Ichiraku Rámen

*Když Misaki ukáže Haně, že jí věří ohledně těch zkoušek, usměje se na Misaki tím nejčistším úsměvem.* Dobrá, musím si věřit. Jo, to nějak půjde, ale do té doby budu muset se svojí zbraní navázat pouto. Když nad tím tak přemýšlím, měla bych být přítomná už od vzniku té zbraně, jako to dělají matky u dětí. *Při vzpomínce na matku stiskne pěst, ale své myšlenky nechá proudit jiným směrem.* Prostě, musím s tou zbraní mít pouto co nejdříve, aby mě lépe přijala. Bude to tak nejlepší, jelikož se budeme znát od jeho či jejího zrození. *Hana jen uslyší krutou realitu z rtů Misaki o tom, že ty mise typu D plnit bude muset stejně.* Ale, alespoň jsem to zkusila. Jen čtyři mise D a pak budu hlavně trénovat. I mezi misemi budu trénovat, možná bych šla i na více misí, pokud bych tam potkala někoho zajímavého. *Přemýšlí nahlas, avšak když si uvědomí, jak to vyznělo, otočí se k Misaki a řekne:* Já to tak nemyslela, přísahám. *Z jejího hlasu ani pohledu nelze rozeznat, zda právě nyní lže, či mluví pravdu, ale řekla to celkem kvapně.*

*Při slovech Misaki se jen pousměje.* Ano, chytání těch zvířat, uklízení i pomáhání ostatním by mohlo být celkem jednoduché, avšak to budou jen další hodiny, kdy nebudu moci trénovat. Ale když to musí být, tak asi nemá cenu protestovat a prostě se tomu budu muset poddat. *Při mluvení o chunninských zkouškách Hanu trochu polije studený pot. Ano, moc ráda čte knihy o šermířích a podobných tématech, ale učení se takto samo o sobě je pro ní mnohem obtížnější. Nedokáže se na to ani pořádně soustředit. A ten souboj jeden na jednoho, co když vyfasuje někoho, kdo bude proti boji se zbraní ve výhodě? Co když jeho techniky budou mnohem pokročilejší a pouhým útokem by mu horko těžko ublížila? Při nahození tématu volného času Hany se na Misaki jen usměje a poví:* Noo.. Hodně čtu knihy o šermířích, ale občas sklouznu k povídkám o samurajích. Nebo třeba doma občas i pomáhám s vařením a ve svém pokoji tajně vrhám shurikeny. Mám totiž v pokoji plakát druhého Hokageho a je dost velký na to, aby tu poškozenou část zdi zamaskoval. Jinak nic zajímavého nedělám, jsem jen obyčejné děvče z Konohagakure. Moji jediní přátelé jsi ty a ta samurajka Izumi.

*Když jí Misaki poví, že nejspíš bude opět mimo vesnici, neukáže smutek, jenž ve svém nitru cítí.* Misaki je super, škoda, že má většinu misí mimo vesnice. Ale takový je asi život lovce odměn, což? *Zamyslí se, protože toho o lovcích nic moc nevěděla. Ano, občas se někoho zeptala, ale ty informace nebyly tak uspokojivé ani přesné.* No jasně... Mise... Doufám, že bude tvá další mise zajímavá. Vím, že každá tvá mise je zajímavá, tak ať to nebude žádná nuda. *Dětinsky se pousměje a pokračuje ve své řeči:* A hlavně se prosím tě nijak nezraň. Nerada bych, kdyby se ti něco stalo. Tak na sebe prosím dávej pozor, dobře? *Řekne hlasem s kombinací smutku, strachu a starostí. Hana věděla, že Misaki je velmi hodná a právě proto jí nepřála nic špatného, ba naopak, přála by si, aby si splnila všechny své sny a dosáhla obrovských cílů.*

*Když Haně Misaki přislíbí, že na sebe bude dávat pozor, její radost v očích se ještě více rozjasní.*Misaki určitě jednou procestuje celý svět. Kdo ví, možná objeví nějaké pradávné, mocné a cenné artefakty a pak bude díky nim známá. A druhý kontinent, o tom jsem snad ani neslyšela. Jak to tam asi vypadá? Jak moc velké jsou tam asi rozdíly mezi tímto a tím jejich? Mají tam asi jiné pokrmy, možná i jiný šat a podmínky proto být ninja. Možná, pokud bych se hodně snažila, našla bych i nějakou knihu o tom druhém kontinentu. Ale myšlenky pryč, protože tu může být Misaki poslední den, tak ať si to alespoň nějak užiju. *Myslí si a přemýšlí, o čem by s ní dále mohla pohovořit a hlavně, jak jí nějak povzbudit v tom, že se její sny vyplní. Hana, sic ráda čte, má občas problémy zformulovat své myšlenky, aby nějak dávaly smysl. Po chvíli přemýšlení řekne:* Určitě se na ten druhý kontinent dostaneš a beztak ti již osud zajistil i příjemně strávenou cestu. Možná už nyní osud spřádá plány, jaké úžasné věci tě na tom kontinentu budou očekávat. Snad jsem neřekla nic špatného. *Pomyslí si Hana a jen se porozhlédne po okolí.*

*Když se s Hanou začne Misaki loučit, jen si pomyslí:* Jako bych to nepředpovídala. Kdybych místo bloudění v myšlenkách se více bavila s Misaki, možná bych se dozvěděla více o jejím životě a dobrodružstvích, co zažívá. Ale jsem moc ráda, že se uvidíme. Misaki je skvělá a doufám, že jí bude přízeň osudu vždy nakloněna. Budu jí nadosmrti držet palce pro štěstí. *Když se opět vytrhne z myšlenek, odpoví:* Jistě, určitě se brzy uvidíme. Moc ráda jsem s tebou trávila čas, jsi báječná, ale to ti určitě říká mnoho lidí. No nic, vidím, že spěcháš, tak tě už nebudu rušit. *Při jejím poděkování jí Hana obejme a pak jí nechá odejít. Posléze posbírá své vybavení a jde domů. Doma stále nikdo není, proto si jen nachystá chilli rámen a k tomu pije mléko. Tentokráte jde do postele s pocitem, že doopravdy jsou její sny uskutečnitelné a že
se o Misaki bude psát ve spoustě knihách.*

*Na nový deň skoro ráno sa Haruki zobudí.Prve čo urobí je že sa pozrie do kalendára,a je v ňom zaznačené že má dnes misiu.*Konečne misia, dúfam že to nepokazim lebo je v skutku primitívna.*Povie,a ide si dať raňajky.Uvari si mlieko,do misky si da cereálie, následne je zaleje uvareným mliekom a zje.Potom si len umyje zuby,a trochu si umyje svoje vlasy.Oblecie sa do svojho klasického oblečenia, a vydá sa na misiu.*Vybavenie si tu môžem pokojne nechať,to mi bude podľa mňa zbytočne.Aj keď,ten nôž si asi zoberiem.*Ešte pred odchodom si nasadí svoj zápästný nôž a potom už odíde na tu misiu.Jeho misia bola obsluhovať v ichiraku rámen.Chodil tam celkom často z dôvodu že sa mu buď nechcelo varíť a bol z dňa unavený, alebo proste dostal chuť na rámen práve z Ichiraku.Keď tam konečne pride tak pozdraví predajcu.*Dobrý deň,ja som Haruki Deichi a mal som tu dnes obsluhovať.Mohol by ste mi nejako povedať čo mám presne robiť,aby som náhodou niečo nepokazil.*Pousmeje sa a čaká na odpoveď.*(Predajca) Ahoj, takže to si ty,dobre že si prišiel.*Povedal mu.*No takto.Budes chodiť a hovoriť objednávky kuchárom.Len si vypočuješ zákazníka alebo zákazníkov,a to čo povedia tak povieš kucharom.A keby náhodou,tak im to jedlo môžeš aj zaniesť.*Vysvetlí mu predajca čo má robiť a následne odíde.*Dúfam že som to vysvetlil zrozumiteľne a že to zvládneš, verím ti.*Ešte dodá a umeje sa.*(Haruki)Dobre,na mňa sa môžete spoľahnúť.*Usmeje sa a dá sa do práce.Nasledne príde prvý zákazník.*(Zákazník) Dobrý deň, poprosím jeden rámen a jeden zelený čaj.*Zadá svoju objednávku.*(Haruki) Dobrý deň,rozumiem zatiaľ sa posaďte.*Povie a následne zájde za kuchármi.*Objednávka číslo jedna,jeden rámen a zelený čaj.*Povie kuchárom a čaká na uvarenú objednávku.Keď sa konečne dovari,tak po ňu príde a odnesie ju ku stolu.*Nech sa páči,tu je vaša objednávka.*Povie, zákazník mu poďakuje a Haruki následne odíde čakať na ďalšiu objednávku.Nasledne príde ďalší zákazník,a následne ešte ďalší dvaja ktorý sa zaradili do rady.*(Zákazník) Jeden rámen poprosím.*Haruki si to zapíše a prídu ďalší zákazníci.*(Ďalší zákazníci,dvaja) Poprosíme dva krát rámen a jeden krát čierny čaj.*Haruki si to všetko zapíše a zájde rýchlo za kuchármi.*(Haruki) Objednávka číslo dva,jeden rámen,a objednávka číslo tri,dva krát rámen a jeden krát čierny čaj.*Povie to kuchárom a kým stihne zájsť tak sa ešte viac zaplní rada.*Takto som si to tu nikdy nepamätal, toľko zákazníkov tu väčšinou nebyvalo, aspoň keď som tu bol,ach jaj.*Povzdychne si ale odhodlá sa ísť do toho naplno,je to jeho prvá misia a nechce ju pokaziť.Nasledne začnú zákazníci pred neho chodiť,a zadávať objednávky.*(Zákazníci) Jeden rámen.*Iný zákazník.*Jeden krát rámen a dvakrát čaj.*Ďalší.*Tri krát rámen a dvakrát čaj.*A takto to išlo rad za radom až kým sa zákazníci neminuli.Medzi tým Haruki zadával objednávky kuchárom.*(Haruki)Fuuuuu už nestíham,jeden krát ramen, objednávka číslo dvadsaťšesť.*Udychany a unavený postupne hovorí objednávky kuchárom, ktorý boli očividne tiež unavený aj keď o dosť menej než Haruki.Oni na to boli už zvyknutý, načož Haruki nebol.De fakto oni na to boli už pripravený a vylúčený.Haruki z posledných síl berie objednávky a dáva ich na stôl zákazníkom.*Nech sa páči dobrú chuť.*Povie každému zákazníkovi ktorému donesie jedlo až ho nakoniec donesie každému.*Konečne to mám za sebou, ešte si ale myslím že nejaký príde.*Povie si a odpočíva kým má čas.Zatial mu zákazníci chodia donášať prázdne taniere a poháre, zatiaľ čo položia peniaze pred Harukiho.*(Zákazník) Ďakujem dovidenia.*A takto to bolo aj s ostatnými zákazníkmi az kým väčšina z nich neodišla a nezaplatila za jedlo.Samozrejme sa ale našli ďalší zákazníci ktorí prišli len teraz a chceli si dať jedlo.*(Zákazník) Poprosím jeden rámen a jeden krát zelený čaj.*Povie a posadí sa ku stolu.*(Haruki) Ďalšia objednávka, už ani neviem koľká,no proste jeden rámen a jeden zelený čaj a fofrom.*Povie a znova len čaká na ďalšie objednávky, prípadne na ďalšie zaplatené paniaze.Po čase už je večer a všetci zákazníci už sú preč.*Tak už to tu len upratať,idem pre mop.*Povie,zoberie mop, namočí ho a umyje podlahu v reštaurácii.V tom príde konečne predajca.*(Predajca)Ahoj,ako to išlo, všetko v poriadku, nič si tu nezničil alebo nepokazil.Je tu poriadok?*Opýta sa ho vedúci predajca aby si bol istý že je tu všetko v poriadku.*(Haruki) Dobrý deň, áno všetko išlo v pohode,dnes mi prišlo že tu bolo nejak viac ľudí,ale nejak som si poradil.Akurat som všetko upratal a leskne sa to tu ako nové.*Povie a usmeje sa.*(Predajca) Tak to som vážne rád.Mozes už ísť, už to tu zvládnem.Svoju misiu si splnil,a môžeš si nechať štvrtinu podielu z dnešného zisku za pomoc.Na to že si to robil prvý krát a robil toľko veci naraz tak si si počínal slušne.*Usmeje sa na neho.*(Haruki) Veľmi vám ďakujem,to ste nemuseli,ale keď si myslíte.*Usmeje sa.*No mám sa e stále čo učiť.*Zasmeje sa.*(Predajca) Takže,tuto to máme.*Spočíta zisk a zoberie štvrtinu ktorú dá Harukimu.*Nech sa páči, môžeš už ísť domov,je už celkom neskoro.*Povie mu a usmeje sa.*(Haruki) Ešte raz moc krát ďakujem.*Usmeje sa.*Dobre dovidenia.*Pozdraví a odíde domov.*

*Čerstvý genin chcel osláviť svoje geninské skúšky so svojim bratom miskou rámenu, no Aodovi niečo do toho vliezlo a tak sa z oslavy stala len obyčajná chuť na rámen, ktorej sa nevedel zbaviť. Nevadí, ich malé víťazstvo a veľký krok do života oslávia inokedy. Sedel na vysokej stoličke, mierne kopal nohami vo vzduchu, čelenku mal okolo pravej ruky pod ramenom a sledoval prípravu jeho jedla. Aj Moa s nimi chcela osláviť ich víťazstvo, no Sora nechcel oslavovať bez svojho brata.* Dnes vyzeráš trochu skleslo chlapče *Prehovoril k nemu majiteľ ichiraku-rámenu. Chlapec naňho uprel svoje biele oči, zadíval sa naňho.* To nič. *Nebol skleslý, možno tak vyzeral, ale v skutočnosti premýšľal. Aj keď mal za sebou geninské skúšky, vlastnil čelenku a bol oficiálnym shinobim, vedel, že sa tak nazývať ešte nemôže. Nie, pokiaľ nebude mať za sebou chuuninské skúšky. Dúmal nad nimi. Premýšľal ako sa na ne pripraviť... ale to bude musieť prebrať asi až s Mayi, keď ju nabudúce uvidí. Bola jeho vzorom a mal ju rád, aj keď o nej nemohol nikomu povedať.* Chuuninské skúšky, huh. *Zabrblal chlapec pre seba a pozrel sa na to, ako sa muž pred ním venoval cestovinám.*

*Její PTSD jí stále nepřešlo. Proto odložila Geninské zkoušky na neurčito. Namísto trávení času doma, se snažila se svým traumatem vyrovnat šokem. V tomto případě chozením po ulicích vesnice. Vlasy měla stažené do culíku, její dětský obličej tím pádem vypadal, jako chlapecký, i když pod tričkem už rozhodně začínala vypadat jako žena. Na sobě měla upnuté tričko, dlouhé kalhoty a mikinu volnějšího střihu se zipem. Vše v černém. V kapse mikiny mela malou peněženku a kunai, který neustále svírala v rukou. Nevěřila bezpečnosti vesnice ani zdaleka. Unavená z chození okolo domů, zamířila si to přímo k ránem baru. Vyhlášený, všemi oblíbeny, leč i tak dnes takřka prázdný. Na baru tím pádem bylo místo i pro Kaede. Která se posadila tři barové stoličky od Sora.* Prosím si jeden Rámen a sklenici ledového čaje. *Objednala si Kaede, když se pohled majitele baru spojil s tím jejím. Kaede se podívala na chlapce, se kterým si majitel povídal. Jemně se usmála a pak pohled upřela na majitele a sledovala jak připravuje její jídlo.*

*Mladík kopal nožkami a čakal na svoj rámen, popri tom premýšľal nad svojim ďalším krokom. Tušil, že skúšky ďalšie nebudú tak ľahké, ako boli tie geninské, ale vedel, že ich bude musieť zvládnuť. Nič iné mu ani nezostávalo, ak sa chcel skutočne nazývať shinobim, ak chcel skutočne pracovať ako on a plniť misie. Sám ešte musel urobiť zopár D misii, potreboval si trochu privyrobiť, aby si dokúpil vybavenie na nasledujúce chuuninské skúšky. Ani poriadne nevedel kedy budú, takže nemal veľa času na to vysedávať. Oblečenú mal modrú mikinu na zips, ktorú mal rozopnutú a pod ňou mal čierne tričko. Nohavice mal čierne kapsáče a na chrbte okolo pasu mal ladvinku, kde mal kuneye a senbony. Onedlho Sorovi pristala miska s rámenom.* Ďakujem. *Povedal, zobral paličky a oddelil ich od seba. V momente, čo to urobil k nim zavítalo i dievča. Mladík však začal jesť a tak jej nevenoval nejakú veľkú pozornosť.* Hneď to bude. *Povedal Teuchi a začal jej pripravovať rámen. Sora venoval tiež jeden pohľad dievčine, čo prišla. Otočil na ňu celú tvár, pod oboma očami boli vidieť hadie šupiny, pod ľavým ich bolo však viac, rovnako tak boli vidieť i od konca krku na ľavej strane, ďalej sa však strácali pod čiernym tričkom. Snažil sa spomenúť, či ju niekde nevidel, prišla mu povedomá. Možno ju zazrel sem tam na akadémii. Trochu natočil i tvár, skutočne sa mu zdalo, že ju tam sem tam videl.*

*Dostala sklenici s ledovým čajem hned po té, co Chlapec vedle svoje jídlo. Opětoval ji letmý pohled. Kaede se zahleděla před sebe a přemýšlela.* Ty jsi se stal geninem až teď nedávno, že? *Vypadlo z ní nakonec s pohledem upřeným na chlapcovi čelenku. Muselo to tak být, jeho vzhled si pamatovala z Akademie. Ale nikdy se s ním nebavila. S kým se vlastně ona vůbec bavila? S nikým. Prohlížela si novou, lesklou a ještě neponičenou čelenku. Ta, kterou měl její bratr byla celá uz zašedlá a poškrábaná. Ona svou ještě neměla.* Jaké to bylo? Zkoušky? *Optala se následně.* Mimochodem, já jsem Kaede. *Jemně pokynula hlavou. Viděla jeho šupiny, věděla i, co je to za klan. Znala pár osob ze stejného klanu.*

*Chlapec ju sledoval veľkými zvedavými očami. Hoc jeho žilami prúdila krv klanu dokusei, jeho zvedavosť to vôbec nezatienilo a premýšľal, či nepozná meno dievčaťa, ktoré sedelo pár stoličiek od neho. No, zakaždým, čo sa zamyslel skončil len u toho, že ju párkrát videl na chodbe akadémie, či keď odchádzali domov, nikdy s ňou nerozprával a nikto z triedy nerozprával o žiadnom študentovi z inej triedy. Prišla však jej náhla otázka, kedy začala rozhovor medzi nimi.* Včera. *Povedal jej. Včera boli jeho geninské skúšky, včera ich zdolala a stal sa tak geninom, aj keď sa nemohol nazývať shinobim. Svoje oči odvrátil, prišlo mu až dosť hlúpe pozerať na ňu, nabral si paličkami nudle, ktoré si dal do úst a chvíľu jedol, než sa znovu na ňu pozrel pri jej ďalšej otázke. On čelenku na nej nikde nevedel, ale bol si istý, že na akadémiu začala chodiť skôr než on.* Robil som ich so svojim bratom, takže sa to dalo viac, než ak by som sa na ne pripravoval s iným bývalým spolužiakom. *Povedal jej. S jeho bratom Aodom sa skutočne skúšky robili jednoduchšie, predsa len spolu bojovali, trénovali, žili.* Nie je sa ale čoho báť, za dva mesiace sa dá zohrať i so spolužiakom. *Narážal na druhú dvojicu, ktorá bola proti nim. Obe boli zohraté, no bratia viac a rýchlejší a už od začiatku boli rozhodnutý nikoho nenechať... predsa len, prípravy mali viac než dosť a keď si ešte urobili zoznam možných nepriateľských dvojíc, vedeli si na nich pripraviť samostatnú stratégiu.* Ja Sora. *Predstavil sa jej i on a i v sede sa uklonil, hoc by sa mal po správnosti postaviť, toto však muselo Kaede stačiť.* Kedy budeš mať ty, geninské skúšky? *Spýtal sa jej, nedalo mu nepoznať na túto otázku odpoveď, predsa len si bol istý, že dievča chodilo na akadémiu dlhšie než on, no určite mala svoj vlastný dôvod, prečo ich doteraz vynechala a odložila.*

*Včera, zněla odpověď chlapce kus od ní. Tiše na to zamručela a sklonila zrak.* Tak to gratuluji. *Podívala se nakonec na něj s úsměvem, i když by mohl být trochu upřímnější. Majitel a kuchař v jednom jí přinesl jídlo. Postavil ho však vedle Sory. Asi mu bylo jasné, že jinak na sebe budou hulákat přes celý stánek. Kaede tedy milostivě zvedla zadek a posadila se vedle, ne o moc, mladšího chlapce.* To je hezké, zme jsi mohl být v týmu s bratrem. Já jsem zvědavá, koho přidělí mně. Snad ne toho tlusťocha hloupýho. *poslední část jakoby říkala sama sobě. Nabrala hůlkami trochu nudlí a snědla je.* Říkáš tedy, že to nebylo zas tak těžké? *Napila se ledového čaje. Otázka, kdy bude ona dělat zkoušku jí donutila k zamyšlení. Jemně poklepala hůlkami o misku s polévkou.* Nevím, zda jsem schopná se s někým sehrát. Nejsem moc důvěřivá a rozhodně se nedokážu na nikoho spoléhat. V tomhle budu mít velký problém. O tom nepochybuju. Možná zkoušky ani neudelám. *Pronesla nakonec s lehkostí. Byla s tím už smířená.*

*Chlapec pokývol hlavou, keď mu poblahoželala.* Ďakujem. *Povedal jej na to. Svoje biele oči presunul ale na Teuchiho, ktorý dal misku rámenu, ktorý si objednala Kaede vedľa neho. Na tvári v tej dobe nemal žiaden výraz, pochopil takmer ihneď prečo to urobil, len sa k nemu inštinktívne vtedy pozrel. Predsa len, sedeli od seba celkom ďaleko a tak, aby sa nerozprávali cez celý bar, bolo toto najjednoduchšie riešenie, hoc sa musela prisunúť bližšie dievčina, než to mladší chlapec. Znovu pokývol hlavou a nabral si nudle, dal do úst a až keď prehltol svoje sústo, rozhodol sa jej odpovedať.* Bolo to fajn... často spolu cvičíme, bojujeme, takže sme vedeli naše slabé a silné stránky. Aj keď som popravde čakal, že nám pridelia niekoho, koho nepoznáme, ale hádam, že keď sme bojovali taktiež proti dvojici, čo bude v budúcnosti silná trojica... bolo to najlepšie riešenie. *Už tu počul, že klany Nara, Yamataka a Akimichi tvoria spolu výberné trio a tak spolu tiež isto museli cvičiť od mala, aby sa naučili spolupracovať. Ale aj cez to však Sora s Aodou boli lepší, bez toho, aby použili akúkoľvek techniku, len zopár shurikenov.. kunaiov a senbonov. Predsa len, mladému chlapcovi vyhovoval viacej boj na blízko, ktorý mu sedel tak dobre, ako teraz jeho topánky pokiaľ z nich nevyrastie. Jej slová, ktoré si zabrblala odignoroval, hoc ich počul, nemal tomu čo povedať a tak sa tváril, že ich nepočul. Pokrútil hlavou, nebolo to ťažké. Aspoň nie pre nich dvoch. Viac sa obával chuuninských skúšok, kedy bude sám za seba, nebude pri ňom brat, na ktorého sa mohol spoľahnúť, no veril že je to dôležitý krok k jeho samostatnosti. Aj keď sa musel naučiť bojovať v tíme, musel vedieť kopať i sám za seba, čo ho v budúcnosti istotne čaká viac, než nejaký boj kde sa s niekým zohral. Počúval jej slová pomedzi čo jedol, biele oči skúmali obsah misky, ktorý sa pomaly ale iste zmenšoval, nie však tak rýchlo, ako normálne.* Stačí sa potom teda dohodnúť, kto si koho vezme a ten kto skončí rýchlejšie príde na pomoc tomu, čo zostal. *Povedal jej. Tak to koniec koncov urobili i s Aodou, aj keď boli obaja chlapci rovnako rýchli a silní, predsa len, Sora bol v niektorých veciach lepší, aj keď sám nevedel zatiaľ povedať prečo.* Berie sa to ako spolupráca. O to horšie je však to, keď na dvoch zostaneš sama potom ty. *Nevedel posúdiť aká silná je Kaede, čo ona skrýva v rukáve.* Veľa vecí je o komunikácii. *Aj keď on sám najradšej mlčal a nemaril námahou a energiou na ľudí, čo mu za to nestáli.*

*Nabrala si další a další sousta, zatímco Sora mluvil. Bylo to zajímavé, a zároveň moc hezké, že měl takový vztah s bratrem a dokázali spolu hezky komunikovat a všechno...* Zní to doopravdy snadně, když o tom tak mluvíš. *Pousmála se, konečně.* Je hezké mít takový vztah se svým sourozencem. Do života se to určitě hodí, hlídat si záda. Je ti bratr hodně podobný? *Moc dvojčat neznala, nevěděla tedy, jaký ej rozdíl mezi jednovaječnými a dvojvaječnými dvojčaty, nebo zda sourozenci mohou být i jako vejce vejci, když u nich v rodině byli jako oheň a voda, až tak rozdílní.* Máš nějaké plány do budoucna? Chuuninské zkoušky a pak? Už jsi přemýšlel takhle dopředu? *Ona sama netušila a tak chtěla nasbírat inspiraci u jiných.*

*Zatiaľ čo počúval Sora pre zmenu Kaede, jedol on. Dal si sústo nudiel do úst a prežúval a dokonca ju videl sa i pousmiať.* Neboj sa, zvládneš to. *Povedal jej a pozrel sa na ňu jedným očkom.* Je to pekné. Kryjeme si chrbát a tak. *Potom však pokrútil hlavou. Neboli si podobní, čo Sora považoval ako škodu, ale čo s tým mohol urobiť.* Nie sme si podobní. *Dodal k tomu. On mal iné oči, iné vlasy, možno tak rysy mali mali spoločné, ale nič viac. Možno trochu podobní v správaní, ale i tam Sora postrehol menšie nezrovnalosti medzi ním a Sorom, ale hádal, že to tak bude aj u iných, než len u nich. Ďalej papal, než sa ho spýtala na plány po chuuninských skúškach.* Asi pôjdem loviť nukeinov a potom do anbu. *Povedal jej, ako taký náčrt mal, ale či sa to stane, to nevedel, ale hodlal sa držať toho smeru.* Čo ty? Máš nejaké také plány? *Spýtal sa jej, možno bol i trochu zvedavý, čo chcela robiť ona.*

*Rámen pomalu ubýval a její bříško bylo více a více plné.* Děkuji. Snad máš pravdu. *Pousmála se na jeho dodání odvahy. Zvládnout zkoušku není nic těžkého, zvládnout lidi, to je pro Kaede oříšek. Podobnost bratří jí moc neudivovala, přeci jen prostě netušila, jak moc přesní musejí sourozenci být, aby se dalo už na pohled říci, že jsou jedné krve.* Lovit nukeniny? To zní zajímavě, vidět svět... *Lehce si protáhla ruce. dala poslední sousta do úst a odsunula misku se zbytkem vývaru, který do sebe už nenarvala.* Já mám teď jediný plán, projít Geninskou a Chuuninskou, jestli to zvládnu, až pak se budu rozhodovat nad svou budoucností. Mám trochu vzor ve svém bratru, ale momentálně spolu moc nekomuikujeme, takže ani nevím zda ještě dělá to, co dělal, nebo změnil profesi. *Pokrčila rameny a přitáhla si sklenici s pitím a brčkem trochu upila.* Možná se stanu medikem. Jako máma.

*Keď rozprávala ona, bol to on, kto jedol a počúval ju, miska sa pomaly prichádzala o obsah, ktorý ju tvoril.* Určite. *Snažil sa ju podporiť aj cez to, že v tom sám o sebe nebol dobrý. Nemal vo zvyku nikoho iného okrem svojho brata podporovať a predsa len, cudzí človek bol iný, aspoň preňho to bolo niečo iné. Pokývol hlavou, chceli vidieť svet spoločne s bratom.* To je. Chceme ho s bratom precestovať a možno potom prídeme naspäť do Konohy, ak by sme videli všetko, čo sme chceli. *Povedal jej ich plán o ktoróm sa dohadovali často pred spaním. O tom, ako sa vypracujú z lovcov nukeinov časom k anbu a po troch rokoch prejdu k oininom a čo potom... to sa uvidí.* Tak držím palce, snáď prejdeš. *Pokývol hlavou. Každý mal nejaký ten svoj vzor, tak ako ho mali Aoda i Sora.* Medik nie je tiež zlé. Naopak dôležité. *Bolo to dôležité, predsa len dôležité, v misiach, vo vojne aj keď žiadna teraz nebola, ale kto vie, čo sa mohlo stať v budúcnosti, predsa len, nikto tu nevidel do budúcnosti.* Čo robí tvoj brat? Pokiaľ nezmenil profesiu? *Spýtal sa jej nakoniec. Nepýtal sa, prečo sa spolu teraz nerozprávali, bola malá pravdepodobnosť, že by mu to povedala, koniec koncov to bola rodinná záležitosť.*

*Sledovala Soru, jak mluvil o dobrodružství se svým bratrem. Lehce se usmála.* Je to doopravdy hezké, jaké máte spojení, že byste šli a byli spolu ve světě, alespoň si budete neustále krýt záda. *Snad projde, to ano, snad Izumi bude natolik rozumný, že jí nenechá moc zasahovat.* Ano, medik zní hodně ušlechtile, pomáhá druhým a tak...je to fajn práce. Můj bratr? Naposledy byl stopařem, co jsem s ním tohle rozebírala, ale teď nevím není moc doma a mco se spolu nebavíme o životě a tak....podle mýho je ve fázi, kdy mu rozmluva s o hodně let mladší sestrou, přijde zbytečná. *Pokrčila rameny a napila se, respektive, dopila zbytek svého pití.* Ale tak což, je to jeho věc, třeba dělá něco super tajného a raději o tom nemluví vůbec s nikým. *Nebyla ale daleko od pravdy.* Vidím, že jsi z klanu Dokusei....jaké to je? Nechci bejt nezdvořilá, jen jsem zvědavá, jaké to je, mít šupiny.....

*Prikývol. Mal rád vzťah s bratom, taký aký bol, že sa mohli na seba kedykoľvek spoľahnúť. Niekedy s bratom mysleli na rovnaké veci, niekedy sa zo srandy a neškodne podpichovali, či robili blbosti alebo trénovali.* Je to pekné. *Dal jej za pravdu. Vážil si toho spojenia, ich vzťahu medzi nimi. To, ako budú spolu cestovať, objavovať a spoznávať. Lákalo ich to isté, aj keď obaja vedeli, že sa raz na čas rozdelia. Ale isto nájdu cestu ako sa spolu znovu stretnúť.* Pomáhanie druhým je fajn vec, zachraňuje ich životy a tak. *Pokývol hlavou a počúval čo vraví o jej bratovi.* Stopár nie je zlé, asi si ho vezmem keď budem starší, ako druhé povolanie. *Budú sa s Aodou dopĺňať, navyše mu Mayi vravela, že sa mu kvôli očiam bude hodiť viac.* Ale mal by sa s tebou rozprávať. Nikdy nie je zbytočné sa rozprávať so svojim súrodencom. Nech už tam je akýkoľvek vekový rozdiel. *Aspoň jemu to tak prišlo a možno Kaede bolo ľúto, že sa s ním jej brat nerozpráva, nevydajú sa spolu. Soru by mrzelo, ak by sa toto stalo neskôr s jeho bratom a ním, prestali by sa vydať, spolu rozprávať, nevedel si to predstaviť a ani nechcel.* Čo by také supertajné mohol robiť. *Zamyslel sa, no keďže to bolo pravdepodobne supertajné, tak ho to ani nenapadne. Rukou sa dotkol šupín pod ľavým okom, kde ich mal javiac.* Povedal by som, že asi aj podobné tomu, ako mať úplne celú kožu normálne. Síce sa občas šúpu, ako keď had vzlieka pokožku, ale len občas a nie je to nič náročné. *Odpovedal jej bez problémov, nemal s tým problém, jemu to prišlo prirodzené a ona bola zvedavá. Síce sa už stretol s pár takými, ktorí sa naňho kvôli tomu divno pozerali, ale nejako to neriešil, nemal prečo.*

*Kaede se usmála, vážně by ráda měla podobný vztah se svým bratrem, ale to je jiná kapitola tohoto příběhu.* Třeba je v ANBU, ti přeci nesmí veřejně sdílet jejich jména a to, že v ANBU jsou. Kdo ví. Nebo má holku nechce abychom se v tom jako rodina angažovali. *Pokrčila rameny, takových teorií měla hromadu. Teď ji ale zajímal Sora. Jeho šupiny jí přišly zvláštní, ale v dobrém slova smyslu. Bylo hezké mít takové svoje znamení.* já si myslím, že jsou super. Alespoň každý na první pohled pozná, s kým má tu čest. Ještě tvoje nezvyklé oči a je to jasný, že jsi Sora. Nikdo si tě nesplete s nejakým Frantou z vedlejšího domu. *Zasmála se. Podívala se na hodiny v kuchyni rámen baru. Lehce semknula rty. Už by měla jít brzy domů. Vytáhla svojí pidi peněženku (jako měl Naruto), a začala z ní tahat drobáky, kterých se chtěla zbavit.* Budu muset za chvilku už jít… *Okomentovala svoje jednání.*

*Počúval ju. Musel uznať, že s inými deťmi priveľmi nevychádzal, ale s Kaede sa mu dobre rozprávalo. Ani na Akadémii si nevedel nájsť kamarátov, držal sa svojho brata, tak ako Aoda jeho, no teraz stretol Kaede, bielovlasú dievčinu a musel uznať, že mu nevadilo, ako sa rozprávali pri jedle, bolo mu to dokonca príjemné, mala pekný hlas, štýl rozprávania, vyzerala ako bystré dievča.* Nemôžu povedať nič. *Dal jej za pravdu, museli mlčať ako hrob.* Kto vie, kde bude ten pes zakopaný, ale snáď budeš mať čoskoro šancu sa s ním porozprávať. *Doprial jej, predsa len, bol to jej starší brat a tí by mali byť oporou pre svojich mladších súrodencov. Tak ako bol Aoda pre neho, hoc bol len o niekoľko minút starší, pokiaľ nie len sekúnd. Pousmial sa nad jej slovami.* Si prvá, kto mi toto povedal. *Prvá, ktorá si myslela, že je to niečo úžasné a povedala to nahlas. Urobilo mu to svojim spôsobom aj radosť. Jej jasné modré oči, on si zase bude pamätať tie. Tak modré ešte nevidel. Sledoval ako sa začala hrabať v peňaženke, pochopil, že bude musieť ísť a ešte mu to potvrdila jej slovami. Pokývol hlavou, on len siahol do vrecka a vytiahol drobné.* Tiež pôjdem. Snáď sa ešte stretneme, Kaede. *Položil ryo na stôl, postavil sa a každý odišiel svojou vlastnou cestou.*

Koniec rpg

*Během své přípravy na druhou část Chuuninských zkoušek si potřeboval Naoto na chvíli od učení a získávání informací na chvíli odpočinout, potřeboval si vyčistit hlavu i od svých spolubydlících kde byl klid pouze v noci, když všichni spali. Se svojí čelenkou zavázanou za krkem a na krku zavěšenou šel do ulic konohy jí trošku více prozkoumat. Zatím se mu moc nepotuloval, vždy když někam šel ve svém volném čase, tak to bylo v rámci svého vlastního seberozvoje, vzdělávání či přípravy na druhou část. Tentokrát si chtěl plně užít volnost a svůj čas. Vyrazil tedy z ubytovny ve svých klasických černých teplácích a černou mikinou, která měla zapínání klasickým zipem uprostřed. Po stranách měla dvě kapsy, já každé straně jednu a každá z nich byla taktéž na zip. U krku měl ještě výraznější límec, který když narovnal směrem nahoru, tak mu sahal až k bradě. Pod mikinou měl klasické černé tričko bez žádného potisku nebo nějakého nápisu, prostě čisté černé tričko, které ale nebylo díky zapnuté mikině vidět. Během svého pohybu slyšel, že tu dobře vaří v jednom stánku zvaný ichiraku rámen, Naoto se tedy vydá tamtím směrem.*