Yumi

*Eren byl doma a ležel na posteli, přičemž přemýšlel co se vše naučil v Akademii už tam chodil nějakou dobu a naučil se spoustu věcí. Naučil se od taijutsu, přes dvě ninjutsu (Kinobori no Waza a Bunshin no jutsu ) až po některé základní vojenské taktiky. Nějakou dobu přemýšlel co bude dělat a poté se rozhodl že půjde trénovat. Oblékl se, vyndal ze šuplíku zápisník svého  dědy a šel před barák ve kterém bydlel se svými rodiči. Když Eren přišel ven tak si vzal jeden z menších květináčů které byly před domem. Poté i s květináčem šel k nejbližšímu stromu ke kterému si sedl do tureckého sedu a dal si květináč na hlavu. Poté složil pečeť tygra a soustředil se na svou chakru . Snažil se udržet rovnováhu tak aby mu z hlavy nespadl květináč a přitom se soustředit na svou chakru.* "Věděl jsem že to bude těžké ale netušil jsem jak moc. Je pravda že děda psal ve svém zápisníku  že je to hodně těžké cvičení ale nečekal jsem jak moc těžké to je."  *Pomyslel si a ztratil rovnováhu i soustředění kvůli tomu mu spadl květináč z hlavy a přestal tak přesně cítit svou chakru. Květináč se rozbil a on už věděl že dostane vynadáno od mamky.  Proto se rozhodl že bude trénovat své techniky a tak si stoupl složil pečetě a vytvořil svůj jeden klon. (Bunshin no jutsu) Eren nebyl moc spokojen s jedním klonem a tak jej zrušil. Poté velmi rychle poskládal pečetě a tentokrát už vytvořil dva klony.* "Dobré ale dnes bych chtěl vytvořit alespoň pět klonů na jednou." *Pomyslel si a zrušil dva vytvořen klony. Měl ještě dost chakry ale i tak ho to dost vyčerpalo. Ještě nikdy nepoužil tuhle techniku dvakrát za sebou. Rychle tedy  složil pečetě, soustředil svou chakru a pot vytvořil další dva klony.* "Sakra doufal jsem že vytvořím alespoň tři ale tohle jsem nečekal." *Pomyslel si a znovu zrušil své dva klony. Sedl si na zem a soustředil svou chakru. Poté složil pečetě a vytvořil čtyry klony.* "Super!" *Pomyslel si a začal hlasitě dýchat. Chakry měl stále dost ale nebyl zvyklí sní takhle plýtvat. Na Akademii bylo zvykem že když vytvořil jeden dobrý klon tak ho zrušil a šel si sednout. Teď však vytvořil klony, zrušil je a tvořil další. Což ho vyčerpávalo i když cítil že nespotřeboval ani polovinu ze svých zásob. Eren vzal jeden ze střepů z rozbitého květináče do ruky a usmál se.* "No jo to mě mohlo napadnout dříve lezení po stromech je jedna věc ale tohle je něco trochu jiného." *Pomyslel si a složil pečetě pro techniku Kinobori no Waza  nahromadil chakru do ukazováčku  a poté si na bříško svého  prstu položil střep tak aby byl vertikálně.*  "Dobré takže tohle by bylo. Když zvládnu měnit dávky své chakry tak aby střep ztratil přilnavost a poté  znovu změním dávku chakry tak aby ji zase získal. Mohlo by to být zajímavé." *Pomyslel si a hned to vyzkoušel avšak neúspěšně. Střep sice ztratil přilnavost ale Eren nezvládl doplnit potřebnou chakru do ukazováčku dost rychle. Nějakou dobu takhle trénoval, když v tom se mu to povedlo.* Super *Řekl s posledních sil a poté usl vyčerpáním. Když se jeho rodiče vrátili domů tak se jen usmáli nad tím co viděli na zahradě a nechali Erena tam kde byl akorát ho přikryli starou kousavou avšak dostatečně teplou dekou. Když se Eren probudil tak už bylo dávno po poledni. Všechno ho bolelo což bylo velice divné, Přeci jen včera nedělal nic fyzicky náročného. Naštěstí si vzpomněl na to jak se vytváří chakra a hned mu to  bylo jasné. I když jen pracoval s chakrou tak stále vyvíjel tlak na své tělo. Tedy znovu složil pečetě a tentokrát vytvořil pět klonů (Bunshin no Jutsu) Poté si vzal střep, složil pečetě a do svého ukazováčku poslal potřebnou dávku chakry poté na prst položil střep tak aby byl vertikálně. Omezil potřebnou dávku do prstu a  když se střep začal naklánět tak znovu poslal potřebnou dávku chakry do svého ukazováčku.* "Super nejsem už z toho tolik unavený. Jé to by byla paráda kdybych to zvládl i s květináčem." *Pomyslel si a nadšeně běžel k jednomu menšímu květináči. Květináč byl stejně široký jako jsou hrnky na čaj.  Eren složil několik pečetí a znovu poslal svou chakru do ukazováčku na který poté položil květináč.* "Super drží." *Jen co si to domyslel tak uviděl svou mamku ztratil koncentraci a květináč s jeho prstu spadl  na zem.  Sklopil tedy hlavu a řekl.* Jdu do svého pokoje a budu přemýšlet kde jsem udělal chybu. *Jen co to dořekl tak rychle proběhl kolem své matky doufaje že ho nijak nezastaví  což se kupodivu nestalo. Cestou do svého pokoje sebral vázu jenž byla na chodbě. Když byl ve svém pokoji tak si sedl na postel  dal si na hlavu vázu a snažil se udržet rovnováhu, přičemž složil pečeť tygra a soustředil se na svou chakru. Poté složil pečetě pro techniku Kinobori no Waza a snažil se přesouvat svou chakru po celém svém těle přičemž  se také snažil aby mu nespadla váza z hlavy. Vydržel to cca pět minut poté váza spadla na zem a rozbila se. Eren věděl že bude mít průšvih jelikož už rozbil dva květináče a ještě k tomu jednu vázu.* "Sakra tak tohle mi už neprojde." *Pomyslel si když v tom se otevřeli dveře a do pokoje vešel Erenův otec. Ukázal svým prstem ke zdi. Eren souhlasně přikývl, přišel ke zdi sedl si do dřepu a natáhl obě ruce. Na ruce dostal závaží a dva čínské čajové hrnky plné studené vody poté dostal dva hrnky i na ramena a kolena.* "Co že? To že jdu do tohoto postoje když něco provedu je normální ale  proč na mě navlékl tohle všechno?" *Pomyslel si eren když v tom si jeho otec sedl na postel před něj a dal si na hlavu svůj kunai tak aby byl ve svislé poloze.* "Chápu, je to trest a zároveň mi to pomůže s tréninkem." *Pomyslel si zavřel oči uklidnil svou mysl i chakru poté začal přesouvat chakru ve svém těle. Eren takhle vydržel cca 15 minut což je na šestiletého  chlapce úctyhodný výkon. Poté spadl na zem. Jeho otec ho pochválil a odešel z Erenova pokoje. Eren velice znaven lehl si do své postele a usl.*

*Eren se ráno probudil, vstal z postele, protáhl se.* "Sarka dneska mám volno, co budu dělat? Měl bych trénovat abych se co nejdříve vyrovnali Kami." *Pomyslel si převlékl se a šel do předsíně kde si obul boty vyšel na zahradu, doufajíc že nepotká rodiče. Eren byl oblečen do černé košile, černých kalhot a na krku měl sluchátka. Rychle se rozhlédl a poté se rozeběhl k nejbližšímu stromu. Rychle složil pečetě, poslal chakru do nohou (Kinobori no Waza) vyběhl na strom když byl cca v půli stromu tak z něj seskočil, udělal salto přičemž složil pečetě a když dopadl na zem tak se vedle něj objevili čtyři klony. (Bunshin no jutsu)* "Takže budu trénovat chakru a nebo ninjutsu? Mohl bych trénovat skládání pečetí. Četl jsem v dědově deníku že není od věci rychle skládat pečetě a ještě se naučit se rychle měnit jutsu." *Pomyslel si a poté se znovu rozeběhl proti stromu složil pár pečetí (Kawarimi no jutsu) poté běžel po stromě a složil jednu pečeť a proměnil se ve svého otce. (Henge no Jutsu) V tu chvíli ztratil kontrolu nad svou chakrou a vtom se mu sklouzla noha a on spadl na zem. Na zemi se však proměnil do svého otce.* "Sakra měl bych více trénovat. Tohle se mi přece nemůže stávat. Když takhle poběžím třeba po skále a proti mě bude nepřítel tak musím být schopný použít další techniky, místo toho abych spadl a poté tu techniku použil." *Pomyslel si stoupl si, odskočil od stromu a poté zrušil své Henge no Jutsu. Poté se znovu rozeběhl složil pečetě a vytvořil tři klony. (Bunshin no jutsu) Poté začal skládat pečetě ale než stihl poslat chakru do nohou tak narazil do stromu.* "Sakra tohle není normální? Proč mi tohle nejde?" *Pomyslel si a znovu odskočil od stromu. Poté chvíli stál a přemýšlel jestli by v první řadě neměl spíše trénovat skládání pečetí. Poté tuhle myšlenku spolkl a začal tvořit pečetě pro Bunashin no Jutsu, poté začal skládat pečetě pro Kawarimi no Jutsu, poté skládal pečetě pro Kinobori no Waza. Ani jednu techniku však nepoužil jelikož nepoužíval chakru. Poté ještě několik minut trénoval jen skládání ručních pečetí aniž by používal chakru. Poté se rozeběhl proti stromu složil pečetě a vložil chakru do nohou. (Kinobori no Waza) Poté běžel po stromě a začal skládat pečetě pro Bunshin no Jutsu. Eren cítil jak se v jeho těle chakra začala hýbat avšak se snažil udržet svou chakru v nohách. Což se mu podařilo ale nezvládl vytvořit ani jeden klon. Když se dostal na vrchol stromu a poté se zamračil.* "Sakra musím více trénovat. Měl bych být schopen tohle zvládnout. Stále měl v nohách chakru a byl přilepen ke kůře stromů. Poté se po stromě rozeběhl k zemi. Znovu složil pečetě k technice Bunshin no jutsu a začal používat chakru tak aby vytvořil alespoň jeden klon. Erenova chakra se znovu rozbouřila a znovu se snažil uklidnit přičemž zkoušel vytvořit klon. Když se dostal na zem tak si uvědomil že nevytvořil žádný klon. Eren se naštval, rychle složil pečetě k technice Bunshin no jutsu, díky této technice vytvořil dva klony. Poté velmi rychle začal skládat pečeť k technice Henge no jutsu a proměnil se ve svého otce. Poté Eren začal cítit že už mu ubylo hodně chakry a tak zrušil klony a Henge no jutsu a poté si šel lehnout. Když se vyspal tak už byla hluboká noc a on cítil že se mu znovu doplnila chakra. Sice ji neměl na sto procentech ale chtěl zkusit jestli už mu to půjde. Eren tedy vyšel z domu a znovu složil pečetě, rozeběhl se proti stromu a začal po něm běžet. (Kinobori no Waza) Poté složil pečetě k technice Bunshin no jutsu. Erenova chakra se zase začala bouřit a on se ji snažil uklidnit, přičemž se snažil udržet dostatečné množství chakry ve svých nohou a také chtěl vytvořit klon. Tentokrát se mu povedlo vytvořit jeden klon.* "Super tak teď bych mohl vytvořit třeba dva klony." *Pomyslel si a zkoušel to znovu a znovu. Když už měl dost tak si šel znovu lehnout a znovu se vyspal. Tentokrát vstal odpoledne. Vždy když šel spát tak se nevysprchoval ani se nepřevlékl poté se šel najíst a znovu šel ven trénovat. Po několika hodinách se mu povedlo vyběhnout po stromě, vytvořil pět klonů a několikrát se přeměnil do svého otce, matky a svého mistra v Akademii. Když byl spokojen s výsledkem svého tréninku tak se usmál a šel se domů najíst, vykoupat a dělat úkoly, které dostal v Akademii.* "Jsem moc rád že už se mi to povedlo. Pravda je že bych se v tom mohl zlepšit ale už mám málo chakry a tak tenhle víkend už toho nechám.*

*Dnes byla sobota ráno a Eren se rozhodl že bude trénovat svou chakru proto se oblékl do černých kalhot a černé košile. Kolem kalhot si dal svůj pásek na který si připnul své dvě pouzdra s kunaii a shurikeny. Poté šel do kuchyně kde si vzal paličku česneku, odloupl zní jeden stroužek, který oloupal. Vzal si skleničku do které si natočil vodu z vodovodu. Poté si dal do úst oloupaný stroužek a zapil jej vodou.* "Sakra kdyby tohle po mě mamka nechtěla tak bych se na to vybodl páč je to fakt hnus. Kdybych to mohl alespoň rozkousat." *Pomyslel si a šel do koupelny kde si vyčistil zuby a poté šel do předsíně kde se obul a vyšel z domu na zahradu.* "Tak jo, jak to udělám dneska? Chci trénovat chakru ale jak bych mohl? Mám trénovat stejně jako minule? Ne to už by mi nijak nepomohlo." *Pomyslel si a rozeběhl se k jednomu z několika málo stromů jenž byly na jeh zahradě. Když už byl dostatečně blízko tak rychle složil několik pečetí, poslal chakru do nohou a rozeběhl se po stromě. (Kinobori no waza) Když byl na vrcholu stromu tak si sedl na jednu větev a přemýšlel.* "Tak jo budu trénovat na fasádě domu." *Pomyslel si slezl ze stromu a rozeběhl se k domu. Rychle poskládal pečetě, poslal svou chakru do nohou (Kinobori no waza) A běžel po fasádě když už byl cca v půli domu, tak se zastavil. Udělal stojku přičemž se snažil co nejrychleji poslat chakru z nohou do dlaní. Bohužel první pokus moc nevyšel a tak spadl na zem.* "Jau, Ještě že nemáme moc vysoký dům." *Pomyslel si když ležel na zemi. Pooté si stoupl znovu slžil pečetě ke Kinobori no waza a znovu vyšel po fasádě . Půl metru od země se zastavil dal své ruce na fasádu a začal chakru s chodidel přesouvat do dlaních. Jen co dostal trochu chakry z chodidel tak se odlepil od fasády a znovu spadl.* "Sakra takhle budu dobře omlácenej." *Pomyslel si stoupl si a znovu pokračoval. Po cca půl hodině dostla nápad že by mohl z pravého chodidla přesunout chakru do pravé dlaně. Čímž by neměl spadnout. Rychle to zkusil avšak se mu smekla pravá noha a on málem spadl. Naštěstí už měl v pravé dlani chakru a tak se mu nic nestalo. Poté se nohama odrazil od fasády aby udělal stojku, přičemž z levého chodidla poslal svou chakru do levé dlaně. Naštěstí to udělal dostatečně rychle a tak se usmál.* "Super povedlo se mi to. Pravda je že jsem už vyčerpal dost chakry pokusy o tuhle hloupost a jsem dost omlácenej ale tak co už." *Pomyslel si přičemž ztěžka dýchla. Poté dal nohy zase na fasádu a poslal do chodidel svou chakru. Poté začal dělat hvězdy přičemž se snažil co nejrychleji přesouvat chakru z chodidel do dlaní. Nejprve mu to moc nešlo a tak několikrát spadl. Když vtom se mu to povedlo a tak se zaradoval. Cítil že má málo chakry a že už pomalu nemůže ani stát ale stejně to chtěl alespoň jednou zkusit. Připravil se tedy k další hvězdě. Když už stál na rukou tak se mu udělalo zle a on spadl do mdlob. Probudil se až v nemocnici. u jeho postele stál otec a kroutil hlavou. Také si všiml matky která plakala. Po chvíli otec z kapsy vytáhl dřevěný shuriken a dal ho Erenovy se slovy aby cvičil svou chakru s tímhle. Eren moc nechápal ale slušně poděkoval a jeho rodiče odešli.* "Jak s tím mám sakra trénovat. Je to jenom dřevěná napodobenina shurikenu." *Po nějaké době ho to však drklo.* "Jo dyť je to logické." *Pomyslel si, složil pečetě a poslal svou chakru do palce pravé ruky. Poté vzal dřevěnou napodobeninu shurikenu a dal ho na palec pravé ruky. Svou levou rukou ten shuriken otáčel tak aby se dotkl hrotem ukazováčku, přičemž z palce přesouval chakru do ukazováčku. Po celou dobu kdy byl zavřený v nemocnici tak si takhle hrál. Když ho pustili domů tak pro něho přišel jeho otec. Kterému vrátil dřevěný shuriken a znovu mu poděkoval. Erenův otec se usmál a dal svému synovi malý pletený míček plný písku. Eren nechápal proč mu to otec dal ale nechtěl se ptát. Věděl že to má co dělat s jeho tréninkem ale nemohl přijít na to jak by s tímhle míčkem mohl trénovat. Když přišli domů tak si Eren sedl do kuchyně ke stolu kde dostal oběd a když se najedl tak si šel lehnout do postele.* "Sakra jak tohle mám použít? Musím na to přijít a nebo se zeptat táty. Ne počkat když se zeptám táty tak bude zklamaný že mě to nenapadlo." *Pomyslel si a až do večera přemýšlel jak má trénovat chakru s tímhle míčkem. Když už byla tma tak se šel navečeřet a poté spát.*

*Eren byl dnes na zahradě u domu svých rodičů. Byl oděn do černé košile, černých kalhot kolem kterých měl svůj černý opasek, na kterém měl připnuté tři pouzdra. V jednom pouzdru měl své zbraně a v ostatních měl své papíry k technice klanu Yumi. Na tom celém měl černý kabát ze železného písku. Eren seděl v tureckém sedu a před sebe poslal část svého písku a roztočil ho kolem sebe.* "Dobré tohle je hodně dobrý začátek." *Pomyslel si a z písku (který se točil kolem něj) vytvořil meč. Poté meč nechal rozpadnout a písek vrátil do svého kabátu poté se podíval na terče které byly na zahradě. Eren vytvořil velkou vlnu ze všeho písku.* "Sakra tohle je dost těžké na ovládání." *Pomyslel si a poté se jeho písek rychle vrátil a z formoval se jako Erenův kabát.* "Sakra tak takhle ne. Ty terče spadly a všechen písek se vrátil ke mě." *Pomyslel si a poté před sebou vytvořil zeď z železného písku. Poté tento písek poslal nad sebe.* "Více z tím asi neudělám všechen svůj písek zatím nezvládnu ovládat." *Pomyslel si a poté písek který měl teď nad sebou tak poslal k terčům a vytvořil z něj ruku, která začala zvedat všechny terče. Když byly všechny terče zvednuté tak vrátil svůj písek do svého kabátu. Poté si vzal několik papírku. Ty poté hodil a oni se roztočili a letěli na terče. Bohužel všechny papírové shurikeny netrefili do terčů.* "Sakra použil jsem techniku Kami shuriken a ani jeden se nezabodl do terče. Budu se muset více snažit abych tuhle techniku zvládl." *Pomyslel si a poté si vzal jeden papírek a ten, hodil na terč. Ve vzduchu se papírek roztočil a letěl k terči. Tentokrát narazil do terče a spadl na zem.* "Sakra to snad ne. Když mi to táta ukazoval tak se krásně zabodli do terčů." *Pomyslel si a vzal si další papírek. Znovu jej hodil po terči. Papírek se roztočil a zabodl se do terče. Po nějaké chvíli papírek spadl na zem. Eren se naštval, vzal si další papírek a hodil jej na terč papírek se znovu roztočil ve vzduchu, tentokrát se však papírek točil velmi rychle. Zabodl se do terče a zůstal tam. Eren se usmál, vzal si dva papírky a znovu je hodil na terč. Papírky se roztočili a zabodli se do terče. To samé zkoušel dál a zvyšoval množství papírků. Po nějaké době padl na kolena, sáhl pod svůj písečný kabát a chtěl nahmatat další papírek.* "Sakra využil jsem všechny papírky co mám." *Pomyslel si usmál se a padl na tváří na zem, přičemž usl. Když se probudil tak ležel v posteli v pyžamu. Také se podíval z okna a viděl že už je tma. Eren otevřel okno natáhl svou pravou ruku a všechen železný písek, který byl venku tak se rychle vznesl a přilepil se na Erena a vytvořil se na něm kabát. Eren si v tomto kabátu lehl a znovu usl.*

*Eren byl na zahradě a snažil se meditovat avšak místo meditace usnul. Zdálo se mu o geninských zkouškách. Tento sen míval velmi často a většinou zničil svým pískem vše co bylo v pokoji. Jeho otec už toho měl dost a tak nechal Erena spát na zahradě místo aby spal ve svém pokoji. Dnes však měl Eren klidné spaní i když se mu zdála noční můra. Když vtom mu na rameno spadl lístek. Eren se rychle probudil a na jeho čele se objevil pot.* "Sakra musím začít více trénovat. Musím se stát pánem svých vzpomínek a musím začít více zapomínat." *Pomyslel si, stoupl si, vzal si do ruky svůj hakisák, položil jej na zem a poté poskládal pečetě. Vložil svou chakru do pravé nártu své pravé nohy. (Kinobori no Waza) Poté sebral svůj hakisák a hodil ho do vzduchu, v tu chvíli přesunul chakru s pravého nártu své nohy do prstů na levé ruce, míček spadl na jeho prsty a díky chakře se míček přilepil k jeho prostředníčku.
poté přestal s technikou Kinobori no Waza takže se míček odlepil a padal na zem, dříve než se míček dotkl země jej chytl Erenův písek. (Jiton Kontorōru) Poté ze svého písku vytvořil menší obláček na který si stoupl zavřel oči, soustředil se na udržení svého obláčku a také začal vzpomínat na geninskou zkoušku. Prve byly jeho vzpomínky mírné. Vzpomínal na to jak se cítil, jak byl oblečený, jak byl hrdý na to že jde na závěrečné zkoušky. Poté se jeho vzpomínky začali měnit. Vyděl Jina před domem. V tu chvíli se začal potit ztrácel kontrolu nad svým pískem. Obláček se rozpadl a chlapec spadl na zem.* "Sakra znovu." *Pomyslel si a uklidnil sebe i svou chaktu a poté z písku který ležel na zemi, znovu udělal obláček na který si sedl a vznesl se sním. Znovu začal vzpomínat na geniskou zkoušku. Znovu viděl Jina a znovu se začal potit. Chakra se v něm začala bouřit. Tento pocit neměl poprvé avšak tentokrát se snažil svou chakru zkrotit. Moc mu ti nešlo a písečný obláček se začal točit i s Erenem. Chlapec se soustředil na písek, vzpomínal na geninskou zkoušku a snažil se uklidnit svou neklidnou chakru. Obláček se znovu rozpadl na písek a Eren znovu spadl.* "Ne tohle přeci nejde. Takhle plýtvám i svou chakrou. Udržet tenhle obláček není težké ale když se moje chakra z neklidní tak je to náročnější. Musím to zkoušet dokud se mi to zkrátka nepodaří. Jinak bych mohl být nebezpečný pro celou rodinu a na misích bych mohl být nebezpečný pro celý svůj tým." *Pomyslel si a znovu vytvořil obláček, na který si sedl. Vznesl se a znovu začal vzpomínat. Znovu se začal potit a znovu se v něm začala bouřit chakra. Znuvu si jeho obláček začal dělat to co se mu zachtělo. Eren se přestal soustředit na písek a začal se soustředit jen a jen na svou chakru. Pořád viděl Jina, kterého zabil. Erenova chakra se po chvíli začala uklidňovat i jeho svůj písek ovládal, přičemž stále viděl Jina. Viděl jeho mrtvé tělo, které bezvládně leželo na zemi a viděl sám sebe s kunaiem v ruce. Jeho chakra zase začal proudit velmi zmateně, poté viděl sám sebe jak kunaiem bodá do Jinovi mrtvoly. Eren se znovu snažil zkrotit svou chakru ale teď mu to vůbec nešlo. Cítil zášť sám k sobě. Začal ji cítit i k čelence kterou měl na své čele. Jeho chakra se prudce přelévala s jednotlivé končetiny do druhé avšak přesun chakry byl velmi chaotický Eren nad tím neměl vůbec žádnou kontrolu. Chlapec se ze všech sil snažil uklidnit ale nešlo to. Každá minuta se zdála jako hodina. Jeho srdce tlouklo neskutečnou rychlostí až měl Eren strach že mu vyskočí z hrudě. Po celém jeho těle měl pot. Chlapec byl s pocený, jeho chakra byla velmi chaotická a všechen písek z jeho kabátu se uvolnil a začal se kolem chlapce točit velmi rychle poté se od Erena vzdálil a poté se písek zformoval do několika kostek a ty se poté vrhly na Erena, který nemohl ovládnout svou chakru. Ve své mysli měl velký chaos viděl věci které se nestali. Kostky z písku se mezi tím začali velkou rychlostí blížit k Erenovi. Chlapec byl zmaten a jeho chakra v jeho těle zuřila. Najednou se však Eren začal klidnit a písečné kostky začali zpomalovat až se zastavili. V tu chvíli se jeho chakra začala uklidňovat. Erenovi se začali třídit myšlenky. Viděl pravdu a viděl i výplody jeho fantatie. Nakonec ve své mysli uviděl sebe a ještě jednoho člověka z kunaiem. V tu chvíli začal Eren rozpoznávat ve svém protivníkovi obličej. Viděl sám sebe. Erenova chakra znovu začala v jeho těle zuřit. Písečné kostky se znovu dali do pohybu směrem k Erenovi. Sám chlapec se začal uklidňovat. Soustředil se na svou chakrua začal ji znovu krotit. V tu chvíli ve své mysli viděl jak se Erenův protivník rozeběhl. Sám Eren se ve své mysli usmál a řekl že je vše odpuštěno. Erenova mysl se uklidnila. Písečné kostky se rozpadli v písek a všechen písek kromě písečného obláčku. Všechen písek se vrátil k Erenovi a zformoval se do písečného kabátu. Nakonec se rozpadl i písečná obláček ale až poté co se sním Eren snesl k zemi. Když měl všechen písek zpět jako kabát tak si stoupl na všechny čtyři a začal ztěžka dýchat.* "Sakra co to bylo? Jak jsem se z toho dostal jak?" *Eren se cítil o dost lépe a zároveň se třásl. Chlapec se už nebál toho co se stalo a nebál se ani toho co se stane avšak stále se třásl a nemohl to zastavit. Poté si vzpomněl na Kaie, na to jak se sním poprvé setkal, na to jak Kai věřil cizímu chlapci na tolik že mu prozradil své kekei genkai také si vzpomněl na Kami, na to jak ji chytl za ruku dal ji pusu, objal ji a znovu políbil vzpomněl si na to jak se přitom cítil a přestal se třást. Měl v srdci i v duši klid a mír. Poté si znovu vzpomněl na to jak si z Jinem hráli. Stoupl si a šel směrem k Jinově rodině. Všechno jim řekl a oni se na něj usmáli, poděkovali mu za to že přišel a že jejich syna zabil v čestném boji a požádali ho o to aby se stavoval častěji. Eren jim slíbil že se tak stane. Poté šel chlapec domů a omluvil se svým rodičům za škody které napáchal. Šel do svého pokoje a začal tam uklízet a opravovat zničený nábytek. Pracoval celou noc. Ráno vyčerpáním usnul a po dlouhé době měl krásné sny.*

*Eren už byl dva dny propuštěný z vězení a ještě nebyl navštívit své rodiče. Nechtěl za nimi jen tak jít a proto se rozhodl být bezdomovcem. Jeho oblečení i sám Eren už byl silně cítit potem a všichni lidé se mu vyhýbali. Nejen proto že smrděl ale také proto že tušili nebo možná i věděli že je byl ve vězení. Dnes se Eren rozhodl trénovat svou chakru. Vydal se tedy do písečné arény. Eren byl oblečen do černé košile, černých kalhot kolem kterých měl svůj opasek na kterém měl připnuté tři pouzdra. V jednom pouzdru měl své zbraně a v ostatních měl své papírky. Když došel písečné arény tak se rozhlédl. Nikde nikoho neviděl a tak se zaradoval.* "Super žádné přiblblé obličeje žádné urážky a podobně." *Pomyslel si přičemž si všiml jednoho kamene a jedné skály.* "Super mohl bych trénovat s tímhle." *Vydal se tedy ke skále. Když byl dost blízko tak složil pečeť poslal svou chakru do chodidel, (Kinobori no Waza) poté z těží zvedl kámen a začal chodit po skále.* "Sakra je to těžší než si pamatuji." *Pomyslel si a pokračoval v chůzi. Každý jeho krok byl doprovázen velkou bolestí. Začali se mu klepat, pálit nohy. Eren zavřel oči a snažil se překonat bolest. Najednou si uvědomil že se odlepil od skály a padal na zem. Rychle tedy pustil kámen, ve vzduchu se otočil takže měl kámen na zádech. Poté složil pečeť a poslal do chodidel svou chakru. Znovu se snažil přilepil ke skále a když se mu to povedlo tak si uvědomil že má na zádech těžký balvan.* "Počkat, trénuji přece chakru takže bych mohl pomocí chakry přilepit tenhle balvan na svoje záda přičemž bych mohl pokračovat v chození po téhle skále." *Pomyslel si, složil pečeť a poslal další část své chakry do zad tak aby měl na nich přilepený balvan. (Kinobori no Waza) Poté se otočil a začal jít na vrchol. Při každém kroku měl pocit že mu odpadnou nohy, jelikož jej stále pálili, navíc měl velkou zátěž ve formě balvanu na zádech. Záda ho také po chvíli začali bolet a navíc bylo pro chlapce velmi náročné udržet se na skále a udržet balvan na svých zádech. Po několika dalších kroků se mu ze zad odlepil balvan, který spadl a zem. V tu chvíli se Eren velmi odlehčil a tak vystartoval rychlejším tempem a vlastně vyběhl po skále až na vrchol.* "Sakra tak tohle se mi moc nepovedlo." *Pomyslel si a seskočil ze skály, přičemž svým železným pískem zmírnil pád. Poté vzal kámen. Poslal do nohou chakru, připravil se, odrazil se a vyskočil cca do tří čtvrtin té skály. (Chakura Shotto) Poté vytvořil ze železného písku vytvořil, obří ruku, která se chytla vrcholu skály. Poté nohama stál na skále přičemž neměl v chodidlech chakru. Eren se takhle snažil jít po skále, přičemž se jeho ruka ze železného písku zkracovala. Když tímhle stylem vyšel na skálu, tak pustil balvan, usmál se a všechen písek, který tvořil ruku se vrátil do jeho kabátu. Poté Eren seběhl ze skály dolu. (Kinobori no waza) Když byl na zemi tak se rozeběhl, když byl v blízkosti jednoho velkého balvanu, tak si do nohou poslal svou chakru a vyskočil. (Chakura Shotto) Když vyskočil na balvan tak si sedl do tureckého sedu a přiložil k sobě dlaně. Přičemž začal svou chakru soustředit do dlaní. Poté roztočil všechen svůj železný písek a vytvořil obří tornádo které se chlapec snažil udržet. Poté se snažil toto tornádo zmenšit přičemž se zhušťoval takže teď to nebylo tornádo ale spíše válec kteří se točil.* "Sakra moje chakra mě přestává poslouchat, začíná se ve mě bouřit. Najednou se válec začal rozpadat a poté všechen písek velkou rychlostí, (6 bodů) mířil na Erena. Ten se snažil uklidnit svou chakru a když byl všechen písek u chlapce cca 2 mm tak se písek zastavil. Eren si oddechl, stoupl si a všechen písek se utvořil do kabátu na Erenově těle.* Uf to jsem se lekl. Už jsem se bál že do mě ten písek narazí a já se vrátím do nemocnice. *Jen co to dořekl tak seskočil z kamene. V pravé ruce si vytvořil Dai shuriken ze svého železného písku. Poté se napřáhl a hodil ho před sebe. Zavřel oči a soustředil se na svou chakru. Která byla zprvu klidná ale poté se začala bouřit. Poté Eren obrátil letící písečný shuriken tak aby letěl proti chlapci. Erenovi emoce se začali měnit. Chvíli byl klidný a chvíli se klepal. Jeho chakra se v něm začal prudce bouřit. Eren začal uklidňovat své emoce. Když se mu to povedlo tak už byl jeho písečný shuriken moc blízko. Eren otevřel oči a nechal svůj shuriken obletět Erena. Chlapcova chakra se též trochu uklidnila ale i tak byla divoká. Písečný Dai shuriken znovu letěl od Erena. Když byl shuriken dost daleko tak ho Eren znovu otočil a znovu letěl proti Erenovi. Chlapec rychle poskládal pečetě a ze země vyletí hromada zpevněné hlíny na které stojí sám Eren. (Doton: Doryuuha) Díky této technice se dostal nad svůj shuriken avšak stále nechal svůj shuriken letět na sebe. Eren rychle seskočil z hlíny a běžel proti skále. Jeho shuriken byl o dost rychlejší a když byl shuriken dost blízko tak chlapec rychle poslal svou chakru do nohou, odrazil se, vyskočil a nechal pod sebou proletět jeho shuriken. Když chlapec dopadl na zem tak byl celkem vyčerpaný.* "Sakra moc plýtvám chakrou. Díky tomu že už jsem dlouho netrénoval tak jsem zapomněl jak šetřit se svou chakrou. No tento trénink je dost náročný na chakru jelikož mě dost vyčerpává jen ovládání tohoto písečného shurikenu a ještě k tomu používám i jiné techniky takže tohle je fakt náročné." *Pomyslel si, rychle se otočil a běžel zpět ke zpevněné hlíně kterou před chvílí vytvořil. Když byl za touto hlínou tak se otočil a viděl že jeho shuriken se k němu velkou rychlostí blíží. Rychle složil pečeť a díky tomu se rozpadla jeho zpevněná hlína, která padala na jeho písek, který byl ve formě Dai shurikenu. Eren nechal tento shuriken vyhýbat se hlíně. Když už byl shuriken dost blízko tak Eren nechal rozpadnout Dai shuriken zpět do písku. Tento písek se vrátil zpět do Erenova kabátu avšak takovou rychlostí že Eren rychle spadl na zem a chvíli nemohl popadnout dech. Po několika vteřinách Eren popadl, dech vstal a ztěžka dýchal. Přičemž cítil že je jeho chakra velmi neklidná a tak si znovu vytvořil Dai Shuriken a hodil jej před sebe. Poté si vytvořil v pravé ruce katanu ze železného písku. Napřáhl se a nechal svůj shuriken letět znovu proti sobě.* "Budu muset zvládnout uklidnit svou chakru i když budu bojovat. Nesmím dopustit aby moje chakra byla takhle rozbouřená jelikož ji poté špatně používám a moc sní plýtvám." *Pomyslel si, rozeběhl se proti svému výtvoru a když byl dost blízko tak se napřáhl svým mečem a udeřil. Přičemž zastavil svůj shuriken avšak stále byl jeho výtvor ve vzduchu a rychle se točil. Teď šlo o to jestli Eren zvládne udržet svůj výtvor před sebou. Chlapec věděl že musí svou chakru uklidnit protože nechtěl bojovat se silou. Rychle se začal soustředit na svou chakru. Po několika minutách se povedlo zmírnit tok jeho chakry. Rychle se tedy začal soustředit na své dva výtvory. Poté pustil svůj meč odstoupil pár kroků a sedl si do tureckého sedu. Soustředil se na své výtvory a snažil se uklidnit svou chakru. Kdyby se teď na chlapce někdo podíval tak uvidí kluka v tureckém sedě, také uvidí rychle se točící Daishuriken, který drží na místě katana.* "Uklidni se Erene. Musíš být klidný." *Těmi to slovy se snažil uklidnit a uklidnit i svou chakru. Po cca půl hodině se jeho výtvory rozpadli na a on usnul vyčerpáním.*

Arisu Sasaki
Izumi Yumi
dvojčata

*Arisu si výjimečně přispala a rozespale se došourala do kuchyně někdy až skoro k obědu. Máma byla asi v obýváku, ale na stole cosi leželo. Protřela ji oči a došla ke stolu, na kterém byl položený svitek. Překvapilo ji to a zvědavost ji nedala, aby ho neotevřela. Stálo tam: Pro Arisu Sasaki: Dostavte se v poledne do čtvrti Yumi, čeká tam na vás mise typu D. Vyžádali si přímo vás, tak se nezpozděte* To je zvláštní, pro mise bych si měla chodit k sekretářce Kageho, ne? *pomyslela si a podívala se na hodiny nad ledničkou. Jestli to chtěla stihnout, měla co dělat. Hodila otevřený svitek zpátky na kuchyňský stůl a vyběhla zpátky do patra do svého pokoje, aby se oblékla. Ačkoli šaty nenosila, tak vytáhla ze skříně jedny z mála šatů, byly světlemodré na ramínkách a ke kolenům. Podívala se na sebe do zrcadla, přivázala si ještě na levou paži čelenku Suny a uznale kývla* Jo, takhle můžu jít na svojí první misi. *prohrábla si vlasy a už seběhla domů ze schodů, aby si vzala s sebou ten svitek. Věděla, že nemá cenu její mámě říkat, že jde ven, protože ji s největší pravděpodobností stejně nebude vnímat. Vyšla ze dveří na ostré sluníčko a vydala se rychlým krokem postranními uličkami do čtvrti Yumi. Byla nervózní, byla to její první mise, a ještě ve čtvrti Yumi. Když dorazila na takové náměstíčko, kolem kterého stáli domy, už tam na ní někdo ve stínu stromu čekal. Když zaměřila pozornost na tu dotyčnou osobu, tak div nevykřikla překvapením* Arisu Sasaki? Jistě, že jsi. Jmenuju se Izumi Yumi *představila se vysoká žena s dlouhými hnědými rozpuštěnými vlasy a špatně skrývanou bolestí v očích. Arisu na sucho polkla a snažila se mermomocí potlačit slzy, které se ji draly do očí. Proto nějakou dobu trvalo, než odpověděla* Ráda vás poznávám, Izumi-san. S čím vám mohu pomoci? *snažila se znít jako někdo, kdo právě nestojí před matkou své kamarádky, kterou zabila během geninské zkoušky. Bylo evidentní, že pro obě bylo těžké se setkat, ale nakonec si Izumi odkašlala* Jistě, mise typu D. Pořádáme oběd pro známé a potřebovala bych zabavit naše děti. Přijdou i členové Rady starších, takže zajisté chápeš, že by bylo nevhodné, aby nás rušily. *Izumi se pokusila o úsměv a Arisu si pomyslela, jak na to vůbec může mít náladu, když ji zemřela dcera. Ale samozřejmě to nijak nekomentovala, přikývla a nechala se zavést na zahradu k dětským prolézačkám, kde si hráli asi pětiletí kluci* Tohle je Arisu-chan, postará se o vás, tak moc nezlobte *řekla Izumi přísně a nechala je tam* Já jsem Ichiro *zazubil se na ní jeden* A já Jiro *napodobil brášku druhý* Jé, ty jsi shinobi, ukaž nám pořádně čelenku *ozval se jeden z nich a Arisu se nemohla než usmát, sundala si z paže čelenku a ukázala ji klukům. To ale nečekala, že jeden z nich ji ji vezme z ruky a se smíchem se rozeběhne pryč* Jednou budeš mít taky takovou, tak mi ji vrať *zkoušela to nejdřív po dobrém Arisu, ale když to nepomohlo, tak se za ním rozeběhla. Nechala mu nějaký náskok a nechtěla mu nějak ublížit nebo způsobit pozdvižení, aby si na ní Izumi-san nestěžovala* A co za to? *halekal na ní ten s čelenkou, Arisu něco napadlo a zastavila se kousek od něj* Co takhle… Vytvořím si pár klonů pomocí Bunshin no Jutsu a když uhodneš, kdo jsem opravdu já, tak ti ji nechám *mrkla na něj, zrovna v téhle technice si věřila, takže si vytvořila jen dva klony a čekala, koho se klučík dotkne. S potěšením se dotkl klonu, který hned zmizel, a pak Arisu nechala zmizet i druhého* Chmm tak na *uraženě ji vrátil čelenku, kterou si Arisu zpátky uvázala na paži* Yori-chan by mi ji nechala *naštvaně se na ní podívá, jako by ji snad vyčítal, co se stalo. A pokud to věděl, měl na to plné právo* Yori-chan by ti ji možná nechala přes den a večer, až bys spal, tak by si ji vzala zpátky. Čelenka je pro shinobiho důležitá, tu jen tak nikomu nebudeš dávat *poučila ho a nechala je chvíli si hrát samotné a jen hlídala, aby se jim něco nestalo. Potom si k ní přišli sednout* Ty jsi naši sestřičku znala? *zeptal se jeden z nich, jak byli dvojčata, tak byli k nerozeznání* Ano, znala jsem Yori-chan *usmála se smutně Arisu* Byla to moc hodná a šikovná holka, byla by z ní skvělá shinobi *posteskne si pro sebe a dívá se před sebe* Byla jsi tam, když umírala, viď? *zněla další otázka a Arisu nevěděla, co tak malým dětem na to odpovědět. Pro ni samotnou to bylo moc těžké* Ano, byla jsem tam. Říkala, že vás moc miluje a že z vás určitě budou skvělí ninjové *nestydatě zalhala, ale věděla, že ty dětské dušičky potřebovaly uklidnit. Jejich rodiče měli jiné starosti než jim vynahrazovat ztrátu starší sestry. Nějakou dobu tam seděli v družném tichu, když za nimi přišla Izumi-san* Děkuju mnohokrát za hlídání, Arisu-chan. Už to zvládneme sami*vykouzlila na tváři zářivý úsměv a když ji Arisu podala svitek se vzkazem, co dostala domů, tak tam Izumi-san jen něco připsala a propustila ji. Arisu se otočila, aby zamávala klukům, ale ti už si zase hráli. Arisu se na tom samém náměstíčku, kde na ní v poledne čekala Izumi-san, zastavila a podívala se k jejich domu* Škoda, že tu nejsi, Yori-chan… *povzdechla si a vydala se k sekretářce Kazekageho, aby ji odevzdala ten svitek a dostala svou odměnu za první svou misi*

Trénink rychlosti

Arisu
Shiro

*konečně měla volno od Shira a mučitelských tréninků, takže se konečně mohla vyspat. Ale to by nemohla mít noční můry. Ačkoli se to za tu dobu uklidnilo, co začala trénovat na mučitele, tak byly dny spíš noci, které byly o dost horší než jiné. A dnešní noc k nim patřila. Jednak její máma zase začínala mít své noční záchvaty, a zadruhé prostě se sem tam ta noční můra vyskytla. Obzvlášť po dnech, kdy na ní Shiro používal jedno genjutsu za druhým. Už to snášela lépe, ale pořád to nebylo ono. Pořád se ji klepala kolena z toho, když snad po sté viděla v Narakumi mrtvou Mizuki a skoro mrtvého Jaashiho. Ale dokázala už poznat, že je to jen genjutsu. To vědomí ji už pomalu dovolovalo, aby to snášela lépe. Takhle když při východu slunce odcházela z domu, tak se rozhodla, že se vydá do čtvrti Yumi. Naposledy tam byla plnit misi, kdy hlídala mladší sourozence své mrtvé kamarádky Yori. Právě na ní si vzpomněla po tréninku s Rikku. Byla si jistá, že se ji Rikku tenkrát líbil. Sice to tenkrát nemohla poznat, ale očima starší dospívající holky ji to bylo už víc než zřejmé. V její čtvrti ani na jejím hrobě už dlouho nebyla. Měla by to napravit. Proto se vydala prázdnými uličkami do čtvrti Yumi. Většina lidí spala, takže neměla sebemenší výčitky svědomí, že se rozeběhla. Neměla koho ohrozit. Proběhla čtvrtí Yumi, aby se zorientovala a pak si vybrala docela dlouhou uličku, která ještě ke všemu byla do kopce.Měla najednou chuť trénovat a měla u sebe stopky. Bude to příjemné odreagování od všech genjutsu a mučitelských praktik. Po tom všem, co zažila během těch necelých dvou let, tak svým způsobem dospěla. Alespoň jak jen to bylo v jejím věku možné. Naštěstí o matku se nemusela už tolik bát, protože ve vhodný okamžik byl po ruce Benjiro. Docela na něj spoléhala a využívala toho, že může bez starost zmizet na celý den a vědět, že o její matku bude postaráno. Ale pořád pro něj měla schovanou pomstu a všechen vztek, jehož část si nedávno vybila nechtěla na Rikku. Zmáčkla stopky a rozeběhla se ulicí do kopce. Původně si myslela, že by ji to mohlo stačit, aby se mohla zlepšovat a zrychlovat, ale na konci ulice ještě zahnula doprava a takhle zabočováním doběhla přesně na stejné místo, kde začala. V ten moment stopky zastavila. Hodlala dneska zrychlit tak, aby byla lepší aspoň o půl minuty. Proto se vydala na další běh stejné délky. To už bylo o něco lepší, ačkoli ne o tolik, o kolik by si přála. Chvíli se vydýchala a nechala chvíli své myšlenky, ať si plují, kam chtějí. samozřejmě se vrátila v myšlenkách k tréninkům s Yori, kdy takhle jednou běhaly po náměstí. Jen se smutně usmála, tyhle vzpomínky si dlouhou dobu zakazovala, ale teď už se na to dívala s odstupem. Byly to jedny z nejšťastnějších momentů v jejím životě, a tak si je chtěla pamatovat. Udělala ještě pár koleček, než ji došlo, že rychlejší prostě nebude. Zlepšila se o 20 sekund a rychleji ji to nešlo. Napadl ji jeden šílený nápad, ale nechtěla zase dělat takhle po ránu bordel ve vesnici, ale pokud to vyjde, tak by to bylo super. Arisu se nad tím nápadem jen pousmála a zapnula zase stopky. Tentokrát ale neběžela přímo po ulici, ale pomocí Kinobori vyběhla na nejbližší domek a rozeběhla se po střeše. Když byla na kraji, tak soustředila ještě víc chakru do chodidel a pomocí Chakura Shotto se dostala na další. Takhle se snažila běžet po střechách a přišla si dost nepatřičně, ačkoli předpokládala, že takhle netrénuje jediná. Když takhle dopadla zase na místo, kde začala, a zastavila stopky, tak byla až moc rychlá. Jen se usmála a vydala se ještě na jedno kolečko, tentokrát normálně po zemi. Chtěla se aspoň tomu novému času po střechách přiblížit. Docela se tím unavila, ale měla v sobě adrenalin po té nebezpečné cestě po střechách. Spíš než o zranění se bála o to, kdyby někoho vzbudila, tak by si mohl stěžovat. Nechtěla mít problémy kvůli takové blbosti. Když se dostala zpátky na místo, tak zjistila, že se o něco zlepšila. Přeci jen asi na sebe měla přehnané nároky. Teď už chtěla se jen dostat domů a chvíli ještě strávit v posteli* Co tu blbneš? *ozval se za ní velice známý hlas. Shiro* Trénuju, senpai. Co tu děláš ty? *pousmála se a otočila se na něj, vypadal rozespale a neupraveně. Přesto svým způsobem pořád vzbuzoval autoritu* Vzbudila jsi mě, jak tu běháš. *pousmál se a pozorně si ji prohlédl. Nemohl se zbavit pocitu, že ji nejspíš zná už od dřívějška. Ale to byla určitě blbost* Promiň, Shiro. Už půjdu domů, neměla jsem zrovna lehkou noc, tak snad ještě usnu. *usmála se na něj a aniž by čekala na odpověď, tak se rozeběhla směrem ke své čtvrti. Doma se tiše vkradla zpátky do pokoje, lehla si tak, jak byla oblečená a během chvíle tvrdě usnula*


Počet slov: 821

Trénink zásoba chakry

Arisu
Shiro

*Arisu se zrovna vytratila z domova a vydala se zkoumat další neznámé zákoutí Sunagakure, až se zatoulala do čtvrti klanu Yumi. Vzpomněla si hned na Yori a začala si hrát se svým přívěskem draka, které od geninských zkoušek pořád nosila. Už se s tím naučila žít, ale pořád ta ztráta bolela. Často si představovala, jak by celý život vypadal, kdyby měla Yori po boku. Mohly by se bavit o klucích, v jejich případě asi nejspíš o Rikku a Jaashim. Mohly být stejně tak nerozlučné jako na Akademii. Ale tak to nebylo, protože Arisu ji musela při geninských zkouškách zabít. Zabít dívku, která pro ni svého času znamenala všechno. Možná by potom tak nepřilnula k Jaashimu, vždyť už to jejich první setkání souviselo s Yori. Možná ji ho prostě její mrtvá kamarádka přihrála do cesty, aby Arisu nezůstala sama. Alespoň to si ráda myslela. Rozeběhla se ulicí, když najednou na konci ulici uviděla Shira. Málem by zapomněla na její poslední trénink tady, kdy na ní taky vybafnul nečekaně* Shiro! *zakřičela na něj a on se na ní s úsměvem otočil* Oi, Arisu-chan. *usmál se na ní, když k němu přiběhla* Zase nějaký šílený trénink, který bude vyrušovat klid této klidné čtvrtě? *mrknul na ní a spolu s ní se vydal uličkami své čtvrtě* Jen jsem chtěla prozkoumat další zákoutí Suny a skončila jsem tady. *odpoví nevinně a sledovala svého senpai a vlastně už i kamaráda v jednom. Málo kdy ho vídala mimo práci, tak si to svým způsobem užívala. Byla si jistá, že se mu líbí, i když on to nikdy nedal pořádně najevo.* Tak toho využijeme na nějaký trénink mimo práci? *navrhl sám Shiro a Arisu ráda souhlasila. Dostali se na menší plácek ve čtvrti Yumi. Arisu se rozhlédla kolem sebe, tady ještě nikdy nebyla.* Ari-chan, tady jsem. *houkl na ní a Arisu se zaměřila zase na něj. Shiro očekával nějakou její techniku, ale Arisu očekávala totéž. Znali se příliš dobře na to, že bylo těžké, aby se překvapili vzájemně. Nakonec to čekání Arisu přestalo bavit a vytáhla bublifuk, aby z něj vyfoukla asi 10 bublinek, které směřovali k Shirovi (Mabayui no Baburu, 26/28). Arisu věděla, že bublinky potřebují nějakou chvíli, aby se dostali na své místo, takže nečekala na nic a složila pečetě na Suiton: Mizzurappa (23,7/28) a vystřelila vodní vlnu směrem na Shira. Ten už taky přestal jen nečinně stát a složil pečetě na raiton techniku. Naštěstí si Shirových rukou obalených raitonem Arisu všimla včas, aby odskočila pomocí Chakura Shotto (23,2/28). Shirovi se evidentně nic nestalo* Jakto, že ti raiton nic nedělá, když ho použiješ? *zeptá se Arisu a už přemýšlí, jakou techniku na něj použije teď. Bublinky už potřebovaly jen chvíli, takže ho potřebovala zaměstnat něčím jiným, aby bublinky přehlédl a ona na něj mohla použít své bublinky ala chilli bomby.* Tahle technika mě nezraní pod vodou. *pousmál se Shiro a všiml si bublinek* Já si říkal, proč ten bublifuk vytahuješ. *uculil se, ale neměl moc času k další provokaci, protože na něj vyrazil Kinja z Kumen Sowaka (19,2/28). Arisu se přistihla, že prostě neodkáže své bytosti v soubojích nepoužít, protože na ně dost spoléhala. Ale u Shira ji odhalení speciální schopnosti nevadilo, za tu dobu, co se znají, mu důvěřuje a nepočítá s tím, že by někdy stáli proti sobě. Dokonce o nich snad i mluvila. Kinja se vydal svou rychlostí k Shirovi a nejdřív do něj vrazil, aby ho vykolejil a pak se ho snažil obmotat. Ale to už Shiro nezaváhal a posunul se pomocí Chakura Shotto dál* Takže boj na dálku? Proč ne. *usmál se trochu šíleně Shiro a začal skládat nějaké pečetě a položil ruku na zem, byla to nějaká Raiton technika, protože najednou Kinja znehybněl. Nemohl se přesunout blíž k Shirovi. Arisu to naštěstí nepostihlo. Na to byl Shiro dost daleko. Pokud tamta raiton technika ho v kombinaci s vodou neohrozila, nemusí to platit u téhle. Proto složila znovu pečetě na Suiton: Mizzurappa (16,9/28) a doufala, že se voda dostane až k Shirovi. Pro Arisu bohužel Shiro byl dost daleko na to, aby ho ten proud přistihl nepřipraveného, ale i tak měl v zásobě klanovou techniku, takže si jen nechal narůst křídla a vyletěl do vzduchu chvíli předtím, než by se k němu dostala voda. A mířil si to rovnou k Arisu, ale to nějak pozapomněl, že tam jsou ty bublinky, které teď Arisu jedním lusknutím praskla a kolem Shira se objevit dým jako z chilli bomb. Ale to mu nezabránilo, aby na Arisu vyslal salvu papírových bodců. Arisu už techniky klanu Yumi znala, takže stihla tak akorát složit pečetě, aby se vyměnila s kusem dřeva (Kawarimi no Jutsu, 16,4/28). Hned po přesunutí začala skládat pečetě na Kumen Sowaku, aby z ní vyletěl Suzaku (12,4/28) a po příkazu Arisu letěl přímo do oblasti, kde je dým, ale pomalu začíná mizet, jak Shiro mává křídly, Suzaku se rozletí jeho směrem, a snaží se do něj vrazit. Ale vzhledem k tomu, že byli oba stejně rychlí, tak to byl spíš takový tanec ve vzduchu, který Arisu sledovala. Přistihla se při tom, že považovala Shira s křídly za elegantního. Musela se zastydět za takové myšlenky, ale nemohla si pomoct. Nechala je blbnout ve vzduchu a sama se posadila a snažila se meditovat. Po nějaké době si Shiro posadil vedle ní. Byl udýchaný, to poznala i přes zavřené oči. Arisu nějakou dobu trvalo, než dokázala cítit tok své chakry a uklidnit tu rozbouřenou řeku, která ji kolovala v těle. Když ji uklidnila, snažila se ji různě přesouvat do různých částí těla, ale nebylo to tak snadné, než když měla chakry dostatek. Asi po půl hodině to vzdala, otevřela oči a neskrytě sledovala Shira. Bylo na něm něco, co ji přitahovalo a toho se trochu bála. Nakonec ho nechala meditovat, potichu vstala a vydala se domů*


Počet slov: 958

Trénink genjutsu

Arisu
Shiro

*Arisu potřebovala trénovat se Shirem, chyběl ji jako člověk jako senpai. Ale pokaždé, když se viděli, tak ji Shiro odháněl, aby šla domů. Každý měli jinou představu o tom, jak by měl člověk truchlit. Zažila si už jednu takovou ztrátu, zůstala doma a nedokázala se dostat ven mezi lidi. Po několika týdnech došla tenkrát na hřbitov a potkala Jaashiho. Teď potřebovala pracovat, připadat si užitečně, takže se Arisu vydala prostě do klanové čtvrti Yumi, aby vyhledala Shira. Měl tu smůlu, že ho dokázala vyhledat pomocí stopařské schopnosti, takže brzy už Arisu stála před Shirovým bytem a zaklepala. Moc dobře věděla, že byl doma, cítila ho tam. Shiro po chvíli otevřel a překvapeně se na ní podíval* Arisu? Co tu děláš? *zeptal se ji, zatímco stál ve dveřích. Tušil, co by se stalo, kdyby ji do svého bytu pustil, ale nebyl zrovna ve stavu, kdy by mohl hned vyrazit ven. Byl jen v tričku a kraťasech, takže byly vidět po jeho těle jeho jizvy.* Potřebuju tě. *řekla prostě, čekala asi cokoli, ale ne to, že ji prostě chytl za ruku a vtáhnul ji do svého bytu a zavřel za ní dveře. Nemohl tomu odolat a překvapené Arisu vtiskl na rty polibek. Moc dobře věděla, že ji miluje, takže ji to nepřekvapilo tak, jak by ji to překvapilo, kdyby o tom neměla ponětí. Také to byl způsob, jak se cítit alespoň trochu naživu, takže Shira nechala a polibek mu oplatila. Byl by to únik z té bolestivé reality, poddat se jeho vášni, ale Shiro se po chvilce odtáhl sám a trochu nervózně si odkašlal* Promiň, tohle jsem neměl… *zamumlal rozpačitě a Arisu měla pořád ruce obtočené kolem jeho krku, i když teď volněji, jak se od ní odtáhl* To nic. Spíš jsem myslela na trénink genjutsu *promluvila po chvíli, zatímco na svých rtech cítila pořád ty jeho. Do teď ji takhle ještě nikdo nelíbal a jí se to líbilo. Trochu si užívala jeho rozpaky, než své ruce z jeho krku stáhla a Shiro se na ní usmál* Hm, dobře. Proč ne. Chceš zůstat tady nebo jít někam ven? *zeptal se jí, zatímco se snažil vzpamatovat z toho, co se před chviličkou stalo. Ale to nemusel jen on, Arisu se vehnala červeň do tváří a nemohla chvíli normálně přemýšlet. Jaashiho už dlouho neviděla, ale skončit v objetí a třeba v posteli jiného jen kvůli tomuto, se ji zdálo dost nefér. Ale bylo to v současné době lákavé.* Nechci být lidem moc na očích teď *řekla Arisu, čímž se vlastně vnutila do Shirova bytu, obešla ho, otevřela dveře, které byli naproti domovním a trefila se naštěstí jen do obýváku. Neručila by za sebe nejspíš, kdyby otevřela dveře do ložnice. Nebyla typ, že by šla do postele s každým, ale teď potřebovala jakékoli rozptýlení. Ale naštěstí se tak nestalo, takže si sedli proti sobě ke stolu* Můžeš začít *pousmál se Shiro, který byl ještě pořád trochu v rozpacích. Za to Arisu se docela rychle oklepala a při pohledu do jeho očí na něj použila Neko no Kougeki. Shiro máchnul jednou rukou, než se z toho genjutsu uvolnil.* Takže už umíš další genjutsu? Super *usmál se na ní a nechal se vtáhnout do dalšího, tentokrát Narakumi no Jutsu.* Arisu… *zamumlal chvíli před tím, než se opět uvolnil. Netvářil se už zrovna spokojeně. Arisu ho nenechala oddychnout a paralyzovala ho díky Kanashibari no Jutsu. Použila na něj podobnou taktiku jako nedávno na Ryuza. Hned jak se mohl začít hýbat, tak na něj použila Jigyakkou no Jutsu, když se ho zeptala* Co je tvoje verze Narakumi? *nemohla totiž přeslechnout, když vyslovil její jméno, když byl v genjutsu. Arisu se mohla aspoň zaměřit na jeho chakru, když byl pod vlivem genjutsu. Bylo to zvláštní, jako by se tok jeho chakry zastavil.* Ve své verzi Narakumi no Jutsu jsi mi umírala v náručí… *odpověděl po pravdě, ale byla to příliš surová pravda a to ho zarazilo* Hm, další genjutsu? *pousmál se nervózně a Arisu se na něj nepatrně usmála. Byl svým způsobem roztomilý, když byl tak v rozpacích. Dost netypické pro takového chlapíka, ale bylo ji jasné, že takový je jen proto, že jsou spolu sami. Uvědomila si v tu chvíli, že je poprvé s nějakým mužem sama u něj doma. Navíc ještě se Shirem. Radši potřásla hlavou, složila pečetě a vyfoukla na Shira mlhu Gensou Kiri. Tohle trvalo trochu déle, protože Shiro prožíval řadu vzpomínek z minulosti a ani jedna nebyla příjemná. To Arisu věděla moc dobře už od tréninku s Kami. Tušila, že kdyby to neměl být jen trénink, tak by se Shiro z toho dostal mnohem rychleji, ale takhle trvalo dobré dvě minuty, než se z toho pomocí Kai uvolnil.* Ještě něco máš v zásobě? *zeptal se Shiro a podíval se ji do očí, Arisu mu pohled oplatila, ale pro tuhle techniku to nepotřebovala. Složila pečetě a použila techniku Jigoku Kouka no Jutsu. Z toho se Shiro uvolnil docela rychle, protože tušil, že je to poslední technika, kterou měla k dispozici, pokud neměla použít klony nebo zbraně. Shiro se na ní usmál, když jejich trénink skončil* Už je ti líp? *zeptal se ji vážně a Arisu se trochu ošila. Shiro nasadil zase ten svůj starostlivý výraz* Budu v pohodě, když se mi přestaneš vyhýbat a budeme spolu trénovat. *řekla, čímž úplně neodpověděla na jeho otázku, ale Shirovi to stačilo. Chvíli spolu seděli mlčky, než Arisu vstala a šla do předsíně, ale místo toho, aby odešla, tak se na Shira podívala. Ten vstal taky a došel ji.* Jsem tu pro tebe kdykoli, jasné? *promluvil Shiro a ačkoli chtěl znovu ochutnat její rty, tak si držel odstup.* Dobře, Shiro *pousmála se, udělala krok k němu, vytáhla se na špičky a zlehka ho políbila na rty sama* Děkuju *zašeptala, než vyběhla z jeho bytu*


Počet slov: 954

*Volno na akademii znamenalo, že z Kazeshiho pokoje se ozývalo chrápání ještě notnou chvíli potom, co jeho bratr zmizel pryč s úmyslem trénovat. Kazeshimu prázdný dům spojený s absencí rodičů nikdy příliš nevadil a ani netrpěl žádnými přehnanými tendencemi přemýšlet nad tím, proč jim rodiče neprojevují více lásky. On sám byl samostatný dost, aby to zvládl a koneckonců zvládl se postarat i o bratra, který se někdy zdál jako někdo, kdo by dokázal zakopnout o vlastní nohy. Měl bratra rád, ač to nikdy neřekl nahlas stejně, jako jeho bratr jemu, avšak byly chvíle, kdy nebylo potřeba slov, aby to jeden na druhém poznali. Avšak i takové byly velice vzácné a mezí tou hromadou posměšků a rýpanců které k bratrovi měl se snadno dokázaly vytratit, jako by nikdy nebyly.*
*I když okna jeho pokoje nebyla vyloženě na východ, ani jemu se nevyhnul otravný svit ranních paprsků, kterému nyní praly přímo do obličeje a on si byl nucen rozmrzele promnout oči a přiznat, že je čas vstát. Zavrčel v nespokojenosti, že byl takto sluncem probuzen a otráveně si přetáhl přes hlavu triko a následně si navlékl kalhoty, které našel válet se na opačné straně pokoje. Ač jeho pokoj, který ještě do nedávna s bratrem sdíleli vypadal, jako by v něm řádili všichni Biju co jen na světě jsou, jemu ten stav nijak nevadil. Nazýval to v podstatě řízeným chaosem a až na pár výjimek v něm dokázal vždy najít vše co potřeboval. Proto i nyní našel zbytek oblečení snadno, stejně jako jeho pouzdro s kunaii, shurikeny a dalšími věcmi. Ještě chvíli se rozmrzele protahoval, než proklouzl směrem do koupelny, kde vykonal veškeré ranní potřeby a stejně jako bratr si nakreslil přes tvář tři uhlově černé čáry. Líbilo se mu, že tohle nikdo krom jeho bratra nikdy nemohl pochopit, ani rodiče ne. Po koupelně proklouzl ještě do kuchyně, kde si připravil tousty ke snídani a stejně tak je připravil i bratrovy. Ještě k nim přihodil kus salámu a vydal se ven.*
*To, že bratr trénoval ho vlastně nijak nepřekvapilo, stejně jako to, jak byl levý, což koneckonců dokazovaly i dva minuté kunaie. Kráčel k němu pomalu, takže si jej bratr mohl snadno všimnout. Jeden toust měl sám v ústech a druhý hodil po bratrovi, načež následně vrhl i dva kunaie proti terči. Nesnažil se ani tak trefit střed, ale hodil je tak, aby jeden druhý přišpendlil k terči kroužkem na konci kunaie. Úspěšně. Ukousl si kus toustu a vyndal ho z úst. „Máš, se ještě hodně co učit," popíchl jej místo pozdravu a ušklíbl se.*

*Z kanceláře sekretářky, kde se octl po zkoušce a kde vyfasoval svou čelenku vesnice si to namířil přímo domů. Nikde se nezdržoval a ač celý od krve, což přitahovalo tázavé pohledy čumilů nebo naopak těch, kteří věděli čím si chlapec prošel, byl spíše uzavřený ve vlastních myšlenkách. Potřeboval si nějak ujasnit co teď zažil a postupně to vstřebat. Stále si pamatoval ten nádherný opojný pocit a při pohledu na své vlastní ruce i teď cítil jak se mu srdce rozbušilo. Nikoliv odporem, ale vzrušením. Někde uvnitř věděl, že by to tak asi být nemělo, že by jej nemělo těšit utrpení jiných. Jistě těšilo jej už dříve, když se mohl nad ostatní vytahovat a dokazovat jim, že on je ten nejsilnější ze svých vrstevníků, avšak toto byl o něco dočista jiného. Umřel … a ač nelitoval, dalo se očekávat, že ta radost a vzrušení nebyli přirozené.*
*Slunce už se začalo sklánět daleko za obzor, když zabral za kliku domu. Pro tuto chvíli již myšlenky na to, co se stalo hodil za hlavu. I to mu přišlo nějak podivně jednoduché, jako by na tom už více nezáleželo. Nyní chtěl vidět bratra a jeho pohled, když uvidí, že se vrátil již stejného dne, jako odešel. Doma jej však nenašel a až při pohledu na zahradu si všiml, že jeho bratr trénoval právě tam. Zamračil se. Viděl, jak bratr zkoušel své údery na kládách, které pro trénink využíval otec … „Pitomec,“ pomyslel si a vydal se ven na zahradu právě ve chvíli, kdy se jeho bratr svezl k zemi. Když vycházel ven, byl stále od krve. Mikina, obličej a i obvazy na rukou – ty tedy nejvíce, byly celé od krve. Nikoliv jeho, ale to se dalo jen s těží poznat. Co se však dalo poznat byla čelenka, kterou dřímal v ruce a kterou pozvedl vzhůru, by ji bratr zřetelně viděl, když zaznamenal, že přichází. Kazeshi nic neřekl, jen se unaveně usmál a zase ruku spustil dolů. Nyní, když už byl tady, cítil, jak na něj únava dopadala tíhou jakou poznal jen při málokterém tréninku.* Jsem doma … *pronesl nakonec po chvíli mlčení.*