Yamanaka

*Když na Hanu Misaki promluví, jen se na ní otočí. Když pak začne mluvit, Hana zatne v pěst. Když Misaki domluví, Hana jen stroze odpoví:* Nebo mohu udělat chunninské zkoušky a na kariéru shinobi se mohu vykašlat. Možná bych mohla šermovat na nějakých veřejných akcích, pro pobavení publika. Nechci a odmítám lidi zabíjet, protože pak jsem stejně hrozná, jako oni. Protože když seberu život někomu, kdo jej někomu vzal, jaký je pak mezi námi rozdíl? *Při těchto slovech se hlas Hany neskutečně třese a jde vidět, že to myslí, minimálně z poloviny, vážně.*

*Když Misaki začne mluvit o tom, že zabití nukenina má nějaký účel, Hana v tom stále nevidí rozdíl a pomyslí si v hlavě:* Nechápu to. Když já někoho zabiju, stále ze mě bude vrah, stejně jako z toho nukenina. Pak na tom budeme stejně, jen morálně budu bez úhony, jelikož je to rozkaz ze shora. To jsou ale nesmysly, proč jsem se vůbec na dráhu shinobi vydala? *Avšak na venek vypadá, že poslouchá každé její slovo a hluboce nad nimi uvažuje. Až Misaki domluví, Hana řekne:* Víš co, pojď na chvíli zpět do klanu. Pak klidně budeme moci v tréninku pokračovat, jen chci něco mít z krku. *V myšlenkách jí totiž napadlo, že Misaki by určitě ty peníze využila mnohem lépe, než ona.*

*Když řekne to přirovnání, Hana si jen pomyslí:* No jasně, ale když budu zabíjet nukeniny, mohou říci to samé i o mě, ne? Proč musí být život shinobi jen cestou po hřbitově? *Hana jde, tentokráte, před Misaki uličkami celkem kvapnou chůzí. V uličkách je necítí moc bezpečně, proto se stále rozhlíží, ale marně. Nikdo tam na ně nečeká, nechystá se jim ublížit. Když konečně dorazí, zadními vrátky, do klanu Yamanaka, Hana se podívá na Misaki a vážně jí řekne:* Teď se tu něco bude dít, ale slib mi, že nebudeš protestovat. Já to nechci a ty si s tím budeš moci děla, co si jen zamaneš. *Tenhle tón od Hany nikdy neslyšela, zněl, jakoby to nebyla ona, ale někdo jiný.*

*Hana vyšplhá po okapu jejich domu a okno otevře skrze dobře mířený úder. Měla totiž okno dlouho rozbité, tak to občas takto využívá. Když vleze do pokoje, Hana se nahne z okna a naznačí Misaki, jednoduchými gesty, ať jde také nahorů. Z okna jde slyšet tlumené chrápání a tvář Hany je opět vážná.*  To si ze mě dělá srandu ne? Pořád chrápe a z takovou ho z té jeho práce vyhodí. Možná bych měla měla začít šetřit na nějaký stan a bydlet poblíž řeky za vesnicí. *Pomyslí si Hana naštvaně a čeká, zda se Misaki odhodlá vstoupit.*

*Když Misaki začne chodit po stěně, Hana si uvědomí, že nemá ustálo, takže ještě rychle odběhne a přehodí peřinu, aby alespoň nějak vypadala. Pak se porozhlédne po pokoji, jestli je vše na svém místě. Ano, plakáty druhého i prvního Hokage visely na zdech, vedle nich asi tucet plakátů šermířů. Na zdi taktéž visel portrét jí, jejího otce a bratra, kterému přeškrala obličej černým inkoustem. Tu fotku chtěla schovat, ale Misaki již vešla a Hana něchtěla, ať to vypadá nějak trapně. Pak dojde k té fotce a otevře skříň vedle, kde vytáhne tu dekorativní vázu s penězi od Katsumi. Hana zašeptá:* Váza i obsah v ní je tvůj.

*Když ze sebe Misaki vydá své 'Cože', Hana si pomyslí:* A to jsi ještě neviděla, co je vevnitř, hehe. *V tu ránu se projeví i Nozomi:* Hele, když ti osud dá peníze a ty je odhodíš jen tak, tak si buď dost naivní, nebo hloupá. Vždyť tolik peněz, víš, kolik zbraní by jsi si mohla koupit? *Hana se zamračí a řekne si, spíše pro sebe, avšak je to řečeno na Nozomi:* Hele, něco jsi mi slíbila, tak se do toho nemontuj. Toto je teď mezi mnou a Misaki. *Pak se ohlédne na Misaki, protože to omylem řekla nahlas. Když poví, že si to nemůže vzít, Hana jen řekne:* Můžeš a vezmeš si to. Můžeš to brát jako dar, nebo jako kompenzaci za můj výcvik. Jak nad tím budeš uvažovat je na tobě, hlavně ty peníze musíš mít ty. *Opět jde slyšet ten vážný a dospělácký tón, který na Hanu vždy dělal její otec, když jí kázal, co je pro ní dobré.*

*Když Misaki poděkuji, Haně se ze srdce uvolní obrovský balvan. Nedokázala si představit, co by udělal otec, kdyby toto našel. Misaki následně začne zapečeťovat a Hana rychle schová do skříně ten portrét. když je trapné ticho a nic se neděje, Hana si sedne na postel a poslepu hodí shuriken mezi plakáty obou Hokage. Misaki je naštěstí na druhou stranu, takže šance, že by jí to zasáhlo, je prakticky nulová. Pak začne házet další, další a další, než si uvědomí, že je její brašna na shurikeny prázdná. Otevře oči a vidí, že ani jeden netrefil plakát a všechny byly v té mezeře. Hana se usměje, protože jí tohle moc bavilo. Nakonec však Misaki prolomí to ticho a vytáhne nějaký zvláštní svitek. Po jejích slovech se Hana zamyslí:* O tomto nám sensei něco říkala. Proč jsem musela hned první rok jít do háje, toto se mělo probírat až třetí ročník, sakra. *Pak se na Misaki podívá a řekne:* To myslíš teď vážně? Přeci jen, toto přivolávání je velmi vzácné.. A samozřejmě to nebudu podepisovat nyní, nejsem na to dostatečně silná. *Poví, když jí Misaki ten svitek podá. Hana si jej ještě prohlédne, protože nic podobného nikdy neviděla.*

*Když jí Misaki tak mile odpovídá a zmíní tu záměnu, Hana jen kývne a poví:* No jistě, pokud se to tak dělá, tak to tak uděláme. Nerada porušuji pravidla, i když bych někdy chtěla. *Při poslední větě nahodí milí a nevinný úsměv. Když se následně Misaki zeptá, co by chtěla Hana dělat dále, Hana se jen zamyslí a poví:* No, nevím. Abych pravdu řekla, dnes mám volňásek a nevím, co bych mohla dělat. *Následně uslyší odemykání vchodových dveří a Hana si uvědomí, že teď sem mají přít otcovi přátelé. Hana rychle zašeptá:* Mizíme, nebo jsem dcerou smrti. *Přičemž Misaki připraví okno, aby mohla odejít.*

*Hana trochu vykoukne ven a vidí, že Misaki využila Fuuton na zlehčení pádu.* A sakra, budu to muset nějak zavřít z venčí. *Pomyslí si a rychle vytáhne ze zdi všechny shurikeny. Když slyší kroky blížíc se do druhého patra po schodech, rychle vyběhne a chytí se okapu. Pak okno přivře, protože zavřít zvenčí nejde a sklouzne se po okapu k Misaki. Hana potom řekne:* Uff.. Tohle bylo těsné. Jsem ráda, že jsme stihli zareagovat včas, jinak by to bylo hodně na nic. *Pak se rozejde na místo, odkud ví, že je z oken neuvidí a na Misaki pokyne, ať jde za ní. Nakonec ze sebe Hana vymáčkne:* Poflakování a knihy zní zajímavě. Máš nějaké oblíbené místo tady v Konohagakure? Mohly bychom se projít tam, ať je to kdekoliv.

*Odpověď Misaki na oblíbené místo Hanu vůbec nepotěšila. Konohagakure, i když je to její rodná vesnice, neměla zrovna v lásce, protože všude bylo moc lidí. Proto se na chvíli zamyslí:* Do knihovny bych nechodila, tam by nás mohla paní knihovnice vykázat, kdybychom se jen chvíli bavily. Park je tuto dobu věčně nacpaný, stejně jako většina Konohagakure. Ale Misaki měla ráda tu jednu restauraci, tak co jí zavést tam? Už dlouho tam akce ani oslava nebyla, takže by to mohlo býti i klidnější. *Po tomto procitnutí Hana poví:* Co kdybychom šli do té restaurace, kde se ti naposled tak líbilo? Akorát bychom tentokráte šly mimo uličky, měla jsem takoví divný pocit a nechci narazit na ty grázlíky, co tam přepadávají. *Při podotknutí na strach Hany se její hlas opět odpovídá jejímu věku. Následně však dodá:* Ale jednou jsem jednoho z nich švihla tady Nozomi, i když byla v pouzdře. A pak pelášil, celkem jsem ho vyděsila. Jenže pak jsem měla problémy doma, protože jsem jej prý 'napadla.' *Při tom napadla udělá rukama uvozovky a změní tón na sarkastický.*

*Odpověď Misaki Hanu potěšila, jelikož i ona sama měla celkem velký hlad a doma se ukázat nemohla.* No jo, už vím, co si Misaki objedná a doufám, že tentokráte bude ten čaj doopravdy studený, aby nemusela využívat tu techniku. Myslím, že na tu vodní techniku využila své chakry až moc, minimálně na mé poměry. *Při cestě, když jí Misaki řekne o tom, že by se měla takovým místům vyhýbat, jen Hana vesele odpoví:* No víš, mě to nevadí. Ráda si zabojuji, zvláště, když mají maximálně obušky a i s nimi dělají při úderech solidní boty. No jo, ale až vyrostou, možná by to už i větší problém byl, hehe. *Ano, byla to pravda. Teď potkávala jen pouliční kapsáře a občas i násilníky, jenže to byli lidé ve věku, nepřesahujíc osmnáct, naštěstí však chakru buďto používat neuměli, nebo nechtěli.*

*Po větě Misaki jen Hana kývne, neměla k tomu co dodat a navíc, sama do té doby určitě zesílí. Při cestě po Konohagakure je občas Hana zmatená, sic o těchto ulicích věděla, avšak často jimi nechodila. Krom toho, že je tu mnoho lidí, Hanu také trápí Misaki.* Možná jsem jí neměla říkat, že po chunninských zkouškách plánuji seknout. No jo, je to shinobi každým coulem a navíc byla zklamaná, když její sestra také shinobi nebyla. *Pomyslí si Hana. No a v tu chvíli dojdou do restaurace, kde překvapivě moc lidí nebylo. Misaki si objedná a Hana jen poprosí o čaj. Misaki následně poví, že se určitě brzy uvidí, Hana odpoví:* No dobře, moc se na to těším. A možná mě již uvidíš v jiném světle a pracovní pozici. *Nakonec Hana čeká, co se bude dít dále.*

*Poté, co Misaki nakousne téma zkoušek, se Hana na chvíli odmlčí a přesune se do svých myšlenek:* No jo, jenže pokud se stanu chunninem, budu muset chodit na mise. To mě už pak asi nenechají s tím seknout. No, stále by tu byla ta varianta, že bych se zdejchla, jenže to by mě potom mohla Misaki vystopovat a dovést zpět, či by mě mohla i usmrtit. Ne, tohle by bylo prozatím moc riskantní a byla bych na to slabá. *Po kvantu myšlenek se Hana usměje a poví:* Jo.. Klidně se můžeš přijít podívat, ale nechci tě okrádat o čas.. *V té chvíli Misaki donesou jídlo a Haně ten čaj. Hana si pomyslí:* No jo, Misaki už toto jídlo nejspíš dlouho neměla.. No a doufám, že ten ledový čaj bude opravdu ledový, jelikož já nedokáži tvořit led. *Posléze se napije a zjišťuje, že čaj není ani ledový, ani teplý, ale snaží se to na sobě nenechat znát.*

*Když poví, že žije hlavně pro mise, jen kývne hlavou a začne si prsty projíždět prsty po stole. Následně, když jí řekne, že vypadá zamyšleně, Hana jen odpoví:* Ne, jen přemýšlím nad budoucností. Bude to asi hodně složité, ale nerada bych se o tom bavila.. Promiň.. *Potom se Hana opět napije toho vlažného hnusu a zamyšleně sleduje, jak si Misaki vychutnává svůj pokrm. Nakonec to však vypije na jednou, aby to už nemusela pít, když by to ještě více zteplalo.* No jo, sem už tady nebudu chodit pro ten 'studený' čaj. Že jsem tomuto dávala ještě šanci, hergot.

*Po odpovědí Misaki jen Hana vycítí, že šla opět do špatného tématu.* No dobrá, do téma budoucnost se raději nevrtat. Nebo by to mohlo skončit podobně, jako když jsem zmínila její sestru. Mohla by opět být v depresích a pak by na mě mohla být na mě naštvaná. Nechci, aby byla smutná. *Pak již na dále pokračuje v čekání na to, až Misaki dojí. Celou dobu je ticho, protože se bála, aby něco dalšího nepokazila. Poté se ponoří dále do svých myšlenek, protože přemýšlí o tom, co by měla říci jako další, aby to dalším způsobem nepodělala*

*Hana přemýšlí nad scénáři, jak z tohoto nějak vyplavat, aby neřekla opět nějakou špatnou věc.* Co bych měla dělat nebo říct? Poslední dobou, co řeknu, jedem se stává. Že bych se svým chováním začala, neúmyslně, napodobovat otce? Nechci od sebe všechny odrazovat tím, jaká jsem v nepříjemných dnech. Proč to musí být tak složité, tohle všechno, nikdy nebudu kunoichi a nejspíš skončím v nějakém šermířském bavičském klubu, i když by to nebylo tak špatné. *Z myšlenek jí vyvede otázka Misaki a Hana jen řekne zamyšleně:* Ne, dnes plány žádné nemám. A pokud chceš, můžeme něco podniknout.

*Hana zaplatí, ihned po Misaki, a nad jejím úsměvem se jen opět ponoří do sebe.* Takže zase jsem asi něco řekla špatně. Co jsem zase provedla, do háje. Celý pobyt v Konohagakure jsem jí pokazila. No, už jí asi nebudu nadále obtěžovat, nejspíš mě už nyní má plné zuby. *Nakonec se zvedne a rychlejším krokem následuje Misaki, přičemž si dává velký pozor, aby do nikoho, hlavně do ní, nenarazila. Po její otázce si Hana jen trochu otře čelo a poví:* Nechci tě otravovat, promiň za vše. *Poté se Hana rozeběhne pryč do klanu, přičemž potlačuje slzy.*