Bleskové Burgery

* Sasumi pokývala hlavou, a pak se usmála. *Tak já už tu techniku umím dlouho, možná to bylo tím.* Řekla a hrála si chvíli ještě s lístkem. *Jak jako zesílím?* zopakovala po Erenovi, *Tím myslíš jako svaly, že je těžká, nebo s ní jdou dělat nějaké techniky? * začala ji pánev zajímat. Pak se zarazila, protože pokud chlapec slyšel otázky na pánev pořád, nejspíš ho to začalo už unavovat. Stejně ale byla zvědavá na to, co odpoví. Zvedla se, a stále s lístkem v ruce se na Erena podívala. *Jdeme tedy někam?* zeptala se, a zkusila lístek pomocí Kinobori no Waza udržet zboku na ruce. Čekala, co odpoví, a jestli se také zvedne, a někam půjdou. Dívka si sice neplánovala nic kromě pití objednat, ale nijak ji nevadilo jít někam kde je něco k jídlu.*

Ne ta pánev není nijak zvlášť těžká, unese ji každej a o žádných technikách nevím. Takže si myslím že na té pánvi si budu akorát vařit. *Věděl že si Sasumi bude myslet že je idiot ale nechtěl jí říkat o tom jak je důležité být tlustý v jeho klanu.* Jo půjdeme. Na co máš chuť? *Jen co položil otázku tak počkal na její odpověď a poté se vydal ke stánku Ichiraku Rámen.* Proč ses rozhodla stát se shinobim?

*Sasumi přišlo docela chytré mít pánev na které se dá uvařit jídlo, ale nevěděla proč to nosí i tady ve vesnici, kde je celá ulička plná jídla. Přemýšlela jestli si nějakou menší pánvičku také nepořídit a nebrat ji sebou na mise mimo vesnici. *Mě je jedno kam půjdeme, já si nejspíš dám stejně jen vodu nebo něco k pití.* pokrčila rameny a vydala se za ním. Nad jeho otázkou dlouho přemýšlela  *Nějak mě nenapadlo jiné povolání které by mě bavilo víc.* usmála se a podívala se na chlapce, on už ji na tuhle otázku odpovídal, a tak se  ho znovu neptala. *

*Cestou ke krámku jí položil otázku.* Jestli se nepletu tak ta technika, díky které jsem se nemohl hnout, tak bylo Genjutsu že? Pochopil jsem dobře že jej na mě můžeš seslat i bez ručních pečetí. Takže se na tebe musím koukat. No zajímá mě jestli stačí když se budu koukat na tebe jako na osobu a nebo jestli se musím koukat na nějak místo. Vlastně mě zajímá jak se mohu vyhnout tomu aby jsi mě chytla do této techniky.

*Sasumi se usmála. Chvíli přemýšlela, jestli není hloupé, říct Erenovi o tom, jak se nechytit do genjutsu, když ho sama proti lidem používá. Pak ale došla k názoru, že je lepší mu to říct, protože by se na chuuninských zkouškách nebo někde na misi mohl s genjutsu potkat, a je lepší být připravený. *Ano, bylo, konkrétně technika Kanashibari no Jutsu. Funguje na principu pohledu do očí, takže je jedno kam koukáš, pokud to není do očí, do genjutsu tě nikdo nedostane. Tedy pokud je to genjutsu na tomhle principu, já umím třeba ještě jedno, ve kterém si prožiješ svůj největší strach. A pak jsou i genjutsu na pečetě. Ty ale zatím neumím.* zakroutila hlavou *Ale když se chceš dostat ven, musíš použít kai. Pokud ho neumíš, doporučuji se ho naučit.* Žádné genjutsu s pečetěmi zatím neuměla, ale věděla, že taková jsou.*

*Vyslechl si vše co mu řekla a poté odpověděl.* Neboj Kai ovládám ale jen jsem chtěl vědět jak se tomuto genjutsu vyhnout nic víc. *Jen co došli k Ichiraku Rámen tak se Eren protáhl, sedl si na stoličku a objednal si rámen.* Co říkáš na Geninské mise? Baví tě?  *Poslechl si vše co mu na tuto otázku řekla a když mu přinesli rámen tak si vzal hůlky a začal jíst. Jedl velmi rychle jak ostatně bylo zvykem v klanu Akimichi. Když dojedl misku tak už mu nesli druhou. Eren byl z toho celkem z nechucen jelikož už ho v této restauraci znali, takže se nemohl vytratit jako z restaurace bleskové burgery avšak když dostal druhou misku tak se znovu pustil do jídla.*

*Sasumi si oblednala pouze vodu, a odpověděla mu na otázku Geninských zkoušek. Trochu ji překvapilo, jak Eren jedl rychle, protože než se dívka napila, půl misky bylo pryč. *A co chuuninské zkoušky? Chystáš se na ně, nebo čekáš až budou v nějaké příhodné vesnici, která by ti více vyhovovala?* zeptala se, a pozorovala mezitím kolemjdoucí, kteří okolo stánku procházeli, a čekala, až to chlapec dojí.*

"Hm ta holka opravdu nemá hlad." *Pomyslel si když si Sasumi objednala pouze vodu.  Když se ho zeptala na chuuninské zkoušky tak mu zaskočilo. Zakuckal se a když si pořádně odkašlal tak se na ni podíval a řekl.* No chuuninské zkoušky už jsem propásl a na další bych chtěl jít. Ty budeš chtít na chuuninské zkoušky? *Poté dojedl a vtom mu přinesli další misku. Začal tedy jíst a sáhl do kapsy pro peněženku a podíval se kolik má peněz. Trochu se zarazil a poté řekl.* Dám si ještě jednu misku a zaplatím.

Už jsem přihlášená. * pokývala hlavou Sasumi. *Ale bojím se, snažím se dohnat co jde, abych uměla svoje jutsu dobře a také se připravuji na to přežití v divočině. V Sunogakure to bude dost složité si myslím.* ponořila se do svých myšlenek. Druhé části se bála snad nejvíc, bez nějakých keřů s plody a vodou to bude pro Sasumi něco úplně jiného než na co se připravovala. Když si Eren objednal pouze další misku, dívce připadal trochu otrávený. Usmála se *[b]Já tě zvu jako poděkování za dnešní zápas, kup si misek kolik chceš.[b]* projevila se v ní typická velkorysost její rodiny, kdy se vždycky navzájem všichni zvali aby ukázali že jsou vlastně lepší než ti druzí. Dívka si to ale nijak nespojila s touto povýšeností, jen řekla věc, kterou slyšela často doma. Po vteřině ji došlo, že zvát na oběd člověka s takovým apetitem se může vymstít, ale řekla si, že přece až tolik sníst nemůže.*

*Zasmál se když mu řekla že ho zve.* Jsi hodná ale ne děkuji. Dojím tuhle misku a půjdeme pryč ju. *Jen co to dořekl tak si uvědomil že Sasumi je už přihlášená na zkoušky. Rychle dojedl rámen , vytáhl svou peněženku a dal ji na stůl. Poté chytl Sasumi za ruku a táhl ji pryč. Když byly dost daleko od stánku tak se zastavil podíval se na ni a řekl.* Zápas stebou byl první u kterého jsem se bavil. Chceš jít domů a nebo tě napadá co by jsme mohli dělat dál?

*Sasumi v první chvíli nechápala co chlapec dělá, a když se zastavili, chvíli jen koukala, než ji to došlo. Pomalu se na něj otočila s nevraživým pohledem ve tváři, a podívala se mu do očí. Trvalo to ale docela malou chvíli, protože i přes Dokusei původ byla Sasumi poměrně rošťácké povahy. Pořád to ale nic nezměnila na faktu, že do stánku s burgery chtěla pořád zajít doplatit tu sekyru. *Taky jsem se bavila.* usmála se na něj, a pak se na chvíli zamyslela. *Bohužel už asi budu muset domů, musím ještě mamce s něčím pomoct než bude tma, ale budu ráda když se zase někde potkáme, jsi zábavný.* zazubila se. *Můžeme jít třeba spolu někam trénovat, nebo zase na jídlo.* pokývala hlavou, *Můžeme jít kousek cesty ještě spolu, pokud jdeme stejným směrem.* naznačila bradou směr kterým chce jít, a čekala, jak Eren zareaguje. Pokud půjde jinam, Sasumi se s ním rozloučí, možná se domluví na společném tréninku nebo tak, a půjde domů.*

*Poslechl si vše co mu řekla a poté řekl.* Dobrá tak se rozloučíme. *Jen co to dořekl tak ji podal ruku jen co si sním potřásla tak se otočil a běžel opačným směrem než Sasumi ukázala že jde.* "Je o dost mladší jak já a bohužel je i o dost silnější." *Jen co došel domů tak se umyl sedl si na postel a přemýšlel nad další misí na kterou zítra půjde. Sice nevěděl co ho čeká ale představoval si ho může čekat. Už hledal psa sbíral odpadky a stále doufal že bude mít podobně lehké mise.*

*Sasumi po cestě domů přemýšlela. Eren byl odlišný než její ostatní přátelé, a to jí na něm přišlo dost zajímavé. Nevěděla, jestli je taková většina klanu Akimichi, protože se s nikým jiným neznala. Ale zatím podle Erena ji přišlo že to musí být milý klan.A taky docela hladový. Po chvíli se její myšlenky přesunuli ke zkouškám, na které už za pár dnů měla vyrazit, a po zbytek cesty už přemýšlela jen o nich. *

Konec RPG

* Šla ke stánku s burgery. Celý den trávila trénováním, takže už ji pořádně vyhládlo. Koukala po okolí, byl hezký den, a venku na ulicích bylo spousta lidí. "Doufám že bude kam si sednout" zapřemýšlela. Nechtěla si vzit jídlo jen tak do ruky, a nebo sedět namáčklá na ostatních u stolu. Měla ale štěstí, protože hned, jak ke stánku došla, se zrovna jeden pár zvedl a šel pryč. Dívka houkla na obsluhu svou objednávku, a rychle si sedla, aby ji místo nikdo nezabral. *

*V poledních hodinách navšítívil Bleskové Burgery taky Katashi, který se vracel zrovna z  akademie. Byl hladový, protože si zapomněl zabalit svačinu do školy.* „Konečně jsem na řadě“.* Řekl si v duchu pro sebe. Poté co si objednal burger s hranolky hledal místo kam si sedne. Všude bylo plno. Uviděl zrzavou holku, která seděla u stolu sama. Jelikož byl Katashi dobře vychovaný tak se nejprve zeptal.*Ahoj můžu si přisednout ? *Katashi na sobě měl hnědé vytahané tričko a kraťasy.*

*Zvedla hlavu, když na ní někdo promluvil. *Jistě.* usmála se na blonďatého chlapce. *Jak bylo na akademii?* navázala konverzaci, a doufala, že se trefila dobře. Kluk vypadal na věk, kdy by už tam mohl chodit, ale Sasumi ve věku lidí dost často chybovala. Zaregistrovala jeho poněkud onošeně vypadající oblečení, ale napadlo ji, jestli třeba jen netrénoval, a tak si nechtěl vzít něco, co by mu bylo líto že by zničil. Zvědavě na něj koukala, a čekala co odpoví. Její burger pořád ještě nebyl hotový, a byl akorát prosor pro krátké povídání s někým novým.*

Děkuji.*Řekl tiše a přisedl si ke stolu.*Ale jo dobře. „Tý jo jak ví že chodím na akademii, ona mě sledujě?“ *Pomyslel si a podíval se na ní. Jak se tak na ni díval, tak si uvědomil, že tuhle tvář neviděl poprvé.* A jak ses měla ty ? Mimochodem mé jméno je Katashi zdvořile se ji představil.*Usmál se na ni. Katashi měl dnes velice dobrou náladu, jakoby zapomněl všechno na  to špatné co se mu v životě přihodilo a žil konečně v přítomnosti. Po chvilce mu zakručelo v břiše, protože měl strašnej hlad. Nevěděl co má dělat a tak se začal smát, ale najednou zase zmlkl a vypadal smutně, zase si vzpomněl si na chvíle, kdy tady chodil s jeho otcem často. Bylo to teprve pár měsíců po jeho smrti a Katashimu se po něm stýskalo. Chtělo se mu brečet, ale udržel to*.

Také dobře, trochu unaveně, ale dobře.* usmála se,  a podala mu ruku na pozdrav * Těší mě Katashi, já jsem Sasumi.* představila se jen křestním, protože kluk také příjmení nezmínil. Nad jeho hladovým kručením se zasmála také, ale najednou chlapec zvážněl. * Stalo se něco?* zeptala se opatrně zrzka. Nevěděla, jestli se ho náhodou nějak nedotklo, že se zasmála jeho kručení v břiše, protože jiný důvod v tuto chvíli neviděla. A nechtěla si hned někoho rozezlit. Otočila se k pultu, jestli už náhodou nejde obsluha, že by jim donesla jídlo, ale zatím jen viděla dívku jak nese burger muži, který měl objednávku před ní.*

Ty jsi unavená a já jsem zase hladový. *zasmál se.  Poté si Sasumi a Katashi poptřesli rukou.* Ty jo na holku máš teda stisk. *Dořekl a usmál se. Katashi s nikým nemluvil o svých problémech, ani neměl tu možnost. Sasumi mu přiišla jiná než ostatní lidi byla  sympatická a milá.* Ne nic, jenom se mi trouchu zastesklo.*Řekl smutným a tichým tónem hlasu. Po pár minutách byl zase v pořádku. „Sakra proč jim to dnes tak trvá“.  Katashimu pořád nedalo to jak ví, že chodí na akademii tak se ji na to zeptal.* Jak jsi zjistila, že chodím na akademii. To si mě ráno sledovala ?

*Sasumi nějak nevěděla, jestli má větu o silném stisku brát jako kompliment, nebo urážku, a tak to nechala být a jen se mírně usmála. Jen ji na tváři bylo vidět mírné zmatení. Už se nadechovala, že se zeptá, po kom nebo čem se mu zastesklo, ale nakonec raději nic neřekla. Nevěděla, jak moc je ta rána čerstvá, a nerada by mu přivolala svým dotazem nějaké bolestné vzpomínky. Pak se ale naštěstí ticho prolomilo, když jí, už zase v dobré náladě, položil otázku. Sasumi trochu pozvedla jedno obočí "Kdo by sledoval tak malého chlapce na cestě do akademie?" okamžitě ji napadlo, kdo to asi může dělat. *Nene,* zasmála se potichu * Nevím přesně, kolik ti je, ale odhaduji tak na 8 let. A v tom věku většina dětí na akademii chodí. To bylo jediné, podle čeho jsem uvažovala.* vysvětlila mu. *Samozřejmě že bys mohl být jeden z těch, kdo se nechce stát shinobi..* začala přemýšlet nahlas, ale pak zmlkla. *Prostě jsem tě odhadla jako někoho, kdo chce v životě hodně dosáhnout.* pokrčila rameny, a otočila se. Její objednávka už se k ní blížila, a tak zrzka počkala až se burger ocitně před ní na stole, poděkovala číšnici, a zdvořile se zeptala *Můžu jíst i když ty ještě nic nemáš? Já mám totiž hrozný hlad.

Ano je mi  8 let, jsi vážně dobrá*Pousmál se Katashi. Když Sasumi řekla, že je někdo kdo chce něčeho dosáhnout, začervenal se.* To ano, budu ten nejlepší ninja.*Řekl sebejistě a pousmál se. Katashi nechtěl být obyčejný kluk, chtěl být jako jeho otec. Byl silný a chránil ty na kterých mu záleželo.*  Jasně nevadí, dobrou chuť , *Katashi byl zdvořilý, ale Sasumi daleko víc, nikdy by hladový nečekal až přinesou druhému jídlo. Poté co Sasumi jedla, se k němu doprovázela vůně jídla a tak mu začlo zase kručet v břichu. Byl to pro něho trapný okamžik, ale nemohl za to. Zasmál se. Po 5 minutách se konečně dočkal jídla. Při jídle se zamyslel a přemýšlel nad ní. „ona ví o mně skoro vše, a nevypadá jako normální dívka, že by taky byla ninjou ? No jasně to je ta holka z klanu dokusei.* Katashi si konečně vzpomněl, že ji potkával a hodně lidí o ni i mluvilo.* „Ta musí být už dobrým shinobim,  kolik jen ninja technik jen může umět, no daleko více než já.“ *Řekl si v duchu.*Najednou přestal jíst a začal přemýšlet . Ha už to mám *vyhrkl najednou.* Tohle nechtěl říct nahlas, tak dělal že nic neřekl a začal se zase cpát.*Mám nápad , když uhodnu co děláš splníš mi 1 přání. Bereš. *Na chvíli vypadalo, že ji chtěl podat ruku aby si plácli, ale měl ji ušpiněnou od Burgeru tak ji hned stáhl.*

*Měla radost, že jeho věk odhadla dobře. Potom, když řekl že mu nevadí že Sasumi bude jíst dříve, se hladově pustila do jídla. Vzala hamburger do rukou, a otočila ho vzhůru nohama, takže nahoře měla plochou část housky. Dělala to tak pořád, přišlo jí že to pak jde lépe jíst, a ani si nevšímala nechápavých pohledů okolí. Měla trochu výčitky v moment, kdy Katashimu zakručelo v žaludku, a zároveň se na to jen mírně usmála. Po chvíli donesli hamburger i chlapci, takže už jedli oba. Zvedla oči od jídla, a pozvedla obočí, protože jí zajímalo co už má. Což ji vydrželo i po tom, co mluvil dál. Chvíli se na něj podezřívavě koukala a váhala, jestli sázku přijmout. Nevěděla, co si asi chlapec vymyslí za přání, ale zároveň byla zvědavá, co si asi myslí. Nakonec pokývala hlavou a tím ho vyzvala, ať tedy mluví. *

*Katashimu chutnalo, ještě nejedl lepší burger než tady. Nepřišlo mu divné, jak jedla burger,* „když je tak zvyklá tak proč ne?“ pomyslel si.  Jak viděl, že na něho Sasumi kývla jen se pousmál. Chtěl hned promluvit, ale musel si ještě kousnout. * Tady mají fakt nejlepší burgery co jsem jedl, taky tu chodíš často ? *zeptal se ji a zase se zakousl do burgeru. Už to vypadalo, jakoby se na sázku úplně zapomněl. Olízl si prst a začal mluvit.* Málem jsem zapomněl kromě toho, že teď právě jíš *usmál se.* tak jsi shinobim z klanu dokusei.* Dořekl, a ještě s větší chutí dojedl poslední kousky burgru s hranolky. * Tak a teď ta odměna*utřel si ruce o ubrousek a dal ho na talíř.* Samozřejmě počkám, až dojíš. *a čekal na Sasumi.*

*Odkývala mu, že sem často opravdu chodí, a je to jeden z jejích nejoblíbenějších stánků s jídlem. A pak jen zvědavě čekala, až se tedy zeptá. *To bylo spíš konstatování než otázka, ne?* zasmála se potom, a podívala se na něj. *Máš pravdu.* potvrdila a čekala, co si tedy vymyslí jako odměnu. Trochu se obávala aby to nebyla nějaká nesplnitelná blbost, ale vypadalo to, že chlapec to přání protahuje jak to jde. Ona jedla dost pomalu, a tak chvíli trvalo než hamburger dojedla. Mezitím přemýšlela, co to asi bude. Nakonec si vzala ubrousek a otřela si prsty a pusu. *Dobře. Tak co si tedy přeješ?* pobídla s úsměvem Katashiho, aby už to konečně řekl.*

No nejdříve by jsme měli počkat až nám vytráví. *podíval se na ni* No víš. *zaculil se* Když jsi Shinobi, potřeboval bych naučit nějakou ninja techniku, nějakou dobrou. * a snažil se tvářit u toho drsně, ale spíš vypadal roztomile. Po chvilce k nim přišla obsluha. Katashi zaplatil, zvedl se od stolu zasunul židličku a vypadalo to, že chce pomoct Sasumi se zvednout a zasunout ji židličku, ale chytl ji za ruku a snažil se ji táhnout do lesa. Katasthi byl klidný, ale jak věděl, že se nauči novou techniku, tak byl strašně nedočkavý* Rychle Sasumi-san ať to stihneme do setmění. *Dořekl „potřebuji se stát co nejdříve silným“ řekl si v duchu a pustil Sasumi ruku, teda jestli ji ještě držel a kráčel do lesa.*

*Když ji řekl své přání, trochu se jí ulevilo, že to není nic hrozného, ale jen učení ninjutsu. Hned začala přemýšlet, která by to mohla být. *No a co bys si představoval?* usmála se na něj. *Nějaké genjutsu, nebo ninjutsu, napadá tě něco přímo? Ani nevím co vše umíš.* zabíhala do podrobností. Nikdy nikoho neučila, nevěděla, co vše by mohl student akademie zvládnout, ani jakou má Katashi specializaci. Protože jestli to bude taijutsu, bude Sasumi docela v háji. Když se zvedali, chlapec ji čapl, a prakticky odtáhl pryč. Zrzka se nechala, protože byla zvědavá, co to dělá. *Vždyť to je ještě několik hodin.* zasmála se nad jeho obavou, přičemž ji on potom pustil a společně šli ke kraji lesa. To bylo trošku dál od stánku, ale zároveň ideální místo na trénování. Sasumi tak měla chvíli na vypátrání, co Katashi vůbec chce.*

No zatím nic. *povzdychl si. Najednou si vzpomněl.* Sensei nám před týdnem dával za úkol naučit se lézt po stromech jenom pomocí nohou, nechtěla bys mě to naučit? I když myslím, že to bude hračka. *Nic lepšího ho nenapadlo, a jak říkal sensei, je to velmi důležita technika * Došli konečně k lesu. Bylo tam spoustu vysokých stromů na které šlo vylézt.* No doufám, že nebudu muset vylézt na ten největší, mám celkem strach z vejšek *zakňoural. Už mu poté cestě vytrávilo, tak se začal  rozcvičovat.* No víš rozcvička je důležitá Sasumi. Jako správný shinobi by ses měla rozcvičovat vždy před tréninkem * snažil se mluvit jako učitel, i když toho Sasumi věděla mnohem víc než on, takže to spíš znělo směšně než chytře. Už byl rozcvičený, ještě před tím, než mu Sasumi chtěla dát radu, se rozběhl a snažil se vyběhnout co nejvíc na strom, ale po dvou krocích spadl.* Rychle se zvedl* Jau *řekl tiše „zase vypadám jak blbec“ ušklíbl se na Sasumi a čekal na její rady.*

*Sasumi pobaveně Katashiho poslouchala, a mezitím přemýšlela, jak by mu asi vysvětlila jeho chození po stromech. Mezitím se stihl rozcvičit a už se rozběhnul na strom. "Je jak střela." pomyslela si, *Tomu se říká Kinobori no Waza. Jde o to, že musíš koncentrovat chakru do nohou, to chce trochu práce, takhle na něj vyběhnout ti v učení moc nepomůže.* zasmála se, a koukala co zase provede. *Možná by bylo dobré se předtím naučit Suimen Hokou no Waza, to je chození po vodě. To umíš, nebo slyšel jsi o tom? Funguje to na stejném principu, jen nemusíš padat z takové výšky když ztratíš kontrolu.* usmála se a nenápadně prohlédla, jestli chlapec nemá na hlavě nebo rukou nějaké modřiny. *No a pokud se chceš naučit rovnou na strom, sežeň dva listy.* poručila mu, a sedla si na zem do tureckého sedu. *

D misia

*Nastal ďalší deň, kedy sa rozhodol urobiť misiu. Šiel teda tam, kde sa obvykle pre ne chodí a opýtal sa, či nejaká D misia by nebola. Predsa len, prečo niečo neurobiť pre Konohu, pre miesto, kde vyrastal. Dostal teda D misiu, odišiel niekam bokom, aby si v pokoji mohol prečítať obsah zvitku a tak zistiť, čo bude náplňou jeho práce. Pomáhanie v Bleskových hamburgeroch. Dnes navyše šiel na misiu sám, bez svojho brata, ale obaja sa dohodli na menšej samostatnosti, predsa len nemohli byť stále spolu a robiť všetko spolu, aj keď sa to obom priveľmi nepozdávalo. Predsa len, bolo medzi nimi neobyčajné puto. Zvitok znovu zroloval a vydal sa tam, kam mal. Cesta tam mu zabrala niečo, no nie tak veľa, ako si predstavoval. Dorazil tam, šiel za obsluhou, premeral si ženu, ktorá sa naňho usmiala so zásterou okolo krku.* Prosíš si niečo? *Spýtala sa ho. Sora sa na ňu pozeral prázdnymi bielymi očami, čučal hodnú chvíľu, ako keby zvažoval, či sa mu oplatí s ňou vôbec rozprávať, než vytiahol zvitok.* Prijal som tu D misiu. *Povedal jej nakoniec. Stále totiž naňho čučala modrými očami, usmievala sa a nevyzerala, že by sa chystala ho nechať ísť len tak, pokiaľ by jej niečo nepovedal. Jej úsmev sa ešte zväčšil, keď jej to oznámil.* Aigoo, poď dozadu, poviem ti tam, čo budeš robiť. *Povedala mu a šla, mladý genin ju nasledoval. Tam mu dala uniformu, ktorú mala i ona na sebe, hoc v nej trochu plával aj cez to, že to bola najmenšia akú mali, poriešil to celkom šikovne, zahol lem na rukávoch a na nohaviciach a wuala, bolo to.* Budeš obsluhovať, dobre? *Usmiala sa na neho a on len pokývol hlavou. Dneska bude behačka, popravde i jeho prvá misia bola behačka, ale tak tomu už asi bolo, vo všetkých misiach bude na jeho smolu len behať, možno keď bude šikovný, tak ani nebude musieť, ale človek nikdy nevedel, čo dostane za misie a kedy si tu krátku slamku vytiahne. Ona žena mu ešte podrobnejšie vysvetlila, čo presne si predstavuje od neho, akú činnosť obsluhy a ako presne by to mal robiť, než sa pustil do práce. Vždy dostal tác poprípade tácky, kde bolo jedlo a kuchár, čo to pripravil mu povedal číslo stola, kam to zaniesol. Nerobil objednávky, to robil niekto iný, nechceli mu zveriť takúto činnosť, to isté i platenie. Behal sem a tam, hore dole, občas miesto obsluhovania musel upratať po nemotornosti zákazníkov, ktorých nápoje skončili rozliaté, či hranolky snáď i na strope... a takto pracoval zopár hodín, než dostal pol hodinovú prestávku a burger k tomu. Hoc dával prednosť rámenu, neodmietol obed na účet podniku, než sa znovu pustil do práce. S nikým sa nerozprával, jedine čo kedy povedal bolo popriane zákaznikom dobrú chuť. Pracoval ďalších pár hodín, než jej nezastavila oná žena.* Aigoo, viedol si si dobre, svoju misiu si splnil, si ty ale šikovný pomocník. *Usmievala sa od ucha k uchu, zatiaľ čo Sora mlčal a len ju sledoval bielymi očami a počúval. Potom sa však šiel prezliecť, na rozlúčku sa uklonil a šiel si po odmenu.*

Kaede
Izumi
Hota
Sensei Gyo

*Trénink dopadl jak dopadl a skupinka tří otrávených pubert'áků se vláčela za Senseiem do podniku v uličce Daho. Bleskové burgery, to byla Senseiova volba. Nikdo z těch tří k tomu neměl připomínky, no ještě aby jo…každý si objednal u pokladny a sensei to za ně pak za všechny zaplatil. Usadili se o kus dál na sedačky. Kaede a Izumi na jedné straně, sensei a Hota na druhé.

No tak, řekneme si o sobě něco speciálního, co vy na to? V rámci stmelení týmu? *Všichni tři studenti si povzdychli. Kaede se podívala na senseie.* Můžeme až po jídle? Počkáme, než vám ho donesou tedy. *Lehce klepal prsty o stůl nějakou melodii. Izumi si hrál s rolničkou. Hota koukal z okna. Za chvilku jim na stole přistály tácy s jídlem a každý jeden se pustil do své objednávky.* Izumi, začni....pak Hota a největší hladovec jako poslední... *Kaede se ušklíbla a nacpala si do pusy hranolky.* Nic moc speciálního....docela dobře sem se naučil klanové techniky, máma říkala, že mám talent, protože jsem se jednu techniku naučil ani ne za den. No a zkouším svou elementární podstatu a zdá se, že asi s trochou píle, se naučím ovládat Katon. *Pokrčil rameny, nic víc moc nevěděl, co říkat. Co taky na Geninech může být speciálního. Hota si narval celý burger do pusy a upřeně sledoval Izumiho.* Já jsem na tom dost dobře, co se klanu týče. Se zbraněma mi to jde fakt od ruky, klidně bych tyhle dva rozsekal jak nic, kdyby byli nepřátelé Trénuju každej den. Z elementů jsem se ještě nenaučil nic, ale moji rodiče oba ovládají tehcniky Dotonu, tak možná....ale já mám radši ty zbraně. *Mluvil, zatímco polykal jídlo, pak si rty oblízl rozeklanným jazykem.* Hlavně hraju na rychlost, kdo první leží na lopatkách, prohrál, když teda budu rychlejší, než ostatní, tak není problém s tím, že se spoléhám jen na základní a klanové schopnosti a na své zbraně. *Pokrčil rameny a demonstrativně se napil z limonády. Sensei upřel pohled na Kaede, která máčela hranolku v kečupu.* Já? Můj největší úspěch je to, že jsme zvládli projít Geninskou zkouškou. Nejsem psychicky nejstabilnější jedinec, co si budeme, mám docela silné PTSD a nevím, jak budu reagovat v situaci, která mi ten večer připomene. Ale vím, že mám vůli dost silnou na to, abych se ubránila a použila lsti k získání šance žít. V terénu mě rozhodně nezabije ani kousnutí hada, dokážu se o sebe postarat co se medikálních věcí týče už teď, díky matce, která mě naučila základní pomoci při zranění. Ale hlavně....co mi přijde doopravdy divné a možná bych to s vámi chtěla probrat někde v soukromí. Mám doopravdy nevídaný talent na učení technik Fuutonu. Trochu mě to děsí, matka ani bratr neví, čím to může být. *Sensei se na ní podíval a zvedl jedno obočí.* Talent říkáš? No tak dneska tě doprovodím domů a můžeš mi o tom povědět po cestě trochu víc. *Kaede souhlasila. Čas utíkal jako voda a Izumi a Hota už balili k odchodu. Kaede už by taky ráda šla a tak spolu se Senseiem vyrazila do klanové části Nara.* Tak v čem je ten tvůj Fuuton tak speciální? Je lepší, abyste to viděl... *Kaede ho zavedla k malému lesu, který byl součástí jejich klanové části. Ušla pár metrů mimo cestu, aby případně neublížila žádnému kolemjdoucímu.* Tak hele.... koukejte a dávejte pozor. Tohle mi nepřijde úplně v pohodě. *zvedla ruce a dala si je za hlavu. Začala se zhluboka nadechovat, jakoby se chystala křičet do toho lesa. Vydechla poryv větru Fuuton Daitoppa, až na to, že k tomu nepoužila pečetě a její technika zlámala větvičky stromů. Po své ukázce se podívala na Senseie. Složila ruce na hrudi a pokrčila u toho ramena.* No tak já nevím, není to nic negativního, ale nějak se mi to nezdá. V tomhle případě jsou dvě možnosti Kaede, první, jsi extrémně talentovaná a z hůry obdarovaná Kunoichi, a druhá, možná trochu více pravděpodobná, máte v rodině nějaké Kekkei Genkai o kterém se možná zapomnělo. Nebo je tak dávno, kdy jej někdo byl schopný rozvinout a využít, že o něm tvá rodina prostě už ani neví. Kekkei Genkai? Ano, to jsou vrozené schopnosti, jenom vyjímeční lidé ovládají Kekkei Genkai. Učili jste se o nich na akademii. Já vím, ale přijde mi to jako nesmysl, to by doma věděli. Pamatuješ si svoje prarodiče? Ne Tak co ti dává tu jistotu, že si tví rodiče pamatují ty svoje, a žře třeba právě někdo z tvých pra-pra rodičů, nebyl vlastníkem nějakého kekkei genkai? *Kaede nafoukla tváře, nelíbilo se jí, že měl Sensei pravdu.* Nemám jistotu... *Sensei poplácal Kaede po hlavě.* Po Chuuninských zkouškách tomu zkusíme přijít na kloub, jo? Co přesně je tvoje schopnost. Očividně je to něco s Fuutonem, nebo možná elementy jako takovými. Kdo ví, co schopnosti můžeš mít. Zatím o tom ale neříkej ani Hotovi, ani Izumimu, jasné? *Kaede přikývla. Jasné....neřekně svému nejlepšímu příteli o tom, že je asi vlastníkem kekkei genkai....to dá rozum. Sensei pak doprovodil Kaede domů.*

Konec RPG