Sainō

Hibiki Yuki
*Hibiki, která stojí u linky, se pousmála.* (Hibiki) dobře, Nee-san. Tak tedy na zahradu. *řekne dívka, odstrčí se od linky a vydá se do pokoje. Jen ve dveřích se zastaví a otočí na Machiko.* (Hibiki) Jen mi dej chvilinku. Vezmu si něco na sebe, v čem mohu ven. *dodá a pokračuje do svého pokoje. Celou cestu se jí levá Kira nepřestává třást. Ale i s třesoucí rukou se dokáže obléct a následně vyjde ven. Když už budou venku, chtěla by si vyzkoušet pár technik, jestli ji to její stav dovolí. Proto si obvázala levou a pravou ruku a k tomu i levou a pravou nohu. To bylo vidět, ale obvazy na těle již vidět nebylo, protože byly schovány pod oblečením. Když byla připravena, vyšla z pokoje a zadním vchodem na zahradu. Tam si stoupla do prostředí a zahlédla se na nebe. Třesoucí ruka ji již přestala, což si ani sama neuvědomila.*

Machiko Yuki
Jasný počkám na tebe *Mrkla na Hibiki, když jí řekla že jen na sebe něco hodí. Mezitím co si Hibiki odskočila do pokoje se obléknout Machi ve skříni vyštrachala piknikový košík a začala do něj skládat papáníčko pro obě a z lednice tam přidala i limonádu. Když měla vše připravené šla na zahradu kde uviděla Hibiki jak kouká na nebe. *Vzala sem pro nás i nějaký mňaminy*Usmála se na Hibiki, když k ní došla a košík položila na zem. V druhé ruce měla ještě deku, kterou rozložila na zem a posadila se. *

Hibiki Yuki
*Hibiki se docela divila, že být na zahradě ji ani nevadilo. Ale pro dnešek ji to stačilo. Zahrada byla pro ni dostatečná. Že přišla i její sestra Machiko si všimla. Sedět se jí zatím nechtělo.* (Hibiki) Děkuji, sestři. *řekne dívka. Podívá se před sebe, zvedne pravou ruku a zatne ji v pěst. Otočí hlavu na sedící Machiko.* (Hibiki) 'Musím je chránit. Musím být silnější kvůli nim. Proto se musím změnit. Musím se změnit. Nemůžu být takto ubohá a prodělávat jim starosti.' *pomyslela si dívka, zatímco sledovala Machiko. Během toho přemýšlení, měla na tváři velice vážný výraz. Ale po chvilce se dokázala i pousmát. Při pohledu na její sestry, které byly veselé a šťastné, tak byla šťastná i ona.*

Machiko Yuki
Není vůbec za co*Usmála se na Hibiki a jak si sedla sledovala svojí sestřičku. Ještě jí takhle vážnou a odhodlanou neviděla.*"Myslím, že pomalu ale jistě nám sestřička sílí "*Pomyslela si a usmála se jak se koukala na Hibiki*Hmm, ale opravdu krásně *Pořádně se nadechla, aby se nadýchala čerstvého vzduchu sem tam foukl menší větřík, který jí trochu pošuchral vlásky. *Až dostaneš na něco chuť stačí říct mám tu snad všechny dobroty *Zazubila se na Hibiki a přemýšlela co by na zahradě mohly dělat. *

Hibiki Yuki
(Hibiki) To tedy je. Je krásné počasí ideální na trénink. *řekne a následně sklopí hlavu j zemi.* (Hibiki) Kdybych se nebála jít ven, šla bych trénovat. Ale kvůli té zkoušce, nemohu. *poví a sesune se k zemi.* (Hibiki) Sem tak ubohá. Já vím. *dodá. Je si toho vědoma. Machiko její první zabití snáší lépe jak ona. One je z toho stále v depresi a boji se jít ven. Ikdyž uběhlo už půl roku. Hibiki jen klečí u země a hlavu má sklopenou k zemi. Sama víš, že je ona ubohá, ikdyž si to sestry nemyslí.*

Machiko Yuki
No naše zahrada sice není nějak extra velká ale snad menší trénink by se tu zvládl *Po rozhlédla po zahradě jestli by to bylo vůbec možné. *Ale prosím tebe to bude dobrý uvidíš *Přiběhla Machi okamžitě ke své sestře když viděla jak se sesypala k zemi. Začala utěšovat Hibiki vždycky jí ničilo, když se takhle podceňovala. *

HIbiki Yuki
*Hibiki dřepí u země a dívá se do země. Najednou ucítí na zádech svoji sestřičku. Teda usoudila, že je to ona, protože tam nikdo jiný nebyl. Zvedne hlavu a otočí ji dozadu a fakt tam vidí Machiko. Tak ji jednou rukou lehce pohladí po vlasech. Počká až ji pustí a pak se sama zvedne.* (Hibiki) Chtěla by jsi vidět, co sem se už naučila za techniky? Jestli teda chceš. *zeptá se sestřičky a počká na odpověď. Než ji Machiko odpoví, udělá pár kroků do středu zahrady a otočí se k sestře čelem.*

Machiko Yuki
*Když se Machi ujistila, že je Hibiki v pořádku na to jí pohladila po vláskách na to se mile usmála. *No jasně uka*Řekla a to už Hibiki se přesunula do středu zahrady a byla čelem k Machi.*Tak se mi předveď*Usmála se byla opravdu zvědavá co nového se její sestřička naučila. *

Hibiki Yuki
*Když Machiko chce, aby ji Hibiki ukázala nějakou z technik, které se naučila, pousmála se. V ruce se jí nejdřív objevil bič z růžové chakry a následně s nim napřáhla a udeřila do židle, která byla napravo od Hibiki a nalevo od Machiko. A po chvilce, se rozvázali obvazy je jejich rukách a obmotali židli, která byla vedle. Pomocí těch obvazu ji byla schopna i zvednout. Při tom mávání obvazu, měla obě ruce svěšené podél těla a na pravé ruce měla stále onen bič. Ten ji však zmizel a po chvíli, když vrátil židli zpět na zem, se jí obvazu vrátili zpět. Otočila se na Machiko a podrbala se na zátylku.* (Hibiki) Co myslíš ségra?

​CHAKRA RŌPU
MEITON: HŌTAI SAKUGEN

Machiko Yuki
*Hibiki jí začala ukazovat co se naučila. Nejdřív vytvořila chakrovy bič který byl fialový kterým lehce udeřila do židle co byla vedle Machi. Hned na to jako by ožili obvazy což ani nevěděla že Hibiki si omotala ruce obvazama. Překvapeně koukala, ale přesto se usmívala. *Si prostě úžasná *Přišla k Hibiki a pohladila jí po hlavičce. *

Hibiki Yuki
*Dívka viděla, jak se její sestra usmívala a tak se sama též usmívala. Byla šťastná, že udělala sestře radost.* (Hibiki) 'Konečně sem silnější. Konečně je mohu chránit.' *pomyslela si a uculila se na sestru, když ji pohladila po hlavě. Následně jen složila jednoruční pečeť, natočila se k ní bokem a zmizela ji před očima.* (Hibiki) Tady ségra. *zvolala na ni, aby ji nemusela hledat.*

Machiko Yuki
*Skoro hned to potom co jí pohladila po hlavince složila jednu pečeť. Hned na to jí zmizela před očima. *Heh? *Vydechla, když jí sestřička zmizela už jí chtěla volat a hledat, ale v tom jí uslyšela o kus dál od ní. *No teda ségra já dostala málem infarkt, že si mi zmizela *Trochu si oddechla a pak se zasmála. *Je vidět, že si hodně zesílila to jsem ráda*Pochválila sestřičku za dobrou práci sama z ní měla radost jak hezky sílí. *

Hibiki Yuki
(Hibiki) Musím se stát silnou, kvůli vám. Abych vás mohla chránit, sestři. *řekne a podívá se na Machiko. Pak přijde k ní a usměje se jí do tváře.* (Hibiki) Pojďme se najíst. *řekne a chytne Machiko za ruku. Dojde s ní až k dece, kde ji pustí a sama si sedne na deku. Následně si nalije pití a pustí se do jídla. Po několika soustech polkne a usměje se.* (Hibiki) Je to vynikající, sestři. Fakt vynikající.

Machiko Yuki
Nemusíš být na vše sama budeme se chránit navzájem *Mrkla na Hibiki a když navrhla se jít najíst nestačila ani nic říct a to už jí Hibiki vzala za ruku a společně došly k dece kde byl piknikový košík s jídlem a pitím. Sedne si naproti své sestře a z košíku vytáhla jídlo do kterého se taky pustila. *Děkuju snažím se, ale ještě to není vončo *Přiznala, že co se týče kuchařského umění má ještě dost co vylepšovat navíc moc talent na to nemá aspoň to si myslí Machi. *Jsem ráda, že ti chutná*Pousmála se mezi sousty a pak si z košíku vytáhla plechovku s limonádu kterou si otevřela a trochu se napila. *

Hibiki Yuki
*Hibiki tam seděla a vychutnávala si jídlo od sestřičky. Sama věděla, že umí vařit lépe jak ona sama. Hibiki to prostě chutnalo a jestli si Machiko nevěřila, bylo ji to jedno. Pro ní byla ta nejlepší kuchařka ve vesnici. Když dívka dojedla, zpřela se rukama o zem a trochu se zaklonila. Zadívala se na oblohu.* (Hibiki) Co ty nee-san. Umíš nějakou novou techniku, kromě těch, co nás učili na Akademii?

Machiko Yuki
*Machi dopapkala ještě nějaké to jídlo a pak si jen popíjela limonádu z plechovky.* Hmm no ještě sem se k tomu úplně nedostala, ale mám v plánu se toho hodně naučit *Odpověděla sestřičce na otázku. Věděla, že je ostuda, že se ještě nic nového nenaučila, ale má velké plány které chce dodržet a hlavně splnit. *Ale neboj brzy tě zase dohoním*Zazubila se natáhla se k Hibiki a trošku ji rozcuchala vlásky. *

Hibiki Yuki
*Hibiki doufala, že její sestra již umí nějaké nové techniky, ale bohužel ještě ne.* (Hibiki) Já vím že mě brzy doženeš. Pak si můžeme zkusit dát cvičný souboj. *řekne dívka a usmála se na sestru. Hibiki se snažila víc než její sestry o to, aby zesílila. To, že ji sestra rozcuchala vlasy ji nevadilo a taky se zazubila. Byla ráda, když ji jedna ze sester hladila po vlasech. Cítila se tak, že je jejich součástí. Vzala si pití, aby se napila.*

Machiko Yuki
Jasně ráda si s tebou dám cvičný souboj až se naučím něco nového *Usmála se na sestřičku a pak si dopila svou plechovku s limonádou. *Aaahh*Vydechla spokojeně když dopila poslední bublinky limonády. Potom se zahleděla na plující mráčky po nebi. Začínala přemýšlet jak zesílí. *

Hibiki Yuki
*Tohle byl jeden z dní, kdy si Hibiki užívala den s jednou ze sester. Machiko mohla vidět, že je Hibiki nyní mnohem šťastnější než kdy dřív. Prostě takovéto dny ji vážně prospívali. Lehla si na záda a roztáhla ruce, čímž narazila na Machiko. Podívala se na sestru a pousmála se na ní.* (Hibiki) Gomen sestři. Já nechtěla. *omluvila se a následně se podívala na nebe.* (Hibiki) Tak po zkouškách na Chunnina si dáme tréninkový souboj, souhlas?

Machiko Yuki
*Obě sestry si užívaly den a Machiko si nemohle nevšimnout, že je Hibiki šťastnější než kdy jindy. *"Takhle šťastnou sem ji ještě neviděla, ale je to dobře"*Pousmála se, když si Hibiki lehla do trávy. *V pohodě sestři to nic nebylo*Uklidnila Hibiki a lehla si taky na záda vedle sestřičky.*Budu ti držet pěsti, aby se ti dařilo já se na ty zkoušky ještě necítím tak se zúčastním snad těch dalších *Po vzbudila Hibiki, aby se jí na zkouškách dařilo.

Hibiki Yuki
(Hibiki) Já na ty co budou taky nejdu. Ještě se na ně úplně necítím. Stále občas myslím na zkoušky, kterýma sem si musela projít, abych se stala Geninem. Takže taky až na ty příští. *řekne a její výraz trochu zesmutní. Vybavila se jí vzpomínka na zkoušky a jak musela někoho zabít. Sice se snažila tyto pocity skrýt, ale ne vždy se jí to povedlo. Sama doufala, že si Machiko ničeho nevšimla, když taky ležela v trávě. Ale hned na to zase zapomněla a tak se mohla usmívat.* (Hibiki) Takže ti znamená, že půjdeme plnit zkoušky společně jo? To bude super.

Machiko Yuki
*Sice jí Machi do obličeje neviděla, ale z jejího hlasu poznala, že byla smutná. Sama Machi si občas vzpomene na zkoušku a co prožila. Překulila se k ní a pohladila jí po hlavičce *Já vím *Řekla mile Hibiki své emoce chtěla skrýt, ale Machi stejně vycítila, že posmutněla. *Nojo to je pravda to bude paráda *Usmála se na Hibiki *Dáme do toho vše viď *S úsměvem se podívala na Hibiki*Hmm co budem teď dělat jen tak odpočívat a užívat si dne? *Opět si zase lehla na záda. *

Hibiki Yuki
*Hibiki se vždy za červená, když ji jedna ze sester pohladí po vlasech. A teď to nebylo výjimkou. Začervenala se a pousmála.* (Hibiki) Jasně, dáme do toho vše. *a podívá se na svoji sestřičku. Lehne si vedle ní do trávy a začne hladit Machiko po hlavičce. Zatímco ji hladí, dívá se na oblohu.* (Hibiki) Jen doufám, ze nebudeme muset bojovat proti sobě. Protože bych se asi vzdala. Nedokázala bych ti ublížit, nee-san

Machiko Yuki
*Pousmála se, když jí Hibiki začala hladit po její hlavičce. *No snad ne myslím že bych toto taky nedokázala, ale tak budeme doufat, že ne*Snažila se o uklidňující hlas ale ta představa, že by měla bojovat proti jedné ze sester jí dělala taky obavy. Potom se zahleděla na nebe, aby na tuto variantu nemyslela. *

Hibiki Yuki
*Dívka si poslechla svoji sestru a úsměv ji zmizel. Naposledy, když někomu ublížila musela ho zabít. Takže nevěděla, zda by znova dokázala člověku ublížit. Nebo s ním bojovat. Těch zkoušek se hodně obávala, ale hodlala do nich dát všechno.* (Hibiki) Já bych asi nedokázala ublížit nikomu. Ale jestli je jako poslední část zkoušky souboj, tak to asi nikdy nepostoupím. *řekne své sestře a z kroutí se do klubíčka. Byl fakt, že z těch zkoušek měla opravdový strach.*

Machiko Yuki
Ale no tak sestři. * Objala Hibiki, když se skroutila do klubíčka. Bylo vidět, že se Hibiki ještě trápí s geninskou zkouškou a nevěděla jak by jí mohla pomoci. Machi tu geninskou zkoušku nese taky špatně, ale ne tak zle jak její sestřička a úplně jí ničilo jak se trápí. *Víš že za tebou s Nii-nee-chan budeme vždycky stát ať se děje cokoliv. *Snažila se Machi uklidnit sestřičku. *

Hibiki Yuki
*Hibiki zkroucená do klubíčka a ucítí svoji sestru. Bohužel ji ta zkouška hodně poznamenala. Ale hodlala své sestry chránit a tak musela uspět.* (Hibiki) Vím, ale mám prostě strach. Bojím se těch zkoušek. Jen doufám, že uspěji a budu vás moc dále chránit. *řekne a podívá se na svoji sestru. Sama si sedne a obejme svoji sestřičku.* (Hibiki) Já vím, že se na vás mohu kdykoliv spolehnout, nee-chan *řekne trochu smutně.*

Machiko Yuki
Neboj hele do těch zkoušek tě nikdo nenutí sestři *Řekla když se na ní Hibiki podívala. *Ale noo to bude dobrý. *Pohladí jí po hlavičce když jí objala.*Co jít už domů co začíná se ochlazovat*Navrhla po chvilce Machi taky viděla, že je toho na Hibiki moc a musí vše vstřebat *

Hibiki Yuki
*Poslouchá sestru a je pravda, že ty zkoušky nemusí absolvovat, ale protože dala slib jejím rodičům, tak musí.* (Hibiki) Asi by jsme mohli. Musím to všechno vstřebat. *řekne a začne se pomalu zvedat.* (Hibiki) Jdu do pokoje. Tak se za tím měj a děkuji ti za dnešek. *rozloučí se a odkráčí do pokoje. Jde jako tělo bez duše.*

Machiko Yuki
Nemáš za co sestři*Řekla ještě než Hibiki odešla moc se Machi nelíbilo že odcházela jako tělo bez duše. Jen si povzdechla a posbírala deku a piknikový košík a odešla taky domů. *

*Zaya si užívala klidnou chvilku oproti normálnímu dni kdy její otec a matka dávaly její osobě spousty kázání že musí reprezentovat svou rodinu, chovat se jako dáma a podobně a tak dále.* "Konečně můžu být zase sama sebou." *Zaya byla docela živel. Bohužel venku bylo teplo což bylo něco co skutečně neměla ráda. Milovala zimu a sama nechápala jak ale dokázala i okolo sebe lehce měnit teplotu. Zaya projížděla svůj šatník aby mohla vyklouznout ven. Zaya si nakonec vzala legíny končící nad kotníky, tričko z elastického materiálu a přes sebe dost lehký přehoz světle šedivé barvy. Vlasy si stáhla do vysokého culíku. Přitiskla své ucho k dveřím a poslouchala. Slyšela hádku rodičů a tak využila příležitost. Otevřela okno a vyklouzla na ulici.* "Promiňte rodičové ale já si jdu užívat." *Zaya se procházela po ulici sama, což pro ní bylo skutečně něco skvělého. Nikdo ji nehlídal. nikdo jí nestál za zadkem a mohla si vše prohlédnout. Zaya došla až na malý plácek kde trénovaly malé děti a dívala se na strom uprostřed.* "Hmmm. Mohla bych se trochu procvičit ohledně chakry. Doma mě cpou do hlavy teorii ale praxe nic." *Zaya si vzpomněla na techniku kdy se mohla pomocí chakře přilepit ke stromu a chodit po něm. Hromadila do nohou chakru a snažila se "přilepit" své nohy ke stromu. Hned po prvním pokusu padla na zadek. Postavila se a začala se oprašovat.* "Sakra. Hned jsem se zašpinila. No tak znovu."

Hibiki Yuki
*Byl čas zkoušek a ona měla za sebou první část. Do další měli pár dní a tak se rozhodla jít trochu potrénovat. Seděla před obchodem ve čtvrtí jejího klanu a pila limonádu. Užívala si klid její čtvrti, kde byl většinou klid. Seděla tam už skoro hodinu a u sebe neměla žádné zbraně. Byla jen na procházce a chtěla jen odpočívat. Dneska, když měla za sebou první zkoušku, byla ráda že nemusí na nic myslet. Ovšem i tohle sezení ji přestávalo bavit a tak se rozhodla jít sledovat novou generaci dětí, kteří budou budoucnost této vesnice. Zvedla se, zaplatila za limonádu a rozešla se na plac, kde trénovali děti. Našla si volnou pozici na lavičce a tam si sedla. Chvíli sledovala všechny děti a nakonec ji zaujala jedna dívka s modrými vlasy, která byla skoro ve stejném věku jako ona. Jenže si nevšimla její čelenky a pak pochopila proč. Neuměla ještě ani chodit po stromech a tak Hibiki usoudila, že je stále studentkou. Ovšem ona nebyla typ, který by za ní přišel a oslovila by ji. Proto ji jen sledovala a hodnotila ji.*

Oblečena byla v oblečení
Čelenku má na pravé ruce, pod ramenem.

*Zaya nebyla hloupá a tak si velmi rychle všimla že ji někdo pozoruje.* "Co má za problém?" *Všimla si její čelenky a začala si dělat obrázek.* "Takže mě sleduje a posuzuje co umím a co ne? Ts." *Zaya poháněná touhou tuto techniku zvládnout opět nahromadila chakru ve svých chodidlech a vyskočila na kmen stromu. Jak se dalo čekat opět spadla. Teorie se jí potvrdila stále ta zelenovlasá dívka sledovala ji. Otočila se k stromů zády a vydala se za dívkou.* Ahoj. Všimla jsem si že se na mne už chvíli díváš a že jsi shinobi. To by jsi mi teda mohla s tímto tréninkem pomoct. *Dořekla a nahodila sladký úsměv.* Jmenuji se Zaya. Zaya Azayawa. *Natáhla ruku na znamení seznámení.*

Hibiki Yuki
*Dívka stále seděla na lavičce a sledovala dívku, která se snažila šplhat na strom. Moc ji to nešlo, ale Hibiki si z toho nic nedělala. Ona bývala stejná. Ale změnila se a její povaha se měnila pořád. Nyní ji už problém jít ven nedělalo. Ale co ji dělalo docela problém, bylo mluvení s cizími lidmi. Občas se zakoktala a nebo dělala dlouhé pomlky. Proto když se dívka rozešla za Hibiki, trochu znervózněla. Ovšem, když na ní promluvila byla nervózní dost. Ale nedávala to na sobě znát. Podala ji taky ruku a podívala se ji do očí.* (Hibiki) Zaya. *řekne a pak se začervená a zakroutí hlavou.* (Hibiki) Hibiki Yuki. Těší mě. *představí se a pak ji pustí ruku.* (Hibiki) Chceš pom-m-moc? To b-b-bych moh-h-hla. *zakoktala se a celá zrudla a uhnula pohledem. Přeci jen mluvit s cizí dívkou ji dělalo dost problém. Ale kdysi nedokázala promluvit s cizím člověkem vůbec.* (Hibiki) S č-č-čím chce-e-e-eš pom-m-moc?

*Zaya se usmála.* Těší mě Hibiki. *Když následně konverzace pokračovala byla dost překvapená ohledně toho že dívá koktá.* "Asi není zvyklá mluvit s lidmi ale i to se dá naučit." Inu ráda bych se naučila techniku pomocí které bych mohla chodit po stěnách a po stromech. Jak jsi ale mohla vidět tak se mi moc nedaří. Podle tohohle jsme si všimla že budeš shinobi. *Ukázala na čelenku.* Mohla by jsi mi pomoci s touto technikou?

Hibiki Yuki
*Poslechla si, s čím chtěla pomoc a sama nevěděla, bude by to dokázala. Ona se to přeci naučila sama, aniž by ji někdo pomáhal, nepočítajíc senseie z akademie. Samozřejmě, když ji ukázala dívka na čelenku, rozhodla se.* (Hibiki) Je-e-estli FK b-b-bude sta-a-ačit někdo j-j-jako já, můžu. *vykoktá že sebe a postaví se. Pořádně se nadechla, aby mohla mluvit pořádně. S tímto Koktáním by ji to vysvětlovala týden. Podívala se na ní a pousmála.* (Hibiki) Gomen, ale neumím moc mluvit s cizími lidmi. Vždy začnu koktat. *řekne rychle a začne zhluboka dýchat. Už se do toho pořádně dostávala.* (Hibiki) Ráda ti pomůžu, Zaya-chan. Tak mi úkaz, co už umíš. *poprosí ji. Chtěla vidět, co už sama dokázala, aby věděla, jak ji poradit dále.*

*Zaya byla ráda že se s ní někdo podělí o své zkušenosti.* Budu moc ráda když mi pomůžeš Hibiki-senpai. *Usmála se na ni. Všimla si že nějak koktá ale nečekala že to bude tím že má problém s někým mluvit.* Nic se neděje. Jen se uklidni a v klidu můžeš mluvit. *Podpořila ji Zaya. Když ji Hibiki vyzvala k tomu aby ukázala co umí tak přišla ke stromu a nadechla se. Nahromadila chakru do nohou a pokusila se přilepit na strom. Udělala však jeden krok a opakoval se opět ten známí scénář. Zaya padá na zadek.* Au.

Hibiki Yuki
*Kousek ji následuje, aby mohla vidět kam se sama dostala. Zastaví se kousek od toho stromu a vidí jak k němu jde.* (Hibiki) 'Takže na to jde pomalu a nejde ji to? Takže jediná rada je, ať to zkusí s rozběhem.' *pomyslí si, jak viděla co dokáže.* (Hibiki) Hej, Zaya. Pojď ke mě. *křikne na ni a počká, až bude nutné ní.* (Hibiki) Zkus se rozeběhnout. Já to taky zkoušela s rozeběhem a naučila sem se to. A neboj se Chakry přidat víc. Už víc kolik je málo, tak teď zkus přidat více na uvidíš. *dá ji radu a počká si, jak dopadne.*

Postavila se a si poslechla Hibikiny rady a tak trochu ustoupila dozadu tak aby se mohla rozběhnout.* "Takže s rozběhem. Víc chakry a nebát se. Dobře." *Zaya se rozběhla a dala více chakry do noh. Skočila směrem na strom tak aby se přilepila pomocí chodidel. Povedlo se ale po jednom kroku zase spadla na zadek.* Au. Sakra. *Křikla Zaya v sedě.* Přilepila jsem se ale i tak jsem spadla. Sakra. *Řekla směrem k Hibiki. Podívala se na ni.* Nemáš náhodou nějakou další radu? Ráda bych toto jutsu ovládla ale jak vidíš není to pro mě tak jednoduché. *Hodila na Hibiki psí kukuč dítěte které chce lízátko.*

Hibiki Yuki
*V duchu doufala, že její řadu využije a použije víc chakry. Jenže z jejího pohledu se to nestalo. Zase málo chakry a ona skončila na zemi.*(Hibiki) Tohle bylo stále málo. Neboj se použít dvakrát víc chakry než si použila teď. Když ji použiješ víc, máš čas na to, aby si se odrazila a nespadla na zadek. Neboj se vyčerpání. *snaží se ji motivovat a donutit ji, aby použila víc chakry. To by ji mohlo dost pomoc. Ale uvidí se, jestli si nechá poradit nebo ne.*