Popraviště

Jo, neboj. *Řekne a plave za ní ke břehu. Její narážce na rytíře se zasměje.* Už jsem tu, už jsem tu. *Řekne, když vyleze z vody. Rozdíl teplot už teď byl výraznější, a tak se Akio lehce zaklepal.* Tak pojď, hlavně opatrně a pomalu. *Řekne trochu ustaraným tónem a chytne Keiyru za ruku. Dovede ji k hromádce jejího oblečení. Sehne se, vezme její brýle a opatrně ji je nasadí.* Vítej zpět mezi vidícími. *Zavtipkuje a lehce se zasměje. Pak přejde ke svému oblečení a začne se oblékat. Po obléknutí mu rázem nebyla taková zima a Akio se posadil a čekal, až se oblékne i Keiyra.*

*Trochu sa upokojila keď ju chytil za ruku, vďačne mu ju stlačila a podvedome sa ku nemu trochu pritúlila. Bola pri ňom tak blízko, že mohla cítiť ako sa tiež zachvel od chladu, ktorému mobil obaja vystavený. Na jeho ďalšie slová prikývla a vydala sa spolu s ním ku hromádke oblečenia, len veľmi neochotne pustila jeho dlaň, keďže to bol aktuálne jediný zdroj tepla v okolí. Keď jej nasadil okuliare, mierne sa začervenala, bolo to pekné gesto, z ktorého sa jej srdce rozbúchalo trochu rýchlejšie. Takto jej okuliare nasadil chlapec nasadil len raz. Bol to Hiro v knižnici.. ale to bolo roky dozadu a odvtedy sa už nevideli. Na Akiovej poznámke sa trochu neveselo zasmiala a keď sa pobral ku svojmu oblečeniu - ona sa do toho svojho zakuklila tiež. Bola jej už menšia zima, no stále cítila chlad nakoľko ju na chrbte chladili jej mokré vlasy.* Och už sa teším ako sa doma zakrútim do deky a uvarím si čaj. *Zasnila sa keď bola oblečená a trošku poskakovala na mieste aby sa zohriala. Šúchala si pri tom ruky.* Môžeme vyraziť? *Opýtala sa ho, ak by to bolo na nej - domov by bežala.*

*Usměje se na ni, když ho opět může vidět nerozmazaně a taky se trochu začervená.* Jo, taky si uvařím čaj. *Přitaká souhlasně a nad tou představou zasněně oddechne.* Jo, jdeme. Doprovodím tě domů. *Odpoví a zvedne se. Naposledy se podívá na to krásné jezírko a pak se vydá zpátky stejnou cestou kterou přišli. Jde poměrně svižným krokem a v tichosti. Jen si tak užívá klid a pohodu.* Tak, odtud mě budeš muset vést, protože absolutně nevím kde jsme. *Řekne s lehkým úšklebkem a vzpomene si na to, jakými uličkami ho sem Keiyra vedla.*

*Vydali sa na cestu na Akiovu žiadosť ich viedla ona, našla miesto kde prišiel čas aby preliezli stenu a keď sa ocitli za hradbou mesta trochu sa uškrnula.*Len aby si vedel.. nedaj sa nikdy chytiť. Ako geninovia za brány mesta nesmieme. *Pošepkala mu spiklenecky a potom si to mierila smerom ku štvrti klanu Hakari, strašne sa triasla od zimy a aby sa na to tak nesústredila celú cestu Akiovi štebotala príbeh knihy, ktorý akurát čítala. Bol o malom chlapcovi, ktorému zomreli rodičia a tak ho vychovávali jeho dedko s babkou v malej chalúpke v lone prírody. Ten príbeh sa volal malý strom a hoci bol písaný celý z pohľadu toho malého chlapca.. rozhodne nebol infantilný. Keď už dorazili pred dvere bytu kde bývala otočila sa na Akia a trochu znervóznela keďže tak nejako nevedela ako sa s ním má rozlúčiť.* Uhm, ďakujem za dnešok. Ani by som nečakala že si otvorenie tej novej štvrte tak užijem. *Šepla a trošku rozpačito si napravila okuliare.* Dúfam, že toto nieje zbohom ale len krátke rozlúčenie. *Dodala ešte a mala pri tom mierne ružové líčka.*

*Na její varování přikývne a mrkne na ni nazpátek. Celou cestu jen tiše poslouchá její vyprávění. Keiyra je dobrý vypravěčka, a příběh Akia zajímá, tak mu cesta rychle uběhne.* Já děkuju tobě, moc jsem si to užil. No, a asi bychom měli poděkovat i tomu nezdvořákovi, co mi tě vrazil do rukou. Náhoda je zvláštní věc. *Odpoví ji s úsměvem.* Určitě se brzy uvidíme. Budu se těšit. *Řekne a lehce se ukloní na rozloučenou.* Měj se, Keiyro-chan. *Rozloučí se nakonec a vydá se na cestu domů, do klanové části Haya.*

Noctis Clive: *Turnaj se rychle blíží a on je nucen se na něj připravit, moc možností přípravy nemá ale napadlo ho že by se hodilo kdyby si zapečetil několik svých technik do pečetících svitků (Fuuka Houin). Využívá k tomu svůj stínový klon (Kage Bunshin), který vlastně dané techniky používá a originál Noctis ty techniky postupně pečetí do příslušných svitků, které si dělí podle jednotlivého ranku technik. Do svitku technik ranku D si zapečetí Katon: Housenka no Jutsu (x10) a Katon: Goukakyuu no Jutsu (3x). Do svitku pro techniky ranku C si zapečetí Katon: Endan (11x), do pečetícího svitku pro techniky ranku C/B si zapečetí Katon: Dai Endan (9x), do pečetícího svitku pro techniky ranku B si zapečetí Fuuton: Kazekiri (5x) a Fuuton: Atsugai (2x), do pečetícího svitku ranku A si zapečetí Katon Renkeijutsu: Karura (2x) a Fuuton: Shinkuu Gyoku (3x), do pečetícího svitku pro techniky ranku S si zapečetí Bijuu Dama (3x). Kvůli Bijuu Dama se to ale otočí, kdy pečetí klon a originál se změní do podoby Bijuu aby mohl Bijuu Damu použít (vytvořit) a klon ji mohl zapečetit. Tímto Noctis skončí a ty techniky si poslušně odnese.*
Konec Rpg

Sui Nakamura
*Jak Sui vždycky toužila tak se konečně i stalo a dostala se za hranice své vesnice a jeako první zastávku si vybrala Iwagakure. Původně jí však zajímala země která měla kompletně opačný ekosystém jako Suna ale v Kiri zrovna vládly nepokoje a válka. I tak bylo dost zajímavé se podívat jinam kde to není jen samý písek i když při zkouškách už lehce prošla Kumogakure. Procházela uličkami Iwy oblečená kdy měla i kapuci na hlavě aby jí nebylo moc vidět do tváře i když její bílé vlasy zpod kapuce vidět šly. Čelenku Iwagakure měla uvázanou kolem krku, u pasu nějaké to vybavení a své boxery.* "Zajímavá vesnice. Konečně něco jiného než jen horký a řezavý písek." *Její cesta ji zavedla až na msítní popravišetě.* "Proč by chtěli sakra někoho popravit? Myslela jsem že toto by se dělo spíše v Kiri. I když vlstně Iwa patří pod Kiri. Díkybohu že u nás se toto nepraktikuje." *Sui jen tak chvíli stála a pozorovala ono vyvýšenné místo když jí někdo položil ruku na rameno.* (Muž) Nechceš si jít užít holka? (Sui) Nechte mě na pokoji. Nemám zájem. (Muž) Hele mladá. BuĎ to půjde po dobrém nebo po zlém. Vyber si. *Sui si jen vydechla. Ucítila závan alkoholu a usoudila tak že ten co ji obtěžuje bude nejspíš opilý.* (Sui) Jak chceš, Volím po zlém ale pro tebe. *Jednoduchou otočkou se otočila o 180° a zlomila muži nos. Ten začal couvat dozadu když viděl krev na Suiiných rukách.* (Sui) Chceš pokračovat? Nebo ti to stačí. *Sui stále měla tvář zahalenou, nechtěla si takovou chátrou nechat zašpinit své sněhově bílé vlasy.*

*Šla z akademie a měla po škole ,obě ruce měla v kapsách od kalhot. Na sobě černou mikinu a na hlavě kapuci jak bylo u ní zvykem.*“ No co se dá dělat tu akademii nějak dodělám ačkoli mně to vůbec nebaví.“*Prohodila si hlavou a jen se dívala do země. Když však přišla k popravišti tak se zastavila a dívala kolem sebe.*“Jaké to podivů hodné místo ,ale těch lidí tady a co pak to tu má mé.“*Vše pozorně sledovala a jen na tváří mněla výraz že její všechno jedno.*“ Takže potyčka jo.“*Pomyslela si a přišla k ním trochu blíž kde se opřela o nejbližší  budovu a jen se dívala jak budou mezi sebou pokračovat dál. Nechtěla se mezi ně míchat a stejně co by tak zmohla.*“ Vypadá to že boj bude brzy u konce jsem myslela že to bude dyl ,ale mohli by překvapit.“*Prohodila si v hlavě a jen se na ně dívala. Byla zvykla na samotu a tak se jí moc nahazovat konverzace nechtělo neměla to ve zvyku  a mimo to chtěla vědět jak to skončí.*

*Sui stála nad mužem který se držel za nos a tekla mu krev.* (Muž) Ty jedna malá potvoro. Já ti ukážu. *Muž po Sui vystartoval ale ta jen ladně uhnula a vrazila mu do žeber. Jediné co se mu povedlo tak sundat při průletu kolem ní její kapuci a tak odhalit její dlouhé bílé vlasy. Už jen tím tady dost vyčnívala.* "Sakra. A teď budu přitahovat nechtěnou pozornost. Super." *Muž se svíjel na zemi a Sui k němu došla. Chytla ho za límec a zvedla ho. Na 15 let byla dost silná ale to díky hachimonu.* Tak poslouchej ty smrade. Ne každá mladá holka chce nějakého odporného a ožralého perverzáka jako jsi ty. Jestli se mi ještě připleteš do cesty tak to neskončí jen u zlomeného nosu a žeber jasný? *S těmi slovy vyjeli mezi klouby Sui kosti které se zastavili centimetr od mužova krku.* Rozumíme si? *Muž jen zběsile kýval hlavou než ho Sui doslova odhodila.* Není tu nic k vidění. *Sui si zkontrolovala kapuci kterou jí však muž zvládl rozthnout.* "Kruci." *Zamířila si to do vedlejší uličky a po cestě minula dívku zahalenou v mikině s kapucí. Zastavila se kus od ní a opřela se o stěnu.* Čekala jsem že Iwa bude narozdíl od Suny kultivovanější. Prasáci. *Říkala když vytáhla z tašky nové obvazy které si motala na ruce místo těch zkrvavených.*

*Vše sledovala a poslouchala rozhovor. Jen tam nečině stála a jen se jí v hlavě rojilo spoutá myšlenek ,když pak si všimla jak té dívce co jí sundal kapucí vyjelo něco z ruky , vypadalo to jako kostí.*“Pozoru hodné.“*Když jí viděla jak jí minula jen se na ní nenápadně podívala a stíhla si jí prohlédnout. *“ Hodně zajímavá dívka ,ale co tu budu stát když představení skončilo.“*Prohodila si v hlavě a pak se vydala uličkou ,kde šla i ta dívka pomalu se rozešla do uličky kde viděla jak je opřená o stěnu a to co říkala slyšela.Pomalu se k ní blížila.*Tohle jiná zem a jiní lidé takový lidí jsou tu na denním pořádku. Jinak dobrý chvaty ,akorát bys na sebe neměla tak upozorňovat , jestli nechceš si dělat problémy.*Jen jí řekla klidným hlasem byla na takové opilce zvykla když vyrůstala jako nechtěné dítě na ulici. *Mimo jiné dělat si tady problémy ti moc usnadnit když chceš tady  chodit nepomůže.*Pronesla klidným hlasem a opřela o kus dál od ní o stěnu a když šla kolem ní tak se okem podívala co děla . Když byla opřena o stěnu dívala se na zem a před očima se jí promítali některé vzpomínky z ulice když ještě neměla domov.*

*Chvíli si ještě mumlana pod vousy když uslyšela i jiný hlas. Podívala se a poznala tu dívku kterou protě jen minula když utíkala do vedlejší uličky.* Čekala jsem že to tu bude klidnější. U nás doma v Suně se to dá svést na to že mají lidi úpal od sluníčka ale tady jsem to nečekala. *Sui s posledním omotáním utáhla obvaz a podívala se na svou společnost.* Nechci přitahovat pozornost ale taky se nenechám ochmatávat od nějakýho ožraly. *Pronesla celkem drsně jelikož ona si zvolí co se bude s jejím tělem dít a určitě ta poslední věc byla aby jí osahával nějakej ožrala až se jí z toho navalilo.* Vidím že ty na sebe asi moc pozornosti radši nestrhuješ už jen podle toho že ses držela dál a dle oblečení. *Instinnktivně sáhla po své kapuci než si uvědomila že ji vlastně nema. Lehce vztekem zasyčela.* Nějaké další typy jak přežít v Iwagakure? Mimochodemm jaké je tvé jméno když už tu spolu tak mluvíme? Já jsem Sui. *Sui zůstávala opřená o stěnu s rukama za zády a jen věnovala svůj pohled dívce která byla opřená a kousek dál.*

*Byla ztrácená ve své minulosti ,ale byla dobrým posluchačem. *Takže suna všude písek a horko.*Na chvilku se odmlčela.*To znám moc dobře,ale i tak měla bys byt na pozoru. *Vytáhla ruce z kapes a volně je spustila podél těla.*Jsem zvykla nikde nevyčnívat a jsem ráda o samotě vlastně samota je můj velký přítel.* Když se po ní koukla okem všimla si jak chtěla si nasadit kapuci ,ale neměla jí.*Nevím co bys chtěla ještě vědět ? Sui.*Řekla si pro sebe.*Jsem kiasagi ,ale mám radši kias.*Vysvlekla si mikinu  a dívka mohla vidět jak má  zjizvené paže až k zapěstím.*Chytej.*Hodila jí svou černou mikinu s kapuci a na sobě měla černé tričko.Ruce si pak dala zpět do kapes od kalhot.*Ne každý může mít dobrý osud a ber to jako pozornost abys tak nevyčnívala , mám tu výhodu že splynu s davem.*Bavila se sní s klidným hlasem jak byla zvykla. Mohla si prohlednout jak skutečně vypadá aniž by se skrývala pod kapuci.*Krom toho jsem na tady ty tipky zvyklá ,ale tady nejde o mně to je v klidu.*Klidným hlasem jí to pronesla a dívala se do země.*

Nic jiného v Suně taky není. *Sui si taktéž vyslechla ci jí chce Kias říct.* Těší mě tedy Kias. *Pronesla milým hlasem, opět to byla hodná Sui která se teď dostala ke kormidlu a ne ta bojová sadistka. Když si Kias sundala svou mikinu velice dobře si všimla jizev.* "Neměla to lehké holka. Ale vím jaké to je ale u mě to vše dělal otec." *Když po ní hodila mikinu tak ji jen chytla a sundala si svůj vršek oblečení. Měla pěknou postavu ale i tak místo podprsenky měla svůj hrudník obvázaný obinadlem. Bylo vidět že Sui na své posavě velice pracuje jelikož nyní odhalila své břišáky ale i spoustu již zažloutlých modřin a jizev které získala když se její otec naštval a ona nedělala přesně to co on chtěl.* Chápu dobře že tebe spíš vychovala ulice. Jde to na tobě vidět že jsi neměla žádné lehké dětsví. *Své oblečení hodila do tašky a oblékla si její mikinu. Na její vkus byla dost teplá a byla jí dost unpnutá přes ramena ale az to Kias nemohla.* Ulice tě naučí spoustu věcí že? Ale stejně tak se naučíš hodně když tě celé dětství pomalu dřou z kůže. Nechceš někam zajít ať jen nestojíme v téhle uličce? *Sui nasadila milý hlas takový jako vždy. Přes své dětství stále byla holka a nebála se této "výhody" využít kdykoliv to bude potřeba nebo prospěšné.*

*Jen stála a dívala se do země a jen jí poslouchala.Když byla bez oblečení tak se okem koukla  a všimla si že nemá podprsenku.*“Zajímavé.“*Na tou její větou se na ní podívala.*To jsem neřekla ,ale máš pravdu, ale ne úplně vše jen to nezbytnější k přežiti.*Řekla ji to klidným hlasem a pak by se odmlčela a jen by se dívala na zem. Když zaslechla co řekla o sobě trochu se pousmála na malou chvilku a zase měla výraz že jí je všechno jedno.*To jsem nevěděla že si to taky neměla zrovna lehké , i když jsem zvykla na samotu tak pro tentokrát u tebe udělám výjimku a kde půjdeme?*Zeptala se jí klidným hlasem a čekala co řekne .*Jinak je tu kousek odsud dobrá restaurace kdybys chtěla tam jít.*Pak se odmlčela a jen přemýšlela co bude dál.*

*Sui byla už konečně kompletně oblečená a tak nastal čas se odsud vzdálit.* Restaurace zní dobře. Já se tu moc nevyznám tak mě veď. *Sui se odlepila od zdi a přiblížila se blíže ke Kias. Ještě si ji prohlédla z blízka.* "Asi si toho zažila hodně. Ale jde vidět že se s tím taky vypořádala po svém ale žije a to je to na čem záleží." *Nechá se vést cestou k restauraci jelikož ona přecejen nevěděla kde tady nějaká restaurace je nebo kam vůbec jdou.* Vidím že ani život v Iwagakure není tak jednoduchý jak jsem si myslela. Jsi studentka na akademii?

*jen stala opřena a cela za myšlena ale slyšela co říká.*Dobře.*Všimla si že přišla k ní blíž však se nehla ani o kousek.* Dá se na to zvyknout ,ale chce to čas. *Pak se pomalu rozešla směrem kde se měla nacházet restaurace.*Ano jsem studentka akademie ,ale stejně mně to tam nebaví ale co nadělám stejně tam budu muset nějak přežit abych mohla pak cestovat.*Pak se odmlčela a jen se dívala do země a sem tam se podívala kde jde.*Jsem se smířena ,že svou rodinu nikdy neuvidím . I tak jsem jí vůbec nepoznala.*Celou dobu mluvila klidným hlasem. Nechtěla se vůbec o tom bavit jen to řekla aby řeč nestála a nechtěla jít celou cestu potichu i když byla na to zvykla. *“ snad se mi jednou podaří proslavit.“ *Pak by se odmlčela čekala co jí na to řekne sui.*

*Následovala Kias směrem kterým ji vedla a pak najednou zmínila její touhu cestovat. Nemohla si pomoct ale velmi dobře v ní viděla sebe ještě před pár lety.* Ano vím. Akademie je dlouhá a dosti otravná věc avšak vede to k tomu že pak se staneš silnou a taky se můžeš podívat jinam než na domek v druhé ulici. Sama jsem taková byla a pořád jsem. Nesnáším Sunagakure. Je to jen samý písek a horko. Trénovala jsem jen pro to abych mohla zmizet a konečně se podívat i na jiná místa. "Chci ji jen namotivovat. Jde vidět že ani o to studium moc zájem nemá ale bez toho se pryč nedostane." *Když přišla řeč na rodinu tak Sui lehce posmutněla.* Někdy si říkám jestli by nebylo lepší taky mou rodinu nikdy nepoznat. *S těmi slovy sklonila svůj pohled do země.* Matka mi umřela, otec mě celé dětství dře z kůže a moje vlastní sestra se mnou vůbec nemluví. *Jediný člen rodiny kterého Sui měla kdy ráda byla její matka. Už ani ke své sestře nechovala žádné sesterské pouto po tom co jí kompletně odstřihla.*

*Poslouchala jí , když se začala mluvit o své rodině tak se na ní podívala s vážným výrazem na tváří.*To je mi lito ,ale bud rada za to co máš.*Chvilku nic neříkala .*Žit od dětství na ulici vybírat popelnice a bránit se před místními opilci a opuštěním psům , není žádna sranda nikdy jsem rodičovskou lásku nepoznala.Krom toho jsem žádnou lásku nepoznala ,jakmile se mně ujala hitoshira slíbila jsem jí oddanost a poslušnost. Za to mi na oplatku dala místo kde spát ,jídlo a vodu . Cele dny tvrdě trénují a nechci jí zklamat taky vím tak jak ty co je to tvrdý trénink a vše dokážeš napravit jen stačí si snímá promluvit .*Pak by se dívala před sebe a nic by neříkala a vše řekla klidným hlasem.*“ Kdyby za žila to co já taky jinak mluvíla.“

*Sui si byla vědoma toho že nemůže prostě vědět na 100% jaké to je a jaký život Kias prožívala před tím než se potkali.* Máš pravdu. Nevím jaké to je. Zase na druhou stranu ty jsi to všechno zvládla a už to je sám o sobě úspěch. Je potřeba udělat velký úspěch i z malého úspěchu. Nesmíš se nechat odradit tím jaký život jsi žila ale spíš se snažit aby vše v budoucnu bylo lepší. *Sui se tímhle řídila. Po tom co se stala chuuninem se jí konečně otevřel celý svět a to samé určitě čekalo časem i na Kias a tak se jí snažila prostě bovzbudit.* Věř že jednou to bude lepší.

*Poslouchala vše a krásně se to poslouchalo ,ale věděla jedno že lepší to nikdy nebude aspoň co se tykalo jí.*Viru už jsem dávno ztratila jediné co my zůstalo je naděje a té se nikdy nevzdám . Jedině s nadějí se dá vše zvládnout s vírou jsem nikdy ničeho nedocílila.*Zdálky už viděla restauraci a nemohla se dočkat až se nají.*Mimo jiné jsem to chtěla tolikrát vzdát a vždy co mi pomohlo postavit se byla naděj nevím sice jak to je u tebe ,ale u mě jedině naděje.*Řekla jí to klidným hlasem jinak než mluvit klidně neuměla ,jako kus jí samotné jí chybělo. Nevěděla co a snažila se to zjistit ale vše zatím bylo z cela bez výsledku. *

*Sui si samozřejmě vše opět vyslechla ale počkala až dojdou do restaurace a posadí se.* U mě to vždy byla tvrdá dřina. Snaha být lepší než ostatní a dokázat jim to. Taky se mi to povedlo jinak bych tu teď nestála ale i tak mám před sebou pořád velice dlouhou cestu. *Povzdechla si.* Je dobře že jsi to dokázala překonat. Chyť se toho co ti pomáhá a prostě pokračuj. Je to to nejlepší co můžeš udělat. *Když jim přinesli jídelní lístky tak se Sui podívala na nabídku. Ihned se jí zalíbil jahodový koktejl jelikož bylo docela teplo, ne že by na to nebyla zvyklá, ale dostala chuť se prostě osvěžit a lehce zchladit.* Dej si co chceš Kias. Já to platím. *Sui ji vyloženě pozvala. Bylo zajímavé mluvit s někým kdo má tak radikální názor na život.* Naděje je něco co drží spoustu lidí nad vodou. Pokud ti pomáhá tak se jí jen dál drž. Naděje že se odsud dostaneš.

*CO jí šlo dobře šlo naslouchání .*To samá nevím co je dobré pro mě a co ne.*Seděla naproti sui a dívala se přitom na stůl. Když donesli lístky tak si prohlédla , jenže nevěděla co si dát a když slyšela co řekla tak se jen trochu po usmála.*Dala bych si rýžové kuličky .*Pak se odmlčela a přemýšlela nad tím co jí řekla.*Kdo ví jestli se odtud dostanu a nejsem si jista co bude vlastně semnou dal . Nedávám žádné velké cíle. Mimo jiné jsem zvykla byt jen samá a práce v kolektivu mi nic neříká a je to pro mě nezvyk ,ale dá se to nějak přežit.*Pak by se odmlčela a jen by čekala na jídlo a nenapadalo jí o čem by se sní mohla bavit byla zvykla byt samá a moc se s ostatními nebavila .*

*Sui si stějně jako Kias vyslechla její slova. Když zmizela obsluha i s jejich objednávkou tak se opět věnovala pohledem Kias.* To jsem si taky říkala. Kdo ví jestli se někdy někam dostanu. A vidíš? Teď jsem tady. *O jejím problému s prací v kolektivu trochu popřemýšlela.* A co třeba jako Shinobi zkusit nějaké tajné operace jako mají třeba ANBU. Ti mohou pracovat i sami ne? *Sui toho moc o těhle lidech nevěděla ale spíš si to odvodila. Každý věděl jak jsou jednotky ANBU silné a Sui si tak myslela že když nikdo neví jejich totožnost tak nejspíš budou mistry v maskování a infiltracích.* Třeba budeš muset jednou infiltrovat nějakou základnu nebo vesnici. *To už jím na stole přistály objednávky a Sui se s chutí napila. Koktejly moc v Suně nebyly a tak si užívala každý doušek.* Je to tak dobré. *Řekla a na její tváři se objevil úsměv.*

D-rank mise - 463 slov

*Dneska Naoto byl připravený na další misi, stejně tak jako každý den. Naoto měl včera od misí ovšem pauzu, protože potřeboval nabrat nějakou energii aby plnil další. Nemůže jet v jednom kole, to by se za chvíli zřídil a nemuselo by to s ním skončit dobře. Dneska Naoto hned co vstal, tak si udělal ranní hygienu a oblékl se. Dneska musí jít opět do budovy, kde se rozdávají mise aby si pro jednu přišel. Za tmy se Naoto vydal na místo, kam měl v plánu jít. Tam si hezky vystál frontu, než na něho opět přišla řada. Polední dobou, co chodí pro mise, tak kouká, že tu jsou většinou ty samé tváře. Nejspíš to jsou pilní ninjové, nebo dostávají pokažené lehké mise jako Naoto. Samozřejmě si nemohl pamatovat všechny, některé tváře mu ani nepřišli povědomé, ale zaměřil se spíš na ty, co mu povědomé byli. Na Naota po chvíli konečně přišla řada. Tam si vyzvedl svojí misi, u které si přečetl zadání. Trošku se zarazil když zjistil co to je. Hlídková činnost? Na hradbách? To mu nezní jako mise na úrovni, kterou by měl dělat genin. Na jednu stranu byl velice rád, protože má nějakou misi, kde na jeho ramena bude položená o něco větší zodpovědnost. Naoto se tedy vydal směrem k hradbám. Hradby ovšem měli několik vstupů, kterými šlo jít nahoru, za těmi vstupy byli totiž schody uprostřed hradeb. Naoto našel vstup, který byl napsán na svitku s misí. U toho vstupu už stál jeden ninja, který evidentně tuto misi zadával. Bylo to ku prospěchu iwagakure.* Aaaa! Koukám, syn jednoho z kapitánů, Hoshiho! *Jeho otce tam každý znal, taky aby ne, když to byli vojáci, kteří hlídkovali a ti spadali pod kapitány, mezi kterými byl i jejich otec.* To jsem rád, že jí dali zrovna tobě. Já jsem Amado, ty jsi… Naomi? *Nevěděl jak se přesně jmenuje, slyšel jejich jména jen jednou v životě.* Já jsem Naoto, těší mě.. Naomi je moje sestra. *Opravil ho. Muž se na něho usmál a zavedl ho směrem nahoru na hradby.* Tady teď s námi budeš strávit nějaký ten čas. Jak vidíš, je nás tu hodně, ale potřebujeme pokrýt jedno místo, ninja, který tu měl být byl náhle stáhnut na jinou misi. *To by bylo dost co do vysvětlování. Během této mise se nic zvláštního nestalo. Naoto byl rád, že má odpočinkovou misi, která nebyli nijak namáhavá.* Pokud se něco stane, tak neboj, budu tě chránit, prakticky potřebujeme jen oči, jinak nás tu na boj je víc než dost. *Už chápe proč byla tato mise v kategorii D ráno misí. Jen se musí rozhlížet. Kdyby byl výhled, tak Naoto nakonec uvidí, okolní krajinu, bohužel díky této tmě to není možné. Když přišel konec směny, tak Naoto dostal razítko na svitek se kterým odešel vyzvednout si odměnu.*

KONEC RPG