Ulička Tsumi

*Počúval jej a popri tom jedol spokojne. Aj keď nevyzeral na to, že mu venoval akúkoľvek pozornosť a úplne jej ignoroval, pravdou bolo, že mu neušlo ani jedno jeho slovo. Keď skončil, uprel na neho svoje biele oči bez emócii, chvíľu prežúval, než prehltol.* A prečo nepostaviť? V Konohe nežijú len Shinobi. Prečo neurobiť pekný život deťom, ktoré chcú mať obyčajný život? Ísť na jednu školu, ísť na druhú školu, prevziať rodinnú pekáreň, otcov podnik, či prísť s niečím sám? Prečo by i ľudia, čo nemajú v pláne byť shinobim sa museli naučiť prežiť a zvažovať, či vôbec urobia ten krok v pred v ich sne? *Dal si ďalšie sústo do úst a chvíľu prežúval.* Život nemusí byť len o prežití, aspoň nie pre tých, ktorí nechcú každý deň bojovať o svoje prežitie. *Odfrkol. Nechápal, prečo by mali obyčajní ľudia bojovať o svoje životy, keď bola práca shinobi, zaistiť im pokojný život, aby sa oni mohli žiť svoje životy a nestrachovať sa o to, či bude zajtra čo do úst.* Ak by pekári museli prežívať zo dňa na deň, nemali by sme pečivo. Ak by kuchári museli sa starať o svoje vlastné prežitie, nenavarili by. Starať sa prežitie ostatných je zodpovednosť shinobi, nikoliv civila, ten sa stará, aby mal shinobi kde spať, čo jesť, čo si obliecť, kde sa napiť, osviežiť. Shinobi z Kohohy sú silní, pretože majú toto všetko. Možno sú shinobi zo Suny silní, ale v Konohe sú iste silnejší.*Znovu odfrkol. Mayi bola silná a bola z Konohy.* "Ak by sa postavili proti sebe Mayi a Hokage, kto by vyhral?" *Zamyslel sa nad tým, trúfol si povedať, že by vyhrala Mayi, vedel, že je silná, aj keď ju ešte nevidel bojovať v jej plnej kráse a sile. Možno keď zosilnie... možno keď zosilnie sám Sora, tak sa stretnú v rámci cvičenia v plnej sile.*

"Je to ještě kluk." To aby se civilistů měli dobře zajišťují shinobi. Civilisti nemusí bojovat o své přežití ale nám dovoluje poušť drsný trénink o přežití. Máme drsné podmínky a proto jsme silní. *Pomalu dojedl, do pil a počkal až přijde pingl aby mohl zaplatit.* "Měl bych si koupit nějaké další zbraně. Přece jen další kolo je přede mnou." *Jen co zaplatil, vstal, připevnil si své plátno Hötai na záda a vyšel z restaurace. Jen co vyšel na ulici tak se rozhlédl a přemýšlel kudy se má vydat.* "Ten kluk je zajímavej, jestli se sním potkám na zkouškách tak si sním trochu pohraju. Každopádně použiju svou loutku a možná když bude dobře bojovat tak použiju i plátno. To jen abych mu prokázal úctu." *Po těchto myšlenkách si vybral směr a vydal uličkou Tsumi.*

*Možno bol len chlapec, ale mal skrytý potenciál. Bol geninom z konohy, synom dvoch silných a významných shinobi - o tom však nevedel. Vedel len, že jej Mayi tajne učí, jeho i brata, ktorý bol rovnež účastníkom týchto chuuninských skúšok.* Ja a brat ti ukážeme, že aj keď nemáme také podmienky, aké máš ty, sme stále silnejší. *Povedal a dojedol posledné sústo a rovnako ako Su zaplatil. Predsa len, on i Aoda mali tréningy od Mayi a to bolo oveľa horšie, než prežitie v piesku bez vody a jedla. I on zdieľal myšlienku, zohnať si viac zbraní... aj keď si to genin zo Suny len myslel, Sora sa vydal do ulíc hlavne i kvôli tomu, preto keď sa Su postavil, tak sa vydal za ním, ako psík. On si nemyslel nič, vedel, že má veľmi malú šancu na prehru, nech už sa postaví komukoľvek. Možno, ak by sa objavil ešte niekto výnimočný ako on, bol by problém, ale možno sa neobjaví a možno bude bojovať proti chlapcovi, ktorý kráčal pred ním. Bol rozhodnutý mu v tom prípade ukázať, že oproti Sorovi je skutočne nič, len malý chlapec, aj keď to bol Sora, ktorý bol od neho menší a mladší... každopádne dorazili do uličky Tsumi a Sora sa začal tak ako on obzerať po zbraniach, pričom pozorne sledoval, čo si berie i on.*

"Jde za mnou to je zajímavé. Co kdybych použil své plátno a zmizel mu?" *Při této myšlence si chtěl nafackoval. Za nedlouho našel obchod se zbraněmi. Vlezl do obchodu pozdravil a začal si prohlížet zbraně. Věděl přesně co chce ale i tak ho zajímalo co tu mají. Otočil se a viděl že si Sora také vybírá zbraň. Usmál se otočil se zpět ke zbraním.* "Neměl bych si koupit něco co nepoužiju jen abych ho zmátl?" Prosím 10 kunaiů a 5 světelných bomb. "Kunaiů není nikdy dost a třeba přijdu na to k čemu bych mohl použít ty bomby." *Po chvilce dostal vše co chtěl a tak zaplatil, uklidil si zbraně a šel se podívat na katany.* "Sakra to jídlo bylo dražší než sem myslel. Nemám dost peněz na katanu nebo další zbraň." *Chvíli stál u katanu a poté se vydal z obchodu a dál šel uličkou Tsumi. Zajímalo ho co vše v této uličce najde.*

*Rovnako ako Su, i Sorové oči si prezerali zbrane. Nevedel čo chce, prišlo mu, že toho veľa na chz potrebovať nebude... ale cez to chytil do ruky kunai a prezeral si ho, skúmal jeho ostrie, skúšal jej i na prstoch, ale tak, aby sa neporezal. Nebral ohľad na to, čo si myslí Su, či to bude brať ako výhodu alebo nie... netrápilo jej to.* 10 kunaiov. *Povedal a vytiahol svoju peňaženku v podobe rozkošného zošitého hada, ktorú dostal od Mayi a zaplatil ich, než ich uložil do puzdra. On mal dostatok peňazí na ďalšiu zbraň, či tanto, to nehodlal si z toho nič kupovať. Mal toho dosť našetrené, nebude klamať, a po chuuninksých skúškach sa rozhodol ísť do misii, a niektoré spraviť i s jeho bratom Aodou, by si navzájom pomohli.* Vieš hádzať kunaie, keď si to kupuješ? *Spýtal sa ho Sora, keď kráčal za ním s rukami vo vreckách.*

*Šel klidnou chůzí a díval se po okolí, když v tom na něj promluvil Sora. Otočil se k němu, prohlédl si ho a poté řekl.* Znáš snad shinobiho který by neovládal házení kunaiu? *Suhuachi dobře věděl že v hodu s kunaiem byl horší než obyčejný genin a to jen proto že si jeho prarodiče nepřáli aby zacházel s jinou zbraní než s bublifukem.* "Je to málem smrad ale asi bych sním neměl házet." Divím se že vám v Konoze zbraně vůbec dovolili. Přeci jen zbraně jsou ostré a mohlo by se vám něco stát. "Opravdu zajímavá architektura. Tenhle ten kluk je taky zajímavý. Je to prcek ale má prořízlou pusu. Bejt v Sunygakure tak sem sním už nejspíše začal bojovat ale nevím jak by se na to tvářily zde? Pořádně ani nevím kde tu je nějaké místo k tréninku." Už jsi se byl porozhlédnout po téhle vesnici? *Přemýšlel jestli už se ho na to neptal.*

Jo, teba. *Povedal mu. Ich na akadémii čakalo každodenné cvičenie v hádzaní kunaiyov, shurikenov...* Na rozdiel od teba nie som aspoň pieskožrút. *Povedal mu na to, keď sa jej snažil uraziť.* Alebo mám snáď pripomenúť, že v turnaji šanpiónov Suna vypadla vždy v prvom kole a Konoha niekoľkokrát vyhrala druhé miesto? *Pozrel sa na neho. Suna bola jednoducho slabá a dokazovalo to všetko, tak ako to dokáže i súboj, ak by proti sebe bojovali. Rozhodne ak by proti sebe bojovali, tak by mu ukázal, že v žiadnom prípade Konohe slabá nie je, to Suna. Ak by bol členom Suny, asi by spáchal dobrovoľne i seppuku, či sa stal nukeinom.* Byť na tvojom mieste a žiť v sune, tak by som radšej spáchal seppuku, či sa stal nukeinom, než byť doživotne pieskožrút, aj keď... ani ako nukein by si sa toho nezbavil. *Zodvihol ramená.* Nie, nebol, ty snáď bol? *Bolo fascinujúce ako sa navzájom urážali, cez to však stále šli spolu a nerozdelili sa.*

*Zasmál se.* Písko žrout nezní špatně. Hele něco jako turnaj šampionů nesleduju. Víš Suna své slabší shinobi posílá na takovéhle směšné akce. Děláme to protože tyhle akce šou jen o poměřování penisu a moje vesnice nemá zapotřebí ukazovat že je ta nejlepší. "Sakra cotonje turnaj šampionů?" *Vůbec netušil že existuje tento turnaj ale choval se a vystupoval tak aby si Sora nevšiml že o turnaji nic neví.* Ne na procházce sem zde poprvé. Architektura je zde opravdu zajímavá že? *Poznámku o stání se nukeninem nebo o spáchání seppuky ignoroval jako by Sora nic neřekl.*

Ty nemáš tušenie, čo to turnaj šampiónov je, že piesko žrút? Turnaj šampiónov... to je niečo, do čoho dá každá dedina to najviac, výhra je sláva pre dedinu, pre shinobiho, čo to vyhral. Takže to čo meleš je blbosť. Nie je to porovnávanie penisov, ale ohromná česť a každý do toho dáva vždy všetko a prehra je veľká potupa a každý danú dedinu začne považovať za slabú a zbytočnú. *Povedal mu, vysvetlil mu, ako to tam chodí a to, že mele kraviny.* Nemá najmenšie tušenie, čo to je. Suna je vážne slabá a zbytočná... *Utvrdil si svoj názor na vec, na shinobi zo Suny, tento jej vytáčal a rozhodne jej vytáčať budú ďalší z tadiaľ. Mal by ju skutočne obsadiť...* Je iná. *Prikývol, skutočne to tu bolo iné a svojim spôsobom aj fajn.* Stratil si slová? *Spýtal sa ho Sora, keď sa nevyjadroval k seppuke a nukeinstvu a sám sa bielymi očkami rozhliadol.*

*Hlasitě se zasmál.*Jde jen o to kdo vyhraje. Skutečně silná vesnice nepotřebuje ukazovat že je silná. Tak jako silný člověk nepotřebuje ukazovat že je silný. Tak jako se chytrý člověk nevytahuje svou inteligencí tak se silná vesnice nepotřebuje chvástat silným shinobim. Navíc Sunagakure stále patří mezi pět velkých vesnic a má spoustu shinobi a spoustu zakázek na mise. Jinak ne nestrávil sem slova. "Hm já ti ukážu jak jsou shinobi že Sunagakure silní."

Inými slovami, Suna je slabá. *Trval si Sora na svojom.* Keď má tak silných shinobi, jedného ukázať by neuškodilo, nemyslíš? No, ale podľa tohto Suna nemá žiadnych silných shinobi, ktorých by mohla ukázať a chytrých už vôbec nie, pretože to, že tam pošle shinobiho a ten sa nedokáže ani kvalifikovať znamená, že žiadného silného shinobi nemá, takto len ukazujú, ako stojíte za dve veci, ak by nechcela ukazovať silných shinoobi... ta by tam žiadneho neposlali, pretože týmto podstate shinobi zo suny môže akurát tak spáchať seppuku, pretože sa posunul nižšie než odpad. *Preniesol Sora a dal si ruky do vreciek. Suna bola slabá... z toho čo od neho počúval. Nevedel ani čo to je turnaj šampiónov... takže bude slabý a Sora mu ukáže... predsa len, aj keby sa mu oči neaktivovali do tretieho kola... stále bol rýchlejší a silnejší, než on a tú skutočnosť nič nezmení. Nevyzeral ako niekto, kto by sa venoval taijutsu, za to Sora skrýval pod oblečením menšie svaly, ktoré vypracoval tréningmi a talentom na taijutsu.* Skutočne dúfam, že budeme proti sebe, ukážem ti, aká je konoha silná a domov odídeš so stiahnutým chvostom medzi nohami, piesko žrút.

"Opravdu je to spratek. Neměl bych mu dát za vyučenou? Ne nechám si své ninjutsu na zkoušky. Přece jen si nemusím měřit šulina s rozcapeným pískletem." *Stále se usmíval avšak nikterak nereagoval na to co Sora říkal. Tušil že kdyby začal na Soru reagovat tak by se to mohlo zvrhnout ve rvačku. Radši jen mlčky šel dál. Celkem ho zajímalo kam až Sora hodlá zajít. Po chvíli řekl.* Máš ostrý jazyk tak doufám že máš i stejně ostré zbraně. *Celou cestu se rozhlížel po okolí. Všiml si děcek jak se honí. Zastavil a chvíli je pozoroval.* "Jo u nás si děcka taky hrají. Tedy než se dostanou k genninským zkouškám. Poté se žních stanou nepřátelé na život a na smrt." *Po těchto myšlenkách pokračoval v cestě.*

"Suna rovná sa slabí." *Zapísal si Sora do hlavy. Suu netušil o čom hovorí, netušil čo je to turnaj šampiónov... a to bolo neodpustiteľné keďže bol shinobi a ešte špinil jej meno. Najviac ho hnevalo, že sa k tomu už viac nevyjadroval, neobhajoval sa, ale tak, mohol si myslieť svoje.* Nepotrebujem zbrane, aby som ťa porazil. *Odsekol mu. Veril svojmu taijutsu v ktorom vynikal. Veril tomu ako ničomu inému na svete -okrem svoje rodiny.* Už som ti povedal, že dokážem zabiť jednou ranou. *Zopakoval mu, no hodlal sa i on pomaly krotiť, aby sa náhodou nepobili a nezmerali si sily skôr, než to bude potreba. Hodlal mu poriadne ukázať, čo je Konoha zač a ako je Suna oproti nim slabá a zbytočná a každý shinobi by mal radšej spáchať seppuku či sa stať nukeinom, než aby žili a nosili čelenku Suny. Sám Sora by asi zvolil seppuku, nezniesol by ani len myšlienku, že by žil na takom mieste... a že tam vôbec niekedy žil. On sa na deti nedíval, nezaujímali jej.*

*Sora už ho pomalu ale jistě začínal vytáčet, vytáčelo ho jak je chlapec arogantní a že se chová jako by byl tím nejsilnějším shinobim na světě. Všiml si jedné postranní uličky a usmál se. Dotkl se levou rukou svého plátna Hötai. Role plátna se začala otáčet. Role byla uchycená k jeho zádům tak aby se mohla točit a aby mohl používat techniky i přesto že plátno nesundá ze zad. Z role se uvolnilo plátno které začalo kroužit kolem Suhuachi a celého jej zakrylo. (​Nunogakure no Jutsu) Poté se Suhuachi otočil směrem k uličce složil pečeť tygra a pomocí Shunshin no Jutsu v běhl do postranní uličky. Plátno spadlo na zem. Když byl v uličce tak poslal chakru do spodní části těla a vyskočil na střechu jednoho z menších domu. (Chakura Shotto) Poté se rozeběhl po střeše domu. Po nějaké chvíli ho zastavil jeho sensei aniž by Suhuachi věděl jak se u něj objevil. Sensei mu začal vyčítat použití plátna a poté se spolu vydali na ubytovnu kde měli pokoj. Cestou se ho Suhuachi vyptával na turnaj šampionů.*

*Sora ho bielymi očami sledoval... ako začal niečo robiť, ako ho niečo obkľúčilo, než zmizol.* Slaboch. *Preniesol a sám sa rozhodol ešte chvíľu prechádzať po Iwe a premýšľať o tom, čo robiť, mohol by trénovať... a robiť iné veci. Možno vyzvať na cvičný súboj svojho brata. Skôr než nad tým stihol nejako priveľmi uvažovať, prepadol jej pohlavok po hlave a keď sa otočil, bol tam Aoda... dali sa do reči a ešte sa spoločne dosť prešli a niečo málo pokúpili. Sora sa svojmu bratovi zveril aj o tom, ako stretol niekoho zo Suny... pieskožrúta a povedal mu, že dúfa v to, ako budú proti sebe bojovať v treťom kole, kde mu ukáže. Neskôr sa vrátili spoločne na ubytovňu.

Koniec rpg.

*Díky jeho paměti, která nesahá dál než tato neustálá tma ve světě, je zvyklý na spousty lidí jak psychicky neustáli stav bez slunce, jak se valí po ulicích iwagakure. Nedá se říct, že jich je málo, ale nedá se říct, že jich je spousta, ninjů, kteří nebyli dost silní na to se s tím vypořádat ve vesnici není tolik jako by jich bylo civilistů, kteří v této tmě nepřežili. V tomto světě, kde žije je pro něj chakra něco, co má každý v sobě, nedokáže si představit někoho, jak žije bez chakry, neboli jejího používání. Podle času hodinek vyšel ráno ven do ulic města. Díky pouličním lampám bylo vidět po ulicích, ale stejně se nedá říct, že by tam bylo bezpečno. Je mu jasné, že teď toho někdo může využít ke zločinům a nahrabat si nějaké peníze nebo majetek. On se v těchto ulicích ovšem cítil jako doma, cítil se bezpečně bez ohledu na to jaké nebezpečí temnota skrývá. Šel do parku, kde byla jedna lavička, která byla vždy neobsazená, nikdo na ní nikdy neseděl ve chvíli co šel kolem, mohlo jít o pouhou náhodou, nebo na ní opravdu nikdo nechtěl sedět, kromě jeho. Sedačka díky spoluobčanům a budoucím kolegům či díky spolužákům je lavička ve schátralém a celkově zničeném stavu., který nejspíš i lidi odsuzuje. Kdo by si na ní také chtěl sednout když kousek dál, kam oko ještě v této tmě dohlédne je ještě jedna lavička, která vypadá nově a nepodloženě. Naoto si sedl na lavičku, která ostatní lidi odtahuje svým vzhledem lidi od sebe. Sundal si batoh, který si s sebou vzal, tam měl snídani, kterou si udělal doma než odešel. Vytáhl si jí a začal pomalu jíst. Přitom se rozhlížel po okolí zda neuvidí někoho, jen že zvědavosti. S sebou v tašce měl i nějakou knížku, kterou má ke studiu na akademii.*

D rank mise - 481 slov

*Nedávno Naoto měl misi, kdy musel uklidit po kováři, který vyráběl různé jednoduché zbraně skoro celou dílnu. Měl tam pořádný nepořádek, kterého se Naoto zbavil. Dneska měl Naoto dost podobnou misi. Dnes měl zase pomáhat Kovářovi, ovšem v zadání už neznělo slovo úklid. Naoto k tomu kováři, který nechával bordel se musel vrátit. Jediná jeho výhoda je, že věděl kdo to je, ovšem nevýhoda byla, že to stále bylo by druhém konci vesnice. Pořád. Po chvíli tam Naoto opět přiklusal a zabouchal na dveře. Momentálně věděl, že si na kousek ustoupit stranou aby ho kovář viděl. Ten po chvíli otevřel dveře a skutečně Naota už spatřil.* Ty jsi tu Na tu misi, že jo? Pojď dál. Řeknu ti co potřebuju. *Kovář zalezl dovnitř s Naotem v zádech. Za sebou zavřel, naštěstí. Jinak by tam šel chlad a to by kovář poznal.* hele.. potřebuju pomoct s výrobou zbraní. Budeš dělat co ti řeknu. Budeš hlídat, kdy bude železo roztavené, budeš mi podávat nářadí, prostě všechno, bylo asistent. Poslední dobou je toho ještě víc než předtím, takže sám už nestíhám. *To už Naotovi nevadilo, jen to uklízení.. teď už tu má tak nějak pořádek, alespoň se tomu tak dá z poloviny říkat. Od doby co tu nebyl totiž stihl do tu udělat menší problém na kterého si nejspíš zaplatí dalšího genina a nebo o to požádá Naota v což Naoto nedoufá.* Tak jo, teď to je rozpálené..řekni mi, až bude moc roztavený. *Jakmile to položil do ohně, tak už se o to nestaral, to byla Naotova práce momentálně. Ten hlídal ocel, které, se tam nacházela. Dovnitř neviděl, protože to bylo ve výhni a okolo byl oheň. Jediný podle čeho se mohl řídit byl čas, který tu měl napsaný. Nebyl tu ale jediný, bylo jich tu víc. Naštěstí se předtím zmínil o železu, jehož lístek, na kterém bylo napsáno jak dlouho se roztahuje, tu měl vyvěšený. Muž neměl evidentně čas si hlídat čas, dělal něco jiného, připravoval si pár věcí. Možná pro kování už? Nebo pro vylévání? To Naoto neví, v tomto se moc neorientuje a muž mu to asi nechce sám od sebe vysvětlit.* Můžu se zeptat? Co teďka děláte? *Optal se slušně. Chtěl se toho naučit co nejvíce.* Nestarej se, tohle není tvůj obor. *Odpálkoval ho a mě zrovna slušně. Naoto jen nad tím pomyslně mávl rukou mezitím co hlídal výheň.* Je to roztavené. *Pověděl mu muž k tomu přiběhl, pomocí dlouhých kovových věcí si to vzal a začal to vylévat do formiček. Dělal momentálně kunaie. Pak vrátil nádobu zpět a čekal něco to vychladne. Teď už byli potřeba jen nějaké drobnosti, jako je třeba to nějak dodělat, vzhledově aby to vypadalo, nabrousit a hotovo, může to jít do prodeje. Naoto mu už pak jen podával věci, které potřeboval k tomu aby ten výsledný produkt nějak vypadal. Pak mu muž dal razítko na svitek a Naoto mohl odejít si pro odměnu.*

konec RPG

Solo RPG

*Ďalší deň, ďalšia misia v reštaurácii s klavírom. Naomi dnes prišla už po zatváračke – presne tak ako po prvý krát čo sa tu ocitla a zostalo tu na ňu teda pre dnešok už len upratovanie. Pani Haya tu ešte bola a akurát sa lúčila s geninami, ktorí dnes varili počas dňa zákazníkom. Keď okolo nej Naomi prešla, úctivo sa jej pozdravila a potom si šla po svojom – práce tu bolo dosť. Čo však neušlo jej pozornosti bolo, že geninovia, ktorých pani Haya vyprevádzala vyfasovali tiež tie skvelé keksíky.* „Šťastkári.“ *Pomyslela si keď si naťahovala gumené rukavice a pri upratovaní spomínala na to ako si na nich s Naotom pochutnali. Naomi bola rýchla a v upratovaní bola veľmi zručná a netrvalo teda dlho a zostalo jej už len pozametať predok reštaurácie. Naomi zostala so starou pani Hayou sama, nakoľko si predchystávala cesto na ďalšie koláčiky, ktoré mala v pláne piecť na ďalší deň. Naomi sa jej neprihovárala ani nič podobné, bola na to príliš hanblivá a tak si proste len robila v tichosti svoju robotu. Napokon sa Naomi presunula do prednej časti reštaurácie a začala tam zametať tak ako naposledy. Pri tom pokukávala po klavíri v rohu miestnosti a srdce sa jej chvelo vzrušením pri spomienke na pocit, ktorý ju naplnil keď na ňom skúšala hrať. Pani Hayu mala rada, no obávala sa, že ak tu s ňou zostane, nebude si môcť zase skúsiť stláčať klávesy. Chvíľu sa utápala v sebaľútosti a potom .. ako keby svojimi depresívnymi myšlienkami pani Hayu privolala – prišla za ňou do prednej časti reštaurácie.* (Haya)Ach už je to nejaký ten piatok kedy som sa takto zapotila, dnes teda prišlo poriadne veľa shinobi. *Hlesla pani Haya keď vyšla z kuchyne a čuduj sa svete sadla si za klavír. Naomi ku nej prekvapene zdvihla tvár.* (Haya)A ešte dlhší čas prešiel odkedy som hrala na klavíri .. také hebedo ako je toto sa mi domov nezmestí. Najväčší nástroj čo doma mám je asi harfa. *Prehovorila a zdvihla hlavu smerom ku Naomi – takmer ako keby sa na ňu chcela pozrieť.* (Haya)Čo ty? Hráš na nejakom nástroji? *Opýtala sa jej a Naomi vytreštila oči.. nevedela či je to chyták, čo ak pani Haya veľmi dobre vedela o tom ako nehanebne zneužila naposledy tento nestrážený klavír.* Uhm.. ja .. *Zakoktala sa a nevedela či má klamať alebo ísť s kožou na trh.* Naposledy .. som .. som skúsila.. *Nevedela sa správne vyjadriť a pani Haya hoci bola slepá – celkom jednoducho prekukla Naomi a to čo chcela povedať.* (Haya)Och, veď o nič nejde maličká! Zvedavosť je krásna! *Uistila ju a posunula sa na lavičke pred klavírom trošku na bok.* (Haya)A čo? Páčilo sa ti to? *Chcela vedieť a Naomi najprv len prikývla, no keď jej došlo, že Haya je slepá – chvatne prehovorila.* Páčilo.. veľmi.. *Priznala svojim tichým hláskom na čo sa Haya žiarivo usmiala.* (Haya)To som chcela počuť! *Zvolala nadšene a potľapkala po mieste na lavičke vedľa seba.* (Haya)Tak poď sem ku mne – zahráme si spoločne. *Ponúkla jej na čo si Naomi trošku bojazlivo pritlačila metlu ku svojmu hrudníku.* Ale.. Haya-san, ja neviem hrať na klavír. *Vysvetlila starej pani. Nechcela ju sklamať, no nemohla predstierať, že je hudobníčka.* (Haya)Učený z neba nikto nikdy nespadol! Tak poď sem.. naučím ťa nejaké základy. *Usmiala sa veľmi nežne a otočila sa čelom ku klávesám. Naomi nemohla túto príležitosť odmietnuť.. oprela teda metlu o stenu a poslušne si sadla vedľa nej.* (Haya)Ach kde len začať. *Zašomrala babička s úsmevom.* (Haya) Takže, aby som ti to vysvetlila, klavír má biele a čierne klávesy. Biele klávesy sú označené písmenami A až G. Na klavíri sú aj čierne klávesy, ktoré sú umiestnené medzi bielymi klávesami. Tieto čierne klávesy označujeme ako poltóny. *Začala vysvetľovať a pri tom prechádzala po klávesách svojimi vráskavými, chudými prstami.* (Haya) Ak chceš začať hrať na klavír, môžeš začať učiť sa hrať jednoduché melódie, ktoré sa skladajú z niekoľkých not. Najprv sa naučíš, ako sa hrajú jednotlivé noty a ako sa ich názvy zapisujú na notový papiere. Noty označujú dobu, počas ktorej sa má tón hrať, a zároveň aj výšku tónu. *Po svojich slovách niektoré akordy predviedla a pri tom hmkala melódiu ktorú vydávali. Naomi sledovala jej hbité prsty a takmer pri tom nedýchala.* (Haya)Noták, nehanbi sa a skús to teraz ty. *Posmelila ju a Naomi, naučená trénovať rôzne polohy prstov a rúk a pečatí – nezaváhala, nerobilo jej problém napodobniť niečo tak jednoduché. Keď spod jej prstov vyšli prvé skutočné a čisté základné tóny ... jej svet sa otriasol v základoch a potichu užasnuto vydýchla.* To je tak krásny pocit. *Špitla na čo sa Haya trochu zachichotala.* (Haya)Ako sa voláš, maličká? Nebudeš staršia než 9 rokov, že? To spoznám po hlase. *Zaujímala sa a Naomi ku nej zdvihla pohľad. Zahľadela sa do jej mliečnych, belasých očí a odpovedala jej už trošku odvážnejšie.* Moje meno je Naomi, Naomi Noriaki a .. Vlastne .. nedávno mi bolo len osem. *Priznala na čo Haya prekvapene zdvihla obočie, nič však chvíľu nehovorila. Možno pani Haya zrátala, že Naomi je jedna z detí čo sa nikdy nestretli so slniečkom, možno ju prekvapilo, že bola tak mladučká.. ktovie tak alebo tak rýchlo svoj výraz ovládla a na Naomi sa žiarivo usmiala.* (Haya) Veľmi ma teší Naomi. Ak sa ti hra na klavíri páči rozhodne by si nemala prestávať. Keď už budeš vedieť, ktoré noty sa hrajú a ako sa zapisujú, môžeš sa naučiť hrať rôzne akordy a postupne sa zlepšovať. Ale nezabudni, že učenie sa hrať na klavír vyžaduje trpezlivosť a cvičenie. Keď budeš pravidelne cvičiť, určite sa z teba stane dobrá hráčka na klavír. *Vyslovila slová plné dôvery a povzbudenia ktoré vyvolali u Naomi úsmev, no ten rýchlo pohasol.* Mňa ale nemá kto učiť hrať na klavír, Haya-san. *Špitla na čo ju Haya pohladkala po hlave.* (Haya)A ja som snáď vosk? *Zachichotala sa a brnkla po náhodnej klávese.* (Haya)Budem ťa učiť ja. *Uzavrela napokon a Naomi natešene súhlasila. Sedeli tam spolu celkom dlho a Naomi sa toho veľa naučila. Pani Haya dokonca Naomi prisľúbila, že ju naučí hrať aj na iné nástroje ale to je zase príbeh na iné rozprávanie.*

Počet slov: 1024

*Naomi sedela na posteli vo svojej izbe a meditovala keď zrazu ucítila v tesnej blízkosti svoje semiačko ktoré dala do náramku Kosukeho keď sa spoznali. Otvorila oči a usmiala sa, do Suny na posledné Chuuninske skúšky chcela ísť hlavne s nádejou, že ho tam uvidí. Bohužiaľ to zle vypočítala a tak sa do Suny dostavila už keď bolo po nich. Preto bola tak rada, že prišiel Kosuke sem - na tieto - či už ako člen skúšok alebo divák. Vstala z poste, obliekla sa a upravila.. snažila sa aby vyzerala naozaj dobre. Vzala si šaty čo zvýraznili jej ženské krivky, ktoré nadobudla za čas čo sa nevideli. Hneď potom sa pobrala sa do ulíc Iwy - vedená "signálom" ktorý vychádzal z jeho náramku. Zbadala ho v uličke kde boli rôzne vybavenia pre ninjov. Chvíľu ho pozorovala - obzerala si ako sa zmenil, ako vyrástol - tak ako aj ona a keď ku nemu pristúpila zozadu usmievala sa.* Nehľadáte náhodou nejaký špeciálny atrament, pane? *Vykala mu tak ako on jej keď sa spoznali prvý krát. Aj vtedy hľadal atrament pre svoje špeciálne techniky. Vzala ho hneď na to za ruku a tou druhou sa dotkla jeho náramku. Už od pohľadu bolo jasné, že mu musí byť tesný.* Asi by si si zaslúžil vylepšenie, nech sa páči. *Ako to povedala, náramok sa zväčšil a jeho nosenie by si už Kosuke nemal ani všimnúť. (vzhľad Naomi)*

*Kosuke byl doma v Kumogakure a připravoval se na dlouhou cestu do Iwagakure kde se konali letošní chuuninské zkoušky. Měl jeden velký batoh do kterého si skládal potraviny na cca 8 dní cestu samozřejmě s tím si do batohu složil i oblečení. Jen co byl připraven tak si na svůj opasek připnul tři pouzdra se shinobi vybavením a jedno pouzdro kde měl dva svitky pro klanové techniky. Taktéž si na pravé stehno připnul pouzdro s lahvičkou inkoustu ve které byl namočený štětec. Na svůj pravý bok si připnul pouzdro se svou Hatake Tanto. Do oblasti ledvin si připevnil pouzdro se svou ruigou. Uvázal si čelenku Kumogakure na čelo a ze skříně si vzal svůj klobouk který si narazil na hlavu.* "Měl bych si do batohu přibalit více inkoustu." *Po této myšlence si ze skříně vyndal jedno pouzdro kde měl několik lahviček s inkoustem. Pouzdro uklidil do tašky, kterou si vzal na záda.* "Ještě že můj sensei vzal mé velké zbraně a zapečetil si je do svého pouzdra. Byla by otrava se s tím tahat." *Při této myšlence zavřel skříň a vydal se ze svého pokoje do předsíně kde se obul a poté se vypravil k bráně kde se měl setkat se zbytkem výpravy do Iwagakure. U brány byl mezi prvními a tak všichni museli čekat na pár opozdilců. Cesta jim trvala něco kolem 8 dnů a celou cestu Kosuke přemýšlel zda tentokrát projde přes první část zkoušky. Když však přišli do Iwagakure tak se šli prve ubytovat, opláchnout a vybalit si věci. Když měl Kosuke vybaleno tak požádal svého senseie zda by mu vrátil jeho zbraně kromě tyčí. Sensei se s úsměvem na Kosukeho podíval, poté vytáhl svitek, který rozložil a odpečetil z něj dva fuuma shurikeny a Kasu. Kosuke si vzal fuuma shurikeny, a připevnil si je na svůj levý bok. Poté vzal svou Kasu kterou si upevnil mezi lopatky a v plné výzbroji se vydal prohlédnout si vesnici. Měl v plánu najít nějaké klidné místo na menší trénink svých schopností. Cestou se dostal do uličky Tsumi, kde si všiml stánku se shinobi vybavením, rozhodl se u něj na chvíli zdržet.* "Kéž bych potkal Naomi aby mi upravila náramek už mě dost dlouho tlačí." *Po nějaké době však uslyšel vzdáleně známí hlas, otočil se a všiml si dívky která se nápadně podobala Naomi.* Ale dobrý den to jsem rád že vás zde vidím. *Najednou ho Naomi chytla za ruku a jen co prohlásila že by si náramek zasloužil upravit tak si Kosuke všiml že už ho nic na zápěstí netlačí. Pousmál se.* Jak se vlastně máte? DLouho jsme se neviděli.

*Len čo mal náramok normálnu veľkosť ruku mu zase pustila a založila si nervózne prameň vlasov za ucho. Jej ružové vlasy jej siahali do polky stehien.* Ďakujem za opýtanie, mám sa dobre .. chystali ste sa ísť trénovať alebo rovno prepadnúť a ovládnuť našu dedinu? *Poznamanala a preletela po ňom pohľadom. Ona vyzerala ako keby šla na rande či na nejaký koncert ... Kosuke bol ako sa to hovorí "v plnej poľnej". Tvorili dokonalé opozitá. Tak trochu dúfala, že mu to tu ukáže, mohli by zájsť na prechádzku či niekam na čaj - no ak ho naozaj vyrušila od tréningu tak si asi bude musieť vymyslieť iný plán. Napríklad skúsiť pohľadať niekoho iného známeho kto sem prišiel plniť chuuninske skúšky. Dívala sa mu do tváre aspoň toľko čo jej dovolí ten jeho slamený klobúk.* Kedy ste do Iwy dorazili? Prišla aj Kamiko? *Bola zvedavá.*

Samozřejmě že jsem přišel ovládnout tuto vesnici. *Po této větě se nenuceně rozesmál.* Dorazil jsem dnes a ano Kamiko je zde také, jen nevím jestli zůstala na pokoji a nebo se šla projít. Já jsem se šel porozhlédnout po vesnici. Přece jen architektura zdejší vesnice je naprosto odlišná tomu co znám. Chci se tady porozhlédnout po nějaké restauraci a poté se podívat kde se tady dá trochu potrénovat. No a co vy? *Kosuke si Naomi prohlédl od spoda nahoru, vypadala více žensky než když se sní viděl naposled. Oba byly ještě děti a po letech už byl Kosuke téměř dospělí ale stále Genin, což ho často trápilo, zvláště když si vzpomněl na svou matku.*

*Zasmiala sa na jeho vtipe.* Tak to aby som spravila všetko preto aby som Vám v Tom zabranila, Kosuke-kun. *Prehovorila s nezbedným úsmevom a zľahka mu takým hravým spôsobom ťukla po kraji jeho klobúku s cieľom mu ho posunúť trošku viac do čela. Následne na neho hodí široký úsmev.* Tak už viem mojich favoritov ktorím budem fandiť. *Podotkla a kývla hlavou smerom hlbšie do mesta.* Ja som prišla za Vami, splniť časť našej dohody, pamätáte? Sľúbila som, že Vám ukážem Iwagakure takže mám v pláne ukradnúť si Váš čas ak ste na to pripravený. *Cielene hovorí tak trochu záhadne aby nebolo jasné odkiaľ vedela jeho polohu.* Máte chuť na niečo konkrétne? *Opýtala sa ho ale nech už povie čokoľvek vie presne kde ho vezme.*

*Pozorně poslouchal její hlas, byl jemný a příjemný k poslechu.* "Přišla zamnou? Jak věděla že zde budu? Vím že se zde konají chuuninské zkoušky ale jak mohla vědět že budu na těchto? Mohl jsem se stát chuuninem už minulý rok a tady jsem vůbec nemusel být." Jsem rád že jste si mě zde našla. Samozřejmě že si pamatuji na váš slib. Můj čas je zrovna teď věnován jen vám. No kam jít? *Odmlčel se a přemýšlel kam by mohli vlastně jít najednou mu zakručelo v břiše. Usmál se.* Co si dát třeba něco malého k snědku a poté to nechám na vás? Jak dobře vlastně znáte Kamiko? *Toto jej celkem dost zajímalo, přeci jen Kamiko byla jeho milá a nikdy se nezmínila že by znala Naomi. Pravda že on se Kamiko taky nikdy o Naomi nezmínil.*

V tom prípade, prosím nasledujte ma. *Sladko sa usmiala a vykročila smerom hlbšie do kamenného mesta.* Kamiko? No .. povedzme, že je takou vedľajšou postavou v príbehu môjho života. *Prenesie dramaticky, no potom sa trochu zachichoce a uculí sa na Kosukeho.* Boli sme spolu na obede počas mojej prvej návštevy Kumo. Bola prvá na koho som v Kumogakure narazila - deň na to som spoznala Vás. *Vysvetlila mu, nebolo to ničím zaujímavé stretnutie. Obe dievčatá boli dosť nesvoje lebo neboli zvyknuté na takéto situácie a tak často mlčali. Z črepiniek čo jej Kamiko povedala si poskladala aký taký obraz o jej priateľoch a síce Kosukeho nemenovala - len vďaka svojej bystrej mysli a dedukcii hádala, že keď sú cca v rovnakom veku tak sa asi budú poznať.* A ako dobre poznáte Kamiko Vy, Kosuke-kun? *Stočí ku nemu pohľad a veselo sa usmieva. Je tak rada, že ho znovu vidí. Vždy keď zaspávala pod obrazom čo jej namaľoval myslela na ich stretnutie. Ubehlo odvtedy však už toľko času, že začala takmer pochybovať o tom, že to bolo skutočné. Bol to skoro vzdialený, neuchopiteľný sen.. a teraz? Teraz je Kosuke tu, živý, z mäsa a kostí! Mala chuť sa ho dotknúť a uistiť sa, že sa jej len nesníva a je to realita, no ovládla túto svoju túžbu.*

*Když mu řekla ať jde za ní tak jen souhlasně přikývl a vydal se za ní. Poté ji pozorně poslouchal.* "Takže ona bere Kamiko jako malou epizodu ve svém životě? Říká to celkem dramaticky. Tak jako tak se divím že si Kamiko pamatuje, když se viděli jen jednou a to ještě před takovou dobou. No já si Misaki pamatuji jen díky náramku a ona mě asi díky mému obrazu orla." No já a Kamiko. No známe se dlouho už od Akademie. Stala se Geninem o trochu dříve než já. Těším se až budeme mít nějakou společnou misi ale do teď jsme na žádné společné misi nebyly. *Jen co to dořekl tak se mírně usmál. I když byl jeho úsměv jen mírný tak si ho mohla Naomi všimnout.* Stále nechodíte moc ozbrojená Naomi-chan. Stále chcete aby vás vaši nepřátelé podceňovali? Jak jste se vlastně srovnala s civilisty? Já si na jejich příchod stále nemohu zvyknout.

*Naomi viedla Kosukeho ku reštaurácii, ktorá patrí jej "adoptívnej" babičke Hayi a popri tom počúvala Kosukeho rozprávanie.* Trochu Vám závidím, ja som žiadneho kamaráta v Iwe nikdy nemala.. na druhej strane veľa priateľov som si našla na cestách. *Jej jemný úsmev bol na rozdiel od toho jeho trošku smutný, rýchlo sa však zväčšil a pozrela sa na neho s veselým výrazom.*  Vy máte v Kumogakure veľa nepriateľov Kosuke-kun? *Opýtala sa, no skôr zo žartu než aby to bola skutočná otázka. V plnej zbroji v rodnom meste väčšinou naozaj nikto nechodil - iba ak vojaci smerujúci do práce či z práce a policajti na stráži.* V tomto kamennom meste ozbrojená chodiť nemusím.. Zbrane sú fajn, no moje schopnosti ich v boji aj tak až tak veľmi nevyužívajú.. som skôr na Ninjutsu a Taijutsu. Okrem toho.. mne v Iwe nič nehrozí, všetci majú príliš veľký rešpekt k môjmu otcovi.. je to totiž kapitán vojenských jednotiek Iwagakure. *V hlase mala hrdosť, bola na svojho ocka pyšná kam sa vypracoval. Ona najlepšie vedela koľko úsilia to vyžadovalo.* Ale myslím, že viem na čo narážate.. na náš rozhovor o tom, že chcem pôsobiť bezbrannejšie než som... nuž áno. Zostala som pri tom, je to už - taká moja osvedčená metóda. *Vysvetlila mu a pri tej poslednej otázke si trochu povzdychla a uškrnula sa.* Slnko a civilisti sú veci na ktoré som si ešte úplne nezvykla a neviem či si na to niekedy zvyknem.. noc je stále a asi aj navždy bude obľúbená časť môjho dňa. *Ako to povedala ukázala pred seba na malú budovu.* Aj to je dôvod prečo som pre nás vybrala miesto kde to rozhodne nebude preplnené. *Usmiala sa. Už z diaľky bolo jasné, že tá malá "rodinne" pôsobiaca reštaurácia je prázdna. Naomi napriek tomu pristúpila ku dverám a z malej bielej kabelky, ktorú mala prehodenú cez plece a ktorú pri sebe mala vždy vybrala zväzok kľúčov a dvere do reštaurácie otvorila a čakala kým do tmavej miestnosti vojde Kosuke aby ich za nimi mohla zase  zamknúť.* Táto reštaurácia patrí ... mojej blízkej priateľke, často som jej tu pomáhala akurát sa rekonštruuje. Počas večnej noci to bol vychytený podnik no teraz zíval prázdnotou keď sa vrátila konkurencia a tak sme si povedali, že je možno čas trošku to zrekonštruovať a prerobiť. *Vysvetľovala mu aby si nemyslel, že sa tam vlúpavajú - je to legálne - Naomi má od reštaurácie vlastný kľúč. Ak Kosuke vojde môže ale vidieť len tmu až kým Naomi nerozsvieti.*

"Hm moc mě nepřekvapuje že zde nemá kamarády. Velmi mladá se stala shinobim, takže musela hodně trénovat a neměla čas na kamarády. Navíc jen co se stala shinobim tak její vrstevníci byly na Akademii a starší se moc s mladšími nebaví. Navíc ti starší ji mohly závidět." *Dost ho překvapilo když se ho zeptala jestli má ve své rodné vesnici nějaké nepřátelé.* No nepřítele mám jen jednoho ale ten o tom neví. "Ne Raikage a celá policie v Kumogakure určitě neví že je hodlám zničit." No jinak mě stále přepadává můj bratr, takže chodím stále ozbrojený abych se mu mohl lépe bránit. Mé Kenjutsu není špatné ale mohlo by být lepší. "No možná má nějakou protekci. Ne to je hloupost. Nemohla by se efektivně bránit kdyby měla protekci. Její otec si toho bude jistě vědom takže jí protekci určitě nezařídil." To je nejspíše užitečné když má váš otec vliv. *Řekl s úsměvem.* Jsem rád že nejsem jediný kdo má problém s civilisty. Stále se motají. Díky nim je o dost více lidí ve vesnicích. No a co jsem slyšel tak se spousty civilistů se staly i bandité. *Poté už jen poslouchal a rozhlížel se po vesnici. Když došli do restaurace tak se chtěl rozhlédnout ale všude byla tma. No když Naomi rozsvítila tak viděl restauraci která byla v průběhu rekonstrukce.* Jste hodná když pomátáte kamarádům renovovat restauraci.

*Naomi si Kosukeho nepamätala "len" kvôli tomu obrazu, čo jej visel nad posteľou. Kosuke bol prvý chlapec ktorý ju pobozkal .. hoci to bola detská pusa a obaja z nej boli viac zmätení než čokoľvek iné, bolo šťastie, že Naomi nevie čítať myšlienky a netuší, že si ju Kosuke zapamätal len vďaka kúsku dreva, ktoré mu vytvorila na zápästí. Naomi zavrela dvere a pre istotu ich aj zamkla - keby aj niekto iný chcel do reštaurácie vojsť za nimi. Kľúče ale nechala v zámku vo dverách aby mohol Kosuke odísť a nemal pocit, že ho tu zamkla ako väzňa. Potom po pamäti nahmatala vypínač, ktorý nefungoval a tak s povzdychom a previnilým úsmevom zapálila sviečky, ktoré nahmatala neďaleko dverí.* Zabudla som, že mali meniť svetlá, asi odpojili rozvody vedúce ku vypínačom. *Vysvetlila zatiaľ čo hľadala sviečky a zápalky. V tme sa orientovala pomerne dobre - jednak to tu poznala a a asi za to mohol aj fakt, že bola dieťaťom noci. Keď sviečky ožarovali miestnosť usmiala sa na Kosukeho a odhrnula plachtu z jedného stola a dvoch stoličiek. Mohol si všimnúť, že všetko bolo prikryté - aj klavír v rohu miestnosti vďaka ktorému našla Naomi cestu k hudbe a pani Hayi.* Niečo malé sa už nesie. *Informovala ho a s jednou sviečkou v ruke si to mierila do kuchyne.* Sprav si pohodlie, hneď som pri tebe. *Usmiala sa na neho ponad rameno a dlaňou pri tom clonila plamienok aby jej počas chôdze nezhasol. V kuchyni zapálila ešte pár sviečok a len čo si uviazala zásteru začala pripravovať drobné občerstvenie.* Dáš si aj niečo na pitie? *Opýtala sa ho z kuchyne - keďže bolo v oboch miestnostiach ticho ani nemusela kričať, stačilo, že zdvihla hlas.*

*Trochu znervózněl když slyšel zamykání dveří.* "Takže zamkla no asi aby jsme měli soukromí." *Když řekla že nejspíše odpojili elektřinu tak si vzpomněl na svůj Raiton.* "Jo asi bych ji mohl nahodit pomocí své techniky." *Pousmál se nad touto myšlnekou. Poté mu řekla že už se nese něco k jídlu, což jej potěšilo a když mu řekla aby si udělal pohodlí tak se usadil u stolu.* "Díky svíčkám tady bude příjemná atmosféra. To není špatné. Připomíná mi to dětství. Přece jen když jsem byl kluk tak byla všude pouze tma." Rád bych si dal vodu či čaj pokud je. **Bylo mu jedno jaký čaj. On sám nijak čaj nerozděloval tak jako ostatní.* Jen tak ze srandy ty dělíš čaj? *Poté se rozhlédl po místnosti všiml si klavíru a usmál se.* Krásný nástroj umíš na něj hrát?

*Trošku sa zachichotala pri jeho zvláštnej otázke - bola zarazená, že jej zrazu tiká asi sa naozaj uvoľnil v tej tme a pri sviečkach a tak sa rozhodla tikať mu tiež.* Samozrejme, že delím! Delím čaj na ten čo mi chutí a ten čo mi nechutí. *Odpovedala mu veselým hlasom z kuchyne. Aranžovala na tanierik maškrtu a popri tom mu chystala čaj.* Čo ty Kosuke-kun? Aké je tvoje rozdeľovanie čaju? Je niečo čo ti extrémne chutí? *Musela hovoriť hlasnejšie ale aj tak sa dobre počuli. Po nejakej chvíľke si to mierila naspäť za Kosukem a položila pred neho šálku harmančekového čaju a tanierik s jahodami v čokoláde.*


Keďže ste nemal preferencie kam ísť .. rozhodla som sa, že ti ukážem kúsok zo seba.. tu som ti naservírovala moje obľúbené ovocie .. jahody a môj najobľúbenejší čaj. Skúsiš uhádnuť o aký čaj ide? *Uculila sa, bola zvedavá či Kosuke spozná, že je to harmančekový čaj. Potom si ku nemu neprisadla - namiesto toho podišla ku klavíru z ktorého čiastočne odhrnula plachtu, no len tak aby mohla odkryť klávesy a posadila sa na lavicu. Namiesto odpovede či naň vie - začala hrať jemnú melódiu. (link)* Toto miesto je pre mňa veľmi dôležité. Toto miesto mi dalo lásku a teplo domova. Tu som spoznala pani Hayu, majiteľku.. ktorá sa ma ujala a stala sa - niečo ako mojou adoptívnou babičkou. A tu - tu sme šli s otcom po smrti môjho brata. Tu som si uvedomila, že ma ocko ľúbi a, že som pre neho dôležitá - vďaka tomuto miestu sa môj život zmenil k lepšiemu. *Jej hlas bol tichý a dokonale ladil s melódiou ktorú hrala na klavíri. Skoro ako keby Kosukemu len hrala a rozprávala nejakú smutnú baladu. V skutočnosti mu tu ale otvárala srdiečko.*

"Takže dělí čaj podobně jako já." *Usmál se jelikož neznal moc lidí co by takto dělily čaj.* Já čaj nedělím. Přece ani čaj se nedělí. Dělí ho jen lidé. Je to podobné jako ninjutsu. Takže ani nejsem nijak vyhrazený k čaji. Čaj mi zkrátka chutná. *Řekl s úsměvěm na tváři. Když přinesla jídlo i čaj tak okouzlen vůní toho všeho ztratil slova. Poté však usedla za piáno a začala hrát nádhernou melodii. Taktéž mluvila a Kosuke poslouchal každé slovo. Okouzlen tím vším nenacházel slov a tak jen mlčel a užíval si hudbu a přítomnost ve zdejším lokále.*

*Súhlasne sa na Kosukeho usmiala keď sa v ich názore na čaj takto stretli a obaja to vnímali rovnako. Potom ale už jej prsty obratne stláčali biele klávesy. Nevadilo, že v miestnosti nebolo veľa svetla, nepotrebovala mať ani otvorené oči - aj tak to málo sviečok čo zapálila nestačilo na úplne kompletné osvetlenie. Nevadilo to, lebo len čo sa ponorila do melódie - jej osobnosť zanikla. Naomi hudbou žila, nevnímala to tak, že by ona tú hudbu či piesne tvorila - nie, nie. Tá hudba k nej odniekiaľ prichádzala, prechádzala jej telom a celú ju naplňovala, no a jej nezostávalo nič iné len sa tomu poddať. Keď hrala či spievala tak prestala vnímať okolie a vnímala len ten prúd, ktorý sa ku nej niesol z neznáma a unášal ju preč. Preto netrvalo dlho a do melódie, ktorú hrala na piane začala potichu spievať. (TU je tá istá pieseň ale aj so spevom.)*

Text piesne:

Neplač pre mňa, ako ľahko láska odišla
Skús vidieť, aká hlboká je moja zúfalosť
Pridú víry osudu a času, vezmite všetky moje slzami premočené spomienky

Volám ťa, spievajúc tvoje meno v sladkej harmónii
Ale len ozveny miznú
Volám k tebe plačúci vánok každú chvíľu s ozývajúcim sa vetrom
Kde sú tie tiché slzy

Nežiaľ pre mňa, tvoj osud mi znie falošne
Skús vidieť úlomky histórie
Tma napĺňa moje srdce a ja
Smejem sa nahlas všetkému, čo nás minulo

Volám ťa, spievajúc tvoje meno v sladkej harmónii
Vietor fúka donekonečna

Blúdenie po vrtošivom svete, hrubý dych v tme
Krute meče a slzy v smutných dňoch
Spálili prázdne nádeje
Nepros za Boha tam, kde odišli anjeli
Tak sa snažím plakať, až kým neoslepnem

Prosím, príď ku mne, príď v súmraku, minulosť ujde
Skús vidieť nový úsvit, ktorý prináša slabú nádej

*Keď dospievala poslednú slohu - nechala zavreté viečka. Neotočila sa na Kosukeho a ani sa neotočí až kým miestnosťou nedoznie posledný tón piesne, ktorú mu zahrala a zaspievala. Užíva si ten slastný pocit, jej vnútro razom zalial pokoj a teplo - tak ako vždy keď dospieva či dohrá nejakú pieseň alebo melódiu.*

*Čekal jestli přestane hrát a půjde se k němu posadit avšak ona začala zpívat. Poslouchal její hlas i text písně a usmíval se. Jídla se nedotkl jelikož to bylo dle něj neslušné, jen se napil čaje. Ucítil v něm heřmánek. Otočil se na ni a díval se jak hraje. Bylo to něco úžasného. Nikdy předtím neviděl nikoho kdo by hrál na nějaký nástroj avšak to jak si evidentně užívala hraní a zpěv mu něco připomínalo jen nevěděl co. Vstal, přišel k ní. Našlapoval lehce a pomalu tak aby ji co nejméně rušil. Když k ní přišel a viděl jak je soustředěná, jak má zavřené oči, tak si vzpomněl na svou matku vždy když malovala. Usmál se a do očí se mu nahrnuli slzy. Jen co přestala hrát tak chtěl začít tleskat ale byl ochromený. Byl ochromený pohledem na ní a ochromený tím jak byla podobná jeho matce.*

*Keď otvorila oči v miestnosti bolo ticho a takmer okamžite si periférne všimla Kosukeho stojaceho kúsok od nej. Pohyboval sa potichu to musela uznať pretože nevedela ako dlho tam stojí. Otočila tvár jeho smerom a venovala mu sladký úsmev. Síce sa zmenila po fyzickej stránke, vyrástla a všetko okolo toho, no tento jej úsmev bol stále rovnaký - bol taký ako predtým, pred rokmi keď sa videli po prvý krát. Prizrela sa jeho tvári - pretože mlčal a len na ňu bez slova hľadel. Nebola si istá či je to len odrazom svetla sviečky alebo či sa v jeho očiach naozaj zaleskly slzy. Tak či tak si trochu nervózne prstami založila prameň vlasov za ucho a previnilo sklonila pohľad naspäť ku klávesom.* Prepáč mi, ja... asi som sa nechala trochu uniesť. *Špitla tichým hlasom a na perách jej hral jemný úsmev.* Stáva sa mi to často. *Vysvetlila a otočila sa na lavici chrbtom ku klavíru. Pohľadom preletela miestnosť zahalenú mäkkým svetlom sviečok, prikrytým nábytkom, ponorenú v temnote a položila si dlane na kolená.* Tu som prvý krát objavila hudbu.. počas jednej misie čo som mala upratovať túto miestnosť som neodolala a .. brnkla som po klávesách. Ah.. vôbec som nevedela čo robím, ale páčilo sa mi to. *Priznala a trošku sa pri tej spomienke uchechtla. Jej hlas bol tichý a jemný - nenarúšala atmosféru, skoro sa zdalo, že tu v pozadí stále znie tá melódia ktorú ešte pred chvíľkou hrala.* Chodila som sem tak často ako sa dalo .. až ma raz prichytila majiteľka, pani Haya. Slepá shinobi na dôchodku, ktorá to tu vlastní.. rozprávali sme sa - tvrdila, že mám dar a .. tak sa ma ujala - po všetkých smeroch. Dala mi po prvý krát pocit, že som ľúbená, že za niečo stojím. Dlhujem jej veľa. *Jej hlas bol tichý, plný nehy.* Vieš, môj otec .. sa do smrti môjho brata o nás veľmi nestaral. Zmenilo sa to až potom. A keď bol môj brat Naoto preč.. vzal ma otec sem, pripravil mi moje obľúbené jedlo a čaj. *Pozrela sa ku stolu kde stálo to o čom hovorila a potom svoj pohľad stočila na Kosukeho.* A potom mi na klavíri zahral pieseň ktorú som zložila ešte ako úplne malinká .. ešte keď som nepoznala pani Hayu. Hral ju na klavíri, ja som spievala a smútok za mojim dvojčaťom bol razom.. znesiteľnejší. Netušila som dovtedy, že mám tento talent po otcovi. *Ako to hovorila - už mala v očiach slzy aj ona. Nevedela prečo má potrebu Kosukemu o sebe toto všetko povedať. Bolo to týmto miestom, touto atmosférou .. a faktom, že už toho o sebe niečo málo vedeli. Sľúbila mu vtedy pred rokmi, že mu ukáže tie najkrajšie miesta v Iwe keď sa tu stretnú. No v skutočnosti krajšie a dôležitejšie miesto v tomto meste proste neexistuje. Už keď sa s Kosukem stretli prvý krát tak mu prezradila, že prišla o brata, no viac to nerozvádzala - vtedy o tom ešte nedokázala hovoriť. On jej zase hovoril o jeho problémoch s bratom... a tak s ním chcela v tento deň tieto veci zdieľať.*

*Pozorně poslouchal každé její slovo. Nic neřekl jelikož se mu zdálo že nic není potřeba říkat. Když si všiml jejích slz tak ji pravou ruku položil na její tvář a palcem této ruky jí setřel slzu z oka. Poslouchal její příběh a užíval si nynější trochu romantickou atmosféru.* Děkuji ti za zahrání této písně. Děkuji že jsem mohl vidět, jak hraješ a zpíváš. Připoměla jsi mi mě velmi drahou osobu která již bohužel není mezi námi. Připomněla jsi mi proč jsem přišel do této vesnice a proč se chci nyní stát chuuninem. *Po těchto slovech ji políbil na čelo.* Pojďme ke stolu a užijme si jídlo a pití.  *Poté ji nabídl rámě. Pokud jej přijme tak se sní vydá ke stolu, podrží ji židli a jen co si na ni sedne tak ji přistrčí ke stolu, načež se posadí naproti ní.* Čaj s Heřmánku je výborný. Děkuji ti.

*Pousmiala sa keď jej zotrel slzu, ktorá jej unikla a tiekla po jej bledom líčku. To čo Kosuke povedal ju potešilo a rozosmutnilo zároveň. Pobozkal ju na čelo čo spôsobilo, že sa mierne začervenala - okamžite sa jej v spomienkach vynorilo ich prvé stretnutie. Takto ju vtedy pobozkal na rozlúčku.* Chápem ťa. Sama veľmi dobre viem čo to je byť poháňaný dopredu smrťou niekoho blízkeho. *Povedala tichým hlasom, chytila sa jeho ponúkanej ruky a kráčala po jeho boku ku stolu. Neťahala z neho kto mu zomrel aj keď bola zvedavá - sama dobre vedela, že ak by na to bol pripravený tak by jej o tom povedal. Počas chôdze si voľnou rukou utrela oči od všetkých sĺz, ktoré jej tam zostali a keď sa posadila - sladko sa na Kosukeho usmievala.* Je taký jemný a má upokojujúci účinok.. asi preto ho mám tak rada. *Hovorila o čaji, vzala do ruky vlastnú šálku a trošku si odpila - po tom sa však trošku pobavene uculila.* Dal by sa pomenovať aj ako instantné objatie v šálke. *Pozrela sa do Kosukeho očí.* Má na mňa taký efekt.. *Dodala a z toho akým spôsobom to hovorila mohlo Kosukemu dôjsť, že na svojich cestách je sama a preto keď potrebuje objatie - uvarí si harmančekový čaj.* Ochutnal si už aj jahody? *Opýtala sa a prisunula ku nemu tanierik trochu bližšie. Sama si ešte nevzala, čakala na to či si zoberie Kosuke, chcela sa dívať do jeho tváre a vidieť jeho výraz keď ich okoštuje.*

*Nechal ji domluvit a jen se usmíval.* Ne ještě jsem neochutnal jahody. No a ten čaj je opravdu uklidňující. Víš na mě každý čaj má uklidňující účinky. *Byl překvapen jejím tichým hlasem. Neměl v plánu ji však na to upozorňovat.* No je opravdu nechutné ztratit někoho blízkého a nevím jak mi to pomůže zesílit, když musím stále plnit hloupé mise. *Konec této věty řekl celkem rozčíleně ale snažil se uklidnit a tak se napil čaje a ochutnal jídlo z talíře, který mu přisunula blíž.* "Stýská se mi po matce." *Otřel si slzy které mu vytryskly z obou očí.*

Niektoré čaje vedia byť aj nabudzujúce, pijú sa ráno aby si mal po celý deň energiu a neodporúčajú sa piť pred spánkom. *Zamyslela sa nahlas ale bol fakt, že možno to nefunguje úplne na každého. Nebola medik a tak sa extra do fungovania týchto vecí nerozumela. Tešila sa na Kosukeho výraz keď ochutná jej obľúbené jedlo no on nevyzeral, že si jahody v čokoláde extra užíva. Bol nahnevaný a z očí mu išli slzy. Chytila ho teda za voľnú ruku v priateľskom geste a dúfala, že ho to upokojí.* Neviem ako to máš ty, no mňa tá smrť poháňa dopredu. Chcem byť lepšia a silnejšia - kvôli nemu, kvôli môjmu dvojčaťu - ktorý mi dal možnosť žiť. Preto chcem žiť naplno aby každý môj nádych stál za tú obetu. *Trochu si povzdychla.* Každá misia ťa môže niečo naučiť.. alebo môžeš vďaka nej spoznať úžasných ľudí. Mňa do Kumogakure poslala obyčajná msia s doručením dokumentov - bola som poslíček, no vďaka tomu som spoznala teba. *Usmiala sa na neho a jemne mu stlačila dlaň, potom mu ruku pustila a vzala si z taniera tiež jahodu v čokoláde.* Okrem toho niektoré misie sú väčšia výzva .. môžeš si vybrať čo ti bude viac vyhovovať. *Pokúšala sa ho upokojiť. Priložila si jahodu ku ústam a kúsok si z nej odhryzla.. Ostalo jej na perách trochu čokolády, čo sa teplom jej tela stihla rozpustiť.* Čo by si chcel robiť radšej než plniť misie? *Opýtala sa ho so záujmom. Bola zvedavá prečo sa vlastne chcel stať ninjom keď ho samotná podstata ninja života takto rozhnevala.*