Ulička Tsumi

*Byl rád že ho chytla za ruku. Bylo to velmi uklidňující gesto. Celou dobu ji poslouchal a jen co vše dopověděla tak se pokusil o úsměv a poté řekl.* Víš já se snažím trénovat. Musím být silnější, takže spíše než plnit mise je pro mě důležitější trénovat ale kvůli misím nemám pořádně čas na trénink. "No kdybych plnil mise kde bych aspoň bojoval ale já jsem jen Genin a mise typu D jsou opravdu opruz." Víš potkat zajímavé lidi je super ale jak už jsem řekl já potřebuju zesílit a to rychle a nemohu se zdržovat misemi, kde aspoň nebudu bojovat. No zatím mi takové mise nedali a asi ještě dlouho nedají. *V jeho hlase byl slyšet vztek ale i bez moc. Nakonec vstal, uklonil se.* Promiň musím jít trénovat. Jsem ti moc vděčný za náramek a za to že jsi mi ukázala toto místo a vesnici. *Poté se vydal ke dveřím a poté se vydal ulicí až k tréninkové oblasti.*

*Vypočula si ho a chcela na to niečo povedať, no to už sa postavil s tým, že odchádza... Prišlo to tak náhle a nečakane - pootvorila ústa, možno ho chcela zastaviť, možno mu chcela poďakovať, možno sa chcela rozlúčiť.. no nič z toho sa nestalo. Kosuke si odomkol a ušiel skôr než stihla akokoľvek reagovať. Mohli trénovať spolu, mohla ho aspoň odprevadiť - no zdalo sa, že o jej spoločnosť nemá záujem. Nestál o ňu a tak tam zostala teda sedieť sklamaná a celkom sama, v temnej miestnosti osvetlenej len sviečkami. Cítila sa tak zvláštne prázdne, že ani harmančekový čaj jej tento krát nepomohol a tak sa posadila ku klavíru a začala opäť hrať smutnú melódiu.*