Konohagakure

*Len prikývne a povie.*No tak niesom sám kto si to myslí.Hadam to tak budem mať aj ja,nechcelo by sa mi stále striedať kolegov,to už by som tam mohol ísť sám.Aspon máš ale ty šťastie na to, že tých ľudí máš väčšinou stálych.*Súhlasne povie a len chvíľu počúva jej slová.Potom len odpovie.*V pohode.Vsak tak by to aj asi malo byť.Nie hneď ale dať si na to nejaký čas, byť zo začiatku priatelia,a potom sa uvidí.*Len povie.No on sa s tým nejak netrápil.Nejak ani s nikým nechcel byť v nejakom vzťahu.Chcel sa v živote sústreďovať na osobné úspechy ako na rodinu.*Aha,tak prvé kolo by som mohol asi zvládnuť, naštudovať by to nemuselo byť také hrozné,a koľko tam je otázok ak sa môžem opýtať,neviem či sa to náhodou nemôžem dozvedieť až na skúškach.S tými dňami to asi nebude len tak v meste nie?A ten súboj bude záležieť ako sa na to pripravím.A ten nejaký boj bude asi aj v tých dňoch na prežitie.*Povie lebo ho napadlo že to poprvé nebude len tak v prostredí kde je každodenne,a za druhé sú to dni o prežitie,ten boj už tam je v podstate naznačený tak nejak v názve.*

*Len počúva čo mu hovorí o chuuninských skúškach a zamyslí sa nachvíľku.Potom po chvíli odpovie.*Takže desať hmm,a mám ich splniť všetky či stačí keď splním napríklad osem alebo sedem ale nejak tak?*Opýta sa,ak by nemuseli byť všetky odpovede správne,tak by to bolo celkom dobré a nevadilo by keby aspoň na jednu zabudol.Potom ďalej odpovie.*Aha,dobre to by so správnym vybavením, tréningom a schopností prežitia v prírode nenal byť až taký problém.Len tí ľudia tam budú celkom háčik.Ale tak asi ich tam nebude zas až tak veľa keďže sa tam dostanú len ľudia čo zvládli prvú skúšku.*Zamyslene povie.Len počúva ďalej a premýšľa nad tým.Potom po nejakej dobe odpovie.*Hmm,tam budú zase pravdepodobne len ľudia čo postúpia,alebo prežijú.Bo tam je to naozaj asi o náhode.A to bude len jedno kolo alebo nebudú náhodou dve na postup.Nieco som počul že víťazí prvého kola by mali bojovať ešte v druhom kole.*Opýta sa lebo už doma niekde v klane započul vždy nejakú časť o chuuninských skúškach a niekde sa mu v hlave vymarilo toto.Potom si to len na nejaký čas preberie, spojí a povie také jeho "celkové vyznenie" z toho celého.*Tak nejak som si to spojil,a neznie to nejak hrozne,no ako sa hovorí zdanie môže klamať.No kľúčom k úspechu je proste dobrá príprava, takže tréning, tréning, tréning.*Povie a ešte sa nad tým chvíľku zamyslí,a premýšľa na čo všetko by sa mohol pripraviť kým má čas.*

*Len počúva čo mu Misaki hovorí.*Nevadí,to je aj pochopiteľne keď si na nich bola už dávno.*Povie a usmeje sa.Ale aj rak je najlepšie sa naučiť tak,aby si vedel všetky,aj keď miernejšie hodnotenie by sa hodilo.Potom len ďalej počúva.*Tak v to verím že to dám, bojovať s papierom je ľahšie ako z ďalšími geninmi.*Povie a usmeje sa.Ale aj tak sa určite nájde dosť ľudí ktorí vypadnú aj pri tomto,no nikto nieje dokonalý.*Tak ak na nikoho natrafím tak smola pre neho no.*Zasmeje sa.*Ale ďakujem hádam hej.*Tiež sa usmeje a chvíľku sa nad skúškami zamyslí.Po chvíľke odpovie.*Hmm to aj ja no.Bolo by zaujímavé keby boli tu v Konohe.*Povie a pokračuje.*To hej,ale pravda zas všetkého veľa škodí.A to platí pri všetkom,no u mňa teraz pri tomto.Ale na druhú stranu,teraz nie že by som sa chcel zraniť to nie,ale možno by som mohol prvé skúšky preskočiť a ísť až na nie ďalšie,mal vy som viac času na prípravu a vybavenie vybavenia.*Povie a chvíľku sa nad tým zamyslí pretože to nebolo zas tak od veci.*

Tréning rýchlosti
*V Konohe bol ďalší obyčajný deň, ak sa to tak nazvať dalo. Vonku tma i za bieleho dňa, svietli hviezdy, po mesiaci ani stopy. Bratia hádali, že tak to ešte dlhú dobu bude, než sa svet vráti do normálu, pokiaľ sa vôbec vráti. To bolo vo hviezdach, nepoznali odpoveď a kto vie, či ju raz spoznajú. Obaja sedeli na jednej posteli, čítali rovnakú knihu, obaja už boli tokubetsu joininovia, znovu postúpili, zosilneli a viac si verili. Pomaly ale iste sa obaja pripravovali na to, že vyrazia na cesty v tomto čierno čiernom a zlom svete plného nástrah a nebezpečných ľudí. Obaja však vedeli, že tam onku nie je len toto, ale i mnoho čarovných vecí, ktoré tam na nich čakali a tým, že budú cestovať spoločne... boli si istý, že chrbát toho druhého postrážia dobre. Viac než dobre.* Hej, Aoda-chan. *Prerušil Sora ticho plné myšlienok oboch ohľadom knihy.* No? *Odpoveď bola krátka, plná lenivosti, ktorú si dovolil v toto poobedie.* Nechceš závod? *Spýtal sa brat brata a tým úplne prerušil náladu čítania učebnice, ktorú ukradli z normálnej školy, keˇžde tam nikto nebol.* Kam? *Znela otázka Aody. Závod, tu v dedine? Alebo niekam inam? Predsa len mohli odísť kedykoľvek chceli.* Do Kiri a naspátek. *Povedal Sora a zašklabil sa od ucha k uchu. Samozrejme, hodlal mať závod v dedine, ale tak... prečo nie.* Zbláznil si sa? *Znela ďalšia otázka jeho brata, ktorý prestal pozerať do knihy a miesto toho uprel zrak na svojho brata.* Maa na. (Kto vie) *Zodvihol Sora ramená a zaklapol učebnicu. Odložil ju bokom a postavil sa. Začal sa naťahovať.* Maximálne od brány k hlavám. *Jeho príklad následoval i Aoda, vstal a začal sa naťahovať. Menší strečing si teda dopriali obaja. Natiahli svoje svaly, urobili párkrát most, párkrát šnúru na jednu alebo druhú nohu a vydržali tam dobrých päť minút tak ako v rozštepe. Než sa obaja pozbierali a šli k bráne, kde Aoda nohou nakreslil pomyslenú šťartovnú nohu do zeme. Všade bola tma, ani nohy, okrem strážnych shinobi, ktorí na tých dvoch pozerali ako na Cvoka a Bzuka. Bratia sa nastavili teda na čiaru, obaja boli rovnako rýchli a zruční... a keď niekto z ich pozadia povedal štart, rozbehli sa. Nevedeli, kto im odštartoval závod, ale boli vďační. Vyštartovali teda obaja, tak rýchlo ako vedeli.*



Sora

*Utekal s vetrom o závod, na chvíľu sa mu zdalo, že stratí i samotnú rovnováhu, no udržal sa na nohách a bežal za rovno s bratom, než sa obaja rozdelili. Sora vyskočil na budovu, a bežal po nich, zo strechy na strechu, rozhodol sa, že to tak bude lepšie, dokonca videl i na svojho brata, pokiaľ sa mu nestratil v inej uličke. Obaja teda bežali svojim smerom, svojou cestou. Sora po strechách a Aoda po zemi, kto vie, či sa to časom zmení. On sa však sústredil na svoj beh a na svoju cestu. Kedy preskakoval zo strechy na strechu, výbežky na nich, komíny... všetko čo mu stálo v ceste. Pri jednom skoku sa však skoro rozbil, keď sa šmykol a letel dolu, no zachytil sa rukou a tak dokázal zabrániť pádu.* To bolo len tak tak. *Zamumlal si Sora pre seba a začal sa zdvíhať znovu tam. Chvíľu u to trvalo, a Aoda iste nabral už dostatočný náskok, no ich nepísané pravidlá. Žiadne techniky, okrem tej na skákanie a tak sa Sora znovu rozbehol, aby náskok ako tak skúsil dohnať. Nemohol použiť ani svoje oči, aby videl, kde jeho brat je, ako ďaleko je, musel sa teda nechať prekvapiť a robiť všetko preto, aby ho skúsil naj napriek tomu dohnať.*



Aoda

*Od štartu sa každý vydal svojou vlastnou cestou. Jeho mladší brat zvolil strechy, on to teda zobral rovno po zemi, a tak sa mu po čase i stratil z dohľadu. Mali nepísané a nepovedané pravidlá, ktoré každý z nich dodržoval už od mala pri takýchto závodov. Dlho bežal po zemi, uličkami neuličkami, vedel, že z hora to má Sora oveľa jednoduchšie a rýchlejšie, tiež však vedel, že bolo mokro a on nehodlal v tejto tme netme riskovať svoj krk. Kalužiam na zemi sa nevyhýbal, bežal aj po nich, takže keď mal mokré ponožky, nič s tým urobiť nemohol, nedalo sa a tak mohol bežať len v pred k jeho cieli - k hlavám kage. K veľkej kamennej steny, kde boli dve hlavy, terajšieho hokageho a predchádzajúcej hokage. Nevedel, že jeho brat takmer spadol a dolámal by si tým zopár kostí určite, nestaral sa, nemal ako. Za behu si prehrabol biele vlasy, ktoré mu padali do očí. Nechcel nechať brata samého v tom, že ich bude mať cez čelo len on, aj napriek tomu, že si na hlavu kydal ešte kilo make-upu, aby zakryl pečať od ich mamy a tak sa česal a nechal rásť vlasy na rovnako. Prebehol okolo budovy, kde boli kancelárie... videl ich jasne, zreteľne a už mu stačilo sa len dostať hore.*



*Obaja bratia teda bežali. Pomaly ale iste ich štípali pľúca z toho, ako bez prestávky bežali, ale koho to trápilo? Nikoho. Hlasno a z ťažka dýchali, chceli si dať obaja prestávku, ale keď jeden po čase zazrel toho druhého, obaja nehodlali prestať a vyhrať tento ich malý pretek. Sora musel pomaly zliezž zo striech domov, čo jej zdržalo a Aoda tak nahnal ešte väčší náskok a tak sa zdalo, že je o ich boji všetko jasné, tak ako víťaz a porazený. Sora si však všimol, že jeho brat značne spomaľuje, vedel, že jeho výdrž je horšia než modro vlasého tj a tak sa rozhodol využiť šance, zaťal zuby a rozbehol sa ako len mohol. Na ich prekvapenie však zvládol len dobehnúť Aodu a potom bol rovnako vyčerpaný ako on.* Remíza? *Ozval sa Sora ku svojmu bratovi.* Remíza. *Pokývol hlavou Aoda a obaja sa opreli o najbližšiu stenu a vydychávali.* Domov pojdeme až potom. *Dodal Aoda a obaja sa dávali teda do kopy z behu. Než sa mohli odobrať domov, kde si po jednom dali sprchu, a urobili si niečo k jedlu.* Až ešte trochu pocvičíme, pôjdeme z Konohy do sveta. Napríklad do Kiri, pozrieť na chuuninské skúšky. *Navrhol Sora.*

1022slov
Koniec

Tréning atribútu - Zásoba chakry

*Naomi s bratom cestovala do Konohy aby sa mohli zúčastniť chuuninskych skúšok. Vlastne ani nečakala, že by sa jej podarilo zúčastniť sa ich v tom istom roku ako jej bratovi nakoľko cielene o štyri mesiace odložila zúčastnenie sa na Geninskych skúšach len aby nehrozilo, že by bojovala proti jej bratovi. Proti jej bratovi by ju nikto neprinútil zdvihnúť zbraň ... a už vôbec nie po tom čo si zažila v aréne počas jej súboja s Yoshim. Doteraz ju kvôli tomu súboju mátali zlé sny plné výčitiek – no svojmu bračekovi sa s tým nepriznala. Odkedy im otec dal tie vrecúška so semiačkami a povedal im o tom, že boli nechcení a, že ich nikdy nebude schopný ľúbiť sa ich spoločné, súrodenecké puto neuveriteľne prehĺbilo. Keď sa ubytovali na hoteli – Naomi sa vydala do ulíc. Bolo to po prvý krát čo opustila Iwagakure, no nemyslela si, že je to ten jediný hlavný dôvod prečo sa jej v Konohe tak páči. Bolo tu tak veľa stromov! Bolo to neuveriteľné! Netrvalo dlho a odkráčala mimo centrum viac medzi stromy do lesa. Vyliezla pomocou Kinobori no Waza do koruny jedného z nich a objala kmeň stromu oboma rukami.* “Ach aké by bolo úžasné keby som tu stretla Soru-kun.“ *Pomyslela si ako sa tak preplietala korunou vysokého stromu a spomínala pri tom na ich prvé spoločné stretnutie v zábavnom parku. Pozrela sa na svoju ľavú dlaň, na jazvu, ktorú na nej mala a ktorá jej pripomínala jej prvé stretnutie so Sorom. Trošku nešťastne si povzdychla.. nevideli sa celú večnosť. Zabraná do svojich myšlienok prišla na koniec konára a uvažovala ako sa dostane na konár na druhom strome.* Nechce sa mi ísť dole a zase sa štverať hore. Musí to ísť aj inak. *Posťažovala sa sama sebe a neprišlo jej ani trošku čudné, že sa rozpráva sama so sebou. Okrem toho v tomto do noci ponorenom lese bola očividne sama hoci to bola nejaká časť tréningovej arény v Konohagakure. Ako tam tak stála zvažovala svoje možnosti a potom ju niečo napadlo.* Ak viem chakrtu používať ako takú prísavku aby som sa udržala na povrchu.. čo ak by šlo použiť ju na odrazenie sa od povrchu. *Dumala – v ovládaní chakry bola vždy veľmi dobrá, už na akadémii vynikala nad svojimi rovesníkmi a tak bola v tomto smere trošku odvážna.* Tak.. poďme na to! *Povzbudila sa a zavrela oči.. sústredila sa na tok svojej chakry, predstavovala si jej prúdenie vo svojom tele... a najme v chodidlách. Trošku pokrčila kolená, upažila ruky kvôli lepšej rovnováhe a keď oči opäť otvorila, uvoľnila zo svojich chodidiel chakru a zároveň sa odrazila od konára.* Uaaaaaaaaaaaaaaaaa!!! *Zvolala keď preletela miesto na ktoré pôvodne mierila – preletela vlastne dva krát takú veľkú vzdialenosť a keď ju gravitácia opäť ťahala k zemi – len tak, tak sa zachytila jednou rukou konára. (Technika Gake Nobori no Gyō)* Ach.. dobre, v podstate to fungovalo ale nie úplne tak ako som chcela. *Povzdychla si keď sa vytiahla na konár a trošku sa sama pre seba zasmiala. Bola odhodlaná to skúšať až kým nepríde na dokonalý pomer sústredenej chakry a odrazu aby do vypilovala ku dokonalosti. Otočila sa preto na konári opačným smerom než odkiaľ priletela a opäť zavrela oči s cieľom sústrediť chakru do nôh a odraziť sa od konára aby sa dostala tam kam chce. Ani tento krát však nebola úspešná a nepristála tam kde chcela. Vzdialenosť ktorú ale teraz preletela nebola už tak dlhá ako po prvý krát – minula svoj strom len o jeden ďalší. Bola tiež pripravená na to, že sa to môže stať a tak bola pripravená zachytiť sa pri dopade konára oboma rukami.* Musím skúsiť ešte trochu ubrať. *Posťažovala sa sama sebe a opäť sa otočila ku miestu kam chcela doskočiť. Tento krát keď sa odrazila – dala do toho o hodne menej chakry, no spôsobilo to fakt, že nedoletela k vytúženému stromu – jej let skončil niekde v polovici a počas voľného pádu mala čo robiť aby sa zachytila konárov pod sebou. Nechcela si pri dopade na zem spraviť žiadne vážne zranenia. Skončila napokon s odreninami, škrabancami, no nespadla úplne dole.* Ach teremtete! *Zahundrala si popod nos a pomocou Kinobori no Waza opäť liezla hore na strom odkiaľ sa odrazila. Počas toho však mala pocit, že už vie kde je zlatý stred a koľko chakry a koľko sily musí dať do odrazenia sa. Keď sa teda opäť postavila na ten istý konár – dívala sa na svoj cieľový s trom s odhodlaním a cítila sa sebavedomejšie.* Tri, dva, jedna... TERAZ! *Odštartovala sa a keď letela vzduchom s výskotom dopadla na drevený konár. Konečne sa jej to podarilo a preto hlasno zvýskla od šťastia. Tréningovým lesom sa tak ozýval jej smiech a piskot až kým techniku Chakura Shotto perfektne neovládla. Napokon si pomerne vyčerpaná sadla do tureckého sedu a vnímala tok svojej chakry so zavretými očami a pyšným úsmevom. Cítila sa dobre, že sa dnes naučila ovládať svoju chakru opäť o niečo lepšie.*

Počet slov: 824

3. Část ChZ

*Dneska byl Naotův třetí den D, kdy ho čekala konečná zkouška a konečný boj. Tato část už byla veřejné představení pro různé feudální pány a jiné bohaté zazobance aby sázeli na svého favorita. Nechtěl tuto událost zmeškat, chtěl stihnout jak svůj boj, tak i boj Naomi, protože jí ještě neviděl bojovat za použití technik. Poslední, kdy jí viděl bojovat byla Geninská zkouška, která pro ní musela být daleko více stresující než toto. Naoto sledoval i ostatní zápasy, ne jen její, zajímají ho totiž talenti z jiných vesnic a i z jeho vesnice, které neměl nikdy předtím moc šanci zpozorovat. Když bylo vyvolané jeho jméno, tak z tributy, kde nebylo světla dostatek sešel dolů až do arény, kde bylo světla víc než dost. Nebyl zvyklý, že bude středem pozornosti a rozhodně mu to není komfortní což ovlivní i průběh souboje. Naoto byl oblečen v Vzhled. Není to sice nejlepší volba pro souboj, ale měl to schválně aby jeho pozornost byla na snahu neušpinit a nepoškodit toto oblečení než aby znervózněl z hromady zvědavých očí. S sebou měl na sobě přidělané přídavné kapsy, ve kterém měl ninja vybavení a měl v něm i svitky. Celkem 6 svitků, v každém bylo jiné vybavení. Ve třech byli shurikeny po deseti kusech a v dalších třech byli kunaie taky po deseti kusech. Na dvaceti z nich (2 svitky) byli přidělané výbušné lístky a zbytek vybavení měl volně v kapsách kromě jedné světelné bomby, kterou měl schovanou v rukávu. Při příchodu do středu arény k ninjovi očekává i příchod svého soupeře. Když k nim přijde, tak se ukloní.* Doufám, že si ten boj užijeme. *Dodá a usměje se na něj/ní. Naoto čekal než zaútočí soupeř, ale byl připraven když tak odskočit pryč pomocí techniky Chakura Shotto.*

Npc - Matsuri
*Už od rána stepovala nedočkavě před arénou, ještě než byla zkouška vůbec zahájená. Když ji vpustili dovnitr, zahlasila svojí přitomnost a vylezla nahodu na balkony, kde se dalo krásně koukat po celé aréně. Nevadilo jí čekat. By naopak si užívala každého jednotlivce a jeho originální vzhled či způsob boje. I na ní však musela přijít řada a to právě teď. Po shodisti seběhla dolů a vstoupila do arény, kde již postával nějaký chlapec.* Zdravím. Máš hezké vlasky... vypadají jako cukrová vata,~ * začala se s rukami na tvaričkách ihned rozplývat, když ho uviděla blíže.* A ty nevkusně našité kapsičky. Nádhera. * Pokračovala by i dál, ovšem mírné zakašlání rozhodčího jí zastavilo.* Připraveni? * zeptal se onen shinoby se zelenou vestičkou. Matsuri jen přikývla, poklepala si na vodorovně vysející pouzdro na spodní straně zad, které bylo dlouhé jako Wakizashi uvnitř. * Tak tedy začínáme! * vztyčil paži a nasledným mávnutím odstartoval klání. Dívenka na nic nečekala, vytahla z pouzdra tři shurikeny a okamžitě po chlapci dva vrhla (rychlost 3). S tím tretím vyčkala a pokud by se kluk pokusil uskočit, hodila by mu ho přímo do dráhy letu.*

*Tu její poznámku ohledně jeho růžových vlasů ignoroval. Přesně toto mu řekla i dívka tady z Iwagakure, která ho bombardovala šiškami, které padali ze stromu, do kterého mlátila. Na jejím tónu hlasů šlo poznat, že se jí to líbilo, ty jeho vlasy a vše okolo čeho si pohledem stihla na něm prohlédnout. Po chvíli začal souboj, na ostro. Než si dívka ovšem stačila vytáhnout shurikeny, tak Naoto v dlani stiskl světelnou bombu, která oslní jeho soupeřku a všechny, kteří se na tento souboj dívají. Ruku měl trošku za sebou aby neoslnil sám sebe, zároveň by takhle měl ochromit soupeřku, což jí znemožní přesně hodit shurikeny na něj. Během toho si stihne vytáhnout 3 shurikeny. Jeden hodil po ní a další dva na každou její stranu půl metru daleko. Kvůli světelné bombě se jí tomu bude o to hůř vyhýbat.*

*Světelná bomba nebyl špatný tah a rozhodně působil velice kreativně. Samozřejmě že čím více byla v zákrytu za Naotem, tím méně účinější byla a naopak. Jisté bylo, že to Matsuri oslnilo více než jeho a tak to splnilo účel. Pro dívenku se tak stalo nějaké zaměřování určitých partií chlapce nemožné, ovšem nezabránilo jí to hodit všechny tri shurikeny na místo, kde stál Naoto než jí světlo oslnilo. Rukou si pak reflexivně zakryla obličej a pokoušela se rozkoukat. Ozvalo se zacinkánani... to jeden ze shurikenů náhodou trefil ten naotův a oba tak vychýlily svůj směr. Zbylé dva však bezprostředně mírily pravdepodobně na chlapce. Světlo v tu chvíli zmizelo. Matsuri zamrkala, protřela si oči a pomalu se jí opět začal zaostřovat okolní svět i s jejím protivníkem. Stále to lehce štípalo, ale viděla a to bylo hlavní.*

*Když si všiml, že shurikeny hodila i po tom co jí oslnil, tak vyskočil pomocí techniky chakrura Shotto vzad a ještě lehce do boku aby se jejím shurikenům vyhl. Kvůli tomu, že odklonila jeho Shuriken co letěl přímo na ní nemusela ani uhýbat shurikenům co letěli na každou stranu. Ty kolem ní jen proletěli a zabodli se do země za ní. Naoto moc nevěděl co má dělat, nechtěl si zbytečně plýtvat chakru, už teď jí použil více než jí použila ona, takže byl v nevýhodě, zvlášť když nevěděl jak velké rezervy má. Naoto si připravý ruku těsně nad svojí přídavnou kapsu, kde má vybavení a mimo to i svitky. Přemýšlí, že by je použil, ale nechce si je zbytečně plýtvat. Místo toho si v rychlosti vytáhne svůj kunai, který si dá před obličej připraven na boj. Pokud proti němu nepůjde ona, tak on proti ní vyběhne svojí rychlostí 4 připraven uhnout či odklonit jakýkoliv jiný útok co by mohla použít.*

*Rozkouká se a spatří kluka, jak proti ní tasí kunai.* Tak teď zkusíme šermovat na blízko? Roztomilé,~ * lehce ze zavlní podobně jako na začatku souboje a vytasí wakizashi z pouzdra na zádech. Zaujme obraný postoj a sleduje, jak se na ní Naoto rozbíhá. Když je blízko, tak se proti němu ožene jednou kolmým sekem a pak druhým, kdy špička čepele vyplave ze spod a zaujme směr v podstatě na druhou hodinu. Neměl by pro ní být problém ho překonat. Oproti ní jsou jeho schopnosti se sečnou zbraní nulové. Utéct pro něho se základní rychlostí také není možné, jelikož brzy zjistí, že jsou na tom rychlostně velice podobně.*

*Když proti ní běžel, tak vytasila svojí zbraň.* Nejspíš se zaměřuje na Kenjutsu, mám výhodu! *Pomyslel si šťastně a když byl dostatečně blízko, tak už měl promyšlený protiútok. Když sekla zbraní po Naotovi, tak proti ní nastaví ruku a promění jí ve dřevo (​Mokuton: Daijurin no Jutsu), která dokáže zadržet i útok sečnou zbraní, která není posílená o chakru. Zbraň se do toho dřeva maximálně zapíchne. Tímto útokem nekončí, dřevo se začne postupně rozrůstat obrovskou rychlostí s cílem obmotat svojí soupeřku co nejvíce tak, aby nemohla provést žádný další útok.*

Zásoba chakry:

*Okamžitě co se mu wakizashi zabodne do paže tak zbystří. Rozhodně nečekala, že by se uměl měnit ve dřevo, které stale rostlo a to prosti ní. Pustila katanu a ani se ji nepokoušela vyndat, aby se nezdržela. Rychle začala couvat, jak jen jí nohy stačily a v tom momentu z rukávu vystřelila dýmovou kouli tomu chlapci bezprostřednědo ksichtu, která zahalila jí i jeho a celé okolí v průměru 80m (Maengan). Hned co se tak stalo hodila rychlý úkrok do strany, aby se nadobro zamaskovala. Uvnitř dýmu okamžitě nasadila termovizi a vyvolava kouřový klon, který působil jako její naprostá kopie. (​Kemuri Bunshin - Vložila do něho 3body chakry) Zatímco sledovala pohyby Naota, tak klon začal hledat cestu z dýmu ven. Celé by to tak působilo, že uvnitř dýmu už Matsuri nezůstala a vyběhla z něho ven.*

*I když se mu jí podařilo překvapit, rozhodně se mu jí nepodařilo chytit z čehož nebyl 2x nadšený. I přes jeho snahu ukončit souboj co nejrychleji se mu to nedařilo. Když skákala dál, tak si druhou rukou vytáhl Wikizashi ze dřeva, které tam zůstalo a nechával si ho u sebe. Mohlo se později hodit. Svojí ruku následně oddělil od dřeva a nechal ho tam volně. Během toho ovšem k němu letěl dýmový projektil, kterému se jen tak tak vyhnul skloněním hlavy. Lízl mu vlasy, které měl krásně učesané.* Chudáci moje vlasy, tohle mu neprojde! *Hned se mu zvedla nálada k boji a odvaha bojovat. Teď už se soustředil jen na ní a nějak ho nezajímalo publikum, které ho teď stejně nevidělo jak byl zahalen v dýmu od projektilu, který dopadl za něj. Naoto neváhal, wakizashi zabodl do země, složil si ruční pečetě a zem pod nim (spíše hlína) se začala pohybovat a následně ho vyzvedla do vzduchu nad dým aby měl stále výhled a prostor se bránit Během toho co do ruky zpět vzal wakizashi aby měl i zbraň, kterou mu darovala. Počítal s tím, že pokud se soupeř uchýlil k tomuto kroku, bude mít nějaký způsob jak se v tom pohybovat. Tuto zem nechal vynést ještě dobrý metr nad dým aby měl prostor na obranu. Její soupeřka byla celkem zkušená, ale neměla přístup k technikám co Naoto.* Zajímalo by mě, co ještě umí. *Venku jejího klonu si sice všiml, ale i tak vyčkával, čekal než zaútočí.*

Dodatek: technika, pomocí které se naoto do vzduchu vyzvedl je Doton: Doryuuha

*Už ti někdo řekl, že jsi vážně dřevo?~ * zažertoval klon, když vyjel nahoru pomocí dotonu. Koukla na něho vytahla dva shurikeny a pripravila si je výstražně v ruce.* No já za tebou chodit nebudu, * oznámila mu, že to té hlíně kterou umí ovládat odmítá chodit.(Mimochodem pokud je to ta betovoná uzavřena arena, tak nevím odkud tu hlinu vzal, ale to je asi jedno XD) Kouř mezitím pomalu stoupal ke stropu, kde mizel. Jeho průhlednost však stále zůstávala nulová.

*Naoto její slova ignoroval, neodpovídal na ně, protože v se teď soustředil na boj. Neměli by se v něm ani bavit. Během toho co na ní koukal si všiml toho, že dým stoupá velice rychle k němu až dosáhne takové úrovně, že mu znemožní výhled nad celou oblastí což ho dává do zapeklité situace. I když ignoroval její slova, tak usoudil, že bude lepší když půjde dolů aby boj nadále pokračoval. Musel ovšem vymyslet rychle způsob jak se z tohoto dýmu dostat pryč. Když už byl dole, tak se porozhlédl po okolí, po velmi blízkém okolí, až tam kam viděl. Jako obranu si Naoto zvolil výbušné lístky. Rozházel je kolem sebe do kruhu do vzdálenosti 1,5 metrů od něj na každou stranu. Mě to využil všech 10 výbušných lístků, které měl volně a přidělal si je ne kunaie. Byla totiž blbost jít teď útočit když nic nevidí. Pokud něco vidí soupeř, přijde si sám, ale pokud nic nevidí, tak oba dva počkají než se dým rozplyne.*

*Klon sledoval, jak Naoto mizí v kouři a to samé dělal i originál. Když seskočil dolů na zem, tak byl pravděpodobně slyšet jeho dopad na nohy a stejně tak zabodávání kunaiů do země. Zatímco ho originál stále viděl, tak sledoval jeho pohyby a i nadále zůstával v ústraní. Klon mezitím následoval s kunaiem v ruce zvuky zabodávajících se zbraní s výbušnými lístky do země. Bez termovize tak opatrně našlapoval až k Naotovi. Na zemi výbušné listky mohl jen těžko videt, no obrys chlapce po chvíli zahlédl. Pomalu se kradl v obraném postoji až k němu, aby mohl zaútočit sečnou zbraní a pojistit si, že nejde jen o strom nebo jinou z překážek v této aréně.*

*Během toho co vyčkával v kruhu z kunaiů se k Naotovi blížila jeho soupeřka, teda spíš klon, který se na něj snažil zaútočit během toho co byl stále aktivní kouř. Kouř už ovšem mizel a jeho viditelná vzdálenost se zvyšovala každým okamžikem biť jen o píď. Naoto se celou dobu koukal kolem sebe zda něco neuvidí, ale nic neviděl. Tedy do chvíle než uslyšel svojí soupeřku, která k když mohla chodit potichu jak chtěla, tak stále chodila mezi jemnými kamínky, které vydávali specifický zvuk při jejich sešlápnutí, z jeho předchozí dotonové techniky. Když uslyšel podezřelý zvuk, tak se otočil tím směrem, ze kterého šel. Samozřejmě i s zvětšující se viditelnou vzdáleností, která už začala se rychle zvyšovat kvůli skončení techniky jejího klanu jí uviděl ještě když byla od něj pár metrů. Udělal pár kroků vzad a vzal si ze země kunai s výbušným lístkem, který po ní hodil a zároveň odskočil dál pomocí techniky chakrura Shotto. Během toho složil jednoruční pečeť a nechal lístek vybuchnout přímo u toho jak byl klon. Kouř se pak rozptýlil a zmizel. Naoto mohl vidět že s největší pravděpodobností trefil klona. Nejspíš šlo o obyčejného klona pomocí techniky Bunshin no jutsu, takže hádal, že zasažená bude i jeho soupeřka, která musela být nedaleko toho klonu. Naoto si přiskočil opět blíže k těm svým výbušným lístkům a začal je sbírat a přitom sledoval svojí soupeřku zda něco neudělá.* [b]To bylo chytré. Budu si muset dávat pozor na toho klona.[b] *Řekl jí s úsměvem.*

Naoto klon skutečně uvidí pár metrů před sebou, ovšem průhlednost toho dýmu není ani z daleka taková, tudíž tech metříků bude hodně ale hodně pomálu (2metry maximálně). V moment kdy klon spatří, jak se soupeř shýbá a bere do ruky kunai, už je natolik blízko, aby to všechno spatřil nebo dokonce na Naota dosáhl nataženou rukou před sebou. V moment, kdy by se Naoto chystal k hodu, máchla by mu po ruce svým kunaiem a úderem vedeným ze spod vertikálně nahoru by mu zbran s lepším kenjutsu vyrazila ze sevření. Pokud by přišla skutečně exploze, zřejme by odpálila i další lísky a arenou se prohnala obrovská exploze, která by na zemi vytvořila značnou díru. Naoto by byl v ten moment roztrhaný na kousky a klon Matsuri vymazaný ze zemského povrchu. Pokud by lístek neodpálil, okamžitě by chytla kunai ve vzduchu a hodila ho proti uskakujícímu chlapci. V tu chvíli by se mu za zády objevila velká ohnivá koule, kterou vyplivl originál (Katon: Goukakyuu no Jutsu o síle 2nin) Kouř se po této technice začíná pomalu roztrhávat nadobro.*

*Jelikož Naoto předtím udělal pár kroků vzdad aby se dostal ke kunaii, který byl od něj vzdálen 1,5 metrů, takže po něm stihla maximálně se ohnat kunaiem, který by musela hodit. Pokud by se tak stalo, tak by opravdu tento kunai mu vyrazila z ruky a ten by dopadl na zem. Pokud by se tak nestalo a nehodila po něm ten kunai, tak hodí od tento po ní a v její oblasti vybouchne což spustí i řetězovou reakci jiných výbušných lístků. V každém případě by Naoto stačil odskočit dříve než její klon stihne udělat útok sečnou zbraní, protože hráč nenapsal, že se k němu nepřiblížil a délka nejmenované zbraně nemá více jak 1 metr délku. Když mu pak chytila kunai, tak ho odpálil jako bylo zmíněné v předchozím odpisu při složení jednoruční pečete během úskoku, který následoval hned po hození. Neměl tudíž moc šanci ten Kunai ten klon hodit, protože stačil vybouchnout což zapříčinilo i explozivní reakci všech ostatní lístků, které si hold nepůjde sebrat Na zem ovšem slyšel jak dopadají kousky zbylých Kunaiů, které byli roztrhané od síle exploze. To nemění nic na tom, že se za ním nachází za jeho zády originál, který po něm vyplivla ohnivou kouli, která byla taktéž slyšet, hlavně když byla blíž. Naoto upustil wakizashi na zem a složil ruční pečetě. Jen tak tak se stihl vyměnit s balvanem, který zůstával v té jámě, která vznikla s explozí. měl lehce přičmouhlou zadní část oblečení což mohl i na svém těle cítit.* Sakra, tak krásné oblečení už je zničené. *Pomyslel si. Vylezl poté z jámy na druhou stranu než byla jeho soupeřka. Teď je dělil více méně čistý vzduch a ta větší jáma.*

Jelikož jsem si s tím odpisem nevěděl rady, tak jsem požádal Suzuyu o pomoc a shodli jsme se, že by to mohlo být takto.
*Vzhledem k tomu že ten odpis je celkem nesmyslný tak je důležité za admina trochu zasáhnout.. opomeneme fakt že i kdyby Naoto odpálil lístky poté co o kousíček odskočí tak řetězová reakce ho stejně dost pocuchá aby ten útok měl výůbec smysl.. nebo by ho nejspíš (určitě) smetla tlaková vlna... budu hodný a tohle ještě přehlédneme. Nebo to že Naoto má očividně nejlepší sluch ze všech lidí na světě jako když dokáže slyšet cinkání zbytků kunaiů sakra daleko nebo letící ohnivou kouli s takovou předností aby okamžitě věděl co má dělat (to taky necháme být). Anyway jeho pokus o Kawarimi no Jutsu se setká s neúspěchem, když se Naoto pokusí vyměnit s jakýmsi balvanem, který má být v epicentrum, kde došlo k explozi kunaiů.. inu to se nestane. Jak se taky vyměnit s ničím co nevidí že? I když opomeneme fakt že tam je dým, tak ty exploze stejně vytvoří ještě horší.. černý neprůhlendý dým, takže Naooto se nakonec stejně nemá s čím vyhnout a tak ho do zad pěkně zasáhne ohnivá koule techniky Katon: Goukakyuu no Jutsu. Naota to samozřejmě smete. Skončí někde úplně daleko s úplně celou popálenou celou částí těla (zadní).. takže tam má popáleniny vysokého stupně ale žije.. stal se nějaký zázrak a Naoto žije a je stále i při vědomí... i kdžy je v dost vážném stavu pokud jde o jeho zranění.
 V tuto chvíli dým konečně nadobro ustává a mizí, stejně jako klon, který explodoval mezi výbušnými lístky. Z místa kde se objevila ohnivá koule v tu chvíli vyšla Matsuri. Sundala si termovizi a dala jí zpět do pouzdra na zbraně. Stála v pozoru a bystře vyčkávala, zda se z toho celého Naoto vůbec dokáže oklepat a ještě nějak zaujmout nejvyšší hlavy vesnice. Bylo však jisté, že budou mít zranění dopad i na jeho fyzické schopnosti a tak se musel o to více snažit. No šance umírala vždy poslední. *

oprava: Vzhledem k tomu, že o tom balvanu nevěděl (nemusel ho prostě vidět což je kokotina, která není ani napsaná u techniky, takže neplatí). Naoto se mohl vyměnit klidně i s nějakými kamínky, který vždy po roztříštění země jsou pokud to někdo nezamete nebo nevysaje, ale pokud by to byl i tak problém, tak se může vyměnit se dřevem, o kterém ví, kde se nachází, ale stejně to dle logiky admina nepůjde, jelikož má Naoto asi klapky na uších aby nic neslyšel či je katon technika prostě jak Tesla, která není slyšet

*Naoto uskočí před výbuchem lísků dozadu a zatímco klon zmizí v obláčku černého kouře, jeho smete tlaková vlna, která ho vymrští ještě více dozadu směrem kterým letí katon. Toho si Naoto sice všimne, ovšem pokusí se o kawarimi s objektem o kterém jeho postava neví.( Podle všeobecných rpg pravidel nemůže postava využít něčeho o čem "In game" neví a Naoto o tomto kamenu neví a šance že tam bude nikdy nebude 100% dokud ho on sám neuvidí. Při nedodržení tohoto by šlo bohužel o Powergaming ) Kawarimi je v tomto případě tedy neuspešné a Naoto skončí popálený na druhé straně arény. V tuto chvíli dým konečně nadobro ustává a mizí, stejně jako klon, který explodoval mezi výbušnými lístky. Z místa kde se objevila ohnivá koule v tu chvíli vyšla Matsuri. Sundala si termovizi a dala jí zpět do pouzdra na zbraně. Stála v pozoru a bystře vyčkávala, zda se z toho celého Naoto vůbec dokáže oklepat a ještě nějak zaujmout nejvyšší hlavy vesnice. Bylo však jisté, že budou mít zranění dopad i na jeho fyzické schopnosti a tak se musel o to více snažit. No šance umírala vždy poslední. *

*Když ho smetla tlaková vlna, tak spadne rovnou do Katonové techniky čímž bude popálené celé jeho tělo od té Katon techniky, podle suzuyi jde o popáleniny celého stupně (když v předchozím odpisů hlásí, že se stal zázrak když žije z pouhých popálenin zad, tak při popáleninách celého těla, jelikož do té Katon techniky spadl celý vlastně umře). Jelikož má tímto popáleniny po celém těle, tak jeho tělo nemůže vlastně ani dýchat což taktéž není pro tělo ideální a hlavně. Naoto na následky popálenin a vystavení vysokému žáru umře na selhání některých životně důležitých orgánů což znamená, že je to pro něho konečná.*

Pro objasnění (protože to neumím moc dobře v RPG vysvětlit), tak suzuya za itamiho sepsal odpis, kdy měl Naoto štěstí že přežil při popálení zad od techniky Katonu ranku D (logika admina, whatever xD), tak při zásahu celého těla je dle něho nulová šance přežít, takže je teď Naoto ofiko dead.

*V momen kdy Naota odmrští koule, tak rozhodčí v podobě jounina zastaví celý souboj. K popálenému chlapci okamžitě přiskočí zkušený tým lékařských ninjů, kteří patří k nejlepším ve vesnici a začnou Naota ošetřovat pomocí suitonu a pokročilých lékařských technik. Po minute ho odnáší na nosítkách a je jisté, že od tohoto dne budou Naotova záda nemile nafialovělá a zjizvená. Zbytek těla včetně (kupodivu) vlasů zůstal relativně v pořádku a díky vcasnému zásahu i dýchací ustrojí nepostihly žádné trvalé následky. Opět se ukazalo, že Konoha má jedny z nejlepších mediků na světě  :3 Rozhodčí rozpažil ruku a zahlasil* Vítězem toho souboje se stává Matsuri Mei! *

Tímto ukončuji RPG a děkuji za hru
  KONEC RPG

Tvorba obilných zásob Konohy a země Ohně
Po návratu z věže Itami začal přemýšlet nad tím, co se stane, až tohle všechno skončí. Možností bylo hned několik a nejpravděpodobnější byla asi ta, že se s tím vším budou muset všichni naučit žít. Ta další byla, že se bestie začnou vracet zpět do normálu. Buď stejně záhadným způsobem jako to přišlo a nebo pomocí lékařských procedůr. Otázkou v takovým případě bylo to, jak na přívaly hladových lidí zareagují jiné země. Ty větší se shinoby vesnicemi z velké pětky zřejmě plánovaly tvořit určité základní zásoby. Jenže co ty menší země? Malé ninja vesnice, které nemají dostatek shinoby, aby uživili zbytek civilistů a poté úplně největší extrémy v podobě klanů složených pouze z obyčejných lidí bez chakry. Konoha měla se svojí ekonomikou a počtem shinoby potenciál tento problém vyřešit. I Itami našel možnost, kdy by spolu s Chikou mohli obrovskou mírou přispět. Nabízela se možnost vyšlechtit určitou odrůdu některé komodity, která je vysoce využívaná v zemědělství. Cokoliv by mohlo pomoct s produkcí bylo ku prospěchu.
 Itami na vráně vyrazil do země Ohně. O den později dorazil ke Konoze, kde přistál na místních obilných polích jejichž zlatavá barva pšenice zářila až k nebi. S pletenou bednou na zádech začal procházet hektary úrodné půdy a hledal ty nejlepší, nejvýnosnější a nejzdravější klasy se šlechtitelskými předpoklady. Zabralo to opravdu spousty hodin a dokonce i vyhazovaných, predešle nasbíraných kousků, které i když se z počátku zdály výborné, tak je nakonec předčilo mnoho a mnoho dalších. Loutkař jako spravný vědec odmítal odejít s dobrým nebo výborným. On musel mít ty nejlepší kusy, které země tento rok vyprodukovala. S plným nákladem odletěl zpět na ostrov, kde si mohl vzorky pořádně prohlédnout pod mikroskopem. Jeho plán bylo přečíst celou DNA rostliny, aby s ní pak mohl následně pracovat. Jelikož už přečetl v minulosti tu lidskou, byly vyhlídky na tuto akci pozitivní. Jak se bohužel později ukázalo, tak to nebylo zas tak jednoduché. I když se Chika snažila přispět pomocnou rukou, neznala základy dvojšroubovice až tak dobře, aby mohla pracovat sama a nechybovala u toho. Tedy alespoň v úplných počátcích. Itami oproti dřívějšku však ušel značnou cestu a další velkou pomocí bylo, že nemusel chodit spát a tak byla jen otázka času, než to celé přelouskají. Když bylo hotovo, zabralo to lehce přes půl roku. Teď však měli základ podle kterého mohli jít a podle kterého mohli číst DNA u rostlin s jinými prvotřídními vlastnostmi. S kilometry dlouhými pergameny v podobě popsaných svitků měli i každé rostliny potřebné poznámky. Poté přešlo na řadu samotné šlechtění. Modrovlásek moc dobře věděl, že bude nejdříve potřeba začít metodami, které jsou vůči rostlině nejméně drastické a oslabí jeji základní stavbu co možná nejméně. Začal přirozenou cestou vnitrodruhového křížení, kdy mezi sebou křížil dva rodiče. Jako každý, kdo není úplně vypatlaný dobře věděl, že trávy jsou povětšinou samosprašné, tudíž se opylují větrem bez pomoci hmyzu. On na toto opylení používal malý šťeteček, kdy přenášel pyl na květ pomocí jemného štětečku. Samotné opylení bylo naprosto jednoduché, ale čekat až ta chujovina znova naroste zabralo zbylou část roku a zotročení Edo Tensei pro zahradnické účely. Pak ovšem přišla sklizeň a čas vybírání těch nejlepších kusů, které se dají využít k výzkumu. V praxi to fungovalo tak, že se koukalo na nejzákladnější parametry klasu jako je jeho délka, velikost obilek a živiny uvnitř. Ty kusy, které si od rodičů přebraly VEŠKERÉ a POUZE vyborné geny prošly testem do dalšího kola. Zbytek skončil v cerealiích a mouce na chleba pro Chiku.
Další fáze byla už složitější a mnohem více vědecká. Zároveň využívala přečtený genetický kód a to na maximum. Šlo totiž o určitě přehazování částí dvojšroubovice tudíž dna a dosažení nebo spíše pozměnění podílu složek v samotném zrnu. Pomocí základních vědomostí o vázání genetického kódu pak Itami zrychloval její působení a zkoušel, jaký výsledek dlouhodobě dostane. První a nejdůležitější podmínkou bylo, aby rostlina dokázala vegetovat a nezhroutila se. Testovaných kusů bylo skutečně tisíce a zabralo to ještě více hodin. Naopak ze samotného procesu vycházelo úspěšných vzorku jen pomálu, protože když uz byli funkční, vykazovaly velice podobné složky nebo dokonce horší než původně. Takové byly zkrátka nepřijatelné. Na papíře se však jevilo pár opravdu slibných pokusů, které vykazovaly pozitivní vlastnosti. Ty pak Itami ještě zkusil nakombinovat a z několika takových klonů nalézt ten úplně nejvhodnější. Těch bylo pro představu lehce přes čtyřicet. Ten finální nebo spíše jeho obilka však obsahoval větší podíl minerálních látek a vlákniny. Naopak podíl lepku byl téměř minimalizován jen na nezbytně nutné množství pro nasledné zpracování.  Co se týkalo vnějších vlastností, tak prodlužovalo klásek ve kterém bylo tak více obilem a zároveň zkracovalo stéblo, aby se zabránilo zbytečnému lámání, které by větší váha mohla snadno způsobit. Chika už z toho všeho začínala po roce a půl každodenního výzkumu být nějaká unavená a ze spaní vyjmenovávala všechny druhy nukleových bází a jejich protějšky, které se na ně vázají. V tomhle byla však jako Itami. Motivace s dokončeného výsledku jí hnala kupředu a i když by toto někdo s KG zvládl možná za třetinu co oni, šli do toho s vervou. Po promýchání pomyslné kaše z DNA přišlo na řadu přidání nových ingrediencí. Neboli dosazování cizí DNA do současné dvojšroubovice. Do toho Itami podle zkušeností až tak moc sahat nechtěl, no i tak mu to nedalo. Věděl, že současná DNA je extrémně vratká. No jistých benefitů tímto také bylo možné dosáhnout. V první řadě využil jedné z bakterií se specifickými vlastnostmi, které byly jedovaté pro určitý druh larev a housenek. Ne však pro ostatní živočichy mezi které patřil i člověk. Část DNA této bakterie proto vložil do genetického vzorce své pšenice. Zde stačilo najít vhodné místo v té kilometry dlouhé rotující záludnosti. Znělo to jednoduše, bohužel hledání až tak snadné nebylo a o to více v náchylném vzorku. Oproti záměně vzorku toto zabralo ještě více času, až se zastavili na finálním klon s číslem 114. Ten dostal pracovní název Itamiho klon, který mu z rozmaru dala Chika. Byla nepredstavitelná úleva nalézt výsledek, který by fungoval podle představ. Běžel třetí rok od úplného počátku celého tohoto snažení a ani jeden z dvojce netušil, zda dosáhnou něčeho, co bude moct jít do světa a zda tuto část života nezahodili jen tak. Nebyl to však stále ještě konec. Jejích pšenice byla výborná, ale v očích loutkaře nebyla dokonalá. Pomocí polypkoidie se u této rostliny chtěl pokusit překročit počet chtomozomových sad. Ty bývají obvykle dvě. Před lety mu o tomto jevu řekl jeden jeho kolega s kterým zkoumal genetiku. Muž na to přišel vcelku náhodou, ovšem objev si kompletně přivlastnil a Itami tak mohl být vůbec rád, že mu řekl postup jak toho dosáhnout. Byla na to potřeba vysoce toxická bylina Ocún, kterou znal dobře i z lékařství, kdy její jed využíval jako lékař k léčbě zánětů. Shodou okolností přes svojí velkou vzácnost rostla i na tomto ostrově. Celkově se zde vyskytovalo nemalé množství vzácných bylinek, což byl další z mnoha benefitů bydlení tu. Vyrazil proto ještě hlouběji do útrob ostrova. Velikou výhodou bylo, že měla jako většina jednovatých rostlin nebo hub vyraznou barvu. Konkrétně fialovou až lehce bílou. Nebyla ani z těch nejmenších bylinek a jelikož byla jedovatá, neměla úspěch ani u zvířat. Netrvalo proto moc dlouho a na malém paloučku mezi spadlými stromy po vichřici objevil hned celé hejno. Natrhal je a odnesl zpět do chatky, kde Chice vyjmenovával všech dvacet alkaloidů, které rostlina obsahovala.* Nemůžeš mi říct rovnou jen ten, který potřebujeme? * protočila dívenka oči v sloup a založila si ruce na prsou.* Kolchicin. Je to.... * opět začal s další přednáškou.* Mitotický jed, který zabraňuje dělení buněk. Bla bla bla, * doplnila Chika znuděně. Slyšela to už tolikrát, že to měla natlučené v hlavě. Po tomto zásahu se v pšenici objevila trojice zdvojených genů, což měla za následek zvětšení velikosti samotné rostliny. Dalším rokem přišlo na řadu pěstování výsledného produktu. Ukázalo se že většina výše zmiňovaných vlastností skutečně vzrostla a samotný výnos také. Podle prvních odhadů až na 140%. Takto Itami pomocí chakry a dělení buněk v rostlině ještě zrychlil několik stádií, aby nemuseli zbytečně čekat několik let a zároveň ověřili, zda bude obilí pro člověka bezpečné. Nic nenasvědčovalo tomu, že by to tak být nemělo a to při zkrmování zvířat a pak i u lidí. K těmto účelům byli využitý nukenínové, kteří s tím skoro i dobrovolně souhlasili... po výhružkách utnutí hlavy. Teď bylo potřeba, představit celý plán hokagemu. Vyvolal vránu, nahodil na ní plné pytle s vyšlechtěnými obilkami a vyrazil do Konohy. Zde přistál na strechu budovy, kde sídlil Hokage s zamířil po schodech do jejich útrob. Došel až ke dveřim kanceláře hlavy vesnice, zaťukal a počkal na vyzvání

Hokage
*Zrovna vyplňoval papíry ohledně nových geninů a ani nezaregistroval že z podvečera se překlenulo dopoledne. Ze soustreděného sezení ho vyrušilo až klepání na dveře.* Vstupte, * vyzval člověka za dveřmi a v rukach si o stůl zarovnal několik listů papíru.

Itami Espere
*Po vyzvání otevřel dveře a s rukama za zády předstoupil před mohutný stůl.* Dobrý den pane, * lehce se poklonil.* Máte čas? Potřebuju s Vámi probrat něco důležitého. Hodně důležitého, *přešel s vážným hlasem rovnou k věci. Tak trochu pochyboval, že na tom bude Yato časově dobře. Už jen kvůli těm obřím černým půlkruhám pod očima.

Hokage
*Jen co mu Itami sdělil, že jde o něco většího, hlasitě si povzdechl.* Ahoj Itami. Čas moc nemám, ale povídej, * odložil si papíry stranou a podložil si bradu rukama. Vůbec netušil o co jde, ale po posledních událostech s jashinisty zestárl o dobrých pár let.

Itami Espere
*Nebojte, nejde o nic negativního. Naopak mám velký plán, který by mohl prospět budoucnosti Konohy a to ve velkém. Je to ale i velké riziko, * odpověděl Itami z počátku lehce tajemně.* Podařilo se mi vyšlechtit speciální druh pšenice. Jde o vysokoprodukční klony, které by nám mohly zvýšit výnosy až o 40%. Tím by se Konoha připravila na následné dění, které by mohlo nastat, * vyhrabal z pouzdra na zadku pár obilek a položil je na stůl před kageho. Ty se na první pohled až tak moc nelišily od klasických, jen byly trochu větší a se sytější zlatavou barvou.* Pokud by se vše vrátilo do normálu, až by byly zničeny všechny věže.*

Hokage
*Vzal obilky do dlaně a chvilku na ně koukal. Znělo to vážně dobře... kdyby to všechno vyšlo.* Jenže co když to tak nebude? Co když se to nevrátí do normálu a co když ten tvůj výrobek nebude fungovat? Je ti jasné, jak velké riziko na sebe oba vezmeme? * opřel se zady o opěrátko židle, ruce si dal za hlavu a koukl ke stropu.* Po tom incidentu s jashinisty si další zaváhání nemůžu jako hlava vesnice dovolit.*

Itami Espere
*To, že jsou semena funkční vím. Testoval jsem je a je to tak, jak říkám, * pokýval Itamiho hlavou. Viděl na druhém, že se mu do tohoto plánu moc nechce a tak ho musel přesvědčit.* Jediné co bude potřeba je Vaše svolení, že to mohu shinoby farmářům naordinovat. Prvni rok můžeme zasadit 50:50 s klasickými a začneme se skladováním v opuštěných domech. Když to vyjde, další rok půjdeme do plných na maximální produkci. Sklady bude ošetřovat a hlídat speciální jednotka Aburame klanu, kterou na to vybereme. Díky broukům, to nebude tak nákladné a v podstatě půjde o jediný náš výdej. I kdyby to nevyšlo, můžeme obilí prodat za nízkou cenu do jiných zemí a dostat se alespoň na nulu, * dlouze objasnil, že na tom Konoha nemůže prodělat.* Když se to osvědčí, tak Konoha může poskytnout tato semena celému světu, aby jsme urovnali vztahy s ostatními velmocemi.*

Hokage
*Dobře Itami, * pokýval Yato po chvilce hlavou a v poličce u stěny po svém pravém boku začal hledat v deskách karty veškerých Aburame shinoby ve vesnici, kteří byli k dispozici na misi.* Dávám ti to na starosti, * položil jí na stůl před Itamiho.* Reputace nás obou je ve tvých rukou. Nezklam mě.*

Itami Espere
*Sledoval druhého jak něco hledá ve svých složkách a pak před něho pokladá tlusté desky.* Plně v to věřím. Jinak bych do toho nevkládal tolik let svého času. Nezklamu Vás, * vzal desky, sedl si na židli u stolu a vybral 10členů, kteří prokazovali spolehlivé výsledky, ač nemuselo jít o silné shinoby co se ranku týkalo.* Tak tyto, * poklepal na stránky, kde shinoby byli. Následně se zvedl, uklonil a opustil kancelář, aby roznesl po venkovu obilí.

Nebylo to nic složitého. Spíše šlo o zdlouhavou činnost, která nebyla nikterak záživná. No trvalo to sice pár dní, ale podařilo se. Všichni farmáři v zemi Ohně podle domluvy zasadili obilí v poměru 50:50 ku Itamiho obilného klonu. Pak už stačilo jen čekat na podzim a na sklizeň. Už na kouknutí byl vidět zřetelný rozdíl. To samé pak také po sklizni, kdy ač šlo celosvětově o podprůměrný rok, země Ohně se dostala lehce nad průměr zhruba o 20%. Konoha tak začala dělat zásoby do dočasných skladišť, které začala hlídat speciální jednotka Aburame klanu. Další roky již byly všechny pole oseté Itamiho klony vyčkávající na dění dalších let.*
(2180slov)

Konec RPG

Distribuce obilí ostatním zemím
Návrat z věže
*Situace tam venku se ustálila a já se konečně mohl po souboji ve věži vrátit domů za svojí dcerou. Když jsem toho dne dorazil na ostrov, ucítil jsem nepokoj uvnitř sebe sama. Panenky hlídající tohle místo sice seděly klidně, ne však tam, kde jsem je naposledy nechal. Co nejrychleji jsem tou nejkratší možnou cestou zamířil ke své chatce v naději, že tam najdu "první" s Chikou v naprostém pořádku. Díky bohu se tak opravdu stalo.... tedy až na jednu zásadní věc. Z té malé holčičky, kterou mi sem Maiy tenkrát přivedla se pomalu ale jistě stávala žena. Silná kunoichy, která se o sebe dokázala postarat i mimo ostrov sama a co víc... za tu dobu stihla prostudovat a pochopit veškeré mé výzkumy, včetně ovládání loutek. Začala si uvědomovat problémy současnosti v podobě bestií a především problémy budoucnosti, které ani mě v tu chvíli nenapadly. Uvědomila si, že pokud se svět navrátí do normálu, ať už mávnutím hůlkou nebo přirozenou obnovou, bude potřeba zajistit přibývající stavy lidí a s perfektní znalostí genetiky s mojí pomocí vytvořila první geneticky modifikovanou pšenici na světě. Společně jsme tento nápad zdokonalili až do takové fáze, kdy 114.klon dokázal za ideální situace vyprodukovat téměř dvojnásobek obilek, za kratší dobu a především za horších světelných či teplotních podmínek. Ten byl pak předán Konoze, aby mohla naplnit sklady a využít dostatek potravy k diplomatickým účelům. Potřebujeme nanejvýš 2roky.*

Konec eventu
*Nemůžu uvěřit, že jsme to zvládli. Zatmění zmizelo a rodiny se konečně shledají. Chaos vystřídala radost, kterou brzy opět vystřídá chaos. Je jen otázkou času, než začnou mít všichni hlad a pro jídlo si dojdou doslova přes mrtvoly. Je na to Konoha dost připravená i přes naší pomoc? To zřejme ukáže čas. Teď je nejdůležitější, abychom uklidnili civilisty a pak jim sdělili náš plán. Přišlo to dříve než mohl kdokoliv z nás očekávat. Musím za Hokagem jak nejrychleji to bude možné!*

*Tati notak. Ještě jednou! *kvílela Chika vesele zavěšená na Itamiho ruce. Chtěla jako už po několikáté, aby s její váhou modrovlásek přitáhl přes "bicák" ruku a vyhoupl jí. Nebyla jako ostatní holky v jejím věku, které se zajímaly o svůj vzhled. Krasný obličej beze sporu měla, ovšem chováním byla stále velice hravá. Skoro jako kdyby si vynahrazovala dětství, kdy nežila s rodiči. Úsměv od ucha k uchu, nohy pokrčené, aby se nedotkla země a neulehčila Itamimu práci byť jen o gram. Na čele jí jako taková čelenka držely vlasy od obličeje svářečské brýle a boky obepínal pásek s kývajícím nářadím od šroubováku, přes sadu klíců až po kombinačky.* Ale pak půjdeš jíst, co ti teta připravila, * snažil se jí Itami přemluvit, když koutkem oka sledoval, jak jí na stole chladne jídlo, které jí Arashi uvařila. Dobře vypadajícího lososa s brambory dívence rozhodně záviděl a ani po tolika letech bez jídla nezapomněl, jak skvěle dobře připravená ryba chutná. Bez obtíží a jakéhokoliv zatížení mechanismu zvedl ruku nad hlavu tak, že zíral překvapené dívence přimo do očí.* A teď vyhodit! * poručila si malá uličnice. Itami povolil ruku a pak s ní rychle švihl před sebe, čímž dcerku vymrštil jako nějaký prak. Chika se v nejvyšším místě pustila dřevěného zápěstí, provedla salto vzad a dopadla na podlahu do pokleku.* Chvašáááá, * dodala pro umocnění momentu. Rychle natáhla ruku před sebe a pomocí chakrových vláken rozevřela otcův chakrový štít, přímo do jeho obličeje.* Hele nech si toho a bež jíst! * zvýšil na ní hlas a pokoušel se zápěstní pláty zastrčit zpět poděl předloktí.* Že jsem tě tohle učil! * Zatímco sám sobě vyčítal, že ho může ovládat rozjívený puberťák, tak na dveře kdosi zaklepal. Něznělo to jako klasické bouchaní do dveří ani nic tomu podobného. Spíše takový pád šišky na duté dřevo. Zamířil ke dveřím, otevřel a rozhlédl se. Na rohožce ležel svitek se znakem Konohy a pečetí. Vesnice zadání většinou posílala přes ptačí poštu, ovšem pokud šlo o urgentní záležitosti, pak využívali hokageho značku. Takové zprávy pak posílal právě sám Nidaime Hokage. Itami si před svitek klekl a ukryl ho pod dlaněmi. Tímto úkonem ho okamžitě odpečetil.* Takže už to začalo, * řekl si sám pro sobě. Konec zatmění přišel před pár dny a všechny bestie se vrátily zpět do normální podoby civilních občanů. S tímto scénářem přesně počítal a kladl to na důraz také Konoze. Věděl, že pokud se tohle stane, tak přijde hladomor a rabování, jestliže na to nebudou velke vesnice připravené. Lidé půjdou přes mrtvoly, jen aby ukojili svůj hlad. I proto rozdal veškeré modifikované osivo ninjům, kteří dostali za úkol zastávat práci rolníků s rozkazem, že i přes vyšší výnosy je potřeba obilí skladovat, k čemuž byly využity opuštěná obydlí těchto proměněných lidí. K ochraně těchto skladů pak Konoha nasadila shinoby z klanu Aburame, jejichž brouci prokázaly výborné výsledky v boji proti hlodavcum či houbovým chorobám. S dostatečným vysušením obilek pak mohla trvanlivost stoupat na období i vícero let. Nebylo to však hned. Prvním rokem se modifikované rostliny pouze reprodukovaly, dalším začalo předání vesnici a plnění skladů.* Jih se bouří, hladové pochody ze země Čaje míří do země Ohně a zanechávají za sebou chaos. Hokage mě tam poslal jako odboj, abych je zastavil, * vešel zpět dovnitř a oznámil slečnám, že bude muset na pár dnů zmizet.* Budeš potřebovat posily? * zeptala se Arashi opřená o pulík v kuchyni.* Nenene... myslím, že je čas, abych šla na svojí první misi já, * vložila se do toho Chika s plnou pusou a zdviženým lehce kmitajícím ukazováčkem na sebe upoutávala pozornost.* Nesmysl. Je to mise hodnosti S. Těch civilistů tam bude stovky. Arse už má...* zakroutil Itami nesouhlasně hlavou, když v tom mu modrovlasá dívenka opět skočila do řeči.* Jenže pokud tetu někdo pozná, budete je všechny muset zabít a už nebude co zachraňovat, * dodala chytrou poznámku a poctivě dokousala maso, které měla v ústech.* To tam radši půjdu sám. Stejně by jsi tam nebyla zrovna dvakrát platná, * oponoval jí Itami nadále.* Ale tatííí! Už zvládnu ovladat najednou deset loutek. Navíc jedna vrána to neuletí. Jedna to na jeden let až do země Čaje nezvládne a já mám kuchyiose koníka,* popadla sklenici, jazykem chytla brčko a začala srkat.* A chakru si na létání určitě plýtvat nebudeš. Takže, * sebejistě koukla na Itamiho a s našpulenými rtíky ho sledovala tak ostře, že jí z pusy brčko vystřelilo zpět do pozoru, zatímco se opřelo o protilehnou skleněnou stranu.* Dobrá... ale budeš ovládat pouze loutky a běda ti, jak se pohneš ode mě na více než 5metrů! * Itami věděl, že i tento poděs je stejný případ jako Sora nebo Maiy. Když byla Chika přesvědčená o svém názoru, tak si za ním stála za každou cenu. Stejně urputně byla i cílevědomá a přesně proto dokázala progresovat takovou rychlostí i bez Kekkei Genkai. Veškerou výbavu, především pro Chiku, zabalil Itami do svitků. Nějaké osobní věci a hlavně své loutky si zapečetila naopak Chika, která uměla jako loutkař samozřejmě také pečetit. Neztrácejíc čas vyšli ven na plácek před chatkou. Itami opět poklekl a bouchl rukou do země. V ten okamžik se objevil hustý bílý dým, který se rozpínal do všech stran. Po chvilce z něho vykoukla velká černá hlava pokrytá peřím a brněním. Mocná křídla vrány máchnutím rozehnala dým a odhalila opeřence v celé jeho kráse.* Ahoj, dlouho jsme se neviděli! Musíme do země Čaje, ale nejdřív potřebuji za Hokagem, * začal jí vysvětlovat plán cesty, zatímco oba vyskočili na její hřbet. Chika seděla před Itamim, který v ní stále viděl malou holčičku, která by mohla nedejbože spadnout a tak jí pro jistotu držel, což dívenka ocenila skeptickým protočením kukadel vzhůru do nebe. Po dni cesty dorazila dvojce do Konohy.*

Itami Espere
*Přistál s vránou na střeše červené budovy kde sídlil Hokage. Mrštně z ní seskočil a zamířil točitým schodištěm dolů až k dveřím od kanceláře, kde druhý nejčastěji vyřizoval různé věci ohledně chodu vesnice. Zaklepal na dveře a počkal na vyzvání. Chika nahoře mezitím krmila vránu zrním a dávala jí napít, jelikož šlo o pouhé mezipřistání při cestě na jih, kde vznikly nepokoje poté, co se z bestií opět staly lidé a vypukl hladomor.*

Naidame Hokage
Yato si dělal svoje klasické papírování a že teď toho byla hromada, jak byli opět civilisté, ale už si na to pomali zvykal. Ale hlavně začínal přemýšlet, jestli na to už není náhodou moc starý. Nicméně mu nakonec někdo zaklepal na dveře a tak ho vyzval ke vstupu dovnitř.* Aah. Ahoj Itami. Dlouho jsme se neviděli. Co ty tady?*

Itami Espere
*Zdravím pane Hokage. Mám na Vás neodkladnou prosbu.* Ihned po vstupu pozdravil a mírně se uklonil až mu pár pramínků z dlouhých modrých vlasů sjelo do obličeje. *Jsem tu ohledně té S mise, která mi byla přiřazena. Vzpoura civilistů v zemi Čaje a útok na zemi Ohně. Potřebuji, aby jste zvážil hromadný rozkaz.* Už po prvních Itamiho slovech bylo jasné, že jde o velice důležité a neodkladné rozhodnutí. *Jak dobře víte.... Před více jak rokem jsme s jedním vědcem vyšlechtili nový vysokoprodukční klon pšenice. Od té doby sleduji zemědělskou část Konohy a momentálně jsou sklady Konohy zaplněné na 100%. Pro nadbytek se využívají sýpky, které zbyly po proměněných civilistech. Lidé ze země Ohně jsou zabezpečeni pro tento rok a jsme na tom tak dobře, že můžeme pomoct i jinde,* začal zlouhavě vysvětlovat a předhazovat spousty čísel, která ukazovala, v jakém měřítku jsou schopni rozdávat. *Nejlepší by bylo, aby jste si to obešel sám, což si myslím nebude problém. Koneckonců jste nejrychlejší shinoby ve vesnici,* lehce se pousmál, jak mu jen mechanismus dovolil a u toho si založil ruku na zátylek. *Bude potřeba rozhýbat veškeré mlýny a začít produkovat. Pak dopravit výrobky k hranicím na jih, kde je vzpoura a to co nejrychleji. Osobně jsem schopný držet stovky civilistů pod kontrolou pár dní, aniž bych je zabil. Jenže čím déle budou tlačit, tím větší ztráty budou a oni rozhodně půjdou přes mrtvoly, pokud mají hlad.*

Naidame Hokage
Trochu pozvedl obočí, když Itami zmínil hromadný rozkaz. Ale nic zatím neříkal. V klidu si ho vyslechl. Pak se jen zasmál. *Moje rychlost už není co bývala Itami. Už jsem starý. Nicméně, nápad je to dobrý. Můžeme pomoct ostatním. Navíc hladový člověk dokáže být velmi nebezpečný. Hm...* Trochu se zamyslel, ale nakonec našel myšlenku. *Mohlo by nám to trochu pomoct i v politice. Pokud pomůžeme těmhle chudobným a hladovým zemím, možná bychom je mohli dostat na svou stranu. Některé země kolem nás mají spousty úrodné půdy. Pokud bychom tam mohli pěstovat i my, ještě by to zvýšilo naši produkci a pokud bychom to pak třeba i prodávali dál do světa, tak by to i zvýšilo finanční situaci pro Konohu a Zemi Ohně všeobecně.* Nápad se mu líbil. *Byla by to win win situace pro nás i pro ně.* Jen pozitivně pokýval hlavou. *Pokud na to mám někoho poslat, aby to umyslel, tak jedině nejchytřejší hlavu Země Ohně.* Samozřejmě narážel na Itamiho a ten to určitě pochopil.*

Itami Espere
*Nojo všichni stárneme a nové generace se v Konoze stále nějak nehlásí o slovo. Věřím ale, že to nebude dlouho trvat. Potkal jsem pár šikovných ninjů o kterých jistě ještě uslyšíme,* koho měl Itami na mysli je záhada, kterou si může každý z nás vyluštit po svém. *Je to tak. Opět jste si to dokázal skvěle domyslet. Civilní klany žijí z vlastní produkce, naopak menší shinoby vesnice disponují jistou bojovou silou. Když se tyto menší díly poskládají, mohla by z toho vzniknout solidní a přínosná spolupráce. To jaké benefity by z toho Konoha mohla získat už přenechám na Vás,* doplnil onu myšlenku. Těch možností bylo skutečně hodně a pokud měl být Itamiho mozek na špičce v zemi Ohně, tak Naidame Hakage byl v blizkém závěsu. *Abych byl upřímný, tak je tu jedna osoba, která mě rozhodně brzy překoná, pokud už se tak nestalo. O tom však někdy příště,* odvětil tajemně.  Měl namysli Chiku, která byla na střeše budovy. Na to, aby jí však vesnice poznala bylo ještě brzy.
*Chtělo by to více rukou jak tak na to koukám,* zamyslel se po chvilce, když viděl že na to duo téměř důchodců zřejmě nepostačí s dechem. No a co bylo víc než dva duchodci? Tři důchodci! *Čerstvě by měla být v radě starších sestra Mayumi mám takový dojem. Rada se tady také zdržuje pokud se nepletu,* nepřímo se zeptal, zda to tak skutečně je, protože on o tom začínal mít pochybnosti. Kdyby Mayumi ucítila jeho chakru, už by tu dávno byla. *Dal bych jí na starosti rozjetí té produkce a odeslání zásob na jih, ať toho nemáte tolik. Vy mezitím můžete rozeslat dopisy ptačí poštou a informovat ostatní země ohledně Vámi určených podmínek.*

Naidame Hokage
*No já doufám, že se přihlásí co nejdřív...* Trochu tím naznačil, že už by měl "Kagování" rád z krku a užíval si důchodu, ale tak nevzdá se té pozice, dokud někdo ambiciózní nevystoupí z řad sám. Věřil, že Hokage se nesmí bát mířit nahoru a proto držel myšlenku, že nebude on volit nového Hokageho, ale bude chtít, aby se "zvolil sám". *Já v tom vidím velké plusy. Země Ohně z toho může velmi těžit, ovšem uvidíme, co na to řeknou okolní velmoci.* Narážel hlavně na Zemi Vody, respektive Říši Kou, u které doufal, že si to nevezme nijak útočně. S těmi teď spor doopravdy nepotřeboval. *Jestli tady bude někdo chytřejší než ty, tak bych si ho už určitě ve vesnici všiml...i když...s tím jak jsem poslední roky zavřený vesměs jen tady, tak mi mohlo spousta věcí uniknout.* Konstatoval nahlas. *Tuším, že Mayumi je v radě starších, ale už jsem s nimi dlouho nemluvil. A upřímně...* Ukázal kolem sebe na hromadu papírů. *...ani nemám moc času se s nimi shledávat. Nicméně si myslím, že to schválí i oni. A pokud se tvá sestra do toho zapojí a tak nějak to "začne" tak jedině dobře. A já mezitím rozešlu okolním zemím všechny potřebné dokumenty.* Postavil se, aby si s Itamim potřásl rukou. *Skvělá práce jako vždy.*

Itami Espere
*Proto už Vás ani na jiném místě nehledám. Snad jste tu nezapomněl jak se bojuje, když by náhodou došlo na vzájemné měření sil mezi Kagy. Nechápu, že ještě nikdo nevymyslel takový turnaj, za to bych si snad i zaplatil. A to mě bezmyšlenkovité souboje nikterak neberou,* zažertoval na odlehčení situace. Když se nad tím pozastavil, tak by to rozhodně musel být největší turnaj v historii lidstva. No kdyby tu nějaký kage zemřel, asi by z toho pak byla válka. *,,Zřejmě proto to ještě nikdo nenavrhl,"* pomyslel si v duchu. To už si však Naidame chystal stoupnout a podat Itamimu ruku. Ten samozřejmě bez otálení podání ruky opětoval. Pak zamířil ke dveřím. *Tak snad se brzy uvidíme přinejmenším v takové formě jako teď a za méně uspěchané situace. Nashledanou.*

Naidame Hokage
*Kdo ví, dlouho jsem nebojoval.* Pak se trochu zasměje. *No a doufám, že ani nevymyslí. Ještě bych se na stará kolena ztrapnil.* Potřásli si rukou. *Určitě se ještě uvidíme a určitě to bude v dobrém.* Neměl důvod jít nijak proti Itamimu, ale ve světě se může cokoliv stát a mohou se potkat za nepříjemných podmínek. Ale věřil, že se to nestane. Nicméně vyprovodil Itamiho z kanceláře a pak se vrátil ke své hromadě práce.

Itami Espere
*Ihned co opustil kancelář, tak vyrazil na druhou stranu budovy k místnosti, kde byla rada starších. Občas samozřejmě zašli někam jinam. No naštěstí zbylí dva nebyli ani z daleka tak fit, jako Mayumi a tak byly tyto výlety spíše do parku na Bingo než aby se přesouvali po zemi Ohně. Stejně jako v předchozím případě, i tady zaklepal a počkal na vyzvání.* Pojďte dál, * ozval se stařecký hlas. Rozhodně nepatřil Mayumi. Itami tedy otevřel dveře a vstoupil dovnitř. V místnosti byl podlouhlý stůl ve tvaru písmene U, na kterém byl nespočet papírů a kolem něho několik židlí. Na zdi tu vysel na látkovém podkladu znak Konohy a hned vedle další, tentokrát země Ohně.

Rada Starších
*Dobrý den Itami. Hledáš tu sestru? * zeptala se vrásčitá žena s naprosto šedými vlasy. Po modrovláskově příchodu si sundala brýle na čtení, avšak stále je držela mezi prsty s rukou ležící na stole. Vedle ní seděl nějaký muž. Podle věku pravděpodobně druhý člen rady a její manžel. Společně něco studovali.* Pokud ano, tak za chvilku dorazí. Šla vyřídit věci ohledně záchrany feduálního pána. Nikdo neví, kde vlastně je... *

Mayumi Espere
*...až do teď. * Dořekla Mayumi za Itamim. V jedné ruce držela složku s papíry, v té druhé držela dveře, které se nestihly za panenkářem doklapnout.* Už jsou v jednání jednotky Anbu. Ty pročešou okolí místa, kde byl naposledy viděn. Pokud jako bestie přežil, pak ho najdeme, * pousmála se a položila desky na stůl.* A co tu děláš ty Itami-kun?~ * Zaculila se a pevně ho objala.

Itami Espere
*Ahoj Mayumi! * odvětil nadšeně. Přišla akorát na čas. Zatímco jí držel v objetí, tak přemýšlel, jak jí úkol zformuluje. Nutno říct, že pokud šlo o průměrnou dobu jejich objímaní. Bylo toho času dost.* Potřebuji od tebe laskavost, * položil jí ruku na rameno, když ho pustila.* Už jsem s tím byl za druhým. Mohla by jsi prosím oběhnout veškeré obilné sklady v okolí vesnice a ve vesnici, aby začaly transportovat pšenici do mlýnů? Ty musejí začít produkovat mouku na pečivo co nejdříve. První zbytkové pečivo pak poslat na jih země, kde vznikly nepokoje. Pro začátek bude stačit zhruba tuna.*

Mayumi Espere
*Poslouchala ho s nastraženýma ouškama, které schovávaly její černé vlásky. Oproti těm dvěma členům rady ještě stále držely svojí barvu. I když sem tam šediny začínaly vykukovat.* O té tvé misi jsem slyšela. Je to dost specifický úkol. Podle informací dvě až tři stovky civilistů, * koukla na něho starostlivě. Věděla, že moc silnějších shinoby ve vesnici nenajde, pokud vůbec, ale to číslo bylo enormní. Zvlášť pokud to působilo, že je nechce zranit.* Můžu to oběhnout, i když nevím, jak vystačím s dechem. Bude to ale pár dní trvat, * zakývala souhlasně hlavičkou. Ve tváři se ji však objevila spousta starostí.* Abych byla upřímná, tak poslední dobou s Hokagem moc nesouhlasím. Hlavně po tom rozhodnutí s Maiy Kaizo.*

Rada starších
*To máte co dělat. Slyšel jsem, že je na tom ekonomicky Konoha výborně, jenže stačí to na to, aby pokryla potřeby všech? * Prolomil mlčení i ten chlapík s chraplákem připomínající vyřvaného diváka na koncetu Killera Beeho. Vypadal, že každou chvilku přestane mluvit úplně.* Po těch problémech s vězením a jashinisty z toho bude mít Yato chudák plnou hlavu. Počkej, až ti bude jednou jako nám, * nabručeně mávl rukou. Viditelně zastával tradičnější zásady a nebyl otevřený větším změnám. Takový konvenční přístup byl však u starších lidí celkem běžný.

Itami Espere
*Máš kolik času jen potřebuješ, * mrkl na sestru a pohladil jí po paži. Už se chystal k odchodu, když v tom ho zarazil ten nerudnej dědek.* Nebojte se, dal jsem mu na starosti takovou část, kterou nejtalentovanější shinoby v historii Nara klanu hravě zvládne, * zvedl ruku na znamení rozloučení se. Skrytá pointa na tom celém byla ta, že byla i ona dvojce za stolem z tohoto klanu vládců stínů. Nemusel se otáčet, aby viděl nakvašený výraz toho starce. Uměl si to živě představit v hlavě.

Mayumi Espere
*Usmála se lehce skepticky, když za Itamim zabouchly dveře.* Nojo Dokusei, * pokrčila rameny a víc se nevyjadřovala. Raději to nechala bez větších omluv, protože narozdíl od Itamiho, ona tu s nima musela sedět i další dny.* Uvidíme, zda to vyjde. Pokud na to kývl hokage. Navíc Itamiho úsudku důvěřuji,* řekla do větru, zatímco si na stolku řadila další papíry do desek. Po pár minutách složku vzala do podpáždí a vyrazila plnit úkol ve jménu zářné budoucnosti Konohy.*

Itami Espere
*Když vystoupal točitou budouvou zpět na střechu, Chika tam zrovna hladila odpočívající vránu po krku.* Můžeme vyrazit! * zavelil hned co zdolal poslední schod. Obří zvíře si opět stouplo a roztažením křídel uvrhlo na dívenku pod ní stín. Ta pod křidlem podběhla a obratně se vyhoupla na hřbet Gingashiry. Itami mezitím z chůze ladně přešel do letu a usedl opět za dcerku.* Leť! * třikrát vránu poplácal a ta dala křídla do pohybu. Pokud si tu na streše začínal sedat z dlouhých letních dnů prach, tak se opeřenec právě postaral o to, že byl všechen odfouknut skrze mezery mezi zábradlí dolů přes okraj.
Jelikož je čekala dlouhá cesta, museli si dát krátkou pauzu. Přistáli na rozlehlé louce pokryté vysokou trávou, která začínala čerstvě metat. V dálce je zaujatě pozorovala hnědě zbarvená srnka, čekajíce do posledního okamžiku, než by vzala kopýtka na ramena.* Má tam srnče,* naklonil se Itami k Chice. Ta věděla, že v tento měsíc přichází mládátka na svět a že mají specifický zápach, který lidi jen těžko ucítí. Z biologických knížek, které jí nakoupila teta Arashi věděla o těchto savcích mnoho. Že jsou však ukrytá v trávě netušila, ač musela uznat, že to skutečně dává smysl. Příroda to měla prostě všechno výborně vymyšlené. Zatímco Itami obkládal ohniště kameny, aby jí mohl převařit vodu na následující dny. Ona cosi odpečeťovala ze svitků a potají kutila ukrytá za zelenou stěnou z Psárky a Bojínků. Už když si tam zalezla poprvé, zakázala Itamimu byť jen nakouknout a on jí poslušně poslechl. Mezitím chystal zásoby a mazal loutky na příchozí souboj.*
Chiky, už budeme muset vyrazit. Co to tam máš? * zavolal na ní už asi potřetí. Dívenka ho vždycky jednoslovně odehnala a odkývala všechno, na co se jí zeptal. No z vysezeného místečka jí stále dostat nemohl a tak to už skoro vypadalo, že tam zapustila kořeny.* Už to mám! * vyjekla modrovlasá potvora a radostně vyskočila na nožky. Z úkrytu trávy vyskočila jako pomyslný čertík z krabičky a s rukama za zády zakotvila u Itamiho.* Tatiiiii! Tohle je pro tebe. * S nesmělým pohledem do země a špičkou boty hloubící jamku na nějakou míčkovou hru získala Itamiho pozornost zrovna v moment, když přivolal opeřence.* Je to dárek k narozeninám. * Už tak červené tvářičky od sluníčka jí zrudly ještě více. Zpoza zad vytáhla před sebe svitek se zeleným lemovaním.* Vyrobila jsem ti loutky. Je jich přesně 60. Myslím, že by jsi je mohl použít na této misi, * dodala a předala mu onen pergamen. Tato sada se rovnala počtem Itamiho věku.* Nebudu je používat jen já. My je budeme používat! * pohladil jí ve vlasech, naklonil se k ní a dal jí chladnou pusu na čelo. Hned na to se mu divenka zabořila na hruď.* Tak vyrazíme, ať jí můžeme vyzkoušet, * chytl jí pevně kolem pasu a vyskočil s ní na vránu. Nepochyboval o tom, že budou dobré, stejně jako že je dokáže ovladat. Dívenka své loutky stavěla jako přes kopírák k těm jeho.
Do míst kde byly skupinky lidí táhnoucí do země Ohně dorazili večer pod rouškou tmy. Na černé vráně byli dokonale maskovaní a naopak krásně viděli tábořiště dole. Itami zapl termovizi a nemohl věřit vlastním očím. Zem pod nimi se rozzářila rudě. Těch mravenců dole tu bylo hrozně moc. Všichni nevyspalí a hladoví.* Vypadá to, že vyrazí zase až ráno, * řekl Itami k Chice a otočil směr letu tam, kudy by měli jít. Mezi zemí Čaje a zemí nebe v pomyslné jižní nudli leží ještě hezkých pár kilometrů země Ohně. Zhruba v polovině této části se táhnou rozlehlé hory v podobě nečinných sopek, které stihly už dávno zarůst zelení. Z nich na druhou stranu pak vytékají potůčky, které se slévají v dvě hluboké koryta řek, jejichž tok se rozděluje na jih a sever a končí v moři. Zde se Itami rozhodl přistát. Věděl, že čím užší bojiště bude, tím se zmenší šance na průchod pro nepřítele. Pokud nechtěl plavat v silném proudu řek, musel se dostat přes armádu loutek. Do zad se jim nemohlo dostat nic. Zatímco šla dívenka spát, Itami začal odpečeťovat loutky. Nejdříve ty které dostal jako dárek. Oblečené v červených potrhaných pláštích, pusobili velice podobně jako sada ​Jikki Chikamatsu no Shuu (přirovnal bych je k Sasoriho sta loutkam, jen tady jich je 60). Pod světlem ohně si je pořádně prohlédl. Jejich vnitřní mechanismu nebo vnější stavba. Působily skoro až bezchybně, pokud by opoměl drobné nedokonalosti v podobě nechtěných rýh od dláta nebo roztřepené konce ocelových lanek.*,,Pro jednu bitvu by to mělo stači,"* pomyslel si v duchu, když se pokoušel s loutkou napojenou na vlákna pohnout.*,,Snad se ti nic nestane," *koukl na klidně spící dceru a přiložil dvě polínka do ohně, aby jí nebyla zima. Sám pak přes zbytek noci dělal údržbu na loutkách, které vlastnila sama Chika.
*Chiky vstávej! Už jdou, * poplácal spící kunoichy po rameni, když v dáli u hor uviděl několik hořících loučí. Bylo brzo ráno a slunce ještě ani pořádně nevyšlo. Dali se na cestu brzy. Itami otevřel malá dvířka na prsou a napojil všechny loutky chakrovými vlákny. Ty postavil kolem nich, jako dobře zformovanou ozbrojenou armádu. Chika si také odpečetila své loutky, těch bylo sedm. Všechny rozmístila do druhé řady. Hladový pochod proti nim šel nebojácně bez zastavení, tedy až do doby, než si začali první členové vzpouřelých klanů všimat neprostupného, rudě oblečeného valu postav. Začaly se ozívat hlasy. Vyznam vět které tvořily však Itami na takovou dálku neslyšel. Ač se s čím dál větší rozvahou přistupující skupina, čítající několik stovek členů blížila, nevypadalo to, že hodlají zastavit. Ani jeden z nich nic neříkal. Chika nepřetržitě koukala před sebe na tu hordu, co se k nim blíží. Mezi nimi a rozzuřeným davem, který by jí mrknutím oka znasilnil a pak i snědl stálo jen několik tun dřeva. Jenže to se stávalo v rukách Itamiho neuvěřitelně silným. I tak měla v obličeji strach. Cítila, jak se jí třesou nohy a je jim zatěžko, aby jí vůbec unesly. Dostávala křeče do rukou. Dokáže s tím vůbec ovládat loutky? Možná byla chyba sem jít. Akorát bude tatovi na obtíž.* Neboj se. Slibuji ti, že se tě ani nedotknou. * Ucítila, jak se jí na ramena položila paže. Nehřála... byla Itamiho, který si jí k sobě přitáhl.
 Jako kdyby se zastavil čas. Nikdo nechtěl udělat první krok. Shinoby z Konohy nemuseli. Civilisté ze země Čaje však ano. Bylo to nevyhnutelné.* Jdeme na ně!!!* zakřičel jeden z můžu stojících v popředí. Podle vzhledu vypadal jako syn bývalého vůdce klanu Todoroki. Byl mu velmi pohobný. Protivník se dal do pohybu a celá horda se rychle přibližnovala. Všechny loutky synchronizovaně přešly do postoje, kdy před sebou v obou pažích svíraly katany všemožných délek, opotřebení nebo hodnoty. Přišel náraz. Spousta lidí se na nastavené čepele rovnou nabodla a celá první a druhá řada loutek pod tlakem couvnula, až se zastavila o řadu třetí. Bojištěm se začal ozívat hluk kovů narážejících o sebe, povzbuzující křik a nebo jen bolestivý nářek. Brzy se ukázalo, že Itamiho loutky jsou rychlejší a dokonce i silnější než civilisti. To samé i v připadě panáků Chiky.* Pokud nic neudělám, tak nebude co zachraňovat, * došlo Itamimu po chvilce. Třetina těch civilistů byly menší děti a nebo ženy. Plno z nich nedrželo zbraň nikdy předtím v ruce a čtvrtina ani neměla něco, co by se zbraní dalo nazvat. S dlaní praštil do země a za nimi se objevil obří oblak. Z něho na hoře nejdříve vykoukly modrobílé růžky a postupně i mohutné slimáčí tělo.* Lady Katsuyu. Potřebuju, aby jsi léčila raněné a všechny je dopravila ke mně, * řekl směrem k dceři královny slimáků.* Dobře Itami, * dostala se mu huhňavá odpověď a obří tvor se v tu ránu začal rozpadat na stovky malých slimáčků o velikosti průměrného člověka. Katsuyu nikdy nebylo úplně dobře rozumnět a mluvila spíše jako malé dítě s plným nosem rými. Bylo však zřejmé, že Itamiho rozkaz pochopila. Jak rychle úder přišel, tak rychle se začal nepřítel stahovat zpět, když zaregistroval, že tudy cesta nepovede. Oba shinoby z Konohy se za nimi nikterak nehnali a nechali je, aby se stáhli zpět k horám. Místo toho začali sbírat poraněné a výjimečně i mrtvé. Ti, kteří šli zachránit však Itami spolu s Katsuyou vyléčil a přivázal ke stromu.* Nemůžeme je tu držet o hladu nebo zemřou, * nadhodila Chika, když Itami dovazoval poslední uzel.* Možná tu ještě budu mít něco ze starých zásob, * pomyslel si a odpečetil svitky kde mě jídlo. Většinu z nich tvořily Dango knedlíčky, kterých byla slušnější hromádka.* Dej prosimtě každému trochu, ale nepřeháněj to. Musí nám vydržet na další dny, * poprosil dcerku, která se této pečovatelské úlohy spolu s Katsuyou chytla. On šel mezitím posbírat nefunkční loutky. *,,Nečekal jsem, že jich rozmlátí tolik,"* pomyslel si, když přišel k té zdemolované kupě dřeva. Z těch 60kusů přišli o dobrých dvacet. Ti lidé byli úplně jak zvířata a útočili snad vším, co měli po ruce. Někteří zvolili dokonce rovnou ruce, podle krvavých skvrn na pomačkaném dřevu od kloubů. A nejen ty.... musel se v duchu škodolibě zasmát, když na paži jedné z loutek uviděl zakouslý zub. Všechny tyto kusy si natahal k ohništi a po zbytek dne čerpal chakru. U toho dával provizorně dohromady rozbité kusy. Tedy ty, které šly dohromady ještě dát.* Já ti pomůžu, * zaculila se Chika a dřepnula si vedle něho na zadek. Vzala si z jeho rozložené opravářské sady šroubovák a kleštičky a ukradla si jednu z rozbitých částí, která šla ještě opravit. Platilo takové nepsané pravidlo, že si loutkaři své vybavení sice nepůjčují, no ona mu ho doma stejně potají brala, aby si neničila to své. K tomu všemu navíc mazaně využila situace, kdy jí za to modrovlásek spíš pochválí než pokárá. Její loutky zůstaly až na malé a nepatrné vyjímky v pořádku. S tím jak málo jich ovládala byla menší práce se postarat i o jejich bezpečí, což se podařilo. S postupem času začal přicházet večer. Dvojce rozdělala dva táboráky, jeden u zajatců, aby jim nebyla zima a druhý u sebe. Chika šla pomalu spát a Itami i nadále montoval své loutky a doplňoval ztracenou chakru. Hodně pozdě večer však zaslechl až podezřele hlasité šustění trávy. Bylo bezvětří a rozhodně mu tady něco nesedělo. Mrknutím oka zapl termovizi a spatřil, jak je skupinka zhruba dvaceti lidí pomalu obchází.* ,,Co vymýšlejí?" * pomyslel si v duchu. Viděl, že mají někteří také termovize a podle obrysů v rukách zbraně. Buď chtěli projít do země Ohně a nebo zaútočit do zad. Ať to bylo cokoliv, rozhodně jim to nehodlal dopřát. Zvedl se, vyvolal Sasori, Sanshou, Akumu a Karasu a pod rouškou tmy vyrazil ke zmiňované skupině. Sanshou postavil zhruba 100metrů před ně a nechal jí klečet, aby nebyla vidět. Sasoriho naopak za ně a Akumu s Karasu došli ukryté v trávě až k nim. Nikdo z nepřátel do poslední chvíle nevěděl, co se na ně chystá. Loutky na termovizi vidět nebyly.* Co to kurva je! * vykřikl najednou jeden z nepřátel, když se vedle nich objevily dvě osoby zahalené v látce. Začali se k němu přidávat další  a někteří rovnou utíkali pryč, když viděli dva strašidelné zjevy. Tam už však čekala Sasori, která je šipkama trefovala povetšinou do nohou (všechny hroty byly před misí utřeny od jedu). Zatímco loutky tlačily civilisty k sobě, tak Itami začal kolem nich tvořit čtyřstěné vězení z dotonu (Doton: Doro Gaeshi). Následně vylétl nahoru, kde si stoupl na jednu ze stěn, tam odpečetil ze svitku další jídlo a hodil ho dolů. Ve směs šlo o tepelně zpracované maso.* Ještě jeden utekl, *řekl si tiše sám pro sebe, když spatřil na termovizi rudý flek běžící zpět k horám. Rozhodl se, že loutky na toto nebudou třeba a prostě k muži dolétl, chytl ho za límec a pohledem do očí uvěznil do genjutsu, které ho uspalo. Jednak se tu s ním neměl zájem prát a navíc nechtěl, aby ho týpeček poznal. Podle jeho rudých vlasů a postaršího vzhledu poznal, že jde o generála jednotek hlavy klanu. V mládí ho tu potkal na misi se Sasumi. Tenkrát si na něho chlapík dost vyskakoval a obskakoval kunoichy jako kdyby to byla nějaká bohyně. Jelikož se i Itamimu tenkrát líbila, rozhodně odmítal tento souboj prohrát. Zbytek je byl historie. Generál šel každopádně ke své jednotce a jako osobní pomstu ho Itami nechal ožírat zbytky masa, které zbyly na kostích. Po zapečetění svých loutek se vrátil zpět k Chice, která si spokojeně pochrupkávala a nějaký souboj jí vůbec nezajímal, stejně jako zbytek zajatců uvázaných u stromů. Itami se tak konečně mohl opět vrátit k nerušenému opravování svých dřevěných kreatůr.
Oproti minulému ránu nepřišel žádný brzký útok a tak se mohla mladičká dívenka vyspat do růžova. Když otevřela očka, spatřila několik metrů před sebou Itamiho se spojenými rukami za zády, jak hledí směrem k horám.* Něco tam staví, ale netuším, co by to mohlo být, * řekl loutkař zamyšleně a stále to bedlivě sledoval. Ať to bylo cokoliv, ještě jim to nějaký čas potrvá. Mladičká kunoichy si proto v klidu sedla a udělala si cereálie s mlékem, které začala pomalu srkat, zatímco jí do tváří narážel sluneční svit. Tak to trvalo bohužel jen pár minut. Najednou slunce cosi zahalilo. Zvedla hlavu k nebi a spatřila obrovskou salvu desítek, možná i stovek šípů, které vytvořily neprostupné hejno hladových ostrých hrotů a z porostů hor vylétaly další.* Pozor! * Zaslechla otcův hlas. Ona sama na to vyděšeně koukala s otevřenou pusou a nebyla schopná se pohnout byť jen o centimetr. Nevěděla, jak tomu utéct, připadala si jako ryba v moři, ke které se blíží rybářská síť a snaží se jí polapit. Pak jen zavřela oči a zatnula všechny svaly v těle, připravená na bodavou bolest. Ozvaly se duté zvuky zabodavajících se hrotů. Pootevřela jedno očko a koukla nad sebe. Tam spatřila Itamiho a další dvě loutky které ji vytvořili ze svých zad štít. Samotný Itami měl v zádech tři zabodlé šípy a zbylé dvě loutky snad ještě více. Když se rozhlédla po bojisti, kde ležel zbytek těchto loutek, všechny vypadaly jako ježci. Dřevu tohle však nevadilo a když déšť ustal, všechny se postavily do pozoru a začaly si hroty vytahovat nebo šipy v půli rovnou lámaly, aby je neomezovaly v pohybu. Na tuto armádu zkrátka obyčejné zbraně ani jedy neplatily. Přesně proto byl na tuto misi poslán Itami. Z hor a luk se mezitím opět začali objevovat nepřátelé a odhodlaně mířili do útoku. Jak kdysi někdo moudrý řek:"Opakování stejné chyby je definice šílenství." Jenže tady se to oproti minulému dni přece jen lišilo, ač to tak na první pohled nevypadalo. Zlámané šípy v loutkách a stejně tak i ty vytahané na zemi se z ničeho nic rozzářily jako výbušný lístek.* Co to je za techniku?! *vylekal se Itami a jediné co stihl udělat bylo odstoupit kus od Chiky. V ten okamžik přišla hromadná expoloze která zahýbala všemi řadami loutek a zahalila bojiště kouřem namýchaného zvýřeným prachem. Když začaly částice zpátky usedat, polovina loutek byla rozmetaná na třísky. Itamimu chyběla levá ruka a půlka zad včetně úchytů na moduly jako byly křídla nebo přídavné paže. Ze zadu byl dokonce tak poničený, že i pevná slupka na krabičce se srdcem měla na povrchu prasklé mozajky, skrze které lehce vytékala fialová tekutina. Ta v podobě kapek pak dopadala na trsy ohořelé trávy.* Někde tu musí být žoldák, * napadlo ho okamžitě. To znamenalo jen jediné. Velké problémy navíc. Do toho pochyboval, že ten nukenin bude slabý. Soudě podle minulé techniky šlo o nějakou unikátní explozivní pečeť na šípech. On sám jí rozhodně neznal a vybušných lístků by si všiml. V tom zaregistroval, že oblak za Chikou rychle nabíra divnou struktůru.* To je on! * problesklo mu v hlavě. Z dýmu se mezitím zformovala postava s napřaženou katanou, která okamžitě sekla svisle dolu.* Sakra! * vynadal si Itami, že uvalil dívenku do takového nebezpečí. Měl počítat s tím, že se tu objeví nějaký háček. Zatímco si zaceloval lékařskou technikou krabičku, aby z ní dále nevytékala fialová tekutina, natáhl ruku před sebe a vystřelil jí od zápěstí k žoldákovi, čímž mu chytl čepel katany. Mezitím oponentovi z obou stran zabodly dvě loutky wakizashi do trupu.* Haha! * pousmál se nepřítel s káštanovými vlasy, kterému u toho vytryskla z úst krev. Pustil katanu a opět se začal měnit v prach.* Je to jashinista Chiky, * sdělil Itami modrovlásce. Tuhle radost z bolesti viděl v očích už mnohokrát. Hlavně u Maiy. Navíc se mu kolem krku mrskal náhrdelník s jashinistickým symbolem. Mnoho Jashinistů se kvůli posledním událostem dalo na dráhu nukenínů a to i ti nejschopnější shinoby, kteřím se podařilo utéct z vesnice. Díky tomu si mohli civilisté dovolit schopné žoldáky za minimum peněz. Přesně tohle byl ten případ. To už tu však byla i ona armáda civilistů. Itami okamžitě začal zvedat pozůstatky ze své dřevěné hradby loutek a dal se do protiofenzívy. Už na první pohled bylo vidět, že to nepřítele zpomalí, ale nezastaví. K tomu se přidaly další exploze, když zmizelý žoldák odpálil Itamiho dotonové vězení z večera.* Je to horší a horší, * zakroutil Itami hlavou. Neměl však moc času na nějaké vymýšlení strategie, protože se mu před obličejem opět objevil kouř ze kterého se zformoval ten hnědovlásek. Tentokrát s jashinistickým bodcem v ruce. Loutkař s rukou v zápěstí opět spojenou nastavil proti útoku dlaň, na které byla pečeť. Z té začala vylétat hromada rukou, která doslova odtlačila jashinistu do vzduchu a pak také přibila k zemi. Nevěřil však, že je konec. Měl pravdu. I když jedním okem stále musel sledovat loutky a bojiště, tím druhým hypnotizoval bod, kam dopadl nukenin. Mezi stovkami paží začala prosvítat pronikavá rudá barva.* Katon, * uvědomil si okamžitě a správně. Šlo o silnou techniku ranku S, která se začala po dřevěných končetinách plazit jako hladový had. Rychle ruce u pečetě oddělil, aby žár neskočil také na něho. Pravděpodobně by lehl rychle popelem, jako celá jeho loutkařská technika, ze které zbyly jen uhlíky.* Chiko! Vezmi si pár těch loutek. Ja se musím soustředit na tohle, * zakřičel na dcerku, která dala lehkým kývnutím hlavy jasně najevo, že rozumí. Jelikož byli v takové blbé situaci, musela i ona pracovat na hraně svých loutkařských limitů. To už na něho však letěl vysokou rychlostí špičatý bodec. Jen tak tak mu uhl a on podle zvuku poznal, že mu hrot projel po latexem pokryté tváři.* Dobrá, tak jdeme na to, * pokusil se dostat do bojového režimu proti silnému soupeři. Ten už opravdu dlouhou dobu nezažil. Z pouzdra na zadku vytáhl svitek, cíp na jeho začátku sevřel v zubech a rozvinul ho po celé jeho délce. Na bílem podkladu vykoukly dvě inkoustem napsané pečetě. Okamžitě do svitku vložil chakru a černé znaky začaly lehce zářit a pomalu vylézat z papíru.(Podobně jako u babičky Chiyo, když odpečeťovala svojí bílou sadu deseti loutek) V tomto případě však vylezlo jen Sanshou brnění a dvě přídavné paže zachycené na zádech hrudního pancíře. Loutka se okamžitě jako kdyby byla živá postavila a zepředu rozevřela. Itami nadzvedl ruku maličko od těla a brnění na něho doslova vlezlo. Nepřítel po tomto kousku již stál naproti němu a s úsměvem ho sledoval. Itami proti němu zvedl ruku a z dlaně vyslal Raiton blesk o ranku S. Nepřítel na to zareagoval složením pečetí a z pusy vypustil opět extrémně silný Katon. Dokonce tak silný, že se o něj Itamiho Raiton rozbil. Katon nalítl na Itamiho a odhodil ho několik metrů dozadu. Tento útok ukázal, že má nepřítel navrch i v ninjutsu.*,,No tak tohle bude na hovno," * pomyslel si modrovlásek lehce skepticky, kdyz se mu latex na obličeji opět začínal roztékat. Nepřítel navíc vytořil v ruce Raikiri, jehož blesky začaly šlehat všude kolem něho. Itamimu se jako odpověď v dlani objevil Rasengan, do kterého přidal ještě zemní podstatu v naději, že to raiton překoná. Oba se proti sobě rozběhli a natáhli před sebe ruku. Prišel náraz a silná tlaková vlna, která zvedla okolní vítr a odmrštila civilisty bojující s loutkami. Mezitím se začínalo Raikiri pomalu prořezávat skrze rotující kouli chakry a pak také skrze rukáv brnění až se bleskový hrot objevil na druhé straně.* Co to?! Ono to je prázdný! * vykulil jashinista oči. V tom mu ze zadu Itami pevně sevřel hlavu v dlani, když se poskládal zpět do hmotné formy z atomů. Kolem mužovi hlavy se v tu ránu objevila průhledná, lehce nabělavá krychle. Ta se po dvou sekundách rozpadla na prach, stejně jako hlava žoldáka, jehož bezvladné tělo spadlo do trávy. Nebyl však čas na oslavy. Civilisti se začínali dostávat přes loutky a zběsile utíkali směrem na východ. Itami v reakci na to vzlétl a dopadl před ně s dlaní položenou na zemi. Zem se okamžitě začala třást a po celé délce, kam lidské oko dohlédlo, se vysunula mohutná zeď.( Doton: Doryuu Jouheki) I když to civilisty značně rozhodilo, Itami pokračoval dál. Vyndal z kapsy na hrudi další svitek, vyhodil ho do vzduchu a v letu chytl svojí jedinou paží čouhající růh. Svitek se tak začal rozbalovat směrem dolů až dopadl k loutkařovým nohám, kde ho rukou snadno odpečetil. Objevil se obrovský dým, ze kterého vyskočila ještě větší loutka Mukade a dopadla před civilisty. Ti jestli byli do teď na pochybách s malou nadějí úniku, tak jejich naděje skončila zašlapaná někde po Mukade. Všichni začali opět utíkat zpět odkud přišli včetně osvobozených zajatců. Itamimu se mezitím po čele rozjela lékařská pečeť jelikož překročil určitě množství chakry. Když už jí měl aktivní, rozhodl se jí řadně využít a znovu vyvolal Katsuyu s kterou začal ošetřovat raněné a Chiku, která se po prolomení obrany loutek zakopala pod zem. Pak všechny raněné zajatce pro změnu pomocí Doton: Chidookaku doslova uklidil do jámy, kterou přikryl obřím kamenným víkem, kdyby náhodou chtěli začít šplhat nahoru.* Myslím, že pro dnešek máme vyhráno, * řekl směrem k Chice, která si zhluboka oddychla a spadla únavou na zadek. Tentokrát to bylo mnohem těsnější a to víc, než by si oba shinoby přáli. Oba se tak v duchu oprávněně báli, co přinese zítřek. Z loutek už se toho moc zachránit nedalo. Celá Itamiho sada kterou dostal byla rozbitá, Sanshou brnění bez rukávu a Itami bez ruky a části hrudníku. Podobně dopadly i loutky dívenky. Těch se dokázalo uvést do provozu sotva pět. Zbytek dne Itami opravoval sám sebe, zatímco Chika spala po náročném boji. Kunaiem odřezal poškozená lanka a rozpáleným prstem od katonu je svařil, aby nebyly jejich konce roztřepené. Pak odšrouboval zbylou část utržené paže a hrudníku. Místo těch tam namontoval funkční a nepoškozené součástky z Shinote. Od té si také vypůjčil obličej, aby působil alespoň trochu více lidsky a nedeptal tím především dcerku, která toho měla už plný brejle. Přišla noc a konečně i ticho a tma. Nebylo tu až tak hnusně, když si jeden odmyslel to pohřebiště loutek a krví nasáklou zem. Itami seděl u táboráku a meditoval, aby nabral rychleji ztracenou chakru. Zbytek noci se naštěstí už nic nestalo a tak se překlenula tma v brzé ráno. Nový den, nový souboj a spousta kreativních nápadů, které pod rouškou noci navštivily lidskou mysl. Když Itami domeditoval a postavil se na nohy, všiml si, že z rozdělaných staveb vyrostlo několik Trebišetů.* No paráda, * zakroutil dřevěnou hlavou. Tohle mohlo přinést jen další problémy. I když bojovali proti obyčejným a hladovým lidem. Dost hlav zapříčinilo také dostatečně velkou kreativitu na to, aby vymysleli, jak si pohrat s kamennou hradbou. Ještě než vůbec stihl vzbudit Chiku, první vahadla se dala do pohybu a vymrštila do vzduchu kameny. Z dálky nevypadaly až tak děsivě. No s obrovskou rychlostí razantně vyrostly do průměru přes 3metry. Začaly se ozívat rány a otřesy při jejich dopadu na zem. I když netrefovaly, působily hrozivě. Zásah byl však jen otázkou času a odnesla to stojící Mukade. Obří balvan jí narazil do ramene, odkud rozrazil připevněný pancíř, který vystřelil do vzduchu, kde ještě několik sekund rotoval, než se zabodl do travy vedle svalené loutky na zem. A následovaly další zásahy. Do zdi z které se začaly odštěpovat kamenné kusy létající do všech stran a dokonce i ležící víko na zemi, které okamžitě prasklo a začalo pada na lidi tam dole. Itami tyto kusy okamžitě chytl chakrovými lany a pokusil se je tahat nahoru. Jenže už neměl sílu z pečetě a zapřený jel pomalu za víkem. Neztratil však hlavu a pomocí dotonu obalil nohy zeminou. Navíc také šikovně přilepil chodidla chakrou k zemi. Pomalu a vší silou tak začal kus po kusu vytahovat nahoru, zatímco mu nad hlavou létaly obří kusy, které rozstřelovaly zeď k nepoznání. Chika už byla dávno na nohou a připravovala se na další útok s odpečetěnými loutkami. Jenže opět jsme se dostali k té kreativitě. Nad hlavami jim opravdu nečekaně prolétl i hořící kus namočený v dehtu. Tento projektil po nárazu vymršit hořící hutnou látku úplně všude. Díky rychlé reakci a technice Suiton: Suihachi Chika unikla ošklivým popáleninám. Těm se tak úplně nevyhl Itami, který dovytahával poslední kusy víka, ale tomu to bylo naštěstí jedno. Po odstřelování přišel opět útok civilistů. Tentokrát všichni vyzbrojeni zbraněmi, které sebrali poraženým loutkám a s více zkušenostmi než první den. Itami vyvolal svojí Chikamatsu sadu a s taseným Wakizashi se připravil na boj na blízko.* Zůstaň za mnou a vezmi si toto, * hodil Chice dva svitky se Sasori a Kuroari. Těch loutek už neměl ani jeden moc v zásobě a aktuálně vyvolaných bylo necelých 20, zatímco nepřátel stále přes sto. Opět došlo na velký souboj mezi civilisty a loutkami. Tentokrát neměli loutkaři moc kam couvnout a tak bojovali s maximálním úsilím a s vynaložením slabších technik, které nepřítele lehce poraní nebo odzbrojí.* ,,Nebere to konce," * pomyslel si Itami v hloučku lidí, kdy se ho každý snažil zasáhnout. Některým se to dokonce i povedlo a on tak nosil pomyslnou ozdobu v podobě sečné zbraně zabodlé v kříži. Už už uvažoval o využití smrtících technik, které byly posledním řešenim. Stále byla totiž větší priorita zdraví Chiky než celé této bandy. Už se mu světle rozsvítila dlaň, kterou obaloval Jinton, když v tom se za nimi ozvalo hlasité dunění rohů. Otočil hlavu a spatřil hromadu shinoby s červenými prapory se znakem Konohy. Kavalerie byla následovaná vozy s jídlem a textilií. Civilisté ze země Čaje okamžitě zamrzly a začali bez naděje padat na kolena. Itami vylétl na poničenou zeď, zvedl ruku nad hlavu a vytvořil v dlani pronikavé světlo, kterým získal pozornost všech přítomných. Světlo pak v dlani sevřel a zář ustala. Pomocí projektilování hlasu zahájil proslov k civilistům.* Zdravím všechny, kdo jsou tady. Mé jmeno je Itami Espere a ve jménu Konohy vám všem neseme volbu a naději. Vytvořili jsme potřebné zásoby k tomu, abychom zajistili jidlo pro vás všechny na dobu, dokud se nepostavíte na vlastní nohy. Můžete samozřejmě odmítnout a vrátit se zpět do své země a nebo samozřejmě přijmout naší pomocnou ruku. Tím se však zavážete spolupráci s hlavní vesnicí země Ohně, kdy pro vás země ukrytá v listí bude stejně důležitá jako vlastní klan. Ovšem chci zdůraznit, že výtržnosti nebo zrada vůči spojencům bude řádně potrestána. Volba je na vás! * Rozpažil ruce a ukázal na početnou karavanu. Celá skupina z prvu nesměle váhala, ovšem poté co udělal krok vpřed první jedinec, zbytek ho následoval. Odpověď byla jasná. Pomalu se začali na obličejích lidí objevovat výrazy úlevy a všechny zbraně začaly padat na zem. Mezi těmi všemi vyhladovělými těly stála i usmívající se Chika. Byla ráda, že to tak všechno dopadlo a stejně jako Itami. Po tak dlouhé cestě konečně přišlo zadostiučinění a snad i návrat slávy pro Konohu. Pověsti o bitvě se brzy začaly šířit. Potyčka několika stovek zůčastněných byla po několika dnech označena jako bitvou armád a zvěsti o ní začali roznášet především její účastníci ze země Čaje. Ti si rádi přidali na počtech svých protivníků, aby posílili svůj vlastní kredit. Začalo se dokonce proslýchat, že to byl souboj proti loutkám, k tomu se však protistrana nikdy nevyjádřila a tak zůstalo pouze u doměnek. Tímto však plán nekončil. Později téhož roku 62 přišla další extrémně úrodná sklizeň a plány ohledně pomoci nabraly větších rozměrů.

Itami Espere
*Kráčel dlouhou točitou chodbou v budově, kde sídlil Hokage a v ruce nesl desky s několika popsanými listy. Dorazil až ke kanceláři druhého a zaklepal na dveře.*

Naidame Hokage
*Seděl u otevřeného okna za stolem, který byl vyjímečně skoro prázdný. Fungování Konohy se konečně začalo rozbíhat do normálních otáček. Vyndal si z krabičky cigaretu, zapálil si jí a potáhl. Ruku se zapáleným tabákem pak opřel o parapet, aby zbytečně nezasmrděl místnost a sledoval ruch v ulicích tam dole.* Vstupte, * vyzval osobu za dveřmi, když uslyšel zaklepání.* Ahoj Itami. Koukám, že mi něco neseš. * Jen co modrovlásek vstoupil do místnosti, všiml si desek které držel. *

Itami Espere
*Po vyzvání otevřel dveře a vešel do kanceláře. Yato Mori zrovna odpočíval a u toho kouřil nikotinový výrobek.* Dobrý den pane, * uklonil se na pozdrav.* Už je to druhý rok, kdy pěstujeme naší vyšlechtěnou odrůdu pšenice. Tentokrát jsme jí zasadili na všechny pole a s příspěvkem dobrého počasí se nám podařila rekordní úroda. Myslím, že můžeme začít realizovat náš plán ohledně pomoci okolním zemím se zásobováním pro tento rok, stejně jako jsme to udělali v případě země Čaje. Dokonce tu mám i vypsané země, které bych rád oslovil. * Okamžitě desky předložil před Hokageho. Tyto země byli: země Řek, země Deště, země Trávy, země Vodopádů, země Hor, země Zvuku, země Lesů, země Vln, ojedinělí civilisté v zemi Nebe a země Drápů.

Naidame Hokage
*Ano... myslím, že je nejvyšší čas. Většinu z nich jsem již oslovil po tvém odchodu do země Čaje. Jelikož někteří na naší nabídku nepřistoupili, můžeme zkusit ještě další okrajové země. Byla by škoda těch zásob nevyužít, když jinde lidé umírají každým dnem na hlad, * odklepal si popel ukazováčkem a dovytáhl poslední zbytek z cigarety. Poté otevřel šuplík a típl do popelníku uvnitř dohořívací nedopalek. Šuplík pak zavřel.

Itami Espere
*Výborně. Děkuji mnohokrát za pomoc, * uklonil se,* mám ještě jednu nabídku.*  Nebyl ten typ vědce, který by něco takového dělal. No věděl, že je to jen otázka času a tak tím chtěl Konoze pomoct, dokud to bylo možné.* Pamatujete na tu patálii s Jashinisty před rokem? Slyšel jsem, že to byl velký problém a můžu pomoct ten oheň na střeše trochu uhasit. Jsem ochotný poskytnou vzorky naší pšenice celému světu v rámci omluvy za způsobené problémy s Maiy. Myslím, že by to hlavy vesnice jako Tatsuya ocenily a naše vztahy se zlepšily. Zároveň by na to mohly přihlédnout i konktaktované země, které odmítly naší pomoc a tím změnit názor.*

Naidame Hokage
*O prvním plánu věděl velice dobře. Když však zaslechl, že tu je něco dalšího, zvědavě nadzvedl obočí a poslouchal.* To by bylo skvělé Itami, * pousmál se přes všechny ty vrásky. Ta váha, která mu spadla po jeho rozhodnutí na ramena, ten popel který mu celý svět sypal na hlavu. Alespoň malá úleva by přišla.* Myslím, že tím pomůžeš úplně každému člověku ve vesnici. Abych byl upřímný... to co se stalo mělo velký dopad na množství zakázek od našeho okolí. Právě protože na nás začali všichni hledět skrz prsty. Teď, když uvidí, že Konoha pomáhá světu... Uvědomí si, že to je vesnice jako každá jiná a není to jen místo, kde by mohli legálně přeživat jashinisti.*

Itami Espere
*No a tímto tady moje práce končí, * zazubil se jak mu jen mechanismus dovolil. Pak zasalutoval a odhrnul si z čela pár pramínků ofiny, které mu u toho spadly do obličeje.* Teď si beru minimálně na rok dovolenou, pokud dovolíte, * začal se pomalu otáčet ke vchodu.

Naidame Hokage
*Děkuji ti Itami, * povstal a uklonil se také.* Je tu něco, čím bych ti mohl oplatit tvojí laskavost? *

Itami Espere
*Při odchodu se zarazil u nabídky nějaké výplaty za onu službu. Chvilku přemýšlel a pak dostal neškodný nápad.* Víte jak je ve čtvrti Dokusei ta trojce za sebou jdoucích polorozpadlých baráků ve kterych nikdo už několik let nežije? * otočil se s potměšilým výrazem na Yata.* Myslím, že by se tam mohla vyjímat jedna hezká rezidence se zahradou na které porostou Sakury a bude uprostřed jezírko. Vždycky jsem chtel bydlet v rezidenci.*

Naidame Hokage
*Také se pousmál, když Itami domluvil.* Chápu kam tim míříš, * sedl si a začal hrabat ve stolku, ze kterého vytáhl mapu Konohy.* A jak velká rezidence by se tam podle tebe mohla vejít?* Podepřel si rukama bradu, prstem najel na trojci domků a začal si v hlavě vytvářet určitou představu.*

Itami Espere
*Myslím, že tak akorát pro jeden manželský pár a tři puberťáky, * odvětil rychle a opět se nasměroval ke dveřím. Při odchodu ještě zvedl ruku na rozloučenou.* Nashledanou druhý.*

Naidame Hokage
*Abych byl upřímný, tak by se mi tam taky líbila. Myslím, že by tam do měsíce mohla stát.* Zaroloval mapu a uklidil jí zpět.* Měj se hezky Itami.*

(8,9k slov)

Konec RPG

Tvorba Loutky: Ningyō no Seisan
*Než se v Konoze vystavila rezidence v klanu Dokusei, trávil Itami a Chika čas na ostrově panenek ve své chatce. Jelikož byl Itami věkem už starší pán a oba jeho rodiče nedávno v rychlém sledu po sobě zemřeli na stáří, rozhodl se pro vytvoření své nové schránky pro tělo. Chtělo to něco více odpovídajícího jeho věku a také něco, v čem nebude budit tak moc pozornost. Zkrátka být nevýrazným starcem byl jasný cíl. Zalezl si do své dílny, kde začal kreslit jednoduchý plánek pro menší tělo i se všemi rozměry a přídavnými mechanismy. Ony techniky se od tohoto těla až tak moc nelišily. Ze svitku odpečetil několik velkých dřevěných hranolů a začal je opracovávat na určité části přesně podle plánku. Tyto části pak pilníkem a později i brusným papírem vyhladil do naprostě dokonalosti. Skrze tyto části pak protáhl všechna ocelová lanka a začal je kompletně spojovat k sobě. Nejdříve všechny části na končetinách, z kterých vznikla jedna kompletní ať už noha nebo paže. Ty pak začal napojovat k tělu, kde bylo centrum. V tom se za dveřmi ozvalo cupitání po schodech a za malou chvílí se zpoza nich vynořila Chika.* Slyšel jsi o nové metodě trénování loutek?! * zeptala se ho. Podle toho jak byla vykulená šlo zřejmě o něco převratného.* Všichni moderní loutkaři to dělají. Je to obyčejné kreslení. Zkusíme to? * pokračovala v nápadech. To už Itamimu přistál na jediné volné místo na stole i prázdný papír s podložkou i barvami.* Jde o to, že normálně kreslíš a pak to rozmazáváš prsty, * dodala na závěr. To už však Itami dávno začal kreslit. Když to viděla, pustila se do toho také. Sedla si na židli v druhé straně místnosti, dala si nohy přes sebe a na ty položila desky s papírem.* Mám to! * vykřikla po zhruba hodině práce a otočila obrazek na Itamiho.* To je naše chata? * zeptal se Itami. Obrázek neměl daleko od reality a šlo to snadno poznat. Spíše ho to překvapilo.*Ano... Co jsi kreslil ty? * přikývla hlavou, zvedla se a zamířila okouknout otcův výtvor.* Poklad, * zamručel modrovlásek. Když mu Chika koukla přes rameno, spatřila na bílem podkladu sebe s Maiy.* Vždyť to jsem já a máma, * překvapilo jí. Čekala nějakou hromadu zlata nebo něco tomu podobnému.* Přesně tak, * odvětil Itami krátce a podal jí obrázek.* Teď když mě dovolíš, tak to tu dodělám. * Chika vzala oba obrázky a s respektem tu Itamiho nerušeně nechala dělat si své věci. Jí však napadlo, že by mohla oba obrázky vzpomínkově zarámovat. Po menší odmlce se Itami opět vložil do vytváření loutky. Dopřipojil zbytek lanek aby pohyb loutky fungoval a pak začal s jejím vzhledem. Celou jí obalil latexem a pinzetou do něho opatrně začal zapíchávat drobné chloupky či vytvářet různé záhyby simulující kůži. Jelikož šlo o jeho nové tělo, musel být vzhled dokonalý na kouknutí. Pak si začal hrát s hlavou. Nasadil paruku, vousy, bílou výplň podobající se zubům a do očí zavedl termovizi, kterou napojil na umělé skleněné oči. Stejně tak přenesl ze současného těla i zbytek technik a mechanik včetně otvoru na krabičku se srdcem. Do otvoru pak navedl další chakrovodivá lanka přesně simulující chakrovou soustavu. Když si byl po všech kontrolách jistý, že to bude fungovat. Uchopil válcovité pouzdro ve kterém měl srdce, pootočil s ním aby ho uvolnil a pak ho pomalu vyndal. Kdyby měl někdo přítomný Byakugan. Viděl by jak se z krabičky táhne nespočet chakrových nití a vláken. Ty menší se při oddálení začaly ihned trhat, ty hlavní stále držely. Přetrhly se až při rychlém škubnutí, kdy Itami zarazil krabičku do nového těla. Rychle s ní pootočil aby jí tam zasekl a v ten okamžik spadlo jeho tělo bezvládně na zem. Naopak sebou začalo cukat to, kam přistála ona krabička.* ,,Je to trochu jiný," * pomyslel si, když trhaným pohybem pohleděl na své ruce. Opatrně udělal první kroky, které postupně zrychlovaly a nabíraly přirozených pohybů.* Myslím, že to je jen otázkou času a pokud ne, mohu se kdykoliv vrátit zpět do starého těla, * zapřemýšlel nahlas, vytáhl prázdný svitek který rozvinul a zapečetil loutku do pergamenu.*

Konec RPG

*zase přišel čas na její obětinu. Ještě než vyrazila z domu, vytvořila si svoji krvavou katanu. Jashine, prosím tě, vezmi si mou oběť, jež ti nabízím výměnou mé ochrany. Slibuji, že tě nikdy neopustím a budu ti vždy věrně sloužit. Jashine, ochraňuj mě před bolestí. Krev vždy s tebou. přeřízla si zápěstí a krev, která se z něj řinula se začala formovat do podoby katany. Upevní jí do Sayi u boku a vydá se k vězení. Vzala to ale hopem. Použila k tomu trhlin, aby došla zhruba deset metrů před vchod. Když už tu musí být zavřená, tak se aspoň snaží stále pracovat se svojí chakrou, aby nezakrněla úplně. Většinou tím stráže vyvede z míry, když se tam před nimi náhle objeví, ale už si na to tak zvykli, že je to ani nepřekvapí. Místnost 4. poví jenom strážný, když prohází kolem a Maiy se vydá k oné místnosti. Už z toho přestali dělat i veřejné pobavení. Zkusili to ještě při prvních pěti obětech, kdy tam přišlo několik hlavounů se podívat, jak vlastně vypadá takový rituál Jahinisti, ale Maiy jim ho neukázala ani jednou. Díky tomu, že si sama před lety vytvořila tuhle techniku, nemusí odhalovat proces rituálu. O to víc je to štve, protože slyšeli, že je potřeba krev, ale Maiy si nikdy žádnou krev nevzala. Místo toho jen přišla, zabila vězně katanou a zase odešla. Když jí pak chtěli aspoň vzít tu katanu, tak z pevnosti odcházela vždycky bez ní. Po určité době se ta katana sama rozpadne v prach, takže nezůstanou žádné stopy, po ní, ani po tom, jak vznikla. Dojde k místnosti 4, kde už na ní čeká její oběť. Pokaždé je to stejné. Strach, žadonění po soucitu. Všechno se to odráží v očích vězňů, ale Maiy si prostě jen dojde k němu a vrazí mu svoji červenou katanu do hrudi v oblasti srdce. Pak ji vyndá a zase odejde. Stejně jako pokaždé, tak se rozpadne na prach a z vezené odchází už bez ní. Nejde domu, zajde si do vesnice, aby něco málo nakoupila, dala si někde sváču a jenom tak poseděla a čučela po okolí. Tolik volna. Po světě se toho děje tolik a jí nechávají zavřenou zde ve vesnici. Nakonec se zajde podívat i jak pokračují stavby na nové rezidenci v klanu Dokusei. Nebyla to její volba, ale zadalo se to, tak to akceptuje. Jak si tak prohlíží stavbu, hlavou se jí honí vzpomínky. Soustu vzpomínek na to, jak nikdy neplánovala rodinný život. Měla být jen venku z vesnice a lovit. To byl její život. Její práce. Všechno to začalo stagnovat. Začalo to s Itamim, když se více sblížili. Teď je z něj loutka a ona tak nemá možnost další fyzického kontaktu. Přišli děti, dobře, s těma je to v pohodě. Chiku dlouho neviděla, ti dva jsou zase někde venku. S dětmi ale přišla další část. Vnoučata. S tím také nepočítala a má teď doma vnučku. No a nakonec podraz podrazů. Tatsuya se začal srát do toho jediného, co pro ni mělo nějakou stabilitu a všechno zničil. O to víc jí zarazilo, když zjistila, že vrchní kněžka má seznam a tak mohl Tatsuya vyhladit 90% všech jashinistů. K tomu ještě nějaký blbec z Iwagakure pokročil a zlikvidoval další v zemi válek, co se tam ukrývali. A ona nemůže nikomu z nich pomoct. Mohla by. To jo. Prostě sebrat a odejít. Jenže by to udělala spíš pro ty, co žili stejně jako ona. Ti jsou ale už dávno chycení a mrtví. Alespoň co tak tuší. Nezbylo jich mnoho a jestli jsou, tak se schovávají a ona netuší kde. Nemá je jak najít. A nezbývá jí nic jiného, než tu sedět a čekat, až dojde na to, kdy bude moci zase opustit vesnici.*

KONEC