Ulička Tsumi

*utekly asi dva dny od chuuninských zkoušek, když se Shin sebral a šel se projít do ulic Kumogakure. Přeci jen další den už měli odcházet a on se tu moc ještě neporozhlédl kromě tréninkové oblasti. Byl už skoro večer, když vyrazil. Pořád musel přemýšlet nad svým soubojem se Shimirem, nepřestával litovat toho, že to přehnal. A to ani nijak nepoužil ty vlkodlačí drápy, které se mu povedly použít na toho kluka z Iwy. Měl aspoň další důvod trénovat a naučit se to ovládat. Což do teď neuměl. Když se procházel uličkami od ubytovny, všiml si Katsumi. On na rozdíl od Shimira viděl ten její souboj, protože byla hned po nich. A pak až šel za jejich mediky, aby mu ošetřili ty sečná zranění a podívat se, jak je na tom Shimiru* Oi, Katsumi-chan *pozdravil ji nahlas a mávnul na ní, než se k ní rozešel*

*Shin přemýšlel o všem možném ohledně jeho souboje. Shimiru byl zatraceně dobrý, jen nedokázal pochopit, jak je možné, že najednou byl o dost vytrvalejší a rychlejší a taky silnější než předtím. Přeci jen spolu cvičně bojovali pár dní před druhou částí chuuninské zkoušky a to odpadl skoro hned. Teď na něj musel použít klanovou techniku, aby vyhrál. Ne, že by tak zoufale chtěl vyhrát, jen ho chtěl donutit, aby se taky snažil. A to, že pak použil techniku, kterou mu zlámal žebra, tak to bylo už vlivem adrenalinu. Do teď toho litoval a přemýšlel, co mohl udělat jinak. Když už pozdravil Katsumi a vydal se k ní, tak se ji snažil poslouchat, ačkoli měl myšlenky slušně zahlcené vlastními problémy* Jen nějaká sečná zranění a únava, nic, co bych nepřežil *zazubil se, ale úsměv se mu nedostal k očím* Zato Shimiru dopadl mnohem hůř... Neměl jsem bojovat naplno... *zamyslel se sám, než se na Katsumi usměje, když zmíní, že si nevedla dobře* Náhodou sis vedla skvěle! Sice proti Hakaiovi jsi neměla šanci, ale umíš vyvolat toho hada a ptáka. Kdo tohle umí? *jeho pohled je plný obdivu, on jen používal vlastní tělo a klanové techniky. Ale ty zvířata pro něj byla záhadou*

*Shin tak nějak přemýšlel o tou souboji a místo toho, aby se nějak snažil vyslechnout Katsumi, tak se zabořil do vlastních myšlenek, za což by si v normálním případě nafackoval. Ale prostě Shimiru byl jejich kamarád, no minimálně Shinův a Shina to trápilo, že se nechal taky vyprovokovat k takovému útoku* Před druhou částí zkoušek jsme spolu cvičně bojovali. Musel jsem mu slíbit, že pokud proti sobě budeme bojovat, že ho nebudu šetřit... *to, že mu slíbil, nebo musel slíbit, že ho zabije ve chvíli, kdy by Shimiru zklamal, se radši nezmínil. Stejně tak o jeho průběhu druhé zkoušky. Přeci jenom to Shina poznamenalo, že musel zabít.* Třeba prostě jen víc trénoval před tím soubojem *pokrčil rameny a radši se zaměřil na jejich rozhovor, samozřejmě, že věděl své. Minimálně tušil, že za tím bylo něco jiného. Mluvili za něj jeho oči, ale nechtěl to probírat zrovna s Katsumi* Já myslím, že jsi předvedla dost na to, aby jsi prošla *mrkl na ní a když zmíní Kumenju, tak mu zasvítí očíčka zvědavostí* Pověz mi o nich... Přeci jen to, jak bojuju já, to je prostě jen souboj tělo na tělo, ale tohle.... je fakt něco! *chtěl vědět všechno nejlépe, ale jakákoli informace by utišila jeho zvědavost*

*na Katsumina slova přikývl a trochu se usmál* To teda byl, i když jsem s ním pár týdnů předtím bojoval, tak mě ten vývoj toho souboje dost překvapil a byl jsem rád, že do toho dal všechno *přikývl a přemýšlel ještě chvíli o Shimirovi a jejich zápasu, než se radši začal soustředit na Katsumi. Jejich souboj byl taky zajímavý, ale z jiného pohledu. Hakai ji mohl zašlápnout do země během chvilky, ale on ji ještě nechal. Nevěděl jistě, jestli ji pomáhal nebo se do těch genjutsu chytil vážně. To věděli jen oni dva.* Určitě projdeš a nebudeš je muset opakovat *usmál se na ní mile, aby ji dodal sebevědomí trochu* Já jsem si vždycky myslel, že když jsi teda fyzicky slabší, tak budeš mít nějaké eso v rukávu! Takže Kumenju? Ten had, pták.... je jich víc? *chtěl věděl úplně všechno, tak byl zvědavý, protože nic podobného nikdy neviděl*

*Shin se snažil nějak nepřemýšlet nad tím, z jakého důvodu se Shimiru tak rapidně zlepšil, ale určitě se Shimira zeptá, až bude mít možnost. ale nějak neměl chuť to řešit s Katsumi, přeci jen se Shimiru byli větší kamarádi než on s Katsumi. A kdyby s ní snad probíral Shimira, no, přišlo by mu to blbý.* Určitě se dostaneme přes zkoušky všichni *usmál se na Katsumi. Radši se pak soustředil na to, co mu říkala o Kumenju. Bylo to hodně zajímavé, přeci jen ten pták mu přišel i dost rychlý* Želvu? to bude spíš nějaké obranné zvíře, co? *přemýšlel nahlas* Ale ten pták byl dost rychlý a ten had taky. Škoda, že Hakai byl až příliš rychlý na obě ty zvířata *povzdychl si a když Katsumi zmínila tu jeho techniku* Hm? Myslíš tuhle? *zeptal se a obalil si ruku větrem (klanová technika)*

*Shin se radši zaměřil na to zjistit co nejvíc o těch jejích Kumenju. Přece by jen rád věděl co nejvíc, kdyby se zase rozhodli společně trénovat a ona by proti němu vyvolala něco takového. Ta rychlost toho ptáka byla pro Shina trochu děsivá, o to víc obdivoval Hakaie, že byl tak super rychlý, aby mu ten opeřenec nedělal žádný problém.* Bylo by zajímavé proti těm dvěma bojovat, přeci jen je to něco, co není tak obvyklé. Teda aspoň co si myslím já *pousmál se Shin, otec jim vyprávěl o různých technikách, ale o něčem takovém prostě neslyšel. Když zmínila, že by proti němu bojovat nechtěla, tak pak zrušil tu techniku a jen se zasmál* Stačí, když se ti podívám do očí a jsem nahranej *zasmál se při vzpomínce na jejich souboj*

*když mu Katsumi nabídla souboj, tak se jen zazubil* Beru tě za slovo! Když si najdeme mezi misemi čas na trénink, tak budu rád. Přeci jen ten náš minulý trénink mě dost prospěl. Ale tentokrát bych se vykašlal na ty závaží *uculil se Shin a vrhl po ní trochu soutěživý pohled. Přeci jen ji tím naznačil, že ji bere jako rovnocenného soupeře. Minimálně by si rád poměřil síly s jejími potvorami.* No a vidíš, já minimálně tušil, že používáš genjutsu, a stejně jsem se ti do očí podíval. Musíš prostě využít jakoukoli příležitost, kdy tvůj soupeř nedává pozor a prostě se ti do očí koukne *usmál se na ní povzbudivě, no, když zmíní Satsu, tak ji ten úsměv povadne* Satsu se nejspíš rozhodl pro jinou životní cestu než shinobi *poznamenal tiše a bylo vidět, že ho to trápí. Měli na všechno být dva a mezitím už několik let v tom shinobi světě byl sám*

*Shin se musel začít smát, když se tak vylekala toho, že by s ní bojoval bez závaží. I kdyby ty závaží sundal, byl si jistý, že by nebyl tak rychlý jako Hakai.* Pokud jsi přežila při souboji s Hakaiem, tak kdo tebe nebude sebemenší problém přežít souboj se mnou *mrkl na ní, přeci jen byla jeho... No, dalo by se říct, že ji bral jako kamarádku. Nebyla pro něj tak blízká jako Shimiru, ale byla to kamarádka. S těma holkama to bylo těžké.* A co když to nebyla chyba, hm? *zazubil se Shin* Myslím, že to bylo poučení pro nás oba. Dokázala jsi, že jsi silná i přes to, že nejsi silná fyzicky. Stačí ti jediný pohled do očí, abys svého protivníka prostě dostala na kolena. To nedokážu *tiše se zasmál Shin, než se dostali v tématu Satsu. Snažil si nepřipouštět, jak se cítil osaměle bez svého dvojčete. A tohle povídání jeho emoce rozvířilo natolik, že si teď připadal příšerně sám* Promiň, asi o Jinovi nechci mluvit *omluvil se tiše, znělo to, jakoby svého brášku odsoudil, a tak to trochu i bylo. Měla to být jejich cesta, ne jen Shina*

*díky stočení rozhovoru na jeho bratra, tak Shin ztratil úplně náladu se o něčem bavit. Satsu byl pro něj prostě dost citlivé téma a nedokázal o tom mluvit. Ani se svou rodinou, natož aby o něm byl schopný mluvit s Katsumi. Prostě to bylo téma, které tak nějak zabilo jejich předchozí konverzaci, ať už se ubírala jakýmkoli směrem. Byl normálně přátelský a neměl problém s nikým mluvit o čemkoli, ale tohle byla trochu podpásovka, otázkou byla, jestli si ji Katsumi uvědomovala. Jen si povzdychl a podíval se na ní* Promiň, já se půjdu radši projít a podívat se po vesnici, než se vydáme s Raikage-sama zpátky domů *omluvil se ji a bez dalšího slova ji prostě obešel a rychlým krokem se vydal do ulic místo toho, aby nechal své emoce, aby vyšly najevo. Satsu mu neskutečně chyběl, ale doufal, že si to jeho bráška ještě rozmyslí*

*Batsu se nedávno dočasně přistěhoval do Iwagakure kde měl být očima a ušima Tatsuyi který upevňoval svůj vliv v jeho rodné vesnici. Ač tu byl spíše jako špión nijak mu to nebránilo v tom aby nadále zlepšoval své schopnosti a tak se rozhodl se vydat tímto směrem. Našel si sparing partnera na trénink protože ho napadlo dosti zajímavé vylepšení jeho dosavadní síli a to vytvořit si své speciální použití Meitonu, přesněji techniky Meiton: Jijimento. Aby nepřitahoval tolik pozornosti tak Batsu zvolil dosti jedoduchý oděv skládající se z černých kalhot a černé košile. Dorazil až do tréninkové oblasti kde již čekal jeho sparing partner.* (Maiek) Aaa Batsu tak jsi tady. Co máš prosímtě v plánu? (Batsu) Zdravím Maieku. Hele chci po tobě jen jednu věc. Použivej na mě různé techniky a já je budu pohlcovat a vracet ti je a pokusím se udělat trochu jiný typ katonových technik. „Přece jen Jijimento jsou plameny tak proč by nemohly fungovat s Katonovou technikou no ne?“ *Batsu se postavil 20 metrů od Maieka a ten začal skládat ruční pečetě. Batsu natáhl proti němu ruku a vyčkával.* (Batsu) Jsem připraven, do toho. *Batsu stál a čekal. Maiek začal úplně jednoduše a to ohnivou koulí kterou Batsu pohltil pomocí Meitonu a pokus se soustředit pohlcenou chakru tak aby vypustil stejnou techniku ze značek meitonu ale tvořenou plameny Jijimento. Nakonec se to povedlo aspoň teda to si myslel avšak místo toho aby vyletěla ohnivá koule vyletěli poze plameny.* (Batsu) Sakra. (Maiek) Klid Batsu. Budeme pokračovat. Chakry mám dost a i kdyby ne tak mi dej chvilku. *Maiek si pomocí Kage Bunshin no Jutsu vytvořil klona který se posadil opodál a začal čerpat přírodní chakru. Batsu se usmál jelikož moc dobře věděl že jedinou chakru kterou může pohlcovat je taková kterou vlastní on sám a díkybohu přírodní čerpat dokázal. Maiek složil další pečetě a po Batsuovy vyslal proud ohně který Batsu opět pohltil. Soustředil pohlcenou čakru do značky Meitonu a opět ji vypustil ale opět jediné co vyletělo ven bylo samostatné Jijimento. Batsu si povzdechl ale to už na něj letěla salva 10 malých ohnivých koulí. Batsu tušil o co Maiekovi jde, chtě ho dostat do úzkých a pod tlak protože doufal že Batsu bude pod tlakem fungovat o to lépe a bude to rychlejší. Batsu samozřejmě pohltil celou techniku ale tentokrát se poksusil k tomu složit ruční pečetě pro Gokakyu no Jutsu avšak jediné čeho docílil bylo to že vypustil klasickou ohnivou kouli na kterou použil pohlcenou chakru.* (Batsu) Sakra. Že by to bylo nemožné? (Maiek) Hele Batsu. Jdeme na skleničku a zkusíme to tam nějak promyslet co ty na to. (Batsu) Asi máš pravdu. Vařím doslova z vody. *Batsu a Maiek se odebrali do města a posadily se do jednoho z dražších podniků. Batsu si obědnal skleničku bourbonu a Maiek jako známý alkoholik si obědnal celou flašku ginu.* (Batsu) Nechápu jak můžeš tak chlastat a furt fungovat. (Maiek) Mám dobrý metabolismus co k tomu říct. Tak co už tě napadlo kde je problém? (Batsu) Zkouším se k jádru pudla tak trochu dostat. *Batsu vytáhl již asi 10 díl svých zápisníků i když nevěděl jak dopadly jeho staré, kdo ví možná jsou společně s jeho domem už v popelu ale zase Tatsuya by tohle asi jen tak nedovolil. Batsu si naznačil kompletní koloběh pohlcené chakry. Od pohlcení, přes putování jeho tělem až k uvolnění ven. Batsu se zakousl do tužky což dělal velmi často dle toho jak tužka vypadala.* (Batsu) Myslím že problém bude v tom že když pohltím chakru tak ji ihned vypustím což sama ta technika potřebuje. Myslím že je potřeba ještě jeden krok k tomu abych dokázal zformovat tvat jaký požaduju. (Maiek) Zní to docela složitě ale ty jsi tady ten chytrej. *Maiek se zhluboka napil z lahve a položil ji na stůl. Batsu si taky lehce upil ze skleničky ale jeho oči stále byly upřeny na papír před ním.* „Když pohltím chakru tak ji mohu přímo vypustit jako Jijimento ale kdybych k ní přidal nějakou svou chakru tak bych teoreticky mohl zvládnout zformovat ji do techniky tak jak bych si to představoval a jak bych chtěl. To zní jako plán.“ *Batsu se tak silně zamyslel že si ani nevšiml že Maiek už má prázdnou flašku a pomalu padá pod stůl. Najednou procitl a podíval se na Maiek.* (Batsu) Sakra Maieku. Co to děláš. Vždyť jsi totálně na šrot. (Maiek) Ne...ne..ne já....eh....jsem v p..p...p....v pohodě. (Batsu) Běž se vyspat a ráno se uvidíme

v tréninkové oblasti. (Maiek) Dobře generále. Dobrou noc. *Maiek se pomalu vypotácel z podniku a Batsu si jen povzdechl.* „Ze všech lidí tady já jsem si musel vybrat tohohle ožralu. Ale je to dobrej parťák.“ *Batsu ještě chvíli seděl a jakmile hladina jeho skleničky padla na 0 tak položil na stůl peníze a šel do svého dočasného domova. Asi na to přišel. Když přidá k pohlcené chakře dostatečné množstvý své chakry tak by to mohlo fungovat tak jak si Batsu představoval. Příštího rána se opět setkal s Maiekem v tréninkové oblasti a byl dost překvapený že Maiek nemá kocovinu.* (Maiek) Jdeme na to? *Maiek si opět vytvořil pro jistotu klona a celá akce pohlcování začala nanovo. Trvalo to dobrou hodinu když Batsu našel +- ten správný poměr své chakry kterou musí přidat k tomu aby se mu to povedlo. Maiek přešel zatím do senin módu který Batsu dobře znal proto taktéž ovládal žabí senin mod. Maiek vyslal salvu ohnivých koulí po Batsuovi který je pohltil, přidal k nim 20% hodnoty techniky kterou chtěl použít ze své charky (v tomto případě Housenka no Jutsu) a celé to nasměřoval do značky Meitonu. V tu chvíli z Metion značky vyletěla salva ohnivých koulí tvořených pomocí plamenů Jijimento. Batsu pobízel Maieka aby pokračoval a Batsu postupně zkoušel každou Katonovou techniku kterou znal zda jí lze použít v kombinaci s plaeny Jijimento. Ve výsledku si udělal i seznam technik které jdou s touto technikou použít.* (Batsu) Tak vidíš. Nakonec moje vize měla své ovoce. (Maiek) Jo ale já jsem totálně grogy. Kompletně jsi mě odrovnal Batsu. *Vzdychal Maiek který už seděl na prdeli kompletně vyčerpanej.* (Batsu) Jako poděkování je dnešní útrata na mě. Jen si dej kolik chceš. (Maiek) Právě sis podepsal ortel. Po tomhle tréninku mám sakra žízeň. *Na Maiekově tváři se oběvil zlovětsný úsměv a v tu chvíli byl na nohou a oba letěli do nejbližší knajpy aby Batsu mohl dodržet svůj slib a zaplatit Maiekovi pořádnou ožíračku.* „Nazvu to Meiton: Moeru honō.

KONEC RPG

*Suhuachi se ráno probudil v pokoji jenž byl pro něj jako pro účastníka chuuninských zkoušek připraven. Vstal protáhl se, oblékl se do černé košile, černých kalhot a svou čelenku se znakem Sunagakure si přivázal na čelo, tak aby na čele měl uzel a znak na zátylku své hlavy. Poté udělal ranní hygienu. Poté si na hýždě připevnil dvě pouzdra. V jednom mělzbraně a ve druhém měl svitek se svou loutkou. Na záda si připevnil roli svého plátna Hotai, tak aby role byla vodorovně.* "Mohl bych se projít po této vesnici a podívat se kde co mají. Třeba narazím i na klidné místo kde bych si mohl potrénovat jutsu." *Poté vyšel z ubytovny a vydal se směrem k uličce Tsuki.* "Musím zde najít odlehlé místo k tréninku plátna Hotai. Musím svému dědovi dokázat že má volba byla zprávná. Zkrátka se musím stát chuuninem. Poté mě možná děda přestane nutit k učení klanových technik. Taky bych se měl naučit nějaké nové techniky. Nechci zde ukazovat že jsem loutkař. Má loutka a mé plátno budou mou tajnou zdraní na zkoušky. Musím zde dobře reprezentovat Sunagakure, svůj klan a hlavně svou rodinu." *Cestou se rozhlížel po okolí fascinován architekturou této vesnice.*

*Sora bol hore už od skorého rána, ešte ani slnko nesvietilo, nebol ranným človekom, nebol ani nervózny, že by nemohol spať. Len bol skoro hore, všetko mal za sebou, ako raňajky, hygienu... oblečený bol už od rána v modrej mikine pod ňou mal čierne tričko, čierne kapsáče, na ktorých mal už dávno puzdrá so zbraňami. Mal toho málo a doteraz veľmi nevedel, ako sa o skúšky postará, ale nejako bude improvizovať a nejako to zvládne, pracoval trochu tvrdšie a tak dúfal, že niečo vymyslí, stále mal pred sebou ale druhé kolo a tak jej do vtedy určite niečo napadne. Sedel teda za stolom za knihou a čítal si, keď však bolo neskoršie, rozhodol sa, že sa pozrieť po okolí a tak zaklapol knihu a vyrazil do ulíc. Nevedel kam ide, ale tak dúfal, že sa nestratí a na ubytovňu znovu trafí. Zapamätal si zopár záchytných bodov, ktorými sa mohol neskôr zorientovať kde je a kadiaľ vedie cesta na miesto, kde spal počas skúšok. Bol to pre neho veľký krok, nemohol si však dovoliť prehrať, už len kvôli sebe... prechádzal ulicami, až prišiel do jednej uličky. Jeho veľké biele oči hneď uvideli vybavenie, ktoré by sa mu v mnohých prípadoch šiklo a tak si jej začal prezerať. Do jeho zorného poľa sa dostala i čelenka, ktorá symbolizovala inú dedinu. Suna. On tú svoju mal okolo pravej ruky, nerád ju nosil na čele, znak konohy zakrývala potom jeho ofina. Bol to chlapec, hádal teda, že ďalší účastník chuuninských skúšok a možný nepriateľ v treťom kole. Sledoval ho a to dosť okato, takže si to mohol onen chlapec všimnúť, ak by sa pozrel jeho smerom. Teraz jej ani tak nezaujímalo vybavenie, ktoré by si mohol kúpiť, len onen človek. Nevedel rozpoznať nikoho z iwi, čo sa týkalo skúšok a toto bola prvá čelenka z inej dediny, ktorá nepatrila ani konohe a ani iwe, ale naopak sune. Vyzeral byť o niečo starší než Sora a to ako naňho pozeral, mohlo pripadať niekomu i agresívne, hoc jeho výraz bol bez emócii, tak ako jeho prázdne biele oči.*

"Je zajímavé jak si v této vesnici poradili se stavbou budov, nikdy jsem před tím nic takového neviděl. No není divu vždyť jsem se nikdy nedostal dál než za poušť. Měl bych se podívat po nějakém obchodu se shinobi vybavením a třeba si i něco koupit. Mohlo by se mi to hodit ke zkouškám. " *Začal hledat nějaký obchod se zbraněmi. Po chvíli si všiml nějakého chlapce který jej pozoroval.* "O co mu jde?" *Pořádně si ho prohlédl, usmál se a pomalu se vydal k němu.* "Vypadá že je mladší." *Pohled toho chlapce znervózňoval Suhuachiho, přišlo mu že se chce ten kluk prát. Neuměl nic vyčíst z jeho očí, které vypadaly prázdné.* Ahoj, proč tak na mě civíš? *Všiml si čelenky kterou měl chlapec na ruce.* Proč svou čelenku nenosíš hrdě na čele? Hádám že jsi taky účastníkem chuuninských zkoušek. *Snažil se působit přátelsky.*

*Civel na neho, no nechcel sa biť, nechcel byť agresívny, no možno by to niekomu skutočne agresívne prišlo. Len ho zaujímalo, kto bol onen chlapec a či sa tiež účastní chuuninských skúšok, no zvykol sa vždy rozprávať len so svojim bratom, a nie s inými deťmi a tak ani nevedel ako začať reč, popravde i sám uvažoval, či sa s ním chce rozprávať, väčšinou to tak bolo, nad cudzími ľuďmi uvažoval, či mu bude za to stáť sa s nimi rozprávať. Sora videl, že si jej všimol, videl jeho úsmev, no tvár genina z konohy sa vôbec nezmenila, dokonca naňho civel stále ďalej, ak by aj mohol, tak by doňho vycivel dieru. Sledoval, ako ide k nemu. Na prvú vec mu neodpovedal, nechcel jej pozdraviť a ani prezradiť, prečo naňho pozeral. Onen chlapec bol určite starší než on, hádal, že účastníci budú od neho starší, mladší však nie.* Pretože by mi ju zakrývala ofina. *Preniesol a ďalej ho sledoval. Pod oboma očami mal hadie šupiny, pod ľavým ich bolo však viac, tak, ako mu vykúkalo zopár i na ľavej strane krku z pod lemu mikiny. Taktiež bol rozhodne oveľa bledší, než normálny ľudia.* Hádaš dobre. *Dodal mu k tomu. Takže sa nemýlil a skutočne sa osoba pred ním zúčastňovala chuuninských skúšok rovnako ako on. Nepripadal mu však silný, popravde, ani Sora moc nebol, ale i on mal svoje skryté taijutsu chmaty v rukáve. Nepripadal mu silný.* Nevyzeráš silno. *Povedal, pretože si to myslel. Popravde tak nevyzeral ani Sora, ale veril svojmu taijutsu ako ničomu inému.*

*Když k němu přišel blíž tak si všiml něčeho co připomínalo hadí šupiny, divil se že je má na těle. Bledost jeho oponenta byla taky velmi obvyklá a jeho pohled byl také velmi zvláštní.* Já jsem Suhuachi Horokeu těší mě poznat dalšího účastníka zkoušek. Jak by měl vypadat silný shinobi? Měl by mít jizvy? Velké ruce? Z jeho pohledu by měl jít strach? *Suhuachi vlastně popisoval svého dědu. Při tomto popisu se usmíval avšak moc mu do smíchu nebylo, když si vzpomněl na svého dědečka.* Ty taky nevypadáš že by jsi rukou přerazil kládu. Někdo se spoléhá na hrubou sílu, někdo na rychlost a někdo na své jutsu. Řekneš mi proč jsi na mě tak zíral? "Co si ten prcek myslí? Od pohledu je mladší jak já. Zírá jak by se mu na mě něco nelíbilo. Měl bych se o něm dozvědět nějaké informace. I když je mladší tak může být nebezpečný."

*Sora už od pohľadu jednoducho nevyzeral ako obyčajný človek. Či už vďaka jeho nezvyčajným prázdnym bielym očiam, jeho slabým odtieňom pokožky, ktorá by sa takmer určite dala zrovnať s bielou stenou. Tak, ako jeho neobvyklé svetlé modré vlasy, ktoré pomaly ale tmavli postupom času...* Sora. *Nemal druhé meno a podľa neho jej nepotreboval. Vypočul si tak nejako jeho slová, čo mu Suhuachi hovoril. Mal veľmi zložité meno, veľmi divné meno.* Máš divné meno. *Povedal, skôr než sa hodlal vyjadriť k tamtomu.* Silný shinobi mi mal byť silný, rýchli, mal by ísť z neho strach, ale zase by mal byť i milý a dobrý. *Snažil sa nejako opísať Mayi, bola silná, rýchla, niekedy mu naháňala strach, ale bola milá a dobrá. Mal ju rád, bol jej vzorom a chcel byť ako ona.* Prerazím rukou dosku. *Povedal, ako by to nič nebolo. Samozrejme to bola len tenká doska, ktorú by prerazilo snáď každé dieťa, čo sa chvíľu venuje taijutsu.* Len tak. Prišiel si mi divný, tak som pozeral. *Aj keď zo všetkých najdivnejších tu bol práve Sora.*

Když si to tak vezmeš tak všichni mají divná jména. Ty jsi jen Sora? To je taky zvláštní nemít žádné příjmení. *Překvapilo jej jak měl Sora ucelenou představu o tom jak by měl vypadat shinobi.* Jakého shinobi jsi mi právě popsal? Myslím to tak jestli jsi mi popsal někoho z rodičů, nebo tvého senseie. *Když Sora mluvil o tom že přerazí desku tak se Suhuachi vlídně usmál.* K čemu ti je že přerazíš desku když nezvládneš svou sílu efektivně využít. Teoreticky je každý shinobi svým způsobem silný. Jen má každý sílu, rychlost, zásobu chakry a schopnosti v ninjutsu na jiné úrovni. *Celou dobu si Soru prohlížel jeho tělo vypadalo velmi zvláštně.* Co máš v plánu?

Len Sora. Nepotrebujem druhé meno. *On to nepovažoval za divné, skôr výnimočné, každý mal druhé meno, len on nie a tak to považoval za výnimočné, ale pravda, z pohľadu druhých to mohlo byť divné.* To nie je tvoja vec. *Nemohol o nej rozprávať a tak sa to genin pred ním z inej dediny nedozvie. To bude otázka, na ktorú skutočne odpoveď nedostane.* Dokážem svoju silu využiť efektívne. *Tým si bol istý, ničím si nebol tak istý ako tým, že dokázal svoju silu využiť efektívne, rovnako ako ninjutsu, či chakru, ktorej mal síce menej, než by si želal, ale stále to bolo viac než dosť. Znel celkom i isto, veril svojim slovám.* Preskúmať Iwu, ochutnať miestne jedlá... a tak. čo ty? *Keď už tu bol, tak to to tu chcel preskúmať, chcel niečo z tohto miesta vidieť.*

*Pozorně si poslechl to co mu Sora řekl a hlasitě se zasmál.* Nemusíš být naštvaný. Je mi jasné že někoho obdivuješ a je mi celkem jedno koho. Byla to otázka jen aby řeč nestála. No pochybuju o tom že svou sílu zvládneš využívat efektivně. Nevěřím že plně ovládáš byť jen jedno své ninjutsu. *Nechtěl Soru naštvat jen věděl že ani on nezvládne použít své jutsu v plném rozsahu, na tož je správně kombinovat. Toto bylo něco co se stále snažil naučit a věděl že se to může učit i celý svůj život.* Jestli mi nevěříš tak se zeptej toho koho nejvíce obdivuješ a věřím že ti řekne to samé co já. No porozhlédnout se po této vesnici by mohlo být zajímavé. Přece jen je zde hodně odlišná architektura než u nás v Suně. Nebude ti vadit když se k tobě přidám? Chtěl sem se podívat do nějakého obchodu se zbraněmi ale mohl bych i ochutnat něco z místní kuchyně a jak se říká. Ve dvou se to lépe táhne.

*Nebol nahnevaný, tón jeho hlasu a ani výraz sa nezmenil, možno len trošku, ale to bola len ďalšia z jeho vlastností, ktoré zdedil po svojej matke, bez toho, aby o tom vedel.* Nie som nahnevaný. *Povedal. Nemal byť ani prečo, možno jeho vyjadrovanie bolo i o niečo hrubšie, než by si mladší dovolil ku staršiemu, ale on bol už jednoducho taký. Rešpekt choval len k Mayi, Moa a svojmu bratovi.* Aj opýtam. *Na genina to zvládal pekne dobre, rozhodne nebol tak skúsený ako Mayi a ani tak silný ako ona, ale veril, že vedel svoju na genina využiť viac, než dobre.* Je to tu iné než v Konohe. *Ale to snáď všade.* Aké je to v sune? *Spýtal sa. Videl veľa obrázkov z kníh, i popisy, ktoré čítal, keď študoval, ale bol zvedavý a chcel toho vedieť viac. Vedel, že tam je teplo, veľa tepla a Sorovi by také počasie a klíma i vyhovovalo, rád sa vyhrieval na slniečku.* Mne je to jedno. Rob ako chceš. *Povedal, bolo mu jedno, či sa k nemu Su pripojí alebo nie. Áno, rozhodol sa ho volať Su, genin zo Suny sa tak musel s nevyslovenou skratkou mena zmieriť.* Nevidím v tom problém, taktiež chcem niečo nakúpiť na skúšky a som zvedavý na jedlo. *Nič však nebude chutiť lepšie ako varenie Moa, či Mayi. Tým si bol vedomý už teraz. Keď sa takto dohodli, tak Sora vykročil ako prvý.*

*Když se Sora rozešel tak ho následoval. Šel klidně a nehodlal nikam spěchat.* No Sunagakure leží na poušti, takže je všude písek a teplo. Život tam je krásný ale i těžký. Zkrátka se musíš naučit přežít i v těch nejdrsnějších podmínkách a to poušť poskytuje. Jaké je to v Konoze? Slyšel jsem že se u vás střídá teplo a zima. "Je to ještě kluk, divím se že prošel geninskou zkouškou. Buď je tak silný a nebo mají zkrátka lehké zkoušky. No ptát se ho nebudu. Buď by se urazil a chtěl by se prát a nebo se jen namíchl. Tak jako tak bych z něj nic nedostal." *Po nějakém čase si všiml restaurace.* Támhle by sme se mohli podívat na nějaké jídlo. Co ty na to? *Pokud odpoví kladně tak se vydá do restaurace.*

*Počúval jeho slová, bolo to presne také, aké mu knihy prezradili a také, ako si myslel. V Konohe miesto toho bol život zďaleka jednoduchší a aj b bol ako každé jedno dieťa z konohy, ak by nebolo Mayi, ktorá jeho i Aodu často drala z kože pri tréningoch. Musel chuuninské skúšky vyhrať a ukázať jej, že svoj čas s ním nestrácala po celú dobu, čo jej cvičila.* Strieda. Chvíľu je teplo, potom začne byť čoraz väčšia zima postupom času, stromy zhodia lístie, napadne sneh a keď sa oteplí, sneh sa roztopí a na stromoch začne rásť nové lístie. *Povedal mu. Mal to tam rád, ale zima nebolo niečo, čo by mu vyhovovalo. On si o Suovi nič nemyslel, aj keď bol starší, stále mohol byť slabší než genin z Konohy, to sa časom uvidí, kto vie, možno práve s ním skončí Sora v treťom kole. Ako išli, tak narazili na reštauráciu. Sora sa bielymi očami obzeral, či by po ceste neuvidel i nejaký slušný obchod so zbraňami, či inými potrebami, avšak hľadať prestal, keď Su povedal, že by mohli do tej reštaurácie. Sora na ňu presunu oči, prešiel si ju pohľadom.* Dobre, prečo nie. *Prišlo mu to ako miesto, kde by mohli niečo také mať, niečo, čo bolo typické len pre Iwu.*

*Když Sora souhlasil s restaurací tak se k ní vydal. Otevřel dveře od restaurece, vešel a namířil si to k volnému stolu. Sundal si ze zad roli svého plátna a odložil jej. Doufal že kvůli své zbrani nebude mít nějaké potíže. Přece jen by ji nerad odevzdával a tak si pro jistotu ke svému plátnu připevnil své chakrové nitě. (​Kugutsu no Jutsu) Věděl že jeho chakrové nitě jsou viditelné ale jsou velice tenké takže by si jich Sora a ani nikdo jiný neměl všimnout.* Nevím jak bych zvládl proměnlivé počasí. Já jsem zvyklý na velké teplo a nic jiného vlastně neznám. Bylo pro mě zajímavé se tady aklimatizovat. *Když přišel číšník tak jediné co Suhuachi chtěl byla voda a specialita šéfkuchaře.* Jsem zvědavý co přinesou a jak to bude chutnat. Nemuselo by to být zase tak špatný.

*Obaja sa teda usadili u voľného stola. Sora nemal pri sebe nič, na čo by si musel dávať pozor a tak teda len čítal lístok menu a skúmal, či tam bude niečo, čo by jej zaujalo alebo by povedal, že si dá nejaké jedlo, ktoré náleží práve Iwe. Nevenoval pozornosť Suovi, pod stolom i kopal nohami, čo bolo jeho zlozvykom s ktorým nehodlal nič robiť. Tá skutočnosť, že nimi detsky kopal vo vzduchu, bolo to jediné, čo dovolil ostatným vidieť ako jeho detskú stránku.* Nemám rád zimu, takže mi to vadí. *Povedal mu. Vyhovovalo mu teplo a ohrievanie na slniečku, nie sneh a chladné zubaté slnko, ktoré nehrialo skoro vôbec. Keď prišiel čašník, tak si objednal niečo, čo je pre Iwu typickým jedlom. Keď už tu bol, tak chcel ochutnať niečo typické jednoducho, zaujímalo ho to. Vlastne nebolo nič, čo by chlapca nezaujímalo. Pritakal hlavou, tiež jej to zaujímalo.* Uvidíme. *Nič iné im nezostávalo len čakať. Znovu však začal civieť na Sua. Tak ako predtým.* Ako starý si? *Spýtal sa ho nakoniec.*

"Takže nemá rád zimu a žije v podnebí kde se počasí mění. No upřímně by mu ani poušť nevyhovovala páč přes den je tam vedro a večer je hrozná zima. Ten kluk je prostě zvláštní. To jak na mě civí, jak mluví. Nevím asi to nebude někdo s kým si budu rozumět." *Při těchto myšlenkách ho napadlo že by šel svou cestou ale chtěl se o svém oponentovi dozvědět více kvůli chuuninským zkouškám.* Je mi 14. Kolik je vlastně tobě? Ty jsi poprvé mimo vesnici? Proč jsi se vlastně stal shinobim? *Ne že by ho to nějak moc zajímalo a vždy když potkal někoho cizího tak cizinec vždy položil tuto otázku. No a Suhuachi chtěl být tentokrát první kdo se zeptá.* "Bez tréninkového souboje nezjistím jaké má schopnosti a věřím že se při tréninku bude držet zpět, takže mi neukáže co v něm je. Já bych mu taky nechtěl ukázat své esa." Promiň ale co je s tvou kůží? Já jen že jsem si všiml něčeho co mi připomíná hadí šupiny a jsi dost bledý. *Toto bylo vlastně něco co jej hodně zajímalo. Chtěl vědět jestli má nějakou nemoc nebo se jen málo opaloval.*

*Sledoval jej, čučal naňho, civel. Neunavne, avšak bez akéhokoľvek iného zámeru. Nemal rád zimu, takže si myslel, že by pre neho púšť mohla byť ideálna, aj cez to, že tam noci boli chladné. V Konohe bývalo chladných niekoľko mesiacov a teplých len zopár - aspoň to vysledoval. Iwa bola taká všeliaka, ešte sa nevedel poriadne rozhodnúť.* Mne 10. *Povedal. Bol malé dieťa, za to vedel presne, čo mu na to chce odpovedať.* Chcem sa stať hokage a ísť presne po stopách prvého mizukage v tom, že si podrobím inú dedinu. Suna neznie zle. *Zodvihol ramená a ďalej kopal nohami pod stolom. Pozrel sa uprene do jeho očí, aby dodal svojim slovám čo najväčšiu hodnotu, aby to skutočne vyzeralo, že to myslí smrteľne vážne.* Hadie šupiny. *Odpovedal mu na otázku, dal mu tak za pravdu, že vidí veľmi dobre, hadie šupiny pod jeho očami a možno i trochu na ľavej strane krku, čo nezakrýva mikina. Bola to hadia koža, jeho telo malo z časti hadiu DNA, aj to mu Mayi prezradila, tiež mal také otázky, na seba, na ňu...* Ty si tiež bledý, na to, že žiješ v Sune, kde svieti slnko a je tam teplo. *Natočil hlavu na stranu, ako by si bral jeho otázku na vzhľad dosť osobne.*

*Hlasitě se zasmál když Sora mluvil o tom že se chce stát Hokagem a podrobit si vesnici.* Víš prve se budeš muset stát Hokagem a promiň ale nemyslím si že je velká pravděpodobnost že by ses jím stal. No a kdyby se ti to náhodou povedlo stát se Hokagem tak mě zajímá jak se dostaneš přes poušť se svou armádou. No a kdyby se ti náhodou povedlo dostat se přes poušť tak tě čeká náraz na hradby a na sílu našich shinobi. Ale přeji ti aby se ti vyplnily tvé sny. Jen pokud někdy opravdu budeš útočit na Sunu tak se připrav že se spolu utkáme. Takže trénuj. Jinak já mám špatný pigment takže se špatně opaluji a většinou svou čelenku nosím jako pokrývku hlavy.

*Sora sa na neho díval. Prečo by sa ním nemohol stať? Mal rovnaké šance ako každý ostatný, rovnaké aké mal druhý Hokage. Navyše, ak by vyznal neskôr druhého hokage, určite by i vyhral, tým si bol istý, len to chcelo trochu viac námahy, než by normálne do svojho života invenstoval, ale nebola to nereálna vec, ba dokonca pravý opak, veľmi reálna.* Stáť sa hokage pre mňa nebude problém. Je mnoho prostriedkov, ako toho dosiahnuť. *Povedal mu.* Buď tou dobrou cestou alebo tou krvavou. *Odmlčal sa.* Navyše, ja armádu nepotrebujem. Sám budem armáda. *Povedal smrteľne vážne. Svoje slová myslel vážne, aj keď si ho len doberal. Ale kto vie, možno by sa to stalo skutočnosťou niekedy v ďalekej budúcnosti.* Budem dúfať, že sa spolu stretneme v treťom kole, aby som ti mohol dokázať, že sa to skutočne môže stať, pokiaľ budem chcieť. *Tentokrát sa naňho usmial, bol to taký ten typický úprimný detský úsmev, ktorý však dokazoval len to, že svoje slova myslel vážne, tak moc, ako len mohol. Čašník im potom priniesol ich jedlo a on sa do nej pustil, bolo to niečo, čo jej lákalo, vyzeralo to dobre a ako sa potom nad tým jedlom i usmial, tak aj veľmi dobré, než jeho úsmev znovu zmizol a kto vie, kedy sa zase objaví.*

"Mluví jako kdyby jednou ranou zabil několik lidí." Máš silné řeči ale už si někdy někoho zabil? *Jeho ton se změnil teď mluvil vážně bez známek úsměvu na své tváři.* Mluvíš jako rozcapenej spratek kterej si myslí že život shinobiho je legrace. Dřív sem nerozuměl naší Geninský zkoušce ale teď vím že nejde jen o výběr toho nejsilnějšího shinobi ale také nás učí že život shinobiho není legrace. *Vzpomněl si jak při geninské zkoušce zabil dívku která sním chodila na Akademii.* Jsi z kraje kde je všeho dostatek. Máte dostatek vláhy pro svá pole, váš dobytek jen tloustne a vy nevíte jaké to je přežít jen díky svým schopnostem. *Taky si vzpomněl jak musel na vyprahlé poušti získat vodu a jídlo. Když jim donesli jídlo tak se na číšníka usmál. Položil ruce na stůl, přičemž zrušil své chakrové vlákna, která drželi jeho roli plátna Hotai. Poté si vzal příbor a začal jíst. Jídlo vypadalo dobře a taky tak chutnalo. Jedl a pil klidně, přičemž se díval na svého oponenta.* "Jestli se sním potkám na chuuninských zkouškách tak nesmím prohrát. Nesmím prohrát s takovým namyšlencem."

*Zdvihol ramená, ešte nikoho nezabil, ale hodlal to napraviť, druhé kolo... to bolo miesto, kde mohol ísť po krku každému, tak ako každý mohol ísť po krku jemu. Hoc to bolo len o prežití 5 dní, stále tam bola možnosť, že sa tam s niekým stretne, kto jej bude chcieť zabiť, aby zmenšil konkurenciu.*A ak zabil. *Spýtal sa ho, naklonil hlavu, nebolo na ňom vidieť, či si vymýšľa alebo hovorí pravdu, Su si teda mohol myslieť svoje.* Prečo si sa stal potom ty shinobim? Tí majú ťažší život od poznania, prečo teda nejdeš robiť niečo jednoduchšie? *Spýtal sa ho.* Niečo zábavnejšie. *Kopal nožkami pod stolom.* Možno som z kraja, kde je všetkého dostatok, ale to neznamená, že môj kraj je mennej cenný a jednoduchší než ten tvoj. Ak by ste nemali ničoho v Sune dostatok, nikto by tam nezostal, predsa len je lepšie odísť, kde je vecí dostatok, než zostať niekde, kde je ničoho nedostatok. Ak by tam bolo nedostatok vecí, nezabíjali by ste sa tam na ulici len o kúsok jedla? O kúsok tieňa, o kvapku vody? Podľa mňa to tam máš také ako ja, tri jedlá denne, pravdepodobne dáš tam prednosť niečomu chladnému, než teplému. Máš tam vlastnú izbu, možnosť spať, dostatok vody a určite i vodovodný kohútik s dostatkom vody. Nač by si opúšťal svoje pohodlie, keď sa na to sťažuješ? Pokiaľ ti to pohodlie doma teda niekto neberie, ale to už nemám šancu ovplyvniť. *Spýtal sa ho. Ak by tam bolo toľko nedostatku vecí, prečo by tam niekto žil? Bolo mu teda jasné, že tam majú dostatok vecí, hoc tam nemajú zeleň, stromy ako v Konohe, ale rozhodne sa tam životu prispôsobili a postarali sa o to, aby tam mali dostatok vecí pre svoje prežitie, preto Suové slova o tomto nemali na Soru žiadnu účinok. Ak by tam nebolo vecí dostatok, žil by ešte vôbec? Teraz sa však tým nechcel zabývať a len spokojne hltal svoje jedlo. Nepôsobil agresívne, aspoň sa o to nesnažil, ani tak nerozprával, a ani sa tak netváril. Hoc bol mladší od Sua, stále mal svoju hlavu, svoj názor na veci a niektorí by s ním i isto súhlasili.*

*To co Sora řekl mu zvedlo náladu a usmál se.* Ty jsi opravdu chlapec z prosperujícího kraje. Hele já jsem se stal shinobim páč všichni členové mojí rodiny jsou shinobi. Tak nějak sem neměl na výber. Opravdu se mě ptáš na to proč by shinobi postavil vesnici na nevyhovujícím místě? Život shinobi je o přežití, o přizpůsobení se jakékoli situaci.  Takže se tě zeptám proč by schopný shinobi který chce vychovávat schopné shinobi postavil na místě kde je všeho dostatek? Máš pravdu že si nestěžujeme na nedostatek vody. Naučili sme se jak si vodu obstarat a jak sní šetřit. Ano taky sme se naučili jak si v poušti najít jídlo. Celý náš život je jen o přežití. Moji předci postavili vesnici na poušti aby sme mi byly silní a uměli sme se o sebe postarat.   *Suhuachi jedl pomalu a nehltal, jednak mu přišlo že je to neslušné a jednak si chtěl vychutnat novou chuť.*