohlédnout lékaři a měli by být sledování, aby se u nich nemoc případně podchytila včas. Můžeme jen doufat, že mají více z vás, pokud jste otec a geneticky tuto nemoc nepřevzali. poví doktor, předá u složku se zprávou. Jestli chcete tělo pro pohřeb, můžete si ho vzít. Je zašitá. poví doktor a odejde. Hoshi se vrátí zpět na sál, moc na ní ani nekouká a jen ji opět uklidí do svitku. Pak zajde na dětské, kde mají ty mimina. Měl bych pro Vás zprávu z patologie, kde právě skončili s její matkou. Měla prý Idiotskou plicní fabulaci, nebo co tak jestli můžete na ně kouknout ještě z tohoto hlediska. Výlohy případně zaplatím. To už je dneska asi to nejmenší. řekne. Nechá jim tam zprávu z pitvy, aby si to prošli sami a odejde ven zase. Sedne do židle, opře lokty o kolena a dá hlavu do dlaní. Je docela unavený. Víc se to snad dneska posrat nemohlo. zanadáva si. Nezbývá mu, než se zvednout a jít vyřešit ještě pár věcí. Odedneška jsou děcka oficiálně jeho, takže změnit jim příjmení, postarat se o matriku, zajistit chůvu, protože tohle sám nedá a další a další věci. Podle genetických informací mají decka po něm hodně, ale také toho dost mají po matce. Nechal ještě z její krve udělat další testy. Ukázalo se, že asi získali schopnosti jejího klanu, než toho jeho, takže se bude muset nějak dohodnout ještě s klanem Kashiho-sha. Na druhou stranu, má celkem blízko k Tsuchikagemu, takže to spíše vyřídí u něj. Zajde domů ke Kiasagi, aby přenesl věci pro děcka do jeho domu a nějak upravil svůj dům, než tam ty děcka přitáhne. Za pár dní si je má vyzvednout, než se na nich skončí testy a z 83% je pravděpodobné, že nemoc po matce nezdědili. Takže aspoň něco se může uzavřít. Nyní jsou děti Naomi Noriaki a Naoto Noriaki. Tělo Kiasagi pak jednou někam pohřbí. Zatím na to nemá chuť ani náladu, takže svitek s jejím tělem uloží doma do skříně, aby byl zatím stranou.*

KONEC

*Sho ráno vstala se skvělým pocitem. Měla dojem, že se jí dnes něco úžasného přihodí. A tak se na to také hodlala řádně připravit. Vzbudila se při úsvitu, jen co jí ranní slunko polechtalo na tváři, takže měla na vše mnoho času. Nejprve se omyla a pak si pečlivě učesala své vlasy. Vždy se o ně velmi starala, byla velmi hrdá na bílou barvu, kterou měly. Neviděla totiž mnoho takových. Jakmile si je pečlivě učesala, oblékla se do nového, čistě bílého oblečení, které nosila vždycky. Krátké kimono, šortky, bundičku a rukavice. Nakonec přidala i čistě bílé sandále a nově i svou ninja čelenku se znakem kamenné vesnice kolem svého pasu. Byla tmavě červená a byla tedy společně s jejíma očima a kůží jediná barva, kterou na sobě měla. Rychle do sebe hodila svou obvyklou porci velmi vyvážené a výživné snídaně, které ale nebylo moc, protože si chtěla udržet postavu. Pak se rozběhla ulicemi vstříc dobrodružství, které jí mělo ten den potkat. Cítila to v kostech.*
*Naneštěstí většinu dne se nic nestalo. Žádné dobrodružství, nic zajímavého. Byla z toho trochu zklamaná, ale nepřestávala doufat, že by se přeci jen mohlo něco stát. Tak hluboce o tom přemýšlela, že si ani nevšimla ženy před sebou a vrazila do ní.*

*Z myšlenek jí vytrhl čísi hlas. Podívala se na vyrušující osobu a pozorně si ji prohlédla.* "Není odsud, takže je... že Sunagakure?" *Přemýšlí a je překvapená nad jejím původem. Málokdy potkává někoho z jiných vesnic a jako genin ještě nikam nemůže úplně cestovat. Už se těší na chuuninské zkoušky, až pozná nové končiny. A jestli budou tady, odmítá se jich účastnit i z hlediska výhody znalosti místního terénu. Prostě chce poznat další kouty světa! Poté, co si jí pořádně prohlédne a zhodnotí, se teprve pozastaví nad tím, co řekla.* Poradit? A s čím? Jestli to bude v mých znalostech, ráda poradím. *Usměje se. Mluvila velmi klidným, ale přátelským tónem. Nechtěla znít ani jako veselé dítě, které je nadšené úplně že všeho a všech, které vidí, ale zároveň nechtěla vypadat příliš odtažitě. Právě měla šanci vytvořit si známost v jiné vesnici. Což nikdy není na škodu, nebo snad ano? Jistěže ne! A teď navíc byla velice zvědavá.* "Proč je tady? Jak vypadá Sunagakure? Jak dobrá oproti mně je, že může cestovat? Kolik míst už viděla? Kolik poznala lidí? Co umí zvláštního její klan? Tolik otázek!" *Proudily jí hlavou myšlenky, avšak Sho navenek vůbec nedala znát svou zvědavost a zachovávala si klidnou tvář s mírným úsměvem.*