Domky

*Nemiesto nadšeného výrazu, či hrdého úsmevu sa tvárila celkom depresívne. Možno za to mohol alkohol, tá cigareta alebo len frustrácia z toho čím si prechádzala s Toshim, no oči jej zvlhli. Slzy však neprichádzali, len trochu zažmurkala a s trpkým úsmevom dopila svoj pohár až do dna.* Dostal si ma. *Zvesila plecia a naozaj vyzerala zničene. Toto asi nebola úplne ideálna prezentácia toho ako život vo vzťahu má vyzerať. Nevedela či sa chce Akiovi robiť smutnú vŕbu a teda radšej pokračovala v tej ich hre.* Nikdy som nechcela ukončiť vážny vzťah. *Hlesla a znova sa napila na znak toho, že to spraviť chce len čo sa s Toshim uvidí.*

*Když viděl, jak na to zareagovala, hned litoval, že se na to vůbec ptal. Natáhnul se přes stůl a chytil ji za ruku, jestli ho nechá.* Kei já... promiň. Neměl jsem to vůbec vytahovat. Omlouvám se. *Omluví se a podívá se jí do očí. Upřímně toho litoval. Pak ji zase pustí a napije se, ne kvůli hře, ale jen tak, prostě chtěl. Když řekne Kei svou další větu, Akio se nenapije, ale podívá se na ni.* Nechceš si o tom promluvit? Svěřit se? *Navrhne ji. Vždycky věřil, že je lepší o problémech mluvit, než je v sobě dusit, ale nechával to na ni. Nechtěl ji do ničeho nutit, a škody už dnes nadělal dost.*

*Chytil ju za ruku, no neodtiahla sa - naopak tou svojou voľnou ho po nej trochu potľapkala a len sa trošku pousmiala.* Neospravedlňuj sa.. veď si to nemal odkiaľ vedieť. *Pousmiala sa a hoci sa jej ten úsmev nedostal až ku očiam, bol úprimný. Opätovala mu pohľad a keď sa jej potom opýtal či sa nechce o tom porozprávať, trošku si zahryzla do spodnej pery a hanblivo sklonila bradu.* Nechcem ťa zaťažovať svojimi problémami. Nechcem pokaziť náladu.. chcem aby si sa bavil, nechcem aby si sa kvôli mne trápil. *Špitla hoci by jej to možno skutočne pomohlo a prospelo. Túžila sa o tom všetkom skrátka len porozprávať s niekým nezainteresovaným. Počkala teda na Akiovu reakciu a ak by trval na tom, že mu to problém nerobí. Bola rozhodnutá trochu uľaviť svojej strápenej dušičke.*

*Nad tím, že to neměl jak vědět, si trochu povzdechne. Byla to sice pravda, ale pořád mohl volit témata líp, takže se z toho pořád vinil. Poslouchá ji dál, a jako odpověď se lehce pousměje.* Zatěžuj mě s nimi. Otravuj s nimi. Od toho jsem tady. Navíc, stejně se nemůžu bavit, když tě tady takhle vidím. Takže je to v pohodě, fakt. Jestli se opravdu chceš svěřit tak do toho. *Odpověděl. Upřímně mu to nevadilo, naopak si Keiyru rád vyslechne. Pořád si to dával za vinu, a vždycky se snažil pomoct kdykoliv mohl. Napije se, a čeká, jestli o tom Kei bude chtít mluvit, nebo ne.*

*Trochu sa pousmiala a trpko si povzdychla.* Fajn.. tak fajn. *Napila sa a pohľad uprela na pohár vo svojej ruke.* Dali sme sa dohromady chvíľu predtým než som odišla na rok preč.. do Suny. *Začala tichým hlasom, no hovorila tak, že by ju mal byť schopný počuť aj napriek krčmovému hluku.* Asi som to nemala tak uponáhľať.. bol to však môj kamarát a teda som súhlasila, že .. že to s ním chcem skúsiť. Vieš o tom s mojim srdcom uhm.. proste som dúfala, že časom sa mi podarí mu ho otvoriť. *Narážala na to, že sa do svojho srdca bála niekoho pustiť.* On ale.. akoby o tom vedel, že moje srdce je ako kus ľadu a .. vážne som mu tým ubližovala čo ma trápilo. Odcudzili sme sa. Mala som pocit, že ... vieš on mal kedysi sen, že chcel mať hárem dievčat. Stále sa na neho nejaké lepia a on sa za nimi aj obzeral, vážne som to ale neriešila, necítila som žiarlivosť ani nič podobné. Len som mala pocit, že mu nestačím.. jednak preto, že mu neviem opätovať city. *Zdvihla pohár a napila sa. Pošúchala si čelo a mierne zavrtela hlavou.* Snažím sa s ním už nejakú chvíľu skontaktovať a nič.. vôbec sa mi to nedarí. Potrebujem sa s ním stretnúť a ukončiť to. Vieš.. nikdy som s ním neviedla nejaký podobne hlboký rozhovor ako s tebou, ani nevie že hrám na klavír, nikdy sa ma neopýtal čo mám najradšej na knihách, neboli sme spolu plávať, ani sme neboli v meste na víno .. nikdy sme sa neboli spolu najesť v reštaurácii, neprechádzali sme sa v prírode. Nevie aký mám najradšej kvet, aký kameň sa mi páči ... nevie čo by som si želala keby som chytila zlatú rybku. Náš vzťah je .. veľmi fyzický. No to mi nestačí. Ja potrebujem aby mi muž rozumel, aby som sa s ním mohla doberať a smiať sa na hlúpostiach.. *Zdvihla pohľad ku Akiovi.. a neveselo sa zasmiala.* S tebou som sa stretla raz a aj tak mám pocit, že toho o mne vieš viac než on. *Povzdychla si.* Je to hlúpe ja viem..

*Trochu sa pousmiala a trpko si povzdychla.* Fajn.. tak fajn. *Napila sa a pohľad uprela na pohár vo svojej ruke.* Dali sme sa dohromady chvíľu predtým než som odišla na rok preč.. do Suny. *Začala tichým hlasom, no hovorila tak, že by ju mal byť schopný počuť aj napriek krčmovému hluku.* Asi som to nemala tak uponáhľať.. bol to však môj kamarát a teda som súhlasila, že .. že to s ním chcem skúsiť. Vieš o tom s mojim srdcom uhm.. proste som dúfala, že časom sa mi podarí mu ho otvoriť. *Narážala na to, že sa do svojho srdca bála niekoho pustiť.* On ale.. akoby o tom vedel, že moje srdce je ako kus ľadu a .. vážne som mu tým ubližovala čo ma trápilo. Odcudzili sme sa. Mala som pocit, že ... vieš on mal kedysi sen, že chcel mať hárem dievčat. Stále sa na neho nejaké lepia a on sa za nimi aj obzeral, vážne som to ale neriešila, necítila som žiarlivosť ani nič podobné. Len som mala pocit, že mu nestačím.. jednak preto, že mu neviem opätovať city. *Zdvihla pohár a napila sa. Pošúchala si čelo a mierne zavrtela hlavou.* Snažím sa s ním už nejakú chvíľu skontaktovať a nič.. vôbec sa mi to nedarí. Potrebujem sa s ním stretnúť a ukončiť to. Vieš.. nikdy som s ním neviedla nejaký podobne hlboký rozhovor ako s tebou, ani nevie že hrám na klavír, nikdy sa ma neopýtal čo mám najradšej na knihách, neboli sme spolu plávať, ani sme neboli v meste na víno .. nikdy sme sa neboli spolu najesť v reštaurácii, neprechádzali sme sa v prírode. Nevie aký mám najradšej kvet, aký kameň sa mi páči ... nevie čo by som si želala keby som chytila zlatú rybku. Náš vzťah je .. veľmi fyzický. No to mi nestačí. Ja potrebujem aby mi muž rozumel, aby som sa s ním mohla doberať a smiať sa na hlúpostiach.. *Zdvihla pohľad ku Akiovi.. a neveselo sa zasmiala.* S tebou som sa stretla raz a aj tak mám pocit, že toho o mne vieš viac než on. *Povzdychla si.* Je to hlúpe ja viem..

*Poslouchá velmi pozorně, opravdu si dává extra pozor i na ty nejmenší detaily. Pomalu si začíná skládat obrázek, co se vlastně stalo. Chápe Kei, stejně jako chápe jeho. Lidi si občas prostě nesednou, nehodí se k sobě, nerozumí si, nefunguje to.* Kei, není to hloupé. Víš, četl jsem jednu knihu. Bylo to o psychologii lidí ve vztazích. Víš, jak existují 4 typy temperamentu? V té knize se psalo, že podobně existuje 5 typů lidí a jejich přístup ke vztahu. 5 jazyků lásky. Jsou to čas, fyzický dotek, slova ujištění, dárky a služby. Každý reprezentuje to, na čem ti ve vztahu nejvíce záleží, co máš nejradši. To znamená, pokud je tvůj jazyk lásky čas, tak ti nejvíc záleží na trávení času s partnere, pokud fyzický dotek záleží ti na fyzickém kontaktu a tak podobně. Myslím, že tohle bude ten případ, kdy oba máte něco jiného, a nerozumíte si. Nedokážete to nějak sladit, ať se snažíte jakkoliv. Takové věci se stávají, není to ničí chyba, prostě si nerozumíte. Není to špatně, je to běžné, nakonec jsi mladá, máš celý život před sebou, a tohle ti aspoň dalo cennou zkušenost. Jen bys mu to měla říct, vysvětlit mu, aby to pochopil, ale zase na to moc netlačit, nechat ho, aby šel dál svou cestou. Je těžké někomu skutečně otevřít své srdce, a opravdu za to nikdo z vás nemůže. *Řekne a snaží se jí nějak pomoct, jak jen to jde. Šlo podle něj prostě o nešťastnou neshodu, nekompatibilitu dvou lidí. Nakonec mezi přátelstvím a vztahem je veliká propast, to že si člověk rozumí s někým jako s kamarádem neznamená, že si nutně budou rozumět ve vztahu. Jsou to odlišné věci. Akio čeká, co si o jeho radách myslí Kei.*

*So záujmom ho počúvala rozhodne jej to pomohlo.* To znie dobre, a výstižne. Ja ho mám naozaj rada.. len si myslím, že budúcnosť by nám obom nepriniesla spoločné šťastie. A naozaj sa s ním chcem porozprávať, len stretnúť sa s ním je priam umenie. Čakám na jeho odpoveď ohľadom stretnutia, ktoré som navrhla. Tak snáď to vyjde. *Zamyslela sa nad tým a povzdychla si. Akiove slová a tie popisy druhov lásky si rozhodla zapamätať.* Opíšeš mi aj tie 4 druhy temperamentu? Znie to dobre, no nepoznám to. Asi by som si mala tú knihu prečítať. *Usúdila a trošku sa na tom pousmiala. Vďaka tomu, že ju Akio vypočul sa jej uľavilo. Bola rada, že to takto vnímal. Veľmi jej to pomohlo.*

*Vyslechne si, co na to říká. Jako odpověď jen přikývne hlavou. Viděl to stejně, komunikace je hrozně důležitá, nejen ve vážném vztahu, ale i normálně. Tomu Akio plně věřil. Vyslechne si její žádost a usměje se.* Tak tedy, 4 druhy temperamentu. Dělí se na čtyři podle svou kritérií: extroverze/introverze a stabilita/labilnost. Druhý temperamentu jsou pak cholerik, sangvinik, flegmatik a melancholik. Cholerik je labilní extrovert, sangvinik stabilní extrovert, flegmatik stabilní introvert a melancholik labilní introvert. Stabilita a labilita ve smyslu emocí, tedy, stabilní člověk je často vyrovnaný a reaguje přiměřeně, labilní člověk naopak reaguje často impulzivně a každou emocí silně prožívá. Introverze a extroverze souvisí s energií a jak člověku dojde a jak se mu nabije. Extroverti se nabíjejí ve společnosti lidí a když jsou sami tak jim energie dochází. Introvertům naopak energie dojde mezi lidmi a doplňují si ji tím, že tráví čas sami a v klidu. Je to velmi zajímavé, určitě si o tom někde přečti. *Dokončí svůj výklad a pousměje se. Měl hrozně rád, když někomu mohl něco vysvětlit.*

*Počúvala ho so zatajeným dychom. Všetko čo jej hovoril znelo fascinujúco a bola rozhodnutá si o tom rozhodne nájsť viac.* Čo z toho ťa najviac vystihuje? *Opýtala sa ho so záujmom a sama sa snažila podľa toho definovať. Asi ku nej najviac sedel ten flegmatik.. stabilný introvert ale aj tak mala pocit, že by to mal skôr posúdiť niekto iný. Hoci pravda bola, že davy ľudí neznášala a najlepšie dopĺňala energiu keď bola sama doma len s knihou či Noctisom.* Toto si tiež zapamätám. *Uškrnula sa a dopila ďalší z pohárov. Začínala cítiť účinok alkoholu a teda sa začala pomaly zahrávať s myšlienkou, že by mala ísť pomaly domov. Aby sa o ňu Ryuu a Yin nestrachovali.*

Hm, řekl bych že flegmatik, možná někdy trochu sangvinik. Ale vždycky jsem po dlouhé době ve společnosti unavený, a dobíjím se sám doma, u knížky nebo tréninkem, meditací a tak. Takže asi spíše ten flegmatik. *Zamyslel se nad tím. Nebylo to tak jednoduché, navíc nikdo někde úplně přesně zaškatulkovat do jedné z kategorií, ale nejvíce se ztotožňoval se stabilním introvertem. Napije se. Během večera úplně ztratil pojem o tom, kolik toho vlastně vypil, ale stala před ním jedna do poloviny plná sklenice, tak se napil z ní.* Co bys řekla, že nejvíc sedí na tebe? *Zeptá se jí nazpátek s lehkým úsměvem.*

*Trochu sa zasmiala.* Asi si už postrehol, že nie som práve extrovertný, spoločenský typ človeka. Dobíjam sa v ústraní o tom niet pochýb. Myslím, že tým ako sa snažím riešiť veci logikou.. tak moje emočné výlevy nie sú prehnane.. takže asi by som povedala že introvertný flegmatik. *Dedukovala sama seba a nervózne sa pri tom hrala s prameňom svojich vlasov.* Myslíš, že by sme sa mohli ešte stretnúť? Bez nečakaného načasovania samozrejme. Rada by som tu s tebou zostala dlhšie ale .. doma som nikomu nepovedala, že sa takto zdržím a teda nechcem aby sa o mňa báli. *Mohlo ho zaskočiť, že hovorí v množnom čísle, keďže doteraz žila len s Noctisom, no kým sa Akio neopýtal nešpecifikovala to, že už nebýva len s Noctisom ale po novom aj s Yinom a Ryuuom.* Rozhodne by som stretnutie uvítala skôr než zase o pár rokov. *Uškrnula sa.* Minimálne sem musíme prísť osláviť tvoje chuninnske skúšky. Som presvedčená, že to zvládneš a rozhodne ti budem fandiť z tribúny. *Usmiala sa na neho a pozrela sa mu pri tom do očí.*

*Poslouchá, jak se nad tím nahlas zamyslela. Souhlasně přikývnul, taky by ji označil za flegmatika. Poslouchá ji dál a s úsměvem opět přikývne.* Určitě se znovu brzy sejdeme, věřím tomu. Na Chunninské určitě přijď, takovou podívanou nikdo nikdy neviděl a ještě dlouho neuvidí. *Řekne a zasměje se nad tím.*Ale domů tě doprovodím. Musím tě předat Noctisovi v kuse, a navíc... navíc ti ještě dlužím ten zpěv. *Sice mluvila v množném čísle, ale Akio se na to neptal. Třeba měl Noctis partnerku, nebo u nich bydlel prostě někdo další, neřešil to. Při poznámce o zpívání na ní mrknul a dopil svou sklenici.*

*Zasmiala sa, dopila svoj pohár a postavila sa. Postavila sa, prešla ku baru kde zaplatila všetko čo vypili a potom sa vrátila k Akiovi.* Tak poď spevák, budeš nám spievať do krkoku. *Zavtipkovala a vydala sa ku východu - smerom ku schodom. Cesta ku ich domu netrvala dlho a teda ak jej spieval tak si ho s úsmevom vypočula - ak nespieval tak sa s ním rozprávala o chuninnskych skúškach a o tom čoho sa najviac bojí. Ak jej ale spieval .. tak spolu s ním do rytmu hmkala. V podstate mu robila doprovod aneb vokály. Keď prišla ku múru, ktorý oddeľoval záhradu ich domu od ulice - otočila sa na Akia a objala ho.* Ešte raz.. prajem ti veľa šťastia pri skúškach a ako som sľúbila, počas tretej časti budem v dave skandovať tvoje meno. *Zasmiala sa a odtiahla sa od neho.* Takže.. rada som ťa videla, najbližšie spolu oslávime tvoje víťazstvo Akio! *Ako to povedala ustúpila a zamávala mu.*

*Počká na ni a pak s ní vyrazí na cestu. Skutečně ji zazpívá, nějakou tichou a pomalou píseň, nechal se pozvat na pití tak ji to oplatí aspoň takhle. Akiovi přišlo, že se na takovou tajemnou cestu tmou jeho píseň perfektně hodila. Dokončí své vystoupení akorát když přijdou k jejímu domu. Také ji obejme a zasměje se.* Děkuju ti, za dnešek i za fandění. Taky jsem tě rád viděl. Po Chunninských určitě někam zase zajdeme. Měj se Kei-chan. Dobrou noc! *Rozloučí se s ní a vydá se na cestu do svého bytu.*

*Akio se dnes vracel domů docela pozdě. Byl to dnes pracovně docela náročný den a tak už se jen těšil na to, jak se nají, skočí si do postele a vypne. Když dojde před dveře, už se chystá ze zvyku tahat klíče. No, hned na to si uvědomí, že nemusí. Nebydlel tu už totiž sám. Pár dní před tím, než šel na misi s Noctisem totiž potkal Hiyori a ta vzala jeho život, převrátila ho vzhůru nohama a odpálila na Měsíc. Akio sice měl v plánu užívat si život dokud je mladý a usadit se možná trochu později, ale cesty života jsou zkrátka nevyzpytatelné. Nakonec tak mladý už taky nebyl. Byl to dospělý muž. Tak do toho s Hiyori prostě praštil a rozhodl se, že zkusit vážný vztah by mu přece neuškodilo. No a teď je tady. Už jsou spolu nějaké 4-5 měsíců. Po prvním měsíci se k němu nastěhovala. Pro Akia to byla příjemná změna. Nemusel si takhle po večerech něco narychlo vařit, když přišel pozdě a mít někoho, kdo na něj doma čekal bylo příjemné. Dalo by se říct, že byl takhle šťastný. Klíče tedy zase dal do kapsy a vešel dovnitř.* Jsem doma! *Zvolal do bytu a přezul se. Ve dveřích do takové mini předsíňky už stála Hiyori, oblečená v odkaz.* Vítej doma! Dneska jdeš nějak pozdě. Práce? *Zeptá se ho a přejde k němu, aby mu pomohla svléknout kabát, který pověsí a následně ho obejme.* Práce. *Odpoví Akio a po objetí ze sebe začne sundávat zbraně a všechno vybavení. Hiyori mezitím přejde do hlavní místnosti, což je takový obývák/kuchyně/jídelna.* Čekala jsem s jídlem na tebe. *Ozve se z kuchyně, zatímco si Akio sundává zbraně.* Ah, děkuju zlato, to jsi nemusela. *Odpoví ji a konečně přejde do té hlavní místnosti, kde se s oddechnutím posadí ke stolu. Hiyori mezitím stojí u plotny, kde jim ohřívá jídlo a prozpěvuje si u toho.* Někdo má dobrou náladu. A co že ses tak vyfikla? *Zeptá se.* Hm? Asi mám dobrou náladu. *Zamyslí se nad tím a lehce se tomu zasměje.* To se žena nemůže jen tak hezky oblíknout? *Zeptá se trochu uraženě a nafoukne lehce tváře, jak měla ve zvyku. Akio to miloval a šílel z toho.* Dobře dobře, promiň promiň. *Řekne na to a zvedne obě ruce, jakože se vzdává.* Tak tady to máte pane! Dobrou chuť! *Položí před něj talíř s jídlem a hned se posadí naproti němu.* Ah, děkuju. Dobrou chuť. *Popřeje ji nazpět a pustí se do toho. Po jídle Hiyori umyje nádobí a Akio si mezitím zapálí cigaretu.* Jednou tě to zabije. Jsem ninja, cigarety nejsou to největší nebezpečí. Hm, ale nukenina dobrovolně nenecháš aby ti ničil plíce zevnitř ne? *Na to Akio nemá co říct, a tak se jen lehce zasměje a nechá ji vzít si tohle vítězství. Hiyori je v evidentně velmi dobré náladě a Akio ji to nechce zkazit. Stejně je mu to trochu zvláštní. Sleduje ji u mytí nádobí a snaží se ji přečíst. Bylo mu jasné, že za tou dobrou náladou bude něco víc. Posadí se pak naproti němu a Akio ji stále zvědavě sleduje. Je na ní vidět, že chce něco říct, ale rozmýšlí se. Možná si není jistá?* Ehm...Akio? Vím, že to teprve bude jen pět měsíců a vím, že je na to asi ještě brzo...ale jsi moje světlo, moje slunce. Chtěla bych abys...abys... *Tam se zasekne. Váhá a tváře jí hoří a jsou komplet červené.* Abych? *Pomůže ji s tím trochu Akio, stále zvědavý a nechápavý.* Chtěla bych, abys se mnou měl dítě! *Pomůže jí to a nakonec to ze sebe dostane. Akiovi, tomu z toho naprosto spadne brada. Tohle nečekal, ale ta slova, co řekla o něm, ta platila i obráceně. Myšlenka o dětech mu párkrát projela myslí, ale zatím to nijak neplánoval. Věděl ale, že Hiyori je silně rodinný typ a děti bylo něco jako její sen. Nakonec Akio má pořád práci a ona tu musí čekat sama. Aspoň by měla někoho k sobě. Podíval se na ní. Věděl, že by chápala, kdyby řekl ne, ale bylo vidět jak moc si přeje, aby řekl ano. Nakonec se rozhodl.* Hiyori, jsi pro mě vším. Můj život byl klidný, svým způsobem nudný stereotyp. Mise, večer U Škrta, spát a zase dokola. A ty jsi do něj přímo vletěla a celý ho zbořila. A za to ti budu navěky vděčný a kvůli tomu tě miluju. Mít s tebou dítě by ze mě udělalo toho nejšťastnějšího muže na světě. *Vysloví ji nakonec svou odpověď. Očí se jí rozzářily, zvedla se prudce ze židle a přeběhla k němu. Sedla si mu na klín, objala ho a pak mu věnovala dlouhý polibek. Poté se zvedla a čelem pořád k němu přešla ke dveřím do ložnice.* Ale pane Akio, to dítě se samo neudělá. Nebo jsi snad myslel, že nám ho přinese čáp? *Řekne škádlivě a začne se pomalu svlíkat.* "Tahle ženská..." *Povzdechne si Akio v duchu, načež típne nedopalek a nechá ho v popelníku na stole. Pak se zvedne a sundá si tričko, které hodí někam na podlahu.* "Tak mise nakonec nebude dnešní největší výkon." *Projde mu hlavou a během chůze se lehce protáhne. Pak chytne Hiyori na zadku, zvedne ji do vzduchu a přitáhne ji k sobě. Ta mu pomůže tím, že ho obepne nohama. Akio ji přenese až do postele, kde se rychle zbaví jejího zbylého oblečení.* No tak už mě nenech čekat a vytáhni na mě to svoje žihadlo ty moje včeličko. *Poškádlí ho znovu Hiyori. Akio tedy splní její přání a vytáhne své "žihadlo", s jehož používáním má nějaké zkušenosti. Hiyori s ním pak ukáže samé kouzelné věci a celá akce skončí tím, že Akio, jako správná pilná včelička vezme pyl ze své vlastní květinky a přenese ho na Hiyorinu květinku. Akio, znaven prací i tímto výkonem, usne a přeskočí tak svou klasickou cigaretu po sexu. Hiyori se na něj podívá.* "Ve spánku vypadá tak nevině. Ale teď hlavně vypadá šťastně." *Řekne si v duchu Hiyori. Byla teď neskutečně šťastná a věděla, že Akio byl také šťastný. Zatím sice ještě nevěděla, jestli se to povedlo, ale to, že Akio svolil znamenalo, že to můžou kdykoliv zkusit znovu. S těmito myšlenkami, i s nápady, jak prázdnou místnost v bytě předělat na dětský pokojík Hiyori spokojeně usíná, přitulená k Akiovi.*

*Shimiru se procházel po Iwagakure, na sobě měl jako vždy dlouhou bílou mikinu, černé kalhoty na, kterých měl připnuté pouzdra ve kterých měl své vybavení. Čelenku měl na pravém rameni a meče měl v pouzdrech na zádech, kdy trčeli ven jen hlavice, klidně se jen tak procházel. Rozhlížel se kolem sebe, v jiné vesnici ještě nikdy nebyl.* "Je to tu vcelku příjemné, takové klidnější než u nás." *Pomyslí si a pokračuje klidně dál, chtěl vesnici poznat přeci jen o něco více a tím si zlepšit i znalosti, jako například i to, co by zrovna tady mohli jíst, kameny asi těžko. Procházel tedy dál ulicí až narazil na jednu z laviček, kde si Shimiru jen klidně sedl a na chvíli pozoroval nebe.*

*Hodně dlho rokov nebola v Iwagakure. Bola to jej rodná dedina, ktorú opustila pred pár desaťročiami. Nie zrovna v dobrom. Dnes tu bola ako úplne iná osoba - Namira Yagami. Tsuki v tejto podobe mala dosť podobných znakov so svojim pôvodným telom. Dlhé tmavé vlasy rámovali jej ženskú tvár, ktorá pôsobila celkom aristokraticky, než ako tvár kunoichi. Výrazným znakom na nej boli jej prenikavo modré oči a pekne krojené plné pery. No jednoducho hezká žena. Na to, že mala cez 40 rokov, používala podobu asi 28 ročnej ženy. Bola v Iwagakure sotva hodinu a v uliciach Iwy ešte menej a už sa jej za zadkom držali dvaja ANBU shinobi. Cítila ich chakru a z toho, ako a kam sa pohybovali, jej veľmi rýchlo doplo, že boli vyslaní k jej sledovaniu. Keďže ich nevidela, nemala poňatia, že šlo presne o ANBU jednotky, ale ako Kage by volila k tomuto účelu ona sama elitných ninjov. A tým ANBU boli. Predsa len bola Jinchuuriki pochádzajúci z úplne inej dediny. A nie obyčajný - držala vo svojom malom, krehkom tele tú najväčšiu hrozbu. Samotného Kyuubiho. Otázka znela.. Je to Mizukage, alebo Tsuchikage, kto ju dal sledovať?.. Pri pomyslení na oboch jej naskočila husina. U každého z nich z úplne iných dôvodov. Bola oblečená len do jednoduchého čierneho kimona, ktoré mala dlhé len nad kolená. Ani nepôsobila ako kunoichi. Nikde na nej nebola vidieť čelenka Yugakure, ani žiadna brašna, kde by skrývala svoje zbrane. Pod rukávom na zápästiach mala však len pečať Kuchiyose: Raiko Kenka, kde skrývala všetko potrebné. Tesne za ňou kráčala ďalšia žena, ktorá sa jej držala ako kliešť. Bol to jeden z Kumamuchi klonov Shizuky v tejto podobe.* Zaujíma ma, ako si tento rok povedie Kumogakure na skúškach. *Predniesla Tsuki do prázdna, ale dostalo sa jej odpovede.* Rovnako, ako každý rok. Minimum ich adeptov prejde skúškami. *Odpovedala jej Shizuka.*

*Shimiru dál sledoval oblohu a přemýšlel jak si vlastně povede, když okolo něj prošli ty dvě ženy a slyšel jejich rozhovor.* Možná, že minimum, ale stejně projdou. Každý může překvapit. Může se stát, že neprojde žádný a může se stát, že projdou všichni. *Řekne Shimiru, který dál sedí na lavičce, který v tu dobu měl na sobě nasazenou kapuci, což byl jeho oblíbený zvyk.* Jedno ovšem vím jistě, neměli by jste je takhle podceňovat. Ti co někoho podceňují ukazují největší slabost a padají jako mouchy. Pokud někoho podceňujete, je jedno jak silná jste. Padnete kvůli tomu dřív než si myslíte. *Řekne klidně a dál sleduje oblohu nad sebou.*

*Stačilo pár slov od chlapca a Shizuke naskočila na spánku žilka. Malý fakan bude rozprávať dvom dospelým ženám o veciach, o ktorých nič netuší?.. Obe sa zastavili, pričom práve Shizuka sa cez svoje rameno natočila hlavou na chlapca..* Ah, to mladícke mudrovanie. Niečo ti poviem, mláďatko. *Shizuka sa na päte obrátila smerom ku chlapcovi a než mohol mrknúť, bola pri lavičke. Oprela sa jednou rukou o čelo lavičky a svoju tvár pritiahla ku chlapcovi, aby sa mu mohla pozorne pozrieť do očí, takže sa ku nemu takpovediac sklonila.* Asi vás to v Kumogakure neučili, no počúvať cudzie rozhovory je neslušné a vrcholom drzosti je sa do nich miešať. *Ten jej obrovský srp sa jej len tak voľne pohupoval na boku, prichytený na jej páse.. Tsu si vypočula i jej slová, a keď sa začala konečne otáčať i ona, tak prehovorila.* Bohovia, Shiroi. Nech ho dýchať a nestraž ho. *Pokárala ju Tsuki. I keď tak zrovna nevypadala, tón jej hlasu bol autoritatívny. Shizuka sa od chlapca odtiahla a položila dlaň na rukoväť srpu. Ostala stáť pri lavičke, keď sa Tsuki ladnými krokmi blížila. Potichu sa posadila vedľa chlapca, nechávajúc medzi nimi priestor..* Štatisticky a dlhodobo sa Kumogakure na skúškach nedarí. To je jeden nepopierateľný fakt. Úspešnosť Kumogakure je mizivá, v prepočte od roku 0 je to len úbohých 5%. Nicméně súhlasím, že sa môže stať, že nová generácia prekvapí. S prístupom Kumogakure k výcviku nových shinobi je táto skutočnosť ale málo pravdepodoná, no nie nulová.. S čím si ale dovolím plne nesúhlasiť, je tvoje stanovisko k podceňovaniu. Nezáleží, či niekoho podceňuješ, alebo nie. Ak si silnejší, či chytrejší, vyhráš. A to je ďalší nepopierateľný fakt. *Jediný dôvod, prečo sa tu s ním baví je ten, že je to spratek z Kumogakure. Z dediny, ktorou opovrhuje, lebo sú to len slabé napodobeniny ninjov. Detail, že z Kumogakure pochádza i jej pravá ruka, Shizuka. Ale to je iný príbeh.*

*Když se ta žena přiblížila k Shimirovi a zkusila ho vystrašit, Shimiru se na ní jen tak chladně díval, nedával na jevo žádný strach, byl smířený s tím, že se může stát cokoliv.Poté ovšem ji ta druhá odvolala a sama si sedla vedle Shimira.*Je možné, že statistiky jsou proti Kumogakure, a je možné, že nemáme nejlepší výcvik, i tak do toho dáme vše. A s tím podceňováním, respektuji váš názor, ale pravda je taková, že pokud někoho podceňujete určitě nejste chytřejší než váš protivník. Síla také neznamená vše, neznamená výhru. Byli tu silný shinobi a stejně padli jako mouchy. Byli tu slabý Shinobi a ti měli sakra tuhej kořínek. Samozřejmě námi můžete opovrhovat jak chcete, stejně to nezmění mou mysl. Jedna žena jménem Temari mě naučila, že budoucnost vesnice je vždy důležitá a vždy dokáže překvapit, ne nutně ve zlém. *Poté se pousmál.* A u toho skákání do cizích rozhovorů, je vrcholem drzosti a neslušnosti pomlouvat ostatní, aniž by o tom nevěděli. To zase učili nás v Kumogakure, ale vypadá to, že vás ne. *Řekl na tu druhou ženu a poté se opět věnoval té první a opřel se o lavičku.* Co si budeme říkat, já vím, že na 85% nevyhraju, ale stejně do toho dám vše. *Dále se díval na tu ženu co seděla vedle něj a tu druhou úplně ignoroval.* Jmenuji se jinak Shimiru Ryogui. *Otočil se na tu druhou ženu.* Další zdvořilost, kterou by jste měla udělat, když s někým mluvíte. *A opět zpět na tu hlavní* Vy asi budete šéf, podle toho jak jste ji přikázala, ať mě nestraší, a podle toho jak to vypadá, nejste odsud.

------------------rpg zrušeno-------------------

*Seděla ve svém pokojí kde kromě lužka byla jedna skříň žádný luxus to nebyl. A že by byla ráda to by se říct nedalo. Ležela v lužku a dívala se jen na strop a dost přemýšlela nad tím co ze svým životem udělá. *“ Proč se to všechno stálo? Proč se to muselo stát?“*Kladla si otázky na které chtěla znát odpovědí a neuměla si na ně odpovědět ani jinak vysvětlit.*“ Je to pár dní co mamka odešla z toho to světa ,ale žit s alkoholičkou a co si vodí samé chlapy domu potvorou co mně jen z neužívá mně už nebaví bude nejlepší když se někde přední schovám.“*Snažila se najít i klid aby se mohla starat sama o sebe a nebýt něčím otrokem. Vstala a zašla do skříně kde si vyndala starý trochu potrhaný batoh do něj si dála oblečení Které měla i na sobě neměla toho moc ,ale i tak jí to stačilo.Vzala pak i z podlahy vedle lužka obrázek své mamky a pomalu otevřela dveře a podívala se jestli její teta spí. Z jejího pokoje se dalo vejít přímo do kuchyně viděla že spí na stole a kolem ní bylo osm flašek prázdných od sake. Neváhala a hned se vydala na chodbu kde si obula boty a potichu za sebou zavřela dveře.*“Z bohem navždy snad.“*Prohodila si sobě a pomalu se vydala směrem ke hřbitovu kde chtěla dat fotku na hrob od své  mamky sice už nebrečela ,ale i tak měla svojí mamku ve svém srdci a jen si opakovala její slova.*“ Brečí jen slabí a smějí se jen silní.“*Opakovala si to dokola a dívala se na její obrázek co držela v obou rukách a nevěnovala se cestě bylo jí to vše jedno.*“ Tak dám obrázek a musím se podívat kde by se venku dalo někde přespat a hlavně aby mně ona nenašla.“*Pomyslela si a snažila se myslet jen na pěkné chvilky se svou mamkou a na nic jiného. Jen doufala že časem jí bude líp ,ale věřila že to nebude mít snadné ,ale chtěla se překonat. Procházela se uličkou blízko hřbitovu a lidí uhýbali aby do ní nenarazily místo aby to dělala ona.*

*už se těšil, že zapadne doma do postele po návratu. Ale hned po návratu do vesnice si ho zavolal Tsuchikage a tak se vydal ještě za ním. Z vrcholku pádů se tak vrací k domovu. Než tam ale došel tak navštívil ještě pár míst, aby si domu nakoupil nějaké zásoby a doplnil si předměty, které mu za tu dobu v lese došli, nebo se zničili. Z nějakého důvodu ho ještě cesta navedla přes hřbitov. Nebyl tu už dlouho, ale tak když už tu je, tak zajde na otcův hrob. Už se pomalu setmělo a tak ta atmosféra na hřbitově je taková tajemná, jak všude svítí ty svíčky. Okolí nijak nevnímal a nevšímal si, jestli tady někdo je. Dorazil až k otcovu hrobu a tam se zastavil. Dívá se na otcův hrob a jen chvíli mlčí. No, jak se ti hnije, otče? Jsem rád, že ses připojil k cyklu obnovy přírody, ale nemuselo to být taky brzy. Ještě spoustu jsem toho měl, co bych po tobě chtěl. poví. Není smutný, ani naštvaný. Prostě se jen kouká. Chytí si potom pečeť Dotonu a rostliny se na hrobě trochu zlepší. Keřík, který tam je u jeho hrobu také nabere na lepím tvaru a vykvetou květy. Během toho pohybu křoví se kolem nočním tichem hřbitova rozezní praskání dřeva.*

*Cela za myšlena nad smrtí své mamky došla před hřbitov to že se stmívalo. Zastavila se a jen si povzdychla a pak pokračovala dal šla mezi hroby směrem kde byla pochovaná její mamka.*“Snad bude líp.“*Když došla k hrobu své mamky všimla si že na pravé straně dva hroby od ní jistého pana jak stojí taky u hrobu .*“Tak tu nejsem samá.“ *Položila tam obrázek na hrom a sedla si na zem k hrobu.* Mamko nezlob se na mně musím od ní odejít. S alkoholičkou a co si vodí domu chlapy  a střídaje a nemá o mně zájem bydlet nebudu. Proč si mí musela odejít tak brzo.*Mluvila smutně až se jí nakonec spustili slzy a ona se opřela o její hrob. Pak si vzpomněla na její slova a utřela si slzy.*Ty si vždy věděla co mi říct.*Postavila se a roztrhaný batoh položila na zem. Slyšela co ten pan říká a jen s ním soucítila.*Vím jak se cítí té ,ale čas už nevrátí té. Kéž by se dál čas vrátit.*Mílím hlasem na něj promluvila.*“Snad mně slyšel ,ale to je asi jedno.“*Prohodila si hlavou a lehla si před hrob mamky a roztrhaný batoh měla místo polštáře. Otočila se čelem k hrobu a jen ležela.*Dneska s tebou tady zůstanu a zítra uvidím kam půjdu na noc leh ,ale k ní se nevrátím se na mně nezlob.*Mluvila trochu naštvaným hlasem trochu víc nahlas a jen se dívala na hrob od mamky.*

*potočí hlavu. Docela dost ignoroval okolí, když si té holky nevšiml. Zaznamenal jí až tehdy, když začala mluvit. Sice vnímal, ale nijak na to nereagoval, dokud nezačala mluvit přímo na něj. Prohlédne si to dítě, které tam leží u hrobu na svém batohu. Dost pochybuji, že se cítíme stejně. Já jsem rád, že je mrtvý. Pomáhá tak vyššímu cíli a čas bych určitě vrátit nechtěl. Kdo má pořád dokola řešit to samé. poví a zase natočí svoji hlavu na hrob. Pustí pečeť, když se jeho dílo s rostlinami dokoná a spustí ruce volně podél těla. Chvíli tam ještě jen tak stojí, než se otočí na tu dívku. Teď na přímo si ji může pořádně aspoň prohlédnout. Netipnul by jí více než 13 let, podle toho jak vypadá. Možná mladší a v dost zuboženém stavu. Ta by se mohla také k cyklu brzy připojit. proletí mu hlavou. Nikdo tu není. Hřbitov, teď když už si pořádně zkontroloval okolí, je kromě nich prázdný. Kdyby jí tu teď končil její trápení a také připojil k cyklu života matky, vytvořil z ní hnojivo, nikdo by jí asi ani nehledal. Prostě by se po ní slehla zem. Už si chytal pečeť, že to nakonec udělá, ale něco ho zastavilo. Nějaká myšlenka, nebo kdo ví co. Zrovna teď? prohodí si v mysli otázku. Pečeť sice dokončí, ale místo toho, aby se otevřela země a pohltila tu dívku, tak se jen rozpohybují keříky a rostliny na hrobě, u kterého leží. Trochu ho zkrášlí a pak ruce zase rozdělí. Tady akorát zmrzneš. Jestli nemáš kam jí, můžeš jít semnou. Dvakrát ti to ale nabízet nebudu. poví a pak se rozejde od otcova hrobu, aniž by se na něj znova podíval. Volným krokem, s lehce nahozeným vakem přes rameno a katanou u pasu se vydá směrem ven ze hřbitova.*

D rank mise - 438 slov

*Opět byl čas vzít si nějakou misi, dneska byla taková zvláštní mise, která dávala Naotovi úkol pomoct ve zbrojnici s úklidem a porovnáním zbraní, vybavení a pomůcek. To Naotovi tolik nevadilo, rád pomohl, tudíž tato mise byla pro něj jako stvořená. Těšil se až na tu misi půjde a bude jí moct vykonávat. Naoto hned na to místo vyrazil. Vyrazil hned na místo, kde je kovárna, kde je potřeba uklidit. Chvíli to trvá, protože je na druhé straně města, ale nakonec se tam přeci jen dostane. Když poklepem na dveře, tak uslyší mohutné kroky za nimi, které nakonec otevřou dveře.* Prosím, přejete si? Ozval se hlas, ale pán vypadal zmateně. Díky tomu jak byl vysoký, tak neviděl Naota, koukal se totiž před sebe.* Uhmm… tady dole, jsem to já, jdu na misi. *Ozvala se jeho droboučká postavička, která není ještě ani v pubertě, kde vyroste. Teď rostla strašně pomaličku.* Ach tak, to je tohle, pojď dál, mám pro tebe důležitou práci. Nestíhám svojí práci a proto potřebuju někoho, kdo mi uklidí. Díky bestiím přišlo spousta ninjů o zbraně, především se jedná o shurikeny a kunaie. Poslední dobou je ta spotřeba větší než obvykle. Nevím co jim přeskočilo. No nic, tohle srovnej tam na to místo. Shurikeny dej zvlášť, meče dej zvlášť, kunaie dej zvlášť. Prostě všechno dej zvlášť. *Při tom jak mluvit, tak ukazoval co má dát kam. Naoto se mohl už dát konečně do práce. Bylo tam dost těch věcí, které byli potřeba uklidit. Naoto začal od toho nejlehčího, to k čemu se nejlépe dostal. Tudíž uklidil ty největší věci, které mu tam překáželi jako byli meče, pár seker, jak jednoročních, tak dvouručních. Uklidil i katany, kopí a všechno tohle. Díky teplu, které produkovala výheň tam bylo dost teplo a Naoto se začínal potit i přesto, že tam byl momentálně pouze v tričku. Několikrát se musel i utírat do svého trička aby mu ten pot nedráždil pokožku. Když byli všechny velké zbraně dané na svém místě, tak začal uklízet ty malé jako byli shurikeny či kunaie. Nejhorší bylo sbírat ze země senbony, které se tam odněkud vysypali, stejně tak jako makibishi. Vlastně i kunaie a shurikeny musel nějak vysypat, protože se sami na zemi neobjevily, ale to už Naoto neřešil. On z toho měl peníze a zkušenosti. Viděl opět něco nového a snad sem přijde někdy jindy aby se naučil proces kování zbraní. Všeobecný přehled musí být. Když to konečně měl, tak si paží přejel po čele aby si utřel pot.* Hotovo. Skvěle, tady máš svitek už si s razítkem. *Podal mu ho po tom co si to zkontroloval. Naoto už pak šel si jej vyzvednout odměnu.*

KONEC RPG

Tréning atribútu - rýchlosť

*Naomi si dala včera pri tréningu výdrže neskutočne do tela. Proste to prehnala. Bola tak veľmi vyčerpaná, že včera nemala silu na nič z domácich prác a svojich povinností a tak si povedala si, že to proste nechá na ďalší deň. Takéto niečo sa jej nepodobalo a .. pekne sa jej to vypomstilo. Večer zaspala skôr než sa jej hlava dotkla vankúša a .. aj z tohto dôvodu ráno prespala svoj nastavený budík. Zobudila sa o tri hodiny neskôr než chcela a keď sa rozospatá rozhliadla po tmavej izbe kde mesiac presvital cez zatiahnuté závesy ... mala pocit, že je v nočnej more. Keď si totiž všimla čas na hodinkách .. takmer jej vypadli oči z jamiek a z hrdla jej uniklo tiché zaúpenie.* Ach nie, nie, nie! *Začala jančiť a z postele sa zdvihla tak rýchlo a neohrabane, že sa jej jedna noha zaplietla do prikrývky a tak Naomi skončila na zemi.* To sa mi snáď sníva! *Posťažovala si trošku frustrovane a po chvíli sa napokon vyškriabala naspäť na nohy. Teraz musela byť rýchla .. veľmi rýchla. Dnes mala ísť za pani Hayou, ktorá ju pozvala do svojho domu aby ju mohla učiť hrať na hudobné nástroje. Naomi si nemohla dvoliť meškať! Vedela aká je pani Haya časovo vyťažená, starala sa o chod reštaurácie a spravovala aj veľké skleníky.. a bohvie čo všetko si na seba táto vyslúžilá shinobi ešte brala. Už len fakt, že si na Naomi raz za čas našla chvíľku času bol veľmi obdivuhodný.. Naomi nemohla jej ochotu takto znevážiť – hlavne preto, že za jej „hodiny“ nič od Naomi nechcela. Všetko to si mladá ružovovláska uvedomovala, no zároveň musela ešte doma dokončiť svoju časť povinností. Už to síce nebolo ako kedysi – Naoto jej doma pomáhal a veľa vecí si doma delili.. no nechcela ho zneužiť tým, že by na neho svoju časť povinností nechala. Našťastie Naomi bola bystrá a napadlo jej ako si môže pomôcť.. ako môže byť rýchlejšia. Na moment zavrela oči a zasústredila sa na svoju chakru – o pár chvíľ na to v miestnosti už nestála sama. Stáli tu s ňou aj dve jej drevené kópie: Moku Bunshin no Jutsu. Keď Naomi otvorila oči – uprene na ňu bez jediného pohybu pozerali. Trošku nedočkavo preto urobila chvatné gesto rukami ako keby ich chcela vyhnať.* No? Čo tu stojíte ako také dve polená! Jedna bež vyvešať prádlo, druhá umy riad a priprav mi raňajky. A šup! Urobíme si z toho taký tréning na rýchlosť! *Ako to hovorila sama pobehovala po izbe, chystala si oblečenie a kým mala všetko čo potrebovala v náručí jej dva drevené klony vybehli z izby splniť jej rýchlo zadané misie.* Na môj veru, neviem ako som mohla bez tejto schopnosti doteraz fungovať. *Zašomrala si popod nos trošku s úľavou. To že sa Naomi rozprávala sama so sebou nebolo nič neobvyklé. Kým jej dva klony plnili za ňu jej domáce povinnosti – ona sa ponáhľala do kúpeľne kde si dala rýchlu sprchu. Potom sa chcela obliecť, učesať si vlasy a tak ďalej - pri všetkom sa veľmi ponáhľala.* Dala by som kráľovstvo za hodinu času navyše. *Ševelila si popod nos kým si rýchlymi trhavými pohybmi rozčesávala svoje husté, dlhé, ružové vlasy. Jej dva klony mali medzi tým na pilno tiež. Klon ktorý mal vyvešať prádlo sa tak ponáhľal, že po ceste stratil jednu ponožku a keď si to uvedomil – zazmätkoval a začal ju zbesilo hľadať.  V tom zmätku prevrátil miestnosť takmer hore nohami aby ju našiel – ako naschvál však klon napolon zistil, že tá nezvestná ponožka bola po celý čas v jednej nohavici, takže ten neporiadok ktorý pri jej hľadaní drevená Naomi spôsobila bol úplne zbytočný a teda mala zdržanie pretože nejakú chvíľu trvalo kým ten bordel po sebe zase upratala. Drevený klon Naomi, ktorý bol v kuchyni si tiež neviedol najlepšie. Tak veľmi sa ponáhľal, že sa mu pri utieraní riadu z ruky vykĺzol tanier – ten následne dopadol na zem s hlasným zarinčaním a črepiny z neho sa rozleteli po celej kuchyni. Riad napokon klon umyl, utrel aj odložil, no upratovanie rozbitých črepín mu zabralo toľko času, že keď sa skutočná Naomi dostavila do kuchyne – videla, že tam nemá pripravené raňajky tak ako plánovala. Nemala čas však sa nad tým pozastavovať.. v rovnakej chvíli do kuchyne vošiel aj jej druhý klon a tak si Naomi len nervózne zahryzla do spodnej pery.* Ach.. poďte ku mne. *Povzdychla si a chytila ich rýchlo za ruky – klony sa začali vracať späť do jej tela a keď ich oba pohltila, ten príval skúseností ju trošku zaskočil. Ešte nikdy do seba nevstrebala dva klony naraz – až sa jej z toho zatočila hlava.* Práca chvatná, málo platná .. ach .. Ešte aj moje klony sú nešikovné ako ja. *Uškrnula sa pri spomienke na rozbitý tanier a ponožku zaseknutú v nohavici. Nemala však čas viac nad tým polemizovať či sa iným spôsobom zdržovať.. Naomi bola stále v časovom sklze. S povzdychom si do tašky strčila jablko a ponáhľala sa za pani Hayou. Z domu vybehla ako keby bola zlodej na úteku. Pomocou Kinobori vybehla po ich plote a zoskočila z neho na druhej strane. Potom bežala tmavou ulicou rovno ku domu kde pani Haya bývala. Bežala tak rýchlo až sa jej prášilo za pätami. Snažila sa pravdidelne dýchať, nadychovať sa nosom, vydychovať ústami.. všetko preto aby toto smrteľné tempo vydržala čo najdlhšie. Našťastie bola o dosť rýchlejšia než pred rokom o takomto čase.. alebo keď bola dieťa a tak bola veľká šanca, že to stihne. V mysli sa pri tom vrátila ku spomienke na jej úplne prvý beh na ktorý si spomína. Bolo to keď bola ešte maličká ... hrali sa s Naotom na záhrade a ona uvidela motýľa. Bol to taký ten veľký, čierny motýľ, mora. Nočný motýľ.. Naomi prišiel proste krásny a chcela ho chytiť aby sa mohla zblízka pokochať jeho zvláštnymi krídlami a tak sa za ním rozbehla. Tá Mora ako keby si to užívala – krúžila nad ich záhradou a neuletela preč – skoro to vyzeralo, že sa s Naomi hrá. Bolo to bláznivé a zábavné.. Hoci niektorí by sa z prítomnosti takto „odpudivého“ tvora štítili ... Naomi prišiel úchvatný. Ona vo všetkom dokázala totiž nájsť krásu.. ešte aj také pavúky jej neprišli nechutné ako väčšine z jej rovesníčok. V jej očiach malo všetko svoje kúzlo, ale nie všetci ho vidia. Naomi verila, že skutočná krása nie je v tvári a vo vzhľade, verila, že krása je svetlo v srdci a taká podivnosť bola podľa nej tiež nevyhnutnou súčasťou krásy. Veď aj život je dokonalý vo svojej nedokonalosti a v tom spočíva jeho krása. Všetko to dávalo v jej mladučkej hlavičke dokonalý zmysel. A možno práve jej vnímanie krásy sveta a hudby bolo to čo na Naomi pani Haye učarovalo natoľko, že jej chcela z tohto sveta ukázať viac. Naomi napokon vďaka svojmu rýchlemu behu stihla prísť ku pani Haye načas a tá sa jej chopila. Celý deň spolu skúšali hrať na rôzne hudobné nástroje a áno .. aj na Harfu o ktorej Naomi nedávno zložila pesničku. Naomi časť z tej piesne zanôtila aj Hayi a tej sa to veľmi páčilo.. Haya bola v šoku z toho aké pokroky pod jej vedením toto dievčatko robí a rozhodla sa jej úsilie odmeniť. Venovala jej svoju starú no stále funkčnú flautu. Naomi sa najprv zdráhala, no napokon ju pani Haya prehovorila s tým, že musí trénovať aj doma ak sa chce stále zlepšovať. Naomine srdiečko síce viac ťahalo ku klavíru či hre na lutnu, no bola pravda, že flautu si obľúbila a rozhodne si ju so sebou môže zabaliť na cesty pohodlnejšie. Nakoľko si ako druhú špecifikáciu zvolila taijutsu a nie Fuinjutsu ako jej brat Naoto. Aby si bola Haya istá, že Naomi flauta sedí - posadila sa za svoje staré malé piano a doprevádzala Naomi pri hre melódie ktorú sa spoločne učili už pár týždňov. (Link na melódiu: TU) Melódia to bola clívá, jemná a trošku smutná, Naomi sa veľmi páčila a pri hre melódie na túto flautu sa tento krát neponáhľala. Bola však rada, že stihla prísť zavčas. Ak by omeškala či vôbec neprišla - bola by to naozaj veľká, preveľká škoda.*

Počet slov: 1344

Prosím pridať na profil Naomi flautu: https://i.pinimg.com/564x/34/85/56/348556b2d2d86233e87f1dbf056e0be6.jpg
A prosím tiež pridať do profilu Naomi druhú špecializáciu a tou je taijutsu

C misia

*Naomi kráčala plne ozbrojená ulicami Iwagakure a držala hliadku nad nočným pokojom. Na chrbte mala tanto, pri sebe mala všetky ostatné malé zbrane a bomby v púzdrach, ktoré boli strategicky umiestnené na jej opasku či stehne. Tvárila sa, že zvažuje povolanie policajtky a tak si často volila práve C misie, ktoré sa týkali stráženia mesta v nočných hodinách. Pravdou však bolo, že jej zámery boli viac zlodejské než policajné.. Netúžila po tom stať sa členom policajného zboru... chcela sa však dostať medzi nich aby sa jej podarilo ukradnúť informácie o stratených deťoch a celkovo o vyšetrovaní tých únosov, ktoré sa v Iwe diali. Okrem toho, že to sľúbila Murasakimu - pri jednom z týchto nevydarených únosov umrel jej brat, jej odhodlanie a volanie po pomste bolo teda viac ako samozrejmé a pochopiteľné. Na policajnej stanici, to však takto nevnímali.. pravdepodobne si mysleli, že chce vstúpiť k polícii aby ochránila zvyšné deti pred podobným osudom aký postretol jej brata. Ach.. ako sa len mýlili. Naomi bola v tomto poriadne iracionálna, hoci pôsobila vyrovnane s tým čo sa stalo – v jej vnútri zúrila búrka emócií. Zúfalstvo a smútok zo straty, hnev .. ba až priam horúčkovitá nenávisť, ktorú cítila voči mužom, ktoré toto celé zapríčinili zatemňovali jej zdravý úsudok do takej miery, že plánovala nechať sa uniesť len preto aby sa dostala do vnútra tej organizácie .. aby ich pochopila a zničila navždy. S týmto plánom sa samozrejme nezverila nikomu na policajnej stanici, nezverila sa s tým ani otcovi či pani Hayi. Vedela, že by jej plán okamžite odsúdili, možno by jej zakázali plniť misie mimo Iwu, možno by musela všade chodiť len s dozorom a to riskovať rozhodne nechcela. Spoločnosť jej pri hliadke robil Shisha, ktorý buď len poletoval okolo a číhal či sa v okolí nedejú nejaké neprístojnosti, alebo jej sedel na pleci ako aj teraz.* (Shisha)Na čo myslíš? *Opýtal sa jej a znel, že ho to naozaj zaujíma. Asi bol tým nič nerobením znudený.* Premýšľam o živote. *Odvetila mu takú polo-pravdu.* (Shisha) Aaaa… ľudský život, tak krátky, tak pestrý. Tvoj život ti jedného dňa prebehne pred očami, tak sa uisti, že sa bude na čo pozerať. Budú tam spomienky, ktoré ti pomykajú kútikmi úst do strán? Alebo to bude pohľad na pustatinu plnú premrhaných šancí, zlých rozhodnutí a strachu, ktorý ti bránil chopiť sa príležitostí? *Zakrákal nostalgicky so smiechom a zdalo sa, že spomína – bez toho aby počkal na reakciu Naomi, pokračoval v polemizovaní o živote ďalej.* (Shisha) Určite už dávno vieš, že si svoj život modeluješ sám, že to ty si ten, kto stojí za kormidlom. A o tom, či si v ňom porobíš kopec dobrých spomienok alebo naopak tých zlých, rozhoduješ zasa iba ty sám. *Pozrel sa na ňu a tak prikývla, no nechcela na to nijako inak reagovať – na chvíľu mala pocit ako keby jej videl do hlavy keď začal takto polemizovať nad životom.* Uhm, čo tak ešte jeden okružný let či sa niečo v okolí nedeje? *Navrhla na čo si Shisa trošku odfrkol a vzlietol pri čom jej dal cielene krídlom trochu po hlave a tým jej postrapatil vlasy. Vedela, že sa nadurdil preto lebo nebola v poslednej dobe vôbec zhovorčivá .. kto by sa jej ale mohol čudovať, cítila sa tak unavená a emočne vyčerpaná, že na filozofovanie teraz naozaj už vôbec nemala kapacitu. Hliadku napokon dokončila, odovzdala na policajnej stanici správu o tom, že sa nič podozrivé nestalo a po rozlúčení so Shishom si šla domov na pár hodín pospať.*

Počet slov: 578

Tréning atribútu - sila

*Naomi akurát urobila 452 klik a z nosa jej pri tom kvapla na podlahu kvapka potu. Povzbudzovala sa aby neprestávala, aby sa snažila, aby makala viac – čo len bude vládať a v mysli si pri tom vybavila ich nahnevaného senseia, ktorý ich učil posilňovať na hodinách. Jeho slová si často pripomínala keď sa vo svojom tréningu snažila namotivovať. Hovorieval: “Buďto hľadáš spôsoby ako by sa veci dali alebo hľadáš dôvody, pre ktoré sa nedajú. A o tom, čo budeš nachádzať, rozhodne práve to, ako veľmi chceš alebo ako veľmi nechceš, nech už sa jedná o čokoľvek. No najprv, najprv musíš povedať NIE výhovorkám. Až potom dokážeš povedať ÁNO svojim snom. Pretože buď chceš alebo nechceš. Všetko ostatné sú kecy. Svet je plný ninjov, ktorým sa nezavrú ústa a všetkým naokolo vešajú na nos dôvody, prečo nemajú toto a tamto, prečo sa im nedarí uspieť, prečo sa o seba nestarajú, prečo neštudujú, prečo nemajú lepšiu prácu, prečo hento, prečo ono…“ Naomi s ním v tedy súhlasila, že sa to rozhodne nedá počúvať. Pravdou bolo, že až v momente, kedy k sebe začne byť človek skutočne úprimný s vecami, po ktorých túži.. až vtedy sa zrazu začnú vynárať spôsoby ako dané veci dosiahnuť. Napríklad ona – chcela spraviť geninské skúšky, tak pre to makala a spravila ich.. chcela byť chuunin – opäť do toho dala všetko aby sa tak stalo a teraz ... teraz jej srdce prahlo po pomste. Bola teda ku sebe takisto úprimná v tom, čo pre splnenie a dosiahnutie týchto snov bola ochotný spraviť. Klamala na policajnej stanici o tom, že sa chce ku nim pridať aby mala aspoň nejakú šancu dostať sa ku spisom, do ktorých tak túžila nahliadnuť.. na misie mimo Iwagakure si so sebou brala aj ne-ninja oblečenie v nádeji, že ju v ňom skôr unesú. Predpokladala totiž, že tí darebáci nebudú dumať nad tým čo tak nevinne pôsobiace dievča asi robí uprostred ničoho. Ľudí a celkovo ľudské bytosti Naomi pokladala vo svojej podstate za extrémne lenivých. Už na svojich spolužiakoch na akadémii videla, že ak bolo niečo príliš zložité alebo komplikované, bolo pravdepodobné, že ich mozog hľadal spôsob ako ich z toho dostať, ešte skôr, ako si vôbec stihli vyhrnúť rukávy a pustiť sa do práce. Namiesto štúdia a písania si poznámok o novej ťažkej látke teda namiesto toho vyrušovali, hľadeli von oknom a tak podobne. Takmer sa zdalo, že bol ich mozog nadizajnovaný nato, aby ich len udržal nažive. Nie nato, aby si plnili sny či duchovne rástli. Naomi už vtedy dumala nad tým či by jej spolužiaci zvládli skutočný život na hrane, oni sa totiž neničili do vyčerpania pri posilovaní tak ako ona ... tak ako to vlastne robila aj teraz. Nezdalo sa, že by si vykračovali mimo svojej zóny komfortu. Ich mozog fungoval zdá sa úplne inak než ten jej – ich len udržoval v bezpečí a oddýchnutých, sýtych .. mimo všetkého toho namáhavého, neznámeho, komplikovaného a potencionálne nebezpečného života. Za to Naomi chcela viac .. veľmi ju v tom motivoval jej brat ... a to sa očividne nezmenilo ani po jeho smrti.* Nevzdám to, jednoducho to nevzdám. *Povzbudila sa roztraseným hlasom a urobila presne 500-tý klik. Potom sa zvalila na chrbát a v posilovaní pokračovala. Začala robiť zhyby a cítila pri tom ako sa jej svaly na bruchu zatínajú a formujú... bolo to vyčerpávajúce, bolo to únavné, no Naomi nechýbalo zanietenie. Išlo o viac než len o silový tréning. Išlo o jej budúcnosť, pomstu. Nemohla a nechcela sa ničím a nikým nechať zastaviť. Musela byť preto v špičkovej forme.. nemohla si dovoliť aby ju jej telo zradilo.. muselo byť ako dobre namazaný stroj. Ohybné, rýchle a ... silné. Po ukončení série sa postavila a začala robiť drepy. Aby si to trochu sťažila – vzala si do náručia niekoľko ťažkých kníh, ktoré mala z knižnice a drepovala s nimi. Keď bola napokon hotová s tréningovým plánom, ktorý si nastavila – umyla sa, spravila si jedlo a potom sa ponáhľala na policajnú stanicu kde ju mala čakať ďalšia misia o strážení trhoviska.*

Počet slov: 666

D MISIA

*Naomi sa snažila prispievať ku chodu Iwagakure aj tým, že prijímala všetky možné misie, ktoré mohli uľahčiť život ninjom žijúcim v dedine. Jedného dňa si takto vzala misiu typu D, počas ktorej mala strážiť malého chlapčeka menom Renzo. Bola to jej prvá misia počas ktorej mala zastupovať rolu pestúnky, nakoľko ale sama bola vychovávaná práve pestúnkami – povedala si, že vie presne čo má robiť aby pôsobila „v pohode“. Sama na vlastnej koži si zažila čo to je – keď príde na stráženie fuchtla, ktorá len komanduje a je zlá.. ona taká rozhodne byť nechcela. So sebou si vzala píšťalku a len čo rodičia malého chlapčeka odišli – zostala s ním stáť v chodbe a pocítila nervozitu. Chlapček sa na ňu mračil a vyzeral mrzuto.* Nu ako si počul od tvojich rodičov, volám sa Naomi.. a sama som bola často strážená cudzími ľuďmi keď som vyrastala. Otec bol na mňa a brata sám.. maminka nám zomrela keď sme boli malinkí ... a teda boli u nás pestúnky v jednom kuse. *Rozhodla sa byť otvorená a zdalo sa, že to na malého chlapčeka zabralo – jeho očká sa rozjasnili.* (Renzo) Som Uenzo, a ty nevyzeváš byť na kunoichi dosť stauá.. ako je to možné, že si teda tu a stvážiš ma? *Opýtal sa jej a pri tom si ju premeriaval. Naomi sa trošku pousmiala.* No, ja a môj brat sme dostali do vienka trošku viac než naši rovesníci.. možno nás bohovia chceli odmeniť za to, že nám tak skoro vzali maminku. *Vysvetlila mu s jemným úsmevom.* Čo keby som ti o mne, mojom bratovi Naotovi a našom detstve s pestúnkami porozprávala pri tom ako ti prichystám večeru? *Opýtala sa ho a Renzo sa od zvedavosti až napriamil. Okamžite súhlasil a šiel ochotne za Naomi do kuchyne. Naomi varila sebe a Naotovi už od útleho veku a čím bola staršia tým lepšia v tom bola. Popri tom ako krájala zeleninu, miešala ryžu a tak ďalej – popri tom sa s Renzom rozprávala o jeho a jej detstve. Rozprávali si príhody o najhorších zážitkoch zo stráženia pestúnkami, potom sa najedli a Renzo bol viac než jej ninja skúsenosťami ohromený tým ako dobre vedela variť. Naomi sa nenechala následne dlho presviedčať na to aby sa spolu niečo zahrali a tak v príjemnom hravom rozhovore pokračovali pri spoločenských stolných hrách. Naomi nebola súťaživá a vždy keď ju Renzo porazil tak mu pri tom vlastne fandila. Naomi sa neskôr nechala presvedčiť aj na ďalšiu pre ňu novú, no príjemnú aktivitu počas ktorej Renzovi čítala nejakú knížku - sám totiž knihy nemal rád, toľko písmenok pokope ho nudilo, no mal rád príbehy takže si z kníh rád nechával čítať. Potom čo spoločne prežili pomerne pekné poobedie napokon Naomi Renza uložila ku spánku a hrala mu pri tom na flaute jemnú uspávanku.*

Počet slov: 462