Pomník Padlých

Kaede
Izumi
[color=#660000]Sensei Muzan Gyo /color]
Midokawa Hota

*Dnes byl konečně ten den D. A ne den Debil, ale den D. kdy se měli konečně potkat se zbývajícím členem jejich týmu a se Senseiem, který na ně bude dohlížet až do chvíle, kdy je uzná za dostatečně silné a vyzrálé na to, aby jednali na vlastní pěst. "To se v případě Izumiho nestane nikdy." Kaede se oblékla do lepšího oblečení. Měla na sobě takové hezké tričko s průstřihy na ramenou a jako kdbyy suknici nad upnutými legíny. (takto) Izumi se taky trochu lépe ohákl. Společně vyrazili na cestu na předem určené místo. Park Senju.* Sundej si tu kravinu z obličeje!  Hej! *Kaede mu strhla z čumáku masku.* Co blbneš? Chtěl jsem udělat Senseiovi radost! Ty víš, kdo to je? Ne, ale když má o xicht na který se koukat méně, tak bude určitě víc rád. *Zamručel Izumi. Nasadil si zpátky masku a Kaede ho přejela podezřívavým pohledem. Jaksi si nevšimla, že má na levé tváři modřinu jako sviňa. Jelikož stála po jeho pravé straně, tak ani neměla jak to zjistit. Izumi byl celou dobu také podivně tichý a tak Kaede sklopila pohled a jen tiše šla vedle něj, na tajňáka se držela prsty zadní části jeho svrchního oblečení. Teda, podle Kaede byla hrozně nenápadná, Izumi moc dobře věděl, že se ho drží. Pod maskou se taky lehce usmíval. Jen tak, aby to nebylo vidět.* Park Senju. Víš kam přesně máme jít? *Podívala se na Izumiho, ten si prohlédl nápis na bráně do parku.* Jop, vím, tak jdeme. *Čapnul ji za ruku, a v podstatě vláčel za sebou. A tak šli. Docela dlouho, než odbočili k malé stráni, kde jediné co bylo, bylo několik pařezů. Chvíli tam stáli. Izumi Kaede stále nepouštěl a zrovna, když Kaede začal obličej nabírat barvu života - červenou, tak se ozvalo zapraskání. Ono v tom svitu měsíce všechno vypadalo děsivě a vzhledem k tomu, co se ve světě dělo, byla Kaede fakt poprděná až za ušima.* Uklidni se. *Zašeptal Izumi.* To jsou oni určitě. *A taky že měl pravdu. Z koruny stromu k nim seskočil zelenovlasý chlapec. Toho Kaede v životě neviděla. Kluk se usmíval jako měsíček na hnoji.* Nazdar! *Zamával rukou z dálky a pomalu došel ke dvojici, která se už za packy nedržela. Kaede žmoulala mezi prsty svoji suknici a Izumi podával ruku zelenovláskovi. Ten byl ještě o kus vyšší než Izumi, rozhodně i starší o nějaký ten rok. Plácl si s Izumim a pak chytil Kaee za rameno a vzal do ruky její ruku v potřesení.* Nazdar, já jsem Midokawa Hota, můžeš mi říkat Hota-kun, jestli chceš. Ty jsi? Kaede Hisa, těší mě, Hota-kun. *Dostala ze sebe Kaede když civěla do smaragdově zelených očí. Oči do kterých civěla párkrát zamrkaly a pak ji pustily.* Tak si sedněme, on než dorazí, tak to chvíli potrvá. *Hota si sedl na pařez a natáhl nohy před sebe. začal si povídat s Izumim i s Kaede. V průběhu několika minut se o něm dozvěděli, když je vlastně už Chuunin, ale že jeho tým bohužel zmasakrovaly bestie a on jediný vyvázl živý a to jen díky tomu, že byl nemocný. Takže mu přiřadili další tým s Geniny, kteří zanedlouho budou moci jít na chuuninské zkoušky a díky tomu se jejich mezera v úrovních vyrovná. Stejně tak se dozvěděli, že Hota je z klanu Dokusei.* A kde máš teda šupiny? *Optala se KAede uzu ničeho nic.* Mám, na zádech, ale hlavně.... *Vyplázl rozštěpený jazyk a pak na Kaede se smíchem mrkl.Kaede zvedla jedno obočí a Izumi se zaxichtil, jakoby mu někdo dal ochutnat limetku. Z ničeho nic se u nich objevil v zemi zabodnutý zvláštně tvarovaný Kunai. "Puf" a v obláčku dýmu se před nimi objevil Shinobi v zelené vestě, s maskou na obličeji. Stejnou, jako měl Izumi. Izumi si ji tedy pomalu začal stahovat, aby nevypadal jako nějaký tajný obdivovatel a kopírka jejich Senseie.* Yo! Děcka! *Zaznělo z pod masky. Jejich sensei byl pro Kaede extrémně zajímavý. Snědá pleť, velká jizva přes levou část obličeje, mizející pod maskou. vlasy napůl bílé, nepůl rudé jako okysličená krev. Každé oko jiné, naušnice v uších. ruce zkřížené na hrudníku, ležérní postoj.* Muzan Gyo, pro vás ale jenom Sensei Gyo! Jasné? Hai! *Jednohlasné hai zaznělo lesem jako sborový zpěv.* Tak smrádci, jdeme něco dělat ne? *Sensei Gyo se rozešel směrem na cestu, ještě si vykopl nohou kunai do ruky a schoval ho brašny. Po cestě se Sensei vždy přifařil k jednomu z nich a chvíli si s nimi povídal, sem tam ukázal na stranu, doleva, doprava, rovně, prostě kam mají jít. Když došel ke Kaede, už byl dávno hotový s rozpravou s Izumim a Hotou. Kaede Gyovi odpověděla na jeho otázky. Kolik jí je. Jaký klan, co umí, neumí, na co se cítí v budoucnu. Co její rodina. Jak je na tom fyzicky. Jak se cítí na Chuuninské, co by chtěla dělat po tom. Kaede na vše hezky odpovídala, jako slušná holka, ale i tak furt civěla na jeho obličej jako kdyby byl někdo z jinýho světa.* Jako dítě jsem spadl na hrnec a tohle je výsledek. *Zasmál se Sensei, ale Kaede v tom čuchala něco víc, no asi to ale nebyl nejlepší čas, kdy tohle rozebírat. Pomalu se bloudili lesem, než došli nějakou záhadou na okraj tréninkové oblasti.* Tak dneska moji malí záškodníci, strávíme první společný den tréninkem. *dal si Sensei Gyo ruce v bok a vykulil na ně šťastně oči. Trojice se na sebe podívala a pokrčila rameny. Hota vypadal nadšeně, Kaede se bála, co si pro ně připravil a Izumi byl otrávený z faktu, že Hota bude mít prostě výhodu v tomhle tréninku.*

Konec