Země Lesů

Žena: *Stále brečela na zemi. Původně chtěla vzít další věci, co by mohla házet, ale nakonec si uvědomila k čemu by to snad mohlo být. Žena poté pohladila dítě po hlavě a řekla mu ať se jde sbalit. Sama se poté zvedla, ale stále brečela a psychicky byla na dně.* B..b..bylo to rychlé ? *Zeptala se, kdy se k němu přiblížila a začala opět panikařit.* Ne..ne...ne ! Nemůžu ! Já....nevěřím vám ! Vy mě dovedete zpět ! *Křikla, kdy začala lehce ustupovat.* Vypadněte ! *Zakřičela, i když nadále brečela.*


Shimiru: Tak amígo, rozpoutám tě, ale ani na krok dobře ? *Řekl Shimiru, který stále hlídal starostu a začal přemýšlet, kde tak dlouho ten Shin je. Starostu rozvával a ten se okamžitě rozběhl pryč. To samozřejmě neměl dělat, protože Shimiru mu v tom zabránil. Zkoušel to ještě asi 5x dokud ho Shimiru opět nespoutal a menším lanem, které našel ho měl jako na vodítku, takže si Shimiru mohl pohodlně sednout. Vypadalo to vcelku komicky jako kdyby páníček měl opravdu svého psa na vodítku a venčil ho.*

*Shin neměl ani tušení, co se děje venku mezi starostou a Shimirem, hlavně ho to nezajímalo. Měl před očima ženu s dítětem, které musel ochránit. I kdyby to mělo znamenat, že jejich mise nebude úspěšná. Nemohl je tu nechat, obzvlášť když viděl, v jakém fyzickém i psychickém stavu žena je* Netrpěl. Zemřel rychle s posledním přáním, abychom vás nenechávali vašemu otci. *promluvil klidně a pomalu dával své ruce dolů tak, aby žena stále viděla na jeho prázdné dlaně* Hodlám jeho poslední přání splnit a udělám cokoli bude v mých silách, abyste byli se synem v bezpečí. Běžte si zabalit a odvedeme vás odsud *jeho hlas byl klidný a dokonce se na ní i povzbudivě usmál* Ani se k vám nepřiblíží, slibuju *dodal, aby ji povzbudil*

Žena: *Dost se klepala, ale na Shinových slovech a celkově hlasu bylo něco co ženu donutilo uvěřit, a i když trhaně tak nakonec kývla. Poté mu dala najevo, že půjde za ním, ale kdyby se Shin přeci jen přiblížil blíže, žena by sebou trhla. Přeci jen psychicky na tom stále nebyla nejlépe, ovšem pokud by se skutečně vydali zpět k Shimirovi a starostovi, přeci jen by šla. Pokud by ovšem viděla starostu začali by se doslova klepat a vypadala by jako v hypnoze, nemohla by se pohnotu ten strach ji doslova pohltil.*


Shimiru: *Ležel opřený o stodolu zatím co starosta byl stále připoutaný k němu. Dalo by se říct, že SHimiru skoro až usínal při této práci, ale zároveň bylo vidět, že si to užívá. Doslova se bavil tím jak má konečně své zvířátko. Dokonce i vtipkoval jak by mu mohl říkat a zda si ho nevzít domů. Samozřejmě Shimiru jen vtipkoval a nic takového by neudělal a upřímně starosta se měl vcelku dobře, dokonce byl i více méně na volno a nebyl nijak přitažený. Na vodítku však stále byl.*

*Shin si oddychl a povzbudivě koukal jak na malého tak na ženu, když se společně vydali směrem k Shimirovi a ke starostovi. Způsob, jakým to zpacifikoval, ho rozesmál. Podíval se trochu uličnicky na malého* Koukej, můj parťák si pořídil nové zvířátko *usmál se na malého a věnoval povzbudivý úsměv i ženě* Ani se k vám nepřiblíží, pamatujte na to *poznamenal směrem k ní, než došli blíž a ve chvíli, kdy se žena zastavila, tak se na ní zase jen podíval a sám popošel pár kroků ke starostovi a z vaku vytáhl svitek s misí, který mu hodil k nohám* Tohle podepíšete, že jsme vámi zadanou misi splnili. Vaše dcera i se synem odejdou s námi, aby mohli začít někde nový život bez vás. A vy můžete být rád, že přežijete *jeho hlas ani trochu nezněl přátelsky, ale dost ostře. Nejradši by ho na místě zabil za to všechno zoufalství, které cítil z jeho dcery. Neměl s ním ani trochu slitování*

Shimiru: *Stále ležel opřený o stodolu, kdy měl jednu nohu přes druhou a starosta byl pár metrů od něj na provaze. Když Shina viděl pouze na něj mávl, ale ani se nezvedal. Žena viděla svého otce a doslova měla znechucený pohled, malí klučina se začal smát, když slyšel Shinovu poznámku se zvířátkem. Starosta mezitím se pouze podíval nasvitek se strachem a začal podepisovat pomalu svitek, ale nepodepsal se celým jménem, respektive to nedokončil. Podíval se proto Shinovi přímo do očí.* Toho budete litovat ! To vám přisahám ! *Ten ton, kterým to starosta řekl se Shimirovi však moc nelíbil a proto ho lehce s jeho "vodítkem" zmáčkl, kdy starosta nakonec podpis dokončil. Shimiru poté vstal a došel až k Shinovi.* Půjdou s námi ? Chceš je vzít do Kumogakure ? *Zeptal se Shimiru potichu, abyto slyšel jen on a Shin.* Podívej se na ně. Nemají peníze, nemůžou si jen tak pořídit dům. Kam myslíš, že půjdou ? *Je pravda, že Shin byl kapitán, ale Shimiru si nebyl tak moc jistý tím, zda vůbec cestu přežijí.* Jsme tu kvůli tomu, abychom dostali ženu zpět k starostovi, ne si nosit suvenýry. *Sice to vyznělo dost hnusně, ale Shimiru přeci jen nevěděl proč by měli brát civilisty někam jinám.*

*Shina potěšilo, že aspoň malý to bral aspoň trochu jako hru. Znechucený výraz ženy byl mnohem lepší než vyděšený, takže zbývalo jen to, aby jim starosta podepsal ten svitek. Ze začátku to vypadalo nadějně, než se na něj podíval a řekl ty svoje slova. Shin se jen pousmál* Myslíte, že toho budu litovat víc, než kdybych vám ji tu nechal a vy byste ji dál mlátil?! *velmi se držel, aby ho nenapadl. Byl vychovávaný tak, že jakékoli násilí na ženě nebo dívce bylo přísně trestáno. Proto ani Shin netrénoval se sestrou taijutsu, protože by na ní vztáhl ruku. Nedokázal si tedy představit, že by tady ženu i se synkem nechal. Naštěstí situaci zachránil Shimiru, který starostu donutil dopodepsat ten svitek. Když k němu přišel Shimiru, tak si ho vyslechl. Nejspíš ten jeho naivní plán, že zachrání každou ženu v nesnázích, není úplně reálný* Nemyslím zrovna až do Kumo. Ale kdekoli ji bude líp než tady. Určitě se někde o ně postarají. Nenechám je tady *to, že by klidně jim dal na začátek peníze, o tom se ani nezmiňoval. Nikdy bohatství své rodiny nevyužíval, ale tohle by nebylo využívání pro nějaké vlastní účely. Oni potřebovali pomoct a on měl prostředky jim tu pomoc poskytnout*

Shimiru : *Starosta doslova svým pohledem pouze proklel, ale poté když přišlo na konverzaci Shimira a Shina, tak Shimiru pouze překřížil ruce.* Jsi kapitán a budu respektovat tvé rozhodnutí, ale to není naše mise. *Možná to mohlo znít špatně od Shimira, přeci jen starý Shimiru by udělal vše proto, aby zachránil všechny, ale přeci jen se trochu od té kladné strany vzdaloval, byl to sice pořád on, a nebyl pod žádným jutsu, ale jako by ho stále něco trápilo. Poté odešel opět k starostovi, kde ho rozvázal. Při tom rozvazování, se na Shina však vůbec nepodíval.* V tomhle světě se nikdo o ně nepostará Shine... *Poté ukázal směrem na nukenina.* Ten se má líp než všichni tady. *Když starostu rozvázal tak bylo vidět jak v něm roste ta frustrace, že se neudržel a kopl starostu, což opět nebyl jeho styl.* Už nevím čemu věřit...příjdeš na pomoc a ukáže se, že ten kdo chce pomoc je ten špatnej. Nedělá to z nás ty záporáky ? *Zeptal se spíše sám sebe, když se z vrchu díval na starostu. Žena raději přitiskla své dítě k sobě, které mělo ze Shimira strach, přeci jen tak malé dítě co není zvyklé na násilí a poté vidí něco takového, to ho muselo opravdu vyděsit.*

*Shimirova odpověď se mu vůbec nelíbila, což bylo jasné. Sice se z něj nejspíš na téhle misi stal ten "správný" shinobi, ale stále ctil hodnoty, ve kterých byl vychovávaný. Na jeho odpověď se jen zamračil* Je mi zatraceně úplně jedno, že to není naše mise. I kdybych měl rozbít prasátko a postarat se o ně finančně na začátek sám, tak to udělám! *jeho slova byly nejspíš příliš ostrá vůči Shimirovi, ale on prostě tu ženu ani chlapce tady nehodlal nechat za žádných okolností* Pokud mám ty zatracený peníze nějak utratit, což by bylo na dost dlouho, tak ať to má nějaký smysl *dodal zapáleně. Nikdy nedával nikomu najevo, že je z bohaté rodiny. Neměl to zapotřebí. Byl skromný, milý, přátelský. A nechutně bohatý, když na to přišlo. Ale on toho nikdy nevyužíval. Až teď toho chtěl využít pro ty dva, kteří si zaslouží lepší život, když už jejich ochránce padl při jejich ochraně. Ale to ani jeden nemohl vědět. Rychle sebral podepsaný svitek a postavil se mezi Shimira a starostu poté, co muže nakopl* Vypadneme odsud, Shimiru *promluvil už mírněji a snažil se nedat najevo zděšení z té Shimirovy proměny. Musel ho uklidnit a pak přesvědčit ženu, aby s nimi odešla* Nevím, co se s tebou děje, neechan, ale tohle ničemu nepomůže. Ano, náš klient je parchant, ale neklesej na jeho úroveň *dodal starostlivě, takového Shimira neznal*

Shimiru: *Shimiru si vyslechl co Shin měl na srdci. * Shine.... *Podíval se přímo směrem na Shina.* Vím, že to myslíš dobře. Chápu to, ale podívej se z té druhé stránky. Chlapcův otec byl nukenin, jeho dědeček je hajzl. Myslíš si snad, že to bude jiné ? Já tyhle lidi lovím Shine...vždycky je to stejný. Zabiješ jednoho objeví se dva další. Kvůli takovým šmejdům Bilma... *Ač omylem, tak se Shimiru přořekl a řekl ten svůj problém, dalo by se říct, že to byla nemoc z povolání kdy Shimiru si prostě myslel, že to tak funguje. Je pravda, že viděl spoustu banditů co je neměli na výběr, ale nukenin to je přeci jen něco jiného. * Promiň Shine...omlouvám se ti. *Sklonil hlavu, kdy zvedl starostu a zavázal mu oči.* Počítejte do dvou set, poté si šálu sundejte, to už tu nebudeme. Šálu máte pro případ, aby jste nevěděl jakým směrem žena a dítě směřují. *Dodal, kdy se poté otočil směrem na Shina.* Veďte mě kapitáne. *Díval se na něj a přitom přemýšlel nad tím co mu Shin řekl.*

*Shin si Shimira vyslechl a jen zavrtěl hlavou. Když zmínil Bilma, položil mu ruce na ramena* Vážně jsou všichni stejní, neechan? Sám jsi mi ukázal v Zemi Pustoty, že ne všichni banditi jsou stejní. Tenkrát jsi mi ukázal, že jsou to taky jen lidi se svými problémy. Bohužel si nevybrali zrovna čestný způsob obživy, ale jsou to pořád lidi. Ten kluk je ještě malý. Má naději na normální život *připomněl mu tu misi, která mu změnila pohled na bandity, případně nukeniny. Jistě, pořád byl ten empatický a snažil se za vším hledat něco, co není úplně nelidské* A tenhle nukenin jen chránil svou rodinu... *dodal tiše a sundal z něj ruce, když Shimiru zvedl starostu a zavázal mu oči. Pohledem střelil k mrtvému nukeninovi a nemohl říct, že měl z jeho smrti radost. Spíš to štvalo, že ten skutečný záporák zůstane naživu. Shin se nejdříve vydal k ženě a chlapci* Připraveni na cestu? *usmál se na ně, jako kdyby se celá ta situace se Shimirem nestala. Byl prostě připraven jim pomoct a byl si jistý, že měl u sebe dostatek peněz, aby jim pomohl do začátku kdekoli jinde. Společně se vydali pryč z vesnice*

Shimiru: * I když Shimiru nesouhlasil s tím co Shin řekl, nechal to nakonec být. Přeci jen bandita a nukenin to jen něco jiného. A i když už je to několik let co Bilma zemřel, stejně Shimiru nikdy nezapomněl na to, že to byli nukenini co to způsobili. Poslouchal však rozkazy svého kapitána. Dítě i žena pouze kývly kdy společně odešli s Shinem hledat nový domov. Shimiru šel za nimi, kdy přemýšlel co se vlastně stalo. Nakonec když bylo po všem, Shimiru i Shin šli ohlásit úspěšnou misi.*




----Konec RPG----

B mise

*Hoshi vyšel z vesnice s další postavou a zamířili si to k zemi Lesů. Vždycky toužil se do ze země podívat a měli tam jít s otcem, který mu to slíbil. Otec se toho ale stále z neznámých důvodů nedožil. Těšil se tam. Chtěl tu zemi vidět. Velké množství stromů. V podstatě stromy po celé zemi. Tam by chtěl žít, než v nějaké kamenné vesnici, kde stromů bylo opravdu pomálu. Jako kapitán týmu táhl s sebou jedno T/J, pro kterého to byl poslední krok k tomu, aby mohl postoupit. Mají tam objevit skupinu, která nějaké vazby na nukeninskou organizaci. K tomu všemu by se měl přidat ještě nějaký shinoby z Kumogakure. Každopádně mají před sebou kus cesty a tak mlčky zdolávají vzdálenost den za dnem, aby tam byli co nejdříve.*

*Blondiak dúfal, že má so sebou všetko potrebné, pretože otočiť sa neprichádzalo do úvahy. On sám bol stále chuunin ale s hotovými dvoma B misiami sa posúval čoraz rýchlejšie v pred. Už skutočne nebol ďaleko od toho postúpiť vyššie, no zatiaľ musel zo seba vydať to najlepšie, čo i plánoval. Hoc toho stále nevedel veľa, stále toho bolo veľa, čo by urobiť mohol. Musel povedať, že sa i trochu tešil, ešte nikdy z nikoho v Iwi poriadne nestretol, okrem týpka, čo sa ho rozhodol zabiť na chuuninských skúškach, ale dopadlo to trochu opačne... s tým sa však nehodlal zabývať, on si chránil svoj vlastný krk a tým zo zhaslo. Oblečený v odkaz a obutý vo vysokých čiernych topánkach s menším podpätkom, spolu s hatake tantom na pravej strane boku, s dvoma bábkami na chrbte, s kunaymi a senbonmi po vreckách, tak ako s inými maličkosťami i s čelenkou Kumo na jeho ľavej ruke pod ramenom opustil svoju dedinu a vydal sa rovno na miesto stretnutia. Zem Lesov. Nikdy tam nebol a veľmi o nej ani nepočul, ale i tak sa trochu tešil i na neznáme okolie a koniec koncov to bolo i ďaleko od domova, takže si mohol znovu trochu odpočinúť. V jeho štvrti to vrelo a človek nepočul pomaly nič iného, preto bol tak rád, že si od toho na chvíľu odpočinie. Zdolával s menšími prestávkami dni a niekedy i noci cesty, aby dorazil na ono miesto, kde sa dohodli, že sa stretnú. On, jeden Joinin a Tokubetsu Joinin. Bol zvedavý, ako vyzerajú shinobi z iných dedín a aká vládne politika u nich. Tí v Kiri mu prišli trochu rovnaký v mnohých veciach, Itami z Konohy mu prišiel ako dobrý muž. Bol zvedavý akej povahovej vlastnosti majú črty shinobi z Iwagakure no Sato. Raz sa tam chcel ísť aj pozrieť, no zatiaľ k tomu nebol žiaden dôvod. Po pár dňoch však blondiak dorazil na miesto stretnutia. Bol rád, že tu ešte neboli, tak si mohol trochu odpočinúť. Medzitým však premýšľal nad misiou, zatiaľ sa len postaral spolu s Batsuom o nábožnského fanatika a s Tatsuyou doniesli svitok. Toto bolo teda niečo nové na čo sa sám o sebe tešil. Posadil sa teda do trávy a chvíľu odpočíval, pokiaľ na miesto nedorazia i tí dvaja z Iwagakure.*

*Do země Lesů dorazili Hoshi se svým kolegou s předstihem sotva pár hodin. Nechtěl čekat jenom na zadku a tak se vydal do okolních lesů, aby se zde připravil, načerpal místní energii a pocit z toho. Byl ti sice jen okraj země, ale stromy ho tu tak fascinovali, že byl jako u vytržení. Nebojte, přátelé. Už brzy dostanete vlastní výživu. Dopřeji vám trochu toho hnojiva. usmívá se. V obličeji má trochu pohledu magora. Jeho pořízený se ho celkem bojí. Něco se o Hoshim špitá, ale Hoshi ty povídačky neřeší. Když na to přijde, ještě je rád přikrmuje. Proto se teď jeho podřízený rozhodne vrátit na místo shledání a čeká tam. Jakmile jeho kolega odejde, Hoshi zmizí ještě hlouběji do lesů, aby udělal svoji přípravu. Na takové krásné mýtince, která je obklopena stromy tak hustě, že si jí všiml, až když na ní vstoupil, poskládal pečetě a udeřil do země. Ta zavibrovala, zvedla se a přesypávala hlínu, která překážela. Zatím spinkejte, maličcí. Brzy vás zavolám. poví Hoshi a otočí se zase zpět k odchodu. Najde si nějaký pěkný strom, ke kterému si sedne a přes meditaci se napojí na okolní přírodu a její energii. Během chvíle je v takovém transu, že cítí pomalu i trávu růst. Vnímá brouky v trávě, ptáky v korunách a nedaleké šumění vody v řece. Nějakou dobu tak vydrží, než se vrátí zpět. Protáhne se, vstane a vrací se na místo, kde už sedí Arita v trávě. Jeho kolega se schoval do korun stromů a zatím jen sledoval dění. Takže jste už dorazili. poví Hoshi s výrazem masochisty a vyleze ze stínu lesa. * (oděv)

*Arita nestrácal čas ani počas odpočinku. Ako sedel a odpočíval, tak presúval svoje orgány na bezpečnejšie miesta na tele a hlavne tam, kde by ich nikto nečakal, len pre istotu. Mohlo by sa stať, že mu pôjde niekto po orgánoch. Bol to nepríjemný pocit, ktorý prúdil jeho telom. Ešte stále si na to nezvykol a ani si na to asi ani nezvykne. Keď bol so svojou prácou spokojný, len odpočíval a vyčkával. Sledoval oblohu a bol rád, že utiekol od všetkého čo sa deje doma. Nie, že by utekal pred problénmi, ale čo bolo moc to bolo moc a uňho doma sa z hodiny na hodinu mohla stať občianska vojna, ktorej sa nechcel zúčastniť, tak ako nechcel, aby sa jej účastnila jeho mama. Avšak keď sa to všetko pomelie, už sa s tým nebude dať nič robiť. Keď k nemu prehovoril mužský hlas, len naňho uprel zlaté oči, než sa postavil a mierne sa uklonil.* Som Arita Konoruki a teším sa na našu spoluprácu. *Narovnal sa a mierne sa usmial na chlapca pred ním. Mohol byť tak v jeho veku pokiaľ nie mladší či starší o pár rokov.* Dorazil som už pred nejakou dobou, no nikto tu nebol, tak som si dovolil na chvíľu odpočinúť. *Jeho úsmev nebol taký ako kedysi. Aj keď sa usmieval, už nebol taký žiarivý, usmieval sa len z princípu a z toho, že si to vtĺkal od mala do hlavy. I v jeho očiach sa naďalej odrážal akýsi smútok, no ten nehodlal riešiť. Teraz sa mala začať jeho misia a to bolo najdôležitejšie, než čokoľvek iné. Teraz sa mohol sústrediť len na ničo iné a tak to malo byť.*

*se neutrálním výrazem sleduje skupinu z Kumogakure. Jen pokyne hlavou a ze stromu pak seskočí jeho kolega, který se postaví vedle Hoshiho. Hm. Nezájem. poví na jeho jméno. Pokrčí u toho rameny a přetočení hlavy se podívá na svého kolegu. Tak co si našel?Stopy které vedou hlouběji do lesa.Fajn. řekne a zase se otočí a vyrazí směrem do lesa. Jeho kolega se k němu hned přidá a jde napřed, aby ho navedl. Jestli jsou za nimi neřeší. Ale předpokládá to. Jejich cílem je skupina, která se rozhodla narušovat obchodní cesty mezi těmito zeměmi. Tak bylo rozhodnuto, že se o to mají postarat tyhle dvě vesnice, aby se trochu zlepšila spolupráce mezi nimi.*

*Blondiak si z toho veľkú hlavu nerobil. Nač by aj mal? Síce to bola otázka slušnosti i medzi nimi akožno shinobi, no to bol len pohľad Arity, takže to nemal v záujme ďalej riešiť, ani sa nad tým zamýšľať. Jednoducho dokončia misiu a pôjde si každý po svojom ako bolo vždy zvykom. Možno by to pomohlo i k lepšej spolupráci, taktiež by určite pomohol i určitý plán alebo tak niečo, ale im sa do toho očividne nechcelo. Rozbehol sa teda za nimi nez väčších problémov, i keď trochu zaostával, ale to nijako neriešil, predsa len bol len chuuninom, takže mu bolo jasné, že medzi nimi bude rozdiel. Nasledoval ich teda hlbšie do lesa, kde bola skupina banditov o ktorých sa mali postarať. Vcelku sa na to i tešil, vyvetrá si hlavu od toho všetkého a trochu zo seba dostane i ten hnev, čo v ňom bol.*

*Hoshiho kolega kráčí po cestičce, kterou mu ukazují stopy. Občas se zastaví, rozhlédne, nebo jim řekne, ať se na chvíli zastaví a zmizí někam mezi stromy. Ověřoval si více cestiček. Někdo se snažil a nechával za sebou i falešné stopy. S tím, jak to vypadá, tak počítají s nějakým přepadem. Dávejte si pozor, kam šlapete a držte rozestupy, ať nepadneme všichni do jedné pasti. poví. Hoshi přikývne a rozhlédne se. Představa, že počítají s nějakou návštěvou a můžou tu být pasti, se mu moc nezamlouvá. Podívá se za sebe, směrem na lidi z Kumo, ale ve skutečnosti se dívá ještě za ně. Spočítá si v hlavě čas, který ještě potřebují. Ještě chvilku. Pak bych je mohl využít. honí se mu v hlavě. Nakonec se podívá na jedno z Kumo, který vypadá, že tu jejich skupinku asi vede. Jste schopný to někdo hlídat vzadu, nebo ta mám jít já? zeptá se. Upřímně mu je jedno, kdo tam zatím bude. Až přijde čas, jejich záda budou krytá.*

*Skutočne predstava, že ich môžu čakať bola svojim spôsobom otravná. S tým sa však nedalo nič robiť a chápal ich opatrnosť. Čím viac robia bordel, tým viac na seba ukazujú, takže bolo samozrejmé, že sa s nimi pôjde niekto vysporiadať. On i dvaja shinobi z kumo stály pri sebe, no ani jeden z nich sa nerozprával. Nemali o čom a jediné aktuálne téma by dokázalo Aritu dosť vytočiť. Keď sa k nim otočil chlapec z Iwi, len naňho presunul svoje oči.* Pokojne sa o to postarám. *Povedal s menším úsmevom. Preňho to bol najmenší problém. Ak by si niekoho všimol, mohol ho vyriešiť hneď niekoľkými vecami, avšak stále by bolo lepšie tváriť sa, že o nich nevedia a počkať si, kým budu bližšie. Nevedel ako bojujú ľudia z Iwi.* "Je to ťažké, niečo pripraviť dopredu, keď ani len ich mená nepoznáme." *No, nebol čas sa sťažovať a popri tom, ako postupovali v pred, Arita dával pozor na ich chrbát. Dokonca si nasadil na oko i očnú optiku, aby sa mohol dívať viac do diaľky. Ako postupovali chvíľu pred a on sa po očku díval vzad a dával pozor, jeho oko spadlo na muža, ktorý stál v diali a i cez to, že sa ukrýval za stromom bol dobre viditeľný. Kúsok od neho si všimol ďalšieho.* Iwao... Hatori... *Zašepkal mená dvoch shinobi, ktorí prišli spolu s ním a urobil vopred dohodnutý znak medzi nimi, ktorý symbolizoval to, že vidí za nimi ľudí. Snažil sa ich nájsť čo najviac, no narátal ich len štyroch. Buď tam boli len štyria alebo sa zvyšní za ich chrbtom tak dobre schovávali. Taktiež naznačil im koľko ich je. Snažil sa, aby si mysleli, že o nich nevedia. Dúfal preto, že pôjdu ešte chvíľu v pred, pokiaľ si nebude istý, či za nimi chodia skutočne štyria alebo viacerí. Poprípade si počkať, kým prídu trochu bližšie.*

*Jak kráčí lesem, Hoshiho kolega lehce cukne hlavou, tak trochu nezřetelně. Hoshi jde ale za ním a tak si toho všimne. Kolik? zeptá se potichu. 12. Všude kolem nás. odpoví mu stejně. Hoshi jen skřiví ústa do nechutě. Sakra. Čekali na nás. proletí mu hlavou. To je už ale chvíle, kdy je první várka připravena. Několik desítek metrů od nich po pravé straně vyletí z jeho připraveného úlu prvních 50 včel, které v sobě mají jed Genkaku. Každá jeho včela má v sobě tento jed. Hoshi jim myšlenkou pošle signál, který jim dá povel k rozmístění. Netuší, jestli si jich všimli i ti tři, ale říká si, že by jim měl dát také nějak vědět. Hledej stopy. zašeptá zase k jeho kolegovi a ten se zastaví. Hoshi do něj skoro vrazí. Schválně. Co je? rozčiluje se. Počkej chvíli. Tady se to zase větví. poví a kouká se na zem. Ovšem jediné co tam doopravdy je, tak je pořád jedna cesta. Hoshi se otočí na ostatní. Jak to vypadá vzadu? zeptá se toho z Kumo, jehož jméno už zapomněl. Při tom ale zavrtí očima do stran lehce, aby mu naznačil, že má mlčet, jestli si něčeho všimnul. Pokud to pochopí, to je už druhá věc. Ale díky tomu, že je k nim čelem a v podstatě uzavírá prostor tak, že mezi ně není vidět, tak si na dlani z Mokutonu vytvoří malou 12, aby jim dal najevo, kolik jich kolem nich doopravdy. Na ruce to vypadá, jakoby se mu tam kroutila nějaká hmota. Včely jsou hmyz, který se dá běžně potkat. Tyhle jsou tedy trochu větší, ale i tak se pohybují mezi stromy a přesouvají se tak, aby si našli svoje cíle. Jakmile se dostanou do situace, kdy mají volný prostor, tak vystřelí svoje žihadlo na cíle kolem jejich skupiny. Na každého letí minimálně tři žihadla, která míří na holou kůži a po zásahu by se aplikoval jed, který po dvou odpisech způsobí zrakovou i sluchovou halucinaci. Těch 36 včel pak padnou k zemi mrtvé. Zda zasáhnou, je už otázka. No, teď ž to bude jenom sranda. poví a ušklíbne se docela magorským úsměvem.*

*Chlapec uvažoval na aký druh boja sa dá. Či to bude boj na blízko, alebo na diaľku. Zatiaľ to však vyzeralo, že ich len pozorovali a skúmali ich pohyby. Vážne sa mu nepáčilo to, že ich čakali, no s tým sa nič robiť nedalo. Možné bolo i to, že ich celú dobu viedli i na jedno miesto, kde ich čakalo jedno veľké prekvapenie. Podobné tým, ktoré si ukrýval i blonďavý chlapec v rukáve. Arita vedel len o tých štyroch, čo boli vzadu, nemal teda potuchy o celkovom počte nepriateľov, no začul jeho kolegov z inej dediny, takže si vedel domyslieť, čo myslel 12 a okolo nich. Avšak pokračovali v pred pokiaľ nezastavili. Iwao a Hatori sa spolu s Aritou postavili do formácie, no nijako nenaznačovalo to, že by sa chystali bojovať. Potom však ich skupina náhle zastavila a Arita sa pozrel na shinobiho z Iwagakure.* "Je tak otravné, keď nepoznám ani len ich mená." *V duchu nad tým povzdychol, nemohol povedať, že by jej to trochu vevytáčalo a necítil by sa tak spolu s jeho dvomi spoločníkmi tak na nervy.* Štyria sú za nami. *Oznámil im. Arita sa i rozhodol, že štýl boja zvolí od situácie v ktorej budú. Pre istotu presunul i jeho ruku bližšie k hatake tanto, no bol rád, že to urobil, pretože na všetkých vyskočili z trávy hadi v podobe jutsu Ankoku Ijutsu rýchlosťou 5. Blondiak jej nemal problém preseknúť, pretože jeho švih s tantom bol rýchlejší než samotný had, Iwao sa však ledva ubránil a Hatoriho pohryzol. Ten chvíľu na to podľahol jedu, ktorý onen had mal v tele. Už to jutsu videl, ale ešte nikdy jej poriadne nevidel.* "Aká to zákerná technika..." *Zlatými očami sa pozrel na to, ako je na tom dvojica z Iwi. Z ľavej strany potom vybehla trojica ľudí v sprievode veľkého bieleho tigra (kumenju). Jeden z nich mal katanu, druhý z nich v ruke dva wakizashi a tretí z nich kosu. Musel sa nad tým trochu uškrnúť, vyzeral ako by šiel kosiť jačmeň.*

*Včely dokázali proletět mezi stromy až ke svým cílům a několika se podařilo zasáhnout. (protože si to úplně vynechal, tak jsem si hodil kostkou a 60% bylo zasaženo. Což znamená 7 z nich bude za dva odpisy pociťovat halucinace. Pokud hraješ za NPC, tak všechno) Zbylé včely se potloukají nadále mezi stromy a občas na někoho zaútočí, pokud dostanou prostor. Asi nejsi moc na přepadové akce co? zeptá se ho trochu nevrle Hoshi, když vidí jeho ruku natahovat se pro zbraň. O hadech nemá ani potuchy, zase na druho stranu, jeho parťák jo. Hned jak vylezly někomu z těla, pocítil jejich chakru se přibližovat. Stejně tak i bránu Kumenju, ačkoliv nemá potuchy co to je, protože se s tím ještě nesetkal a ani tu bránu nevidí. Ale chakra se prozradí takhle sama. Jakmile se hadi dostanou na vzdálenost, odkud by mohli útočit, vytvoří v každé ruce jeden plazmový bič a švihne kolem skupiny do míst, kde ty hadi jsou. Jakmile tak hadi vyskočí, dostanou zásah bičem. Tyhle tvory z chakry přetne bičem a padnou k zemi ještě předtím, než stihnou někoho kousnout. Hlídejte si svoje okolí. Co vás učí? zeptá se taky a pak vyběhne na jednu strany. Biče má stále ve svých rukách a vrhá se proti těm třem lidem. Hoshi se na je ještě chvíli dívá. Hnojivo. pronese nakonec a s poskládáním pečetí vyrazí za svým kolegou. Jakmile má pečetě hotové, položí ruce na zem. Ze země a stromů vyletí několik dřevěných trámů (3) a ty se vrhnou na své cíle. Každý trám se od nohou omotá kolem někoho jednou otáčkou, aby ho znehybnil. Zároveň z něj odčerpávají chakru v poměru 20b/odpis. Tím se samy uzdravují a posilují. Je potřeba síla alespoň 42, aby se z nich dostali. Trámy omotali jen tu trojici, která proti nim vyrazila. Hoshi si vzal na starost toho tygra, ať už je to cokoliv a jeho kolega jde vyřídit ty tři, dokud jsou svázaní.*

*Po povolení, které dostal se přesunul do země Lesů. Nějaký čas tu stráví, tak hledá příjemné místo, kde by se dalo na tu dobu zabydlet. Jde zhruba hodinu mimo cesty hlouběji do lesů, než najde palouček. Tam se zastaví a rozhlédne. Jo, to by šlo. řekne si a přesune se k okraji palouku. Poskládá pečetě a udeří dlaní do země. Shichūka no Jutsu Palouček a jeho blízké okolí se začne otřásat a ze země se zvedne malý domek. Jednopatroví se základní výbavou. Ložnice, kuchyňka a obývák. Stejně jako dřív, i zde mu přijde na jeho technikách něco jinak. Některé okraje a rohy domu jsou navíc protažený do drobných větviček, na kterých raší zelené listy. Když přijde k domu a přidá ještě trochu chakry, tak se střecha pokryje velkými větvemi a vytvoří koruny stromů, které se spojí s okolím. Z oblohy by teď ten dům nebyl k nalezení. Ta energie, která tu na něj tlačí ze všech stran je ohromná. Ne, že by ji dokázal vycítit, ale ten pocit tlaku když ví, že je v tomhle lese něco jinak. Něco, co v jakékoliv jiném lese v jiné zemi nezažil. Rozhlédne se kolem a vejde dovnitř. Odloží si batoh s věci, který si s sebou vzal a vezme jen nějaké vybavení. Vyjde zase ven a ve vzdálenosti 30, 20, a 15 metrů udělá kolem domu několik pastí. Většino využívá svoje tahy skrz Mokuton, který se krásně v lesním porostu schová, ale přidá i nějaké normální zbraně, které jsou lehce viditelné a tak nastražené, že by navedli do těch přírodních pastí. Lajk by to ale poznat nemusel, ale není si tím jistý, protože sám stopař není. Nechá si jen jednu přístupovou cestu, na které pasti jsou taky, ale v menší míře. Druhá věc, kterou udělá je, že se přesune zhruba 500 metrů za dům, dokud nenajde nějako jeskyni, ve které vytvoří Ichi no Hachinosu. To mu dovolí postupně vytvořit několik desítek včel, které se rozletí do vzdáleného okolí. Na chakru ho to dost unavilo, takže se pro dnešek rozhodl jít si lehnout. Za pár bodů chakry ještě vytvořil Mokubunshina, který hlídal během noci v koruně stromů, která se vytvořila na střeše domu.
Další den se vypravil na průzkum okolí. Zjištění vodního zdroje, potravin a podobně. Taky jak daleko jsou nějaká osídlení, města. Objevil dokonce obrovskou louku, kde se uprostřed nachází skála, která vypadá jako opravdu mohutný sloup. Podle dýmu, který ze shora vychází to vypadá, že tam někdo žije. Příště se tam možná zajde podívat. Nabral vodu, posbíral nějaké potraviny v podobě dvou zajíců a jednoho mývala a všechno přenesl do domu. Zvířata rovnou zpracoval, ať tam nehnijí a uložil pro pozdější spotřebu. Zabil tím tak další den. Než se ale pustí do hloubkového průzkumu toho, čemu se prý říká senjutsu, potřebuje se tu zajistit. Kdo ví, jak to s ním pak dopadne. Mimo to, má klon ještě další úkol a to ten, že bude hlídat Hoshiho originál. Netuší, co se může stát, tak chce mít případně nějakou pojistku. Když dodělal zvířata, vytvořil před domem ještě kruh z kůlů, které mají na vrcholu hlavu včely, (podobně, jako měl Yamoto toho draka, či co to bylo, tak tyhle mají včelu) a ještě přidal dřevěný podstavec, na který si pak zítra sedne. Večer si pak prochází ještě nasbírané informace, které nejsou extra rozsáhlé a pojídá k tomu kousek zajíce. Veškeré podklady, který má pracují s nějakou linkou Kuchiyose a jejich "legendárním místem". Což je mu úplně k ničemu, ale jedno je u všech stejné. Klid a souznění. V tomhle si docela věří. Pracuje s tím už tak dlouho, že se dokáže dostat do klidného stavu celkem rychle. Už od mala se snažil spojit s přírodou a naladit se na ní. Bylo mu to dosti blízké ještě dřív, než zjistil, že má vlastně schopnost ovládat dřevo. Na tomhle základu to chce také celé postavit a doufá, že to projde, ať to bude vlastně znamenat cokoliv. Uklidil podklady a vydal se opět spát. Zítřek chce tomu věnovat. Nebo aspoň větší část.
Vstal celkem brzo. Bylo pár minut před sedmou hodinou. Nejdřív si skočil zaběhat, aby se rozdýchal a protáhl, vykoupat se v potoce a vrátil se zpět k domu. Svlékne se do půl těla a jen v kalhotách si sedne na dřevěný podstavec, který se nachází mezi sedmi kůly. Zaujme posezení, kdy má rovná záda, nohy v tureckém sedu a ruce přiložené k sobě v klíně. Zavře oči a začne se soustředit na okolí. Dostává se rychle do klidu, dech se prohlubuje a tep zpomaluje. Vnímá vítr, jak si pohrává s každým listem. Brouky, kteří se pohybují kolem něj v trávě. Všechny svoje včely, které jsou rozmístěné po okolí. Vnímá slabí dech klona, který dřepí naproti nemu a sleduje ho. Nechává se pohlcovat tímhle pocitem a začne pomalu čerpat chakru z okolí. Stejně jako předtím pociťuje silný příval. Ne že by jí bylo hodně, ale je to silné. Silnější než jeho chakra. Klon ho upřeně sleduje a čeká na něco, co by nemuselo být běžné. Hoshi se už soustředí jen na pomalé čerpání chakry, aby ho to nepřemohlo. Jak tam klon dřepí a vyčkává, pozoruje první změny. Ty se tvoří na obličeji Hoshiho. Na čele se začne pomalu tvořit černé kolečko a kolem očí linky. Neklidně se narovná, připraven udělat cokoliv. Ten pohyb vyvede Hoshiho z koncentrace. Neuhlídá množství vstřebávané chakry a to ho v malé tlakové vlně vymrští zpět až narazí hlavou do jednoho ze sloupů. Klona to poslalo na druhou stranu a proletěl mezi dvěma sloupy. Hoshi si sedne a chytí se za hlavu, kam se praštil. Co to sakra bylo? drbe se na hlavě. Na čele a kolem očí se začali objevovat černé čáry. poví klon, když se dá taky dohromady a vrátí se zpět na místo. Co si cítil? zeptá se Hoshiho, který se také vrací na dřevěný podstavec. Chakru, energii, sílu. Ať to je co to je a funguje to na jiném principu, je to rozhodně silnější, než normální chakra. Prokletá chakra, lékařská. Všechny jsou stejné, ale zároveň vlastním způsobem jiné. A tohle je silné. Hodně silné. poví Hoshi, který se ještě chvíli drbe na hlavě, než bolest kompletně odezní. No, zkusím to ještě jednou. poví a opět se posadí a znova se ponoří. Opět to nějakou chvíli trvá, než může klon vidět objevující se čáry na jeho obličeji. Tentokrát nehne ani brvou, aby ho zase nenarušil. Postupně se uprostřed čela objeví černý kruh s tečkou na středu a kolem očí linky a čáry. Načerpá něco přes polovinu přírodní chakry a pomalu se vrací zpátky do vědomí. Otevře oči a teď je klon opět trochu šokován. Duhovky jeho očí změnili barvu. Nemají takovou namodralou, jakou Hoshi má, ale jsou teď takové medové. Hoshi se podívá na svoje ruce a párkrát je sevře v pěst. Na první pohled to vypadá beze změny, ale je to zvláštní pocit. poví a postaví se. Lehce si protáhne nohy, sestoupí z podstavce, ale pro klona to bylo, jakoby ho tryskem seběhl. Zkus odběhnout. poví klon. Hoshi tak udělá a rozeběhne se. Jeho rychlost ho zaskočí, když v mžiku vystartuje mezi stromy. Na takovou rychlost není zvyklí, tak to jen tak tak vybral, aby se nerozmázl o strom a vrátil se zpět. Tak to je hodně hustý. Zvýšení rychlosti. Co síla? oba si vlezou k podstavci, aby si dali páku. Normálně mají stejnou sílu, takže by stáli na místě. Jenže jakmile začnou, Hoshi přerazí klona na záda, zlomí podstavec a utrhne mu tím i ruku. Oba koukají, jak se z odtržených část drolí kousky dřeva a oběma se po obličeji rozlije úsměv. Hoshi pak položí ruku na klona a vstřebá ho do sebe. Nevezme si chakru z něj, ale jen to co viděl. A viděl dost. Ještě zhruba pár vteřin takhle zkoumá tenhle stav, než pociťuje, jak ho to opouští. Dopadne na kolena a oddechuje. No, tak tohle je něco. Asi chvíli potrvá, než to budu schopný udržet déle a využít plný potenciál, ale už teď mám hlavu plnou myšlenek a nápadů. usmívá se a vstane. Koukne na ten podstavec, který zase po dotyku a vpuštění chakry opraví, ale hlavu má teď plnou nově nabitých zkušeností a tak si je vědom toho, že by se do takového klidu teď nedostal. Bude zase pokračovat zítra a pak další a další dny. Už teď se ale nemůže dočkat, co z toho všechno vyleze.*

1383 slov

Trénink senjutsu

*už to bude rok, co se Hoshi pohybuje po zemi Lesů a trénuje nově nabytou schopnost. Nic jiného, než senjutsu, ho nenapadlo jak by se tomu dalo říkat. Má to veškeré aspekty, které Senjutsu přináší. Alespoň co ví ze zjištěných informací, které si dával dohromady, než sem přišel. Z okolního světa toho také moc neví, ale předci jen něco málo vyposlechl. Hlavně se mluvilo o smrti Mizukageho a nějakých nepokojích. Nechtěl tuhle zemi opouštět, než si bude plně jistý, že to ovládá. Momentálně se nachází na kameni, který vyčuhuje z řeky, která protéká touto zemí. Je spojený s okolní přírodou a čerpá pomalu přírodní chakru, aby mohl vstoupit do sage modu. Kolem očí se mu pomalu tvoří černé linky a na čele kruh s tečkou. Nahromadil už 100% přírodní chakry a otevře oči. Jeho duhovky lehce zezlátnou a jeho cítění chakry se zvýší na dosah kolem něj do 4km. To bylo také překvapení, když najednou ucítil někde chakru. Tohle nikdy nebyl schopen zvládnou. Postaví se na kámen, lehce pokrčí nohy a pak se odrazí plnou silou. Kus kamene se při tom odlomí s hlasitým prasknutím a padne do vody. Hoshi přeletí několik desítek metrů nad korunami stromů, než se do nich propadne a pokračuje po větvích. Už si zvykl na tu rychlost a ví to kontrolovat, aby do všeho nenarážel. Začátky byli v tomhle hrozné. Tolik větví a stromů, které sundal, než byl schopný ovládat svoji zvýšenou sílu a rychlost natolik, aby dokázal přesně přistát a zase se odrazit. Naštěstí byl schopný vždy dát ten strom dohromady. Při nedávné bouřce to odnesla velká část jednoho lesa, když tam udeřilo několik blesků a požár se rozšířil. Než to zjistil a než se tam dostal, byla velká část lesa v plamenech a zničená. Spotřeboval velkou část chakry na to, aby se mu povedlo požár zdolat. Byl na to sám a tolik dřeva rychle hoří. Chtěl ještě před návratem do Iwagakure dát tuhle část lesa znova dohromady, ale předtím chtěl ještě něco vyzkoušet. A tím, že je tu teď takhle velký prostor, může tam natrénovat jednu techniku. Dorazí nakonec zhruba do středu toho spáleniště a rozhlédne se. V dosahu necítí momentálně žádnou chakru, která by patřila nějakému člověku. Spráskne tedy dlaně k sobě a začne se soustředit. Země se kolem začne otřásat a pak praskat. Z vyleze mohutná hlava, na které se Hoshi nyní nachází. Ale to není všechno. Postupně se objevuje i zbytek těla, než ze země vyleze mohutný dřevěný budha, který má ruce sepnuté jako teď Hoshi. K zádům má přidělaných několik desítek řad rukou, které čítají několik tisíc. Hoshi ztěžka oddechuje a cítí, jak ho přírodní chakra opouští, když udržuje tuhle monstrózní techniku. Moc rychle se to nehýbe. Jen velmi pomalu se to pohybuje vpřed, ale kontrola nad všema těma rukama je, takže s nimi plácá do země před sebou. Rychlost rukou je už v podstatě vyšší. Nakonec odpojí toho budhu od ruko a ten je teď schopný se normálně pohybovat. Udělá několik velkých kroků po tomhle území. Hoshi použije další chakru a vytvoří obrovského čínského draka, který dosahuje podobných, ne-li, větších rozměrů než budha a který se omotá kolem jeho těla. Drží se na něm a Hoshi sleduje tu sílu, kterou se mu povedlo takhle získat. Kombinací těchto dvou technik by mohl velmi účinně útočit i se bránit. Jen si říká, co za monstrum by musel být jeho soupeř, pokud by proti němu někdy potřeboval použít zrovna tohle. Ještě chvíli si tam takhle hraje, než nakonec zruší tyhle dřevěné výtvory a dopadne zase do středu tohoto prostoru a rozhlédne se. Dobrá, teď to tu dáme zase dohromady.  chytí zase pečeť a vypustí do okolní země velké množství chakry. Ta se začne opět třást a celou tuhle vypáleno oblast obsadí nové stromy, které se lehce tyčí nad těmi okolními. Jakoby to byl nějaký ostrov v oceánu. Zbývající chakru využije na to, aby se zase rychle přesouval zpět ke svému domku, který si tu zde postavil a začal balit, připravovat se na odchod a pomalu se s tímto místem loučit. Za pár dní, až bude odcházet, zruší veškeré pasti, které se kolem tohoto území nachází a také nechá zmizet i ten domek a vysadí tu několik stromů, aby tu nebyla taková díra. Příroda s tím už bude pracovat dál a poradí si. Po návratu do Iwagakure se dozví teprve kompletní informaci, jak moc se to vlastně celé za ten rok posralo. Díky nové schopnosti se ale může rovnou zapojit do práce tam, kde ho bude potřeba.*

KONEC

Ayato: *Jelikož se po poslední zakázce zdržoval v Sora-Ku, nebylo pro něj nikterak těžké najít si další práci. Přeci jen to tam tím žilo. Nukenin vedle Nukenina, zločinec vedle zločince. Každý měl vždy něco na práci a ne vždy si potřeboval ušpinit ruce sám a to je okamžik, kdy na scénu přijde právě Ayato. V hospodě se potkal s jednou starší paní, která se jmenovala Wakako. Dozvěděl se o ní, že je jednou z těch, za kterou lidé chodí, potřebují-li nějakou práci skrze prostředníka, jako je ona. No a jak se zakecali, tak Ayato jí nabídl své služby. Samozřejmě ho hned nemůže poslat na nějakou těžkou "misi". Nejprve si ho potřebuje otestovat. Jestli může věřit jemu a jeho schopnostem. Proto byl Ayatův aktuální úkol přepadnout karavanu, který převážela nějaké věci, které sice byly fajn, ale nebyly moc podstatné a tak se určitě nemusel být žádného doprovodu ninjů, protože kdo by kdy chtěl přepadnout karavanu, která převáží dřevo na blížící se zimu...v zemi lesů, to nedávalo žádný smysl. Co ale dávalo smysl bylo přepadnout ten karavan, protože ho převážela ženská, která Wakako kdysi převzala manžela. No a když se rozcházela se svým manželem, sebral jí jeden náhrdelník a komu jinému by ho měl dát, než té couře, jak ji Wakako nazvala. Ayato se proto vydal na cestu do Země Lesů, kde si vyčkal na svůj cíl. Když je v dáli zahlédl bylo jasné, že to musí být oni. Dle jeho informací tudy jiná karavana nejezdí a navíc místo i předpokládaný čas odpovídal tomu, co mu Wakako řekla. Zůstal tedy schovaný za menším kopečkem a pozorně je sledoval. Spočítal si, kolik lidí tam bylo a vymyslel zajímavou strategii. Bylo tam 12 lidí na 3 kočárech. Ayato si tedy vytvořil 11 klonů, přes sebe hodil plášť, který si na cestu vzal a ulomil si kus větve a vydal se směre, kudy šli oni. Změnil se do podoby Wakako, ale měl přes hlavu kapucu, aby ji zatím Wakačin bývalý manžel nepoznal. Karavana zastavila, protože Ayato to hrál, že sotva chodil.* (Tomio): Babi, nechcete svézt? (Ayato): O, mladíku, to byste byl opravdu velmi hodný, ale ještě top dojdu sama. *Ayato to celé vyprávěl s hlasem paní Wakako. To v Tomiovi vyvolalo trochu nervozitu, protože ten hlas mu přišel povědomý.* (Tomio): Ale jděte, babi, naskočte, my vás vezmeme. Posaďte se tady k mé ženě, ta vám bude dělat společnost. (Ayato): Jste opravdu hodní, převelice vám děkuji. *Vylezl, pomalu, na ten kočár a posadil se k Tomiově ženě, která měla náhrdelník na sobě.* (Ayato): Oh, mladá slečno, máte to ale krásný náhrdelník. (Sofia): Ano, je přenádherný. Je to dárek od mého milovaného muže. Prý bylo velmi obtížné ho sehnat. Ale pro lásku ke mě ho musel získat. (Ayato): Ale zcela jistě, muž jako by pro svoji lásku určitě překonal hory doly. *Když byl usazený, kloni věděli, že mají vyrazit. Přepadli je. Obklíčili celou karavanu, samozřejmě s aktivovaným Sharinganem (3 tomoe). Všichni se dali do pozoru. Sofia zaječela strachem a natlačila se k Ayatovi, který ji obejmul.* (Ayato): Buďte v klidu, mladá pani. Váš muž a ostatní nás zcela jistě ochrání. *Najednou ale všichni spadli na zem, protože každý klon si odchytil jednoho a tomu se podíval do očí, čímž ho uvedl do Genjutsu. Jediný, kdo nespadl byl Tomio, proti kterému stál klon a nic nedělal, jen se usmíval.* (Tomio): Vy hajzlové, co jste provedli?! (Ayato jako Wakako): Ale nic, čeho by ses musel bát. *Tomio se otočil za Ayatem a jeho ženou a Ayato si sundal kapuci a a Tomio mu spatřil tvář.* (Tomio:) Wakako...? (Ayato): Skoro, ale jedno je jisté. Paní Wakako posílá své pozdravy. *Když začal říkat druhou větu, už to byl Ayato. Sofia se na něj vyděšeně podívala, ale nebyla schopna vydat ani hlášku, protože se začala dusit vlastní krví, jelikož ji Ayato podřízl krk.* (Tomio): Sofiooooo! *To bylo také všechno, co Tomio řekl, jelikož ho Ayatův klon praštil do hlavy a on omdlel. Ayato pak klony zrušil, všechny v Genjutsu zabil, Sofii přibil stejně jako toho hajzla z mise s Noctisem o jeden karavan a všem vyřezal na čelo svoji novou insignii. To samé na čelo vyřezal i Tomiovi ale jeho ženě vyřezal na břicho ještě svůj podpis. A ještě si mohl všimnout, že jí chyběl ten náhrdelník a jeden karavan. Druhý karavan hořel a ten, na kterém byla přibitý Sofia byl v dezolátním stavu, naprosto nepoužitelný, jen aby udržel její tělo. Koně Ayato vypustil do divočiny. Nechal ho takto žít, aby roznesl zprávu, kdo to celé udělal a jizvu na čele jako vzpomínku na něj. Ayato pak dojel na karavanu až do Sora-Ku, kde prodal celý vůz, koně, i dřevo, což mu něco vyneslo a pak odnesl náhrdelník Wakako, čímž si zajistil její přízeň a možnost spolupráce i v budoucnosti.*

*Sora už čakal na mieste stretnutia. Cesta mu zabrala menej času, oblečený (bez obrázku) bol v niečom jednoduchom cez to čiernom, aby sa dokázal skryť lepšie v tme, čelenku konohy mal na svojej pravej ruke pod ramenom. Čakal na mieste stretnutia a premýšľal nad podrobnosťami.... nukein, úrovne B. Bol to niekto z konohy a mal jej teda eliminovať, mal byť s ním tiež niekto zo Suny. Na očiach mal slnečné okuliare aj za tmy... dával sa na oblohu, a premýšľal, kto by to z konohy mohol byť. Z ktorého klanu. Za dobu, čo tam žil poznal aspoň niečo málo o klanoch, aj keď ich nikdy nevidel. Byakugan mal deaktivovaný, za celú cestu sem si sem tam posvietil katonovou technikou... ale svoju chakru vždy doplnil.*

*Jeho premýšľanie vyrušila prichádzajúca osoba, ktorá na neho prehovorila. Znovu nemusel zdvíhať hlavu tak vysoko, aby sa vedel ako tak pozrieť do tváre, hoc nevidel aj napriek tomu, že si jeho oči nič moc. Uvidel však po chvíli blúdenia čelenku suny.* Už to tak bude. Si si istá, že nukeina zvládneš? *Spýtal sa jej, keď si ju ako tak prezrel, nebol si tým totiž istý. No, nakoniec jej ani na druhú vetu neodpovedal a jednoducho sa rozišiel tým smerom. Bola zo suny a potom, čo bojoval proti Suovi mal o nich pochybnosti a nie malé.* "Nebolo by lepšie, ak by ich obsadila Kiri? Alebo je suna tak slabá, že o Kiri nemá záujem?" *Prešlo mu hlavou.*

*Ani ona sa mu nezdala. Bola drobná, až moc drobná na to, aby si myslel, že by mala zvládnuť nukeina. Shinobi z konohy jednoducho vyzerali slabo... ale čo mohol robiť, musel s ňou misiu splniť.* Ja to zvládnem. *Povedal jej, jedného nukeina zvládne, stačilo sa k nemu dostať dostatočne blízko a mohol sa o neho rýchlo postarať. Ak to bude však niekto na diaľku, bude musieť použiť granáty, aby sa k nemu dostal, ale to s jeho rýchlosťou a byakuganom nebude problém.* Vidíš vôbec v tejto tme, alebo dokážeš cítiť chakru? *Nevidel, že by mala nejakú pomôcku, ktorá by jej dovolila vidieť v tme, keď nemala nič z toho, znamenalo to, že by mala aspoň cítiť chakru nie? On s byakuganom videl len pol kilometra, síce to nebolo nič moc, stačilo to. Kráčal tým smerom. Bol pripravený na boj, aj keď nevedel, čo všetko nukein bude vedieť, či z akého klanu konohy presne je. Vedel však, že nukein z klanu Nara nič neurobí, cez to tu však bolo oveľa viac potenciálne nebezpečných ľudí. Napríklad klan dokusei, kedy mal zvýšenú rýchlosť... ale to sa ešte uvidí keď dorazia na miesto.*

*Pokývol hlavou, nateraz i on videl tak ako videla ona, ale časom sa to zmení, keď aktivuje byakugan, zatiaľ to však bolo niečo, čo použiť nechcel, kvôli chakre. Nasleduje Misaki, tam, kde by nukein nal byť, driemať a skrývať sa pred spravodlivosťou a svojim osudom smrti.* Dokusei. *Povedal jej.* Takže bude rýchlejší než obyčajný joinin a zároveň ovláda pár techník s hadmi. *Vysvetlil jej, čo je jeho klan zač v krátkosti.*

Ika
*Skrýval sa , utekal. Toto prostredie a toto všetko boli unikátne k úteku od všetkého a mohol i škodiť, hoc len trochu, ale i tak mohol. Bol vo svojom úkryte, menšej jaskymi, boli tu pasce. Drôty, ktoré ich aktivujú, vedľa seba mal tiež zvitky... plánoval sa v prípade, že by sem niekto prišiel aj cez ne, dostať do genjutsu a zároveň zo zvitku vytiahnúť nejakú B techniku.*

*Sorová rýchlosť teraz bola o dve úrovne nižšie, čo ho vyvádzalo z mieri, držal si však ako pokojnú myseľ, tak aj tvár, predsa len to bude musieť nejako vymyslieť. Ak by sa nukeinovi zvládol dostať na boj z blízka, rozhodne bude mať navrch Sora.* Ak sa dostanem k nukeinovi na boj z blízka, dostanem ho aj sám, problém je, že nukein nemusí mať v láske boj na priamo. *Povedal jej. Rovno jej dal vedieť, že ho dokáže zničiť aj sám, ale potrebuje sa dostať k nemu. Sora cez slnečné okuliare aktivoval byakugan, nevidel ďaleko a ani toho nukeina, pozeral sa všetkými smermi svojim maximom. Cez slnečné okuliare, v tme a v hmle Misaki nemohla vidieť jeho oči. Našiel však pomocou nich jaskyňu.* Aká je pravdepodobnosť, že bude v jaskyni? *Spýtal sa Sora Misaki, predsa len v tom bola skúsenejšia.*

Vieš mi pomôcť dostať sa na boj na blízko? Ak bude na diaľku, bude ťažké pre mňa dostať sa k nemu. *Povedal jej. Uznával, že teraz bude potrebovať pomôcť. Hlavne neovládal žiadne užitočné ninjutsu na blízko. Neuznával ninjutsu, nepotreboval ho toľko, vzhľadom k tomu, že bol zameraný na blízko a ani ho toľko neuznával, ale na druhú stranu si nemyslel, že to s taijutsu nejako veľmi zvládne a tak musel časom vymyslieť aj niečo iné. Niečo, čo mu bude vyhovovať.* Dobre, tak tadiaľto. *Rozbehol sa tým smerom, kde bola jaskyňa, predsa len to chcel mať z krku čím skôr. Ani on sa nechcel s ňou rozprávať. Po chvíli bežania však dorazil pred jaskyňu.* Je plná pascí. Nepoužívam ninjutsu a tak sa ich nemám ako zbaviť, nemáš niečo také? *Spýtal sa jej. Videl dokonca aj toho nukeina, ako sedel na stoličke a nič nerobil, sedel, čakal a pozeral ich smerom. Nebola hlboká, odhadoval celkovo takých stosedemdesiat metrov.*

*Veľmi ho nezaujímalo, že ona vie na blízko kenjutsu, on sa potreboval dostať na blízko. Ak bol útočník na dialku, mal problém a musel sa teda čo najlepšie dostať k nemu. Nevedel však, čo ho čaká a nukein bude isto stačiť slovu slizký ako had dostatočne. Mal by teda aj Sora, nie? Začať hrať špinavo, aspoň túto misiu.* Je to v poriadku, zbav sa tých pascí, ja nemám ako. Vylákať ho nevylákame. *Sedel tam a čakal kým dojdu dnu. Ako keby tušil, že sa cez pasce dostanú, alebo nemal čo lepšie na práci. Kto vie, ako to bolo a čo to bolo.* Znič tie pasce, ak máš ako. *On sa začal trochu rozcvičovať, sledoval to byakuganom, rukavice si lepšie natiahol na ruku a trochu sa nemiestne usmial. Ak by tam len mohol vletieť, ak by mohol len tak použiť Oukashou naňho. Ho... to by bola pastva pre oči, dobrý pocit pre neho. No, bol tu problém, že ich v tej jaskyni mohol pochovať samotný Sora. Musel si teda dávať pozor a neútočiť hlúpo a skôr sa vyhnúť deštruktívnej sile.* "Ak sa k nemu dostanem na blízko... stačí jedna rana."